Dveře ve zdi – 49

Přeložil Hamilbar, převzato odtud.
tonking rice field

 V „systému zadržování “ byla Indočíně určena zvláštní role. Připomenu, že Vietnam tehdy ještě neexistoval, bylo třeba ho teprve stvořit, a až potom, co byl stvořen, se Vietnam stal něčím jako „Afgánistán“, uzel svazující mnoho konců, místo odkud je možné, nevstávaje ze židle, dosáhnout rukou do dnešních Laosu, Kambodži, Thajska, Barmy, Malajsie, Indonésie a Číny.

 A ČÍNY!

 Čínu ale zatím odložíme stranou a vrátíme se k Číně Indo.

Vstupujíce v roce 1941 do války, nečinily tak USA proto, aby, odrazivše nepřítele, spočinuly na vavřínech. Velmi dobře chápaly tu skutečnost, že velká válka dělá velkým vítěze, a skutečnost je proto skutečnost, aby učinila svobodnými ty, kteří ji pochopí, a válka velikosti Druhé světové stvořila USA takovými, jaké známe dnes, a SSSR takovým jakým byl v letech 1945-1985. Vznášející se ve vzduchu předtucha nám říká, že následující válka učiní z vítěze něco kvalitativně nového, něco lidstvem zatím nevídaného, i když možná i vídaného, ale v běhu času totálně zapomenutého.

Cílem USA bylo dosažení politického dualizmu – ve vytvářeném systému soužití lidstva chtěly být zároveň soudcem i policajtem. Nikdo si neuvědomuje ten ideologický aspekt, že v případě vítězství SSSR ve Studené válce by tutéž roli muselo hrát Rusko a jedním ze základních a možná i rozhodujících nedostatků sovětské propagandy bylo, že o této samozřejmosti se vůbec nemluvilo, a tudíž masové vědomí si ji neuvědomovalo a nechápalo ji. Cíl státu se úmyslně (což se ukázalo býti sebevražedným) zamlžoval, skutečný cíl a skutečné kroky k jeho dosažení byly nahrazeny neurčitým a absolutně nekonkrétním „vybudováním komunismu“.

USA nebojovaly „za všechno dobré“, USA bojovaly za vítězství, bojovaly za to, aby Pax Britannica byl nahrazen Pax Americana. Navíc přesně chápaly, že nestačí být jen soudcem, nebo jen policajtem, ale je nutné spojení těchto rolí, protože jestli chcete být tím, kdo „vyrábí“ skutečnost, nestačí vám vynést rozsudek, musíte mít ještě i sílu na to ten rozsudek vykonat.

Přitom lidé nechápou, jaké úsilí je třeba pro „držení světa“ a jak složité úkoly musí řešit „držící“.

Největší problém spočívá v tom, že se musíte chopit vlády nad světem, a ten svět při tom nerozbořit.

A to je neskutečně obtížné. Neskutečně obtížné byť jenom pro pochopení, a to nemluvím o konání. A při tom nejde o to, aby to chápali dva, tři lidé, je zapotřebí kolektivní chápání „hlavy“ státu, té vrstvy společnosti, kterou lidé bezmyšlenkovitě nazývají „elitou“. A ta je vždycky jiná. Lidský materiál se liší nejenom stát od státu, ale také čas od času.

Pojďte si prohlédnout několik ilustrací ukazujících, čím vším se musí zabývat stát, který se vydal na cestu k vrcholu. Takže probíhá Druhá světová válka. Horká tak, že více horká už být ani nemůže. Amerika ji vede postupně v Tichém oceánu, v severní Africe, v Itálii a konečně – „Druhá fronta“.  Propagandisticky se to líčilo (a nadále líčí) tak, že Američané postupovali od malého k velkému, začali kdesi tam na zadním dvorku světa, a pomalu, pomalu mířili k tomu hlavnímu, k centru děje k Evropě. Problém je v tom, že pro USA (což znamená „ve skutečnosti“) obrázek vypadal úplně jinak. Pro ně naopak byla prioritou periferie světa. USA zachraňovaly „zóny vlivu“ velmocí. Nedovolovaly jim „rozpadnout se“.

To, komu náležela ta která „zóna“ nemělo naprosto žádný význam, a to proto, že Američané zachraňovali zóny ne pro jejich skutečné majitele, ale pro budoucího vítěze a vítězem se viděli být oni sami.

Nikdo se nechce dívat pravdě do očí a přitom pravda spočívá v tom, že ve skutečnosti nebyly žádné „národy osvobodivší se od koloniálního jha“. Národy kolonií se neosvobozovaly, byly osvobozovány. Nezávislost si nevybojovávaly, nezávislost dostávaly. Dostávaly od vítězů Druhé světové války. A ti byli pouze dva – USA a SSSR. Kolonizátoři neodcházeli z kolonií sami, donutili je odcházet. A donutili je vítězové. A získavše nezávislost, kolonie se okamžitě dostávaly do té či oné „sféry zájmů“, kterých byly všeho všudy dvě, což odpovídalo počtu vítězů. A i když se někdy stávalo, jako například v Belgickém Kongu, že se tyto zájmy střetly, většinou se to podařilo „vyřešit“.

Takže, zachraňujíce v průběhu Druhé světové války cizí „zóny vlivu“, USA zachraňovaly i francouzskou zónu vlivu, včetně Indočíny. A dělali to bez ohledu na to, že Francie byla nepřítelem. Podle dnešní verze Dějin (uklidněte se, není poslední, bude ještě mnohokrát přepsána, stejně jako byla přepisována v minulosti) byla Francie členem antihitlerovské koalice a statečnou bojovnicí s fašizmem, ale ve skutečnosti tomu bylo jinak. Ve skutečnosti byla Francie rozdělena na dvě části, z nichž jedna byla fakticky součástí Reichu, a druhá byla spojencem Německa s perspektivou v budoucnu se k Reichu připojit. Francie dávala Reichu nejenom vojáky a dělníky, ale též vybavovala Wehrmacht nejrůznější válečnou produkcí, jako střelivem a leteckými motory, a také, byvše, přeci jenom, státem průmyslovým, nákladními automobily. Hlavní frontou Reichu byla východní fronta a z toho důvodu francouzský příspěvek šel hlavně tam, důsledkem čehož bylo, že v některých v Rusku bojujících motorizovaných útvarech Wehrmachtu se autopark skládal z 80% z automobilů francouzské produkce. Takže antisovětčíci s oblibou používající argument a Studebakerech, dodaných na základě lend-leasu, činí tak z neznalosti – ne, Němci neměli Studebakery, ale k čemu by je potřebovali, když měli Francii. To podstatné ale není v automobilech, i když každý hlupák chápe, že je lepší jezdit autem, než chodit pěšky, podstatné je to, že Francie byla obilnicí Německa. A celou válku Francouzi a Francouzky štědře plnili německé sýpky vším, co se jim podařilo vypěstovat a vykrmit na nekonečných prostorách francouzských polí. To ale není všechno, protože nikam se nepodějeme od té, pro Francouze příjemné skutečnosti, že všechno, co se z francouzského stolu ocitlo na stole německém – bylo zaplaceno.

A ani to ještě není všechno, k dokončení obrazu musíme udělat ještě jeden tah štětcem, rozebrat roli Francie na Tichooceánském bojišti Druhé světové války. A to, co Francie dělala (nebo nedělala) tam, pokud se lišilo od toho, co dělala v Evropě, tak jedině snad k horšímu.

V roce 1941 francouzská strana a Japonsko podepsali „smlouvu o vzájemné obraně“, načež se japonská armáda objevila v Indočíně, nejinak než kvůli vzájemné obraně, a francouzská Indočína se stala pro Japonce jedním z hlavních dodavatelů surovin a potravin. Konkrétně se Indočína stala hlavním dodavatelem rýže do Japonska. V roce 1941 Francouzi dodali Japoncům 600 tisíc tun rýže, v roce 1942 milión tun, v roce 1943 něco přes milión tun a v roce 1944 něco pod milión tun. A samozřejmě ne zadarmo. Když už byla situace Japonců špatná, tak ke konci platili „státními dluhopisy“ a podobnými papírky, ovšem do roku 1943 Japonsko poctivě platilo za ty milióny tun zlatem. A ještě platilo zlatem za dodané z Indočíny uhlí, naftu, cement, jutu, cukr a kaučuk. Přičemž pro Francii to bylo výhodné hned dvojnásobně, protože všechny tyto poklady nezískávala zadarmo, ale ve skutečnosti jí indočíňané (mezi nimi i Vietnamci) za to ještě platili.

Například produkce rýže byla zařízena tak, že Francouzi určili rolníkům povinné dodávky za pevné výkupní ceny 19 piastrů za kintal (metrák) rýže. Odevzdávat rýži museli rolníci za každou cenu pod hrozbou konfiskace půdy. Jestliže někdo nedokázal splnit určenou normu dodávek, musel chybějící rýži koupit na trhu za tržní cenu, a ta dosahovala až 54 piastrů za kintal, a potom mu štědří Francouzi dávali celých 19 piastrů za kintal, a rýži dávali Japoncům a získané zlato dávali někdo do kapsy a jiný do Crédit Lyonnais.

V roce 1943 v Tonkinu (tak se tehdy jmenoval Severní Vietnam) vypukl hlad, ovšem Francouzům se podařilo i tak vymáčknout odtud v roce 1943 130 tisíc tun rýže, a v roce 1944 – skoro 200 tisíc tun. V roce 1944, kdy kvůli americkému bombardování byl přerušen dovoz uhlí, začali Francouzi (uprostřed hladomoru) topit rýží v elektrárnách.

Nevedli si příliš prozíravě. Počítali zřejmě s tím, že vsadili správně a že vítězství je již blízko. A možná si mysleli, že jim může být jedno, kdo vyhraje. Byli Japonci, budou Američané, ale kintal bude pořád kintal. A zlato bude pořád zlato. Co se týče zlata, to je samozřejmě pravda, jenomže Francouzi zapomněli, když se tak snažili pro sebe, že jiní se také snaží pro sebe, a že pro ty jiné jsou oni pouhými žabožrouty. A že ne všichni jsou tak naivní, aby dovolili jediné eskadře „Normandie-Němen“ zakrýt sebou milión automobilů dodaných Němcům z Francie.

Advertisements

20 comments

  1. Janika

    Tak pan Alexandrov se dostává ke Druhé světové válce. Zajímavé srovnat a připomenout, v těchto dílech psal o První světové válce:

    https://janica9.wordpress.com/2012/01/16/917227-dvere-ve-zdi-24-prvni-svetova-valka/
    (První světová válka)
    https://janica9.wordpress.com/2012/01/19/917589-dvere-ve-zdi-25/
    https://janica9.wordpress.com/2012/01/24/918022-dvere-ve-zdi-26/
    https://janica9.wordpress.com/2012/01/31/918656-dvere-ve-zdi-27/
    https://janica9.wordpress.com/2012/02/08/919473-dvere-ve-zdi-28/
    (Poprava carské rodiny)
    https://janica9.wordpress.com/2012/02/14/920058-dvere-ve-zdi-29/
    (Čestný politik Woodrow Wilson)
    https://janica9.wordpress.com/2012/02/20/920598-dvere-ve-zdi-30/
    (Virtuózní finta „šestého bodu“ prezidenta Wilsona)
    https://janica9.wordpress.com/2012/02/29/921518-dvere-ve-zdi-31/
    (Jak se „bílí“ vyřadili ze hry)
    https://janica9.wordpress.com/2012/03/05/922015-dvere-ve-zdi-32/
    (Versailles, liberalismus a další ideologie)

  2. Lee

    Autor ještě zapomněl započítat k letce Normandie-Němen De Gaulovu armádu, podzemní hnutí ať už komunistické nebo republikánské a samozřejmě africké kolonie které pod příslibem samostatnosti finančně a materiálně podporovaly „svobodné francouze“ !!!! Je to parádně čtivé a hltám to od prvního dílu, ale poněkud tendenční. Tož tak!

    • Janika

      Lee, to jako vážně, s tou De Gaulovou armádou a tím ostatním? Pokud to není ironie, nedalo by se o tom něco najít?

      Co se týče tendenčnosti, tak po komunistickém školním dějepisu bych tohle za tendenční nepovažovala, ale jestli se i v tomhle měřítko mění, tak je to k lepšímu.

      Jinak díky za komentář, však je to od Hamilbara kus práce a je příjemné vědět, že to někoho zajímá :-).

      • hans

        Jo, to bylo, byli i Francouzi co stáli na vítězné straně, v ’45 už jich bylo docela hodně. Ono u většiny evropských národů byla 2. sv. válka fakticky občanská. I u Nizozemců, Rusů, Ukrajinců, Italů, Češi i Slováci taky válčili na obou stranách… nevěřili byste kolik Poláků a Židů z Wehrmachtu skončilo v sověském zajetí… Španělská „Modrá divize“ bojovala s Němci proti Sovětům, ale tisíce Španělů se vyskytovali ve „francouzské“ De Gaullově armádě. Vedle spousty černochů, ti nevím jestli za „slib samostatnosti“, v každém případě žádnou samostatnost po válce nedostali. A v Alžírsku sice lidi vyšli do ulic a poždovali svobodu, ale de Gaullovi Svobodní Francouzi je demokraticky postříleli.

  3. Lee

    Hamilbare jestli to čteš, tak veliké díky za překlad. Jsou to skvělé články. Jen houšť. Pokaždé netrpělivě čekám na další „Dveře do zdi“.

    Oproti komunistickému dějepisu je to výrazný posun, ale autor článku je prostě rusák a vidí to tak, že jedině oni jsou jedinými vítězi Velké vlastenecké… Typická ruská sebestřednost a pocit nadřazenosti. Jak je propaganda vychovala takoví jsou. Normandie-Němen bojovala na sovětské straně, pod sovětským velením, na sovětských strojích. V podstatě je to jenom další národnostní jednotka tvořená v rámci Rudé armády podobně jako 1. československý armádní sbor pod velení Ludvíka Svobody (historická perlička, po odchodu od rodičů jsem bydlel v domě Ludvíka Svobody a v bytě kde se za války ukrývali parašutisté.). Porovnej velikosti. Pluk Normandie-Němen proti půlmilionové armádě Svobodných Francouzů.

    Jestli hledáš informace k Svobodným Francouzům tak dobré je si přečíst Charles De Gauloe – Válečé paměti 1940-44. Já mám tohle vydání http://knihy.bazos.cz/inzerat/16508389/kniha-Charles-de-Gaulle-Valecne-pameti-1940-1944.php

    Výborný základ pro googlení je http://cs.wikipedia.org/wiki/Forces_fran%C3%A7aises_libres

    Pak samozřejmě nezapomenout na „Hoří už paříž?“ což je sice beletrie napůl s literaturou faktu, ale je tam skvěle zpracované osvobození Paříže a situace kolem toho.

    Tož tak.

    • hans

      vidí to tak, že jedině oni jsou jedinými vítězi Velké vlastenecké…

      A kdo podle Vás vyhrál Velkou vlasteneckou? Němci?

    • hans

      Typicky ruská nadřazenost spočívá zřejmě v tom, že bitvy, které si sami vybojovali, považují za svoji zásluhu. Úžasná logika.

    • Janika

      Vida, tak Exupéry byl taky členem Svobodných Francouzů. Díky za odkaz.

      Jinak ale souhlasím s Hansem, oni Rusové tu válku opravdu vyhráli a draze za to zaplatili. Nějakou nadřazenost na nich opravdu nevidím. V současné době jen obrovský strach z války…

      Jinak je docela zajímavé, a to není na tebe osobně Lee, že lidi odmítající odpovědnost za svinstva vlastních vlád („co my zmůžeme, my jenom volíme a sami jsme vlastně obětí těch, co vládnou“) v případě Rusů je háží do jednoho pytle s jejich oficiálními představiteli. Nedávno proběhla jedna taková tendenční debata na Kosa nostra, proč nemáme rádi Rusy…

      K tomu strachu Rusů z napadení zrovna vidím: http://putnik1.livejournal.com/1772082.htmlwow

      • Lee

        Nechci polemizovat o tom kdo vyhrál nebo nevyhrál válku a kdo přinesl větší oběti. Jedno je jasné SSSR v tom nebyl sám.
        Myslím, že je potřeba připomenout historická fakta:
        Do napadení SSSR (operace Barbarossa: http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Barbarossa) spolupracoval SSSR s Německem (pakt Ribbentrop-Molotov: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_Ribbentrop-Molotov). SSSR dodávalo Německu obilí a suroviny. V pamětech německých vojáků čekajících na ruských hranicích na rozkaz k útoku se zmiňuje, že ještě několik hodin před útokem přejížděly vlaky s obilím směřujícím do Německa. Stalin tak vlastně pomohl Hitlerovi porazit západní Evropu!
        Je potřeba si uvědomit, že SSSR byl stejný agresor jako Německo, agresor který obsadil půlku Polska (viz. Katyňský masakr http://cs.wikipedia.org/wiki/Katy%C5%88sk%C3%BD_masakr ) a pobaltské republiky (viz. jedna z řady genocidních akcí na pobaltských státech: http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99eznov%C3%A9_deportace) Pak napadl Finsko (viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_v%C3%A1lka) kde utopil v krvi několik divizí, ale to se dneska bere jako „ruský způsob boje“
        Pak se karta obrátila, Hitler byl najednou nepřítel a SSSR začal dostávat obrovskou materiální pomoc z USA. Solženicyn třeba zmiňuje v Souostroví Gulag jak na ně strašlivě působilo, když dostávali Campbellovy konzervy „made in USA“.
        A nebyly to jen potraviny, ale i stíhačky (viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bell_P-39_Airacobra)
        Jak SSSR začalo téct do bot, už jim byly dobré i národnostní jednotky jako 1. československý armádní sbor a také mezi jinými i ona letka Normandie-Němen. (http://cs.wikipedia.org/wiki/1._%C4%8Deskoslovensk%C3%BD_arm%C3%A1dn%C3%AD_sbor ) Někteří příslušníci českého armádního sboru byli dokonce propuštěni z ruských lágrů a zařazeni do této jednotky!
        Takže tu máme nakonec vznik protifašistické koalice (viz. Deklarace spojených národů http://www.valka.cz/clanek_10927.html)
        Ve světle těchto informací je postoj, že SSSR je jediný vítěz nad Hitlerem poněkud zcestný. 26 zemí protifašistické koalice je celkem velké číslo. Nemyslíte?!

        Kde se tedy bere takový názor? Především z per komunistických historiků kteří si věrni propagandistickým cílům historii přiohli podle sebe podle hesla „Historii píšou vítězové“. (viz. http://www.valka.cz/clanek_13329.html )

        Tož tak!

        P.S. pěkná ukázka spolupráce Rudé armády a Wehrmachtu je společná přehlídka :-D (http://www.valka.cz/clanek_11759.html)

        • bbb

          K obsazování Polska, nakonec ze dvou stran – bylo to trochu jinak:
          L. Svoboda: Cesty životem, s. 421 Maršál Rydz-Smigly, který oznamoval vstup sovětských jednotek na polské území a nařizoval polským důstojníkům, aby se dali sovětským vojenským orgánům k dispozici.
          Na straně wehrmachtu bojovalo na východní frontě mnoho předválečných občanů Polska – z toho 60.000 jich padlo do sovětského zajetí.
          (Má dnes někdo postoj, že SSSR je jediný vítěz nad Hitlerem?)

          • Janika

            „Má dnes někdo postoj, že SSSR je jediný vítěz nad Hitlerem?“ – bbb, spíš bych řekla největším a hlavním vítězem.

        • hans

          No, tohle by potřebovalo „kancelář pro uvádění propagandy na pravou míru“.

          Společná přehlídka je „urban legends“, žádná nebyla.

          Spolupráce s německem před válkou byla záležitostí všech, Západu i Východu. Pakty s Němci podepisovali taky obojí, Sověti ovšem jen jeden, Západ celou hromadu. Mimochodem, vítě, že v srpnu 39 stáli na berlínském letišti dvě letadla? Pro Ribbentropa směr Moskva a pro Goringa směr Londýn, kde Britové čekali se svým paktem…

          SSSR nebyl stejný agresor jako Německo, s Polskem to nebyla agrese, ale legální neagresivní zajištění bezpečnosti státu (a místního obyvatelstva, Bělorusů a Ukrajinců žijících pod diktaturou Poláků) v souladu s mezinárodním právem (stejně jako Američané zabrali později Island, a Sověti as Brity Írán).

          Pobaltské státy se připojily k SSSR opět v souladu s platnými zásadami mezinárodního práva dobrovolně, o agresi začali mluvit američtí propagandisté až o dvacet let později (a samozřejmě stejné postupy jiných zemi agresí nejsou).

          Co se týče jedné z „genocidních“ akcí, jaké byly ty další? Z rok 1940 v celém Estonsku popravili Sověti dva lidi, ukrutný to teror. Hm, a když po válce popravili největší židobijce, tak to taky byla genocida, že? Mimochodem, normální je definovat genocidu a pak označovat za genocidní všechny akce spadající pod definici bez ohledu na režim, nikoliv se rozhodnout, že nejaký režim je zlý a pak každou jeho akci označit za genocidní…

          Válka s Finskem agresí byla (ovšem nikoliv podle definice agrese dnes používané nekomunisty; v ostatních třech sovětsko-finských válkách byli Sověti zase oběti finské agrese), v krvi ovšem neutopil divize SSSR, ale Finové, Stalin své generály za neschopnost po zásluze „odměnil“, za to ho ovšem chválí jen málo lidí… pro většinu je to „stalinský zločin na nevinných“. Za ruský způsob boje to berou jen lidé nevzdělaní, souboj relativně menší armády přizpůsovené výzbrojí i výstrojí místním podmínkám a velkým zmateným vojskem snažícím se převálcovat nepřítele počtem vojáků bez ohledu na ztráty není zřídkavý, vzpomeňme válku Severu proti Jihu, válku Irák-Írán…

          Názor, že SSSR byl jediným vítězem druhé světové války nezastával nikdy nikdo, a obzvláště ne autor, ani komunisté, to jen projektujete své bludy na jiné lidi.

          Když chcete připomínat historická fakta, tak byste se měl obrátit na důvěryhodné prameny kde se o těch faktech píše, česká wiki je sice místy dobrá, třeba na planety, křížové výpravy, nebo Václava II, ale pro historii 20. století beru jen anglickou nebo ruskou…

          • Lee

            Hansi ty jsi demagog že jo?
            ad. Společná přehlídka: jsi si jistý Hansi?

            ad. Spolupráce s německem: v tom není rozpor.

            ad. SSSR nebyl stejný agresor jako Německo: tak to pozor Hansi podle tvojí logiky by zabrání Sudet bylo jak píšeš „legální neagresivní zajištění bezpečnosti státu (a místního obyvatelstva, žijících pod diktaturou“ Ty mě bavíš kluku. :-D

            ad. Co se týče jedné z “genocidních” akcí: podle tvojí logiky by teda přesídlení židů do ghet byla jenom takový výlet. Vždyť se vlastně nic nestalo že….

            ad. Ruský způsob boje: Jsme v období druhé světové války Hansi! Masivní přečíslení bez ohledu na ztráty za druhé světové praktikovala SA. Od toho „ruský způsob boje“ Termín je to legitimní.

            ad. Když chcete připomínat historická fakta: Přece nemůžete být tak naivní a myslet si, že v Anglické a Ruské wiki nejsou údaje zkreslené místní propagandou!

          • hans

            Demagog? To jako když mě rozčilila tvá propaganda, tak jsem demagog?

            Společná přehlídka:Ano jsem si jistý. Někde na netu jsem četl detailní rozbor dohadování Sovětů a Němců jak bude Brest předán, přehlídka nebyla.

            Agresor: Pokud jde o sovětské akce, vycházím z platného mezinárodního práva, podle kterého měl SSSR na zabrání západní Ukrajiny a západního Běloruska plné právo. Připomínám že dnešní kritici sovětského činu (USA a Británie) předtím i potom podnikaly stejné akce (Island) a např. Churchill výslovně prohlásil sovětský postup za legitimní, v době kdy s toho žádnou výhodu neměl. Tvrzení o sovětské agresi v Polsku a Pobaltí je skutečně až americký propaganda vymyšlená o desítky let později.

            Co se týče sudet, zde nešlo o zajištění bezpečnosti země (a lidí) před postupující cizí armádou. I když samozřejmě to protiprávní zábor nebyl, proto taky Británie odmítá uznat ji za neplatnou od samého počátku (protože takových dohod podepsali mraky).

            Genocidy:podle mojí logiky to zda jde o genocidu nezávisí na rase a víře zůčastněných osob, ale na jejich činech. Násilné přesídlení několika málo procent obyvatel provedené slušným způsobem prakticky beze ztrát je za „genocidu“ označováno pouze v případě Sovětů, když se ptám proč, jsem demagog? Ostatní „genocidní“ sovětské akce v Pobaltí jsou jaké? Kde nic tu nic.

            Sovětská armáda za druhé světové války někdy, například v první (a pouze v první) fázy zimní války praktikovala to co čemu říkáte „ruský způsob boje“, ale jindy zase ne, zejména v 44-45 hodně šetřila lidmi a ničila nepřítele palbou, (ideálně se to povedlo v Mandžusku), naopak Japonci šli někdy taky čelem proti palbě, o Polácích se vyprávěji stejné historky… Masívně, v mnohem větším měřítku než Sověti, a tupě celé roky, používali tuto taktiku západní země za 1.sv. války, nevidím důvod proč ji nazývat „ruskou“. Budete při popisu bitvy u Verdunu nebo Guadalcanalu mluvit o „ruské taktice boje“? Jistěže ne. Taktiku používaly v různých dobách různé armády, někdy i Sověti, nebyla však pro ně typická (a byla ostře kritizována shora, v kontrastu k Verdunu..).

            Mimochodem je nesmysl mluvit o ruské taktice, s odkazem na činy sovětské, nikoliv ruské, armády.

            Na anglické a ruské wiki jsou tyto témata mnohem lépe ozdrojovaná, psalo je více lidí s různými názory (čímž se extremisti eliminují), kteří přečetli mnohem více knih, leckdy zdrojové knihy berou v úvahu prameny obou stran; na české wiki záleží na autorovi, v průměru kopírují „linii“ idnes+čt, využití zdrojů mnohem slabší, statistiky počtů všelikých obětí (např Sovětů v Pobaltí) prakticky nejsou brány v úvahu (např při přesídlení Pobalťanů – počet lidí co odpadli během transportu (úmrtí+nemoc+útěk+přestupek a uvěznění na místě) je přesně znám (minimálně pro Estonsko jsou snadno dostupné), ale na české wiki píší jen nesmysly o „nelidských podmínkách v dobytčácích“ pocházející z brožurek reichsministerstva propagandy.

  4. Stan

    Na autorovi se mi líbí, že vidí dějiny prizmatem imperiálních ambicí velkých aktérů. A pokud začnete sledovat dějiny jako kontinuální souboj velmocí a jejich snahu o ovládnutí světa (a takhle to funguje už od starého Egypta), dojdete vždy k přesnějšímu vidění, než když se na ně díváte prizmatem nějaké ideologie. A ideologie jsou tady stejně jen proto, aby zakryly podstatu – tedy velmocenskou rvačku o suroviny, území, trhy, levnou pracovní sílu atd.

    Lee: Vždy to bude tak, že vítězové si historii upraví ke svému obrazu. Těžko si někde přečtete práci od amerického historika, která bude podrobně popisovat ekonomickou spolupráci USA a hitlerovského Německa, která probíhala až do Pearl Harboru (a možná i krátce po něm). A autor má naprostou pravdu v tom, že Západ se všemi diplomatickými prostředky snažil nasměrovat Hitlerovu expanzi na Východ. A Stalin je v první fázi „převezl“ právě tím zmiňovaným paktem a celá politika appaesmentu se zhroutila. Mimochodem, myslíte si, že 1. republika po roce 1933 neobchodovala s Německem?

    • Janika

      Pohled na dějiny prizmatem imperiálních ambicí velmocí je přesnější, než pohled prizmatem nějaké ideologie – to je dobré východisko pro výklad dějin. A neuškodí tu cynickou chladnost okořenit vtipným podáním :-).

  5. Lee

    To už se ale dostáváme pryč od podstaty na co jsem reagoval. Autor podle mne nemístně naznačoval, že jen SSSR vyhrála válku. Což vnímám jako svým způsobem propagandu.

    Ano obecný pohled na historii máme stejný. Boj o suroviny, území, trhy, levnou pracovní sílu atd.

    Není potřeba zastírat, že dědeček amerického prezidenta George Bushe byl vyšetřován pro „neamerickou činnost“ protože finančně podporoval NSDAP, a pravděpodobně dodal i nějaké zbraně, protože hnědé košile byly v prvních fázích šarvátek s komunisty vybaveny americkými pistolemi (někde jsem o tom četl zmínku, to asi nedohledám). Henry Ford dodal už hitlerovskému Německu technologie a postavil továrny na výrobu nákladních aut atd…

    To je prostě geopolitika :-D

    • hans

      Autor nikde nenaznačoval, že jen SSSR vyhrála válku. Naopak napsal „od vítězů Druhé světové války. A ti byli pouze dva – USA a SSSR.“ Vy jako autorovu propagandu vnímáte vlastní bludy.

      Autor rovněž napsal, že na východní frontu Francouzi dodali Němcům milión aut a Sovětům letku pilotů. A vy do toho nesmyslně motáte de Gaulovy černochy. Pche. Co takhle přečíst si text na který reagujete?

  6. Lee

    Ale Hansi, nač ta silná slova!
    Přečtěte si poslední odstavec. Autor mluví o tom, že jedinná eskadra by měla zakrýt tu špatnost, že dodávali auta nacistům. A co půl milionu svobodných francouzů. A co pakt Riebbentrop-Molotov?
    Hmmm Hansi jak silná slova hodláš použít teď?

    • hans

      V posledním odstavci čtu srovnání francouzských aktivit ve Vlastenecké válce: Němcům dali milión aut, Sovětům pár desítek pilotů. Což je obrovský nepoměr. V sovětské propagandě bylo to první zapomenuto, to druhé zdůrazněno, na což autor naráží. (podobně byl sovětská propaganda laskavá i k Finům v záležitosti ničení Leningradu). Žádný půlmilión Svobodných Francouzů ve Vlastenecké válce nebojoval, nemají tedy ve srovnání co dělat. Pakt o neútočení s Francouzi nijak nesouvisí, kromě toho že oni sami podepsali s Němci úplně stejný pakt o neútočení o deset nebo jedenáct měsíců dřív.

      Silná slova se vztahovala k vaší reakci : „Autor podle mne nemístně naznačoval, že jen SSSR vyhrála válku.“ na slova autora: “od vítězů Druhé světové války. A ti byli pouze dva – USA a SSSR.” Nevidím důvod proč je brát zpátky.