Putování s domácími zvířaty

Ruský film o svobodě lidské bytosti.

 

Putování s domácími zvířaty

V pochmurné, temné scenérii ruského venkova, u polorozpadlého domku u železniční trati dojí mladá žena krávu. Nevrlý muž vezme beze slova bandasku s mlékem a běží k projíždějícímu vlaku mléko prodat. Vymění bandasku za peníze. Pak ho žena najde ležet mrtvého vedle trati.

Odveze ho do nejbližší vesnice na drážním vozíku, což je v ruských poměrech pěkná štreka. O nějaké dostupnosti lékařské péče do patnácti minut si tam mohou nechat jen zdát. Manžela pohřbí a vrátí se domů, do té barabizny.

Ale najednou, jakoby se něco zásadního stalo, jakoby se rozzářilo světlo, i když scenérie je stále pochmurná. Z mladé ženy spadne tíha a tíseň, kterou vyvolávala přítomnost nemilovaného muže. Osvobozuje se, radostně se v mnoha drobných činnostech jakoby oddává prostému pocitu žití. Zvláštní, že soužití s některými lidmi takový pocit štěstí a pohody nedovoluje. Ani nemusejí být zlí, jako byl její muž. Stačí pocit, že vás ten druhý nějakým způsobem omezuje, brzdí, kontroluje…

Seznámí se Sergejem, sympatickým mladíkem, a vypadá to na lásku a nový, nadějný život. Ano, Sergej je k ženě vlídný, pozorný, ohleduplný. Je pracovitý, leccos dokáže opravit a zařídit. Má stále dobrou náladu a je i moudrý a tolerantní. Když mu jeho malá dcerka, která žije s jeho bývalou ženou, opakuje od tchyně odposlechnuté urážlivé výrazy: „Jsi darebák a zrádce“, nedá jí pohlavek, ale řekne: „Jsi člověk, co myslí vlastní hlavou, nebo hloupý papoušek, co jen opakuje cizí slova?“

Pro mě klíčová scéna filmu je v okamžiku, kdy Sergej s Natálií jdou po trati, a Sergej plánuje společnou budoucnost. Nadšeně říká, že přistaví k domku pokoje na ubytování hostů a zřídí zastávku pro cestující z vlaku. „A koupíme krávu, o mléko mají lidi z města zájem. Ty ji budeš dojit, co bys také jiného celé dny dělala, když nemáš děti.“ A v tu chvíli se Natálie zastaví a pošle ho pryč, navždy. Sergej nechápe a ptá se jí, co udělal, co řekl špatného. Asi to nikdy nepochopí.

Ukazuje se odlišný postoj muže a ženy k životu. Mužské budování a přetváření, které vede k odcizení a odtržení od přirozeného žití. Je třeba pracovat, ne pro radost z činnosti, ale pro nějaký výsledek. Nemarnit čas, ale usilovně pracovat. „Mně, čase, svými vteřinami všemi, jak bych závodník byl, služ“, to je vyznání toho, kdo je „víc, než král, kdo je Muž.“ Když byla Natálie sama, tak třeba jen seděla v houpací židli u trati a dívala se na projíždějící vlaky. Nedělala nic, jen žila, jen existovala, jen si hrála a radovala se.

Natálie chce žít s takovými bytostmi, které ji samotnou nebudou přetvářet ve věc, v pracovní sílu, v nějaký soubor funkcí, které je jí určeno vykonávat, které jí, byť láskyplně a v dobrém úmyslu, nebudou předpisovat, jak má žít. Takovými bytostmi jsou pes, koza, dítě. Není jí dospělý muž, ten správný muž, který se nefláká a pracuje a chce v životě něčeho dosáhnout. Není jí ani za cenu lásky, kterou přináší. Těžko to pochopit, těžko se rozhodnout, těžké dilema, co zvolit.

Možný konec filmu by byl takový, že Natálie opět dojí krávu, jako na začátku filmu. Tentokrát ovšem v atmosféře radosti a štěstí, protože žije s mužem, kterého miluje. Ámen.

Ale film naštěstí není takovou červenou knihovnou. Natálie si nenechala vzít svou svobodu, nedala se už podruhé chytit do pasti. Film končí tím, že si Natálie v loďce zajede spolu s kozou a psem do dětského domova, kde kdysi pobývala a vezme si odtud malého chlapce. Ale to už není tak důležité, mohla si zvolit tisíc jiných cest.

Reklamy

11 comments

  1. pavelhaston

    aj taký býva život, hoci takéto riešenie nebýva pravidlom. najmä v takých zaostalých častiach kontinentu, aké sa vyskytujú v rusku často.

  2. Janika

    Zdravím, Pavle, a děkuji za zastavení. Na tom Rusku je zajímavé, že tam lidi žijí daleko svobodněji, než u nás. Nemají sice ty vymoženosti, ale v té rozlehlé zemi se dá najít prostor, kde každý krok někdo nekontroluje, kde si člověk může jen tak žít a nebýt zavalený věčnými složenkami.

  3. majka

    Janiko, bohuel, ten film mi moc připomíná moje soužití s mým mužem. je to smutné a není z toho cesta ven. výsledek po mnoha letech mého snažení je ten, že kdybych měla šanci se osvobodit a mít kde bydlet, odjela bych od muže někam pryč a už bych ádnýho mužskýho echtěla. Možná bych si ještě pořídila jednoho pejska…Ale teď raději něco veselejšího. Ten svetr opravdu na blog dej, ráda se podívám. Já musela přestat plést, vzaly mě z toho záda a tak čekám, až to přejde :-) Vždycky mám pletenej svetr, co měl být v zimě, hotovej až nazačátku léta :-)) I tak se mi bude hodit :-)

  4. Janika

    Rozumím ti, Majko, taky moc dobře vím, o čem jsem tohle psala. I když, já jsem tak mezi, sama bych být chtěla i nechtěla zároveň :-). Ten film mi smutný nepřipadal. Byl to pohled z hlediska ženy, možná obráceně bychom koukaly. Se svými veledíly mám potíž, neumím to nafotit. Musím to nějak vymyslet.

  5. majka

    No právě Janiko, ono je to vzájemné. On nechce mne, já nechci jeho. Chtěla jsem opravdu moc dlouho a vždy přimhuřovala oči. Jenže jsem se málem začátkem roku sesypala. Už je to lepší, už jsem si to v hlavě trochu srovnala. Nikam nemůžu, ale budu se snažit si udržet klid v duši. A kdybych šla, nebyla bych sama. Moje děti stojí při mně. Jenže ani pro ně není dobře, když cítí to věčný napětí. Chci to nejlepší hlavně pro svý děti. Potřebují klid. Ale ten jim můžu dát jen částečně, kdy budu předstírat, e je vše OK…Asi si zaloím blog na jeden rok, kde si budu každej den zapisovat, co se mi hezkýho přihodilo, abych si dělala pro sebe radost. mám moc ráda obrázky, tak kadej den se odměním obrázkem, podle toho, jak ten den zvládnu :-) Já vím, že obrázky mě nezachrání, ale lepší malinká radost, než nic :-) Ten svetr nějak nafoť, už se těším .-)

  6. majka

    Omlouvám se, ale vynechává mi v poslední době písmeno ž a ještě jiné, mám už ten notebok dlouho, ale díky za něj :-)

  7. Janika

    Majko, podle toho, jak tě znám, tak si dokážeš vytvářet chvilky radosti nejen na blogu :-). To s tím předstíráním, že je všechno OK, není špatná cesta. Dávat si pozor na slova, dokud se něco natvrdo nevysloví, ještě to jde často spravit, čas to obrousí a uhladí. Slova zpět nevezmeš. No, je to choulostivé téma, nemívám to ve zvyku, na netu je opatrnost ještě víc na místě, co si budeme povídat :-). S chybějícími písmenky si hlavu nedělej, je to srozumitelné i tak. Nějaký malý notebook nebo čtečku bych taky potřebovala, abych si mohla číst v posteli :-).

  8. Sio

    Záleží na …mnoha okolnostech. Třeba – co všechno je člověk ochoten obětovat za tuto svobodu? Muž může být pro rodinu materiálním přínosem, které se třeba žena nechce vzdát, pokud má s ním děti.Co získává muž partnerstvím? Sex? Většinou je snadné jej mít i bez něj. Porozumění? No, jak kdy. Děti? To ano, pokud je chce. Ale v tomto přání asi zaostává za ženou.A co získává žena? Sex? Je pro ni střídání partnerů stejně zajímavé jako pro muže? Děti? Ano, většina žen má potřebu mít děti. A větší, než muži, dovolím si tvrdit. Prostředky? Většinou určitě. S dětmi se těžko žije z jednoho platu. Ochranu? Pocit bezpečí? Kamaráda?Nevím. Kamarádi, co se rozvedli do toho obvykle padají znovu a znovu. Proč to dělají, to je mi docela záhadou. Bojí se být sami? Jsou natolik ovládáni sexem?Hodně otázek málo odpovědí. Vyber si, třeba o některé pokecáme.

  9. Janika

    Sio, děkuju Ti za dnešní návštěvu mého blogu i za všechny komentáře, jsem ráda, že si se mnou někdo povídá :-). Začnu třeba tady u tohohle článku, je to jeden z mála, který jsem v poslední době napsala sama a ve kterém bych nic neměnila.I když nevím, jestli jsem ta pravá na podobné hovory. Čtu diskuze o vztazích jinde, jak to rozebírají a pitvají do všech možných nuancí a já se nějak nechytám a vlastně se nudím. Tenhle film, tohle téma je ale o vztazích mezi mužem a ženou až v druhé řadě. Předtím, před těmito vztahy, jde o něco jiného, o to, k čemu se pořád dokola dostávám jinými cestičkami :-). Je to o tom, že naše civilizace přetvořila přirozeného člověka v podivnou zmutovanou bytost. Přitom v nás v různé míře přetrvávají přirozené stránky a v kom víc, jako v té ženě, ten se hůř přizpůsobuje tomu, co je "normální".

  10. Sio

    Myslíš, že "přirozená" žena odmítne muže a raději bude sama? Tohle mi právě připadá jako velmi civilizovaný jev … v přírodě by žena bez kooperace s mužem jen těžko přežila, v civilizaci to možné je.Zmutovanou … není to vliv kulturního prostředí?Chápu, také bych s tím tady seknul a šel někam, kdy můžu v klidu chytat ryby… k bydlení by mi stačila jedna místnost se sporákem… mimochodem, v Rusku by to možná šlo … ale není to žádná sranda, přežít v tajze. Už jen ti komáři by člověka mohli sežrat …

  11. Janika

    Sio, tobě připadá jako přirozené manželství? Podle mě daleko přirozenější je skupina, tlupa. A že by žena bez muže nepřežila, to taky není tak jisté. Jsou například společnosti, kde ženy pracují a muži jsou jsou jen příživníky. Nebo vedou války.Navíc, ta žena z filmu nemusí být pořád sama, vypadala, že nemá problém se s muži seznamovat ;-).