Doktor Mahmoudi byl brutálně umučen

28.6.2012

Překlad článku Lva Veršinina „Nevolejte doktora Ajbolita…“, který včera obletěl ruskojazyčný internetový svět.

Čtěte pozorně.
Velmi pozorně.

Doktor Al-Baghdadi Ali al-Mahmoudi, specializací porodník-gynekolog, byl jedním ze zakladatelů libyjského systému „mateřských domů“. Za 35 let práce – od běžného lékaře až po tajemníka Nejvyššího lidového kongresu pro lékařství Jamahiriye (ministr zdravotnictví) – si vysloužil přezdívku „dědeček všech dětí„, něco jako“ Dr. Aibolit. “ 5.3.2006 se stal prvním tajemníkem Všeobecného lidového kongresu, to znamená ministerským předsedou. Se svou nesmírnou autoritou v zemi a dokonce i v celé Africe, kde řídil týmy libyjských lékařů, se do politiky nikdy nepletl, ke kmeni Kaddáfí jako rodák z malého pouštního kmene nepatřil, všechny síly na nejvyšším postu věnovat rozšíření bezplatné zdravotní péče, železniční sítě a budování Velké řeky.

Odmítl desítky výzev povstalců „připojit se k revoluci„. Několik dní před pádem Tripolisu byl pozván do Tuniska pro jednání o možnostech zprostředkovat příměří Dominiquem de Villepinem, bývalým francouzským ministrem zahraničí, který mu dal záruku, že se mu nic zlého nestane.

Nicméně poté, co odmítl přejít na stranu povstalců, byl zatčen 23. srpna tuniskými orgány a pan de Villepin letěl domů, a do dnešního dne se ještě k této skutečnosti nevyjádřil (jak se ukázalo později, k provedení této operace byl najat emírem Kataru za  „částku, jejíž výše nebyla zveřejněna „). Okamžitě bylo oznámeno, že „pan Al-Mahmoudi se připojil k revoluci„, ačkoliv to sám nikdy nepotvrdil, přesto libyjská PNR požadovala od Tuniska vydat „dědečka všech dětí“ ke „spravedlivému procesu„.

Není nic divného na tom, že se doktor Al-Mahmoudi modlil, aby ho tuniská armáda nevydala. Jak uvedl v té době jeho obhájce, prominentní právník Mabrouk Kurshid, „prosil o pomoc, protože se bál o svůj život. Libyjští představitelé se pokusili vyvinout tlak na tuniské zástupce„, a konečně v září byl al-Mahmoudi odsouzen na šest měsíců do vězení za nelegální přechod libyjsko-tuniské hranice. Tuniský soud rovněž uvedl, že pokud „libyjští revolucionáři“, předloží důkazy o „zločinech úředníka,“ bude okamžitě předán orgánům Libye. Z Benghází nenásledovala žádná odezva a Nejvyšší soud Tunisu po prostudování okolností s „přechodem hranice„, rozhodl o zrušení trestu a propuštění odsouzeného.

Přesto byl osvobozený al-Baghdadi ve vězení – jak vysvětlil Moncef Al-Marzuki, prezident Tuniska, stalo se tak „na žádost vysoce postavených osob, jejichž jména nebudou uvedena“ a dodal, že „nikdy nedá příkaz k deportaci bez získání rozhodujících důkazů o trestných činech ex-premiéra Libye“. Ze své strany „dědeček všech dětí,“ ústně i písemně, osobně a prostřednictvím obhájce žádal, aby nebyl vydán s tím, že  „PNR nechce a nemůže zajistit (nad ním) spravedlivý soudní proces“.

Nicméně brzy ráno 24. června byl doktor Al-Baghdadi  vydán. Ve stejné době, kdy probíhala tisková konference pana Al-Marzukiho, „vláda přijala toto rozhodnutí z řady důležitých důvodů, bez vědomí prezidenta a bez jeho příkazů“ a ministr spravedlnosti Noureddine Buheyri uvedl, že se „libyjská strana zavázala udělat vše, co je nezbytné, aby procesu s ex-premiérem se konala čestně a  al-Mahmoudimu nezpůsobil tělesné či duševní utrpení. „

Tak…

Podle Jevgenije Larina z Káhiry, 26. června bylo oficiálně oznámeno, že Baghdadi al-Mahmoudi je mrtev. Podle oficiálního prohlášení PNR se bývalý premiér „pokusil spáchat sebevraždu dýkou, kterou tajně přinesl z Tuniska ukrytou pod šaty, a vykrvácel.“ Nicméně podle tuniských a egyptských tiskových agentur (odkazy Táňa Ivanova připravuje a brzy pošle)  „ihned po příjezdu byl přiveden na mimořádnou schůzi PNR a za přítomnosti ministrů podroben mučení, které osobně prováděl Abdelhakim Belhadj, vojenský velitel Tripolisu„. Soudě podle stavu těla, které bylo ukázáno příbuzným, ale nebylo jim předáno, demokraté jednoduše řezali starého doktora na kusy, pálili ho lampou. Pravděpodobně se snažili zjistit něco o penězích, o kterých on, jako oficiální hlava Jamahiriye, mohl vědět.

Pro spravedlnost podotýkám, že pan Al-Marzuki, prezident Tuniska, už vyjádřil „ostrý protest“.

Počkáme na další „Wow!“ Clintonové.

Napsáno Janika Rubriky: LIBYE Tagged with Autor: Janika