Dveře ve zdi – 69

Napsal alexandrov_g
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

dien_bien_phu-giaoduc_net_vn

Pojďme se tedy podívat, jak to vlastně vypadá, jak to dělají, že událostem nedovolí převalit se přes okraj. Náš svět, to je – kotel, pod kotlem – žár, nad kotlem – pára, jenomže v kotli se to vaří, v kotli jsme my s vámi, a i když milovníci břitkých floskulí občas vykřikují, poté co je míchající naběračka vynesla ze dna kotle nahoru, že tedy konečně dokázali najít rajský kout, nevěřte jim, náš svět se ráji příliš nepodobá a v kotli nejsou žádné kouty.

A Vietnam také není nějakým koutem světa, ale jenom velmi názorným a velmi vhodným příkladem, vhodným proto, že Vietnam není příliš velký, ale ani malý, není příliš složitý, ale do dvakrát dvě se také nevměstná, a při tom všem jsou všechny součásti na svých místech, model k sestavení – zde prosím, a hlavně, vystavěn byl Vietnam velmi rychle, přímo před našima očima, takže se nemusíme hrabat ve dva tisíce let starých událostech, které se možná staly a možná nestaly. Vietnam, to je film v televizi a všichni víme, co je to televize a dokonce i sama televize ví, že je televize.

Takže, máme rok 1946. První indočínská válka, o níž všichni věděli, že je indočínská, ale ještě nevěděli, že bude i druhá a proto válku, trvající od roku 1946 do roku 1954, nazývali tehdy ne první, ale la sale guerre neboli „špinavou válkou“. Žádná válka není tou nejčistší věcí na světě, ale První indočínská se stala „špinavou“ hlavně proto, že již začala éra televize a televize, to je taková špína, že zašpiní cokoliv a již zašpiněné učiní ještě špinavějším.

Na špínu se nachytali všichni, včetně samotných Francouzů, a válka se stala krajně nepopulární. A stalo se tak proto, že kampaň, zamýšlená jako malá a vítězná, nestihla ani pořádně začít, když se ukázalo, že nejen že není malá, ale dokonce není ani vítězná, a řekněte, komu by se to líbilo?

Vzpomínáte, jak ještě před začátkem „špinavé“ války předložil analytický odbor CIA vládě USA rozbor, ze kterého vyplývalo, že Francie, ať by se snažila sebevíc, válku v Indočíně nevyhraje? Jako kdyby hoši z CIA měli křišťálovou kouli. A když se do té koule podívali, tak v ní ještě uviděli i to, že hrdá Francie bude nucena žádat o pomoc toho, s jehož „přítomností“ v Indočíně bojovala, – strýčka, jenomže ne toho, který se jmenoval Ho, ale jiného. Co měl taky bradku. A hezký klobouk.

Pustili se do toho Francouzi vášnivě, okamžitě obsadili všechna více či méně důležitá města, aby velmi rychle zjistili, že obsazení města cosi znamená v Evropě, ale v agrární zemi, ve které drtivou většinu obyvatelstva tvoří na venkově žijící zemědělci, „město“ znamená podstatně méně. Francouzi se pokusili bojovat s protivníkem „na místní úrovni“, ale Viet Minh boj nepřijímal a jednoduše se rozpustil mezi jeden od druhého nerozeznatelnými lidmi ve špičatých slaměných kloboucích, ale jen co Francouzi odešli, ozbrojené oddíly se okamžitě znovu zformovaly. Všechno to příliš připomínalo hru kočky s myší, jenomže v daném případě byla kočka malinkatá a myš oj-jo-joj jak velká. Aby kočku trochu zvětšili, začali Francouzi lifrovat do Indočíny vojáky, ale zvětšení početních stavů armády příliš nepomohlo. (Mimochodem, tento příběh nepřímo demonstruje rozsah propagandou tolik hýčkaného „francouzského odporu“ ve Druhé světové válce, kdyby Francouzi neznali taktiku partyzánské války pouze z doslechu, nedostali by se do takového průšvihu v Indočíně.)

Uplynul rok, uplynul další a skutečnost o sobě dala vědět s plnou silou. A skutečnost ukázala, že armáda svůj potenciál vyčerpala, zvítězit „vojenskými“ metodami se nedaří a do akce je třeba zapojit další faktory. V první řadě faktor politický.

K tomu, aby dokázali čelit Viet Minhu, Francouzi potřebovali spojence a tak ze tří částí bývalé (již bývalé!) Francouzské Indočíny (Kočinčíny, Annamu a Tonkinu) vytvořili „stát Vietnam“ a do čela mu postavili bývalého císaře a bývalého poradce strýčka Ho, Bao Daje (Ale že byl šelma! Podařilo se mu být užitečným Francouzům, Japoncům, Američanům, komunistům, a potom znova Francouzům, a potom znova Američanům, a to při tom, že od vlády neustále utíkal, ale při tom běhu na sebe nezapomínal, a jak na sebe nezapomínal, byl k sobě tak laskav, že více to snad ani nešlo). Jinými slovy, Francouzi dělali to, co bylo kategoricky v rozporu s jejich vlastním zájmem, sami svýma vlastníma rukama začali vytvářet vietnamskou státnost. Zřejmě se jim zdálo, že jednají velice chytře, když staví jedny Vietnamce proti druhým, ale z hlediska poněkud dlouhodobější perspektivy pouštěli vodu ne na svůj, ale na cizí mlýn, protože tím, že vytvořili vietnamský stát na jihu, současně s již existujícím státem, jehož hlavním městem byla Hanoj, přinutili je Francouzi k vzájemnému soupeření a ať už by se v budoucnu ukázal silnějším kterýkoliv z nich, ten kterýkoliv sjednocoval Vietnam, a jednotný Vietnam od Francie „odcházel“. Výhodné to bylo jedině pro Ameriku. A USA okamžitě uznaly Francouzi stvořený Jižní Vietnam a dokonce mu začali pomáhat, protože to, co se dělo, bylo pro ně ve své podstatě výhodné. A trochu výhodné to bylo ještě i pro Čínu.

Za to, aby čínská vojska, která na základě rozhodnutí Postupimské konference obsadila severní část Vietnamu, byla stažena, musela Francie Číně něčím zaplatit. A Francie zaplatila – vrátila Číně francouzské „koncese“ v Šanghaji a některých dalších místech „Říše středu“. Číňané si vzali spropitné a odešli z Vietnamu, jenomže v roce 1949 skončila v Číně občanská válka, jeden režim nahradil jiný a režim Maa se nedomníval, že nese jakoukoliv odpovědnost za závazky, které na sebe vzal režim Čana. A „maoisté“ se jali dopravovat přes čínsko-vietnamskou hranici zbraně (včetně těžkých), kterými Američané do posledního dne zásobovali Čana. (Čana?)

Poté co se vyzbrojil, Severní Vietnam, který celou tu dobu líčil probíhající události jako „agresi proti nezávislé a suverénní Vietnamské demokratické republice“, vyhlásil ústy svých vůdců Ho Či Mina a Giapa, že fáze partyzánské války skončila a Vietnam začíná „protiútok“.

V ten okamžik, Francie nejen že už byla „unavena“ válkou, ale ještě jí i došly peníze, které vlastně nikdy ani neměla. A Francie prosebně protáhla dlaň. Po válce měli peníze pouze Američané a ti se dlouho prosit nenechali a na rozdíl od Angličanů Francouze neponižovali, ale prostě – „pomohli“. A udělali to proto, že „pomáhajíce“ Francii v Indočíně (ještě jednou připomenu, že USA pomáhaly Francii ve válce, kterou podle názoru ne jakýchsi, ale jejich vlastních „vejcohlavých“, vyhrát nemohla), USA tím získávaly vliv na francouzskou zahraniční politiku, nejen v Indočíně, ale také v Evropě.

USA francouzskou armádu vyzbrojovaly, vystrojovaly, krmily, poskytovaly námořní i leteckou dopravu a to všechno v naturální podobě. Bez šizení. K roku 1954 USA profinancovaly 78% nákladů „špinavé války“. Ale zato tyto náklady umožňovaly Američanům manipulovat pozicí Francie v Evropě, protože i tak utrácela Francie na Indočínu téměř polovinu svého vojenského rozpočtu a TÉMĚŘ 40% POMOCI, KTEROU DOSTÁVALA OD USA PODLE MARSHALLOVA PLÁNU! Amerika dávala peníze a Francie za ty peníze budovala jednotný Vietnam, přesto, že před několika lety Francouzi přece začali tu válku, aby to nedopustili.

Francie uvízla v bažině a dostat se odtud bez pomocné americké ruky nemohla. A Američané, protahujíce pomocnou ruku, vyžadovali od Francie politické ústupky. Ústupky ne v Indočíně, tam „šlo všechno podle plánu“, ale v Evropě.

Kromě toho byly tam i jiné zajímavosti. Například to, že z důvodu rostoucí nepopularity války v Indočíně neposílali tam vlastní francouzské rodáky, ale bojovala tam hlavně Cizinecká legie a branci z Alžíru a Maroka. A o několik let později, po „Suezu“, když začal „boj s kolonialismem“, za kterým nestál jen SSSR, ale i USA a jednou z front protikoloniální války byla válka v Alžíru, no a tam Američanům odpadla nutnost cvičit alžírské „bojůvky“, Francie je v Indočíně vycvičila sama. Pravda, za americké peníze. Tím se Francouzi mohou utěšovat.

Jedním z důvodů, proč Francie nemohla válku vyhrát, bylo to, že Francouzi od samého začátku zvolili špatnou strategii, chtěli dotlačit situaci k rozhodující bitvě. Není problém si povšimnout, že v případě Britského Impéria a USA strategie „držících“ spočívá v tom, pokud možno se „rozhodující bitvě“ vyhnout. A to je velmi moudré. Protože jestliže vsadíte všechno na jednu kartu, v případě prohry všechno také prohrajete. Úplně všechno. „Napoleon“ a „Hitler“ jsou toho příkladem. Takže Francie, jdoucí k cíli, nakonec ho dosáhla. Ve snaze co nejrychleji ukončit válku, zkoncentrovala celou tu „špinavou válku“ u Dien Bien Phu. A sama celému světu oznámila (včetně Francii obývajícím Francouzům a Francouzkám), že vítězství u Dien Bien Phu znamená vyhranou válku, kdežto porážka – prohranou válku v Indočíně.

Zde je na místě otázka: – mohli se Francouzi vyhnout připravené pasti? Odpověď: – z bažiny se sami vydrápat nemohli, ale mohli minimalizovat své ztráty. Mohli si „zachovat tvář“. Jenomže oni místo toho, aby se z války potichounku vyvlékali, zalézali do ní stále hlouběji a vydrželi v ní až do konce. A stalo se to proto, že Američané bezchybně bojovali diplomacií.

Podařilo se jim vnuknout Francii iluzi, že každým okamžikem tu válku vyhraje. Francie měla za to, že ano, je jí těžko, všechno je špatně, ale stačí vyvinout ještě trochu úsilí a – máme to v kapse. A USA tuto iluzi všelijak udržovaly, například americká pomoc přicházela ne „ve velkém“ ale tenkými potůčky, Američané stojíce opodál pomáhali „ucpávat díry“. Pomáhali Francouzům k taktickým vítězstvím tu i tam, v těch nejzoufalejších okamžicích dávali Francouzům deset letadel nebo osm tanků. Přesně tak. Deset a osm. Osm a deset. Nedovolovali Francii dosáhnout ve válce rozhodujícího obratu.

A potom přišla doba Dien Bien Phu. Obležení. A bylo jasné, že ta věc neskončí dobře. A Francouzi to natahovali dál a dál, a dělali to proto, že prezident Eisenhower, kterého začal náhle znepokojovat „dominový efekt“, prohlásil, že jestliže odevzdáme Vietnam komunistům, popadají i ostatní kostky. A vůbec – „držte se moji chrabří Francouzi! Pomoc je na cestě! Čekejte!“

A Francouzi, po ramena v bahně, jali se vyčkávat.

A vyčkávali proto, že USA veřejně prohlásily, že kvůli tomu, aby pomohly Francii vyhrát válku v Indočíně, jsou připraveny ke všemu. Dokonce i k tomu zasadit Vietnamcům, kteří obklíčili Dien Bien Phu, taktický jaderný úder. Svět se chytil za srdce. Někteří za strachu, ale Francouzi ze štěstí. „Konečně!“

A Pentagon se pustil do přípravy plánů a celé to vypadalo velice vážně a vůbec… Jenomže o slovo se náhle přihlásil tehdy ještě málo komu známý senátor jménem Johnson (vzpomínáte si na něj?) a skromně prohlásil, že Senát i Kongres USA samozřejmě podporují politiku strany a vlády, ale on že je kategoricky proti tomu, aby USA zachraňovaly lidstvo samy, a že president se může spolehnout na podporu obou komor pouze v tom případě, jestliže lidstvo obecně a Francouze v Indočíně konkrétně budou Američané zachraňovat ne sami, ale společně se „strategickým partnerem“ – Velkou Británií. „To je hračka!“ – prohlásil Eisenhower, – „jak si přejete, hej Angličané, hej naši věrní spojenci, co vy na to?“

Ale vytvoření jednotného Vietnamu nejenže vůbec neodpovídalo zájmům Velké Británie, nýbrž bylo pro Johna Bulla jako srpem přes… přes ty…, no vy víte přes co. A Angličané, všechno všecičko chápajíce, zamračeně zavrtěli hlavou z jedné strany na druhou.

A Američané, zobrazivše na tváři rozpaky, otočili se tím směrem, kde se nachází Paříž, udělali z obočí stříšku a řekli „Tak hloupě se to zvrtlo… My bychom z celého srdce, ale sami vidíte co se děje – ANGLIČANKA DĚLÁ SVINČÍK!“

A strašná slova o jaderném bombardování oprsklých komunistů tak i zůstala strašně hroznými, ale jenom slovy.

Jenomže slovem, třebas i strašným, věci nepomůžeš.

A Dien Bien Phu padlo.

A Vietnam zůstal.

Victory_in_Battle_of_Dien_Bien_Phu

Advertisements

28 comments

  1. Janika

    Je to neuvěřitelné, jak se historie opakuje, alespoň s tou Francií, nechávající se převézt chytrými Američany. Copak oni se nepoučili? Ale asi nemohou jinak.

  2. ;-)))

    ted si to zopaknou, od Libye, Mali az po celou Afriku a budou radi, jestli to amici cele neprelejou do evropy… multikulti francie, belgie, holandsko, svedsko, tam by se dalo na pozaru dobre pracovat… jsem si jisty ze to americti soudruzi dobre uvazi…

  3. J. Hruška

    Pochybuji, že má pan Alexandrov pravdu, když líčí USA jako naprosté génie, kteří všechno přesně plánují kdovíkolik tahů dopředu. Spíš mi připadá, že jsou vycvičeni neustálým obchodním bojem všech proti všem k tomu, aby bystře hodnotili a využívali toho, co se zrovna objeví. Pro názorný příklad mi dovolte odbočit:
    Nevím, jestli si uvědomujete, do jaké míry jsou probíhající volby pokusem o fašistický puč. Přívržence „Karla“ naprosto nezajímá nějaká fair play a jsou rozhodnuti protlačit svého favorita jakýmkoli způsobem. Nevěřím, že to USA v takovém rozsahu připravily. Ale spolehněte se, že to bystře využijí proti nám.

  4. Janika

    Pane Hruško, to mě taky napadlo, že USA nejsou žádným neomylným hybatelem a Vy jste to zformuloval přesně. Něco se jim podaří, něco ne, ale rozlišit, co je úspěch a co neúspěch, to je stejně skoro nemožné :-).

    Fašistický puč se ale doufám jednoznačně nepodařil a já jsem velmi spokojená :-).

  5. che

    Těžko odhadnout jak se budou věci dál vyvíjet – pro malého človíčka si nic dramatického.

    Já Janiko vycházím z předpokladu že nakonec všechno dopadne jinak než si původně kterýkoliv z aktérů přál, z momentálního pohledu jde o zlom kdy se obrací směr vývoje ale vše ukáže až čas. To o tom dopadnutí myslím obecně.

    Obecně jsem ale spokojený – přes veškeré výhrady které ke starému jezevci mám – a je jich hodně je to v současné době asi reálně nejlepší možné (značně nedokonalá) varianta.

    Jasné je jenom jedno, že mediální masáž není všemocná.

  6. Janika

    Che, už jsem něco zažila a jsem opatrná. Pamatuju si, jak jsem omámeně chodila ulicemi a prozpěvovala si, že „pan Havel je náš prezident“ :-). Vystřízlivění a zklamání bylo strašné. Ale dneska už vím, co chci a můžu očekávat a Zemana znám. Reálně nejlepší možná varianta, souhlasím :-).

  7. che

    Té adorace Havla mne naštěstí ušetřili Bondy se Svitákem a jejich angažování v Levém Bloku, (a že jsem nebyl línej za studií si v rámci „svaté trojice“ toho Marxe opravdu číst – nejen papouškovat fráze) díky jim na filosofickém nebi. Oba do dnešních dnů nedoceněni, hlavně Bondy, myslím si že o dost svou ontologií předběhl dobu.
    Taky odkazuju na Hanka u Tribuna
    http://tribun.name/2013/01/25/s-sipkovou-nebo-se-zelim/#comment-27512
    kdy komentuje Dolejše
    to jako k té variantě.

  8. Janika

    „není spor mezi K.S. a M.Z. soubojem dobra a zla ale složitou kalkulací minimalizace problémů.” Nevím, jestli je to souboj dobra a zla, ale chování Schw. fanoušků o něčem svědčí. Je mi líto, ale já u nich to „zlo“ vnímám. Slepý, nekritický fanatismus, vyřazující už dítě bez placky s Karlem z kolektivu za podpory „učitelů“ až k skandalizování polibku Zemana vlastní dceři – a kníže žvaní o vysoké morálce vlastní kampaně. Tohle je zlo v lidech a je jen na jedné straně, je mi líto.

  9. che

    Ten souboj dobra a zla tu evidentně je, pro stromy nevidím les. – to je ale pak horší než v 50tých letech při politických procesech – tehdy sice i dítka jednorázově odsoudila zrádce ale nikdo mne nešikanoval za to, že mým nejlepším kamarádem byl spolužák co měl tátu v Leopoldově.

  10. che

    Atmosféra pomalu jako v 45 vůči Němcům, nebo v 39 v pohraničí vůči Čechům.

  11. Janika

    Přesně. Já jsem pocítila strach už při volbách. Kolem budovy, kde se volilo, býval vždycky klid, tu a tam nějaký človíček. V pátek kolem hloučky výrostků s plackami „Volím Karla“. Hulákali, sledovali lidi, takhle nějak si představuju ty nacistické bojůvky.

  12. J. Hruška

    Je roztomilé, že kdyby někdo před deseti lety řekl, že jednou budou lidé volit senilního knížete a myslel to vážně, skončil by asi v blázinci. Ještě před měsícem se negativní kampaň Sch. vyhýbala, protože nikdo nevěřil, že by něco takového větší skupina lidí volila.
    Možná se jednou pokusím souvisle napsat, jak politickou atmosféru u nás ovlivňují mindráky

  13. Janika

    Já bych byla zase nikdy nevěřila před těmi deseti lety, když Zeman odcházel po zradě Špidly a spol., že ho národ zvolí za prezidenta :-).

    O mindrácích, které vedou lidi k tomu, aby se shlíželi ve „šlechtě“ si přečtu ráda. Taky jak kdekdo hledá v rodokmenech, jaké mohl mít vznešené předky, nebo aspoň bohaté a mocné. Za přednost a vznešenost je v podstatě považovaná schopnost odírat druhé. Není to nic o cti.

  14. ;-)))

    Je fakt ze Zeman je velmi inteligentni a vzdelany clovek, s encyklopedickou pameti a vynikajici retorikou. Navic je skvely psycholog a slusny diplomat … kdyz chce.

    To uz vi i Caslavska a Sverak, ktery chudak jen rozhazoval rukama. Ovsem luxusni direct ziskala emeritni Ilmerova s emanuelem moravcem.

    V teto zemi je velmi malo politiku, pro ktere by byl rovnocenny partner.

    Cas ukaze, co to prinese lidem. Z hodne jeho postoji nesouhlasim, predevsim zahranicnimi, stejne jako rozprodej podniku sveho casu. Nicmene musim uznat ze je pragmatik a odbornik

    KS mu nesaha ani po kotniky, je to jen maskot a loutka.

  15. J. Hruška

    K těm mindrákům: Ti, kteří se shlížejí ve šlechtě jsou po mém soudu většinou příliš jednoduší, než aby měli pochybnosti sami o sobě. Jsou to prostě lidé, kteří si jako všichni uvědomují bezvýchodnost a bezradnost a propaganda jim řekla „hle, tvoji bohové“.
    Mimochosem: Teď mi něco vystavíl na svých stránkách pan Chelemendik. Většina toho, co ještě občas píšu nemá na českých webech naději.

  16. J. Hruška

    P. S. To, co jsem napsal nahoře je o těch, kteří ke šlechtě opravdu vzhlížejí, kteří se napříkld nechali přesvědčit, že stařičký mocnář je to, co nám chybí. U lidí, kteří například pátrají v matrikách ve snaze najít svůj šlechtický původ je to složitější.

  17. Janika

    http://www.chelemendik.sk/J_Hruska_Dabel_dnes_Zlo_postupuje_jako_nakazliva_nemoc__246976162.html Zajímavé čtení, pane Hruško, děkuji za upozornění. Je tam několik míst, která jsou „slovy do pranice“ :-). Třeba o tom, že ke zlu se lidi nesdružují. Až dosud jsem byla přesvědčená, že právě zlo je tím, co lidi spojuje… Stádo, které se sdruží a sjednotí za účelem zničení toho, kdo je jiný. Vy naopak vidíte zlo v touze po moci, po bohatství – to jsou věci, dávající jedinci sílu k ovládání právě toho stáda. Je to vždycky zlem? V pojetí zla se asi neshodneme a odtud se pak odvíjí vyústění článku. Ale je opravdu podnětný a stojí za přečtení.

    Jinak, nechci být s touhle nabídkou troufalá či směšná, ale pokud byste měl zájem něco zveřejnit tady, bylo by mi ctí.

  18. Janika

    Smajlíku (prosím, zvolte si nějaký „normální“ nick, aby bylo možné Vás oslovovat :-), vidíme to úplně stejně, včetně výhrad k zahraniční politice. Jen bych pana Schwarzenberga nějak nehaněla. Kdysi o něm Karel Kryl napsal, že měl tu smůlu, že ho povolala hradní pakáž, aby ji naučil jíst vidličkou a nožem. Kryl se trefuje do černého, jako vždycky. Dneska by se dalo říct, že si ho vládnoucí gengstři vybrali za štít a zástěrku. Původně slušný a čestný člověk se na stará kolena nechal takhle zdiskreditovat a pošpinit, je to velmi smutné.

  19. Anonymní

    Janiko, přijměte moji poklonu.Líbí se mi nejen to, že s diskutéry hovoříte, ale především obsah vašich sdělení. Píšete, že byste před deseti lety nevěřila ve zvolení MZ prezidentem. To já také ne a dokonce jsem byla přesvědčena, že by to bylo hotové neštěstí. Sice ani nyní si nejsem tak úplně jistá, že se situace vyvine zcela k dobrému, ovšem je třeba také vzít v úvahu, co bude příštímu prezidentovi umožněno okolím. A také co se ještě do 8. března vyvrbí.
    Píšete zde o bojůvkách kolem volebních místností. To je skutečně znepokojivé a jsem ráda, že volím v takovém místě, kde k ničemu takovému co vím nedošlo. Také prý u nás dostal MZ nejvyšší podíl hlasů ze všech volebních obvodů v zemi. Zřejmě je u nás značná koncentrace socek :-)) Jsem jedna z nich a ač mám účast ve volbách trochu komplikovanější než je běžné, ukázněně k nim jezdím.
    Ale vidím jak volby zahýbaly s národem, když se probírají i pod Hamilbarovými Dveřmi.

    Janiko, váš první vstup, jak se Francouzi nechávají převézt chytrými Američany. Možná když si uvědomíme kdo je iniciátorem, tím v pozadí, všech válek a neklidu ve světě, tak do toho budeme trochu vidět. Nakonec jsou chytří Američané také převezeni. Také pracují na jiné.

  20. zajoch

    Asi jsem to zde nějak popletla. Ten anonym je zajoch. Omlouvám se.

  21. Janika

    Zajochu, Vy dokážete člověka potěšit a pohladit slovy, moc děkuji.

    Mám trochu špatné svědomí, že se i pod tímto Hamilbarovým článkem bavíme o prezidentovi. Ale člověk tomu aktuálnímu neodolá, všimla jsem si, že pod originálními články to taky bývá, že se hovor trochu pootočí.

    Ta poznámka, že Američané jsou také převezeni je na místě. To máte pravdu, nemělo by se vlastně říkat Američané, to je příliš široká množina :-).

  22. Zdeněk Vaník

    Tahle série na pokračování se moc dobře čte, díky za ni.
    K těmto článkům jsem se dostal díky webu Outsider Media.
    Dozvídám se z nich věci,o nichž jsem neměl ani tušení.
    A to v TV koukám v podsttě jen na History Channel, Discovery,
    nebo Viasat History.

    S pozdravem – Zdeněk
    http://pohranicnik.blogspot.cz/

  23. Sloven1

    Francuzi teraz vytvorili svoj vlastny afganistan v Mali. Pomaha im Britania, USA, Nemci nechcu, EU komisia sa chce tiez zapojit. A Slovensko je kolonia, vid clanok s Fedorovom z Leva-net.

  24. Janika

    Zdeňku, je potěšující nejen Váš zájem o tyto články, ale i to, že o něm dáte vědět, díky.
    Váš blog mám velmi ráda, pohraničníci jsou pro mě citovou záležitostí :-). Zajímavý a užitečný je i ten poslední článek o teroru v pohraničí.

  25. che

    Tak tohle video by si měli pustit všichni kteří by chtěli dráždit ruského medvěda, to vydá za tlustou plně popsanou knihu, ale taky třeba pomůže chápat Putina.
    Díky Janiko za odkaz.

  26. Janika

    Těší mě, že to na Vás taky zapůsobilo, che. Píseň má stejně neuvěřitelnou sílu, větší, než jen samotná řeč.