Kocour Helmut

bg - Kopie

Před několika lety jsem se začínala rozhlížet po internetu a byla jsem zahlcená mnoha dojmy, většinou rozpačitými. Zvykla jsem si povrchně surfovat a nikde se moc nezastavovat. Bloguje bylo v plném rozkvětu, byly to snad stovky blogů, ale věnovat čas některému o trochu víc mi většinou ani nestálo za to. Až jednou jsem narazila náhodně na tato slova:

***

Potom nepřišel na večeři. I to se stávalo, mohli jsme se minout. Ráno chyběl znovu, tak jsem se po něm šel podívat. Ležel na hromadě posekané trávy u kompostu, jednak sem svítilo slunce nejdřív, jednak svrchu oschlá tráva byla přitápěna zespoda tlením. Když jsem přišel, zvednul hlavu, podíval se, pak ji zase položil a spal dál. Máme spolu takovou dohodu, že se příliš neobtěžujeme a nevnucujeme se navzájem.

Když ale znovu nepřišel na večeři, vydal jsem se ho s baterkou hledat. Nebyl na svých obvyklých stanovištích, na volání dohodnutým signálem, pískáním v kvintě, nepřišel, což jinak činil, pokud ovšem zrovna nebyl na služební cestě.

Ráno jsem ho našel. Ležel na chodníku u domu, na málo frekventované straně, tudy jsem od setkání na kompostu nešel. Na černém kožichu se třpytily stovky malých diamantů z rosy, tak maličkých, že byly prakticky neprodejné. Široce otevřené oko vyčítavě zíralo na poněkud přerostlý trávník v sousedství chodníku: „Zase jsi ho včas neposekal, zase se urousám!“

Neurousáš, kocourku, už se nikdy neurousáš.

***

Doslova mě to přibilo k monitoru, nedokázala jsem se odtrhnout a slzy mi nezadržitelně kapaly na klávesnici. Od toho okamžiku jsem člověka, který tohle napsal, považovala jednou provždy za „svého“ (nebo-li, jak pravil ošklivě @Teo,“přilísla“ jsem se k němu).

Články o Helmutovi jsem pak sbírala, mám je sice skoro všechny, ale nebylo to tak nějak ono.

Proto mě velmi potěšilo, že Kateřina uspořádala jeho příběhy do ucelené knížky zde.

***

P.S.: Mou nejoblíbenější částí je tento příběh.  

Reklamy

7 comments

  1. Astr

    Helmuth a pribehy jeho zivota kocouriho
    to snad vzalo kazdyho
    kdo tohle cet v sestave zatarasenych vet.

    Dojemny pribeh posledni i ten je nevsedni
    a Helmut na konci cesty zivotem pozemskym
    se do duse ctenare zapsal cimsi az nadzemskym..

  2. radka

    jano, to je snad první s čím s váma souhlasím. elmutovy příběhy čtu moc ráda, jsou vtipné a čtivé.

  3. K-k.

    Janiko, přesně tenhle příběh mám moc ráda. Možnosti „vydat“ Velkou knihou Helmutovu si velice vážím.

  4. Janika

    Moc hezké, Astře, díky.

    Tarasi, poděkování je na mé straně. Hlášky z těch příhod se staly nedílnou součástí mého života :-).

    Katrin, velký dík i Vám, samozřejmě. Ještě bych si přála mít takovou malou knížečku vedle postele, abych do ní mohla kdykoliv nahlédnout pro potěšení. Také by byla kandidátem na tu takzvanou jedinou knihu na pustý ostrov.

  5. Taras

    Za tu Filipojakubskou noc mi dokonce Třešeň na půl roku odpustila moje levičácké úlety, a to je co říct.

    Janiko, v IE se ty odkazy neotevřou, v Chromajzklovi ano, stejně tak dole už zase zalejzá komentář pod přihlašovací formulář. Ráno to chvilku chodilo. Holt tě budu navštěvovat celej v chromu.

  6. Janika

    Není divu, je to čarovný příběh. Snad se mi jednou taky poštěstí být u ohně jinak, než v hulákající společnosti :-).

    Tarasi, tyhle nepříjemnosti mě mrzí, ale nic s tím neudělám, na rozdíl od bloguje je tady omezený přístup k nějakému regulování. Různé mouchy pozoruju taky, to máš pravdu, a ležela bych pod tím celou noc v těch montérkách, abych to opravila, ale asi bych ten systém ještě víc rozhasila…