I dnes se kydá hnůj na blozích iDnes

Napsal Taras, převzato odtud.

Levná slovní hříčka. Na tomto českém největším blogu jsem pomáhal kydat od listopadu 2008 do 1. apríla 2013. Čtyři a půl roku. Tři sta dvacet článků. Násada od vidlí vyhlazena do vysokého lesku.

Pravda, něco málo (asi tak padesátku článků) jsem zrecykloval z předešlých blogů, hlavně Helmuty. Ale jinak byla všechna pojednávaná témata zcela exkluzivně exkluzivní, tak jako je i exkluzivní neuvěřitelné, necivilizované, neevropské blbství českých pravicových stran a jejich příznivců.

Kvůli opět naprosto nehorázné jednostrannosti českých médií byl můj blog vyhraněně antimodrácký, o levici jsem napsal snad dva nebo tři kritické články. Cožpak je možné močit po směru českého mediálního vichru, který se (opět zcela demokratickým normám vymykajícím způsobem) valí na hlavu čtenáře a posluchače? To bych si připadal jako kolaborant nejhoršího zrna.

Hlavní (a vlastně i jediná) přednost blogu iDnes je vysoký počet přečtení. V průměru jsem měl něco mezi 1500 až 2000 čtenářů. To jsou pomalu okresní noviny. Ale tím výhody končí a nastupuje strašlivé hlupáctví a zarytost diskutujících. V poměru 80 : 20 jsou zastoupeni modráci a diskuze podle toho vypadají. Nevím, jak tenhle jev vysvětlit, ale oni se počítají mezi tzv. lepší lidi – a přitom nejsou schopni argumentovat, formulovat a každou větou prokazují katastrofální neznalost principů demokracie, neznalost politiky a její historie, dezorientaci v současném světě a bolševicky pravičáckou zarytost, setrvávání na neudržitelných ideologických poučkách. Ze všeho nejvíc mi přípomínají dav Číňanů, mávajících za Kulturní revoluce rudými knížkami a vyřvávajících primitivní a realitě zcela vzdálená hesla. Ostatně – jejich výkvět, špica, operuje i na tomto blogu.

Právě naprostá absence rozumné politické debaty je typická pro diskuzní část blogů, kde se jenom zřídka objevil někdo zprava, s kým bylo možno podebatit. Edmund Černá Zmije, možná pak čtyři, pět diskutérů, kteří vydávali relevantní zvuky, v nichž bylo možno občas rozeznat obrysy nějaqké myšlenky. Jinak poušť, nadávání, posmívání, nálepkování, biafra ducha a gulagy pravicového českého polosvěta. Zleva to bylo o dost lepší.

Ale i pozitivní věci bylo možno zahlédnout. Pokud bych mohl doporučit, tak se vyplatí číst (co se politiky týká) blogy Petra Havlíka, Rudolfa Mládka, Tomio Okamury, Jaromíra Petříka a několik dalších. Protipól jim tvoří blogerské katastrofy: Ziegler, Polanecký, Šimoník, Kříž, Paulczynski a opět řada dalších. Zejména Ziegler nenapíše jeden jediný článek, ve kterém by – místo hesel, pouček a nesmyslů modrácké telity – byla myšlenka nebo postřeh, na který by šlo normálně reagovat. (Františka Matějku, trojnásobného vítěze blogerské ankety, záměrně nejmenuji. S polovinou jeho názorů je možné souhlasit, druhou polovinu tvoří politické katastrofy, takže je to člověk Halb und Halb, jak zněl název slavného enderáckého chlastu.) Ostatní jmenovaní nikterak nezaostávají.

Ale jsou i příjemnější stránky. V oblasti humělecké je to mnohem lepší. Dám přednost dámám, Andrea Platznerová a Lenka Faltejsková – první svými básničkami a druhá fotoblogy a komentáři k nim – dojímají i mě, starého a zarputilého misogyna. Iva Pekárková pak je profík, tam se to rozumí samo sebou. V pánech je výběr větší, pochopitelně, Takže absolutní špičku co do čtenosti tvoří Vladimír T. Gottwald s fajn básničkami a fotkami. Toho chlapa ta jeho dámská kavalerie postrčí dopředu, i kdyby vyfotil nebo básnil o svém včerejším vajglu. Pozoruhodný je Rudolf Havlík se svými umanutými reportfejetony z Číny a jiného asiatského světa. Jonáše by měl zajímat Zdeněk Šindlauer, protože je to fanda na mašinky a kromě toho slušný fejetonista. Nemohu zapomenout na partu vtipálků z interní diskuze, z nichž Roman Rybář (pseudo) byl vypuzen, stejně jako já, protože byl evidentně nevěrohodný. Nevěrohodně tiskl Dvořákovi ruku a nevěrohodně jim vždycky vyžral švédský stůl. Radek Folprecht, přezdívaný Volprecht, pak působil zhoubně na dívčí srdce, vedle něho si ani staří kanci ani neškrtli. Libor Michvocík zase rozmělňuje talent chlastáním ve čtvrtek a běháním po lese a sháněním promiskuitní sezónní lásky. Pokud jste něčemu neporozuměli, tak si z toho nic nedělejte.

Pokud jsem na někoho zapomněl, a já jsem určitě zapomněl, tak se přihlašte, já vás do obou seznamů doplním. Za prachy v Praze dům.

Ale celkově mohu říci, že jsem odešel s jistým ulehčením. Ona ta politická primitivnost až hloupost pravicových blogerů a diskutujících byla už únavná.

Reklamy

77 comments

  1. sax

    Tarasi: “ my porušíme právo jediné, na vlastnictví, ta ostatní práva budeme dodržovat.“

    S tim nase umirnena frakce nesouhlasi. pravo na vlastnictvi se porusovat nebude a zisk se pouze redefinuje…podobne jako mame pravo na dustojny zivot, navrhujeme pravo na dustojny zisk.
    *
    Listina Zakladnich prav a svobod hovori takto:
    Článek 11
    (1) Každý má právo vlastnit majetek.
    .
    (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
    *

    Majetek ponechame a dustojnym zpusobem omezime jeho vysi.
    Ciste ustavni reseni, staci sepsat jeden zakon… 8-)

  2. Taras

    Sice bych mohl umírněnou frakci nechat zavřít taky, hned do cely sousedící s tou vládní (a do obou cel pouštět psy, aby si Eddie přišel taky na svý), ale na druhý straně, pokud do zákona o důstojném zisku (ZDZ) propašujeme ustanovení, že DZ může dosahovat i záporných hodnot (rozumíš, Saxi, jde mi o to zachovat možnost rabování), pak bych celkem souhlasil. Eddie, musíte se spokojit s vládou.

  3. sax

    No…ja v posledni dobe tak casto slychavam z medii, ze soukrome vlastnictvi je nedotknutelne, jak casto jsem slychalval za sklonku komancu, ze jednota vlady a lidu nebyla nikdy pevnejsi…
    Kdo jste prozioli nejkaou revoluci tak vite, ze tyden pred koncem jeste vsechno vypadalo totalne zabetonovane.

    Jde jen o to, presvedcit masy (ne je nechat vyhladovet a dostat do revolucni nalady, protoze masy vydrzi skoro vsechno). Az bude doba tehotna revoluci, tak uvidime…podle meho se o ZDZ zasadi kapousi sami a to rychle a aktivne.

    • Janika

      A odkud přichází ta změna, z přesvědčených mas, nebo z pár schopných jednotlivců, nebo z čeho? Je to taková záhada.
      Na DR napsal před časem Jan Kopecký úžasnou věc: „Víte, proč lidé vyšli v 89tém do ulic? – Protože se to už smělo.“ :-)

      • Kamil Mudra

        Třeba ze schopných mas vedených pár přesvědčenými jednotlivci? :-)

        • brtnikvbrlohu

          Já bych to Kamile doplnil ještě o dvě podmínky – teda v podstatě:
          1) Musí tu být ty napružené masy – je jedno jak, nejlíp vidinou lepších zítřků
          2) Musí tu být někdo kdo to povede – jinak z toho bude jen pšouk, viz slavná occupy
          3) to navíc – i ve věrchšce musí být dostatek těch kterým došlo „takle už to dál nejde, soudruzi“
          4) věrchuška musí být natolik rozložená že to už nedokáže utopit v krvi
          -já si myslí že zatím chybí hlavně bor 2 a 4, trojka se už jaksi částečně rýsuje také.
          a pro pobavení:

  4. sax

    Janika: „A odkud přichází ta změna, z přesvědčených mas, nebo z pár schopných jednotlivců, nebo z čeho?“

    Se socikem byli nejvice nespokojeni ti, kteri z nej profitovali nejvice: delnici (opomijim vexlaky jako nevyznamnou skupinu) 8-)

    Na demontazi jeho vyhod se podileli nejvice prave oni a to smrtici technikou: kradezemi a nizkou produktivitou prace. (Pominme strukturu a duvody tehle nespokojenosti.)
    Obcanstvo je spokojeno jen par let po revoluci, nebot je jeste stale zmatene 8-)

    Coz- podle meho- znamena, ze revolucni potencial je ve vlastnickem systemu pritomen temer neustale. Velka 2. svetova valka- de fakto take revoluce (kapitalu) prinesla odpovidajicim zpusobem dlouhou „porevolucni“ dobu „zmatenosti“, ve ktere je- viz vyse- obcanstvo spokojene.

    Tedy nejde o revolucni nalady mas (ta jsou pritomny latentne stale), ani o silne revolucni osobnosti (ty zapadnou), ale o media.

    Lutherovych 95 tezi pribitych na dvere Wittenbergskeho kostela bylo velkym medialnim majstrstykem, podobne Eisensteinovy eposy, promitane na zdi rozpadlych palacu.
    A uplne stejne demonstrace na Albertove…najednou masy pochopi „ze uz muzou“ (viz Kopecky) 8-)

    Luther mohl aniz by ho upalili, Eisenstejn aniz by ho poslali na Sibir, studenti mohli aniz by byli hned na zacatku rozpraseni a pobiti (to az potom).

    Avsak hle: Taras a dalsi nemohou (dobe odpovidajicim zbusobem je transportuji do Bezdomovi neboli do Beznetova- tedy odstrihnou je)…a vitezem se stava Franta Matejka, bloger roku!

    Brtnikovy body bych opravil o to, ze dnes uz neni zadna verchuska (tedy je, ale zcela bezmocna).

    Pro poradek jen dodavam, ze revoluce neni nastolenim novych vztahu, ale pravnim zakotvenim novych vztahu jiz vzniklych, etablovanych jiz ekonomicko- politicky, ale ne doposavad pravne- mocensky, to se deje az za revoluce (=nasilne pravni zmeny).

    • Kamil Mudra

      Osobně si, saxi, myslím že se socíkem byli nejvíce nespokojeni ti kteří měli „nasušíno“ ale nemohli to dávat na odiv. Nebylo jich však tolik aby při demontáži socíku hráli rozhodující roli.

      Krádeže i nízkou produktivitu bylo celkem snadné „ošetřit“ pokud by byla vůle. V mnoha podnicích sice chyběla, ale poznal jsem i takové kde byla a mělo to svůj účinek. Pokud měl někdo možnost krást, pak se to týkalo jen vedení ale běžný dělňas si mohl odnést leda vlastní pšouk a makal, podle zvonečku a píchaček, „jak barevnej“.

      Co se té produktivity týče, tak dobře to bylo vidět tam, kde na tom záleželo (tzv. „státem sledované“), kde se makalo v úkolu a kdyby se chtěl někdo flákat tak by ho sežrali přímo „spolumakáči“, kteří si přišli vydělat. Chyby nebo nedůslednost v organizaci práce se taky nepromíjely.
      Dle mého mínění – když to šlo tam, šlo by to i jinde – téměř všude.

      Takže ano, na demontáži výhod socíku se podíleli dělníci i zaměstnanci ale jen proto že jim to bylo umožňováno věrchuškou i podvěrchuškou – od vlády až po mistry a parťáky, šéfíky kanclů nevyjímaje.

      To ze revolucni potencial je ve vlastnickem systemu pritomen temer neustale je nabíledni – jde ale o to jak silný. Dokud je to jen v rovině brblání a závistivých kukučů tak o moc nejde. Pochopitelně je silnější u mladých lidí, kteří mají tak nějak „vrozenou“ touhu měnit svět“ ale velice rychle vyprchává v momentě kdy založí rodinu (jeden z hlavních důvodů proč je rodina základ státu) protože vědomí že si můj průser se mnou vyžerou i ti na kterých mi záleží, hodně svazuje. Měl jsem to možnost mnohokrát pozorovat během předrevolučních snah o „otvírání očí i uší a rozhýbávání mozkových závitů“. Podle reakcí se dalo snadno rozpoznávat kdo je sám a kdo ne, u žen ještě více než u mužů.

      Média mají opravdu sílu až neskutečnou a není divu, když drží v rukou jak informovanost tak i nástroje k dirigování nálady davu. Jak velkou roli mohou sehrát nejen v průběžném působení ale i v momentální situaci je dobře vidět na tomto příkladu:

      K pádu berlínské zdi došlo omylem – média totiž začala vysílat zprávu, že je berlínská zeď už otevřená, přestože nebyla. Východoněmecký kapitán, odpovědný za ostrahu hranice, zoufale telefonoval svým nadřízeným, protože měl rozkaz střílet na kohokoliv, kdo by se pokusil dostat se přes berlínskou zeď do západního Berlína, přitom však byl obklopen pěti až sedmi tisíci demonstrantů, kteří mu pouštěli z tranzistorových rádií zprávu, že berlínská zeď padla. Když se kapitán nedovolal, vydal rozkaz svým vojákům: „Všichni pryč!“ – a tak berlínská zeď skutečně padla.
      http://www.blisty.cz/art/49842.html

      Jinak článek dobře koresponduje s tím co píše Taras: „… k realizaci změny musíte mít v pazourech moc, nebo za sebou nějakou cizí mocnost, která ji má.

      Na už asi lehce „našlápnuto je“: http://www.blisty.cz/art/68137.html
      a dá se očekávat „prodloužení kroku“ ale myslím si že na nějaké „selské bouře“ je to ještě dost slabé. Zatím nic co by se pár kosmetickými úpravami, za lvího přispění médií nedalo zvládnout, alespoň co se týče situace u nás. Těžko mi soudit jak to vypadá třeba ve Španělsku nebo Řecku. Na to aby to člověk posoudil musí s těmi lidmi žít a ani to není záruka přesnějšího odhadu, protože pod pokličky těch co „tahají za páky“ se opravdu špatně nahlíží. Těžko odhadnout co by se komu hodilo a nástroje k ovlivnění nebo „ukáznění“ davu jsou stále propracovanější a silnější.

      to vidím na nulu
      si myslím že je mnohem více těch kterým současné poměry vyhovují
      což se významě promítá do

      No a co se závěru týče – pochopitelně. To co je vyvrcholením nemůže být současně i počátkem.

      • Kamil Mudra

        Hmm. S formátováním při použití a href=…, jsem se nějak nechytl a tak tedy oprava toho co zmizelo:
        Na Brtníkův bod č.1) už asi lehce….
        U bodu č.2) to vidím…
        U bodu č.3) si myslím…
        což se významně promítá do bodu č.4)

  5. Taras

    To jsou skutečně státnické úvahy, kdyby to někde selhalo, tak to jistí Eddie s podvraťákama.

    Zcela vážně však konstatuju, že máte všichni pravdu. Zažil jsem pět revolucí (resp. kontrarevolucí) a všechny odpovídají naznačeným schématům. Jediné, o co je možné vést debatu, je to Saxovo „Jde jen o to, presvedcit masy (ne je nechat vyhladovet a dostat do revolucni nalady, protoze masy vydrzi skoro vsechno). Az bude doba tehotna revoluci, tak uvidime…podle meho se o ZDZ zasadi kapousi sami a to rychle a aktivne.“ Panující moc (resp. ta její konzervativní vrcholová část) totiž ten vhodný okamžik ke změně vždycky prosere, ve svých křeslech jsou usalašeni, odtrženi od života a nechápou, že nastal čas. Změnu pak provádí mocná vnitřní frakce ve strukturách režimu, většinou mladší členové věrchušky, kteří se už konečně chtějí taky dostat k lizu a zanechat po sobě dějinnou stopu. (Po Miškovi zůstala rovnou brázda.)

    Tedy je možné vést spor o to, nakolik přicházejí revoluční změny zdola a nakolik shora. Do řady seřazeno, 48, 56 (pád kultu osobnosti), 68, 69 (kontrarevoluce) byly všechno změny, iniciované i provedené shora, s menším nebo větším použití síly. 89 vypadá jako lidová záležitost (národ měl dost totality), ve skutečnosti je tam ale na jedné straně souhra agentů Západu i Východu, na druhé straně únava a nerozhodnost šéfů panující moci, na třetí straně pak touha lidu po banánech bez fronty a dostatku hajzlpapíru a vložek. Ani v jednom případě, ani v tom posledním, ale nešla změna zdola, vždycky se v pozadí míhali Lojzové Lorencové. Proto také jsou skutečně směšné ty různé iniciativy, protože k realizaci změny musíte mít v pazourech moc, nebo za sebou nějakou cizí mocnost, která ji má.

  6. Eddie

    Prej podvrataci, to jsou znackovy psi, pohary a cenami obtezkani, Eddie si potrpi na kvalitu :-D

  7. Taras

    Vidíte, Eddie, i vy máte slabé místo: když se vyhrožuje revolucí, tak reagujete klidně, zvýšením ráže a palebné síly. Na hafušíky se vám ale nesmí sáhnout.

    • Janika

      Ale to je hezké: „tak reagujete klidně, zvýšením ráže a palebné síly.“ :-).
      Jenže se mýlíš, Eddiemu nejde o hafušíky. Eddiemu jde o to, aby jeho majetek měl prestižní značku a byl patřičně luxusní.

  8. Eddie

    Ale no tak, vzdyt se nic dit nebude. My si tu postezujeme, Vy si date pivo, pan Sax oblozene buerli a ja sachr, kazdy podle sve lokality. A tim to konci ;-)