Děti, varujte se modlářství

Napsal Jan Hruška.

Mohl jsem na nadpis použít i něco jiného než citát z bible. Třeba „dobrý sluha, zlý pán“. Nebo „všeho s mírou“. Či „zlatá střední cesta“. To všechno má podobný význam, ale biblická formulace mi připadá nejlepší. Vyjadřuje totiž podstatu jevu – když se nějaká svou podstatou služebná věc stane něčím jako bůh, je to bůžek velice nemilosrdný, který navíc v nečekaný okamžik zklame. Svoje tvrzení chci doložit několika názornými příklady. Jen bych ještě připomenul, že autor citátu myslí svoje duchovní děti, věkem obvykle dospělé.

Prosperita: Vzývání božstev prosperity je jedno z nejstarších a nejběžnějších náboženství. Dneska je ovšem naroubováno na ateizmus, takže má netradiční podobu. Na prosperitě samotné není samozřejmě nic špatného. Každý chce, aby jeho dílo prospívalo a měl se dobře, je to tak přirozené a správné. Je ovšem otázka, jakou cenu je člověk ochoten za prosperitu zaplatit, co jí obětuje. V dávných dobách byla ta „oběť“ brána doslova. Na oltářích božstev prosperity byly obvykle obětovány děti. Symbolické a poučné. Na zajištění budoucnosti byla obětována skutečná budoucnost. Dneska má obětování skutečné budoucnosti vidině prosperity jiné podoby. Například spolu se spoustou jiných věcí obětujeme vztahy ke druhým lidem. Porozumění, ochotu pomoci, radost z jejich přítomnosti. No a když vidina prosperity zmizí někde v dáli, nemáme nic, co by nás v žití podpíralo. Vzpomínám si na písničku, která se zpívávala na svatbách: „…jsou lidé, že se pro jmění berou, čert vezme peníze, pak se perou.“ To byla samozřejmě jen jedna z mnoha možností, jak modle prosperity naletět.

Trh a plánování bude nejlépe probrat najednou, protože nám v nedávné minulosti sehrály velice podobnou roli. O obojím zase platí, že ve své přirozené podobě jsou nejen užitečné, ale přímo nezbytné. Výměna zboží – obchod umožňuje civilizaci. Je také samozřejmé, že než začnu něco dělat, uvážím a naplánuji co a jak. Jenže: Úplně jinak to dopadne, když se z jednoho nebo druhého udělá univerzální prostředek k zajištění prosperity a lidského štěstí vůbec. Nebudu to dlouze komentovat. Na problémy kolem plánovaného hospodářství si někteří pamatujeme, a pokud ne, dnešní propaganda nám je ochotně připomene. Kam nás zavedla neviditelná ruka trhu docela dobře vidíme – jestli nejsme slepí. Na osudu plánovaného hospodářství si můžeme velice názorně ukázat, jak lidé kopou do svržené modly. Na neviditelné ruce trhu to prozatím není tak dobře vidět, mimo jiné proto, že se neví, co na její uprázdněný podstavec umístit.

Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Třeba vlastnictvím, nebo svobodou a co já vím čím vším, protože tento princip platí všeobecně. Bylo by to ale jednak jednotvárné, za druhé si to, pokud budete mít zájem, sami snadno rozšíříte. Takže na závěr jeden příklad, který není typický, ale zato většinu toho, co jsem zde popsal, usnadňuje.

Slovo kritein znamenalo v řečtině rozlišování. Z toho kritika a kritické myšlení byla schopnost rozlišit dobré od špatného, prospěšné od škodlivého. Časem toto slovo změnilo význam. Dnes se kritikou rozumí schopnost odhalit na všem něco špatného – najít v každé polévce vlas (a když tam není, nějaký tam nenápadně hodit). Výsledkem je, že odhodíme spoustu věcí, které by po určitých úpravách mohly být dobré a zůstaneme s prázdnýma rukama. Nakonec obvykle naletíme na něco opravdu špatného. Napadá mě zase citát: Bude-li světlo v tobě tmou, tma sama jaká bude.

Reklamy

61 comments

  1. Milan

    Hezky napsáno.
    Ta písnička by mne zajímala více – máte všechna slova? Já jsem to nikdy neslyšel.
    Také bych podotkl, že dnes jsou stejně jako u Punů nejčastější a nejrozšířenější obětí děti. A ne obrazně, ale doslova. Každý pracovní den je jich obětováno v českých „porodnicích“ skoro stovka.

  2. J. Hruška

    Já jsem to slyšel v padesátých létech v jižních Čecháh na svatbě jako část lidových zvyků, které už zanikaly. V jiné verzi to také zpívali Murgaueři.
    U těch obětovaných dětí je tu jeden rozdíl. Dávné národy je obětovaly s vědomím že je to to nejlepší. Dnes se k nim přistupuje jako k odpadkům – samozřejmě je to složitější, ale upřesnění by vedlo k diskusi bezkonce.

  3. Janika

    Žádám přítomné, aby se té zmiňované nekonečné diskuze vyvarovali. Jako admin tohoto blogu uzavírám tyto narážky konstatováním, že každá žena má svrchované právo rozhodovat o tom, kolik chce porodit dětí. Jiné názory prosím publikujte jinde.

  4. Janika

    K článku – zaujal mě na první pohled už svým tématem. Varování starých náboženství před vytvářením model mi připadá velmi moudré – jak moudrá ta náboženství byla, že varovala… vlastně před sebou samými :-). Dnes ty modly nemají mystickou, náboženskou podobu, svět se stal „technickým“, ale modlám se klaníme dál. Z prosperity, z úspěchu se stala modla a jejím „uctíváním“ ztrácíme nesmírně mnoho. Možná tomu tak bylo vždycky, že modly připravovaly lidi o jejich autentický život. Jen je to dnes navíc nějak smutnější.

    Tohle téma, o kterém se píše v článku, je hodně široké, má několik rovin. Trochu mě překvapilo spojení tématu modlářství se zásadami “dobrý sluha, zlý pán”, “všeho s mírou”, “zlatá střední cesta” – ale ano, i tak je možné se na to dívat.

  5. zajoch

    Ano, je to moc hezký článek. Asi se v užším smyslu může vzít prosperita jako stálé přibývání peněz a moci. Jistě, každý potřebuje peníze, aby mohl žít. Avšak jejich vytrvalé hromadění bez morálního omezení má zřejmě hlavní motiv – stále větší moc. Jinak by bylo bezdůvodné. Anebo, že by to byl jakýsi druh hry? Něco jako sběratelství? Peněz a moci?

    Velmi souhlasím se závěrem článku. Hned mě u něho napadlo kolik dobrého se u nás odvrhlo z dřívějšího režimu, co mohlo dobře sloužit i v novém po 1989, například naše obchodní zastoupení v zahraničí, naše styky se zahraničím, zbrojní průmysl, který ze světa tak jako tak nezmizel, (směšné Havlovo zdůvodnění zastavení výroby) ovšem vyrábí a prodává v jiných zemích, nebo organizace našeho zemědělství a zdravotnictví a mnoho dalšího.

  6. sax

    „Na oltářích božstev prosperity byly obvykle obětovány děti…..U těch obětovaných dětí je tu jeden rozdíl. Dávné národy je obětovaly s vědomím že je to to nejlepší.“

    Uchopil jste to naprosto chybne a formalisticky, pane Hrusko…

    Kolektivni obeti toho nejcenejsiho maji jeden jediny duvod.

    Saharsti berberi maji podobny obrad: jednou za rok zaziva rozrezaji a „snedi“ to druhe nejcenejsi, co maji a na co je vazana jejich existence: velblouda.
    V sirsim slova smyslu jde o pozreni totemoveho zvirete, coz je/ byl druhy a mozna i prvy nejvetsi hrich.

    Podobne jako u obetovani deti jde o zcela mezni ritual za chranici „mozneho“. Pouze nam ukazuje, v jak existencne mezni situaci se toto praktikujici spolecenstvi nachazela.
    Nejake uvahy o podpore prosperity jsou, s dovolenim, kecy.

    Ulohou techto ritualu je vzbuzeni pres-existencni (individualni existenci likvidujiciho) pocitu viny. Nejde o „pozitivni“ ritual, kterym by se melo neceho dosahnout, ale o „negativni“ ritus, jehoz cilem je „odstranit“ malomyslnost, vedouci ke vzniku spolecensky destruktivnich tendenci (a konkretnich „sebevrazednych algoritmu chovani).

    Takze velmi naopak: deti (a „zdrojova“ zvirata) byly vzdy obetovany s tim, ze je to to nejhorsi, za hranici, neco co nelze unest. A prave tato spolecne prozivana neunosnost ma vest ke stmeleni spolecenstvi.

    Dnes si uz nedovedeme predstavit v jak tisnive situaci se toto praktikujici spolecenstvi nachazela, kdyz musela pristoupit k tak meznim krokum, aby se zachranila.
    Jedno je ale jasne: nelze to pomerovat skrze prisma soucasne kulturnosti (ci jejimi zbytky).

    Na vec lze samozrejme jit i jinak, zde velmi doporucuji precist tech par odstavecku od Taintera, jak to konci, kdyz vymizi kulturnost 8i ta magicka, obetujici). Byt k tomu byli Ikove dohnani „nasilim“, jejich situace neni nepodobna te nasi…dnes vyjimecne bez smajliku…:
    http://www.scienceworld.cz/clovek/ikove-kultura-individualistu-5157/?switch_theme=mobile

  7. sax

    A nemism dodavat, ze Tainteruv vyklad je veden take ze soucasnych kulturnich pozic, ale popis je natolik dobry, ze nam nechava dost prostoru i k jine interpretaci.

  8. Janika

    Saxi, Vy jste to vzal z toho konce, který je pro mě nejzajímavější, naprosto fascinující.

    Když vymizí kulturnost, tak to s lidmi dopadá špatně – ta živá, přirozená kulturnost. Jestli to platí i pro tu naši, metafyzickou, to netuším.

    Tomu národu možná (nevím) jeho živou kulturnost vzali jiní – my – „civilizovaní“. Před časem jsem zahlédla koutkem oka film o jakémsi podobném národu, který žil po staletí kdesi velmi skromně. Ale měli své rituály a zvyky, byli dokonale přizpůsobeni a žili šťastně. Pak jim tam přišli „pomáhat“ z katolické misie či kdo to byl. Dětem vzdělání a odříznout je od kořenů. Stačilo neuvěřitelně málo a nárůdek se propadl do zoufalé bídy. Co se vlastně stalo, co jim to udělali – to se dá těžko vysledovat, ale zničili je. Proč to píšu – možná nějaké podobné setkání přivedlo ten nárůdek Iků k tomu, čím jsou dnes.

    Působení takového hrůzného rituálu na stmelení národa, na zabránění čemusi, co vede k „sebevražedným“ tendencím, to ale pochopit nedokážu. Neodsuzuju to z našich pozic, to ne, přijímám, že jiná společenství žijí jinak a mají jiné hodnoty. Ale vžít se do toho, proč a jak by to mělo společnosti prospívat (v konečném důsledku cesta k „prosperitě“, proč se přít o to slovo) – to mi jaksi nejde.

    Nedávno jsem to viděla ve filmu o Hanibalovi na Prima Zoom, tahle filmy tam teď běží. Výklady beru s rezervou – podle nich byl Hanibal poznamenán (!) a byl tím, čím byl, vlivem zážitku z dětství, kdy byl obětován jeho bratříček.

    No a také se dá hledat souvislost s Abrahámem, kterému Bůh přikázal obětovat vlastního syna. Tenhle krutý skutek křesťané obhajují, na pohanské oběti se dívají s odporem a pohrdáním.

  9. Janika

    Zajochu, to mě taky napadlo s tím trhem versus plánováním, že tady opravdu platí zlatá střední cesta. Divoký, nekontrolovaný trh jakživ nevybuduje funkční společnost, plánování se zase zvrhává v totalitu. Jdeme ode zdi ke zdi.

    Proč chceme víc a víc peněz, o tom jsem se tady nedávno dohadovala s Edmundem Černou Zmijí. A vzdala jsem to. Už ani nevím, čím mě vyřadil z provozu :-).Tak jen opatrně naznačím, že podle mého mínění a cítění chceme peníze proto, abychom se osvobodili od nutnosti běhat jako veverky na kolotoči, pokud chceme přežít, prostě abychom byli svobodnými lidmi. Kvůli moci – to taky, ale zase je tu otázka, k čemu ta moc?

  10. Lazar Long

    Historie nezaznamenala, že by někde bylo náboženství s racionálními základy.
    Náboženství je berla pro lidi, kteří nejsou dost silní, aby se neznámému postavili bez
    pomoci. Ale stejně jako lupy má většina lidí i náboženství a plýtvá na ně časem i penězi
    a vypadá to, že mají značné potěšení z toho, jak si s tím pohrávají.

  11. Janika

    Lazare, Vy znáte nějakou „historii“, co něco „zaznamenává“ :-)? Jak vypadá, mohl byste ji popsat?

    No a to Vaše „nejsou dost silní“ by se dalo interpretovat taky “ nejsou dost vnímaví“.

    Ale neposmívám se Vám, to ne, to si nemyslete, kdysi jsem tvrdila to samé, co Vy, asi tak v patnácti. A věřící nejsem, to abych nebyla v podezření :-).

  12. brtnikvbrlohu

    Lazar mne přivedl k tomu, že jsem si vzpomněl na Marxovo opium lidstva, ale v jeho původním významu – ne jak to později komunisti interpretovali – Marx to nemyslel hanlivě.

    Janiko – nedával bych tam ani silní ani vnímaví, jde o psychologický problém který vidím jinde a na který není jednoduchá odpověď. Navíc je to vysoce individuální. A víra taky není absolutně iracionální – i ten materialismus je svým způsobem víra, i když je na rozdíl od víry logickou záležitostí. — Ale zase jsme někde co nejde řešit tady. – Chtělo by to dlouhou debatu která by nevedla k jednoznačnému závěru – takže za sebou raději nechám ??????????????????.

  13. Milan

    Janiko, vždyť Vy jste vůbec nepochopila, jak to s tím Abramem bylo.
    Abram byl už starý a neměl děti, ale Bůh mu slíbil, že bude mít velmi četné potomstvo. Pak se Abramovi narodil syn a Bůh ho vyzval, ať jde na horu a toho syna mu obětuje a když už to Abram chtěl udělat, Bůh tomu zabránil a řekl mu, že přeci nechce, aby mu někdo obětoval své děti tím, že je zabije. A protože svou přípravou k obětování syna dal Abram najevo, že naprosto a úplně věří Bohu jeho slova o tom, že se stane otcem mnohých, přejmenoval ho Bůh na Abrahama.
    Celé se to odehrálo právě proto, aby bylo všem jasné, že Bůh nechce zabíjení dětí pod záminkou obětiny. To v té době totiž bylo dosti běžné. Nejhorší v tom byli Féničané. A právě díky tomuto Abrahámovu zážitku se pak Židé od všech ostatní odlišovali tím, že nezabíjeli žádné lidi jako obětiny, natož aby zabíjeli vlastní děti.
    Všechny historické knihy Starého zákona jsou o tom, jak Bůh postupně učili Izraelce chovat se jinak než ostatní národy.
    Přeji Vám pěkné Velikonoce.

  14. Janika

    Děkuji, Milane, jen jste potvrdil má slova o tom, že křesťané tento skutek obhajují a ukázal jste, jak. Samozřejmě, že všechno se dá interpretovat nejrůznějšími způsoby a různě vykládat. Já tyhle výklady neberu, je mi bližší originál a vlastní pohled na něj:

    Genesis 22, 1-3: Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem. Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím. Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh.

    Abraham neváhal, nebouřil se, neprosil, vzal synáčka a připravil hranici – nic divného mu na tom nepřišlo. Proč asi.
    Mimochodem obětování zvířat místo člověka taky nic moc… Kain zabil Abela, který na rozdíl od něho prováděl tyto krvavé rituály – to celou věc posouvá trochu jinam.

  15. Janika

    Brtníku, co se týče víry, tak moje nejoblíbenější na toto téma je esej Gabriela Marcela „Od názoru k víře.“ Jednou větou: Zatímco ateismus je pouhým názorem (přesvědčením, což je totéž) a jako takový má mnohá negativa (spíše převládají), víra je niterným stavem (citem, rozhodnutím…), podobně jako láska.

  16. sax

    „Ale vžít se do toho, proč a jak by to mělo společnosti prospívat (v konečném důsledku cesta k “prosperitě”, proč se přít o to slovo) – to mi jaksi nejde.“ – viz janika

    Videl bych to na dvou linkach, janiko:

    Jednak nebyla ani televize, radio a ani skoly, tedy nebylo jak jinak to lidem do hlavy nacpat (obecne se bavim o situaci tak treba pred 5- 10 tisici lety).

    Pak bych rekl, ze „prosperita“ je termin, vychazejici uz z podstaty, ze se mame dobre, ci zijeme v modu „vime co je to zit dobre a je to pro nas to hlavni“. Nevim, do hlavy tem tehdejsim lidem nevidim, ale mam zato, ze to nebyli zadni pitomci ci sadisti, ale ze jejich hodnotovy zebricek byl zameren spise na „byt“, nezli „mit“ (ve Frommove smyslu slova).
    Tedy ze jejich prosperita se rovnala svornosti spolecesntvi…kdyz to hodne pretahnu, pak oduvodnena smrt muze byt smysluplnejsi, nezli neoduvodneny blahobyt.

    …ale rozumejte, nehodlam tu kritizovat nasi konzumni spolecnost, jen poukazuji na odlisne hodnoty a mam tolik predstavivosti, ze mi smysleni autentickych spolecenstvi (tak jak si myslim, ze premyslela) neni uplne cizi. Onen „orgasmus pospolitosti, pronasledovany kazdodenne smrti“ uz asi nezname, je davno pryc, nicmene pro me to uplna cizina neni, jak pisi…zbyvaji jen takove zablesky, jako vzpominka na ohnostroj pred 40 lety 8-)

  17. Kamil Mudra

    Janiko, tak si přečtěte hned první větu z Vaší citace a už Vám nebude připadat nepochopitelná obhajoba věřícími tak jak o tom píše Milan. Je přece jasně předesláno že jde o zkoušku – tedy skutečné obětování Bůh nežádal.

    A obecně ohledně lidských obětí:
    Mě osobně je bližší výklad prezentující oběť coby posla, vyslaného k božstvu za účelem připomínky. Tedy vlastně jakýsi „silnější kalibr oslovení“. Silnější než individuální modlitba, silnější než kolektivní modlitba. Posel který měl bohu připomenout: „Jsme tady, pokorní, důvěřiví, spoléhající se na Tebe Bože. Nezapomeň na nás!“

    Tím se toto obětování lišilo od obětin jiných, převážně potravinového charakteru, vyjádřujících, svým symbolickým rozdělením se, projev úcty a díkuvzdání za to že „se máme tak jak se máme, protože víme že by to mohlo být i horší“. Do téhle „kategorie“ patří i obětování zajatých nepřátel, přesto že šlo též o lidské oběti.

    No a v neposlední řadě, v případě obětování našince, šlo také o kněžský PR „brnkající“ na strunu toho „když už – tak už“ které v sobě nosíme. Asi jako (a ten příměr prosím neberte pro svou vágnost jako cynismus) když čekáte na zastávce na autobus, který už dávno měl jet a říkáte si: „No, když už jsem tomu čekání obětovala tolik času, tak už to tu vydržím než přijede.“ Působení na lidi v případech kdy duchovnímu vedení šlo o to získat čas než se průserová situace sama změní k lepšímu (zaprší, oteplí se atd.) čili o odklad okamžiku kdy by mohli být, coby „ti kompetentní“, svým společenstvím označeni za neschopné a nést následky hněvu.

  18. J. Hruška

    Víte milé dámy, „muž jest logik“. Je logikem i tehdy, když plácá nesmysly. Po „logické“ linii si všechno obhájí, ale stačí si přečíst kterékoli dílo, které v dané době opravdu vzniklo, aby člověk viděl, že tehdy lidé smýšleli jinak a měli jiné starosti (antická pohanská literatura je přístupná v dobrých českých překladech).
    Naproti tomu ženský přístup demonstruje příspěvek o prosperitě Z mužského hlediska tady není problém. Když vám dítě ve škole prospívá, neznamená to, že zpívá i v hodině matematiky, ale že má dobré známky, rozumí si s učiteli i spolužáky. Paní Zajoch to spojila se snahou nejen mít se dobře, ale hlavně mít se lépe než soused a ovládat, panovat. Jde to skutečně ruku v ruce, ale z „logického“ hlediska jde o jiné téma – o téma hříchu. No a o tom nemá tady cenu vůbec začínat, protože to odmítáte.

  19. Janika

    Saxi, Vaši představivost v tomhle nemám, je to podobné, jako se nedokážu vcítit i do některých lidí dneška. A nemusí to být ani krajní případy, jako teď ta aktuální kauza, jak ti tři mladíci zabili tu dívku. Tím nechci naznačovat, že to má něco společného s dřívějšími obětmi, i když vlastně, kdoví…
    Slovu prosperita, jak bylo užito v tomhle článku, bych rozuměla ve smyslu být (u těch dřívějších společenství) i mít (dnes).

    Kamile, že někomu uložím zkoušku přece vůbec neznamená, že ho tu věc nenechám vykonat.

    Jene, Vaší poznámce nerozumím, nevím, jestli jsme se dobře pochopili – zarazila jsem Milana v kázání proti potratům. To je bezvýchodné téma, na které nemám žaludek a nepřeji si s ním tady začínat. Jinak o hříchu a čemkoli jiném klidně :-).

  20. J. Hruška

    Milá Janiko, těžko Vám mohu mít za zlé, když zarazíte pánské mudrování nad něčím, co bývá důsledkem pánské zábavy. Jde o něco jiného. Já jsem uvedl téma hříchu slovy „mít se lépe než soused a ovládat, panovat.“ Vy začnete o interrupcích. Jak se máme domluvit?

  21. Janika

    „těžko Vám mohu mít za zlé, když zarazíte pánské mudrování nad něčím, co bývá důsledkem pánské zábavy.“ – těší mě, že jste nenapsal místo „zábavy“ „hříchu“ :-).

    Jinak se omlouvám za nedorozumění, nepochopila jsem zřejmě, o čem podle Vás diskuzi odmítám a myslela jsem, že reagujete na můj komentář 27.3.2013 v 16.32.

  22. Kamil Mudra

    Nojo, máte pravdu Janiko. Z první věty věty skutečně nelze s jistotou vyvodit že půjde o „simulaci“. Zde jste ukázala že žena může být i důslednější logik než muž i navzdory tvrzení pana Hrušky :-). Nechal jsem se ovlivnit tím že vím jak to dopadlo a to je v originále popsáno dost jednoznačně. Domnívám se že to jak se situace vyvinula dává za pravdu Milanově výkladu. Tedy co se týče té lidské oběti. K tomu jak „Bůh postupně učil Izraelce chovat se jinak než ostatní národy“ bych měl asi nejednu výhradu. „Jinak“ snad, ale humánněji – to zrovna ne.

    Na druhou stranu mne nepřekvapuje že „Abraham neváhal, nebouřil se, neprosil, vzal synáčka a připravil hranici – nic divného mu na tom nepřišlo.“ Nemůžeme přehlížet okolnost že člověk silně věřící v Boha a posmrtný život přikládá smrti podstatně jiný význam než ten kdo je přesvědčený o tom že smrtí vše končí. A u Abraháma už vlastně nešlo ani o víru nýbrž o vědění. On přece s Bohem přímo komunikoval a tak těžko mohl mít nějaké pochyby o jeho existenci. Dnes by ho možná nějaký psychoanalytik přesvědčil (a nebo také ne) o tom že trpí stihomamem a měl by se léčit. Ale pochybuji že by se v jeho blízkosti tehdy nějaký vyskytoval.

    „Krvavosti“ Abelovy oběti bych nepřikládal význam. V běžném pojetí (i božím, mimo těch „nečistých“) je zvíře potravina stejně jako mrkev nebo třeba meloun a Kain nezabil Abela kvůli obraně nějakého zvířete. Vesnická hospodyňka připravující slepičí polévku určitě nevidí v usmrcení slepice nějaký „krvavý rituál“.

  23. Janika

    To jsem ráda, Kamile, že jste uznal mou logiku v této věci :-). U mužů to nebývá zvykem, ani když nemají pravdu.

    K tomu případu jsem chtěla uvést příklad – uložím například partnerovi zkoušku, jestli mě má dostatečně rád a obětuje kvůli mě fotbal a zůstane se mnou. Vidíte, jak je to pitomé? Nikdy bych žádnou takovou zkoušku lásky (analogicky víry) nežádala. Přesto jsem daleka tvrzení, že to bylo od Boha pitomé. Podobné případy zkoušky se vyskytují i v pohádkách (rozdělí se Honza s kouzelným dědečkem o poslední buchtu?) a pohádky jsou moudré. Vyvozuju z toho, že si Abrahámův případ vykládáme špatně a musí za tím být něco jiného, hlubšího.

    Krvavým rituálům, které prováděl Abel přikládám velký význam. Kain byl zemědělec, obětoval rostinnou potravu – a to Bůh nepřijal. Dal tím směr tomu dalšímu, který se mi osobně vůbec nezamlouvá. A považovat zvíře za pouhou potravu je odporné. Když Indián ulovil zvíře, byl v tom rituál, respektoval duši zvířete, snad ji požádal o odpuštění, byla v tom pokora a vnímání druhé živé bytosti.

  24. Kamil Mudra

    Janiko, já Vám ohledně toho zabíjení zvířat dobře rozumím, už proto že sám také patřím k těm útlocitným. Zabít jakéhokoli živého tvora se mi příčí. Sám to nedokážu a výjimku u mne tvoří jen bodavý hmyz, pouze ve chvíli kdy na mne útočí. Ani pak z toho plácnutí nemám nějak uspokojivý pocit, beru to jen jako nutnou i když nemilou obranu. Je fakt že z hlediska sebeobrany necítím rozdíl mezi hmyzem a člověkem, ba možná jsem více na straně toho hmyzu, který se chová tak jak mu jeho přirozenost velí.

    To mne však nevede k tomu abych odsuzoval řezníky a chovatele zvířat která jsou člověkem zvolena k tomu aby byla snědena. Jsem jen rád že to dělá někdo za mne, protože maso jím a chutná mi. Ani to neznamená že bych ve zvířeti viděl pouhou potravu. Můj přístup k nim je spíše ten indiánský o kterém píšete. Ale nechci se zde pouštět do nějakého vegetariánsko-masožraveckého sporu. Obě strany mají své argumenty.

    Domnívám se že Kainova „profese“ ještě neznamená že byl také vegetarián a že si rád nepochutnal na skopovém když ho brácha pozval na oběd. Aspoň jsem tedy nikde v Bibli nenarazil na zmínku že by nejedl maso. Proč Bohu jeho oběť „nevoněla“ netuším. Třeba měl zrovna v tu chvíli chuť na kus flákoty, co já vím, nijak to nekomentuje. Třeba ho také jen tak zkoušel jako později Abraháma? Kdo ví? Každopádně si to boží opomenutí nevyložil Kain zrovna nejlépe a coby bratrovrah ještě nedopadl zrovna nejhůř.

    No a co se týče té Vaší zkoušky partnera: Připadlo by Vám stejně pitomé kdybyste mu dala vybrat mezi Vámi a nezřízeném holdování alkoholu (nebo třeba jiným ženám), nota bene ještě před svatbou? Ona není zkouška jako zkouška a neznáme-li účel (tj. následné uplatnění jejího absolventa) pak se nám její náročnost i „styl“ dost špatně posuzuje i v záležitostech mezilidských, natož pak „lidsko-božských“.

    Pokud se domníváte že Bůh Abrahámovi neodůvodnil své jednání dostatečně srozumitelně a že za tím bylo i něco jiného, pak Vás možná napadlo i co by to mohlo být – podělte se tedy. Konstatovat pouze že za něčím musí být i něco jiného lze téměř u čehokoli.

  25. Kamil Mudra

    Chtěl jsem se ale původně vyjádřit přímo ke článku a to téma oběti/ obětování mne nějak odvedlo na „větev vedlejší“.

    Onou „služební věcí“ může být například idea dosažení svobody. Dosáhnout jí sice nemůžeme ale dílčích úspěchů v procesu osvobozování ano. Dokud tedy budeme mít tuto její nedosažitelnost na paměti, vyvarujeme se zklamání a během dílčích kroků za dosažením možného bude pro nás stimulem a oporou. V takové „fázi“ se nacházíme na té „zlaté střední cestě“.

    Učiníme-li ji však modlou, tedy nedotknutelnou jakoukoli kritikou, přestaneme vnímat její „vadu na kráse“ (onu nedosažitelnost) a ve chvíli kdy „narazíme“ (praxí a nebo třeba jen myšlenkovým postupem) může nás toto zjištění natolik srazit na kolena že „svrhneme modlu“ a „vylijeme s vaničkou i dítě“ které jsme počali a jehož úspěšnému opečovávání jsme již tolik obětovali.

    Na této „služebné věci“ je dobře viditelný zajímavý paradox: Nejsvobodněji se cítí ten kdo nemá potřebu se svobodou jakkoli zabývat. To však platí i pro otroka který se (čitě hypoteticky) narodí v podpalubí galéry a až do své smrti nepozná nic jiného.

    A teď si (jen v zájmu zjednodušení) dovolím trochu metafyzické „příměsi“:
    Z hlediska „uvěznění duše v těle“ jsme všichni takovými „otroky“.
    Za absence idey svobody omezíme své potřeby jen na snahu o získání pohodlnější lavice u vesla a kvalitnější jídlo, cítíce se „svobodně“ (respektive – necítíce se nijak ve vztahu ku svobodě) a naše situace zůstane beze změny. Stane-li se touha po svobodě naší „služebnou věcí“ může nás vyvést na palubu, ke kormidlu, k pevnině… Je tu však také riziko že někdo ochotný obětovat svobodě cokoli zapálí prachárnu a my skončíme jako potrava pro ryby.

    Jakákoli lidská touha má v sobě potenciál modly: krásné tělo, ryzí charakter, poznání, majetek, moc, harmonický společenský systém, funkční a čistý ekosystém…
    Některých lze dosáhnou individuálně a u jiných to není možné jinak než v součinnosti s ostatními. Zpětně lze zpravidla rozpoznat kdy se „služebná věc“ stala „modlou“. Lze to však alespoň odhadnout u toho s čím ještě nemáme dostatečnou zkušenost? Jako například: genetické inženýrství, kolonizace vesmíru, čistá podoba komunismu, jednotný světový řád …?

    Ale varovat se modlářství bychom určitě měli. Pro začátek alespoň u toho s čím už tu zkušenost máme a mnohdy dokonce opakovanou.

  26. sax

    „Dokud tedy budeme mít tuto její nedosažitelnost na paměti, vyvarujeme se zklamání a během dílčích kroků za dosažením možného bude pro nás stimulem a oporou.“

    Svoboda neni turisticky vylet, pane Mudro, bud vsechno anebo nic, racionalni pozici dilcich kroku nedosahnete niceho, mozna revoluce.

    Jedina sance je podstrcit nejaky fetis (fetis= cast vydavana za celek), trebas ideu demokracie, ci nejakou statistiku OECD, porovnavajici zivotni uroven CR a Kuby.
    Anebo uvest v zivot nejaky replikator drobnych fetisu, jako treba USTRK: kazdy tyden vyda do behu maly fetisek; to je dobre pro neklidne povahy.

  27. Janika

    „bud vsechno anebo nic“ – tak možná u svobody to platí, ale jinak se moje uvažování už předtím ubíralo podobným směrem, jako Kamilovo – ty ideje „svobodný trh“ a „plánované hospodaření“ (= vláda lidu, demokracie?) jsou nedosažitelnými ideály a pokud budeme mít tu nedosažitelnost na paměti, jak říká Kamil, vyvarujeme se toho vylévání dítěte i s vaničkou, vezmeme si z každého to lepší. Jestli tedy i tohle není nereálným ideálem :-).

    K těm obětem, Kamile – rozhodně je mi proti mysli chápat je jako úplatek, jako něco za něco. Možná to tak dnes lidé chápou a chápali někteří i dříve, ale to je podle mě hrubé zkreslení původního významu. A že Bůh „neměl chuť“ na to, co mu obětoval Kain, to už je totální nesmysl, asi jste to myslel jen jako vtip. „Bůh“, ať už je jím cokoliv, nepotřebuje od nás žádné oběti, oběti činíme kvůli sobě. Snad abychom prokázali, že na něčem nelpíme? Nebo z jiného důvodu? To jsou otázky i kolem smyslu oběti Abrahama.

    No a k důkazu lásky partnera – to, co uvádíte, Kamile, žádné důkazy lásky nejsou, nějaký prostě je, nebo není. Popravdě žádná oběť jako důkaz lásky mě ještě nenapadla.

  28. sax

    To si klidne delejte, samozrejme, ale bach na fetis, to je mocna carodejka… 8-)

    Existoval kdysi jisty muz jmenem Retif de La Bretone, soucasnik markyze de Sade…a tomu se markyzovy metody nelibily.
    A rozhodl se jit na to takto: jelikoz to byl muz inteligentni, tak vedel, ze markyzovy spady nejsou jen nejaka ryzi chorobnost…a nebot je na kazdem sprochu pravdy trochu, tak nabidl, aby si lide z markyzovych uchylek vybirali pouze umerenym zpusobem. A pri vedomi, jak mohou koncit, aby si uvedomili nedostupnost „celku“ a soustredili se na „dilci rozkose“.

    No a od te doby se jeho praktiky nazyvaji „retifismus“ 8-)

  29. Janika

    To Vaše přirovnání je geniální, saxi, vybírat si z markýzových úchylek uměřeným způsobem :-).

  30. Kamil Mudra

    Saxi, PLNĚ svobodný nikdy nebudete. Vždy Vás bude omezovat cokoli s čím se během své existence potkáte nemluvě o nutnosti naplňování svých nejzákladnějších potřeb.

  31. Kamil Mudra

    Samozřejmě, Janiko, že ty „boží chutě“ byl jen vtip na odlehčení :-) To jste pochopila správně.

    Ale oběť je vždy „něco za něco“. S tím nic nenaděláte ať už si to „vyšperkujete“ jakkoli. A vždy to tak bylo chápáno. Když kdokoli cokoli obětuje tak vždy očekává návratnost. Ať už pro sebe a nebo pro někoho jiného. Jinak by se přece nemluvilo o nějaké „zbytečné oběti“.

    No a s tím důkazem lásky… Ten (nějaký univerzální) opravdu neexistuje. Důkazem lásky může být pro každého pouze to, co on sám je ochoten jako důkaz lásky přijmout. Nic jiného ho asi nepřesvědčí. Osobně si ale myslím že ten kdo miluje, od toho druhého ani žádný důkaz lásky nepožaduje. Spíše inklinuje k tomu aby nějak projevil lásku kterou cítí.

  32. J. Hruška

    Víte, Janiko, mně dráždí představa, že sexualita = hřích. Vyplývá z ní totiž, že impotent nehřeší, i když je lhář, podrazník, lakomec, kruťas a podobně. Jinými slovy: Když se udělá modla ze sexuální kázně, dopadne to blbě.
    Na druhé straně to nedopadne líp ani tehdy, když se udělá modla ze sexu. Je to totiž bůžek nad jiné krutý. Nejen že Vám obvykle zkazí život, připraví Vás většinou i o soudnost.

  33. brtnikvbrlohu

    Nějak si to dneska nemůžu srovnat – na Apríla vánočně zasněženou krajinou jde skupina s tatarem (pomlázkou)… Že by tím NEBESA dávala najevo svou nespokojenost s děním v podnebesí?

    Ke Kamilovi se těžko co dodá, pídění se po absolutní svobodě je skutečně honba za nikdy nedosaženou chimérou které zákonitě vyústí v omezování svobody jiného.

  34. sax

    Nojo, jenze jak mohu dosahovat nejakych dilcich uspechu, kdyz neni zadny celek? Kde neni celek, nejsou ani jeho dily.
    Idela celku pak zaklada pouze ideal dilciho uspechu= cokoliv delate dilcim zpusobem, to delate blbe 8-)

    To je preci z vasich „umerenych“ slov citit uz od sameho zacatku (pan Mudra a Janika)…kdokoliv ma krev v tele, tohle nemuze vzit vazne (ideal celku a dosahovani dilcich uspechu).

    Svoboda je dobra vec? Anebo ne? Muzete ji dosahovat jen po malych kruccich, aniz byste ji dosahli cele? To je podle meho nesmysl…kdyz je dobra, chcete ji celou…a zadny ideal, pekne navostro 8-)

  35. Janika

    Kamile, zbytečná oběť je ta, kterou činím kvůli nějakému prospěchu na oplátku, když ten prospěch nedostanu. Oběť, dávaná z vnitřní potřeby, zbytečná být nemůže. A když berete (většina lidí bere) oběť jako kšeft, tak to je prostě jednou kšeft a žádná oběť.

  36. Janika

    „jenze jak mohu dosahovat nejakych dilcich uspechu, kdyz neni zadny celek? Kde neni celek, nejsou ani jeho dily.“ – psala jsem nejdřív takové příklady, jako město – jako celek nemusí nikdy existovat, jsou jen domy, pořád se přistavují nové. Ale pak mi došlo, že takhle to nemyslíte, saxi. Představa města jako celku je reálná, představa svobodného trhu je nereálná, je to idea. Ale my přece nemusíme říkat, že uskutečňujeme části té ideje, ale třeba že idea, kterou společnost přijme (slovně, jako deklarovaný cíl) má prostě reálné dopady.

  37. sax

    Rozhodne se tu nechci hadat, janiko, pisu sem, protoze mam trosku volneho casu.

    Svoboda neni mesto ani botanicka zahrada, nemuzete na ni s taxonomii, protoze nikdy nenajdete jeji „jednotku“.
    Svoboda je stav- uskutecneni. Zemekoule take nedosahnete tim, ze po ni budete delat dilci kroky.
    Postavit svobodu jako dosahovatelny ideal je podle meho, s prominutim, uplny nesmysl.
    Zapojte trochu fantazie: vy nemate malo svobody, vy mate moc nesvobody…to co zde ubira svetlo neni nedostatek slunce, ale temna planeta 8-)

    At mi tu pan Mudra napise ten svuj ideal svobody a v jedne vete mu dokazu, ze vymyslel jen dilci nesvobodu nekoho druheho. Takhle polozeny problem je jen nekonecna hra…pokud nekoho bavi byt kreckem v kole, tak prosim… 8-)

    Ja proste na fintu, ze mame malo svobody a ze ji muzeme jen pomalu pridavat, neskocim.

    Svobody je vsude dost, je vsude; ze se vam v lese postavi do cesty strom neni otazka ztrata vasich svobod, ty jsou vzdy spojeny se zamerem druheho cloveka, nesvoboda je lidska kategorie, umyslne potlaceni-ponizeni.

    Pokud by vas rajcoval strom v ceste, pak byste nebyla ani schopna vstat z postele, protoze by vas „znesvobodnovala“ podlaha, na kterou musite vstoupit atd. az do nekonecna…poukazka do blazince.

    Ta rec, co tu vedete, je ciste ospravedlnujici, racionalizacni metoda uniku z nesvobody. To neni produktivni hovor, ale uklidnujici ukolebavka…tedy nic proti tomu, ale to pak v zasade spise patri na soukrome, nezli otevrene forum. Zde ovsem pocitam s tim, ze je to mineno jako nastrel…tak to beru a podle toho odpovidam- neuklidnuji, nepridavam se 8-)

  38. Kamil Mudra

    Saxi, umenšováním (dílčí kroky) nesvobody se neustále přibližujete k ideálu svobody ale samotný ideál tím nikdy neuskutečníte. Tu ideu máme jen pro definování cíle (i když nedosažitelného), abychom prostě věděli za čím jdeme. Tedy Vám tu žádný ideál popsat nemohu, protože bych se pokoušel o popis něčeho o čem jsem přesvědčen že neexistuje.

  39. Janika

    Saxi, ale ke svobodě jsem se nevyjadřovala, v tom se, myslím, shodneme. Měla jsem na mysli ideje, kterými se v určitých obdobích společnost řídí, resp. to deklaruje, jako je svobodný trh, demokracie, právní stát a jiné – jsou to sice ideály, ale přesto už tím, že je společnost přijme za své jako svůj program a vývěsní štít, tak mají reálný dopad.

    Kamile, definování nějakého pojmu nemá přece s jeho možností realizace nic společného, tak tu svobodu zkuste definovat :-).

  40. Kamil Mudra

    Janiko, tlačíte mne k tomu abych se pokusil o něco o čem se sám domnívám že nelze. Tedy, jen proto abych Vám vyhověl: „Ničím neomezené bytí“ – pokud by to bylo možné. Jenže to možné není, protože už samo bytí je neoddělitelně spojeno s omezením. Vlastně by se dalo říct že bytí je omezením.
    Pojem „svoboda“ potřebujeme jen k tomu abychom měli protipól k pojmu „nesvoboda“.

    Pokud ovšem jste přesvědčena že se každý pojem dá definovat, tak zkuste definovat pojmy jako „krása“, „dobro“, „zima“ … aniž byste je definovala pouze jako opak svého protipólu, tak aby jejich definice byla vždy a za všech okolností platná.

    • Janika

      Sám vidíte, Kamile, že je to nesmysl – ničím neomezené bytí – to jako bytí ve vzduchoprázdnu :-)?

      • Kamil Mudra

        Kdyby šlo jen o vzduch, Janiko, byla by to „brnkačka“. :-)

  41. Kamil Mudra

    Saxi, znovu jsem si pročítal Váš příspěvek a sílí ve mě dojem že to oba vidíme stejně. V mém příspěvku jsem použil nesprávný výraz. Místo slova „dílčí“ jsem měl použít „jednotlivý“. Souhlasím s tím že jak „svoboda“ tak i „nesvoboda“ jsou čistě lidská záležitost. Vždyť také výše píšu o tom že svobodný se cítí ten kdo nemá potřebu se svobodou jakkoli zabývat.
    Jenže když už jsme si tyhle pojmy zavedli a zvykli s nimi pracovat, „vdechli jsme jim život“.

    Je to zvláštní ale oboje konstatování:
    1) „Svobody je všude dost, je všude“
    2) „Svoboda neexistuje“
    mi připadají platná přesto že si odporují.

    Píšete že: „Postavit svobodu jako dosahovatelny ideal je podle meho, s prominutim, uplny nesmysl.“
    Jasně že je. Ale stalo se to už mnohokrát a děje se to i nadále, nese to své „plody“, má to své následky, své průvodní jevy a my tedy nemůžeme dělat že to není. Zrušit to neumíme a tak se s tím, holt, musíme nějak naučit zacházet aby to bylo spíše k dobrému než špatnému. Svoboda je „živá“ modla (proto jsem ji použil jako příklad) a těžko potkáte nějaký významný počet lidí kteří by o ní nevěděli. Když někomu řeknete že je jí všude plno, vyjmenuje Vám všechny nesvobody které ho napadnou a bude se na Vás koukat jako na blázna.
    A já se přiznám že nerozumím tomu Vašemu: „všechno nebo nic“. Jak vypadá to „všechno“ a jak vypadá to „nic“? Ať to obracím jak to obracím pořád jsem přesvědčen že se všichni nalézáme někde „mezi“.

    • Janika

      Dneska asi těžko, Kamile. Myslím, že to byl smysl oběti ve vyšších formách původního chápání náboženství, pro lid to ale bylo vykládáno jinak, zjednodušeně a zkreleně, aby lid pochopil a přijal. Ale možná, že prvky takového obětování by se daly najít i dnes u některých lidí v jejich čistě soukromém a niterném prožívání.

      • Kamil Mudra

        To je zajímavá myšlenka. A jaký smysl oběti ve vyšších formách původního chápání náboženství máte na mysli? I takový příklad by mne zajímal. Případně i příklad obětování lidí v jejich čistě soukromém a niterném prožívání. Nemusíte hledat nějaký konkrétní. Klidně by postačila i nějaká modelová situace.

        • Janika

          Myslím, že slova například Bible se dají vykládat vícero způsoby a jedním z nich je takový způsob, který byl už tehdy přístupný jen vyvoleným, pro obtížnou pochopitelnost nebo při povrchním uchopení nepřijatelnost. Jen mohu tušit, že za tím „tajným“ výkladem se skrývá hlubší pochopení tajemství našeho žití.

          A ten současný příklad – taky můžu jen naznačit – od duševní bolesti může pomoct bolest tělesná, něco v tomhle smyslu, možná.

          • Kamil Mudra

            Inu, s tušením nelze polemizovat. A u současného příkladu je
            návratnost v onom odstranění duševní bolesti.

            • Janika

              Jenže Kamile, řeč nebyla o takové návratnosti, ale o kšeftu „něco za něco“ s nějakou jinou entitou.

              • Kamil Mudra

                Domnívám se že z mého:
                https://janica9.wordpress.com/2013/03/26/deti-varujte-se-modlarstvi/#comment-6735
                srozumitelně vyplývá že nemám na mysli žádnou oběť specifickou, ale že hovořím o obětech všeho druhu. Na tom že je při nich vždy očekávána návratnost nic nemění to, od koho nebo od čeho je očekávána. Vždy jde o „něco za něco“.

                V případě rituálních obětí je oběť nabídnuta za nějaký žádoucí projev (případně za absenci nežádoucích projevů) té Vámi zmíněné „jiné entity“.
                V případě ostatních obětí je zas vždy očekávána, coby návratnost, nějaká změna ve prospěch vlastní nebo někoho jiného/jiných.

  42. brtnikvbrlohu

    Začínám mít pocit, že celá diskuse se dostala do slepé uličky v podobě honby za chimérou. Kdo vlastně celý diskurs na téma svoboda vyvolal? Nakolik jsme determinováni prostředím ve kterém žijeme? – Neústí to nakonec do jisté formy predestinace? Nakolik jsme spoutáni řetězcem kauzalit na jejichž existenci nemáme vliv?
    A když tedy už takto provokuji tvrzením o nesmyslnosti celého diskurzu tak si dovolím citovat V. Bělohradského: -Slovo „svoboda“ znamená v pravicovém diskurzu právo soukromých majitelů disponovat svým majetkem s co největší mírou bezohlednosti vůči druhým.- (Společnost nevolnosti str. 228, Slon 2009)
    Možná že se mýlím, ale v levicovém diskurzu jsem takto obecně pojatý pojem svoboda nenalezl – je tam jenom svoboda v možnosti dosažení určitých věcí, hodnot, vždy ale definovaných, ve smyslu naplnění konkretních potřeb – viz. Maslow.
    Ale to se už vlastně opakuju.

    • Janika

      Souhlasím, brtníku, diskuze o svobodě sem nepatří, když jsem zmiňovala „ideu“, tak jsem měla na mysli to, o čem se píše v článku – idea „svobodného trhu“ a „plánovaného hospodaření“.
      Ale to Vaše srovnání pravicového a levicového pojetí „svobody“ je trefné.

    • Kamil Mudra

      Brtníku, definic svobody najdete v obou diskursech mnoho. Ale pokaždé jde o definování, ve smyslu naplnění konkretních potřeb. Citát od Bělohradského není v tomto výjimkou.
      Ony výjimky pak opouští oba „tábory“ ač mohou být (většina z nich) oběma uchopeny a použity s vyhovujícím výkladem.
      Řekl bych že toto je jedna příčin proč se může diskurs o „svobodě jako takové“ jevit nesmyslným.
      Protože k čemu je člověku že se rodí svobodný, když tím vstupuje do nesvobodného prostředí ze kterého není kam uniknout?

      • brtnikvbrlohu

        Trefné – jen ještě s tím že na té straně co ji cituje Belohradský jiná konkretní potřeba jaksi není vidět.

  43. Kamil Mudra

    No, neřekl bych že lze plánování v hospodářství označit za ideu. To už bychom tak mohli označit i volbu oblečení na výlet.

    • Janika

      Samozřejmě, ne přímo plánování, ale jako prostředek „vlády lidu“, „demokracie“ – jako opak ideje „svobodného trhu“.

      • Kamil Mudra

        Ale vždyť i pojem „svobodný trh“ je nesmyslný. Trh má svá pravidla (na kolik tomu či onomu „líbivá“ nehraje roli) a ten kdo se jimi odmítne řídit utrží houbelec. Těm kteří volají po jeho svobodě nejde o žádnou jeho „svobodu“ ale jen o neomezování způsobů získávání jakékoli výhody oproti ostatním trhovcům.
        Samotné kroky vedoucí k oněm výhodám však už nemusí mít s trhem nic společného.

        • Janika

          Samozřejmě, že idea „svobodného trnu“ je nesmyslná, ale přesto existuje a společnost, která ho proklamuje, se podle toho chová určitým způsobem. Tím nemyslím, že se chová tak, že opravdu prosazuje nějaký „svobodný trh“, ale uznáte, že se chová jinak, než kdyby měla jako deklarovaný cíl vládu lidu s plánovaným hospodářstvím. A právě to odlišné chování při prosazování neexistujících idejí je reálným dopadem těchto idejí :-).

          • Kamil Mudra

            „Plánované hospodaření“ je rozumnými hospodáři praktikováno po celé planetě i tam kde není modlou. Je takovou samozřejmostí že by ho nikdo coby ideu nevnímal, nebýt toho že ho modla „Svobodný trh“ hloupě označila za svého protivníka.

            „Svobodný trh“, jehož by mnozí rádi viděli coby „vítěznou modlu“, je nerealizovatelný, jde o „modlu s blbým jménem“ a přesto „živou“ (nebo spíše „dobře živenou“).

            Nejsem si jistý zda je vhodné prezentovat tyto dvě záležitosti coby protikladné, soupeřící ideje.

            Dle mého mínění zde stojí VEDLE SEBE: tisíciletími prověřená praxe a Chiméra. A i kdyby se (nevím jak) podařilo onu Chiméru prosadit coby „Alfu-Omegu“, vždy bude muset ten „svobodotržní“ trhovec plánovitě hospodařit, aby měl s čím přijít na ten „Svobodný trh“.

            Ale jinak, Janiko, s tím co píšete o chování společnosti souhlasím. Ono je to s tím „Svobodným trhem“ podobné jako se samotnou „Svobodou“.

            • Janika

              „“Plánované hospodaření” je rozumnými hospodáři praktikováno po celé planetě i tam kde není modlou. “ – Kamile, jenže my mluvíme o plánování státním.

              „Ono je to s tím “Svobodným trhem” podobné jako se samotnou “Svobodou”.“ – ale houby, nechytejte se slovíček. Místo „svobodný“ si dosaďte „volný“ a můžete tím myslet divoký, brutální, neregulovaný…, jak je libo.

              Ale jinak s tím, že by to neměly být soupeřící ideje souhlasím – vždyť o tom je přece tenhle článek.

              • Kamil Mudra

                Státy plánují také, Janiko. Co jiného jsou státní rozpočty než plánované hospodaření?

                A vyměním li jedno neurčité slovo za jiné neurčité, nic se tím nezmění dokud bude to pojmenované prezentováno coby „symbol svobody“ a to druhé jako její „utlačovatel“.