Hlas z hloubi Sahary

Tisková konference představitele kmenů Toubou, obývajících rozlehlá území na jihu Libye, v Čadu a Nigeru. Přeloženo odtud. 

 

Dávám přednost Kaddáfímu, ne Mustafovi Abdel Jalilovi, ne Hamídu Karzáímu. Jsem Toubou, byli jsme a vždy budeme svobodní. 

Proč jsme byli patnáct let ve stavu studené války proti vládě Kaddáfího?  Žádali jsme, aby náš jazyk a kultura byly považovány za národní identitu Jamahiriye, aby náš jazyk tedaga byl veden jako oficiální jazyk spolu s arabskými jatyky, abychom sami řídili a spravovali naše města, abychom mohli v zemích Toubou mezi Libyí, Nigerem a Čadem svobodně cestovat bez hranic.  

Naše organizace, Národní rada Toubou, existuje od 14.září 1999 a působila nejprve neveřejně. V roce 2002 plukovník slíbil splnit naše požadavky, což se nestalo a proto jsme zprvu uspořádali nenásilné protesty, později i se zbraní v ruce.  Vytvořil jsem tuto organizaci s touhou sjednotit národ Toubou v trojúhelníku „Libye, Čad, Niger“, aby Toubou byli svobodí ve své zemi. Pro nás Toubou není život bez svobody. Mnozí z nás jsou muslimové, ale naše zákony nemají nic společného s islámským právem, naše zákony zakazují omezení svobody kohokoliv, ženy mají stejná práva jako muži.

Pozorujeme pečlivě politiku Libye, v posledních dvou letech je více ve prospěch Toubou, pravděpodobně z části díky stížnosti k Mezinárodnímu trestnímu soud (14/09/2009). Kaddáfí nemá žádný zájem na tom, aby Toubou byli jeho nepřáteli, a z toho důvodu přijal naše podmínky.

Věřím Kaddáfímu, ale nevěřím rebelovům, protože si myslí, že lidé jsou jen Arabové, ale ne černoši, a chtějí, aby Libye byla čistě arabská. Prosí nás o pomoc lidé z Tripolisu a lidé z Benghází. Ale v březnu ve vězení v Benghází bylo zabito příliš mnoho mých přátel. Chybí mí přátelé, kteří reprezentovali Radu Toubou. My jsme zajali jen jednoho povstalce, kterého jsme našli při jejich posledním vpádu na naše území. 

Pečlivě jsme studovali plán Africké unie na usmíření v Libyi, návrh Jacoba Zumy. To je dobrý plán, plán svobody a tolerance mezi národy, podobný tomu, jaký jsme dohodli s Kaddáfím, jenž  předpokládá rozvoj v Jižní Africe v roce 1990 a 1994. Podpořili jsme tento plán, informovali jsme o tom prostředníka z USA, který souhlasil, ale Francie a rebelové, kteří zpívají podle její objednávky, odmítli. Nicolas Sarkozy nechce mír, a jeho názor definuje pohled NATO.

To není v novinách, ale je skutečností, že francouzská armáda bez souhlasu NATO už bojuje na libyjském území a Francie požaduje pozemní podporu. To je důvod, proč členských zemí NATO jedna po druhé odcházejí z války a žádají Africkou unii, aby vzala věci do vlastních rukou. Norsko je pryč, Itálie je pryč, Francie ale nemá v úmyslu odejít. Po dobu tří měsíců útočí ze vzduchu, působí v zemi chaos,  ničí silnice, nemocnice, školy, sklady, jídlo, vodu a energii, a v květnu vysadila své vojáky v Libyi.

K tomu nepotřebovala povolení NATO, protože Francie má armádu a pan Sarkozy je vrchním velitelem. Proto odmítl plán Jacoba Zumy. Pro něho nejsou důležité zájmy Libye a dokonce ani Francie. To je koloniální válka. Potřebuje hlavu Kaddáfího a Afrika ví, proč ji potřebuje. Ale před zabitím Kaddáfího chce přeměnit Libyi v Somálsko. Z tohoto důvodu v posledních třech měsících bombarduje ekonomické cíle, které nemají nic společného s vojenskými cíli, univerzity, nemocnice, zásobování potravinami v Sabha, Tripolis, Zlitain.

Aby skryli své zločiny, bombardovali francouzká armána spolu s NATO libyjské televizní vysílače, což Reportéři bez hranic odsoudili ve svém prohlášení.

Mluvil jsem s panem Sarkozym. Chtěl pomoci lidem od Sahary. Řekl jsem panu Sarkozymu, že my, čestní lidé ze Sahary, nemilujeme Kaddáfího, ale Libye je naším domovem a zemí našich předků. Když máme bojovat, tak tváří v tvář a zabijeme nepřítele, nebo zemřeme sami. Proto se nám nelíbí zbabělé akce Francouzské armády  v posledních třech měsících. To není válka, říkají naše manželky, to je válečný zločin.  

Ale to, co se stalo včera v Zlitanu, pro to už není název. Při masakru zemřelo 51 dětí ve škole, na kterou shazovalo bomby letadlo NATO.  A jejich matky, které běžely zachránit děti, zemřely ve škole také. 

Připadá mi šokující ticho francouzských médií o zločinech jejich armády, stejně tak mlčí CNN.

Toto není válka. Toubuové nemají s Francouzi o čem mluvit.

Podporujeme změnu režimu v Čadu a Libyi, chceme nezávislost. Ale  nikdy nepřijmeme zásah koloniální Francie a jejích spojenců v NATO. Nemáme nic proti novému vedení v Libyi. Ale pouze pod dohledem Africké unie. Lidé ze Sahary nepřijmou nikdy diktát koloniální Francie a jejích spojenců v NATO. Podporujeme naše spoluobčany, kteří milují svou zemi a bojují za ni.  Pohrdáme těmi, kdo mají krátkou paměť. Uvědomujeme si, že pan Sarkozy chce změnit svobodnou Libyi v další krvavý Afghánistán a pak snadno krást plyn a libyjskou ropu. Je to zrádce a víme že „svobodný tisk v Evropě,“ poslušně mlčí, když je mu nařízeno mlčet.

Proto mluvím k novinářům Čadu a Nigeru, kteří jsou opravdu oddaní ušlechtilému principu svobody slova. Říkám toto: v této válce dávám přednost Kaddáfímu před jeho bývalým ministrem spravedlnosti Mustafa Abdel Jalilem. Jeho lidé nemají co dělat na jihu. Ani v Zouari, ani v Sabha nebo v poušti. Vím o jeho skutcích a jsem Toubua, který bude vždycky svobodný.  My Toubuové si všechno pamatujeme. Je to stále živá krvavá vzpomínka na příbuzné a blízké vyvražděné Francouzi v Zoare, kam přišli pomoci Francoisi Tombalbayovi. (moje pozn.: jednalo se o potlační protestů kmene Toubou proti Čadu)  V letech 1969 – 1973 jsem byl mladý, ale nezapomenu na ten masakr. Vzpomínám si, jak Francouzi velkým noži podřezávali lidi kmene Toubou,  a pamatuji si, kolik jich bylo, ženy a děti, zavražděno pro zábavu v Zouari, Duno, Angale, Kadimatu a Numo. 234 jich bylo!

Princ El Mabrouk Džomod Gatti Dobie Mi Zouari

Nejvyšší Princ Toubou a předseda Národní rady Toubou

Reklamy

8 comments

  1. Janika

    Francouzká verze tohoto vyjádření je tady: http://toubou.blogs.nouvelobs.com…V detailech se trochu liší, což není divu – proslov byl pronesen v jazyce, jakým hovoří Toubou, přeložen do arabštiny a potom do francouštiny. Smysl ale zůstává stejný: kmeny Toubou měly dříve opravdu s vládou Muammara Kaddáfího rozpory, ale v této válce jsou na jeho straně, i když bojovat nepůjdou. Je zajímavé, jak to brutální napadení zemi sjednotilo proti společnému nepříteli a Kaddáfího pozici spíše upevnilo.

  2. jonáš

    Dík za překlad a publicituto mlčení je příšerný, podle masmédií už zjevně dávno žádná lybie neexistuje. Jak před léty dvaceti pěti, jen těžší lopatou .. A do toho ještě padá burza a hoří Londýn.

  3. Janika

    Já děkuji Vám, jonáši, že si všimnete a dáte to najevo :-). Lidem je nějaká Libye už dávno šumafuk. Nepohne s nimi ani bombardování školy a zabíjení dětí, ani prosakující zvěsti o údajném plánovaném jaderném útoku: http://www.globalresearch.ca…4049No a vlastně, co s tím? Ani tisíce blogerů na celém světě stejně nic nezmůžou.

  4. jonáš

    No zaplať pámbuže se dostala aspoň do vtipů."Libye uznala rebely jako oficiální vládu Velké Británie a pošle jim zbraně".

  5. Janika

    Pěkné, směju se, díky :-)).Tohle je taky paráda: Libyjský ministr zahraničí vydal prohlášení, že příčinou nepokojů je selhání vládní politiky v oblasti sociální integrace miliónů mladých lidí a v důsledku toho Cameron nemůže zůstat ve své funkci a musí odstoupit. Ale to není vtip, to je skutečnost :-).

  6. Kris

    Ahoj,JanikoJsem ráda, že jsem našla Tvoji stránku. Pídím se totiž po informacích z Lybie – pravdivých. Myslím, že Lybie není lidem šumafuk, jen dnes má každy své starosti a tlaky se zvětšují. To co si dovolili normani v Lybii je ujeté a zvrhlé. Bere mi to vnitřní klid. Proto se moc se těším z Tvých zpráv.Snažím se Lybijce podpořit dle mých možností. V našich " amerických" médiích zatím ani zmínka. Dívala jsem se dnes na polské zprávy, které jsou svobodnější ale tam také nic.

  7. Janika

    Zdravím, Kris, a věř mi, že potěšení je na mé straně vždycky, když se objeví někdo, kdo se snaží hledat pravdivé informace. Ty denní starosti, to chápu. Nenutím nikoho, kdo je v nich zahrabaný až po uši, aby se vůbec o něco jiného zajímal. Ale ať pak aspoň nepapouškuje to, čím nás krmí oficiální zprávy. To, že lžou, by mohlo být takovým pevným, výchozím bodem pro jakékoliv porozumění :-).