Japonsko, epocha Meindži 8.

Přeložil Hamilbar, pokračování odtud.

Informace k zamyšlení: Takasugi Šinsaku (Takasugi Shinsaku)

jap9 Shinsaku Takasugi

Třístrunný šamisen nosil stále s sebou. Většinou stačily dva hrnečky saké, aby začal improvizovat. Nejsem si jist, že zpěvní ptáci závistí tuhli a padali z větví, když uslyšeli jeho hudbu, ale v čajovnách Hagi a Kagosimy, a poté i starého hlavního města, kde ho osobně znala každá toulavá kočka, za jídlo, pití a to ostatní nemusel platit zhruba od patnácti let věku. A to taková mama-san čajového domku rozhodně není slavík.

Jedním ze spolehlivých způsobů, jak ho přimět ke hraní, bylo, pozvat ho na shromáždění starších samurajů knížete. Šamisen začínal hrát hned po třetí nebo čtvrté větě. Toto obecenstvo mělo k hudebním improvizacím podstatně horší vztah, ale zamezit oduševnělému muzicírování se mu nedařilo. Člověka s šamisenem nešlo umlčet autoritou nebo zastrašit. A zabít ho šlo také velmi těžko. Přitom zabít se ho pokoušeli velmi často, a nemělo to žádný vztah k hudbě. Takasugi Šinsaku byl jedním z vůdců „lidí ušlechtilého cíle“ provincie Čošu.

Asi v osmi nebo v devíti letech prodělal neštovice a málem na ně zemřel. Žádné další nepříjemnosti ho v životě nepotkaly. V osmnácti se stal žákem Jošidy Šoina. V jednadvacet mistrem školy Yagyu Šinkate. Byl šikovný, talentovaný, obdivuhodně vládl mečem a smyslem života se mu stala myšlenka „Sonnó Džój (SonnM jMi)“ – „ctít císaře, vyhnat barbary“. Vztek s ním jenom cloumal – jednou v průběhu politické rozepře vytasil meč a rozsekl napůl mirně kolem kráčejícího psa. Aby nezabil spolubesedníka, jak se později přiznal. A tak se klidně mohl stát ztělesněním „šílené spravedlnosti“ jako například zde již zmiňovaný Mijabe nebo zde ještě nezmiňovaný Jošida Tošimaru, nebýt dvou okolností.

První byla ta, že k překvapení všech, si Takasugi našel kamaráda. Kamarád byl také slušným básníkem, také milovníkem čajových domků a jejich obyvatelek, také žákem Šoina – a jmenoval se Kacura Kogoro, kterého tehdy ještě nenazývali „mizejícím“ Kacurou díky jeho obdivuhodné schopnosti vypařit se z problémových míst, ale Kacurou „co tím získáme“, protože právě tuto otázku obyčejně kladl poté, co horké hlavy navrhovaly další rozmáchlý plán akcí. A Takasugimu byla sympatická i ta bláznivá myšlenka Kacury, a totiž, že vláda existuje kvůli obyvatelstvu a nikoliv obráceně.

Druhou – a rozhodující – okolností byla návštěva Šanghaje, kam v létě roku 62 vláda Tokugawy vyslala delegaci na čtyřstranná jednání o obchodních kvótách. Tagasugi byl na tomto jednání zástupcem provincie Čošu. Ze Šanghaje si přivezl tři věci: jasné vidění toho, co se stane s Japonskem, jestliže se dostane do konfliktu s barbary a prohraje; přesnou představu o vojenské síle Anglie a Ameriky a o tom strašném handicapu, který má Japonsko; jasné pochopení toho, že problém není jen ve vojenské technice, ale i ve společnosti, která ji vyrábí a používá.  A samozřejmě nevelkou várku současných střelných zbraní, jak jinak. I když, „armstrongy“ mu neprodali.

V roce 63, po prvním konfliktu samurajů Čošu s Evropany (Pobřežní pevnosti Čošu systematicky pálily na evropské obchodní lodě. V rámci odvetných opatření Francouzi zničili baterie Čošu a obsadili několik vesnic na pobřeží.) ohromil vedení klanu prohlášením, že samurajové se zcela odnaučili bojovat. „Tak moc se bojíme porážky, že si od ní klidně utečeme pro smrt. Neumíme vstávat – jenom padat.“ A trval na vytvoření zvláštní milice, do které by byl umožněn vstup rolníkům a řemeslníkům. Situace byla tak zoufalá, že starší samurajové klanu byli ochotni zkusit cokoliv. Ti nejkonzervativnější z nich byli stejně přesvědčeni, že se to Takasugimu nemůže podařit, tak proč bychom mu to nedovolili. A on začal formovat a cvičit – podle evropských metodik vyčtených z knih – svůj Kiheitai, zárodek budoucí japonské armády.

 jap9 Keiheitai

(Khihetai milice)

Po událostech 64. roku (viz. „Případ palácová brána“) byl Takasugi zatčen. Přesto, že stejně jako jeho přítel Kacura, nebyl, neúčastnil se a dokonce kategoricky nesouhlasil. Ostatně, prakticky hned ho pustili, a hádejte proč. Neustálé ostřelování jejich lodí v průlivu Šimonoseki (Shimonoseki) západní mocnosti omrzelo, a Anglie, Francie, Holandsko a USA vypravily k pobřeží Čošu flotilu, která metodicky odstraňovala z povrchu zemského cokoliv, co třeba jen vzdáleně připomínalo stavbu. Po ukončení této působivé demonstrace požadovali vyslance knížete vybaveného plnými mocemi k jednání. A právě Takasugiho jmenovali vedoucím delegace, kalkulujíce s tím, že vzhledem ke svému temperamentu a přesvědčení namluví Amaterasu ví co, jednání ztroskotají a všechno, střelbou počínaje se svede na Išin Šiši. Jejich hlavami se potom bude možno vykoupit jak od Bakufu, tak od cizinců, a nic podstatného nebude třeba měnit. Takasugi vedl jednání a v průběhu 9 dní vypracoval mírovou smlouvu plně pro Čošu akceptovatelnou. Navíc se mu v průběhu jednání podařilo změnit názor amerického a anglického vyslance na situaci v zemi o 180 stupňů. Počínaje rokem 1864 budou obě velmoci tiše podporovat „lidi ušlechtilého cíle“.

 jap9 shimonoseki incident

(Shimoniseki incident)

Po podepsání smlouvy, radikálové V Išin Šiši obvinili Takasugu ze zrady a dalšího půl roku na něj pořádali štvanici. Pravda zcela bez úspěchu a navíc s velkými škodami pro sebe. Mistr Yagyu Šinkate je mistrem Yagyu Šinkate i když byl naposledy viděn střízlivý před 10 lety.

A Takasugi nacházel lidi, uzavíral spojenectví, nějak dokázal dohlížet na výcvik lidí z Kiheitai, zřizoval kanály pro pašování zbraní. Velmi spěchal, protože věděl, že válka s vládou Tokugawy je otázkou měsíců, a jeho vlastní smrt otázkou roku nebo dvou. Ze Šanghaje si totiž přivezl nejenom nové myšlenky a nové zbraně, ale i tuberkulózu.

V prosinci roku 64 Takasugi s 80 lidmi obsadil Šimonoseki. Odtud vyrazili na východ, kde obsadili přístav Mitadžiri ve kterém kotvily tři nově zakoupené válečné lodě. Ty byly také hlavním cílem této operace. Počátkem ledna měl Takasuga ve zbrani 3 tisíce mužů. Ty vedl pochodem na hlavní město provincie – Hagi. Páni konzervativci se sice hodlali bránit, avšak opominuli tu skutečnost, že Hagi stojí na břehu moře a že existuje věc zvaná lodní dělostřelectvo. Po několika hodinách ostřelování se město vzdalo, zcela v souladu s Takasugiho tezí, že samurajové se odnaučili bojovat.

Provincie Čošu plně přešla pod vládu „lidí ušlechtilého cíle“.

(Strategie,  jak vyhrát boj proti armádě s padesátinásobnou početní převahou. Zázračný obrat ve válce mezi bakufu a Choshu.)

Kdyby byl býval Šogunát alespoň trochu akceschopný, využil by občanskou válku ve vzbouřenecké provincii a zaútočil by na Čošu ještě v zimě. Vláda ale na tom byla ale ještě hůře, než se zdálo spiklencům. Příkaz jednatřiceti knížectvím k vyslání vojsk na potlačení povstání byl vydán až v dubnu 1865. Bakufu nebylo známo, že armáda Čošu je vyzbrojena pašovanými evropskými puškami, ani to, že Takasugimu se, prostřednictvím RyMmou vytvořené společnosti Kaientai (dnes Micubiši), podařilo koupit v Šanghaji ještě další dvě válečné lodě. Ale například zpráva o tom, že „rada starších samurajů klanu“ vyhlásila všeobecnou mobilizaci,  se do Edo sice dostala, ale vůbec nikoho tam neznepokojila. (Matsudairu Katamori, který na vlastní kůži poznal, co je to dobře vycvičený a ozbrojený rolník, prostě neposlouchali.)

Expedice proti Čošu nesla název „válka ze čtyř stran“, protože vzbouřená provincie se skutečně musela bránit útokům ze čtyř směrů  – z jihovýchodu, východu, severovýchodu a západu.

7. června 1866, tedy téměř za rok po oficiálním začátku kampaně, flotila Tokugawy obsadila ostrov Osima. Takasugi Šinsaku neměl ani čas, ani touhu předvádět tuto pomalou důstojnost. Dobyl ostrov, a tím i průliv, zpět za týden. V té době Takasugi získal přezdívku podle svého oblíbeného rčení. Začali mu říkat „Takasugi přemýšlím-v-poklusu“.

Jeden z jeho kolegů o něm řekl:“Když začal jednat, byl jako úder blesku. Když se do něčeho pustil, byl jako vítr a déšť.“

Se zdravím to měl sedmadvacetiletý živel ale špatné. Po této expedici začal vykašlávat krev. Lékaři mu řekli, že když se nebude přepínat, může žít ještě několik let. Takasugi pokrčil rameny a začal připravovat další kampaň. K červenci 1866 vyčistil východ a severovýchod, a počátkem srpna armáda Čošu pod jeho velením prolomila frontu vojsk Tokugawa. 10. září padl hrad Kokura, který Bakufu plánovalo využívat coby opěrný bod invaze.

 23. září šogun oznámil ukončení bojových operací. V té době Takasugi již ležel v horečkách v Hagi. Od té doby už prakticky neopouštěl postel.

13. dubna 1867 se jeho přátelé sešli v jeho oblíbeném čajovém domku… a náhle zpoza stěny uslyšeli šamisen. Takasugi seděl venku a hrál. Následujícího dne zemřel. Předsmrtná báseň zůstala nedokončená. Začínala slovy: „Udělat šedý svět barevným.“

 Pouhého půl roku poté Tokugawa Yošinobu (Tokugawa Yoshinobu) oznámil své rozhodnutí vzdát se trůnu a předat vládu císaři.

jap9 takasugi

(Bulvární :-) obrázek s názvem Takasugi Shinsaku, tak snad je to on :-)

 ***

 „Savoir vivre“ na japonský způsob, aneb slíbená fotografie specielně pro Janiku.

Takasugi se rád předváděl. Miloval velká gesta. Miloval upřímně a celým srdcem. Příběh jeho lásky k dívce jménem O-Uno je také z kategorie laciných filmů. Velmi dojemné. Své milované dívce přivezl z Nagasaki dárek – sametovou taštičku. S kvítky a kovovými kuličkami. Anglickou.

Podobnou nikdo neměl. Ani své zákonné manželce nedával takovéto rafinované dárky, takže se nedivme, že z toho nebyla nadšená. Jenomže Takasugi moc chtěl, aby to děvče bylo ověšeno všelijakými vytříbeně elegantními věcičkami.

jap9 kabelka

Advertisements

One comment

  1. Janika

    Děkuji, Hamilbare, kabelka je kouzelná. Je vidět, že byla hodně nošená. Copak v ní asi bylo, to bych moc ráda viděla. Takasugi byl opravdu formát, vynikal zřejmě ve všem, do čeho se pustil. Dokázal nejen bojovat, ale i skvěle vyjednávat, dokázal se bavit i milovat, za svůj krátký život se nesmazatelně zapsal do historie a dal základ japonské policii. Jen toho psa nemusel rozsekávat… :-). Ten jeho šamisen evokuje harmoniku ve slavném westernu. Tak mě napadá, že tyhle barvité příběhy byly asi často inspirací pro filmovou tvorbu. Neodolala jsem, abych si neposlechla, jak zní ten šamisen, například tady: http://youtu.be/eAv1GXVJgxoAkorát ten interpret je tak podivně zmalovaný.