Dveře ve zdi 67_c

Napsal alexandrov g
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

 

Všichni víme, že Mao Čana porazil. Víme to proto, že žijeme v době, která je vzhledem k době tehdejší „budoucností“ a na popisované události se díváme jako na „minulost“. Doslova a do písmene čteme otevřenou knihu. Při tom však neznáme vlastní budoucnost, o které také bude jednou napsána kniha a někdo ji vezme do rukou, otevře ji, přečte pár řádků a zaklapne ji s povzdechem „že to ale byli pitomci!“

Leč my probíráme události, které se ještě nestihly stát minulostí, ale byly přítomností a lidé tehdy a tam žijící ještě nevěděli, kdo z nich bude za hlupáka, neznali svoji budoucnost, a protože ji neznali, všichni si mysleli, bůhvíjak nejsou chytří, asi jako my dnes.

A stejně jako mnozí jiní, se měl za chytrého i Čan. A tak nevěděl, že již prohrál. Nevěděl, že porážka ho nečeká v budoucnosti, ale že již proběhla. Čankajšek včas nepochopil, že ztratil podporu Američanů. Zmýlilo ho to, že všechny viditelné příznaky americké podpory v podobě „hmotných statků“ neustále plynule přicházely. Dovolil, aby jeho taktilní vjemy oklamaly jeho rozum.

Čankajšek si tu jámu vykopal sám. Měl všechno v rukách, měl v rukách Čínu a on všechno co měl, z těch rukou pustil. A svádět to nemůže na nikoho. Dokud probíhala Druhá světová válka, byla hodnota Číny pro Američany přímo úměrná stupni, v jakém mohla Čína „vázat“ japonské snahy na „pevnině“. Ale v průběhu roku 1943 Američané zjistili, že Japonci začali přesouvat vojska z kontinentální Číny na „ostrovní“ válčiště a to znamenalo, že Čan svůj nejdůležitější úkol plní špatně. Američany to znepokojilo, začali se zajímat o podrobnosti a zjistili, že Čan, místo toho aby bojoval s Japonci, silami zhruba 500 tisíc vojáků „izoluje“ oblasti, ve kterých se nacházejí komunisté. A zároveň s tím zjistili, že právě tito Čanem „zadržovaní“ komunisté dávají Japoncům co proto.

Kromě toho dospěly USA k závěru, pro Čana neradostnému, že jejich snaha o vytvoření více či méně moderní čínské armády nemá žádný výsledek. Jak materiální, tak pomoc amerických instruktorů jakoby mizela v písku. A důvod byl ten, že čínská armáda byla demoralizovaná.  A demoralizovaná byla proto, že centrální vláda (a skutečnou vládou v Číně byla „madam Čan“) jmenovala do armádních funkcí ne ty generály, kteří byli nejschopnější, ale ty kteří byli nejloajálnější. A to už bylo úplně na nic, protože schopných lidí je málo, kdežto na místo loajálního blbce se vždycky najde blbec ještě loajálnější.

A nejhorší na tom bylo to, že jestliže Čan trpěl všechny tyto nehoráznosti v okamžiku, který byl kritickým jak pro osud Číny tak pro jeho vlastní osud, bylo možné si snadno představit, jak to bude vypadat, až se situace zlepší.

Američané si pro sebe udělali realistický závěr, že z existujících politických sil pouze komunisté mají potenciál „konsolidovat“ Čínu a do „rudých oblastí“ začali posílat misi za misí. Je velmi zajímavé sledovat, jak prudce stoupala úroveň lidí, kteří stáli v čele těchto misí.  USA začaly u plukovníka Barretta, kterého rychle zastínil Pat Hurley aby ho vystřídal George Marshall, ten který se stal v roce 1947 ministrem zahraničí v Trumanově vládě a s jehož jménem je spojen plán na obnovu válkou zničeného světového hospodářství.

Ve snaze vyhnout se občanské válce, se Američané zpočátku snažili strany smířit, „sloučit“ je dohromady, vycházejíce z toho, že „komunisté“, coby lépe přizpůsobený druh, evolučně přeberou vládu od „nacionalistů“ a jestliže se podaří tento proces řídit, bude možné vyhnout se excesům. A jestliže USA nechovaly žádných iluzí, co se týče „nacionalistů“, pak stejně dobře viděly i do „komunistů“.
Posílaje Pata Hurleye jako velvyslance do Číny, sám Roosevelt, dávaje instrukce svému protežé, řekl mu následující slova: „…když budeš muset jednat s komunisty, nevšímej si toho slova, oni to nejsou komunisté, jen si tak říkají.“

A nejzajímavější na tom je, že Stalin, který se na Číňany díval ze stejného úhlu pohledu, viděl to samé. Jak Roosevelt, tak Stalin jasně chápali, že v boji mezi čínskými nacionalisty a čínskými komunisty, opravdovými nacionalisty byli schovávající se za komunistickou ideologii „maoisté“. Rozdíl byl pouze v tom, že jestliže z hlediska zájmů USA konečné vítězství „maoistů“ bylo spíše dobře než špatně, z hlediska zájmů SSSR (Ruska) to bylo spíše špatně, než dobře.

To byl základ, fundament, na kterém se stavěla realpolitik stran v roce 1945 v té části, která se týkala Číny. Kromě toho, jak USA, tak SSSR chápaly, že jestliže v důsledku války jsou vítězové dva, pak to znamená, že v dlouhodobé perspektivě se jejich zájmy budou čím dále tím více rozcházet. A to zase znamenalo, že „to, co Rusa posílí, to Němce zabije“ a bylo-li v zájmu USA občanské válce v Číně zabránit, v zájmu SSSR byl opak.

Kromě toho bylo jasné, že pozice Američanů byla od počátku lepší.

A bylo to proto, že konec konců někdo musel v Číně zvítězit, občanská válka nemohla trvat věčně, a takové konečné vítězství jedné ze stran, tento dosažený „konsensus společnosti“, tato jednoznačnost byly v zájmu USA. V této situaci výhoda pro SSSR spočívala v co možno nejdelším trvání „procesu“.

Ještě, než zakončíme tuto kapitolku, pohovoříme o jedné velice důležité události, která nevzbuzuje takový zájem veřejnosti, jaký by vzbuzovala, kdyby veřejnost nebyla omezená. Mluvím o návštěvě státního sekretáře Hillary Clinton v Myanmaru, jež je světu znám spíše jako Barma. Barma to je stát-vyvrhel, jakási soumračná zóna, v jejíž neproniknutelné temnotě velmoci provozovaly své hry. A náhle, zcela neočekávaně, tam vyráží na státní návštěvu, ne jakýsi subalterní úředník „oťukávat situaci“, ale státní sekretář USA, což se za uplynulých více než padesát let zatím ještě nikdy nestalo, vydává se tam na státní návštěvu nejenom státní sekretář, ale navíc člověk kalibru Hillary Clinton, o které se soudí, že je nejenom nejkompetentnějším politikem současné administrativy, ale i celého politického spektra. Tento výstřel z děla hlavního kalibru znamená, že Čína se přiblížila jí vydělenému limitu „síly“ a že USA začínají utvářet situaci způsobem, který umožní další „růst“ Číny omezit.

APTOPIX_Myanmar_US_Clinton_0848c-12159

APTOPIX_Myanmar_US_Clinton_03a38

Reklamy

29 comments

  1. Janika

    Doplnila jsem k poslednímu odstavci dva obrázky, které ani nepotřebují komentář. Na prvním Clintonová s významnou disidentkou a opoziční političkou v Barmě, na druhém s předsedou vlády Barmy. Copak asi bude následovat… Dalo by se říct, že nejen minulost, ale i budoucnost čteme v některých případech jako otevřenou knihu ;-).

  2. Jednooký

    Politická situácia v Myanmarsku občas nemá ďaleko k stavu prinajmenšom „občianskej vzbury“ – občianska vojna to ešte nie je, ale mŕtvych je už celkom dosť.

  3. Janika

    Jednooký, tam je důležitý právě ten moment, že to někdo zvenku vyvolává a přiživuje. To jde snadno, zvenku se dá rozvrátit každá dosud celkem svorná rodina, co si budeme povídat ;-).

  4. Anonymní

    Nějak mne to předchozí čtení nutí zase připomenout Bondyho který ve svách Dějinách filosofie – potažmo Číny (ve vztahu k Buddhovi) říká že si z cizích vlivů vzala (vezme) to co ji vyhovuje a přetvoří to k obrazu svému. Totéž činila – činí s Marxem a vlastně celým komunismem.
    Tohle ale Emerikánci podcenili, lecos chtít můžou, ale hráči jsou pokaždé minimálně dva, takže pak všechno může být jinak. Podtě Alexandrova to Stalin chápal. On ten Stalin – ať byl jaký byl – svým způsoben byl produkt doby a země ze které pocházel, i ten seminář udělal své, rozhodně nebyl hloupý, jiná otázka je konec jeho života, kdy i věk dělal své.
    K zamyšlení – proč Čína nepřešla ke kapitalismu, když k tomu podmínky zdánlivě byly – rozvoj výrobních sil, existence manufaktůr atp? A proč západ, který byl v počátcách kapitalismu za Čínou k němu dospěl? Má s tím něco společného možnost (a chuť k) expanze, možnost uplatnění kategorie růstu?

  5. hans

    Odpověď záleží na tom, co chápete pod pojmem kapitalismus.

  6. J. Hruška

    Neměli bychom přehlédnout: „….A to už bylo úplně na nic, protože schopných lidí je málo, kdežto na místo loajálního blbce se vždycky najde blbec ještě loajálnější.“ Je to tak samořejmé, že se to často nevidí. Za první normalizace jsme si toho dost užili, za posledních třiadvacet let nevidíme nic jiného.

  7. che

    To Hans – obsah pojmu může být jakýkoliv, když budeme definovat že pojem „kapitalismus“ znamená nemožnost se vyprázdnit, tak pod tímto pojmem budeme chápat zácpu.
    Jinak má výše použitá replika jen význam cimrmanovského úkroku stranou.

  8. hans

    Když odmítáte upřesnit, co myslíte pod pojmem kapitalismus, tak mohu s klidem na vaši otázku odpovědět, že Čína ke kapitalismu přešla v pozdním mingském období, dříve Evropa. Stačí?

  9. Janika

    Che, nevím, jak Čína v době Ming, ale ta otázka o druhu kapitalismu je na místě. Vždyť ten náš údajný komunismus byl z jistého hlediska kapitalismem, pořád existoval vlastník kapitálu, jen nebyl pluralitní a byl jím stát. Tady v té debatě je to vysvětleno moc pěkně: http://tribun.name/2009/12/02/824425-konec-dejin-podle-komunistu/

    Ale jistě, kapitalismem můžete myslet právě jen tu pluralitu vlastníků.

    A že v Číně se komunisté jenom tak jmenovali, ale neměli s tím pojmem nic společného, o tom se píše i v článku.

  10. Janika

    Pane Hruško, ti loajální blbci jsou prostě faktem, se kterým nikdo nic neudělá. Tak nějak se s tím počítá. Horší je, když si takový loajální snaživec například potetuje obličej, nebo dá do nosu kost a v tu ránu vypadá jako avantgardní předvoj :-).

  11. hans

    Důkaz čeho? Co chcete navíc k existenci velkých soukromně vlastněných průmyslových i zemědělských podniků, jejichž zaměstnanci, pracující za mzdu, produkovali zboží určené pro trh. V některých případech (porcelán, hedvábí) exportované do celého světa do zaostalejších zemí (na každém lepším zámku máme z té doby nějaký porcelán). K větším nebo riskantnějším podnikům se vlastníci kapitálu spojovali a dělili se pak o výtěžek…

    Nebo jak si myslíte, že ve statisícových městech lidé přicházeli k uhlí, rýži atd., že jim je přiděloval stát?

  12. hans

    Exituje i pojetí, podle kterého kapitalismus (v Evropě i světě) opakovaně vznikal a zanikal ja nadstavba nad tržní ekonomikou, podle něho by v Číně existoval minimálně už v 10-13. století

  13. che

    To Hans – Důkazem by byla přesná definice pojmu —- nebo alespoň vymezení z několika definic, co takle pojem „Asijský výrobní způsob?“. Nějak z toho všeho čouhá TINA – nacpat do kapíku všecho a tím vytvářet dojem že je věčný. A vůbec – velkou zeď stavěli dělníci za mzdu nebo nevolníci, nebo to bylo ještě jinak? Ona totiž existence trhu jako taková ještě neznamená existenci kapíku (jak se nám ale tluče do hlavy), to bychom ho pak ale měli třeba i u trhu kde byla naturální směna :) — takže ten důkaz potažmo definice je nutnou věcí, jinak se nemá smysl o čemkoliv bavit – maximálně se pak dostaví efekt Babylonské zdi.

  14. Jednooký

    Anonymní píše:
    K zamyšlení – proč Čína nepřešla ke kapitalismu, když k tomu podmínky zdánlivě byly – rozvoj výrobních sil, existence manufaktůr atp?

    Že by to bolo systémom vlády? Ten čínsky bol v tej dobe, v porovnaní so západnými, mimoriadne „skostnatelý“.

  15. hans

    to che: … ten důkaz potažmo definice je nutnou věcí, jinak se nemá smysl o čemkoliv bavit ….

    Já vím. Definic je několik a dosti odlišných. Proto moje první replika v tomto rozhovoru byla výzva k uvedení definice, k upřesnění co chápete pod pojmem kapitalismus.

    Vy jste se mi však vysmál a odmítl jste jakoukoliv definici pojmu, přesnou i nepřesnou, uvést.

    Když jste se nechtěl bavit o definici, respektoval jsem vaše přání a dovolil jsem si proto uvést různá data, která jsou v souladu s některými (vzájemně se vylučujícími) pojetími pojmu.

    A teď své odmítnutí bavit se o definici doplňujete tvrzením, že bez definice se nemá cenu bavit. Tak to vás fakt nechápu, položíte otázku, a odpověď podmiňujete informací, kterou odmítáte podat.

  16. hans

    Jednooký: „ta doba“ je která? Mezi 10. a 19. století se situace opakovaně měnila.

  17. hans

    K Velké zdi: to bylo v různých dobách různé. V 15. století (kdy po staletích neexistence byla postavena znova) bych odhadoval většinou vojáci,dílem obyvatelstvo v systému pracovní povinnosti (li-ťia) a dílem najatí pracovníci.

  18. Janika

    K té definici kapitalismu – bylo by zajímavé, projít si dějiny a sepsat si, kdo vlastně co v jaké době a v jaké oblasti vlastnil. Už dlouho se na to chystám. Jen takový jednoduchý přehled, ale i to je těžké vysledovat.

  19. che

    Hansi – já něci odmítl? Kde jsem něco takového říkal? Já byl jen zvědavej co mi přistane – a doce la se bavím.

  20. che

    To Jednooký – a co nahradit slovíčko skostnatělý pojmem neexpanzivní?

  21. che

    Janiko – to jako vysledovat dominantního vlastníka? To bude ale chtít doplnit o to kdo na tom pracoval – jestli otrok, nevolník nebo někdo kdo svou pracovní sílu prodával (včetně analyzy rozdílu pachtýř – nevolník). Také to bude v několika líniích – jiná v západní Euroamerice, jiná v Číně, lišit se bude (asi ne moc) Indie a Americké původní civilizace zcela diametrálně. Opravdu olbřímí úkol. Navíc nám chybí znalosti o východních civilizacích, na to by bylo zapotřebí sinologa – historika.

    Ještě k těm definicím kapíku – tam je jedna zrada – první vypracoval Marx, řada dalších (ne všechny – aby mne M nechytal za slovíčko) vznikla jenom se zadáním dokázat že neměl pravdu – navíc jeho definice vydala na tlustospis a to jenom popisoval jeho podobu jaká byla v jeho době – a to ještě nedokonale.

  22. hans

    Ještě doplním, že Marx se při všem definování obešel bez slova „kapitalismus“.

    che: Zábava je vzájemná. Měl jsem na mysli váš post z 16.12.2012 v 9.40 .

    Až se rozmyslíte, zda „obsah pojmu může být jakýkoliv“, nebo zda některé definice jsou špatně (jak se zdá z vaší zmínky o tom co „se nám tluče do hlavy“ ). tak tu definici, kterou uznáváte napište a můžeme se bavit dál.

  23. Janika

    Che, vysledovat vlastníka v určitých obdobích je opravdu olbřímí úkol, souhlasím. Už tím spíš, že je třeba odlišit užívání a vlastnění. Vlastnili Indiáni zemi? Myslím, že ne, jen ji užívali. Vlastnění začne až tím, když budu jeho pomocí donucovat lidi dělat něco, co by sami od sebe nedělali.

    Hansi, skvělý odkaz, děkuji. Zařazuji na přední místo k překladu, aspoň části.
    Konkurenční vztahy a způsob dobývání zisku se možná promítnou do definice vlastníka, nevím… Chrámové společenství či panovník na počátku a kapitalistický vlastník, nadnárodní korporace na konci mají přes obrovské odlišnosti něco společného.

  24. fikus

    co já vím, tak v Číně jsou prvky kapitalismu i socialismu, ale víc se to asi přiklání ke kapitalismu, pouze kapitalisté jsou stranící a musí straně odvádět nemalé desátky. V Číně můžeš podnikat o stošest, ale musíš odvádět vysoké desátky. V Číně se kladou vysoké nároky na samoživitelnost lidí.

  25. Janika

    Fikusi, to s těmi „desátky“ se zdá odpovídat skutečnosti, asi to tak nějak bude.
    Co myslíš tou samoživitelností, tomu ale nerozumím.