Kuba 3.

Illusion prevails, always and totally – 2

Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Takže máme následující rozložení sil: USA rozmístily rakety středního doletu v Evropě, SSSR udělal totéž – rozmístil analogické rakety na Kubě. USA daly ultimátum, SSSR odpověděl svým ultimátem. Obě strany zaujaly zápasnický postoj, blýskají očima a horečnatě přemýšlejí, jak se z té zapeklité situace dostat s co nejmenšími ztrátami.

Pojďte se na situaci podívat zblízka, takříkajíc skrze zvětšovací sklo.

Američané tváří v tvář tak nevhod vypuknuvší krizi ustavili Státní výbor pro mimořádný stav, nazvali ho ExComm (Executive Committee of the National Security Council) a jali se zasedat. A jak to tak bývá, členové výboru se okamžitě rozdělili na dvě skupiny. Na přívržence tvrdé linie a na „mírotvorce“. Na jestřáby a na holubice.  Vojáci byli všichni do jednoho jestřábi a politici mírotvorci. Hlavními jestřáby byli Paul Nitze, poradce ministra zahraničních věcí pro otázky mezinárodní bezpečnosti, Maxwell  Taylor, náčelník spojených štábů ozbrojených sil USA, a velitel letectva Curtis LeMay.

LeMay byl „silnou figurou“ americké generality. Když v roce 1949 převzal velení strategického letectva USA mělo SAC 713 vrtulových bombardérů a stav personálu nedosahoval 50 tisíc. Pod jeho velením se letecká část americké „triády“ změnila v monstrum, které v roce 1955 mělo ve stavu 3068 reaktivních bombardérů a 200 tisíc personálu. Osobně řídil vypracování plánu „Troyan“ podle kterého mělo být na 70 sovětských měst shozeno 133 atomových bomb. V roce 1949 byl plán přepracován na „Off Tackle“ ve kterém počet cílů v SSSR vzrostl na 104 a počet bomb na 220. Počítalo se při tom ještě s druhou útočnou vlnou, která měla shodit dalších 72 bomb. V měsících předcházejících „kubánské krizi“ věnoval LeMay všechny své síly protlačování financování programu nadzvukového bombardéru „Valkyrie“ a vývoje „superbomby“ 100 megatun. Zkrátka, za knipl uměl chlapec vzít skutečně velkoryse.

Na zasedání ExCommu LeMay s vojenskou přímočarostí vyžadoval (ano, ano, vyžadoval) nanést SSSR „preventivní“ jaderný úder. Mimochodem, tehdejší plány zcela oficiálně předpokládaly, že při provedení generálního jaderného úderu na SSSR bude stejný úder proveden i proti Číně. Člověk by řekl, co s tím má co společného Čína? Jaký vztah má ke Kubě? A to už nemluvím o tom, že Čína v té době neměla atomovou bombu. Taktéž se zcela oficálně počítalo s tím, že při masivním jaderném útoku v SSSR, Číně a Východní Evropě zahyne „několik“ set miliónů lidí. Kdo další měl být při té příležitosti cílem „preventivních úderů“ historie neříká.

Hlavními holubicemi byli bratři Kennedyové spolu s ministrem obrany Robertem McNamarou. Tedy, holubicemi relativními. Totiž to, čeho se Američané nejvíce báli, nebyly na Kubě rozmístěné rakety SS-4 a SS-5. Tyto rakety bylo třeba před odpálením vytáhnout na startovací zařízení, natankovat palivem, oživit jejich řídící systémy a zamířit. Tato procedura trvala přibližně 8 hodin. Přitom plné nádrže mohly rakety mít pouze 5 hodin, poté bylo nutno palivo vypustit. Kromě toho byla ještě nutná politická koordinace mezi velitelem sovětského kontingentu na Kubě generálem Plijevem a Moskvou. Americkým letadlům, startujícím ze základen na Floridě to do vzdušného prostoru nad Kubou trvalo pouhých 24 minut. Daleko větší strach měli Američané ze sedmi taktických raket „Luna“ s jadernými hlavicemi, k jejihž odpálení stačil rozkaz samotného Plijeva, a jejihž účelem bylo zadržovat Američany od pokusů vysadit se na Kubě. To by bylo z jedné strany, a z druhé tu bylo americké veřejné mínění požadující okamžitou akci proti raketám rozmístěných na „ostrově svobody“. Současně Kennedy a jeho okolí chápali, že úder proti raketovým základnám bude znamenat stejný úder, tentokrát proti americkým raketovým základnám v Turecku a Itálii a také pokus obsadit západní Berlín. Jinými slovy, útok na Kubu znamemal začátek jaderné války dokonce i v tom případě, že by z Kuby nevzlétla ani jediná raketa. Situace vypadala na pat. Stvořil ale rébus ten Chrušč!

Mezitím se situace dále přiostřovala. Po oznámení Kennedyho o blokádě Kuby zástupce LeMaye, velitel SAC generál Thomas Power, v rámci svých pravomocí (podle některých zdrojů BEZ KONZULTACÍ) zvýšil stupeň pohotovosti strategického letectva USA z úrovně „3“ na úroveň „2“. Něco takového se nestalo nikdy před tím, ani potom. Od této chvíle se ve vzduchu nacházelo minimálně 50 bombardérů B-52 s jaderným nákladem na palubě a bylo aktivováno 2 952 jaderných náloží které očekávaly příkaz vydat se k cílům nacházejícím se v SSSR a v Číně. Na zasedáních ExCommu generál LeMay požadoval udeřit alespoň na Kubu, když už ne na SSSR, ujišťujíce, že Moskva jako odpověď nic nepodnikne. Vysoce inteligentní absolventy Princentonské university generálova mluva překvapovala svoji obrazností: „Medvěd vždycky chtěl strčit svou tlapu do Latinské Ameriky, ale teď se chytil do pasti. Tak pojďme, utrhneme mu tu tlapu až ke koulím! A když se nad tím zamyslíme, tak mu můžeme utrhnout i koule!“ Zajímavé, jak tvrdý vojenský život rozvíjí krasomluvu.

  1. Janika

    Tak jsem se nad krasomluvou ze srdce a nahlas zasmála. Ale pak jsem četla dál (já čtu někdy od konce) a u čtvrtého odstavce mě smích přešel. V každém případě na vyřešení hádanky z minula si ještě musíme počkat, pan Alexandrov napínat umí :-).

  2. hans

    Technické poznámky: * Paul Nitze byl sice jestřáb, ale voják jako Parkanová :-) Doopravdy civil, náměstek ministra obrany (nikoliv zahraničí – chyba je už u autora) pro mezinárodní záležitosti.*Executive Committee of the National Security Council bych dal jako "výkonný výbor Národní bezpečností rady/Rady národní bezpečnosti"*plán byl Off Tackle*generál byl PlijevK věci:"Kennedy a jeho okolí chápali, že úder proti raketovým základnám bude znamenat stejný úder, tentokrát proti americkým raketovým základnám v Turecku a…"Pro doplnění: rakety v Turecku a Itálii Američané rozmístili roku 1961, zprovozněny byly několik týdnů před začátkem krize. Návrh na rozmístění raket padl už po polovině 50. let, ale Eisenhower nechtěl vyprovokovat krizi a celou věc zazdil. Kennedy dal (roku 1961) k rozmístění souhlas, ale pak to zapoměl (údajně měly na jeho pamět neblahý vliv oblbováky, kterými doktoři tlumili bolesti v nemocné páteři) a při jednání ExCommu komentoval příčiny krize slovy: Copak si Rusové neuvědomují, že raketami na Kubě vyprovokovali krizi, že na ně musíme reagovat, vždyť to je totéž, jako bychom my rozmístili rakety v Turecku!

  3. hans

    Autor se ptá, proč Američani chtěli bombardovat i Čínu? No jednoduše, ve válce bombardujeme celou nepřátelskou koalici a Čína byla věrný a spolehlivý spojenec Sovětského svazu. Ovšem pouze podle amerického ministerstva zahraničí. Každý jen zběžně informovaný člověk věděl, že Mao i ostatní pekingští hodnostáři se řídí jen svým vlastním rozumem. Jen ve Washingtonu si úředníci, zastrašení čistkami konce 40. a 50. let, zakazovali myslet, a proto nepostřehli, že od XX. sjezdu jsou vztahy Moskvy a Pekingu chladné. Dokonce dokázali nezpozorovat ani definitivní a veřejný rozchod Číny a SSSR v letech 1960 a 1961. Washingtonu fakt rozchodu došel až roku 1971, kdy se konečně odvážil mluvit s Pekingem a následně spojit s Čínou proti Sovětům.

  4. Janika

    Klobouk dolů před Vašimi znalostmi, hansi, a díky.K tomu poslednímu odstavci v [2], to by si člověk skoro myslel, že kdyby alespoň jedna ze dvou mocností byla jen ve "svém" prostoru a v případě sporu raději ustoupila, tak by k válce nikdy nedošlo. Ale ono to tak asi nefunguje. To jen že Rusové se války opravdu stašně bojí. Báli se za kubánské krize, jak se tam dočítám v komentářích, brali děti a ujížděli z měst, bojí se i teď a Libyi a Sýrii považují za předstupeň útoku na ně. Oni chtějí opravdu míň válčit, než Amerika.

  5. jonáš

    Tak nezapomínejteže Amerika zažila poslední významnější válku na svym vlastnim území, když sever s jihem "louskali buráky" — to se potom ty generálský abstrakce holt rozvíjej daleko snadněji, než když je ještě v čerstvý paměti zplundrování poloviny země a vyhlazení značný části civilního obyvatelstva.

  6. hans

    [5] Problém je, že Američané považují za svůj prostor celý svět. Takže pak se zcela logicky zlobí na Rusy, kteří si "nespravedlivě uzurpují právo na nerostné bohatství Sibiře".

  7. Janika

    [6] A v tom bude ten problém, jonáši… Asi mě hodně lidí odsoudí, když se přiznám ke svému druhému pocitu tenkrát při sledování pádu dvojčat, a sice že teď Američané zakoušejí alespoň v malém to, co dělají jiným. Ten první pocit byla hrůza z toho, komu to vrátí a kolik nevinných lidí za to zaplatí.

  8. Sio

    Rusovéměli a mají také své jestřáby. Navíc počítám, jak je znám (a to i z vypjatějších situací), že by válku nesli lépe, než Američané. V 60-tých bylo pouhých 15 let po válce a pro ně to nebyla akademická diskuse. Pamětníků bylo víc než dost.Na druhé straně byli a jsou slabší vojensky. jeli by dle pravidla – když už mám dostat po čuni, musí to hodně bolet i agresora. A to je v jejich moci.

  9. Janika

    [10] Sio, to nevím, jestli by Rusové nesli válku lépe. Už jsem se o tom zmiňovala, oni se války strašlivě děsí. Mají tu hrůzu v sobě, v živé paměti. To Američané nemají. Jestli je strach z války výhodou, nebo naopak handikapem, to se neodvažuju posuzovat…

  10. Sio

    Strach?Neřekl bych, že strach. Aspoň jsem tam nic podobného za 5 let nepozoroval. Ale hodně o ní mluvili. Tomu jsem se nějak nedivil. Taky to bylo v Leningradě.

  11. Janika

    Sio, ty jsi žil 5 let v Rusku? To je zajímavé, tak to o nich hodně víš.O tom strachu jsem se zmiňovala podle toho, co čtu na internetu, v ruskojazyčných diskuzích. V souvislosti s Libyí – vnímají ji jako předstupeň vlastního napadení, odtud tou soucítění a sympatie k někomu, kdo vzal na sebe tíhu tohoto údělu před nimi a jim poskytl čas…

  12. Sio

    Těžko říciosobní zkušenost je také jen výsekem reality. Někdy mám dojem, že nic nevím ani o Češích. V SSSR jsem dělal v 80-tých VŠ – výpočetní technika.Lybyi takto určitě vnímat mohou, viz skvělé články o plynové válce, které tu máš.

  13. Janika

    V SSSR výpočetní technika – a my mysleli, že tam je doba kamenná :-). S tím, že osobní zkušenost nějaký ucelený obrázek o době nedává, souhlasím, ale je přesto nenahraditelná.

  14. Sio

    Doba kammenáJak se to vezme. To byla 80-tá léta. 8-bitový procesor Intel8080 vznikl v roce 1979 a 16-bitový Intel 8086, jsem pamětník. V SSSR nebyli zase tak pozadu, v té době (1980-1985), kdy jsem tam byl se už K580 (kopie 8080) vyráběla a dalo se to koupit. Tedy zpoždění minimální, ale v teorii počítačů a procesorů prakticky žádné. Tenkrát jsem ještě nevládl tolik angličtinou, ale knihy hlavně amerických autorů byly v překladu k disposici.Byl jsem rok na VUT v Brně, taky dobré, jen styl výuky úplně jiný, asáci a docenti se zabývali výzkumem a na studenty zvysoka kašlali. K počítači jsem se tam za ty první dva semestry ani nepřiblížil. Zato v Leningradě jsem se k nim dostal hned jak jsem se přihlásil jako pomvěd na katedře a ihned jsem řešil reálný úkol. To by bylo na dlouhou řeč … Sudoval jsem na dnešní Petrohradské elektrotrochnické univerzitě, tenkrát LETI, škola se stoletou tradicí kde učil ještš A.S.Popov

  15. Janika

    Tak to máš jistě nezapomenutelné zkušenosti a vzpomínky. Docela bych si takové vyprávění o studiu v Petrohradě přečetla, kdyby se ti někdy chtělo to sepsat. Mně by to samozřejmě zajímalo i z té lidské stránky, jak se tam žilo, různé podrobnosti z denního života a tak :-).

  16. Sio

    A co ty?Já už tu na sebe něco vykecal, ale o tobě nevím nic. Máš tu něco jako profil? Třeba tipuji – humanitní vzdělání?

  17. Janika

    Sio, já mám akorát maturitu a ještě s odřenejma ušima. Měla jsem tenkrát jiné starosti a ve škole jsem nedělala absolutně nic, dokonce i učebnice jsem měla celý rok v botníku ;-). Proto nedokážu posoudit tvůj spor s Milanem o logice u Kimmy, jen vás oba obdivuju. Myslela jsem až dosud, že základní logiky jsou dvě, ta prostorová a pak časová, kterou málokdo pochopí.

  18. Sio

    No vidíšO prostorové a časové logice nic nevím. Znám jen formální a fuzzy. Tu druhou ovšem neovládám.No, na maturitu tady argumentuješ slušně. Ani mě to nenapadlo.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s