Volby v USA jsou cynickým výsměchem demokracii

Překlad článku Lva Veršinina: ПОЛЕТЫ ВО СНЕ И НАЯВУ

Záměrně jsem se zdržel s komentářem k „prvnímu úterý po prvním pondělí v přestupném roce.“ O tom, že Obama uspěje, jsem osobně neměl žádné pochybnosti, zrovna tak jako jsem nepochyboval o tom, že rozdíl bude minimální a že by většina Američanů v „absolutních číslech“ hlasovala pro Romneyho.  Je to jednoduché. Mulat je stále zapotřebí, a proto musel zůstat, bez ohledu na vztah k němu té části Ameriky, která ještě nezapomněla, co to znamená pracovat rukama. Takže,  hip-hop ve sněmovně musí pokračovat dál.

Připomenu však něco, co stojí za pozornost.

Nad nedávným prohlášením ruských nevládních organizací – včetně těch seriózních, jako ROIIP, RFSV a „Za demokracii a lidská práva“ si mnozí odfrkli. Ale směšného je na tom málo. Už deset let se zajímám o otázky volební praxe a mohu vás ujistit: demokracie je jako med pro Medvídka Pú – buď tam je, nebo není. A protože je „demokracie“ pouhým abstraktním pojmem, její přítomnost (nebo nepřítomnost) je dána přítomností (nebo nepřítomností) některých základních zásadních znaků.

Podle všech mezinárodně uznávaných a schválených norem hlasování musí být:

a) přímé
To znamená, že každý volič posílá svůj hlas „sčítačům“ bez veškerých prostředníků, aby jeho volba nemohla být zkreslena. 
Není tomu tak.
Ve Spojených státech, jak víte, volí „volitele“, kteří pak volí jménem příslušného státu.  Tento systém byl ustaven za účelem toho, aby „negramotná spodina“ mohla vybrat svého zástupce z „osvícených“ a zůstalo to tak dodnes, ačkoli teď jsou už všichni gramotní a čtou noviny. Teoreticky by se mohlo zdát, že je to formalita, ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není: vybraný zástupce (živý člověk, který může být ovlivněn) může volit jinak, než určili ti, které zastupuje.  Precedenty už byly. Nejvíce zřejmý ten v roce 1876, ve formě skrytější i později.

b) všeobecné
To znamená, že každý volič může hlasovat a být zapsán do volebních seznamů.
Není tomu tak.
Ani nemluvím o složitých hrách při sestavování těchto seznamů, komplexní systém „registrace“ (požadavek bydliště), který se vyskytuje v téměř třetině států, skutečně vyřazuje mnoho voličů, pracujících jinde, než v místě trvalého pobytu. Také je fakticky omezeno právo účastnit se voleb u občanů, kteří mají zápis v rejstříku trestů, i když jejich trest již vypršel, nemluvě o těch, kteří žijí v zahraničí. Odborníci odhadují, že celkově je 10 až 12 miliónů potencionálních voličů zbaveno práva volit prezidenta. 
 
c) rovné
To znamená, že „váha“ každého hlasu by měla být stejná.   
Není tomu tak.
Jednak z důvodu nerovné „váhy“ států (některých „zastupitelů“ jsou desítky, jiných je jen několik), jednak z důvodu zásadní nerovnosti prezentace v médiích, formálně zdůvodňované omezením volebních prostředků. V důsledku toho jsou nepohodlní kandidáti elegantně odříznuti od populárních show, nedostávají příležitost být vyslechnuti a hodnoceni publikem. 

d) tajné
To také ne.
„Díky“ hlasovacímu systému faxem nebo e-mailem a tzv. systému „podmíněných“ hlasovacích lístků nastoluje při všem pohodlí otázku důvěrnosti hlasování.

e) transparentní
To znamená otevřený pro všechny druhy dozoru a společenské kontroly.
To opět není.
Teoreticky není vyloučena přítomnost pozorovatelů, ale federální garance pro takovou přítomnost nejsou a zákony mnoha států ji omezují, v některých případech dokonce eliminují v důsledku hrozby zatčení (jako nedávno v Tehame).  
 

f) svobodné
To znamená bez jakéhokoliv nátlaku na voliče.
To bohužel není.
Potvrzují to četné (má-li někdo zájem, podívejte se pod tag „říše dobra“) případy „výstražných varování“ ze strany zaměstnavatelů, požadujících, aby jejich zaměstnanci hlasovali pro konkrétního kandidáta (často s důrazem na skutečnost, že „je to lepší pro průmysl“, ale také nezřídka pod hrozbou výpovědi), i otevřeným násilím proti „špatným“ delegátům stranických sjezdů.

g) pravdivé a úplné
To znamená bez zásahů administrativních prostředků, s dobře vypracovaným režimem předávání volebních lístků „odspodu nahoru“ a existencí jediného sčítacího orgánu. 
Tak tomu vůbec není.
Ať už z důvodů uvedených v bodu a), tak v důsledku toho, že komise na všech úrovních jsou tvořeny „shora“ stranickými byrokraty bez jakékoli zpětné vazby od voličů a rozhodnutí o předčasném hlasování jsou přijímána v úzkém kruhu. Což v konečném důsledku vyřazuje z politického boje „malé“ kandidáty (z malých stran či nezávislé) – o „alternativě a pluralitě“ se tam hovořit nedá.

Obecně jde o výsměch občanům.
Ještě cyničtější než v současné Libyi, kde je alespoň formálně vše OK.

Není pochyb o tom, že kdyby si kdokoliv kdekoliv troufl napodobit tuto normu, ve Washingtonu a Bruselu by byla okamžitě nastolena otázka sankcí, a pokud by se pachatel nemohl bránit, objevili by se v zemi, která se odvážila zavést způsoby Bašty a Světla, „plamenní revolucionáři“. Ale – se sedmi flotilami, sítí vojenských základen, všemohoucí CNN a přidruženými podniky si můžete dovolit hodně. Jak vidíte, skutečná demokracie za něco stojí, jen je-li schopná zaútočit …

Reklamy

4 comments

  1. hans

    Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Už roky si taky jako Veršinin myslím že Obama je mulat, když má jednoho rodiče černého a druhého bílého. Ale pořád všude čtu černoch, černoch. Tak se mi lulevilo, že nejsem blázen, blázni jsou ve všech českých novinách a televizích.

  2. Taras

    K určení rasy není národnostní příslušnost rodičů rozhodující. Například mně stále nadávají do rudochů, i když oba rodiče byli běloši a s indiány jsme neměli nikdy nic společného.

  3. Janika

    Copak o to, hansi, pamatuju si to z filmů, například v Sever proti jihu, tam byla za černošku považovaná krásná bílá žena, když vyšlo najevo, že její prababička měla černošskou krev. To je ta čistota rasy :-).

    Tarasi, to ti nemusí vadit, no tak jsi rudý bratr a nazývá tě tak bílý bratr, i tak můžete být přátelé, jako Vinetou a Old Shatterhand.

  4. hans

    Mě by nevadilo, že v USA mají jiné chápání rasy, ale nelíbí se mi automatické přebírání pojetí velkého bratra ze strany našich médií, případně víra, že toto specificky americké pojetí je vlastní celému lidstvu (to tvrdí v jedné své knize Richard Dawkins, od něho bych to opravdu nečekal).