Kudy z morální krize

Napsal Jan Hruška.

V první části jsem se pokusil popsat, kam „západní“ společnost míří, teď se zkusím zamyslet, kudy z toho. První, na co v tomto směru narazíme, je často opakované tvrzení, že nám chybí vize. Myslím si, že vize tak úplně nechybí, ale…. Nabídnu dvě nejběžnější a posuďte sami.

První z nich zní: Revoluce. Jistě. Ať zhyne starý podlý svět. Jenže když má revoluce něco dobrého přinést, musejí mít revolucionáři nejen představu, co chtějí rozbořit, ale i nějakou funkční představu, co chtějí potom postavit. No a na představách, které jsem zmínil na konci první části – pro jistotu opakuji: „Každý si vystačí sám, je možno mít práva bez povinností a dostat něco, co nikdo nevytvořil“ – se nedá postavit nic, co by fungovalo. Názorným příkladem je naše Velká Sametová. Starý podlý svět zhynul a nový, ještě podlejší vzniknul.

Druhou vizi nabízejí američtí neokonzervativci. Zjišťují, že se rozpadají obvyklé vazby mezi lidmi – rodina, obec a šíří se nepřirozený stav, kdy je každý sám. Usuzují, že je to proto, že sociální stát (a hlavně poměrný blahobyt i u těch chudších – ale to nahlas neřeknou, aby lidi nepoplašili) způsobuje, že přežití jednoho člověka nezávisí přímo na druhém, takže se lidé nepotřebují. K obnovení společnosti je tedy třeba odstranit sociální stát (a nastolit bídu). Tuto léčbu bídou nezkoušejí kupodivu sami na sobě, ale naordinovali jí řadě států ve střední a jižní Americe. Výsledek je, pokud lze zjistit prozatím ten, že se v „léčených“ státech společnost ještě víc rozpadla a jediní, kdo k sobě našli cestu, jsou členové lupičských band.

Teď už konečně zkusím říct, co tedy ano: Zaprvé musíme chtít přežít. Bohužel ani tohle není tak samozřejmé, jak by se na první pohled zdálo. Zadruhé je jasné, (z diskuse pod první částí článku vyplynulo, že tady o tom nejsou pochybnosti) že přežít můžeme jen spolu, jako společnost. Zatřetí nemusíme nic nového vynalézat. Společnost dosud žila, nebo alespoň přežívala, takže stačí adaptovat na dnešní podmínky to, co se osvědčilo. Například „žít skromně, čistě a za své“. Mimochodem: Je pozoruhodné, kolik podnětných myšlenek na tohle téma k nám přichází z Ruska. Předchozí větu jsem opsal od ruského autora, heslo „přežít spolu“ od pana Chelemendika, jehož stránky http://www.chelemendik.sk/ doporučuji vaší pozornosti.

Začít je ovšem nutno od toho, aby zde nějaká společnost, society – tedy obec, společenství vůbec bylo. Takové to „jsme jedné krve, ty a já“. Všimněme si, že slovo sociální se používá ve dvou významech. Buď ve smyslu pomoci potřebným – kdysi se říkalo dávání almužen – nebo ve smyslu skupinový, tvořící společenství. No a je smutná skutečnost, že sociální stát dává almužny nalevo napravo, ale society v něm většinou nevidíme. V tom mají neoconi pravdu, jenže z toho vyvodili nesprávné závěry.

Z masy lidí vytvoří společnost náboženství, ideologie nebo vlastenectví. Kromě nich už jedině sdílené smrtelné nebezpečí. Morálka, lze také říci „pravidla domu“ pak společnost udržují při životě. A zase platí, že co se týká morálky, nemusíme nic vynalézat. V podstatě existuje jen jedna morálka, která společnost udržuje a tisíce způsobů, jak jí obcházet a tím společnost bourat. Dobrá (a tenká) knížka, která se tím zabývá je „Zničení života“ od C. S. Lewise.

Přitom ideologie a vlastenectví jsou zjednodušené podoby náboženství. Musím honem dodat, že náboženstvím, které by mohlo být „krystalizačním jádrem“ společnosti rozhodně nemyslím to, čemu se dnes na západě říká křesťanství. U nás se vedení církví „odkopalo“ restitucemi, ale problém je někde jinde. Nechce se mi to tady rozebírat. Takže musíme začít zeširoka. Náboženství, stejně jako jeho „odlehčené verze“, znamená nejen sdílené hodnoty, ale i autoritu, která je nade všemi. Tato autorita, která je i nad mocnými je jediný způsob, jak zabránit jejich naprosté svévoli. Například populární Desatero začíná slovy „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, nebudeš mít jiného boha“. Jestliže je tento první požadavek respektován, jsou ty další naprosto závazné i pro toho nejmocnějšího. Bez něj je to sbírka doporučení, která chci, aby druzí zachovávali vůči mně, a která sem tam možná budu dodržovat i já.

Z jiného soudku: Heslo starořímského vlastence „sladké a čestné je pro vlast zemřít“ ukazuje k něčemu, co je autoritou, co je tedy třeba si cenit víc než vlastní život. Navíc jestliže se objeví nutnost riskovat smrt pro vlast, je tu také nebezpečí, které hrozí nejen vlasti, ale i mým nejbližším. A zase: Jestliže je sladké pro vlast umřít, je úplná maličkost, aby se mocný pro vlast omezil.

Ostatně i vědecký ateizmus, pokud je brán vážně mimo jiné znamená, že člověk není něco víc než ostatní, i když má v tuto chvíli nad nimi moc.

Je tedy pravděpodobné, že i sama vůle „přežít spolu“, spojená s vědomím nebezpečí hrozícího všem, může spojit lidi do společnosti, pokud tato vůle bude brána jako imperativ. Pokud bude, podobně jako starořímské vlastenectví znamenat, že je třeba, aby přežila společnost případně i beze mě.

Náboženství, stejně jako ideologie či nacionalizmus mohou ovšem být lepší, horší, až i zcela odporné. My jsme delší dobu naslouchali propagandě, která vždycky „odhalila“ na těchto věcech to nejhorší a předstírala, že je to celá pravda. Tak jsme se dostali do situace člověka, kterému odborníci „odhalují“ škodlivé vlivy jednotlivých potravin. Protože se na každé potravině najde nějaký škodlivý vliv, nemůže takový člověk nakonec jíst vůbec nic. Takže má tři možnosti: Vykašlat se na odborníky, z hladu nakonec sežrat nějaké opravdové svinstvo, umřít hladem. Pokud jde o náboženství, rozhodně doporučuji první možnost.

Advertisements

9 comments

  1. Janika

    Nevím, do jaké míry je ta druhá vize myšlená vážně, myslím tím jestli někdo skutečně prosazuje bídu jako prostředek stmelení a ozdravění společnosti. V každém případě mě rozesmálo, že jediní, kdo k sobě v době bídy našli cestu, jsou členové lupičských band :-)).
    Amerika je samozřejmě nejvíce odlidštěnou společností na této planetě, vzdor veškerým vymoženostem a takzvanému pokroku. Trvalo mi dlouho, než jsem k tomuto poznání dospěla od dlouholetého obdivu k hrdinům Divokého Západu :-).
    S tím, že podnětné myšlenky pro život nové společnosti přicházejí z Ruska se dá souhlasit, však taky svět ruských blogerů je pro mnohé lidi u nás překvapením, po té protiruské propagandě.
    S některými dalšími myšlenkami by se ale dalo polemizovat. „Žít skromně, čistě a za své” se dá dlouhodobě, ale už není zárukou trvalosti stmelení společným nepřítelem, nějaké to „sdílené smrtelné nebezpečí“.

  2. Astr

    Clanek a uvahy jaky ma svet na cloveka nestmeleneho dopady.:-)
    Jen strucne par poznamek.
    Co historie lidstva predvadi stale stejne se opakuje totez, Revoluce to jsou dejiny boritelu, Boritele alias revolucionari ti vzdy zbouraji to co predtim postavili stavitele, zbouraji to predchozi ale nikde pak sami nic nepostavi. Proste revolucionar a boritel je uplne jina kategorie homosapiense nez stavitel.
    Lide kteri stavi a tvori, to je uplne jiny druh lidi nez ti co bori ! Plati co lidstvo existuje:-(

    Spolecenstvi lidi jejich stmeleni ci rozdleni.
    Co spolecnost stmeluje a naopak rozdeluje?
    Stale plati stare a fungujici :
    Rozděl a panuj. Známá strategie Divide et Impera (někdy překládáno spíše jako „Rozeštvi a pa- nuj )
    Prikladem muze byt i Ceska kotlina.
    10 millionu obcanu Cechistanu a co ovcan to jiny nazor, no neni to nadhera ?
    A maximalni demokracie!
    V takovem state se dobre vladne:-)
    Systemem ktery neni demokracii ale demokraturou!
    Ostatne TRH bez privlastku co se reguluje sam zadnou „stmelenou“ spolecnost nepotrebuje!

    Co to udelalo s lidmi ta vase spolecnost Klausovsky trzni,
    to vas Samet predvadi nejlepe, jen lidi przni :-(
    Jisteze obcas i stmelit je potreba a nepritele najit
    To snadno blbej lid kolem spadlych vezi stmelime
    pak do nepritele si strelime

    Zas stmeleni kolem trhu , zas dal a dal
    krajinou temnou kolem trznich skal:-(
    ==================

  3. J. Hruška

    Janiko, názory neoconů jsem slyšel na Světovém kongresu rodin v Praze, kam jsem se vetřel. Trochu jsem je domyslel, snad je to v textu vidět. Větu o sdíleném smrtelném nebezpečí jsem napsal pod dojmem článku o Kubě. Máte samozřejmě pravdu, že to nemůže být dlouhodobá záležitost.
    To Astr: Víte, já si myslím, že první požadavek na fungující společnost je ten, aby se vládci (vždycky nějací budou) cítíli být její součástí. Že se společnost nemůže ustavit kolem dnešního západního křesťansví tvrdím mimo jiné proto, že dnešní nejpobožnější a nejreformovanější Američané jsou v tomto směru úplně mimo.

    • Astr

      to J. Hruška :
      že první požadavek na fungující společnost je ten, aby se vládci (vždycky nějací budou) cítíli být její součástí.
      ? Soucasti? Byt soucasti bylo je a bude vladcum vzdy malo, oni chteji FSECHNO !
      Proto nespokojenost lidu vyvrcholi vzdy kdyz zvule, nenazranost a zotorocovani presanou snesitelene meze!
      Z toho vyplyva ze,
      Prvni pravidlo zivota (dle meho pohledu=IMHO) fungujici spolecnosti je pravidlo tolerance.
      Vlady a vladci mohou byt ruzne a ruzni, vladnou li vsak nelidove az nelidsky
      rikaji se o revoluci!
      To platilo v minulosti, plati dnes, bude platit pro vzdycky !
      Jakym moralnim kodem je to podspracnuty, jakou ideologii, jakym nabozenstvim, postaveno na pravidlech tech ci onech,vzdy to musi byt akceptovatelne vetsinou a nikoli nastavene tak aby to bylo pro jedny nebe pro druhe peklo, pro jedny raj pro druhe otroctvi.
      Jedno jake otroctvi, , zda to stare v retezech in natura
      nebo dnes v retezech otroctvi penez a dluhu !
      Vzdy musi existovat cosi jako nadeje a od ni odvozena vira
      dej se co dej, jinak se rodi beznadej.
      Tak se rodi revoluce a obcane s klackem v ruce
      berou si pres nasili
      o co marne prosili!

  4. che

    Když tak sleduju dějiny – tak nějak vyčuhuje jedna maličkost – občanská válka po proběhlé revoluci je až na výjimky vyvolaná ne revolucionáři ale poraženými v revoluci kteří se na tom boření v následném chaosu vydatně spolupodílejí. A k revoluci dojde když už není k mání jiný způsob jak odstavit staré nefunkční a hnijící.
    Teorie o tom že veškeré revoluce jsou dějinami bordelu je ideologií v revolucích poražených, těch co stáli v cestě změně a revolucí přicházejí o svá privilegia. Revoluce chce stavět něco jiného než co se přežilo a protože jde na neprozkoumaný terén tak nutně musí jít cestou pokusu a omylu, nevyhne se slepým uličkám, dneska si toho je vědoma – i to je jeden z důvodů, že v posledním restauračním převratu nebránila slepou uličku.
    Revoluce má vizi – můžeme tomu říkat i náboženství, nezáleží na pojmenování pojmu náboženství, ale jaký chápeme jeho obsah – a myslím že s Hruškou bychom se docela shodli na náplni onoho pojmu. Restaurace vizi nemá, maximálně nabídne plnější žlab těm co se cítí být privilegovanými, jediné co nabízí je fata morgána návratu do starých dobrých časů kdy za groš byla za krále Holce ovce. Ono jí vlastně nejde o nic jiného než o znovuzískání starých privilegií.

  5. Astr

    Tak alespon nekdy a na necem se s Vami che mohu shodnout:-)

    Rikate:
    Ono jí vlastně nejde o nic jiného než o znovuzískání starých privilegií.

    Zeptam se pro presnejsi porozumneni, komu predevsim by melo jit o
    „znovuzískání starých privilegií“ ?

    Preco vzdy a jen o to vzdy slo a jde v kazdem hnuti
    v kazdem spolecenskem pohybu
    v kazdem politickem uhybu !
    PRIVILEGIE= VYHODY FSEHO DRUHU!
    Vzdy slo a pujde prave o to rozdeleni privilegii
    KOMU -KOLIK – JAK
    v podstate proste je to tak !
    Vas Samet co s vami az do dnesni podoby zamet,
    to prerozdelil aniz po pravde lidu sdelil
    KOMU-KOLIK-JAK
    A ti co vám vládnou spokojeni jsou
    a proto hlásají
    dobře je, ponechme to tak !
    Ač lid je nasrán nespokojen
    to kapouš opačný má dojem
    že lid je stále nepodojen
    ač Kalousek se snaží
    až v daních lid se smaží.
    Otázka zní
    Kdo kde na kom žáhu si teď svlaží ?

  6. J. Hruška

    Che: Z hlediska revolucionářů je samozřejmě občanská válka vyvolaná reakcionáři. Z hlediska reakcionářů zase revolucionáři. No a dějiny napíše ten, kdo vyhraje. Revoluce přichází tehdy, když dosavadní režim není ochoten bránit si své. No a někdy se vzpamatuje.

  7. J. Hruška

    Vládce je za normálních okolností samozřejmě jednou z nejdůležitějších částí společnosti. Ve starověku měl král v míru řadu výsad, které si odpracoval tím, že ho ve válce postavili do první řady. Když tam poslal místo sebe někoho jiného, mohl se spolehnout, že ho úspěšný vojevůdce sesadí. Šlo to tak daleko, že byl v mnoha případech bohem, který zajišťoval státu plodnost a prosperitu. Svoje božské kvality demonstroval v chrámu plodnosti. No a když se tam neprojevil plodně, byl humáně utracen. K čemu je společnosti neplodný bůh plodnosti. K tomuto trapnému selhání ale obvykle nedošlo. Buď padl v bitvě, nebo „když se klaněl v chrámu svého boha Rimmóna, zabili ho jeho synové“. Na trůn byla vždycky tlačenice.

  8. J. Hruška

    Křesťanský vládce to měl ještě složitější. Věci jako „co jste učinili jednomu z těchto nejmenších, mně jste učinili“ a spoustu dalšího nemohl ani král docela ignorovat. Zlaté časy pro různé vládce, půlvládce a čtvrtvládce začaly, když si tupost a povýšenost představitelů římské církve vynutila reformaci. Luterský směr reformace dal vládcům úplnou volnost a podřídil jim i církev, kalvínský začal ze společnosti vydělovat „vyvolené“.
    Nemohu si pomoci, ale dnešní diskrétní elita může docela dobře sama sebe vnímat jako takovou církev kalvínského typu, vyznávající tvrdou predestinaci. Oni jsou vyvolení ke spasení a ti ostatní k zatracení, takže to v podstatě ani nejsou lidi.