Dveře ve zdi – 43

guangzhou

Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

V listopadu 1924 Ho Či Min opustil půdu prvního státu pracujících na světě a odjel do Číny. V SSSR prožil zhruba rok, přibližně stejně jako v USA, a stejně jako v Americe, ani v Rusku neztrácel zbytečně čas.

Neabsolvoval kursy mladého bojovníka, jak by se někdo mohl domnívat, nýbrž kurs zrychleného studia v takzvané „Stalinské škole“, jak lid nazýval Komunistickou universitu pracujících východu, řízenou Lidovým komisariátem pro vzdělání, v jehož čele stál Stalin. Na tuto dobu později Ho nostalgicky vzpomínal, ve Stalinské škole se mu velmi líbilo, kromě jiného i proto, že z celkem schopného propagandisty, kterým se stal vlastním přičiněním, z něj ve škole udělali ještě i schopného organizátora.

Z toho, co o něm již víte, je vám jistě jasné, že Ho byl člověkem energickým, nevydržel dlouho sedět na zadku, a poté co se seznámil s teorií, zachtělo se mu vyzkoušet ji v praxi. Takže se dlouho nezdržoval, usedl a napsal další dopis, tentokrát předsedovi výkonného výboru Kominterny, kterým byl tehdy soudruh Zinovjev. Zinovjev mu neodpověděl. Neklesaje na mysli Ho znovu usedl a napsal druhý dopis. Zinovjev proignoroval i jeho druhou žádost a Nguyen Patriot byl nucen klesnout v kominternovské hierarchii níže a spojit se s člověkem, který ho „našel“, s Dmitrijem Manuilským. Ten mu ale také pomoci nemohl, protože rozhodnutím Kominterny byl převeden na balkánský úsek a s Asií neměl co do činění.

Ale Ho už se nedal zastavit, ukázalo se, že je mužem nejenom energickým, ale i ctižádostivým. Ctižádost ho nutila stvořit si poslání a náš Patriot se rozhodl, že je předurčen k vytvoření strany. Strana, samozřejmě, měla být vietnamská, ale že všude, kde byl, a byl v Americe, ve Francii, i v Rusku, slovo „nacionalismus“ nebylo příliš populární, rozhodl se vytvářet stranu z toho co je k dispozici, a k dispozici měl Kominternu. A jestliže chtěl stavět stranu, využívaje kominternovské ideologické podklady a kominternovské zdroje, pak je jasné, že jím vytvářená strana mohla být pouze komunistickou. „Why not?“ – pomyslel si asi vietnamsky Ho Či Min a podíval se na sebe do zrcadla. „Když Belmondo, tak Belmondo“.

Matematikem Ho jistě nebyl, ovšem budoucnost ukázala, že byl mimořádným politikem, a každý mimořádný politik má sice problémy s principy, ale zato nemá problémy s logikou.

V existujících „historických podmínkách“, se Ho rozhodl nezačínat s výstavbou strany v samotné Indočíně. Z jedné strany tam už byli konkurenti, a z druhé strany tam byli krutí kolonialisté, s neobyčejnou lehkostí sekající gilotinou tenké vietnamské šíje. Začít výstavbu vietnamské strany v Moskvě nebo v New Yorku by bylo jednoduše směšné a tak Ho našel geografický kompromis. Stranu bylo třeba vytvořit ne ve Vietnamu, ale při tom co nejblíže Vietnamu, a konkrétně v Jižní Číně.

Z pohledu další kariéry Ho se toto rozhodnutí ukázalo býti osudovým. Jak se říká „uhodl“.

No, ale zatím (pořád byl přece v Moskvě) začal Ho bombardovat všechny možné instance, nabízeje své služby pro práci v Číně. Dost dlouho na jeho iniciativy nereagovali a v neposlední řadě proto, že Sovětské Rusko bylo na počátku dvacátých let státem nepokrytě chudým a novopečený stranický vůdce ve svých dopisech opakovaně uváděl částku $100, potřebnou měsíčně na „živobytí“. „Ty seš pěkně rozežranej – pomyslely si instance – a při tom na to nevypadáš!“, a, od hříchu dále, mlčely.

Jenže Ho byl nejenom dobrým stratégem, ale i slušným taktikem a tak změnil taktiku. Vzdal se svého stodolarového požadavku a prohlásil, že je ochoten pracovat zadarmo, ať mu zaplatí jenom cestu. „Jednosměrně.“ „No to je ovšem něco úplně jiného“ – pomyslela si státnicky instance, kterou bylo Dálbyro – „tos měl říci hned“. A Ho okamžitě dali lístek na vlak vyjíždějící z Jaroslavského nádraží do Vladivostoku.

Ho popil vodičky, sbalil kufr, a protože správně chápal, že starost o něj nemá jenom GPU, provedl chytrou vietnamskou fintu a napsal dopis francouzskému „příteli“. V dopise psal, že Kominterna nenašla možnost využít ho v Indočíně a on „pln smutku“, vrací se do jeho srdci milé Francie. Dopis byl, jak očekával, zachycen Sureté, založen do spisu, a kníratí flikové se připravovali Patriota „přivítat“, netušíce, že on tou dobou jede sibiřskými prostory na úplně opačnou stranu, než se nachází Paříž.

11.listopadu 1924 dorazil Ho Či Min na palubě sovětské lodi do Kuang-čou, které je světu spíše známo jako Kanton.

V Kantonu se Ho pustil do toho, co chtěl dělat, a konkrétně do výstavby strany. Jako stavební materiál použil v Kantonu se hojně vyskytující Vietnamce, hlavně studenty. Strana dostala jméno Revoluční Mládežnická Liga, Taň Nien Ka Maň Dong Či Hoj. Ovšem strana stranou, ale za projevenou důvěru bylo třeba něčím platit a Ho platil tím, že fungoval jako překladatel Michaila Borodina, takto agenta Kominterny, pracujícího jako sovětský poradce Čankajška. Spíše než dáváním rad Čanovi, zabýval se Borodin dodávkami zbraní Kuomintangu, připomenu, že až do roku 1927 SSSR s Kuomintangem těsně spolupracoval. Méně pochopitelné je něco jiného. Ho Či Min při příjezdu do Číny uměl čínsky číst a psát, ovšem neuměl čínsky mluvit, takže jen sám Borodin ví, k čemu mu byl takový překladatel dobrý. Ale ať už to bylo, jak to bylo, nějaký čas měl Borodin Ho Či Mina „ve stavu“, i když za překládání mu neplatili a na chleba si vydělával šmelinou cigaret a také nepravidelným psaním článků do sovětských novin.

Ho se v Číně vyskytoval nelegálně a je zajímavé, že kantonským cizincům, kteří neviděli rozdíl mezi Vietnamcem a Číňanem, se představoval jako Wang (pozměněné vietnamské Wuong), ovšem Číňanům, kteří dobře viděli, že není žádný Wang, Ho skromně sděloval, že se jmenuje Nilovskij.

A tak to šlo.

Zatím, do času.

Advertisements

37 comments

  1. Janika

    To byl ale neuvěřitelně nezdolný a cílevědomý pán, nedá se ubránit obdivu k tomu vzrůstem malému, ale jinak ve všech krocích a projevech velkému člověku. Po tolika nesnázích by se každý jiný už dávno vzdal.

    Jen takový detail – Ho popil vodičky, nebo vodečky?
    Docela by mě to zajímalo ;-).

  2. hans

    Autor plave v názvech: Komunistická universita pracujících východu (nikdy) nepodléhala komisariátu národností (který ostatně v té době už neexistoval), ale komisariátu vzdělání (Наркомпрос). Jo a Zinovjev nebyl generálním tajemníkem Kominterny, ale předsedou jejího výkonného výboru. A nakonev bych spíš psal Wang.

    • Janika

      Hansi, před Vaším vzděláním se hluboce ukláním a děkuji.
      Opravila jsem tedy komisariát pro věci národnostní na komisariát pro vzdělání a u Zinovjeva titul generální tajemník na předseda výkonného výboru. A také Vanga na Wanga.

  3. Hamilbar

    Vodičky popil Janiko, vodičky.

    Hansovi díky za cenná doplnění.

    • Janika

      Aha, chápu, kdyby to byla vodečka, tak bychom se asi o strýčkovi Ho dnes nebavili, protože by to zřejmě tak daleko nedotáhl ;-).

  4. Anonymní

    Drobné chyby nemění nic na smyslu článku. Uváděna fkta jsou fascinující a velmi zajímavá. Jsa již stár, přesto ještě pamatuji strýčka Ho co modlu. Nick512

    • Janika

      Nicku512, uctívání strýčka Ho zřejmě pamatujeme všichni, kdo jsme žili za minulého režimu. Jen se přiznám, že jsem tomu nevěnovala pozornost a každá taková propaganda mě k smrti nudila. Nikdy bych si nepomyslela, že to je možné vyprávět takhle poutavě, a že to samo o sobě velkým, strhujícím lidským příběhem také je.

  5. sax

    Jaroslavske nadrazi se jmenuje podle JaroslavLE, ale je to spravne, neni to Jaroslavelske. Bozi budova, jako z Mrazika, jak tohle mohlo vubec nekoho napadnout. Kdo jste byli v Rusku, pak vas urcite musela prekvapit malost (drobnost) budov jeho imperialnich uradu a institutu (vcetne tohoto nadrazi, obsluhujiciho sestinu sveta). Jako by Rusku stacila jen ukazana ruka a pak uz to slo tak nejak samo.
    Pro zajimavost rusky pavilon na Expo Pariz 1878 zde:

    A Jaroslavskij vokzal zdes:

    Z nadrazi jsem kdysi odjizdel do Jekaterinburgu, tam jsem marne hledal budovu velitelstvi Rude armady, ktera tam dislokovala svuj hlavni stab po evakuaci z Moskvy. Nakonec to byl baracek o par mistnostech, zvici materske skolky…

    • Janika

      To nádraží je maličké, ale přesto působí impozantně. Aspoň se tam člověk spíš vyzná, i když v ruských poměrech to musí být umění. Myslím tím, že jsou velkoryse chaotičtí pro naši malou, úzkoprsou dušičku :-).

      Rudá armáda měla prý po válce svůj štáb i u nás na půdě :-). Ale moc mi o tom nevyprávěli, jen že to byla krutá doba.

      Mimochodem, saxi, tento tvůj komentář byl zařazen ke schválení, netuším proč, všimla jsem si náhodou až teď, že na mě cosi v administraci vyskakuje, tak prosím o shovívavost.

  6. jonáš

    Však si ho tam taky coby zakladatele furt považujou, ač se tam buduje dneska kapitalismus ještě víc klausovsýho střihu než tady. Volnej lov ;-) Jinak tu jižní čínu si nevybral náhodou, to je vlastně taková pravlast vietnamců, než je hordy mongolských nájezdníků od severu vytlačily na jih (přičemž sami vytlačili původní hinduistické obyvatelstvo dnešního vietnamu někam do barmy a thajska). Dost zajímavá země, pokud se někdo zajímáte o exotiku ;-)

    • Janika

      Samozřejmě, jonáši, že jsou to velmi zajímavé země a národy starobylejší a kulturnější, než my, přestože nad nimi ohrnujeme nos. Vždycky se mi vybaví čeští arogantní burani, co tykají vietnamským prodavačům…

    • hans

      Když Mongolové přišli do Číny, Vietnamci žili v (severním) Vietnamu už nejmíň 15 století. A navíc v hordách se pohybovali jen evropští rytíři, Monglové byli perfektně zorganizovaní po desítkách, stovkách atd.

  7. zajoch

    Všechny Dveře jsou zajímavé, ale Ho Či Minův životopis ukazuje na opravdu mimořádného člověka a je tedy mimořádně zajímavý. Už kdysi po převratu u nás jsem slyšela z rozhlasu jeho překvapivou charakteristiku jako vzdělaného a velmi inteligentního člověka. Tehdy jsem se podivila, že v době odsudků všeho co se týkalo osobností Východního bloku, se někdo odvážil toto pronést.

    • Janika

      Taky mi přišlo zajímavé, zajochu, že ho neodsoudili coby diktátora, a také že si ho i ve vlastní zemi pořád považují, jak zmiňuje jonáš. Uvažovala jsem, že to druhé je možná mentalitou těch východních národů, které v sobě mají víc loyality a soudržnosti, takového kolektivního cítění, než máme my a v důsledku toho své vládce ctí.
      Ale nakonec to bude možná jednodušší – stačil včas zemřít….

      • hans

        Neodsoudili protože mají stejný režim (i když jinou ekonomickou politiku). Málokterá strana a vláda si dovolí odsoudit svého zakladatele jako lumpa.

          • hans

            Ale za to že „sešel ze zakladatelovy cesty“. A stejně byly následky katastrofální – nikoho nového nezískali a spoustu stoupenců ztratili. Prostě blbý Chruščov, řešící bezprostřední problémy, bez rozhledu.

            Zde platí, že prestiž zakladatele musíš držet, i když politiku mezitím děláš opačnou.

  8. jonáš

    No voni tam hlavně neudělali tu velikou piruetu na místě a nezhasli na deset dvacet let v sále s tombolou, aby umožnili novou prvotní akumulaci. Provedli tam přesně to, co tady Klaus tvrdil, že nejde .. pozvolnej přechod formou mírnýho pokroku v mezích zákona. Takže nemaj velkej důvod jedny pomníky strhávat a vytahovat místo nich jiný obludnosti.

    • Janika

      Oni si jdou vůbec svou cestou, když je necháme. I ten jejich „komunismus“ byl jiný, než ten náš. Jen využili z pragmatických důvodů tu nálepku.

      Strhávání jedněch pomníků a stavění jiných je hnus…

    • hans

      Oni (Číňané) takových postupných přechodů od socialismu k tržnímu hospodářství mají několik, i když pomalejších. Klasicky: rovnostářský sociaismus přinese nárust bohatství, to se prostřednictvím trhu zkoncentruje, což přinese bídu národa, hlad a rozbroje (ve kterých zahyne 30-80% obyvatel) nakonec povstalci vyhrají a zavedou státní socialistické rovnostářství, ekonomika se zkonsoliduje lidé zbohatnou…

      • Janika

        Tak tohle nedokážu posoudit, hansi. Je známo, že to, čemu se u nás říkalo socialismus, byl vlastně státní kapitalismus, takže ty přechody by pak byly mezi různými formami kapitalismu. Ale jestli to tak bylo i v Číně, to netuším.

        • hans

          To že náš „socilaismus“ byl vlastně „státní kapitalismus“ není „známo“. Je to jen názor, jeden názor z řady možných.

          Ono totiž záleží na tom, jak definujete kapitalismus. Ve světle definice např z Původu kapitalismu Ellen Woodové (doporučuji, krátké a zajímavé) je označení předlistopadového režimu za státní kapitalismus nesmysl. V něm chyběl základ a jádro kapitalismu – konkurenční honba za ziskem jako předpokladem přežití podniku i člověka.

          Více viz http://book.uraic.ru/elib/authors/nefedov/Science/Russia/Gibel.htm

          Stálo by za překlad.

          • Janika

            Myslím, hansi, že o něco širší pohled na to, co je to kapitalismus, než jen ten rámec zisku je to, že je to systém založený na vlastnictví výrobních prostředků za účelem ovládání námezdní práce. V takzvaném socialismu je vlastníkem příslušná hierarchická mocenská skupina, ale funkce vlastnického systému zůstala zachována – jeho účelem je donutit masy pracujících,aby se podřídily nepřirozené dělbě práce. Co se týče konkurence, ta má jen jinou formu, neekonomickou. Ale jistě, že tímto rozdílem můžete také definovat kapitalismus.

            Na ten článek v odkazu jsem se dívala, určitě by stál za překlad. Pro mě ale nadlidský úkol, pochopitelně :-). Kdybyste měl čas a chut přeložit třeba jen část, jistě by to mnoho lidí uvítalo spolu se mnou.

            • hans

              No, tady bych se hádal. Nepřirozená dělba práce, hm, co je ní nepřirozeného… V socialismu je vlastníkem národ, potažmo stát, Štrougal nebyl vlastníkem fabrik o nic víc než Kalousek finančních úřadů. Námezdní práce je imho starší než kapitalismus, jinak by jste ho měla už za Husa, nebo v římské říši, zkrátka skoro všude a jaký pojem použijete po to co vymyslili v Anglii a co máme dnes? Je myslím praktické mít zvláštní slovo pro systém založený na ekonomické konkurenci, který ekonomickému soutěžení podřizuje vše. Zkrátka Woodová mi přijde rozumná.

              Co se týče překladu, uvidíme.

              • Janika

                Hansi, hádat se s Vámi nechci, ani se neodvažuji, jsem si vědoma toho, že kdybyste použil jen část z toho, co můžete, tak by mi stejně došla řeč :-). Přesto jen nesmělé poznámky:

                Ne-přirozená dělba práce v tom smyslu, že někdo dělá tu lidsky tvořivou, kreativní práci a většina je jen nástrojem na vykonávání, což se asi nikomu nelíbí a musí k tomu být ta většina nějakým způsobem donucena.

                V socialismu je jistě vlastníkem stát, a ta skupina, která ovládá stát, ovládá přece i majetek, který stát vlastní.

                Námezdní práce jistě byla i před kapitalismem, ale zdaleka ne v takovém rozsahu. Takhle by se dalo argumentovat i tou honbou za ziskem, něco takového bylo jistě známo i před kapitalismem.

                Co se týče Vašich případných překladů čehokoliv, hansi, tak je uvítám a velmi se na ně těším.

  9. che

    Tohle platí naplno i o Číně – z cizích vzorů si vezmou jen to co považují za nosné a užitečné – pro sebe. Příkladem budiž i ten Buddha, právě hlavně v Číně a i když Vietnamci se s Čínou zrovna nemusí, tak mají hodně společného, alespoň z našeho pohledu.
    A k tomu jejich „kapitalismu“ – jde to chápat taky jako určitý ústup na reálné pozice, paralelou může být i NEP. Měli bych se snažit je pochopit – ne poučovat.

    Docela bych si rád početl něco podobného o Maovi – ale to je jen mé zbožné přání.

    • Janika

      Che,to mi mluvíte z duše. Takhle kvalitně o Maovi, to by byl zážitek. A nejen o něm. Z toho je vidět, jak lidi touží po pravdivých informacích :-).

    • Hamilbar

      No, on pan Alexandrov napsal knihu „Orel a drak“. Takže když chvíli vydržíte…

  10. zajoch

    Hamilbare, těším se spolu s Janikou a che na případného Maa. Napsal jste mi vzkaz na OM pod 43. Dveře. Nechtěla jsem tam už psát své další osobní vzkazy, tak napíši zde. Předpokládám, že se Janika nebude zlobit. Nic si nedělejte z nějaké formální chybičky ve svém textu. Víte, že jsem si toho ani nevšimla? Musím se ještě podívat. Já bych o chybách měla pěkně mlčet. Někdy jich v už zveřejněném svém textu najdu několik. Překlepy nebo „nedoklepy“, to je moje. Vaše překlady jsou bezvadné a převedené do velice čtivé češtiny. Na rozdíl ode mne znáte ruštinu určitě dobře.

    • Janika

      Zajochu, já jsem před chvílí tu chybičku taky marně hledala, abych to opravila aspoň tady, ale nenašla jsem… Taková chyba, to je hned. Ale Vaše překlady mi připadají dokonalé, bez lichocení. A tady pište cokoliv, bez problémů :-).

    • Hamilbar

      Zajoško, pod přívalem té chvály se přímo rdím, ale z druhé strany člověk potřebuje aby mu občas někdo řekl, že se to po něm dá číst. Takže děkuji za uznání. Jinak z občasných chyb by si člověk skutečně neměl nic dělat, neb nic nezkazí pouze ten kdo nic nedělá. Jde ale o to, že já si na ty přechodníky vážně dávám pozor (protože je nemám zažité). No a voilá:

      „No, ale zatím (pořád byl přece v Moskvě) začal Ho bombardovat všechny možné instance, nabízejíc své služby pro práci v Číně“

      NABÍZEJE své služby, NABÍZEJE!!

      Jinak se ničeho nebojte, ruštinu znáte dobře, stejně jako češtinu a váš význam pro OM je těžké přecenit. Asi by vám to vaši čtenáři (včetně mne) měli říkat častěji.

      • Janika

        Tak jsem to opravila, Hamilbare, ať je to aspoň tady správně. Stejně je to zvláštní, jak ta chybná verze v tomto případě jaksi nepřekáží a nevadí.

  11. jonáš

    To bude tim že se přechodníky prostě považujou za exotiku a nad správnym tvarem se nebádá ;-)
    A takový ty krásný minulý tvary (nabízev, šev .. od jíti) už snad vymizely dočista.

    • Janika

      Jonáši, nestrašte ještě s minulým časem, já to pořád používám intuitivně :-).

  12. Anonymní

    Přinesla jsem si NB ze servisu. Nechtěl mi už od včera pracovat. Janiko a Hamilbare, jsem fakt v ruštině slabá. Psaný text je něco jiného, ale mluvený nezvládnu, pokud je rychlý spád řeči. Muselo by se mluvit pomalu a také zřetelně, což často u Rusů postrádám. Ale za pochvalu děkuji, to víte, že mi to také hladí dušičku.
    Ano, nabízejíc (dodatečně jsem to v textu vyhledala) je ženský rod. To bych mohla napsat o sobě.
    Jonáši, u nás jsou skutečně přechodníky exotika i když poslední dobou se mi zdá, že přicházejí do módy. Rusové je mají rádi, v jejich článcích jsou dost užívané. Nahrazuji věty s nimi vedlejšími větami, ale asi se také pustím do jejich používání. Vždyť působí tak noblesně :-)
    Janiko, děkuji za souhlas se vstupy do vašich prima stránek. Přijít do tak přátelské společnosti je v dnešním tvrdém prostředí pohoda.

    • Janika

      No jo, na technice jsme závislí, nám zase blbne spojení, ale aspoň je uklizeno za nábytkem, kde vedou kabely ;-).

      To máte pravdu, zajochu, že rozumět mluvené řeči je nejobtížnější. I když zrovna ta ruština je nám blízká. Ale i ta písemná forma dá zabrat – když pročítám různé diskuze, tak se u hovorové mluvy, slangu a plus zřejmě „přihnutém“ pravopisu nechytám. Ale u nás tak taky píšeme, když si představím, že to čte cizinec, učící se češtinu, tak bych ho litovala :-).