Libyjské peníze

Tenhle článek se Mercurymail opravdu povedl. Nejen kvůli velmi srozumitelně podanému vysvětlení, že Libye nebyla napadena pouze kvůli ropě, kdepak, tam jde daleko o víc. To už je ale dávno známé, o plánovaném zavedení „zlatého dináru“ se již tu a tam psalo.

Mě na tom okouzlila představa, jak noblesní může být prostota a vnější chudoba, za kterou stojí třeba i bohatství.

Viděl jsem guvernéry provincií s miliardovými rozpočty chodit ve starých armádních maskáčích a v plastových sandálech“– no není to úchvatné :-)?

Takový skromný život má v sobě hlubokou moudrost.

Mercurymail píše:

V Tripolisu se mě ptali novináři z ABC, jak dlouho se může  Kaddáfí udržet finančně.

Odpověděl jsem jim, že mnohem déle než USA. Nemohli mi uvěřit a ptali se znovu: „Ne, vážně, kolik měsíců mu zbývá do konce?“

Moje odpověď, že 10 až 20 let, způsobila na jejich tvářích velký výraz překvapení. Ne, to není možné. Naše společnost finančních machinací si není schopna představit společnost bez úvěrů či dluhů. 

Na Libyi bylo uvalené embargo po celá desetiletí a byla ostrakizována po celých  42 let.

Kaddáfího nikdy nepochopili, ani nepřijali. Byl od samého počátku prohlašován za blázna, protože nepřijímal rozkazy od těch lepších.  Pocit útlaku ze strany západních mocností a poté zrazení Sověty jej přesvědčily, že má hledat alternativní řešení, založené na jejich národní kmenové struktuře.

Neutrácel peníze, protože  nemohl, embargo ho přimělo peníze ušetřit.

Tento skromný životní styl ve skutečnosti nebyl špatný pro zemi, která se naučila takto žít.

Pouze ti, co vystudovali na Západě, a později  „revolucionáři“ chtěli větší blahobyt.

Viděl jsem guvernéry provincií s miliardovými rozpočty chodit ve starých armádních maskáčích a v plastových sandálech, jezdit ve stare Toyotě Corolla, s absolutně žádnou touhu po větším luxusu.

Kaddáfí sám je stejného druhu, peníze ho nikdy neřídily, jeho jediným hnacím motorem je osud jeho země. Pokud je toto důvod, proč by měl být považován za blázna, hrdě se za blázna prohlásí.

Pokud jde o peníze v zemi, výpočet je rychle hotov. Celkové příjmy za uplynulých 42 let činily mnoho nad nad bilion dolarů.

Během embarga Libye spotřebovávala pouze úroky, nedotkla se kapitálu.

Měli nějaké částky v zahraničí, v USA, v Evropských a Arabských zemích a bankách.  Peníze byly z těchto bank postupně odčerpávány, nedostávali z nich žádné úroky, poplatky zvyšovali každý rok, byla to čistá loupež. 

Kaddáfí je velmi schopný investor a udělal několik velmi dobrých investic na celém světě, které zachránily Libyi spoustu peněz a udržel jejich kapitál neporušený. Dnes má Libye hotovost mnohem větší, než jeden bilion, což je největší suma po Číně, ale bezpečnější. Čína má příliš mnoho bezcenných peněz z USA.

Vzhledem k její finanční situaci zamýšlela Libye prospět Afričanům zavedením vlastní zlaté měny a vlastního rezervního fondu.  To by ukázalo dezolátní stav světového měnového systému a skutečně propastnou situaci západních bank.  

Protože císař neměl šaty, Kaddáfí musel zmizet.

Rusko a Čína jsou stále váhají, co dělat a ke komu se připojit. Píseň Sirén z Wall Streetu je velmi lákavá, ale velmi prázdná. Hlavní americké korporace se již přesunuly do Asie.

Doufám, že Kaddáfí přežije kriminální útok a bude mít možnost vidět své nepřátele se hroutit. Sázky jsou extrémně vysoké.

Reklamy

9 comments

  1. Majka

    Janiko, nevím, jak dlouho semůže Kadáfi udržet. Tak doufám, že se bude držet co nejdéle to bude možné. Moc dobré vyhlídky nemá…k článku nad se raději nebudu vyjadřovat. Deptá mě, když slyším mluvit matku…raději nemyslet.

  2. Janika

    Majko, taky si říkám, že je jasné, že vyhrát nemůže. I když vlastně, on už vyhrál.Ta zmínka o matce, však já to taky znám ve svém okolí. To je prostě jen neznalost a nezájem. Nemá cenu někomu něco vnucovat. Já se o tom bavím jen s lidmi, kteří sami chtějí jinak ty řeči, co mi nesednou, pouštím jedním uchem tam, druhým ven. Aspoň že tady si můžu psát, co si doopravdy myslím :-).

  3. Romana

    Zajímavý blog, blahopřeji. Chybí mi tu jen pohled z okolních afrických států, který je také zajímavý. Kaddáfí neinvestoval jen do blahobytu své země, ale také do sahelských států (Niger, Mali, Mauretánie – jak humanitární pomoc v dobách krize, tak rozsáhlé přímé investice, o tom se u nás neví), které jsou vesměs velmi chudé. Kaddáfímu stačila hrstka "petrodolarů" a všichni mu líbali ruce. Důvodem ale nebyladobrotivost velkého vůdce, nýbrž dlouholetá rivalita Libye a Alžírska o mocenské postavení v saharsko-sahelské oblasti. Obě země šikovně manipulují s problémy sahelských států, rozdmýchávají vnitřní konflikty a pak je otcovsky urovnávají, Libye přitom rozdává peníze na všechny strany. Vztah těchto států ke Kaddáfímu je dnes rozpolcený : mnozí ho velebí za jeho štědrost a jsou na jeho straně, ale je i dost těch, kteří mu nemůžou přijít na jméno a upozorňují na to, že si Kaddáfí kupuje loajalitu a využívá ji pro své zájmy (investice do hotelů a vládních rezidencí, ale do škol a zdravotnictví nic, podpora nesmyslných konfliktů, které uvrhly region do ještě větší bídy atd.). Četla jsem i slyšela mnoho osobních svědectví lidí, kteří s Libyí přišli do bližšího kontaktu (bílých Afričanů – Arabové, Tuaregové, černé pomíjím, protože ti nejsou v Libyi považováni za lidi a jejich zážitky jsou děsivé). Shodují se většinou v tom, že Libye byla "zlatá klec": kdo měl libyjské občanství a byl "hodný", ten si žil velice dobře. Když ale nebyl hodný, bylo zle (vězení, mučení). Svoboda slova neexistovala, všechno bylo kontrolou, skoro každý špehoval každého, lidi se báli mluvit i ve vlastní rodině. Jeden známý ze saharské části Mali mi řekl, že všichni z jeho okolí, kteří horují pro Kaddáfího, jsou nějak zapleteni do bývalé protivládní gerily a do pašeráctví.

  4. Janika

    S tím, co píšeš, Romano, se nedá než souhlasit, pokud to tedy mohu posoudit. Pohnutky Kaddáfího aktivit lze jistě vykládat různě, zrovna tak, jako jejich dopad. A že v Libyi byli privilegovaným národem Libyjci a ostatní byli považováni jen za pracovní sílu, to je také známé. Ale to nic neubírá na prostém faktu, že Kaddáfí dokázal využít bohatství země ku prospěchu především tedy Libyjců, samozřejmě, ale snažil se o jakési sjednocení Afriky. Ale jen tou ropou to myslím není. Jen si to srovnejme, v Africe umírají lidé na rozsáhlých územích hladem v důsledku sucha a Kaddáfí vybudoval ve své zemi unikátní vodovod, čerpající vodu z pouště (mimochodem, teď chce NATO ten vodovod bombardovat…). Jinde jsou války a hladomor, v Libyji byl obratně vymanévrovaný mír a blahobyt. Děkuji za velmi povzbuzující komentář :-).

  5. Romana

    Určitě je Kaddáfí zajímavá, silná a charismatická osobnost a v kontextu Afriky výjimečná, pro Libyi, alespoň z ekonomického hlediska udělal hodně, navíc bez pomoci Západu. Jenže svět není černobílý, vše má své stinné stránky. Ten vodovod je úžasný, jen mě z něj trochu mrazí, protože, jak sama říkáš, odvádí vodu z pouště, kde je každá kapka drahá, do přímořských oblastí! Opačný směr by se mi líbil víc. Pokud vím, i odborníci upozorňují na to, že se podzemní zásoby vody staré tisíce let brzy vyčerpají a už nikdy neobnoví. No, je to složité. V každém případě bych si přála, aby se to v Libyi zklidnilo a dořešilo civilizovaně, Inch’Allah :), jen se bojím, že to tak lehce nepůjde…Děkuju za moc pěkný komentář na mých stránkách. Pokud se ti líbí Sahara, můžu vřele doporučit román Poušť, autor Jean-Marie Gustav Le Clézio – asi nejkrásnější oslava Sahary a jejích obyvatel, co jsem kdy četla. Zdravím.

  6. Janika

    Tak to o tom vodovodu jsem opravdu netušila, to by bylo špatné. Máš pravdu, Romano, nic není černobílé. Co by pak bylo s tou pověstnou studnou, skrytou v poušti… "Poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu."Díky za tip na knihu, ráda si to přečtu.

  7. Hamilbar

    Odborníci už jsou takový zvláštní pronárod. Stejně jako na globální oteplování tak i na ten libyjský vodovod nemají jednotný názor.Což je pro nás neodborníky dobré, neboť si vždy můžeme vybrat ten odborný názor který nám v dané situaci vyhovuje.

  8. Janika

    [8] Jistě, k vědcům a vědám jsem taky skeptická :-). Tohle beru prostě tak, že beru na vědomí, že je to možné, že se ty podzemní zásoby už nikdy nenaplní.