Kalousek – padouch, nebo hrdina?

parkanova 
Poslech včerejšího jednání parlamentu o vydání Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání mi zpříjemnilo pracovní den. Je osvěžující setkat se s výbuchy emocí alespoň u naší vládnoucí elity, když už elita blogerská je vyhořelá, bez zájmu, bez jiskry. Aspoň někomu v této zemi ještě o něco jde, i když si netroufnu specifikovat, co to „něco“ je.

Na včerejší události je možné se dívat z různých úhlů pohledu:

1. RADOST by mohla být prvním takovým pocitem, radost z toho, že se podařil počáteční krok k odhalování nepravostí vládnoucí mafie. Paní Vlasta bude vypovídat a od ní jistě povedou nitky dál a výš, skuteční pachatelé budou dopadeni a potrestáni a nám všem se budě žít lépe.

2. ZADOSTIUČINĚNÍ a jistá  ŠKODOLIBOST by mohly být na druhém konci tohoto pocitového vnímání. Zpívající Vlastička, servilně poklonkující našim současným pánům, lezla mnoha lidem na nervy už jen z prostého dobrého vkusu. K tomu připočtěme, že připravila zemi o miliardy nákupem předražených, nefunkčních a v důsledku toho nepoužívaných strojů, a to v době krize, kdy se rapidně zhoršuje životní úroveň velké části společnosti. A ještě se cítí ukřivděná a hledá kličky v paragrafech, aby ze sebe vinu smyla.

3. SOUCIT byl pocitem, kterému citlivý člověk také mohl podlehnout při poslechu projevu rozechvělé dámy. Jistě, ona skutečně žádným zločincem není, nežije si nad poměry, nehrabala do vlastní kapsy. V tomhle se jí věřit dá, nejednala se zlým úmyslem a pro vlastní obohacení. Byla poslušným „bílým koněm“, vždy loyální, korektní, spolehlivá. Je pravděpodobné, že to odnáší za jiné.

4. OBDIV můžeme pocítit, povzneseme-li se nad různé ideologie a politikaření, podíváme-li se s nadhledem, jakoby z vesmíru, nezatíženi našimi malichernými starostmi, na účastníky tohoto představení. A vidíme cosi obdivuhodného a budícího respekt, vidíme muže, který se rve ze všech sil za svou spolupracovnici, bojuje bez naděje na výhru, ale přesto se nevzdává a stojí si na svém až do samého konce, aniž by couvl nebo ten marný boj vzdal.

5. PODEZŘENÍ nám ale neodbytně vstupuje do obdivu ke statečnému a šlechetnému obránci nevinné dámy – za koho on vlastně tak bojoval – za ni, nebo za sebe?

Tak mi řekněte, co z toho se tedy vlastně stalo?

Advertisements

4 comments

  1. Hamilbar

    Při vší své nelásce ke Kalouskovi, když už bych si musel vybrat, tak na průzkum bych šel raději s ním, než se Sobotkou. Musel by mi ale slíbit, že nebude chlastat.

      • che

        Ani jeden ani druhý – jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet – jde o špatně nastavený problém! Sobotka – je do jisté míry omezený svým „popisem práce“ jinak ideologií své rodné partaje u které momentálně JE.

        • Janika

          Ale jo, che, nestojí za nic ani jeden, to je pravda. Já jen odjakživa když se všichni vrhnou na jednoho, tak se k nim nepřidám.

          Kalousek zřejmě trpí tím, čemu by se dalo říkat syndrom štamgasta :-).