K výsledkům voleb v Libyi

Překlad článku el-murida Trojice.
jibril

Vítězství liberálů nad islamisty v Libyi má i další aspekt. Takový, který nemá co do činění s ideologií. Tento aspekt je ryze osobní. Stačí se podívat na jména prvních dvou vítězů. Prvním vítězem je liberál Mahmud Jibril. Bývalý šéf ekonomiky v období Jamahiriye a bývalý první předseda vlády rebelů. Druhým vítězem není jedna osobnost, ale skupina, označovaná jako „islamisté“. Nicméně osobnost je tam, a dokonce ne ledajaká. Jen prostě nemá ráda publicitu a chce zůstat ve stínu Ismaila Salabiho.

Před šesti měsíci, kdy události v Libyi byly žhavým tématem ve všech agenturách, tyto dvě osobnosti téměř zmizely ze scény. Jibril splnil svůj slib a ihned po pádu Sirty odstoupil, odjel do Ameriky a zdálo se, že přenechal svým kolegům – rebelům vládu. „Jsem unavený, odcházím.“

Ismail Salabi se zabýval tvorbou politické struktury „Muslimského bratrstva“ a odmítl veškeré postupy nebo veřejné funkce s tím, že stojí za současným vůdcem  Kyreneiky al-Senussim.

Během těchto šesti měsíců byli kmenoví šejkové zaneprázdněni soupeřením o to, kdo z nich je hlavním vůdcem, a nedaleko od nich, tiše, klidně a uvolněně dva duchovní vůdci (a v mnoha ohledech organizátoři) vzpoury proti Kaddáfímu budovali konstrukci, která jim umožnila převzít ne okázalou, ale reálnou moc. A tu také převzali.

Problém Jibrila a Salabiho je v tom, že dávají přednost této velmi reálné síle před objevováním se před reflektory a kamerami, objevují se na veřejnosti pouze v nejnutnějších případech. Potřebují někoho, kdo je bude symbolizovat. Kdo bude pózovat a reprezentovat. Takový kandidát existuje – a nemá žádné alternativy. Saif Kaddáfí. Liberál západního stylu, dědic bývalého nejvyššího šejka. Skutečnost, že tento nejvyšší šejk byl brutálně zabit, nezrušila práva dynastického dědice.

Není tajemstvím osobní vztah Seifa, Jibrila a Ismaila Salabiho. Jiným problémem je, že ne každý je ochoten akceptovat Seifa jako dědice trůnu. Za to jsme nebojovali, jak se říká.

Nicméně je velmi pravděpodobné, že vlády se ujímající liberálové a islamisté, přesněji Jibril a Salabi, vynaloží veškeré možné úsilí k přesvědčení odpůrců, aby akceptovali Seifův návrat.  Pokud ho nezabijí (a takové řešení by odpovídalo duchu revolučních časů a mravů), potom návrat Saifa Kaddáfího do Tripolisu není úplně fantastický.
salabi

Reklamy

6 comments

  1. BP

    revoluce mívají jednotící ideologii a program, to je odlišuje od státního převratu nebo zahraniční agrese, která byla k vidění v libyi.

    přál bych saifovi život a svobodu – oboje si zaslouží, i když dělal chyby. kdo je nedělá? osobně mu ale nedávám žádnou šanci. jakpak se vede a. dordovi? ten alespoň má tu čest a nenechá se ohnout, už ho odsoudily svobodné demokratické soudy?

    k výsledkům voleb v libyi by se patrně patřilo dodat, že nebyly nijak pod kontrolou, tudíž je zcela na místě brát jejich výsledky s rezervou.

    o tisících zadržovaných a mučených, statisících uprchlíků, tisících „nových“ libyjců, co dříve libyjci nebyli a o stovkách tisících těch, co nebyli k volbám puštěni by měl murid psát, ne o tom, že jibril je kámoš saifa – není a nikdy nebyl. jibril je (možná) kámoš henry-levyho, mají spolu ten j-track a pár dalších klukovin na triku.

    • Janika

      Děkuji za komentář, BP, těší mě, že toto téma ještě někoho zajímá.

      Taky myslím, že v tomhle se el-murid mýlí a Saif nemá šanci. Je otázka, jestli je o co stát, v rozbité zemi a v podřízené pozici. Ale kdo posoudí, jestli je lepší nechat se zabít, nebo se pokusit přežít a pak využít situace, kde to bude možné? U el-murida píše pro mě osobně obzvlášť odpudivá osoba, Lajma, a ta Saifa rovnou považuje za zrádce vlastního otce, který prý byl doma odstrkovaný a podobná moudra, předkládaná jako nezpochybnitelná fakta: http://el-murid.livejournal.com/519330.html

      To, že volby byly zmanipulované, považuji za samozřejmé. A těmi osobami, co mají nitky v rukou, jsou podle el-murida zřejmě právě v článku zmiňovaní pánové. Asi považuje takové spekulace za přínosnější, než poukazování na to nesporné utrpení, na které už lidi dávno neslyší.

      Pan Dorda je obdivuhodnou osobností, čestný muž, který nezradil. Kolik takových hrdinů, i spousty bezejmenných, asi ta válka měla, a to včetně žen.
      dorda
      http://www.tripolipost.com/articledetail.asp?c=1&i=8499

  2. Janika

    K tomu údajnému přátelství Saifa s Jibrilem citace Lajmy z odkazu výše, mě ta dáma prostě fascinuje:

    Lajma: No, on je už jen zbožím. Přemýšlela jsem dnes o něm a je mi ho velmi líto. Nikdo ho nemá rád, nikdo o něho ve skutečnosti nestojí, všichni ho chtějí jen využít. A co je nejdůležitější, jeho situace je dnes stejná, jaká byla za jeho otce. Jibril ho považoval za člověka a pozvedl ho výš. Přiměl ho učit se a studovat ve školách, objasnil mu různé užitečné věci. Byl jeho přítelem, ale ve skutečnosti vykonával povinnosti normálního otce. A pokud se příbuzní od něho odvrátili, přítel zůstává. Ale příbuzní mohli Saifa také získat, také jim to nabízeli, ale je to tak, jak to je. No, co je to za rodinu.

    Dotaz: „Přiměl ho učit se a studovat ve školách, objasnil mu různé užitečné věci.“ Jaké užitečné věci mu objasnil, Lajmo?

    Lajma: Že on, stejně jako každý jiný člověk, má právo být sám sebou. To je dobrá věc.

    A dále Lajma: Všechny problémy začínají doma. Můžete alespoň vědět, jak otec nenáviděl Saifa, víte, kde (Saif) žil v minulých dvou letech, jak ten otec srovnával Saifa s Mutassimem. Jaký byl jeho život obecně. Jeho přechod na druhou stranu je logickým důsledkem. Žádný z plukovníkových synů nebojoval za svého otce. Každý sám za sebe. A jenom. To je celá odpověď.

  3. Janika

    A ještě k tomu, jestli je lepší se ohnout, nebo padnout, zdá se mi, že něco napovídají tato slova Martina Škabrahy:

    „Cesta, jak něco změnit, vede bohužel jenom přes politiku a politika mj. znamená, že idealisté se neobejdou bez podpory oportunistů všeho druhu, jsou to totiž právě oni, kdo díky svému citu pro to, odkud začíná nový vítr vát (cit, který idealisté zpravidla nemají, protože jsou příliš zahleděni do své pravdy), umí ve správný okamžik vsadit na tu správnou kartu a změnit poměr sil. S trochou nadsázky, jsou to oportunisté, kdo dělá dějiny :-).“
    http://denikreferendum.cz/clanek/13624-pohrbili-spravedlnost-ministr-blazek-taktizoval#comment_21673

    • BP

      škabraha? to je jako lukáš kraus s tím svým demokratickým norskem – norskem, které humanitárně – jak také v případě norska jinak – vedlo války s irákem a libyí.

      idealisté jistě nevidí méně, jen nejsou ochotní k oportunním komrpomisům, proto se může zdát, že když se nenechají unášet správným větrem, že ho včas nezachytili, oni totiž na správný vítr SEROU, pane škabraha.

      smutné na tom právě je, že kadafi po 19.3. pravděpodobně věděl, co se bude dít, viděl přece tu vnitřní dynamiku v libyi… a bojoval až do konce, tak jako celý život. myslíte, že když sauronovo oko někam upře svůj zrak, že existuje naděje? žijeme snad ve středozemi plné statečných odhodlaných hobitků a šikovných dobrých čarodějů?

      lajma je možná nesympatická osoba, ale… víte na jaký blog jsem narazil jako první někdy v polovině loňského února? blog arabských fanynek synů kadafiho :-) a víte, že ty slečny tam drbaly o něčem podobném? že saif byl v nemilosti a byl odeslán do zahraničí „na studia“, že je dobře, že se vrátil, že hodně mladých lidí ho vnímá jako progresivní sílu schopnou uvést do pohybu změny, a že o pozici nástupce soutěží s mutassimem a hannibalem (oba velmi oblíbení „fešáci“), a že je opravdu k sežrání.

      jenže – pravověrní zastánci džamahirije byli proti. bylo to saif, jak ostatně víte, kdo uvedl do vyšších pozic některé osoby, které se ukázaly být místo reformní – deformní. celá ta dynamika v libyi byla mnohem složitější – jako vždy a všude – hodně lidí bylo také unavených z té všudypřítomné 40 let trvající ideologizace a oslavování a další zase byli nervní z toho, že se vše posouvá k neoliberálnímu ekonomickému modelu. mnozí mladí se o takové věci vůbec nezajímali (že jejich dědové neměli pitnou vodu? že žili v poušti ve stanech? no a, oni už přece maji ty velké telefony a rádi by domů plasmu a západní porno. mladí často byli na dávkách, hulili hašiš, vypomáhali v rodinných firmách a řešili kšeftíky – pak to bylo prodáváno jako vysoká nezaměstnanost a chudoba. jenže na špinavou práci tam byli černí, případně „chudí příbuzní“ z egypta.

      vtipný názor zplodila jakási paní pargeterová na webu yale – fotografie napovídá, že se jedná o váženou zkušenou analytičku, odbornici na svůj obor. paní pargeterová přišla s objevným faktem – libyjci byli tak chudí, že museli vykonávat DVĚ práce! napsal jsem comment, že to je pro mne novinka, že průměrný libyjec žil jako průměrný američan, protože donedávna jsem všude četl, že libyjec byli tak chudý, protože neměl práci žádnou. ale také jsem četl, že většina libyjců by nikdy nedělala těžkou manuální práci, pokud vystudovali školu. paní pargeterová neodpověděla, možná to nestihla dříve než můj comment ze stránek zmizel…

      výborný komentář měl jeden chlapík na mathabě a já si ho dovolím drze sem připojit, protože hodně vypovídá…

      Black Panther on Mathaba-
      It’s a fact, most genuine revolutionaries who dealt with Libyans in the past, will tell you they were chaotic, corrupt, and even contemptuous of those who supported the leader. Yet, they’d show his photo in their homes or offices, and attend meetings shouting slogans. And I’m talking about the minority who pretended to support him. Empty vessels make loudest noises. But those same imposed fear of themselves upon the others, the masses. Many grew to hate Qaddafi as they wondered why his followers were so bad and why he did nothing about it. I met very few Libyans who understood the Green Book. They’d even say, you don’t believe what we have here is as in the Green Book do you?! Another thing I never understood, is why the never just called for the Green Book to be practiced. What is wrong with what it says? It’s right. So, if there was a big contradiction, then why not highlight and ask for it to be put into practice? I think because they themselves did not want it, did not believe it could be, or were to lazy or afraid to get involved. Revolutionary Committees became a bad and feared word. Members used this to knock on others doors in the middle of the night and settle personal scores. The movement should have been cleaned up, not shut down. It was needed to prevent what happened last year. But instead, a new generation of business men, those who wanted capitalism, crowded around Seyf as their hope. Libyan male youth are too rough, uncultured, rowdy, uncontrollable. This comes because Arabs worship their sons, who can do no wrong. They allow them even while growing up, to run around making noise, breaking things, out of control, let them run wild in moving vehicles, climb up and sit on the dash board at the front of the car, and so on. What do you expect them to then grow up as? Out of control. They had to be beaten, forced, made to fear, if to be controlled, not via reason, intellect. Some of Muammars kids are no different, perhaps for the same reason, I don’t know. A big failing of the Al Fateh was also the failure to educate on Islam. So they left that to the deviants, heretics, miscreants to lay claim to Islam. Even the brilliant Public Relations or Press Media Officer Spokesperson Moussa Ibrahim, made that mistake to say to the world press: how can we win against these people, they are fighting because they believe they are going to heaven. What nonsense! They were fighting for money, ability to abuse, steal, rape, bravado, macho, drugs… it would have been the good Libyans fighting to live in heaven on earth not on their knees, or alternatively to die standing and go to Heaven, had they been educated on real Islam. But most „revolutionary committee“ members were almost indistinguishable from atheists, no matter their membership cards said they should be an ideal example of the New Man or Woman, exemplary of their nation and religion. Few of them believed in Allah. And that just gave further ammunition to the devils to attract idiots, the rats, the decadent, delinquents, the aberrations, miscreants, and tell them just shout Allahu Akbar and you will go to heaven, no matter you steal, rape, abuse, torture, murder, plunder, and no matter your clothes are dirty, no matter your heart is dirty, no matter your brain is empty. Such failures should have been addressed. No doubt Muammar Qathafi tried, but he was much alone, and would alienate all those dangerous people around him, such as Musa Kusa, who themselves are or were atheists.

      mějte se krásně

      p.s.: od počátku je jisté, že kdo v libyi ztratí nejvíce, budou ženy. i proto je postoj clintonové, riceové, ashtonové a dalších tak odporný a extrémně cynický.

  4. Janika

    Vaše poznámky, BP, se dotýkají přesně toho, co od počátku toužím poznat – jak to skutečně vypadalo, co si lidé mysleli, jaký byl Muammar Kaddáfí… Bylo to tam podobné, jako u nás za komunistů a lidé toužili po změně? Tomu moc nevěřím, co ty obrovské manifestace se zelenými prapory? Na druhou stranu si dokážu představit, že ten „průmysl“ na zbožštění Kaddáfího na každém rohu dokázal pěkně znechutit.

    Lajma a fanynky, to je samozřejmě možné, že vztahy v rodině byly všelijaké, kde taky nejsou. Ale když došlo k těm událostem, synové stáli za svým otcem, umírali s ním. Tohle popírat je jasná lež.

    Ten komentář je moc zajímavý, zkusila jsem ho narychlo přeložit:
    ***
    Je skutečností, že většina skutečných revolucionářů, kteří se zabývali Libyjci v minulosti, vám řekne, že byli chaotičtí, zkorumpovaní a dokonce pohrdali těmi, kdo podporovali vůdce.
    Přesto vystavovali jeho podobizny ve svých domech a kancelářích, účastnili se shromáždění a vykřikovali hesla.
    A to mluvím o menšině, která předstírala, že ho podporuje.
    Prázdné lodě vydávají nejhlasitější zvuky.
    Ale ti samí lidé měli strach o sebe před ostatními, před masami.
    Mnozí začali nenávidět Kaddáfího, protože nechápali, proč jeho příznivci byli tak špatní a on s tím nic nedělal.
    Setkal jsem se jen velmi málo Libyjci, kteří rozuměli Zelené knize.
    Dokonce by řekli: „snad nevěříte tomu, že to, co zde máme, odpovídá tomu, co je v Zelené knize?“
    Další věc, kterou jsem nikdy nepochopil, je proč nikdo nežádal, aby bylo uskutečněno to, co stojí v Zelené knize. Co by bylo na tom špatného?
    Bylo by to v pořádku. Jestliže tam byl velký rozpor, tak proč ho neoznačit a nežádat, aby se praxe změnila?
    Myslím, že proto, že to oni sami nechtěli, nevěřili, že by se to mohlo uskutečnit, nebo byli líní, nebo se báli být aktivní.
    Revoluční výbory se staly špatným a obávaným slovem.
    Members used this to knock on others doors in the middle of the night and settle personal scores.
    Tyto tendence měly být vyčištěny, ne potlačeny.
    Bylo potřeba zabránit tomu, co se stalo loni.
    Ale místo toho se nová generace byznysmanů, těch, kteří chtěli kapitalismus, seskupila kolem Seifa jako jejich naděje.
    Mladí Libyjci jsou příliš hrubí, nekulturní, hluční, nekontrolovatelní. To je proto, že Arabové uctívají své syny, nic, co dělají, není špatné.
    Když vyrůstají, smějí běhat, dělat hluk, ničit věci, být mimo kontrolu, dovolují jim volně běhat v jedoucím autě, lézt a sedět na přístrojové desce v přední části vozu, a tak dále.
    Co si myslíte, že se z nich stane, když vyrostou? Jsou nekontrolovatelní.
    Měli být biti, ovládaní, měli mít strach, že budou kontrolováni, a to prostřednictvím rozumu, intelektu.
    Některé z Muammarových dětí nejsou jiné, snad ze stejného důvodu, nevím.
    Velký nedostatkem Al Fatahu byl také nedostatek vzdělávání ohledně islámu.
    A tak došlo k tomu, že devianti, kacíři a ničemové si dělají nárok na islám.
    Dokonce i brilantní veřejná tvář a tiskový mluvčí Moussa Ibrahim, říkal chybně světovému tisku: jak můžeme vyhrát proti těmto lidem, kteří bojují, protože věří, že přijdou do nebe.
    Takový nesmysl! Oni bojovali za peníze, možnost zneužívat, krást, znásilňovat, ovládat, pro drogy… Kdyby byli Libyjci vzděláváni o skutečném islámu, byli by bojovali o důstojný život na této zemi, ne na kolenou, případně by byli umírali, aby se dostali do nebe
    Ale většina členů „revolučního výboru“ byli téměř k nerozeznání od ateistů, bez ohledu na to, že byli vydáváni za ideální příklad Nového muže či Nové ženy, příkladem pro národ a náboženství.
    Jen málo z nich věří v Boha. A to právě dalo další munici ďáblům, aby přilákali idioty, krysy, zvrhlíky, delikventy, ničemy a řekli jim, že stačí jen křičet Allahu Akbar a přijdou do nebe, ať si kradli, znásilňovali, zneužívali, mučili, vraždili, plenili, ať jsou jejich šaty špinavé, ať je jejich srdce špinavé, ať je jejich mozek prázdný.
    Tyto nedostatky měly být řešeny. Není pochyb o tom, že Muammar Kaddáfí se o to snažil, ale on byl hodně osamocený a odcizil se všem těm nebezpečným lidi kolem sebe, jako například Musa Kusa, kteří sami jsou nebo byli ateisté.

    ***
    Autor zjevně hodně ví o situaci a v mnohém ji přesně vystihuje. Zřejmě je věřící, Libyjec? Zkusím si jeho komentáře vyhledat.
    Jen k té Zelené knize – ocenit ji a pochopit vyžaduje vzdělání. Člověk bez vzdělání snadno odsoudí kdeco. Taky jsem si nebyla jistá, co je Zelená kniha vlastně zač, pomohla mi v orientaci až uznalá slova někoho, koho si nesmírně vážím.