Svět na prahu nových časů – IV

Michail Chazin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Kdo najde cestu z ideologické slepé uličky?

Z výše uvedeného vyplývá, že současná situace nám dává absolutně unikátní příležitosti. Proč právě nám?

Věc se má tak, že západní společnost je tvrdě totalitární. Jakékoliv pokusy zabývat se něčím neschváleným oficiální ideologií jsou systematicky pronásledovány. Tresty jsou, pravda, mírnější než ty, které se používaly v SSSR. Lidem pouze uzavřou možnosti karierního růstu. Dokonce i když školák ve svých úvahách a projevech odporuje základním dogmatům, můžeme směle říci – dobrého vzdělání se mu již nikdy nedostane. Spolu s tím však existují různé instituty a mechanizmy, jejichž účelem je kontrolovat a dohlížet na situaci tak, aby se nedostala do slepé uličky. V případě nouze se zákaz nezávislého myšlení ruší. Tento mechanismus v průběhu posledních několika století mnohokrát zafungoval.

Naposledy byl spuštěn docela nedávno, když Francis Fukuyama, známý tím, že před dvaceti lety napsal knížku „Konec historie“, publikoval v prvním čísle časopisu „Foreign Affairs“ z roku 2012 článek pod titulkem „Budoucnost historie“. Pokusím se svými slovy tento významný text stručně převyprávět.

Ideologicky se nacházíme ve slepé uličce, píše Fukuyama. Současný kapitalismus umírá před našima očima, a proto potřebujeme novou ideologii. Vytvořit ji na starých základech nedokážeme, protože nás omezuje příliš mnoho zákazů. Ale uvědomme si, že tyto zákazy byly důsledkem souboje se SSSR a s „Rudým“ projektem jako takovým. Ten projekt již neexistuje a tak můžeme všechny zákazy klidně odvolat a dát lidu možnost svobodně tvořit. Nechť nám lid stvoří novou kapitalistickou ideologii. Fukuyama dokonce kreslí takový veselý obrázek: „Zkuste si na chvilku představit neznámého autora, který se kdesi na půdě pokouší zformulovat ideologii budoucnosti, která by byla schopna ukázat realistickou cestu ke zdravé společnosti střední třídy a pevné demokracie“. Jenomže Fukuyama hned varuje: jsou čtyři body, kterých se za žádných okolností nelze vzdát. Jsou to: soukromé vlastnictví, svoboda, demokracie a „střední třída“.

Je celkem jasné, proč do toho výčtu byla vmáčknuta „střední“ třída, která k filosofickým pojmům nemá celkem žádný vztah. Právě ona, „střední“ třída, totiž požaduje existenci soukromého vlastnictví, svobody a demokracie. Chudým jsou tyto vymoženosti k ničemu – není jim z nich ani horko, ani zima. A bohatí svobodu a demokracii nepotřebují, svoje vlastnictví jsou schopni uhájit si sami. Tudíž „střední“ třída se stává velmi důležitým omezujícím prvkem.

Takže, Západ otevřeně prohlásil, že se vyhlašuje konkurs na novou ideologii. A tady narážíme na velice zajímavou věc. Celý světový názor, filosofie, pečlivě propracované a mnohokráte přepisované dějiny Západu byly vytvářeny v průběhu posledních sta let v boji s komunistickou ideologií. A jednou z klíčových tezí této ideologie je teze o konci kapitalismu. Takže v západním modelu, v liberální filosofii a podobných konstruktech je kapitalismus z principu nekonečným. Z toho důvodu se nová filosofie, kterou Fukuyama navrhuje vypracovat, v případě že bude vypracována, stane pouhou aktualizací kapitalismu.

Je takováto aktualizace možná?

Pojďme si ujasnit, odkud se v komunistické ideologii vzala teze o konci kapitalismu. Zvykli jsme si na to, že ji vymyslel Karel Marx a že přirozeně vyplývá z Marxovy teorie směny společenských formací. Pak ale vzniká další otázka: proč se Marx rozhodl zabývat se směnou společenských formací? Jde o to, že Marx jako vědec – ne jako ideolog a propagátor, ale právě jako vědec – je politickým ekonomem. Politická ekonomie se jako věda zrodila koncem XVIII. století, rozpracoval ji Adam Smith, potom pokračoval David Ricardo a Marx byl svým způsobem pokračovatelem jejich tradice. Takže teze o konci kapitalismu se objevila u Adama Smithe a není vyloučeno, že se Marx pustil do směny společenských formací právě proto, že chápal, že kapitalismus je konečný. Zajímalo ho, jak bude vypadat postkapitalistická společnost.

Podle Adama Smithe je úroveň dělby práce v daném společenství dána velikostí tohoto společenství, tedy velikostí trhu. Čím je trh větší, tím hlubší může být dělba práce. (Vysvětlím tuto tezi, takříkajíc polopaticky. Předpokládejme, že máme izolovanou vesnici, která má sto stavení. I kdybyste se rozkrájeli, lokomotivy tam vyrábět nebudete. Velikost neodpovídá.) Od dob Smithe byla tato teze mnohokráte potvrzena a má celkem jednoduchý důsledek – po dosažení určité úrovně dělby práce, její další prohlubování může probíhat pouze cestou rozšiřování trhu.

No a za našich časů se svět dostal do situace, kterou Adam Smith a dokonce Marx popisovali jako abstraktní, čistě hypotetickou. Dnes se ovšem stala realitou. Další rozšiřování trhu není možné. Tudíž není možné další prohlubování dělby práce v rámci stávajícího ekonomického modelu. Samozřejmě, lze se o to pokusit v jednotlivých odvětvích, ale v žádném případě ne v ekonomice jako celku. Nepůjde to. Z čehož plyne – současný kapitalismus skončil. Současná krize – to je krize konce kapitalismu. Již nemá další zdroje pro svůj rozvoj. Rozvíjet se dál v okovech kapitalistické ideologie svět již nemůže.

Z hlediska lidstva to zase není až takové neštěstí. Jenom v Evropě, a jenom za poslední dva tisíce let byly vystřídány minimálně dva základní modely ekonomického rozvoje, o tom jsem hovořil výše. Nic nebrání další změně.

Proto se domnívám, že klíčovým úkolem dneška je hledání nového mechanismu rozvoje a nového jazyka schopného další vývoj popsat. Ten, komu se to podaří, se stane civilizačním šampiónem na následujících dvě stě až tři sta let. Z toho všeho, co bylo výše uvedeno, je jasné, že udělat to lze pouze za hranicemi západního světa. A nedaří se mi najít na mapě zemi, kromě Ruska, kde by se mohla zrodit nová idea.

  1. jednooký

    [Jenomže Fukuyama hned varuje: jsou čtyři body, kterých se za žádných okolností nelze vzdát. Jsou to: soukromé vlastnictví, svoboda, demokracie a “střední třída”.]
    Toto je kvadratúra kruhu, respektíve analógia k tvrdeniu, že každý projekt je realizovateľný, pokiaľ je dosť času, peňazí, ľudí a nápadov. Lenže ako je známe, v každom projekte chýba najmenej jedna z týchto zložiek.

    „Stredná trieda“ poslúžila vo väčšine prípadov známych z histórie len ako „nárazníková zóna“ medzi elitou (aristokraciou) a väčšinou populácie (plebsom) a slúžila elite ako prostriedok kontroly nad zvyškom populácie.
    Súkromné vlastníctvo (nezamieňať s osobným vlastníctvom) je zdrojom ekonomickej nerovnosti medzi ľudmi, takže v žiadnom systéme so súkromným vlastníctvom sa principiálne nedá realizovať ekonomická rovnosť alebo aspoň „ekonomická spravodlivosť“ a teda ani rovnosť politická, pretože politické práva jednotlivcov sú vytvárané cez ich ekonomické možnosti. Je teda pekný podvod proklamovať politické práva jednotlivca (v podobe „slobody a demokracie“), ale cez ekonomický tlak zaistiť, že prevažná väčšina jednotlivcov musí prakticky celý svoj disponibilný čas venovať výlučne svojej ekonomickej aktivite, aby sa vôbec udržal pri živote a na realizáciu svojich politických práv už nemá žiadny disponibilný čas (a vzhľadom na pracovné vyťaženie ani sily). Takže svoje „demokratické“ politické práva budú realizovať predovšetkým príslušníci elity a to výlučne vo svoj prospech – už dnes sme svedkami vzniku novej, zatiaľ len nelegitímnej ale už faktickej aristokracie.

    • Janika

      To jste popsal přesně, jednooký, že se většina lidí většinu života stará o prosté přežití. Možná si ještě někteří myslí, že o něčem rozhodují vhozením volebního lístku.

      Jen poznámka k té takzvané „střední třídě“ – ona by to měla být ta většina, ne? A ten plebs, kdo to vlastně je? Asi ti, co dneska pijí ten laciný rum s metylalkoholem…

      • jednooký

        „Stredná trieda“ rozhodne nie je a nikdy nebola „väčšina“. Kedysi to bývali štátny úradníci, policajti, profesionálny vojaci, lekári, notári, právnici, kňazi, lepšie postavení remeselníci a vedúci zamestnanci… Občas bývala definovaná aj cez finančné možnosti a majetok – kedysi napríklad vlastný dom alebo byt, auto, potomkovia na vysokej, dovolenka pri mori…

        Doba sa zmenila a väčšina tohoto už neplatí, respektíve zdanlivo sa časť „proletariátu“ presunula do „strednej triedy“ – majú vlastné domy a byty, autá… A naopak, významná čast „strednej triedy“, predovšetkým zamestnanci štátu, v podstate klesli medzi proletariát – stratili relatívnu finančnú nezávislosť (nie sú schopní si vytvoriť dostatočnú finančnú rezervu).
        Treba si totiž uvedomiť, že kým v minulosti mal príslušník „strednej triedy“ značný a nezávislý osobný majetok, dnes tomu tak vôbec nie je – dom zaťažený hypotékou a pôžičky na autá a štúdium detí rozhodne nie je možné považovať za „majetok“ dotyčnej osoby, je to naopak dlh. A kto má dlhy, nie je finančne nezávislý.

        Podľa starých poučiek marxistov je „proletariát“ (vulgárne „plebs“) trieda námezdných zamestnancov v spoločnosti, zbavená vlastníctva výrobných prostriedkov a nútená predávať vlastníkom výrobných prostriedkov len vlastnú pracovnú silu.
        Marxisti však pojem „stredná trieda“ nepoužívali vôbec – v ich chápaní boli príslušníci „strednej triedy“ buď príslušníkmi triedy proletariátu (bez vlastníctva výrobných prostriedkov), alebo príslušníkmi triedy buržoázie (vlastníkov výrobných prostriedkov) – a nič medzi tým.

        Blbé tiež je, že dnes sa často zamieňajú spoločenské skupiny delené sociálne a ekonomicky so spoločenkými skupinami delenými podľa politickej ekonómie.
        Navyše, v našich končinách je pre mnohých ľudí, zvlášť s vyšším vzdelaním, celkom problém si priznať, že sú proletári – námedzní zamestnanci. Vnímajú to ako akúsi osobnú dehonestáciu…

        • Janika

          To je pěkná úvaha, jednooký, děkuji. Při definování střední třídy (ale vlastně při definování čehokoliv) je dobré zaměřit se na taková hlediska, aby měla definice nějaký smysl z hlediska možných změn. Prostě aby se s tím dalo něco dál dělat. Například, když střední třídu definuji velikostí majetku, tak s tím moc dělat nemůžu. Lepší už je definovat ji z hlediska postavení – námezdní síla, nebo podnikatel.

          Děkuji i za ostatní komentáře, jednooký, ještě se k nim vrátím.

          • jednooký

            Asi najlepšie by bolo nanovo definovať všetky triedy – a to z pohľadu sociálneho a/lebo ekonomického a môžno aj z pohľadu politickej ekonómie. Na to však nestačímani náhodou a teda sa o to radšej ani nebudem pokúšať. Každopádne – maxistické rozdelenie podľa vlastníctva výrobných prostriedkov bude platné stále.

          • Janika

            Jednooký, to je dneska vzácné, když někdo napíše, že něco neumí a neví. Spíš se kdekdo cítí povolaný opravovat a kritizovat třeba takového Hawkinga :-).

            A proč by se vůbec mělo něco tak různorodého, jako lidstvo, dělit mermomocí do tříd? Těch skupinek s nějakým společným znakem je nespočet, různě se prolínají, i ty samotné společné znaky bývá těžké jednoznačně definovat. Už jenom to vlastnictví výrobních prostředků…

  2. František Leden von Lehnhorst

    Rozhodně kvalitní úvaha, minimálně na Rusa,) Sice nám dlouho podkuřuje, aby nás nakonec mohl přesvědčit o své svaté pravdě, ale tak kdo umí číst, pořádek si v tom udělá. Jen teda ta poslední věta je velmi roztomilá,)
    Hledej líp švábe, a neprokazuj znalosti zeměpisu na úrovni amerických public schools,)

  3. didzejnet

    Ahoj, je možné tento seriál prevziať, pravdaže s uvedením zdroja, autora prekladu a linku na váš web?

  4. Hamilbar

    Něch sa páčí, klidně přebírejte. S Janikou je to domluvené.
    Potěšilo by nás kdybyste potom zdělil kde je to vystavené.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s