Vládce, zrozený vládnout světu (NUC7)

Napsal crustgroup.
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Na začátku vyprávění o těžbě uranu, hornících a původních obyvatelích Austrálie a Kanady, bych rád něco řekl o motýlech, o houbách a o železobetonových domech.

Vždyť vlákna svazující náš vesmír jsou důležitá všechna dohromady i každé zvlášť – a nelze vytrhnout jedno z nich a říci: „To je to, na kterém se drží celý náš svět„.

Ne, svět nedrží tři sloni, ani želva.

Sice vám na konci vyprávění ukážu i kanadské slony, i australskou želvu – ovšem ve skutečnosti to budou pouze nudná čísla, za nimiž však stojí lidé a vlákna, jenž je svazují v jeden celek.

A ještě – neexistuje jen jeden Západ. To je abstrakce. Abstrakce pohodlná, ale ne vždy správná.

Začneme z Gabonu. A z uranového manka na francouzském obohacovacím závodě.

***

Příběh č.1. Prodám jaderný reaktor v Gabonu. K doptání u Proterozoika.

vladce1

Chtěli jste někdy vidět aktivní zónu jaderného reaktoru? Tady je – žluťoučká.

Byla-li Atlantida v dějinách lidstva nebo nebyla – to zatím nevíme – ale první jaderný reaktor určitě pracoval dlouho před tím, než se na Zemi objevili první lidé. Asi tak před pár miliardami let. A pracoval tak asi přibližně zhruba milión let. V Africe, tam kde se dnes nachází stát, který se jmenuje Gabon. Jaká že civilizace ho spustila? Vždyť tehdy ještě nebyli ani primáti, a vůbec, jak se zdá, žádné mnohobuněčné organismy…

Ať tak či onak, ale v roce 1972 v Pierrelatte (v továrně „Eurodif“, o které jsme se bavili zde ), tam kde Francouzi obohacují svůj uran, byl zjištěn schodek U235 v hexafluoridu uranu. Francouzi se chytili za hlavu a zjistili, že nesprávný uran pochází z naleziště Oklo v Gabonu. Po detailní analýze se chytili za hlavu ještě jednou: obsah uranu U235 v přírodním uranu by měl být 0.7202% – berte a uschovejte, jako v lékárně, samozřejmě pokud dodávky pocházejí z přírodních ložisek a ne z číchsi odpadů po obohacování.

A z Gabonu dodávali rudu, jež obsahovala 0,7171% izotopu U235! Podotknu, že takovýto nesoulad byl v té době stejně nevysvětlitelný jako například prodloužení dne o minutu v průběhu jediného roku. Francouzi se naplno ponořili do jaderného izotopového účetnictví. Důkladná kontrola zjistila, že jistou dobu byla z Gabonu dodávána ruda obsahující pouhých 0,440% U235. Vypadalo to na „přepsání učebnic“.

Zákony jaderného rozpadu, ač v nich jsou některá kvantitativně ne zcela jasná místa, něco takového prostě nepřipouštějí. Zde je třeba Francouze ocenit, hlava jim zapracovala správným směrem a svého „jaderného zloděje“ dokázali vypočítat celkem rychle. Již 25. září 1972 Francis Perrin oznámil, že v nalezišti Oklo v Gabonu pracoval jaderný reaktor. Což se, samozřejmě, setkalo se všeobecnou skepsí, ale Francouzi okamžitě rozdali vzorky rudy k analýze všem zainteresovaným laboratořím, mimo jiné i těm v SSSR. Objev přírodního reaktoru byl potvrzen.

V Gabonu bylo unikátní naleziště, ve kterém se vrstva uranové rudy nacházela mezi dvěma vrstvami písku. Ve výchozí rudě byl oxid uraničitý jako vždy rozptýlený, byly v něm ale několikametrové žíly prakticky čistého uranu – to jsou ty, které vidíte, díky jasné žluté barvě, na horním snímku. A ve čtyřech z nich probíhala jaderná reakce. Na řez ložiskem se lze podívat například zde.

A před těmi dvěma miliardami let (zapamatujte si tu dobu!) nalezištěm protékala podzemní řeka, která zajišťovala zpomalování neutronů v těchto žílách. Začala štěpná reakce. Výkon reaktoru byl zhruba 100 kilowat, voda se začala vařit, zpomalování přestalo fungovat, operátoři z Černobylu k ovládání reaktoru v té době ještě neexistovali – a tak to blikalo každé dvě a půl hodiny. Pracoval řádově milión let dokud U235 nevyhořel a současně tektonické procesy nevyzvedly rudu směrem nahoru z podzemní řeky.

No a proč před pouhými dvěma miliardami let to šlo, a proč dnes takové reaktory nepracují? Je to proto, že pro fungování reaktoru s lehkovodním zpomalovačem neutronů (čti – s obyčejnou vodou) je nutná koncentrace U235 3-4%, což jsme již zmiňovali zde. A tady to bere do rukou jaderná fyzika: U235 se rozpadá šestkrát rychleji než U238. A jestliže ho dnes je v přírodním uranu těch zmíněných 0,7 procenta, pak před 2 (no, přesněji 1,7) miliardami let ho byla právě ta 3 potřebná procenta a žíly byly podle dnešních reaktorových standardů tak akorát – přibližně 6 tun U235. Ve špičkách se reaktor nahříval na několik set stupňů. Tož takováto Hospodinova hříčka již fungovala v Gabonu v době, kdy si naši jednobuněční předkové teprve pořizovali mitochondrie…

Tři žíly Francouzi promptně vykopali a jednu ponechali jako muzejní exponát přímo v dole. A ještě trocha jaderné chemie. Tak dobře, defraudaci U235 kontrola objevila. Jenomže, stalo se to před dvěma miliardami let a všechen radioaktivní sajrajt se rozpadl tak, že ani antijaderní ekologové z „Bellony“ tam v podstatě nemají nic na práci. Jenomže řetězec jakýchkoliv jaderných rozpadů končí izotopy stabilních jader, jejichž koncentrace v reaktoru se stává anomální ve srovnání s, tak říkajíc, celosvětovým průměrem. Například v neodymu reaktorového původu bude nedostatek neodymu-142 a přebytek neodymu-143. Tak tomu skutečně bylo. Stejně tak měl být přebytek ruthenia-99 a naopak nedostatek ruthenia-100. Opět zásah do černého. Kromě toho bylo v gabonském přírodním reaktoru vyprodukováno i plutonium. Které se všechno rozpadlo. Ale jehož stopy ve formě příslušných izotopů však zůstaly.

Takže, když se těmito žílami začali, s novým chápáním jejich role, zabývat, tak neočekávaně objevili, že zachovalé izotopy radioaktivního původu se nacházejí v sousedství žíly, stejně jako se tam nacházely před dvěma miliardami let. Za celou tu dobu se posunuly doslova jen o centimetry. Což jest experimentální důkaz, že při gramotném uložení radioaktivního odpadu nám tento z vodovodu nepoteče. Tož tak.

Před dvěma miliardami let, milion let práce reaktoru, podzemní řeka protékající žílami, žádná reaktorová nádoba z vysoce pevné oceli, tektonicky stabilní místo a speciální kontejnery – a izotopy radioaktivního „znečištění“ si klidně všechny leží hned vedle reaktoru. Protijaderní aktivisté z „Belladony“ cestou do pryč studují experiment Pána Boha.

***

Příběh č.2. Mírový atom do každého domova.

Začalo to jako v Hollywoodském thrilleru: radioaktivní zářič se náhodou dostává do vysoké pece, z vytaveného kovu je vyrobena armatura a lidé žijí dvacet let v domech s radioaktivními stěnami. Když na to přišli, přes 10 000 lidí dostalo dávku do několika sievertů (Sv) neboli v průměru 400mSV na jednoho každého bratra upřímného. Mimochodem, několik sievertů jednorázově – nemoc z ozáření, v oblastech kde dávka dosahuje 400/20=20mSv/rok Japonci na Fukušimě evakuovali obyvatelstvo. Dalo by se říci, skandál, smrt a čtvrcení…

Jenomže v roce 2006, po zjištění tohoto průšvihu, bylo provedeno nezávislé lékařské šetření  a ukázalo se, že úroveň úmrtnosti na rakovinu ozářených obyvatel těchto „radioaktivních“ paneláků je zhruba dvacetkrát nižší, než je průměr ostatního obyvatelstva. S přihlédnutím k tomuto faktu mizí v propadlišti dějin lineární bezprahová koncepce, která tvrdí, že jakékoliv ozáření je škodlivé a zákonodárci si drbou hlavu a přemýšlejí jak s tím žít.  A opravdoví vědci mají ze zpolitizovaných pošuků legraci a v kuřárnách již dávno mluví o tom, že mírné dávky záření jsou spíše prospěšné, než škodlivé.

Dodatečnou pikantnost dané situaci přidává i ten fakt, že ony panelové domy nebyly postaveny v totalitním Rusku, jak si jistě někteří z vás pomysleli, ale ve zcela kapitalistickém a demokratickém Taiwanu.

***

Příběh č.3. Tvář pokořitele kosmu.

vladce2

Drží ho za ostnatým drátem. Vláda před námi tají…

Někteří se doslechli, že byly objeveny bakterie schopné v pohodě přežít údernické dávky ionizujícího záření do 5 000 Gy (pro srovnání, člověka spolehlivě uloží do hrobu 5 Gy).

Tyto bakterie mají prokazatelně schopnost vydržet i podmínky otevřeného vesmíru (otestováno na oběžné dráze). A uvnitř zamrzlého šutru klidně vydrží meziplanetární pouť. Takže, jestli na Marsu (nebo, řekněme, v pásu asteroidů) budou náhle objeveny bakterie, nebude to pro vědu mimořádným překvapením. Překvapením by byl principiálně jiný život, mající, například, jiné nukleové báze než ty naše pozemské.

Ale tento příspěvek není o bakteriích. Ne tak dávno, v roce 2007 v průběhu rutinní prohlídky, byl do sarkofágu Černobylské JE poslán robot, který na vnitřních stěnách objevil podivné černé svinstvo, které tam dříve nebylo.

Vědci tedy odebrali vzorky toho černého humusu, který se při dalším rozboru ukázal býti živým, a konkrétně plísní.

Černou barvu způsobil pigment melanin, to je ten, který dělá lidi opálenými a černochy černými. První, co vědce napadlo, bylo to, že houbička se opálila ze stejného důvodu jako černoši, tedy z důvodu ochrany před zářením ale skutečnost se ukázala býti daleko rafinovanější.

Z dosud nejasných důvodů, tato vyčůraná houba roste za přítomnosti radiace (i s melaninem) lépe než bez ní. Zatím není jasné zda se naučila využívat gama záření, podobně jako využívají rostliny světlo v procesu fotosyntézy (radiosyntéza – trik dosud v přírodě nevídaný), nebo zda pouze využívá energii ionizace k urychlení obyčejné heterotrofní výživy. Dodnes plíseň mučí v laboratořích. Ale zatím se nepřiznala.

Kdyby se první hypotéza ukázala alespoň částečně pravdivou – znamenalo by to důkaz možné existence života daleko od zdroje světla. (Tedy tam, kde je tma jako u prezidenta USA v tom místě a kde jediným zdrojem energie je radioaktivní rozpad/kosmické záření.)

Dokonce i když se potvrdí jenom druhá hypotéza, podstatně to posílí možnost vysoce vyspělého života (nejen nešťastné bakterie) nezávisle na hvězdách (zapotřebí je pouze dostatečně radioaktivní buližník plus organický substrát, kterého je například v atmosféře komet spousta). A komety, když dovolíte, bez problémů přelétají od jedné hvězdy ke druhé.

Stejně tak zajímavá je i otázka, odkud ta divná plíseň vzala příslušné geny, jestliže v přírodních podmínkách nebyla na Zemi takováto úroveň radiace bůhvíkolik miliónů let.

No a nakonec foto našeho skromného hrdiny:

vladce3

Dobře si tu mužnou tvář prohlédněte. V jejím myceliu dřímou vlohy pokořitele kosmu.

Kromě toho, jak ukazují před rokem opublikované výsledky výzkumu, vychytralé plísni se přeci jenom daří získávat energii z radiace.  Mám za to, že už jen kvůli tomu stálo za to nechat vybouchnout ten reaktor.

Kromě dalekojdoucích teoretických důsledků to znamená, že jestliže přivážeme takovýto organismus na kousek uranu, párkrát to zezhora posmrkáme a tuto „kosmickou sondu“ vypálíme směrem na Alfu Kentaura, ta příšernost má šanci doletět. Za několik tisíc let, ale živá a zdravá. A pak se vrátit s mezigalaktickou eskadrou a pomstít se.

Celkem veselé, neočekávané, svěží a jedinečné.

***

Příběh č.4.

Pokochat se pohledem na progresivní evoluční roli mírového atomu je možné zde.

Mimochodem, nic tak zvlášť mimořádného nevyrostlo, což není nijak zvlášť překvapivé. Z těch nejzajímavějších momentů vidíme rozdvojení antény a chitinovou smyčku na boku (pravděpodobně také výsledek zdvojování):

vladce4

Vzhledem k černobylské zkušenosti, nic mimořádného na makroúrovni nevzniká. Vznik druhu neprobíhá tak rychle.

Ty příběhy jsem převzal od Dobrjaka na „Avantuře“ ze stránky „Djorti.ru“ a uživatele ŽŽ zloradského. Za což jim patří čistě lidské poděkování.

Takže – ať chceme či nechceme – těžká jádra tu budou spolu s námi. A pouze od našeho rozumu záleží, budou-li našimi přáteli nebo nepřáteli.

Přečtěte si Zelazneho. Tam je to všechno napsáno.

Ten, jenž vidí budoucnost – vždy v ní vidí přátele. Budoucnosti se bojí pouze ti, kteří mají zakrytý výhled mlhou nevědění.

Advertisements

30 comments

  1. J. Hruška

    No, kvůli tomu, že je to na Internetu to ještě nemusí být pravda, ale stejně je to pozoruhodné.

  2. Janika

    Nevím přesně, o čem konkrétně pochybujete, Jene :-). Pozoruhodných informací je v článku celá řada. Třeba to o přírodním jaderném reaktoru v Gabonu je úžasné. Osobně mě nejvíc zaujala informace o tom, že mírné dávky záření lidskému zdraví prospívají. Tomu bych docela věřila.

  3. Taras

    Na tom si založil slávu Jáchymov, že to prospívá. Jsem od mládí trpěl dost hnusnejma bolestma kloubů – rameno a koleno na levý straně (asi proto se ze mě stal pravičák) – a čtyři roky práce ve fabrice, která vznikla na místě bejvalý šachty jáchymovských dolů, a hřálo to tam skoro všude, stačily a bolesti zmizely.

  4. zoom

    Pozor na směšování ozařování vnějším zdrojem gama radiace a vnitřní ozařování rozpadajícími se radioaktivními izotopy vstřebanými do těla (tj. ozařování vnitřních orgánů nejen gama ale také alfa a beta radiací). Tyto dva druhy ozařování mají radikálně odlišné následky na organismu člověka (a jiných živých organismech). Zatímco v prvním případě nízké dávky nemusí být nutně škodlivé a organismus si s nimi dobře poradí – dokonce lze mluvit i o pozitivních účincích díky aktivaci imunitního systému – což je jev, kterým lze vysvětlit to, co se stalo na Taiwanu. Naopak druhý případ je už od poměrně hodně nízkých dávek zasažení vždy škodlivý – produkty radioaktivního rozpadu se s oblibou usazují v nejrůznějších vnitřních orgánech a alfa i beta radiace v nich pak způsobí nesrovnatelně větší škody. Bohužel právě toto je největším rizikem při dýchání kontaminovaného vzduchu, pití kontaminované vody a pojídání kontaminovaných potravin. Člověk opravdu není plíseň, která docela dobře může být schopna vyvarovat se vstřebávání radioaktivních izotopů. Člověk to však nedokáže až na speciální případy, jako když např. ochráníte člověka před vstřebáním radioaktivního izotopu jódu tím, že mu podáte vysokou dávku jódu stabilního. Tyhle články jsou manipulativní stejně tak, jako jsou manipulativní články totálních odpůrců jakýchkoliv jaderných technologií. Stávající jaderná štěpná technologie není bohužel nic, co by hlad lidstva po energii mohlo vyřešit, což samozřejmě současně neznamená, že jiná jaderná technologie by tímto řešením být nemohla.

  5. Janika

    Jasně, Tarasi, je to prokázané http://pohyb-sport.abecedazdravi.cz/lazne-pro-zdrave-i-nemocne
    Byl jsi prostě v lázních :-).

    Zoome, to jsou výborné informace, moc děkuji. Takže lidé v „radioaktivních“ panelácích se nevyhnou tomu vnitřnímu ozařování, zasažený je tam zřejmě vzduch, potraviny i nápoje.
    Velmi by mě zajímalo, i jako laika, jestli ta jiná jaderná technologie je už vyvinutá?

  6. zoom

    Právě, že v těch radioaktivních domech na Taiwanu se zřejmě moc radioaktivních izotopů z armatur v betonu do vzduchu neuvolní a proto následky z mírného ozařování gama radiací nejsou žádné nebo mohou být dokonce pozitivní. Kdežto papat špenátek posypaný radioaktivním spadem z Fukushimy se nevyplácí a za tím si stojím.

    Co se druhého dotazu týče, těch jiných jaderných technologií je víc, v různém stadiu rozpracovanosti. Samozřejmě žádná z nich ještě není schopna komerčního nasazení, ale osobně jsem v tomto „optimista“ – až ji opravdu budeme potřebovat, bude.

  7. brtnikvbrlohu

    Můj spolužák si o prázdninách někdy kolem roku 60 přivydělával brigádou u geologického průzkumu, provádělo se tehdy mapování Českomoravské vysočiny z hlediska výskytu těžitelných ložisek uranu a to tak že se měřila radiace. Vyprávěl mi různé zajímavosti na které se tehdy přišlo – že se v oblasti těžila stříbrná ruda (Jihlava i jinde) je známé, a že spolu s touto rudou bývá i smolinec se ví taky (Jáchymov). No a po těžbě zůstaly haldy či haldičky – a protože to byl nalámaný kámen tak se docela hodil při různých stavbách, třeba vesnického kostelíku, za císaře Josefa na stavbu císařské silnice, nebo i vesnického domku. A tak silnice prostě dneska stále „svítí“, babky co pravidelně chodí do kostela jaksi míň trpí na revma a majitel chalupy po letech když se začala měřit hladina radonu začal mát problémy (dřív je neměl) – a lidi v tom žijí už po staletí, hladina kontaminace toho špenátu je na Vysočině násobně větší něž by byla na vrátnici ve Fukušimě a — nic se neděje.
    Jediný efekt je že z radonu má pár lidí živnost.
    Takže – radioaktivita tu je všude kolem nás ať se to někomu líbí nebo ne a ještě je popepřená kosmickým zářením – a její hladina se v různých místech liší v násobcích.
    O tom přírodním reaktoru v Gabonu se i u nás už psalo, nepamatuju si už kde, ale psalo a to před dost lety, snad předpřevratová Věda a život.
    K tomu atomu – když se s tím prasácky zachází tak je to svinstvo, ale není o nic větší než spousta jiných, takové auto je větší prasárna než ten atom a nikomu to nevadí, stejně lecos z chemie, znečištění moří plasty – mohl bych pokračovat, ale to by pro nikoho, ani pro Janiku už nezbylo místo na psaní. Pojedu tedy – když to opravdu potřebuju raději vlakem na elektřinu z Dukovan než smradlavým gumokolem.
    Prostě platí že je to dobrý sluha – ale taky tak trochu Golem, když se mu dovolí aby se z něho stal pán. pokud nechceme zpátky na stromy tak se ale bez něho neobejdeme – a pokusy ho nahradit takovými (nejen) biopalivy je horší svinstvo než ten atom. Jde o něco co se musí řešit komplexně – a co je neřešitelné ve společnosti orientované výhradně na zisk, na bezbřehý růst a nekonečné plýtvání, řešit bez zelených, kterým vadí Temelín, ale nevadil jim ochuzený uran v bývalé Jugoslávii, řešit jako komplexní systém změnou společenského paradigmatu, kdy je dneska jasné že současný systém je neudržitelný a vede jen do maléru proti kterému i Černobyl byl jenom malou legráckou.

  8. Milan

    Ad radon: to je hlavní viník rakoviny plic. A nejsou o tom žádné pochybnosti.
    Ne kouření cigaret – ale pobyt v místnostech s vyšším obsahem radonu (což je stále jen stopové množství) způsobuje většinu rakoviny plic u nás. Na druhém místě jsou azbestová vlákna – také prokazatelný viník. Na rozdíl od toho cigaretového kouře…

  9. J. Hruška

    Děkuji odborníkům, že upřesnili moje nejasné pochybnosti. Jestli jsem správně pochopil: Izotop jódu se usadí trvale ve štítné žláze a září a září – alfa, beta i gama. Naproti tomu radon vnikne do plic, zazáří a zase odejde. Proto na Vysočině i jinde lidé po staletí vdechují radon a donedávna se tu rakovina plic nevyskytovala. Ostatně lidé po staletí kouří a donedávna se u nich rakovina také nevyskytovala.

  10. brtnikvbrlohu

    S tou rakovinou plic je to jasné – tam je to bezchybně dokázané na rozdíl od toho záření, kde jistý vliv je ale ne dramatický, jiné škodliviny ho spolehlivě přečíslí.

  11. Janika

    Také děkuji za tyto poznámky.

    Zoome, s novými technologiemi to bývá tak, že se prosadí, pokud to není proti nějakým zájmům někoho mocného. A to bývá potíž. Brtnikvbrlohu zmínil ta škodlivá auta, Tesla už kdysi dávno prý vymyslel auto na elektřinu, jenže se nehodilo. To jen na okraj.

    Že lidé po staletí kouří a rakovina se u nich nevyskytovala? No, možná se jen nedožili vyššího věku, aby se to projevilo. Zase jsem slyšela, že kouření rakovinné buňky ničí. Povídal mi to jeden člověk s rakovinou plic, který kouřil asi od sedmi let a při těch slovech s požitkem nasál kouř… Neléčil se a vydržel déle, než ti léčení, to taky jen tak mimochodem.

  12. jonáš

    Tak vono se hodilo, to auto na elektřtinu, i světový rychlostní rekordy se s tim dělaly, dokud byly spalovací motory ještě dejchavičný, akorát se s nim dodnes nedá ujet víc než cca 100 km za den .. jinak by neuvezlo ani svoje vlastní baterie. Furt jen mírnej pokrok v mezích (fyzikálního) zákona.

  13. jonáš

    Jo a jestliže „izotopy radioaktivního “znečištění” si klidně všechny leží hned vedle reaktoru“ tak si je přepočítejte, jestli tam ležej všechny .. taky jich tam může ležet jen polovina či desetina původní produkce a zbytek rozptýlenej po celý zeměkouli. Ale jestli na to máte dvě miliardy let času, tak neni opravdu co řešit ;-)

  14. Janika

    Jonáši, to auto na elektřinu by už samozřejmě mohlo být mnohonásobně vylepšené. Představovala bych si taková jednoduchá, tichá vozítka pro jednoho :-).

  15. jonáš

    Jo, s nulovou spotřebou a Crash odolností na pět hvězdiček NCAP .. to je totiž ten problém, že se to obalí spoustou nezbytnejch novejch fíčur, který svou váhou a spotřebou požerou ta drobná vylepšení (a rasantní jsou proti těm fyzikálnim zákonům mírnýho pokroku).

    http://www.theoildrum.com/node/6480 — titulek praví „lepší baterie, stejný dojezd“ při srovnání elektromobilu 1908 a současných špičkových modelů.

    Ostatně, kde je ta energeticky a komerčně využitelná jaderná fúze, co měla spasit svět už někdy v sedmdesátých letech (viděno ze šedesátých) a zahltit ho energií „z vody“ a tudíž nepochybně „zadarmo“, bez ohledu na cenu a složitost technologie? Tehdejší sci-fi na vrcholu optimistickýho rozletu ;-)

  16. J. Hruška

    Jestli vás to zajímá, pošlu časem fotku elektromobilu z roku 1912 i s doprovodným textem. V podstatě tehdy psali to samé co dneska. Chybí akumulátory. A opravdu nejsou. Kdyby bylo možno vyrobit lehké, výkonné, trvanlivé a cenově dostupné akumulátory, nacházely by se v mobilech a počítačích. Spočítejte si, jakou energii vydá akumulátor ce Vašem mobilu, co stojí a jak dlouho vydrží.

  17. brtnikvbrlohu

    K tomu kouření – 40 kousků denně po 40 let dá statisticky 50% pravděpodobnost ca plic, ještě v 70tých letech skoro nebyl ca plic u žen, v současné době výskyt roste s počtem žen kuřaček – pro zájemce je dost údajů v odborné literatuře.
    Elektroauta – viz J.H – a není velká naděje že se to podaří vyřešit, přírodní zákony jsou neúprosné – to se spíš dočkáme té fuze. Něco jiného jsou elektrokola, ale ta se nehodí do zimy a jsou jen k popojíždění.
    A ještě jedna drobnost – jenom pro připomenutí pro ty co nepamatují – malér s radioaktivními tvárnicemi z elektrárenského popílku, taková uhelná elektrárna emituje do okolí tolik záření jako 1000 Temelínů

  18. zoom

    Ono ve chvíli, kdy by bylo dostupné prakticky „neomezené“ množství el. energie s téměř nulovými náklady, problémy s akumulací by se nemusely řešit. Jednak by bylo možné levně syntetizovat jednoduché uhlovodíky z CO2 a vody a další možností by byl bezdrátový přenos el. energie podle Tesly.

  19. Janika

    Děkuji, Zoome, také si myslím, že problémy s akumulátory a podobné nespadají do těch neřešitelných, protože by to odporovalo nějakým přírodním zákonům, jako například cestování v čase :-).

  20. J. Hruška

    Janiko, ono je to spíš opačně, než jste napsala. Fyzikální podstatu času neznáme, takže nemůžeme říct, jestli jeho jednosměrnost vyplývá z podstaty nebo je nahodilou vlastností. Naproti tomu známe docela dobře zákon o zachování hmoty a energie. Takže například už mnoho let syntetizujeme z uhlíku látky, jako například líh, benzin i většinu plastů. Jestliže tyto látky vydávají při hoření teplo, je to proto, že při slučování uhlíku s kyslíkem na CO2 se uvolní předem dané množství energie. Tyto látky je samozřejmě možné vyrábět i z CO2. Ani moc nevadí, že se to podobá sbírání ranní rosy do parního kotle. Horší je, že na začátku výroby je nutné CO2 redukovat za přidání stejné energie, jakou později vydá – samozřejmě plus ztráty.

  21. jonáš

    No ony spíš spadají do takových těch kategorií, jako kdyby se podařilo zvětšit hustotu vody, čimž by se znásobil instalovaný výkon vodních elektráren .. prostě elektrochemie patří k těm nejslabšim interakcim hmoty. Momentálně je energetická kapacita cca na setině energetický kapacit kapalných uhlovodíků (nebo cca třicetině, když to přepočítáme mizernou termodynamickou účinností spalovacích motorů). Takže usilovnym technologickym vývojem se to snad časem podaří dostat na pětadvacetinu, možná i dvacetinu .. ;-)

  22. Janika

    Tak otázky z elektrochemie z hlediska možností nepřekročitelnosti fyzikálních zákonů posoudit nedokážu :-).

    Takže jen k tomu času: Einstein: „Čas nemá žádnou nezávislou existenci, na rozdíl od událostí, jejichž pořadí jím poměřujeme.“ (lépe přeložit?)
    Sorli: „Čas je přesné pořadí událostí: to je můj závěr.“
    Zdroj: http://phys.org/news/2011-04-scientists-spacetime-dimension.html (To je Váš odkaz, Zoome, vzpomínáte :-)? Kdysi jste o tom mluvili, já jen uctivě sleduji.)

    Tím chci říct, Jene, že otázka o nějaké fyzikální podstatě času nemá vůbec smysl, podle mého…

  23. astr

    Zpet ke zprave od Tarase, kteremu Jachymov pomohl :-)
    I zde po precteni FSECH komentaru plati, ze ceho je moc toho je prilis!
    Dukaz lezi na Jachomovskem hrbitove. Cim to ze tam nenajdete starsi lidi ? Ze se tam umiralo kolem 40? Nebylo to diky komunistickym taborum, bylo tomu tam tak odjakziva !
    To uvadim jako druhy pol positivne zaricich staveb na Thaiwanu :-)
    Mimochodem v Klokanii jsou bohata naleziste uranove rudy a dosti na povrchu. Puvodni obyvatele je meli vzdy za posvatna mista. Jak to poznali bez dosimetru?
    Treba nektera zviratato vyciti a takovym mistum se vyhybaji!
    Staci je jen lepe pozorovat. Puvodni obyvatele Klokanie na to meli cca 100tisic let:-)

  24. Janika

    Astře, o těch ložiscích v Austrálii je další článek https://janica9.wordpress.com/2013/03/10/kanadsti-sloni-a-australska-zelva-nuc8/ . Moudrost starých národů je překvapující, projevuje se i v tom, co mi dneska nadřazeně považujeme za pověry. Přitom je v nás cosi, co nás nutí naopak taková nebezpečná místa jít prozkoumávat. Připomíná mi to ty pohádky o nebezpečných mlýnech, kde se nikdo nedožije rána, až pak přijde hrdina a „ďábly“ zlikviduje. Přitom pohádky bývají také moudré, tak si vždycky říkám, co v tom je za jinotaj :-)

  25. Jednooký

    jonáš – problém elektromobilov je v infraštruktúre – a v klimatických podmienkach.

    Elektromobily súčasnej produkovanej koncepcie majú akumulátory viacmenej pevne zabudované, takže „tankovanie“ prebieha končenou – a relatívne nízkou rýchlosťou. Benzín alebo naftu načerpá bežný automobil za 5-10 minút a sieť čerpacích staníc je tak hustá, že v Európe je len výnimočne medzi čerpacími stanicami vzdialenosť väčšia ako 20 km. Elektromobil je na tom zatiaľ oveľa horšie – „čerpanie“ trvá relatívne veľmi dlho (hodiny) aj v režime rýchlonabíjania, sieť nabíjacích staníc prakticky neexistuje. Ideálny systém by bol kombinovaný, teda nabíjacie stanice na každom parkovisku – a výmenné stanice, kde za pár minút vymenia prázdny akumulátor za nabitý. To však vyžaduje značné ivestície s neistou návratnosťou…
    Druhým problémom je vzťah vozidla a klimatických podmienok – elektromobil sa do väčšiny Európy príliš nehodí – je tu proste pol roka zima, obvykle so snehom a mrazmi a vykurovanie v elektromobile je možné len na úkor dojazdu…

    Tretí problém je potom samotný akumulátor – predovšetkým preto, že technicky by aj bol riešiteľný, ale použiteľné a skutočne efektívne konštrukcie sú dôkladne patentovo chránené – a uložené do trezorov… Ich vynálezcovia a konštruktéri sú uviazaný na veľmi pevných zmluvách a vytvárajú maximálne tak akumulátory do mobilov. Situácia je viac než podobná situácii okolo žiarovkového „1000 hodinového“ kartelu. Zlomiť toto bude veľký problém, pretože ide o obrovské peniaze… Ale svet sa mení a šancu by mohla uchopiť napríklad Čína – má peniaze, moc, rozviedku, výrobnú základňu – a nedostatok uhlovoíkových palív pre svoj rastúci automobilový trh…

  26. jonáš

    No má to dva háčky (teda má jich to víc, ale tyhle dva jsou takořka „obvious“) – jednak byste musel zajistit, aby ty výměnný akumulátory navzájem pasovaly i mezi autama různých výrobců (pokud máte zkušenosti s blbym lion do mobilu od „náhradního výrobce“ tak jistě tušíte, a to tam jde o prd a ne o kilowatthodiny) protože těžko budete mít na každym rohu separátní výměnný stanice pro každej model na trhu. Druhej hák je, že takový akumulátor neni hračka ale „bago“ s vahou minimálně stovky kg (a ta kompatibilní výměnná mechanika ho ještě zvětší a prodraží), takže na nějakou výměnu jinym způsobnem než „zajedu do servisu a dám si tři kafe“ můžete zapomenout. Třetí hák, musela by to být kompaktní vyjímatelná jednotka, kterou nemáte do kastle kam dát .. vestavěný můžou být různě distribuovaný po vozidle (optimální těžiště i využití prostoru). A čtvrtej, je to drahá hračka a musíte nějak zajistit aby se do oběhu nedostaly poškozený a devastovaný kusy třeba nadměrnym vybíjenim a travlym přetěžovánim .. a musíte jich vyrobit aspoň o polovinu víc než jezdících e-mobilů, a někdo to musí zafinancovat. Čtyřramenná kotva už drží spolehlivě i v největšim sajrajtu, řikaj lodníci.

  27. jonáš

    A vidim že zmiňujete „žárovkovej kartel“, tak to jo ;-)
    Víte co, dejte si domu na světelnej obvod snižovací trafo, stačí o deset procent, a běžný „kartelový“ žárovky vám vydržej klidně i 5000 hodin. Akorát budou prd svítit, ale za elektřinu spotřebujete skoro stejně.

  28. Jednooký

    Pokiaľ ide o výmenu, „dosť dobrú“ metódu predvádza „better place“ – napríklad tu: http://www.youtube.com/watch?v=qd0WPw3p2MQ

    Pokiaľ ide o jednotný rozmery a typ akumulátorov – tu by mohla zohrať pozitívnu úlohu EU (aspoň raz za čas by mohla, nie?). Proste by sa na trakčné akumulátory osobných vozidiel stanovila technická norma… Keď môže existovať euronorma na zakryvenie uhoriek a banánov, tak prečo nie na toto?
    Druhá vec – poškodené kusy: nie je žiadny problém vybaviť akumulátor vlastným riadiacim počítačom, v ktorom bude zaznamenaná celá história jeho prevádzky – a nezodpovedné hovädo ten poškodený akumulátor (ktorý má de facto len v prenájme) proste zaplatí. Alebo mu nesprávnou prevádzkou poškodený akumulátor nebude vymenený.
    Navyše – riadiaci počítač trakčnej batérie by mal prevádzkovému poškodeniu (nesprávne nabíjanie, preťaženie) celkom spoľahlivo zabrániť.
    Tretia vec – kam s ním? Miesta je v aute napodiv relatívne dosť, pretože z neho zmizne spalovací motor a nádrž. Optimálne by bolo vsadiť batériu do podlahy priestoru pre cestujúcich – je to priestor dlhý cca 1200-1500mm a široký 1300-1400mm u väčšiny áut. Pokiaľ by sa podlaha priestoru cestujúcich zdvihla napríklad o 100mm, svetlá výška by zostala zachovaná a o rovnaký kus by sa zdvihla strecha – tak sa získa priestor minimálne 150-200 litrov, ďalších cca 80-100 litrov by sa dalo získať napríklad pod zadnými sedadlami spolu teda 150-300 litrov, prípadne doplnkové batérie v objeme cca 100 litrov by sa dali vložiť aj ako zasúvacie moduly do priestoru dna predného a zadného kufru. Aj Tesla model S má batériu v podlahe, aký priestor skutočne zaberá som nenašiel, viac to ale určite nebude
    -> http://www.cartype.com/pics/10143/full/tesla_model_s_battery_13.png
    -> http://4.bp.blogspot.com/-AnwyDQUET2I/T6dyawydsqI/AAAAAAAAAG8/41j8JEeMjwU/s1600/Tesla_Model_S_Chassis_Battery.jpg
    Batéria v podlahe je pritom najlepšie možné riešenie z hľadiska ťažiska – je to proste ťažká doska na najnižšom možnom mieste vozidla (ostatne tak sú/boli riešené niektoré superšportové vozy -> dodatočná hmota v podlahe)
    Navyše sa to dá aj rozdeliť – časť batérií by bola pevne vstavaná „kam sa dá“ a časť pod podlahou ako výmenná.