Jak předcházet konfliktům

A vzorec pro další druhy emočně inteligentního reagování.

Základní vlastností emočně inteligentního člověka je sebeovládání. Znamená to pocítit v jistou chvíli, že se může emocionálně projevit různým způsobem, že může reagovat tak, či onak, podle svého výběru.  

Vhodný výběr adekvátní reakce je potom dalším aspektem emoční inteligence. Podívejme se na třináctistupňovou škálu emočních reakcí podle autorů Guestová a Marshall (škála převzata z Psychologie komunikace, Zbyněk Vybíral):

-6 depersonalizace

-5 zoufalství

-4 deprese

-3 ústup

-2 útok

-1 sebeprosazení

0 neutralita

1 zkoumání

2 kooperace

3 participace

4 tvořivost

5 emancipace

6 transpersonalizace

Vzorec pro emočně správnou pozitivní reakci na negativní emoční projev je n + 1 . 

Například agresivní výpad (-2) nejlépe zadrží a zvládne odezva založená na participaci (3). Útok je velmi obvyklým negativním projevem. Může mít mnoho vyjádření, od různých způsobů vyjádření odporu a nepřátelství, agresivního napadení, trucovitosti a odmítání druhého až k okázalému ignorování. Vyloučení z komunikace je také velmi silnou agresí, což si mnozí ani neuvědomují. Útokem může být také záměrně nejasné sdělení, mlžení, nebo lež. Dále také některé druhy manipulace.  Participace znamená mít na něčem podíl, účastnit se něčeho. Ale slovo participace má i další významy, vycházející z účasti ve svazku mezi lidmi, který je založený na citové afinitě a předpokládající pro sjednocení v jedné komunitě spolupráci, partnerství, otevřenou komunikaci, aktivní zapojování, spoluzodpovědnost, tvořivost. Znamená rozvíjet zájem o dění a dát možnost vyjádřit se. Je to hledání cesty, jak překlenout vzdálenost mezi lidmi.  Toto vše může být východiskem pro vhodnou reakci na útok.

U jedince, který má sklon k sebeprosazování (-1) , je vhodné do reakce začlenit prvky kooperace (2), zdůraznit spolupráci, součinnost, společné úsilí, vzbudit zájem na společném výsledku nějaké činnosti, na dosažení úspěchu nějakého společného úsilí.

Na reakci jevící znaky deprese (-4) je správné reagovat emancipačně (3), projevit povzbuzení k oproštění se ze závislosti na někom, nebo na něčem, zdůraznit samostatnost, vyzdvihnout svobodnou vůli.

Na projev zoufalství (-5) podle této teorie už nastupuje takzvaná transpersonalizace (6). Transpersonální psychologie je samostatným odvětvím psychologie. Pro každodenní jednání je z ní možné převzít některé prvky mystiky a meditativních technik, kdy se reálná konkrétní osobnost částečně upozadí.

Když dojdu k depersonalizaci (-6), odcizení, kdy vše se jeví cizí, neznámé, jako by to nebylo skutečné a člověk má dojem, že ztratil schopnost citu, vidím, že tady už návod končí. Už je zřejmě nutná odborná pomoc a jakékoli běžné techniky jsou neúčinné.

***

Tato jednoduchá pomůcka – hračka mě zaujala a musím říct, že opravdu často funguje. Ale jako každá teorie je v mnoha případech nepoužitelná. Když vezmeme příklad takzvaného trolla, který chce vyvolat svým útokem nějaké emoce a sám zůstat nezasažen, tak tam je jakákoliv nabídka participace naprosto k ničemu. Podobně je to s různými provokatéry, kteří tvrdí něco, čemu sami nevěří, za účelem vyvolání nějaké reakce, a se záměrnými manipulátory a lháři. Tam je na místě prosté vyloučení z komunikace, nic jiného nemá smysl.

Advertisements

7 comments

  1. Majka

    Zajímavé, Janiko. myslím, že si to takle vyrovnáváme aniž by jsme o tom věděli. Tak ať nám ta rovnováha vydrží co nejdéle, ať nemusíme k tomu odborníkovi :-)

  2. Janika

    Majko, ty mi čteš myšlenky, přesně na tebe jsem myslela při psaní tohohle článečku, že jsou lidi, kteří tu teorii nepotřebují, protože to sami neomylně vycítí, co je správné, a ty k nim patříš. Ale zato já si potřebuju stanovovat jednoduchá pravidla úplně na všechno :-).Taky přeju hezké MDŽ, díky za přáníčko :-).

  3. Majka

    Janiko, ty mě přeceńuješ :-) Taky to tak děláš, aniž bys o tom věděla.

  4. Janika

    Ale jo, někdy se taky trefím :-). Ale samozřejmé to není. Například prý správná reakce matky na vzdorování a trucování dítěte (=útok) má být projevení lásky (=participace). Když vidím třeba takovou mladou maminku se řvoucím potomkem v obchoďáku, tak její reakce bývají různé, ale toho projevování lásky jsem si nějak nepovšimla :-).

  5. Majka

    Janiko, na vztekající se a řvoucí dítě mi zabíralo, když jsem ztišila hlas a klidným, ale pevným hlasem jsem stále opakovala…,,ne nebudeš to dělat, uděláš to takto". když ztišíme hlas, dítě instinktivně taky ztiší hlas, protože nás potřebuje slyšet. Pokud naopak začneme křičet, dítě křičí ještě víc. Ale je fakt, že období dětskýho vzdoru je pro mámu teda vyčerpávající :-)

  6. Janika

    Majko, tak to máš naprostou pravdu s tím tichým hlasem a líbí se mi to. Já jsem nějakou dobu pracovala s malými dětmi a vím, že jsou, bohužel ve velké míře, vychovávány tak, že reagují až na křik. Když se na některé mluvilo vlídně, tak prostě neposlechly. Musely se to teprve naučit reagovat i na něco jiného, než věčné hulákání…