O problémech „Západního“ globálního projektu

Napsal Michail Chazin

Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Nejednou jsem hovořil o tom, že „Západní“ globální projekt prožívá těžké časy. „Sladkých koláčků“ není dost pro všechny, jejichž množství se za posledních 30 „tučných“ let zvýšilo natolik, že se nyní musí množství „jedlíků koláčků“ zmenšit ne o nějakých ubohých 5-10%, ale několikrát. To samozřejmě vyvolává vážné problémy – vzhledem k tomu, že tito „jedlíci“ se rozhodně nechystají dobrovolně omezit svůj apetit. A to zase znamená, že do této chvíle jednotná elita „Západního“ projektu se nutně musí začít štěpit na velké klany a řezat se, takříkajíc, do živého. A v průběhu boje těchto klanů se vyjasní, kdo zůstane „na hladině“ a kdo ne.

Tudíž každý z těchto velkých klanů si musí ujasnit, co by mělo být jeho hlavním zdrojem příjmů a také v rámci jaké ideologie bude čelit svým protivníkům. Když uvažujeme o zdrojích, tak celkem vzato jsou dnes tři. Jednak výroba reálného zboží (včetně nafty), jednak emise, a nakonec ovládání a financování směnných operací. Poslední dva je dnes těžké oddělit jeden od druhého, ale jak bude dolar ztrácet roli „Jediné míry hodnoty“ a tuto roli bude přejímat zlato, rozdíl mezi nimi bude čím dál tím zřetelnější.

Do té doby jednotná finanční elita se musí zjevně začít dělit na dvě skupiny. Jedna se musí sjednocovat kolem tiskařského lisu, druhá – vytvářet na tomto lisu nezávislou infrastrukturu globálních „směnárníků“. Poznamenám, že tento boj je popsán již ve Starém zákoně coby boj se „zlatým teletem“. Na tomto místě nebude od věci říci několik slov o konspirologii, vzhledem k tomu, že popsaný střet, který má absolutně objektivní charakter, se odráží v početných konspirologických textech. Například skupinu průmyslníků většinou v podobných textech nazývají „klanem Rockefellerů“ a „směnárníky“ – „klanem Rothschildů“. Nepodařilo se mi v konspirologické literatuře najít obecně přijatý název těch, kteří kontrolují tiskařský lis v USA, toto potěšení připisují tu jedněm, tu druhým.

Já bych řekl, že potěšení bylo vzájemné, ale jak se peněžní emise stávala dominujícím způsobem dosahování zisku, začalo se kolem FRS formovat vlastní uskupení vytvářené na základě americké byrokracie, úředníků největších bank a některých dalších finančních struktur. A mezi nimi a „starými“ finančníky nutně musel začít konflikt, který by vyznačil dělící čáru. Také proběhl – v souvislosti s pokusem „starých“ finančníků (takříkajíc „Rothschildů“) opakovat trik z počátku XX století s vytvořením FRS a vytvořit na základě MMF „centrální banku centrálních bank“.

Ta myšlenka vůbec nebyla špatná, i když je tu otázka její efektivnosti, na dalších sto let by to určitě nestačilo, ovšem historka se Strauss-Kahnem tuto variantu natvrdo pohřbila – protože její nedílnou součástí byl zákaz všem centrálním bankám (včetně FRS)  provádět samostatnou emisi. A v tomto okamžiku se definitivně vyjasnilo, že ti, kteří si vsadili na politiku „směnárníků“, to jest v podstatě na nahrazení dolarového finančního systému systémem „valutových zón“, nemají nadále společnou cestu s těmi, jejichž hlavním zdrojem příjmů je emise dolarů.

Mimochodem, rozštěpením do té doby jednotné fronty „finančníků“ vznikla otázka, s kým budou „průmyslníci“. Jak se ukazuje (vytvoření společného fondu hlavami rodů Rothschildů a Rockefellerů) „průmyslníci“ mají tendenci hledat štěstí spíše na mezinárodním trhu, než na vnitřním trhu americkém, závislém na emisi dolaru. Což mimochodem dobře ilustruje, jak samy špičky americké ekonomiky hodnotí své vnitřní perspektivy.

V posledních letech jenom naprostý lenoch nepíše o tom, že část „impéria Rothschildů“ se začala přesouvat z Londýna do Hongkongu. Jejích hlavním nástrojem je při tom Hongkongsko-Šanghajská banka, známá jako HSBC. Zde je to celkem jasné a není to konspirologie.  Ovšem z výše uvedeného vyplývá, že ti, kteří jsou pevně spojeni s dolarem, jsou nuceni se těmto tendencím bránit. Což je mimochodem pouze logický závěr. A praxe? A praxe je zde, ze stránek RBK.

Nedostatek kontroly ve vedení byznysu HSBC v USA způsobil, že banka v průběhu mnoha let prováděla operace praní peněz mexických narkokartelů a podezřelých klientů z Blízkého východu“, uvádí v pondělí publikovaná zpráva zvláštní komise Senátu USA.  Již před tím vedení HSBC přiznalo „nedostatky“ v systému vnitřní kontroly a dnes vystoupí s vysvětlením před americkými kongresmany.

Podle výsledků šetření, nejvážnější problémy měla britská banka se svými mexickými klienty. Od roku 2005 bankou procházely milióny dolarů, které podle verze justičních orgánů patřily místní narkomafii. Podezřelé operace byly ukončeny až v listopadu 2007, když se na HSBC obrátili pracovníci mexické prokuratury vyhledávající peníze narkobaronů.

Američtí kongresmani se také domnívají, že přes HSBC se praly prostředky klientů spojených s mezinárodním terorismem. Konkrétně jsou podezřelé operace s klienty z Iránu, Saudské Arábie, Sýrie a Kajmanských ostrovů.

Ve svém oficiálním vyjádření k výsledkům práce senátní komise HSBC uvedla, že to co se stalo je „vážným poučením pro celé odvětví o boji se zločinci, kteří pronikají do světových financí“. Vedení banky již před tím přiznalo chyby v organizaci kontroly při vedení byznysu v USA. Banka bude možná muset zaplatit americké vládě velkou pokutu – podle neoficiálních odhadů až do 1 miliardy dolarů.“

Je jasné, že „mexičtí klienti“ – to je slovní obrat. Je jasné, že odrážet útok bude HSBC v USA „podle pravidel“ – tedy platit pokuty, kát se, no a tak dále. Je jasné, že miliardou to neskončí, a la guerre comme a la guerre… Je jasné, že důvodů bude vždycky dostatek – HSBC vznikala v praxi „opiových válek“ a peníze za tranzit drog zaujímaly v jejím obratu důležité místo (jak by se bez toho ve XX století dala budovat globální finanční síť?). Pro nás to ovšem není to podstatné.  Mimochodem, nejsou vtom sami. FRS bude teď docela aktivně „tlačit“ na banky, nutíc jejich vedení zaujmout pozice v rámci globálního rozdělení. Ovšem zvláštní vyšetřování Kongresem – v tom je HSBC šampion.

To hlavní spočívá v tom, že jak se zdá, elita „Západního“ projektu se definitivně rozštěpila. Jedna její část vsadila na mezinárodní, „mezizonální“ finanční toky (s centrem v Číně, ne náhodou právě přes HSBC China se připravují uvádět na světové trhy cenné papíry nominované v jüanech), jiná část na pokračování emise dolaru. Je celkem jasné, že vrcholoví byrokraté USA se přidali k té druhé části (a možná v ní hrají dominantní roli), protože oni zcela jistě nemají kam utéct. Co se týče reálné výroby, již jsem ji zmiňoval.

A máme-li rozkol – můžeme s ním pracovat. Jak – to je jiná otázka. Jenom připomenu, že právě hrou s různými částmi, tehdy ještě nejednotného „Západního“ projektu, učinili z Ruska velmoc Lenin a Stalin. Možná nastal čas zopakovat jejich výsledky?

Advertisements

2 comments

  1. pavel triska

    Jo, jo samý problémy s bankama, který opodle článku souvidí se vším. někdy si připadám jak účetní položka.