Nemůžeme čekat milost…

(Překlad velmi zajímavého článku el-murida odtud.)

Na situaci se skandálem kolem zneuctění těl zabitých Talibánců  námořníky USA ve skutečnosti není nic až tak významného. Podle všeho se absolutně všední situace stala senzací výhradně vinou náhody.

Armáda každé země je dosti agresivním prostředím. Úkol velení každé armády je kanalizovat tuto agresi do potřebného směru. Pokud existovaly profesionální armády, doživotní služba, nevznikaly zvláštní problémy s návratem vojáka do společnosti, armáda byla nepočetná a agrese jednoho člověka se plně hasila a rozpouštěla ve společenství mírumilovnějších spoluobčanů.  

Nicméně situace se změnila s vznikem masových industriálních armád. Vznikl čistě psychologický problém ze začátku vzbudit v člověku agresi, potřebnou pro službu, a potom ji snížit po návratu do společnosti. Různé země řešily a stále řeší tento problém různě.

Pro USA, které za svou víc než dvousetletou historii vedly již více než stovku válek, vyvstával tento problém vždy v plném rozsahu. Je to velmi zajímavé téma, nicméně historie otázky je příliš rozsáhlá, proto má smysl zastavit se pouze v poslední době.

Povinná vojenská služba byla v USA po válce ve Vietnamu zrušena a vytvořil se systém výběru vojáků zpravidla původem z nižších vrstev obyvatelstva s již vytvořeným agresivním chováním. Proto, aby umožnili návrat do občanského života co nejméně bolestným, psychologické metodiky se snaží vtlouci do podvědomí vojáků černobílé vnímání světa. Svět dělí ne jen na nepřátele a kamarády, ale na lidi a ne-lidi. Nepřítel, to není člověk, ale cosi, co nemá s lidskostí nic společného, kromě vnějšího vzhledu. Logika ve skutečnosti není přítomná – bylo by velmi těžké psychologicky přinutit pilota splnit rozkaz jedním stisknutím zničit nevelké městečko, pokud by spojoval obraz na displeji s živými lidmi. Ještě těžší by bylo přinutit pěšáka, který sleduje nepřítele přímo na zemi, aby beze všech problémů zahájil palbu.

Odtud metodiky, které převracejí splnění příkazů a úkolů na jakýsi běžný a rutinní procesu hry na počítačovém simulátoru. Odtud blahosklonnost k šíření stále více krvavých počítačových stříleček. Úkolem je poplést ve vědomí člověka virtuální skutečnost se životem. Talibánec v průzoru zaměřovače, dítě, žena, stařec – to je pouze figurka na monitoru. Nic víc.

Když dosáhli tohoto efektu, psychologové řeší úkol, jak přesvědčit bývalého bojovníka, že vypnul hru na svém počítači a vrátil se do reálného světa. Kde je zákon, policie, soudy. Ne vždy i ne se všemi se to daří, ale zpravidla velká část vojáků armády USA dost rychle zapadá do mírového života, nijak neprojevujíc své dřívější krvavé zvyky.  

Myslím, že všechny tyto nelehké otázky může podrobněji posoudit odborný psycholog. Zmíním se o něčem jiném. Vojáci, kteří jsou zachyceni na videu, jak močí na mrtvá těla Talibů, jsou zajisté zločinci. Za jejich čin je lze po právu odsoudit. 

Ale hlavní problém není v nich. Jejich vina není v tom, co provedli, ale v tom, že je u toho chytili. Hlavní problém je v samotné americké politice, která celý svět považuje za divokou přírodu, kterou je třeba pokořit. V této přírodě je hodně nepřátelských faktorů, ale mezi nimi není to hlavní – lidé. Právo nazývat se lidmi mají pouze Američané a ti, koho oni určí lidmi. Zbývající, to je pouhé zvířectvo. Někdy zlé, někdy bojácné, někdy neškodné. Ale je to zvířectvo. A s ním je dovoleno vše.

Advertisements

4 comments

  1. Janika

    Tenhle článek mě fascinoval. Lecos vysvětluje. Je těžké si představit, že se najde lidská bytost, která jediným zmáčkutím knoflíku odsoudí k smrti spící obyvatele poklidného města, je těžké pochopit zvěrstva vojáků armád civilizovaných zemí. Video jako ilustraci raději nedávám…

  2. jana

    Je ťažké pochopiť toto všetko, žena ťažko pochopí mužskú logiku, jeho túžbu po pomste, zabíjaní. Žena je utvorená na to, aby dávala život, preto nikdy nepochopí strašné veci okolo vojen, zabíjania, mučenia, pretože žena piple svoje dieťa od malička /tehotenstvo, prvé kroky, odpovede na milion otázok, snaha aby malo dieťa všetko najlepšie/ a preto inak chápe ľudskú bytosť. Človek ostáva človekom v očiach ženy vždy. Preto aj svet tak vyzerá, lebo ho riadia muži /a niektoré zmutované ženy/ – ospravedlňujem sa spravodlivým mužom – ale je to tak. Dnešné nespravodlivé vojny, kde sa v mužskej hlave vymyslí zámienka, a na základe lži sa napadne suverénny štát, tieto vojny nemožno ani nazvať vojnami v pravom slova zmysle, pretože je to len bohapusté zabíjanie a ničenie, takýchto bolo i v minulosti dosť. Elity vedia že medzinárodné právo je prakticky nevymáhateľné a preto robia to čo robia Ale i táto do neba volajúca nespravodlivosť má svoje proti a je dvojsečná. …V Biblii sa píše niečo v zmysle: Keď si budú myslieť, že ich nikto nevidí, že sa im nič nemôže stať, vtedy príde na nich Božia spravodlivosť….Zdravím zo zasneženej Bratislavy. Jana.

  3. Janika

    Zdravím do zasněžené Bratislavy, Jano. U nás toho sněhu moc není, bohužel.S tím o mužích máš jistě pravdu, ale moc si tím konstatováním nepomůžeme. Abych pravdu řekla, tak těžko chápu i postoje některých žen. Nejen těch zmutovaných "wow":-).Když jsi zmínila Boží spravedlnost, tak dnes napsal kojot tuhle zajímavou úvahu o Bohu a válkách: http://www.kojot.name…#cmt_10 Říká tam, že "Bůh je to, co se děje, když se lidé postaví zlu". Jestli tohle samo o sobě není tou Boží spravedlností, to je otázka…

  4. Sio

    Za zločince nepovažuji ty vojáky, to jsou víceméně naprogramovaní lidé blízcí k robotům. Zločinci jsou ti, kteří řídí to pumpování této ideologie do hlavy. Mají vysloké hodnosti, vysokou inteligenci, jezdí v bourácích a mívají dům plný dětí a loajální manželku.Těžko považovat za zločince sekeru a nevidět toho, kdo jí vraždil.