Muž u porodu

*

Gratulovala jsem známému, takovému sympatickému chlapci, co se živí zemědělskými pracemi na statku, k narození syna. Po všech obvyklých údajích, jako kolik váží, jak v noci spí a podobně pravil, že byl u porodu. Se zájmem a jistým soucitem jsem se zeptala, jak to na něj zapůsobilo, jestli to pro něho nebyl velký šok. Osobně, kdybych si měla vybrat mezí tím, jestli rodit sama, nebo se dívat na porod jiné ženy, tak bych si vybrala to první.

Ale mladý muž s přehledem pravil: „Dobrý, já jsem zvyklej, od krav.“

 

Reklamy

8 comments

  1. TS

    což je ostatně to nejpřirozenější, co mohl říct. ostatní by byla přetvářka

  2. bo

    Hromadu záležitostí nejlépe dělat dle tradice, jistě ne všechny. Muže stěží kdy k porodům kde pouštěli. V Evropě nejprv lékaři, nyní otci. Bývají i důvody proti tomu.

  3. Janika

    Bo, jenže ta nejstarší tradice prý jetaková, že muži kdysi dávno u porodu bývali. Je to přirozené, nebo není? Opravdu nevím, neumím na tuto otázku odpovědět. Dneska už jsme moc daleko svým přírodním kořenům.

    • sax

      No tohle je pro me docela hnusne tema. Byl jsem ze strany rodiny manzelky vice mene „donucen“ k porodu jit a dopadlo to presne tak, jak jsem predpokladal: byl jsem tam uplne zbytecny za coz se mi dostalo vycitek, ze jsem tam byl zbytecny :o)

      Podle mne je to neresitelne tema, protoze muz je u porodu fyzicky zcela zbytecny a jako psychicka podpora je take k nicemu. Rec- uvaha typu „Jsem rada, ze tu vubec jsi“ je pro muze jednou z nejvice ponizujicich, protoze presne takhle zeny konci vetsinu svych vztahu a bezny muz tahle slova slysel uz vice krat v zivote a vzdy pro nej znamenaly neco hrozneho.
      Kdyz uz tedy zena privadi na svet muzova -reknemez- konkurenta, je z jeji strany pozadavek na pritomnost muze pri jeho zrozeni (konkurentove :o) az sadisticky.

      Presto ale…tohle je ryze individualni tema, urcite existuji vice empaticti muzi, nez jsem ja. Mozna je nejlepsi brat cely ten mozny pribeh jako vyse uvedeny zemedelc: ciste jako jednu z dalsich „prumernych“ povinnosti.
      Ovsem ne kazdy je dusi zemedelec a jsou i lide, co manzelku jako kravu brat nedokazi.
      Podle meho usudku pritomnost muze u porodu hodne ubere na predchozim vztahu…ale naopak lze take rici, ze to neni zas tak uplne spatne, protoze k tomu s narozenim ditete dojde stejne.

      Takze ma rada: k porodu nechodte nikdy prumerne pripraveni, zapomente na sve mestacke, burzoasni koreny, protoze pak vas to znici. K porodu se lze vydat budto jako obhroubla repa, anebo jako freudovsky ucenec :o)

      • Janika

        „K porodu se lze vydat budto jako obhroubla repa, anebo jako freudovsky ucenec :o)“ – nebo možná i ve stavu zamilovanosti. Kupodivu, tyhle zamilované páry takový zážitek nejen nepoškodí, ale naopak posílí, aspoň podle toho, co vidím kolem sebe.

        Když jsem poprvé rodila já, muž u porodu být nesměl. Doprovázel mě a oba jsme to násilné odloučení přede dveřmi porodního sálu s kotci jako pro krávy (!) vnímali jako nepřirozené. Strašně jsem se klepala strachem, nemohla jsem ani dýchat a podle toho to probíhalo, i když to nakonec dopadlo dobře, ale jen taktak. Kdyby byl manžel se mnou, určitě by mi bylo líp. Ale možná by mi bylo stačilo, kdyby tam nechali maminku… No, všímáte si, jak každá žena ráda vypráví o svých porodech :-)).

        Díky za zajímavý komentář k tomuto citlivému tématu saxi, opravdu – zajímavý a v něčem pro mě překvapivý :-).

        • sax

          Nejhorsi je, ze ja navic uplne chapu, ze manzelka chce, aby tam byl muz s ni. To je vzdycky tak: kdyz je cloveku blbe a jde do nejakeho rizika, pak je pritomnost blizkeho temer vsechno….maximalni uleva, zklidneni atd.
          Kdybych ja byl manzelka :o), tak to po chlapovi budu chtit take.
          Jak je videt i po mnoha letech je tohle tema pro me jako zive, s manzelkou jsme ho zpracovavali asi tak 5 let. neni samozrejme vylouceno, ze jsem mekota, anebo normalni pitomec (ci kombinace obojiho, clovek sve limity obvykle zna)…ale nest…

          Podle meho je to hra s ohnem a urcite mas pravdu s temi zamilovanymi pary, pro ne to asi takovy problem nebude, protoze jsou ve stadiu „sexualne obhroublych rep“ :o)

          Vazneji receno, podle me je „mechanismus zkazy“ asi takovy:

          Problemem je empatie, kterou je clovek obvykle schopem zacilit jen na jednu osobu. Zde na manzelku, trpici a ohrozenou na zdravi a zivote…jo to by nebyl problem, ale manzelka neni sama, ocekava dite…a ted komu dat prednost, na koho se soustredit?

          Jako ilustrativni vlozka drobna prihoda: stal jsem s dvema malymi detmi v takove male, kratke ulicce, spojnici 2 hlavnich ulic a najednou se mi obe vytrhly a zacaly bezet kazde opacnym smerem pod kola aut :o).
          Rychlosti blesku mi probehlo v hlave asi tohle: doprava anebo doleva? Ktere dite mam nechat zabit a ktere stoji zato, abych ho zachranil? :o)

          No a u porodu je to same: nejde si totiz rici „budu soucitit s obema“ (ci spise budu empaticky k oboum), protoze razem se z tech dvou stava par a parta a vznika mezi nimi vam nejasne pouto spiklenectvi a na to konto je oba zacnete vnimat jako ne zcela duveryhodne osoby, kterym se jen tak neda verit, protoze pred vami skryvaji tajemstvi.
          A to je presne bod a okamzik vzniku problemu „muz u porodu“. Tam to zacina, takhle se to uvari :o)

          Zavrecne ponauceni pro ty muze, ktere se k takovehle akci chystaji: predem si vyberte sveho favorita (dite anebo manzelku, je to jedno) a jemu drzte palce vice nez tomu druhemu (= vic na nej myslete).

          jenze tohle jsem poprve jeste nevedel… :o)
          A postaveno jinak: je lepe k porodu jako otec jit a selhat, nez tam nejit (pokud je takova dohoda samozrejme).

          • Janika

            Zacílení empatie, výběr favorita – to bych nikdy neřekla, že to může být pro muže tak složité.

            Že ve stádiu zamilovanosti jsou muži těmí „řepami“, tak něco podobného mě taky napadlo, jen jsem se to neodvažovala napsat. Proto jsem to formulovala „zamilovanost“ a ne láska. protože si dokážu představit takový vztah a takového muže, po kterém bych něco takového sama nechtěla.