Japonsko, epocha Meindži 4.

Přeložil Hamilbar, pokračování odtud.

Šinsen aneb esence zlomyslnosti

Když komodor Perry použil své dělostřelectvo coby nůž na ústřice, v Japonsku to přijali, jak již bylo výše řečeno, jako konec světa. Cizinci roztahující se na japonské půdě?

Diktující vládě podmínky? No to už by bylo lepší spolu s ostrovy zmizet pod hladinou. A ohromný počet lidí – zvláště z takzvaných „nespřátelených“ provincií (to jest vévodství kdysi nepřátelských rodu Tokugawa) mělo za to, že když je to takhle, tak lze cokoliv. Samurajové – zvláště mladí – opouštěli svá knížata (věc naprosto neslýchaná) a mířili do staré nebo nové metropole ve snaze nějak ovlivnit chod věcí.

A představu o tom, kterým směrem ovlivňovat, měli jednoduchou. Většina z nich smrtelně vážně považovala zem Japonska za zem posvátnou v přímém smyslu toho slova, a politiku izolace prováděnou rodem Tokugawa za naprosto správnou. A ti, co obhajovali otevření země, byli zrádci na druhou a podléhali okamžitému vyhlazení. Stejnému vyhlazení podléhali i sami cizinci, hanobící pouhou svou přítomností japonskou zem. Stupeň xenofobie byl strašidelný. Již zmíněného Chitocubaši Yošinobu měli v určitých kruzích za nebezpečného westernizátora protože měl rád vepřové a při jízdě na koni používal evropské sedlo. (Bylo by zajímavé vědět, co by řekli páni izolacionisté, kdyby věděli, že nejoblíbenějším dopravním prostředkem Yošinobu je velocipéd. Chudák na něm mohl jezdit veřejně až poté co se vzdal titulu šogúna.)

Program-maximum těchto odervaných od rodné větve samurajů (roši) byl jednoduchý – pobít zrádce, svrhnout bakufu a jménem císaře vyhnat barbary, aby všechno bylo jako dříve, jenom o něco lepší. Program-minimum – vyprovokovat válku mezi barbary a bakufu (útoky na evropské čtvrti nebo na Evropany, kteří se neprozřetelně někde objevili bez ochrany, byly na denním pořádku) – no a samozřejmě pobít všechny zrádce.

Většina roši se dříve či později přidávala k uskupením Išin Šiši („lidí ušlechtilého cíle“). Ale i ti, co se nepřidali, představovali velké nebezpečí, protože vyváděli své nepřístojnosti neorganizovaně.

A vládce knížectví Ajzu, Matsudaira Katamori si pomyslel, že když fouká vítr, chytří lidé staví větrné mlýny. A rozhodl se mobilizovat část těchto samurajů bez pána k udržování pořádku v Kjótó. (Normální japonská policie totiž nenosila zbraně. Vybavena byla k chytání zlodějů a řešení opileckých rvaček a v žádném případě se nehodila k boji s dobře vyzbrojenými a svým způsobem organizovanými samurajskými oddíly.)

Hatamoto Kiyokawa HachirM byl zplnomocněn vybrat za tímto účelem odpovídající lidi. Dal dohromady docela velký oddíl, který nazval Rošingumi (tedy „domobrana roši“), vyrazil směrem na Kjóto a rozbil tábor ve vesničce Mibu. Upřímně řečeno, dohlížet na pořádek ve staré metropoli v žádném případě nebylo součástí jeho plánů. Kiyokawa byl tajným stoupencem procísařské strany – a chtěl oddíl, najatý za peníze bakufu, použít proti vládě.

Kiyokawa chtěl v čele svých vojáků zaútočit na americkou čtvrť – ať potom vláda dokazuje, že s tím nemá nic společného – a tím vyprovokovat válku. Jenže měl smůlu – nebo se spíše ukázala jeho nekompetentnost v oblasti kádrové politiky. V sebraném jím oddílu se, aniž si toho povšiml, utvořily dva navzájem nezávislé útvary. Oddíl jistého  Serizawy Kamo (Serizawa Kamo Mitsumoto) – bývalí vojáci armády Tengu (to je jiný dlouhý příběh), kteří se v té době již stali jen obyčejnou loupežnickou tlupou, a lidé z šermířské školy Tennen Rišin (Tennen Rishin-ryk) – KondM, Hidžikata (Hijikata), Inoue, Okita, Nagakura, Harada, Jamanami (Yamanami) – skupina stmelená přátelskými vztahy a vlastní specifickou ideologií (viz níže).

A když na další poradě Kiekawa prohlásil, že přechází na stranu císaře, Hidžikata Tošidzo (Hijikata ToshizM), číslo dva v Tennen Rišin, vstal a řekl, že tohle je jasná zrada a Kamovi lidé, kterým se vůbec nelíbilo, že jim velí cizinec, ho podpořili.

V důsledku toho, zhruba 40 mužů se rozhodlo odejít s Kiekawou, a 13 zůstat v Mibu.

Je zajímavé, že těch 40 se ani nepokoušelo proti těm 13ti cokoliv podnikat – ale Kiekawa následujícího dne padl do léčky, zázrakem unikl, narážku pochopil a z Kjóto zmizel, opustivše své muže.

Ti co zůstali, se rozhodli založit svou vlastní organizaci, kterou nazvali „Nová domobrana“ – Šinsengumi. Ani ta však nebyla zdaleka jednotná. Serizawa Kamo se většinu času zaobíral vyděračstvím a vymáháním výpalného (občas dokonce s pomocí dělostřelectva) a jeho lidé za ním nezůstávali v ničem pozadu. Přezdívka „vlci z Mibu“ daná Šinsengumi, která se posléza stala legendou, byla důsledkem podobných incidentů a byla původně pejorativní. Nakonec ovšem knížeti Matsudairovi došla trpělivost a on usoudil, že mimořádné bojové kvality Kamo nestojí za jím vytvářený neklid. Zavolal si k sobě KondM Isami, náčelníka šermířské školy Tennen Rišin, který spolu s Kamo útvaru velel, a sdělil mu, že si nepřeje již nikdy cokoliv slyšet o tom skandalistovi.

Za několik dní poté druhý muž v Kamově týmu, Nimi Nišiki (Niimi Nishiki), v klidu vybíral výpalné od hospodského ve čtvrtí Gion, když do hospody vešli Hidžikata, Harada, Nagakura a…. nejbližší přítel a kamarád z mokré čtvrti Nimi a Serizawy, mladý muž jménem Saito Hadžime (SaitM Hajime) (Serizawa o něm říkal, že „nasává jako houba, a pere se jako střízlivý“). Nimiho přitlačili ke zdi a donutili ho na místě spáchat sebevraždu. Za dalších 14 dní byl Serizawa Kamo, obezřetně měnící svá bydliště a nikdy nechodící sám, zabit v nevěstinci v Mibu „neznámými lupiči“.

SaitM Hajime

sajto hajime

Jeho stoupenci buď také zahynuli rukou neznámých zločinců, nebo utekli.

A od této chvíle byl Šinsen Šinsenem – nejdisciplinovanějším a nejbojeschopnějším vojenským útvarem šogunátu.

Ironie situace spočívala v následujícím. Vedoucí této samurajské organizace – Kondo Isami – byl všehovšudy pouhopouhým rolnickým synkem, kterého díky jeho mimořádnému šermířskému talentu adoptoval jeho učitel-samuraj (věc v Japonsku obvyklá). Jeho zástupce, vynikající taktik, chodící ďábel, „zlý duch Šinsenu“, Hidžikata Tošidzo byl synem rolníka neadoptovaný nikým. Kde vzal nepříslušející rolníkovi příjmení není známo. Známo je jen to, že jeho právo nosit dva meče nikdo nezpochybňoval. Nebylo zájemců.

Hidžikata Tošidzo

hidžikata tošido

Ostatní personál na tom nebyl lépe – samurajové nejnižšího stupně, bývalí rolníci a dokonce (jaká hrůza!) bývalí řemeslníci a obchodníci. Počítalo se pouze umění vládnout mečem, schopnost učit se a podřízení se specifickým pravidlům, o kterých jinde. 

Opora režimu, ochránci tradice – tito lidé porušovali ustanovení Tokugawa pouhým faktem své existence.

Ještě komičtější byl důvod, proč podporovali bakufu. Nevím, kdy to začalo, ale již v roce 1864 celé vedení Šinsenu byli samí republikáni – přitom ti nejradikálnější (všeobecné a rovné volební právo atd.). Zdálo se jim, že vojenskou meritokracii (jakou bylo bakufu), dokonce i zkorumpovanou, bude jednodušší změnit v něco pořádného, než přímou císařskou vládu. (Koncem války v roce 1869 Hidžikata a Enomoto Takeaki zkoušeli realizovat některé z těch myšlenek na Hokkaido.)

Je však třeba říci, že toto smýšlení nebylo pro nadřizené Šinsenu tajemstvím a nijak tyto nadřízené neznepokojovalo.

Pravidla Šinsengumi

Základní pravidla

1. Je zakázáno sejít z cesty hodné samuraje.

2. Je zakázáno opustit Šinsengumi.

3. Je zakázáno vymáhat peníze pro soukromé účely.

4. Je zakázáno vésti soukromé spory.

5. Je zakázáno bojovat z osobních důvodů.

Tři doplňující pravidla

Je-li velitel oddílu smrtelně raněn, nebo zabit, všichni jeho podřízení jsou povinni bojovat do posledního muže a zemřít na místě.

I v případě velkých ztrát, je zakázáno vynášet z bojiště těla padlých, pokud nejde o velitele útvaru.

Když člen Šinsengumi zahájí boj ze služebních, nebo jiných důvodů, bude raněn, nedokáže zabít nepřítele a dovolí mu odejít, je povinen provést seppuku, a to i vpřípadě, že zranění mu bylo způsobeno zezadu.

Reklamy

8 comments

  1. Janika

    Technická poznámka: k tomuhle dílu by se hodil tenhle film: http://www.csfd.cz…4-shinsengumi/Ale bohužel jsem ho nenašlla, tak jsem použila video z jiného filmu se skvělým Toshiro Mifune, který ve filmu Shinsengumi hraje Konda Isamiho.Jinak samozřejmě, tohle téma je velmi známé a videí je spousta, ale mě ta hollywoodská kýčovitost tentokrát nějak neoslovila :-).

  2. pavelhaston

    história ktorejkoľvek časti zemegule je vlastne históiou násilia, zrady a vraždenia.neviem si predstaviť, že by termín demokracia vznikol v ázii… [:-/]

  3. Janika

    To asi proto, že takový nesmysl na dalším místě planety vzniknout nemohl, stačilo jednou :-). Ale oni mají zase jiné pověry.

  4. Janika

    K těm pravidlům Šinsengumi – je zajímavé, že v bodě jedna vlastně mají zahrnutý celý dosavadní kodex Bushido, pokud tomu dobře rozumím. A dál bod 3. to se opravdu neslučovalo s vymáháním výpalného, jak to praktikoval Nimi Nišiki :-). Jestli musel spáchat sebevraždu kvůli tomu, nebo to byla záminka, to se už nedozvíme.

  5. Janika

    Hamilbare, podle mého mínění to záleží na tom, co je za tím za výcvik, jak to probíhá v zákulisí. Pokud jsou děti učeny v radostné a nenásilné atmosféře, tak nic proti, mají z toho radost a je to pro ně lepší, než kdyby byly odstrčené, měly nedostatek podnětů a nerozvíjely se. Něco jiného by ovšem bylo, kdyby se jednalo o tvrdý výcvik, jako třeba když malé děti už za tmy každodenně vlečou rodiče na krasobruslení a podobně. To neuznávám.Takže nejsem ani zděšená, ale ani nadšená, není to můj šálek kávy, je to jiná mentalita toho národa. Četla jsem pár komentářů pod tím videem, chápu, že zastánci volné výchovy made in USA jsou tímhle zděšeni a píší tam cosi o robotech. Oni by chtěli mít ten svět celý podle svého mustru :-).

  6. Janika

    "Důraz na akci, ryzost pohnutek, oddanou službu a politické a intelektuální vůdcovství obsažený v bušidó pomáhá objasnit, proč mohla samurajská vrstva být hybnou silou restauračního hnutí, následně zlikvidovat feudální systém, jehož byla vrcholem, a v konečném důsledku pak hrát významnou roli v modernizaci Japonska."http://forum.katana.cz…p;start=60Tuhle větu jsem si četla několikrát a nemůžu říct, že bych ji nějak zvlášť pochopila. Ale myslím, že vyjadřuje to důležité, o co v tomhle vyprávění jde.

  7. Hamilbar

    K tomu videu se ve mně pere směs nadšení a hrůzy. Nevěřím, že mají tak skvělé pedagogy aby to zvládli systémem "škola hrou". No,a k tomu bušidó, ono by se to dalo říct také tak, že se jí (vrstvě jedné samurajské) podařilo z feudálního systému uchovat v danné situaci (ohrožení od "západních demokracií") maximum možného.