O čem nás poučí historie?

Napsal Jan Hruška.

Výročí ukončení bojů 2. světové války bylo příležitostí k úvahám o falšování a přepisování historie. Tohle měly původně být příspěvky do diskuse. Pak mě napadlo, že to stačí na krátký článek.

Rád bych vás upozornil, že dějiny jsou vždycky mýtus. Bez něj jde o hromadu faktů, předložených nám snad náhodou, každopádně neznámo proč, neznámo kým, bez souvislosti a smyslu, no a milionkrát větší hromadu faktů, o kterých nevíme, protože jsme se s nimi nesetkali. Teprve mýtus ukazuje klíč, podle kterého byla vybrána zrovna tato fakta, dává jim smysl a vytváří příběh. Je to tak samozřejmé, že si to většinou neuvědomujeme, podobně jako si neuvědomujeme vzduch, který dýcháme. Dost lidí je nevývratně přesvědčeno, že zrovna jejich verze příběhu je věda, kdežto ostatní jsou mýty.

Z toho vyplývá, že když vám někdo nabízí, vnucuje či nařizuje nějakou verzi historie, neinformuje vás ani tak o minulosti, jako o tom, kdo je on sám, proč zrovna tuto verzi příběhu vytvořil nebo přijal. Jaká je jeho povaha, životní filozofie, náboženství – což je koneckonců zajímavější.

Těžší už je poradit, jakou verzi historie si tedy vybrat. Napadá mě jen jedna rada: Nevšímejte si ani tak toho, co takový člověk či skupina říká o minulosti, jako toho, jakou vizi nabízí pro přítomnost a budoucnost. Nebo ještě líp zkuste posoudit, jak by tyto vize ve skutečnosti dopadly. Taky by mohl pomoci citát G. K. Chestertona: „Mýtus vytvářejí všichni zdraví lidé v obci, kdežto vědu většinou píše ten jeden, který je blázen.“

Zajímavé mi připadá, že většinu toho, co se dnes vydává za historii, jsem už před lety slyšel a šířil – jako vtipy. Vypravovali jsme si to a škodolibě se tomu smáli, ale ani nás nenapadlo, že by to snad měla být pravda, natož historie. Nijak zvlášť mě nezajímá, proč z toho někteří udělali historii – to ať si se svým rozumem a svědomím (pokud nějaké mají) vyřídí sami. Spíš mě zajímá a snažím si vzpomenout, proč jsme to tehdy dělali my. Samozřejmě – viděli jsme v tom originální, pravý český humor. Češi jsou smějící se bestie. A také jsme měli poměry, v kterých jsme žili vlastně docela rádi. Ono kdo nemá rád, nemůže vymyslet dobrý vtip. Proto nejspíš vymizely vtipy. Co může mít člověk dneska rád.

Advertisements

21 comments

  1. Janika

    „dějiny jsou vždycky mýtus“ – hm…, asi ano, to je docela převratná myšlenka. A posuzovat vykladače historie podle toho, jakou nabízí vizi, to je moudré pravidlo. Jen je těžké posoudit, jestli je ta vize reálná, nebo ne. Vždyť i ten Čapek posuzoval komunismus z hlediska toho, že něco takového nebude nikdy uskutečněno a proto se to komunistům kecá (snad jsem si ten výklad moc nezjednodušila). No a jak s komunismem, léta fungoval – takže vizi posuzovat jak? Chci tím říct, že možná spíš než realizovatelnost vize bych u vykladačů historie posuzovala jejich zájem, stranu, za kterou „kopou“.

    Zajímaly by mě ty vtipy, co se staly historií, aspoň takový příkládek by vyprávění vhodně doplnil.

    • J. Hruška

      No tak dobrá, jeden vtip za mnohé: Vnikne sovětský voják do chalupy, hledaje, koho by znásilnil. Když nikoho nenajde, využije v chlívku kozu. Děda, který to sleduje si říká: „Tak konečně vím, proč se jim říká kozáci.“
      Samozřejmě jsme věděli, že sovětští vojáci byli většinou fotříci kolem čtyřicítky a kluci pod dvacet – generace mezi dvaceti a třiceti lety padla ve válce. Byli podvyživeni a na konci sil, takže nějaká zvláštní chuť na znásilňování se nedala čekat. Později museli vydat mnoho sil, aby uspokojili česká děvčata, která jim houfně projevovala vděk.
      V Německu to bylo trochu jiné. Tamnější dámy se pletly vojákům pod nohy a pak si pochvalovaly, jak byly znásilněny. Co taky měly dělat. Německé muže Hitler taky povraždil a musely nějak vysvětlit své jednání dámám, které už za znásilnění nestály.
      Samozřejmě že docházelo i k inciděntům, které měly jiný průběh. No a tady si můžeme názorně ukázat základní trik dnešní propagandy. Z okrajového incidentu udělá střed problému – tedy když si to, co potřebuje k vytvoření obrazu nepřítele vůbec nevymyslí.

    • J. Hruška

      Promiňte Janiko, ale v Čapkově době znamenal komunizmus stav, kdy člověk vejde do „obchodu“, vezme si co potřebuje a bez placení odejde. Podobně nasedne do některého z aut, která stojí u chodníku s klíčkem v zapalování, odjede kam potřebuje a tam je zase odstaví – a tak podobně.

  2. Janika

    „Těžší už je poradit, jakou verzi historie si tedy vybrat.“ – to je taky klíčová otázka. A nejdřív, než začnu vybírat, bych si ráda zodpověděla otázku, zda a proč je nutné nějakou verzi historie vybírat? Myslím si dlouhodobě, že vůbec neuškodí, když zůstane většina otázek otevřených. Proto se většinou zdržuju výkladů, že něco bylo/je tak a tak. Jen mě štve, když musím ty zasvěcené soudy, že to bylo jen takhle a ne jinak, poslouchat, tak to se občas ozvu na protest – a hned jsem zařazená do škatulky zastánců opaku toho, co bylo tvrzeno :-).

    P.S.: K těm vtipům minulosti – přišlo mi e-mailem toto:
    „Víte, proč nejsou blechy světlušky?
    Protože by se poznaly přesuny spojeneckých vojsk.“

  3. Taras

    Většinou při plném vědomí a dostatečně zkušený jsem prožil dva poslední režimy. Troufám si tvrdit, že je mohu docela objektivně posuzovat, takže tu (nespornou) mýtizaci bych viděl coby současné prospěchářství skrze pomlouvání/adoraci toho kterého režimu. Se to probíralo v debatě o osvobození Československa dříve pouze sovětskou a nyní pouze americkou armádou.

    S vášnivými vykladači historie se nelze dohodnout, neslyší na argumenty a fakta, takže minulý režim neustále vraždil Horákové a Píky, zatímco v tom současném každý může být Bakalou, když se mu zachce a není líný. Samozřejmě existuje i protipól, na němž se tvrdí, že soudruhům v padesátém trochu ujela ruka.

    • Janika

      Tarasi, tím si právě nejsem vůbec jistá, že když někdo v nějaké době žil, tak ji může interpretovat jako nějakou univerzální historickou pravdu. Ale takhle zjednodušeně to určitě nemyslíš a souhlasím s tím, že není třeba komplikovat to, co je jasné. Jako kdo nás osvobodil, Horákovou a podobně. Přesto ale dochází naprosto nepochopitelně k takovým zrůdnostem, jako vyznamenávání Mašínů. Rozum by to nedovolil, mýtus ano.

  4. zajoch

    Mnohokrát jse se sama sebe ptala čemu z historie mohu věřit, co bylo skutečně tak jak se o tom píše, když nemohu posoudit z vlastní zkušenosti a když čtu mnohdy protikladná tvrzení. Co si mám vybrat? No a tak se většinou přikloním k tomu co odpovídá mému založení, jak bych si přála, aby to bylo. Prý odpověď by mi daly primární zdroje, historické dokumenty. Ano, dohody, smlouvy, to asi ano, ale často se čerpá třeba z kronik, nebo z dokumentů vytvořených na falešném základě a kde je zaručeno, že kroniky jsou napsané objektivně. Nikde. Proto všechno beru podmínečně, může být – nemusí. Dokonce i ta historie, kterou jsem sama viděla, se mi často s odstupem doby jeví jinak než když to nebyla historie, ale aktualita.

    • Janika

      Mluvíte mi z duše, zajochu, takhle se na to taky dívám a mám úplně stejné pochyby – i závěry – „múže být – nemusí“. Někdy si ještě říkám, že alespoň užitečnými by mohly být verze, které vedou ke zevšeobecnění poznatků a tím k poučení o lidstvu. Jenže i o tom vlastně pochybuji z jednoho prostého důvodu – každé historické období a události v něm jsou unikátní a jedinečné právě pro tu dobu a místo. Nedá se to přenášet automaticky jinam. I když nějaká poučení jistě ano, třeba to klasické, jak revoluce v určitém stádiu požírá své vlastní děti.

  5. merlin

    Vážený pane Hruško, mám výhradu, Mýtus v úvaze (pokud jsem to ale pochopila dobře) užíváte jako označení něčeho, co není pravda. Např. pan Kalousek tvrdí, že je vlastně hodný a čestný, to jen zlí lidé kolem něho vytváří mýty. Nebo zvěsti např. o vstávání mrtvých z hrobu či rozestoupení moře na útěku před faraonem jsou považovány za mýty. Zhruba tak od 17. až 18 století se soustředíme na to, co se ve skutečnosti stalo, snažíme se o vědecký pohled (ale začal to už Platón a pak ten pohled Platóna na mýty převzal Aristoteles, křesťanství tenhle proces v Evropě zdrželo). Ale lidi v archaických společnostech zajímalo, co která událost znamená, – mýtus není o chronologii a pravdivém popisu dějin, je nečasový, je za dějinami. Měl sloužit k tomu, aby lidem pomohl přenést se právě přes chronologii a chaotičnost společenských dějů, ale přitom měl zachytit symbolický význam, skutečné jádro příběhů, a měl pomoct lidem ty děje přežít. Mýtus může být pravdivý, ale jen když působí, když žije v lidech (konečně k mýtu patří neoddělitelně taky rituál).
    Zkrátím to než zbytečně zabřednu Jiná verze příběhu je jen jiná verze příběh, mýtus to ale není. (což ovšem nevylučuje, že dojde v některých případech k mytologizaci příběhu a zrodí se nový mýtus)
    P.S. Já teď nemůžu najít ten Chestertonův výrok v originále, ale není tam ,,kroniku píše ten jeden, který je blázen,,? Ale můžu se plést. :-)

    • J. Hruška

      Děkuji, velmi správně píšete, že mýtem se tradičně nazývá pravda vyššího stupně. Já si myslím, že dneska je dobré si uvědomit, že jedině mýtus – možná v trochu jiném, nižším smyslu slova – dělá z tříště faktů pravdu, nebo lež. Příklad z panem Kalouskem je nejen roztomilý, ale i názorný. Je možno říci „Kalousek je světový ekonom, jenom lidé o něm dělají mýty“. Nebo: „Kalousek je lump, jenom vládní propaganda o něm dělá mýty“. Ve skutečnosti to znamená, že máme dva mýty: „Kalousek je světový ekonom“ a „Kalousek je lump“. Faktů k obhájení obou mýtu najdeme dost a dost.
      Jinými slovy – jde mi o to, abychom se nenechali hypnotizovat fakty a tento způsob vyjádření mi připadá vhodný.
      Pana Chestertona jsem citoval zpaměti, možná jsem se opravdu mýlil.

      • vittta

        Při vší úctě pane Hruška,ta fakta,k obhájení mýtu,že je Kalousek světový ekonom bych tak snadně neviděl…..

        • J. Hruška

          No proč? Tak třeba: Kalouska vysoce kladně hodnotí světoví odborníci. Nedávno byl vyhlášen nejlepším ministrem financí… Jenomže tento fakt můžeme posuzovat nejméně třemi mýty – nebo, pokud se s tímto výrazem nechcete smířit, můžete třeba říci „zastřešujícími pravdami“.
          a) Jsou to naprosto špičkoví odborníci, kteří nám chtějí pomoci.
          b) Je to banda lumpů, kteří nás chtějí sežtar a Kalousek jim jde na ruku.
          c) Je to banda pitomců, kteří ničemu nerozumějí.

          • vittta

            C) bude asi správně.
            Ať je to jak chce,pak každého odborníka hodnotí reálně jeho činy.
            A u Kalouska tedy žádná sláva……….

    • Janika

      Merlin, v tomto článku označení „mýtus“ chápu v posunu do „klamného“. Jinak samozřejmě původní význam mýtu (a rituálu) označuje něco bytostně lidského a tím i krásného :-).

    • J. Hruška

      Dobrý den, rozležel jsem se jak syreček a dovoluji si upřesnit: Podle Chestertonovy Ortodoxie, přel Jan Čulík, str. 41 je to takhle: „Lze docela snadno pochopit, proč má být s legendou nakládáno uctivěji než s historickým pojednáním. Legendu většinou vytváří většina lidí ve vesnici, kteří mají zdravý rozum. Pojednání obyčejně píše jeden člověk ve vesnici, který je blázen“. Šlo mi o to, že je obvykle rozumné se držet toho, čeho se drží lidé se zdravým rozumem a nevšimnul jsem si, že druhou půlku „cituji“ špatně.
      Když už jste začala Platonem, mám pocit, že jeho učení o nehybných božských idejích by dneska většina lidí považovala za stejnou legendu, jako povídání o sexuálních záležitostech bohů. Je to jeden z mnoha příkladů, kdy se dá říci, že odstraňovatel mýtů nahrazuje jeden mýtus jiným.

        • merlin

          Vážený pane Hruško, jsem Vám velmi zavázána, že jste to našel, protože jsem to skutečně ještě hledala a na rozdíl od Vás nenašla. Tak jsem to taky necitovala zrovna přesně.:-) S tím Platónem máte pravdu, dá se na to tak z tohoto úhlu samozřejmě také vidět.
          P.S. Ovšem rozhodně protestuji proti tomu, že jste se rozležel, syrečky přece stejně jako muži mohou jen zrát . :-)

  6. vittta

    Napadl mě v této souvislosti pohřeb V.Havla.
    Pompézní funus,že by se za něj nestyděli ani v KLDR.
    Rakev zvěčnělého,za níž funí banda pochybných dobrodějů,národem vesměs nenáviděných.
    Rovněž představitel hlavní role v tomto velkolepém divadle je osobnost rozporuplná a z rozličných příčin nesnášená.

    Zdá se tedy úplně zbytečné,dělat tuto komedii,která vzbuzovala v nejlepším případě nezájem,spíše ale posměch až nenávist obyvatelstva.

    Jenže….ono to nebylo pro nás,pro „současníky“.

    To bylo všechno organizováno pro naše potomstvo.
    Vytvořil se mýtus,za 50 let budou žáci ve školách žasnout nad velikostí státníka,kterého funus byl tak spontálně velkolepý,jehož poslední cestu lemovali zástupy a za jehož rakví šli největší ze spravedlivých z tohoto národa.

    Kuriozně to možná bude národu nakonec ku prospěchu……………………

    • Janika

      Tak já doufám, vittto, že se výklad trochu posune k „realitě“, to by bylo úplně zabité, kdyby si člověk měl myslet, že všechny kladné postavy historie byly něčím takovýmhle… Naštěstí po něm zůstaly aspoň ty k uzoufání nudné hry, tam se velikost nadlouho předstírat nedá :-).

  7. vittta

    Ty se prohlásí za komunistickou provokaci a bude to!
    Dějiny se od nich očistí.

    Ale tedy vskutku jsem vyprskl smíchy,to se musí nechat!

  8. Jednooký

    Dejiny píšu víťazi…
    A nielen že ich píšu, ale ich aj vždy po víťazstve prepisujú. Respektíve – majú na to svojich dvorných i nájomných análnych speleológov – angažovaných historikov.