Japonsko 13.

Přeložil Hamilbar.

Příspěvek k portrétu

Kacura Kacusaburo narozený v roce 1848, starší (a velmi milovaný) adoptivní syn Kacury Kogoro (Katsura KogorM též známý jako Kido KMin), padl 20. srpna 1864 při útoku na bránu Hamaguri (Hamaguri Gate, viz Incident u palácové brány). Chlapci bylo, jak napoví jednoduchý výpočet, 16 let. Co si myslel adoptivní otec o organizátorech útoku, není známo. Ovšem synův hrob navštěvoval každoročně. I tehdy, kdy z důvodů na něm nezávislých okolností (občanská válka), to bylo mimořádně nebezpečným podnikem.

Když v roce 1868 císařská armáda dobyla Ajzu, byl Kido zastáncem brutální politiky – stanné právo, masové deportace a nemilosrdná likvidace přeživších vůdců. Když mu kdosi říkal, že je dobrým zvykem protivníka, který se vzdal, šetřit, Kido zvedl obočí a zeptal se, jakým že způsobem by se do zákonů nebo do zvyků mohla dostat taková věc, jako „vzdání se císaři“, když se to japonsky nedá vyslovit i kdybyste se rozkrájeli – není takového pojmu v japonštině.

V březnu 69 se od formující se tajné policie Kido dověděl, že v Tokiu se skrývá mnoho lidí z Ajzu, a že tito lidé zoufale živoří. Další postup? Jaký postup? Posoudit disponibilní hotovost (svoji soukromou, samozřejmě), pohovořit s vysoce postavenými známými, co jsou ve vatě, za den vybrat 1000 rjo (rjo – zlatá mince) – a přes budhistické kontakty předat.

Je třeba říci, že ve svých činech neshledával Kido žádného rozporu. Ponechat nepotrestaným přímé vystoupení proti vládě císaře, jak se domníval, nová vláda nemohla, vzhledem k tomu, že situace na severu byla napjatá ( Vakamacu bylo dobyto, ale Sendai byl ještě obsazen stoupenci šogunátu a loďstvo právě někam zmizelo.)

Neviděl ovšem žádné důvody proč by nemohl pomoci osobně. A když je to tak – je třeba pomáhat. „Bojovali za to, v co věřili. My jsme dělali totéž.“

***

Normální šerm po 40-ti letech

Žil byl na počátku éry Šówa jistý mistr kendo jménem Jamamoto Čudžiro. A jednoho dne na školním dvoře trénoval horizontální úder na prázdné bambusové lahvi visící na provázku.  Kolem šel jakýsi stařík, zastavil se, dlouho se díval, jak dotyčný trénuje, potom řekl „Obtížný úder.“ – a požádal o meč. Staršímu se neodmítá, a tak mu Jamamoto meč podal. Stařík zaujal jakýsi pokroucený postoj, provedl výpad – láhev se nepohnula – zopakoval „obtížný úder“, s úklonou vrátil meč a odšustil pryč. A Jamamoto, jistý si tím, že se stařík netrefil (provázek se ani nehnul), zaujal opět postoj – a uviděl, že lahev je proražená naskrz.

Potom zběhal celou čtvrť, snažíce se zjistit, kdo byl ten stařík. A zjistil, že je to pan Fudžita, hlídač v muzeu. Nedávno ovšem rozvázal pracovní poměr…

***

Atentát

 

carevič Mikuláš

Kjóto, 29.dubna/11.května 1891. Dnes se na ulici města Ócu (Ltsu) vrhl na careviče policista a udeřil ho šavlí do hlavy. Rána je až na kost, ale naši doktoři říkají, že není, chvála Bohu, nebezpečná. Jeho Výsost je veselý a cítí se dobře. Chce pokračovat v cestě, všechny nadchnul svou chladnokrevností. Japonci jsou naprosto zoufalí. Podrobnou zprávu podá kníže Barjatinskij. Telegrafem jsem vyjádřil své rozhořčení ministrovi zahraničních věcí“

(Vladimír Nikolajevič Lamsdorf,  Deník: 1891-1892, zápis ze dne 30.dubna 1891)

11.května, když Mikuláš projížděl Ócu, zaútočil na něj šavlí Cuda Sandzó (Tsuda SanzM). Úder byl veden na hlavu, ale než šavle dopadla, carevič se otočil a šavle po hlavě sklouzla. Následník byl pouze lehce raněn, ale šrám na tváři mu zůstal do konce života. Od dalších úderů ho zachránili dva rikšové a princ Jiří (člen řecké královské rodiny), kteří útočníka povalili.

Princi Jiřímu se okamžitě po incidentu dostalo osobního poděkování císaře Meidži, který si přál zachování dobrých vztahů mezi Japonskem a Ruskem.

Podle svědectví lékaře, který první ošetřoval ránu, následníkovi byly způsobeny dvě řezné rány na pravém spánku: jedna z nich, délkou 9 cm zasahuje okostici, a druhá, jdoucí napříč, dlouhá 7 cm, zasáhla kost a odštípla kousek kosti délkou 2,5 cm, šířkou 2 mm a tlouštkou jako list papíru. Kromě toho bylo zjištěno krvácení ze spánkové a týlní tepny.

Polštář, na který položili raněného Mikuláše, se dodnes nachází v muzeu města Ócu – jsou na něm patrné hojné stopy krve. Velké krvavé skvrny jsou také na carevičově košili – ta je uchovávána v Ermitáži.

První pomoc carevičovi poskytl gardový medik Rambach doprovázející Mikuláše na cestách. Vymyl ránu. Vzhledem k silnému krvácení, vodu měnili čtyřikrát.

 

Tsuda Sanzo 

Cuda Sandzó, jak vyplývá z jeho výpovědi, měl vážné problémy s psychikou. Bývalý samuraj vyznával heslo Sonno Džoi (ať žije císař – pryč s cizinci). Kníže Uchtumskij, provázející následníka trůnu, píše ve svých cestovních poznámkách: „Incident trval 15 nebo 20 vteřin. Ruský vyslanec Ševič, který se přiběhl podívat na toho zločinného lotra, řekl, že nikdy nezapomene zvířecí výraz na Cudově tváři.“

V rodné vsi policisty zakázali dávat dětem jak příjmení Cuda, tak jméno Sandzó. Příbuzní Cuda se stali psanci. Objevily se návrhy přejmenovat město Ocu, neboť jeho jméno bylo zneuctěno. Zvláštní komise, zřízená v souvislosti s atentátem, napočítala zhruba 24 tisíc dopisů a telegramů, vyjadřujících carevičovi soustrast. Mikuláš dostal obrovské množství dárků. Obyčejná švadlena Juko Hatakejama (Yuko Hatakeyama) nesnesla tuto „národní hanbu“ a podřízla si hrdlo před tokijskou radnicí. Atentátník byl odsouzen na doživotí, a v září téhož roku zemřel ve vězení na zápal plic.

 Některé ideje mají zkrátka tuhý kořínek.

Advertisements

16 comments

  1. Janika

    To jsou tentokrát samé záhadné náznaky, Hamilbare, přiznám se, že to vzbudilo mou zvědavost a přání, dozvědět se něco víc.Příběh o "obtížném úderu", to je tedy záhada – kdo byl ten stařík? Jak to dokázal a dokáže to opravdu někdo, je to vůbec možné? (Jistě, asi to nevíte, neberte to, jako že Vás chci zpovídat, Hamilbare, jen jsem se prostě zeptala :-).V příběhu o atentátu nerozumím, jak je myšlená ta poslední věta – o jaké ideje se jedná?Doplnění portrétu Kido Koina, to je opravdu pěkné: "Bojovali za to, v co věřili. My jsme dělali totéž." Obdivuhodný člověk.

  2. Hamilbar

    Janiko, přijměte moji omluvu. Dva autoři různě přeložili totéž jméno, a já to nezkontroloval. Trhám roucho a sypu popel. V kapitolce nazvané "O souvislosti epoch",zde:http://janika.bloguje.cz…nskose na konci dočtete že, "inspektor Fudžita Goro" se stal hrdinou kramářských písní a laciných knížek s obrázky již v době, kdy nositel toho jména byl ještě na živu, vychovával vnuky a k penzi si přivydělával coby hlídač v muzeu". Wiki také udává Fudžita (Fujita Gorō).Takže, jestli to lze, předělejte Fudžikatu na Fudžitu.Jestli to někdo dokáže nevím. Třeba je to jen mýtus. A třeba není. Co se týče ideí, v tomto případě asi "Sonno Džoi". Ale jinak ideje jsou vůbec mršky. Lezou lidem do hlav bez ohledu na zákony, tabu, dobré mravy, demokracii, lidská práva, euroatlantickou civilizaci a ostatní všelidské hodnoty. Nejenom Japonci to s nimi neměli lehké.

  3. Hamilbar

    Netýká se to přímo ideí, ale jeden z anglických klasiků (Oskar Wilde??) pravil: "Všechno co se mi líbí, a co mám skutečně rád, je buď nezdravé, nemorální, nebo nezákonné."

  4. Janika

    Aha, takže starý známý Saito Hajime, tak teď už mi to dává smysl, děkuji, Hamilbare. U takových lidí by člověk věřil i tomu, co je proti fyzikálním zákonům.Tak Sonno Džoi, nějak jsem myslela, že na Rusy se to nevztahuje, ani nevím, proč. Chtělo by se napsat, že psychopati a ideje jdou dohromady, ale ono jde spíš o to, jak se to projevuje.Ten citát znám, už od školních let si představuju, co tím asi autor myslel konkrétně. Paní profesorka nám to tenkrát nevysvětlila :-).

  5. Hamilbar

    "Ideje a psychopati jdou dohromady." Víte Janiko, já myslím, že Cuda Sandzó byl asi takový psychopat jako Breivik. Zřejmě proto také tak rychle dostal ten zápal plic. Ze stejného důvodu asi Breivik tak zoufale nechce do blázince. Ve vězení má totiž šanci na mnohem delší život. To pouze některé mladé advokátky věří na znalecký posudek z psychiatrie.Ovšem ta PR kampaň byla zřejmě impozantní. Není nad to když se podaří dosáhnout lidské oběti. Nakonec i u nás s tím máme své zkušenosti.

  6. Hamilbar

    Ještě k těm fyzikálním zákonům. Měl jsem v ruce šavli, kterou se její majitel mohl oholit, a která sekala hřebíky, aniž to na jejím ostří zanechalo jakékoliv stopy. Saitovy meče rozhodně nebyly o nic horší. S takovým matrošem se dá podnikat leccos.I když vlastně ten meč patřil Jamamotovi. Ale kdo ví, třeba byl také kvalitní. Kvalita za rozumnou cenu.

  7. Janika

    Hamilbare, Vy napíšete pár slov a člověk má o čem přemýšlet. Srovnávat tyhle dva "bubáky", to by mě tedy nenapadlo, ale vlastně, proč ne. Že by ve vězení byl delší život, než na psychiatrii, tak to mě taky překvapuje. A koho myslíte tou docílenou lidskou obětí u nás, tak to se radši ani nedomýšlím. Nebo vlastně nechám si to pro sebe :-).Ten meč byl někde v muzeu, Hamilbare, nebo ho někdo ještě dneska má?

  8. Hamilbar

    Nebyl to meč Janiko, ale kozácká šavle z konce 18-tého století, zvaná "volčok" (vlček), přechovávaná jako relikvie v rodině jednoho mého známého. Jeho pradědeček s ní bojoval v První světové válce a potom i v občanské válce, napřed za bílé, a potom za rudé.

  9. Majka

    Janiko, odpověděla jsem ti u Pavla..Přeji hezký den :-)

  10. Janika

    Pořád se mi zdálo tohle "Japonsko" nějak nedopovězené, až jsem našla nějaké poznámky k tomu tématu:Tyto takzvané reformy Medži, které následovaly po americké agresi vůči Japonsku, jsou velmi důležité. Mohou totiž sloužit jako určitý vzor budoucího amerického globálního imperiálního chování, které sice jistým způsobem navázalo na britské imperialistické zvyky, avšak v zásadě se od nich radikálně liší. Američané neusilovali o přímou mocenskou správu jako Britové, ale o silné vlastnické postavení a současně zásadní přetvoření vlastnického a sociálního systému daného společenství. Z hlediska života jejich společenství byly tyto reformy pro Japonce hluboce tragické.Tento americký systém minimalizuje náklady a rizika a je velmi stabilní a trvalý. Jakmile je vlastnický a sociální systém danému společenství implantován, tak odtud nezmizí, ani když implantátor není aktuálně ekonomicko-vlastnicky či mocensky přítomen. Naopak když kolonii opustí, vede to ke zhroucení ekonomiky a k sociálnímu rozkladu a posléze se kolonizátor může vrátit coby vítaný zachránce.

  11. Janika

    Hamilbare, to je mými slovy GeoN, snad mi to pro jednou promine. Bohužel to už na internetu není, mám jen něco vytištěné.Oprava: mělo být "Meidži"

  12. hans

    Vlastnická přítomnost Američanů v Japonsku po reformách Meidži? Dokonce dominující ekonomice? Hůů. Velmi překvapivé. Možno uvést konkrétní údaje?

  13. Janika

    Hansi, to bude zřejmě vědět Hamilbar, jak to pokračovalo dál. Já jen tuším, že ten incident, popisovaný na počátku tohoto vyprávění, kdy komodor Perry s flotilou válečných lodí násilím přinutil japonské přístavy otevřít se obchodu, určitě nebyl jen tak pro nic za nic.