O tancích a motýlech
Napsal lazyvad.
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.
Rok 1942. Zima. Válka je v plném proudu. Němci se valí vpřed. U vrchního velitele se koná pravidelná porada. Jako poslední bod je projednávána nepříjemná a přítomným maršálům a generalitě ne příliš srozumitelná otázka. Maskování. Ne, generálové cosi o maskování vědí – v zimě – bílé pláště, v létě – khaki. Jenomže Němci to mají nějak zajímavější. Jejich letiště – nejsou ze vzduchu příliš vidět, kdežto tanky jsou z nějakého důvodu skvrnité a pruhované, stejně jako uniformy některých jednotek a útvarů. Soudruh Stalin chce, aby se do maskování pustili okamžitě a důkladně, ne jenom formálně, ale přísně vědecky, solidně, zdůvodněně. Že prý to, že zelené na zeleném není moc vidět, nestačí. To ví každý blbec. Je zapotřebí něco univerzálnějšího. Stalin je podrážděný. Ťuká dýmkou do stolu. Vyžaduje okamžitou akci. Generálové se drbou na zátylku. Navrhují kopírovat maskování protivníka. Vrchní velitel zuří. Potřebuje mít jasno, potřebuje znát princip. Jak to funguje a proč. A kdo se toho může ujmout?
Odkašlav si, bere si slovo jakýsi novopečený generál. Zjevně – inteligence. Možná, rodiče jsou vědci, nebo, možná on sám v minulém životě posouval vědu vpřed. Generál nesměle a zmateně vysvětluje, že na Leningradské universitě byl nějaký profesor Švanvič. No a ten svého času vedl katedru entomologie, dokud ji nerozehnali počátkem třicátých let, a zabýval se ochranným zbarvením motýlích křídel. Možná, že by se mohl k něčemu hodit? Stalin cosi neurčitého zamručí a požaduje okamžitě, ještě dnes, přivézt do Moskvy toho Švanviče a dopravit ho přímo k němu.
Generálové ulehčeně vstávají ze židlí a běží vyplnit příkaz. Našli obětního beránka. Dokonce dva.
Protože iniciativa, jak jistě chápete…
Telefonují do Saratova, kam byla universita evakuována. Žádný Švanvič tam není a nikdy ani nebyl. Kdosi říká, že snad zůstal v Leningradě. Ale tam je, jak je známo, blokáda.
Zvláštní let je připraven za dvacet minut. Letadlo letí do obklíčeného města.
Švanviče nakonec najdou doma, v posteli. Už není schopen vstát.
Slepičí vývar nalévají do entomologa přímo v letadle.
V noci už je u Stalina. Vrchní velitel zkoumavě hledí na zarostlou tvář profesora-důchodce a vysvětluje podstatu problému. Švanvič se již trochu zmátořil, soustředěně poslouchá a zdá se, že i něco chápe.
– Tak jak, profesore, můžete pomoci armádě a frontě?
– Mohu, – sípe v odpověď Švanvič.
– Co k tomu potřebujete, profesore?
– Tři dny a dva umělce…
Za tři dny Boris Švanvič referuje před celou Stavkou. Nepoužívá taková ta moudrá slova jako „mimikry“ nebo „princip stereomorfismu“.
Vše je jednoduché, elegantní a pochopitelné. Základ koncepce, stručně řečeno – vystupující a osvícené natřít temně, zastíněné a propadlé – zesvětlit. Zbytek – jsou detaily. Umělci pod Švanvičovým vedením už všechno proilustrovali. Podle ročních období. Pro větší názornost leží na stole třírozměrné sádrové modely, vybarvené tak, že jejich tvar se zcela rozpadá a zplošťuje.
Švanvič hovoří o „efektu rozdělení“ a o obecných zákonech maskování.
Generálové a maršálové sedí s pokleslými čelistmi.
O rok později je Švanvič opět u Stalina.
– Tak co byste si přál, profesore? Odvedl jste pořádný kus práce.
Švanvič přemýšlí pouhou vteřinu.
– Chtěl bych katedru entomologie. Kdysi byla. Jenomže už není.
Od roku 1944 do roku 1955, téměř až do své smrti, vedl Boris Švanvič svoji milovanou katedru. K otázce o tom, zdá-li se Tingovi, že je motýl, nebo motýlovi, že je Ting, doplnil některé nuance.
Pohřben je na Bolšeochtinském hřbitově. Na náhrobku je vyobrazení schématu kresby křídel denních motýlů. Ale – ani jeden tank. I když – ten tank tam je. Jenom není vidět.
Ostrov Janiky 
To je jeden z nejkrásnějších příběhů z války, s jakým jsem se setkala.
Děkuji za překlad, Hamilbare.
Všimla jsem si, že autor – lazyvad – se tomuto tématu hodně věnuje.
Taky z toho jde vydestilovat, že nebýt náhody, nechali by ho chcípnout. Za blokády jako první umírali děti a důchodci…
Pravda, ale v boji o prežitie musí každý preukázať svoju užitočnosť. Kto to nedokáže, alebo mu to nie je umožnené…
Blbé je, že na zistenie užitočnosti treba mať otvorené hlavy.
No samozřejmě, vždyť nemohli zachránit všechny, to prostě nešlo. Stalin dělal, co se dalo nejlepšího, těžko by někdo dokázal víc. Tady z toho příběhu nevychází vůbec špatně, naopak. Ocenil lidi, kteří něco umí a dokázal to využít. To zdaleka není samozřejmé. Že se ho báli, no a co na tom, mohl být vlídný – a neschopný.
Na OM dala Aram tohle video: http://www.youtube.com/watch?v=vay-u0OjoRI&feature=player_embedded
a zeptala se – „Proč však ti lidé pláčí?“ Těžko se na to odpovídá. Přiznávám se, že při čtení tohoto článku mi taky kapaly slzy na klávesnici (rozpačitý smajlík, kdyby byl :-). Kdybych měla říct proč, nedokázala bych to, definovat dojetí asi nikdo neumí. S těmi ruskými plačícími lidmi však hluboce soucítím.
To video je opravdu silné ……
V otm vystoupení je zachyceno hodně z toho, co dodneška i mladá generace vnímá bolavě. Válku, ,která přišla právě v čase laviček se zamilovanými, padlé ve všech rodinách, mnoho hrůz. Pro mnohé však válka a nebezpečí pokračovalo (námořník sice z r. 1946, ale mne hned napadla i ta trgédie atomové ponorky)… Myslím, že tu zpívá Vysockij, básník vzpurný a všemi milovaný, svým způsobem mučedník režimu. No a zpívá o ptácích jeřábech, což zase odkazuje k poměrně známému filmu z prostředí gulagu „Jeřábi táhnou“… Je v tom hodně skrytých významů a to jsem evidentně rozšifrovala sotva polovičku.
Witch, myslím, že Rusové nevnímají jako hrůzu ani tak minulou dobu za komunistů, Stalina a podobně, ale jednoznačně Druhou světovou válku. V tom s nimi Vysockij souzněl.
Jinak Vysockého miluju, ale nějak si nevybavuju, žádnou jeho vysloveně protisovětskou píseň. Myslím, že to byl umělec, který svým kritickým postojem, citlivostí by měl problémy s jakýmkoliv režimem, protože na každém režimu je co kritizovat a to umělec nepřehlédne.
Víte, mě vždycky pobaví, když se někteří naši umělci prezentují jako oběti minulého režimu, a přitom jich bylo všude plno :-). Takže s mučedníky režimu bych byla opatrná.
Čistě technická poznámka.
1) V tom klipu nezpívá Vysockij.
2) Film „Jeřábi táhnou“ není z prostředí gulagu.
Ale v rozšifrovávání významů rozhodně pokračujte.
Co já vidím v TV,tak děti a důchodci umírají spíše za US-válečné demokratické pomoci.
Ale třeba to není pravda.
V Leningradu za blokády jsem naštěstí nebyl,staří lidé zřejmě umírají nejdříve,neb se obětují pro své děti a nejméně vydrží,jak to je s dětmi ale nevím.
Lze z toho také vydestilovat,že vzhledem k náhodě o tomto případu víme,o stovkách a tisících jiných nevíme nic,jelikož je jejich vlády (jakékoliv) nechali chcípnout v pitomých válkách úplně na hovno,nebo jen pro okamžitý zisk…
Jenže to už bych destiloval moc…….
Dobré postřehy vittto, jako vždycky. Přesně tak: „děti a důchodci umírají spíše za US-válečné demokratické pomoci“. A to, že se o většině utrpení a zoufalství vůbec nedozvíme, protože prostě není nikdo, kdo by to světu oznámil, to je skutečnost. Kolikrát mě napadlo, jestli to tedy není úchylné, kdyby tak byla mapa lidského utrpení, jako je zmapované kdeco.
Je jedno jestli je to CA, US Army nebo Wehrmacht, jsou to vojáci a ti zabíjejí… To ovšem neznamená, že bychom se měli vzdávat tak rychle a unáhleně jako od roku 1938. A protože to měli vždycky na svědomí přestárlí sráči u moci (viz Goebbelsovy denníky, u těch jsem přímo zuřil), tak pro mne ožrala Zeman, ani feudál Chchwarzi nejsou jako vrchní velitélé armády důvěryhodní.
Pokud Putin prosadí svoje zájmy v Sýrii tak tam US Army nevtrhne. Tak uvidíme jestli bude další válka nebo ne…
No jo, ožrala… Já mám zase oblíbené úsloví Angličanů: „Nevěř muži, který nepije.“ Kupodivu to funguje :-).
No,Beneš se nebál ani tak Hitlera jako svých spojenců.
No jak to dopadlo s Kosovem,že jo.
Nakonec tam US-army demokraticky vraždila civilisty ve svrchované zemi a podporovala tím terorictický stát.
Na srbské vojsko si duševně nemocní US hrdlořezové netroufli.
Takhle bychom zřejmě dopadli i my v r.1938.
Ještě by naši „kamarádi“ Němcům pomohli.
Taky jsme mohli dopadnout jako Finsko. Ti z toho vybruslili celkem s hrdostí. Stálo by to hodně české krve, ale co bylo důležitější, ještě víc německé…
Třeba by Hitler nebyl tak sebevědomý s Kdaňskem a Škodovy závody by nebyly významným producentem zraní pro Wehrmacht.
Finsko vybruslilo s hrdostí z čeho?
Bojovali na straně Německa co já vím-a na konci války je podrazili.(pod nátlakem)
Ve válce 1939-40 s SSSR nebylo Finsko tak úplně vysloveně v právu,Karelská šíje byla pro obranu SSSR životně důležitá,SSSR ji chtěl s Finy vyměnit.
Že si Finsko s SSSR zaválčilo dle mého dost páchne spíš po politických čachrech než po nějaké svévolné agresi ze strany SSSR.
Lenigrad obléhalo hodně finských vojáků,byla to asi klika,protože Mannerheim jako bývalý carský důstojník údajně nedovolil Leningrad zničit.
Obrana pohraničí 1938 by zřejmě vyvolala reakci našich spojenců podobnou té americké v Kosovu.
Beneš nebyl debil-věděl něco,co ho od obrany odrazovalo.
Politicky.
Vojensky jsme na tom byli zřejmě o chlup lépe,než se dnes tvrdí a Němci na tom byli o dost hůře,než se dnes předkládá a než se tehdy tvrdilo..
Rovněž morálka německých vojsk byla mizivá,Hitler v r.1938 neměl zdaleka takovou podporu,jak se obecně tvrdí.
Já mám právě dojem (je to čistě můj dojem),že právě mnichovská krize měla cíleně Hitlera posílit,a ti,komu se to hodilo byli Angličané a Francouzi.
Měli dost důvodů se domnívat,že vtrhne do Ruska(což je na druhou stranu) a tím nebude mít na válku se západem ani sílu,ani čas.
V boji s Ruskem se tak vyčerpá,že přestane být nebezpečný a taktéž SSSR bude notně oslaben.
Francouzi nebo Britové pak zařídí nějaký ten mír a ještě budou za mírotvůrce…..
Nebo by Hitlerovi pomohli a chtěli by podíl na kořisti.
Kdo si tehdy představoval,co se ve skutečnosti bude dít???
Asi jsme se nebránili v roce 1938 z politických důvodů, to je jasné. Přitom je zajímavé, že dodnes nám to například Poláci mají za zlé, že jsme se nebránili. A náhodou jsem se dočetla na ruském blogu, že Rusové nás Čechy odsuzují za vyhnání sudetských Němců. Jak někde údajně řekl Zeman (ani nevím, že to řekl), že mohli být rádi, že byli jen odsunuti a ne popraveni, tak to vzbudilo vlnu nevole.
Poláci se bránili a vytahují se tím.
Jich se ovšem nikdo na nic neptal,oni svůj Mnichov neměli.
Kdyby sem Němci vtrhli jak do Polska,bránili bychom se také…..