Celý život jsem byla loutkou v rukách mužů

& řekla jistá slavná herečka. Dělala jsem to, co muži chtěli, snažila jsem se vypadat tak, abych se jim líbila a na to, co bych chtěla já a co by se líbilo mně, jsem zapomínala. Veškeré své konání jsem podřizovala mužům, nežila jsem nikdy sama pro sebe a za sebe, ale vždy pro nějakého muže.

Jak vidí tuto ženskou submisivitu filosof Milan Machovec, to se dočteme m.j. v jeho knize Filosofie tváří v tvář zániku v kapitole s názvem Lidstvo nemůže přežít bez prohloubení ženských složek lidství. Nejprve líčí otevřeně a místy dost drasticky nízké sklony ženské psychiky a ženského chování, aby to v závěru vše otočil a tyto ženské slabosti vylíčil naopak jako výraz slabších schopností žen podléhat pochybným cestám dosavadní mužské civilizace (!). Následující citace (barevně) se nevztahují k těmto myšlenkám, ale pouze k pohledu pana profesora na ženy z hlediska úvodního odstavce:

***

V PODIVNÉ ŘÍŠI ZDÁNÍ

Žena, pokud má obstát za situace vládnoucího patriarchátu, musí na sebe strhávat pozornost mužů a provokovat je. Přitom právě úspěchy této aktivity jí nenápadně přivykají zabydlet se v říši zdání, v říši jakési svůdné, ale vposledu nicotné pseudoaktivity, v říši klamů a sebeklamů. 

Přitom tato aktivita nevychází z vlastních zdrojů, ale nosí na trh jen dobové imitace. To tím spíš, když zjistí, že mužovu pozornost lze těmito imitacemi upoutat nejen stejně dobře, ale dokonce mnohem snáze a rychleji než ze zdrojů vlastní originality. Přirozeně, že výsledky takto získané nebývají trvanlivé, neboť muž a žena se nesetkávají v hlubinách své osobitosti (pokud ovšem něco takového ještě mají), nýbrž jen v oněch mělčinách prefabrikovaných dobovými módami, návyky a dráždidly, jež lze zakoupit na každém rohu. U muže časem přichází zklamání, resp. vystřízlivění, ale jemu se to nejeví žádnou tragédií, neboť už po věky je jeho vlastní svět někde jinde – v pracovní specializaci – a do tohoto ženina světa si jen odskočil. Tím světem vlastně opovrhoval už dříve, ale po jistých zkušenostech v něm se cítí oprávněn opovrhovat jím dvojnásob, protože jej shledalfalešným. & Pro ženu jsou však důsledky mnohem horší&  

 ***

METAMORFÓZY SUBMISIVITY

Žena, jež již v mládí zvolila svůj obor a svou pracovní specializaci obvykle ne podle svých osobních vloh, ale podle vloh a zájmů svého prvního významnějšího milence, tatáž žena pak po létech spolu se změnou milence (relativně lhostejně k eventualitám, zda vnějškově zůstává s manželem či se od něho otevřeně odlučuje) mění i celou svou oblast zájmů, celý svůj světový a životní názor.

Neméně udivující zázraky projevů intelektuálních schopností dovede předvádět žena, která své dominantní milence nemění postupně, nýbrž má jich hned několik současně& V takovém případě totiž rozehrává s úžasnou logikou hned několik sítí pravd, s jinými sítěmi se sice objektivně vylučující, nikoliv však v psychice této ženy.

***

Musím přiznat, že mě pan profesor svými úvahami pobavil, něco takového bych v knize s podobným názvem nehledala. I když ne se vším souhlasím, přimělo mě to k zamyšlení nad námi ženami.

Kapitola V PODIVNÉ ŘÍŠI ZDÁNÍ se mě dotýká asi nejvíc, sklon žen jevit se jiné, lepší, než jaké jsme ve skutečnosti, není tak neškodný, jak by se mohlo zdát, pokud vede k povrchním vztahům mezi mužem a ženou. 

V kapitole METAMORFÓZY SUBMISIVITY Milan Machovec kritizuje přenos naší přirozené submitivity do vnějšího světa, kritizuje, že mužům všechno odkýváme.  Na tom by nemuselo být nic špatného, pokud by to bylo vyjádřením nedůležitosti mužských priorit. Horší už by bylo, kdybychom tím ničily to, co je v naší přirozenosti. Je smutné i směšné, když ženy jsou z velké části nejen zabydleny v situaci patriarchátu, ale nejednou přímo horlivými advokátkami patriarchátu.  

***

  1. Janika

    [25] 65kg – to záleží, kolik měříš, já to mám taky a měřím 172. Ale lidi při těle mám ráda. Já jsem tě s Paroubkovou nesrovnávala co do vzhledu, to bych si nedovolila :-) a ani nevím, jak vypadáš, jen jsem srovnávala ten přístup, jak jsi napsala, že "neradim se k tem zenam, ktere touzi ovladat muze skrzeva svuje zevnejsek". Kdyby byla Paroubková kočka, tak se možná nerozvedla, těžko říct.

  2. ratka

    merim 160, takze jsem jiz s nadvahou :o/pro me je prikladem treba skutecna kocka. Oskubana, hoodne omsela a jak koucouri kolem ni smejdi :o)) ve fasade to neni. je to v necem jinem.

  3. Janika

    Tak teď nevím – kocourům se líbí opelichaná kočka, protože mají zdravé instinkty, a Rojovi se líbí pěkné holky… z téhož důvodu, to je zmatek :-).

  4. Maika

    Tak já myslím, že je důležitý jak zevnějšek, tak i to, co je uvnitř. Bohužel :-)) Protože u mě už je ta "krása" spíš na dušičce, než v tom, jak vypadám :-)) Teda doufám, že na tý dušičce ještě nějaká krása zůstala, jinak bych to musela rovnou zakopat a to nechci. Hezký den všem :-)

  5. Janika

    [30] Záleží, jak to nazveš :-).[31] To je pravda, Maiko, obojí to souvisí, nejde to oddělit. Mimochodem, nakoukla jsem k tobě, jak pěkně rozjíždíš blog, podívala jsem se na blogy lidí, co k tobě chodí, fakt pěkné, do toho by člověk zapadl až po uši a celý den nic jiného nedělal :-)).

  6. Maika

    Bohužel Janiko, nebo snad bohudík, pořád je co dělat :-) Je ale pravda, že lidé mají moc hezké blogy. Hlavně ty s těmi ručními pracemi se mi moc líbí. Však ale tvůj blog je také zajímavý:-) Je zas na zamyšlení :-)

  7. Janika

    [33] No, já jsem se pohybovala zatím na bloguje.cz. Na blog.cz jsem se nedostala, tak docela koukám. Ty ruční práce taky miluju.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s