O odpovědnosti elit a o situaci v zemi

Napsal M. Chazin
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Ještě pár slov o situaci ve státě.

Již dříve jsem napsal krátký text o demisi Surkova, ve kterém jsem vysvětlil hlavní, podle mého názoru, důvody této události. Vzhledem k tomu, že prognózu pro Rusko na tento rok jsem nakonec nenapsal (vše se vyvíjí příliš rychle), některé politické detaily je zapotřebí popsat podrobněji. A o tom chci právě mluvit.

Není to poprvé co téma odpovědnosti „elity/nomenklatury“ vyvstává před společností naší země. Byly to právě pokusy přivést šlechtu k odpovědnosti, které nakonec stály Pavla I. hlavu (Angličané byli pouze organizační základnou obecné nespokojenosti) a pravděpodobně z téhož důvodu přišel o funkci Stalinův nástupce G.M.Malenkov. Ten začal v roce 1955 zvyšovat požadavky na odpovědnost nomenklatury, která po Stalinově smrti silně zeslábla, a doplatil na to tím, že prohrál v souboji s Chruščovem. A nepomohlo mu ani to, že většina vedoucích představitelů krajských výborů strany vděčila za svoje povýšení osobně Malenkovovi (hlavnímu kádrovákovi ÚV), kdežto Chruščova příliš nemilovala, mimo jiné i za žertíky období 1949-53 (kdy odpovídal za tajné služby).

Přesto jednotný systém společenské kontroly činnosti nomenklatury více-méně efektivně fungoval až do gorbačovských časů a úplně zlikvidován byl až po „revoluci“ jednadevadesátého roku. A byl nahrazen, stejně jako ve 20tých až 30tých letech minulého století, velmi zajímavým schématem „dvoupatrové“ elity.

Podstata tohoto schématu spočívala v tom, jak různé vrstvy elity chápaly politické reálie, ve kterých se naše země (tehdy – SSSR, dnes – RF) nacházela. Ta část elity, která při své bezprostřední činnosti přicházela s touto realitou do styku, chápala, že šance na přežití je v delší perspektivě malá. Co že to říkal Stalin? „Musíme tu cestu zdolat za deset let, jinak nás rozdrtí!“ Tatáž slova mohl pronést i Ivan Hrozný (kdo ví jaká slova pronášel před Bojarskou Dumou, zápis neexistuje), i Petr I… A ti všichni se střetli s tímtéž jevem.

Konkrétně – s kolosálním odporem větší části elity (nomenklatury, jak to bylo v SSSR a dnes v RF) proti jakýmkoliv změnám, které ohrožují její postavení, možnost krást, a možná dokonce i její absolutní beztrestnost. Povšimněte si, jak lehce přijímají naši mocní všelijaké liberální recepty, proti kterým se aktivně brání veřejnost: boloňský proces ve vzdělávání, juvenální justice, reforma zdravotnictví atd. To proto, že na veřejnost tato elita kašle, ba co víc, ona ji nenávidí, protože veřejnost se jí neustále plete pod nohami a nenechává ji v klidu „pracovat“. Jenomže všechny tyto „reformy“ se „elitě“ moc líbí, protože umožňují kapitalizovat proces. Jedna věc je – financovat tisíce poliklinik, úplně jiná věc je – centrálně nakupovat supermoderní vybavení pro několik velkých center s příslušnými „odklony“. A polikliniky vůbec nejsou zapotřebí, stejně jako Akademie věd, to je zbytečné utrácení peněz, „elita“ je stejně nevyužívá.

Při té příležitosti poznamenám, že z toho přímo vyplývá, že systém současné „nomenklatury“ je aktivně rusofobní. Z jeho hlediska je ruský národ nejškodlivější součástí státu, protože neustále vytváří překážky pohodlné činnosti. I to je jeden z důvodů proč tito hrdinové tak milují západní liberály – i když existují ještě další. Ovšem rusofobie naší „elity“ je naprosto naše vlastní, takříkajíc doma vypěstovaná.

Při tom, i díky své nenávisti k vlastnímu národu a lásce k západním liberálům, vůbec nevidí a naprosto nechápou politická nebezpečí, jež zemi hrozí. Otázky které se toho týkají, nediskutují s odkazem na „vyšší“ vedení (včetně Putina) s tím, že to „není jejich věc“. Řečem o nebezpečích nevěří: vždyť jakou hrozbu konkrétně pro ně mohou představovat ti „slušní“ a „vážení“ zápaďáci? Hrozbu pro lid? No ale těm šmejdům to přece patří, když nejsou schopni pochopit všechny půvaby života pod naším vedením!

Do určitého okamžiku horní, politická část elity a její bázová, masová část žily celkem družně. A teprve v průběhu několika posledních měsíců se tato idyla začala hroutit. Je to spojeno s tím, že poprvé od okamžiku „usazení se“ politického systému RF na počátku tohoto století byl ekonomický růst země nahrazen závažným ekonomickým poklesem. Chápe-li to vedení státu – to je problém druhořadý a nemá žádný význam, protože negativní důsledky tohoto poklesu již začaly působit a dále budou jenom a jenom sílit. A Putin se tudíž vydal po „kluzké“ cestě Pavla I. a Malenkova… A ještě několika dalších historických osobností.

Nevím, jak sám Putin a jeho nejbližší spolupracovníci vidí situaci. Pravděpodobně optikou „vlastní – nepřítel“ a odmítnutí plnit Putinovy příkazy v podstatě interpretují jako přechod konkrétních figur k jinému „správci“ (výměna takříkajíc Vološina místo Putina). Jiná věc je, že i tak některá jmenování ve vládě vypadají značně podivně, ale uvidíme, co se bude dít dále. Podstatné je, že akutní pocit nebezpečí, který cítí nejvyšší špička „elity“, jež má zkušenost boje na geopolitické úrovni, naprosto chybí jen o něco málo níže – a právě to vyvolává rozhodný odpor.

Poznamenám, že to nemá vůbec žádný vztah ke známé dichotomii „dobrý car – zlí bojaři“, protože ještě před rokem se „car“ od „bojarů“ ničím nelišil. A dnes chce pouze jedno – aby formálně jemu podřízená „mocenská vertikála“ něco učinila k odstranění konkrétní hrozby. Smůla spočívá v tom, že „vertikála“ za prvé tu hrozbu nevidí, za druhé nepovažuje ji za hrozbu, a za třetí považuje za hrozbu pokusy k něčemu ji nutit. Pro jistotu zopakuji: se zájmy lidu to nemá vůbec nic společného, jde o konflikt čistě uvnitř samé elity.

A protože ekonomický pokles nikam nezmizel – tento konflikt se bude zostřovat. A nejdůležitější otázka, která při tom vzniká, je následující: kdy účastníci konfliktu začnou do něj zatahovat lid a zda to vůbec začnou dělat. V roce 93 se lidu neptali – ovšem tehdy měl konflikt čistě „věrchuškový“ charakter a trval dostatečně krátkou dobu. Dnes, pokud se bude ekonomická krize prohlubovat, se varianta vtažení společnosti do konfliktu stává prakticky nevyhnutelnou.

A to je ten nejdůležitější závěr z toho, co bylo řečeno. Zatím vše, co se děje, jsou vnitřní šarvátky úzké vrstvy „elity“, jejíž vztah k lidem je krajně negativní. Jak se bude krize rozvíjet, jedna nebo druhá strana se nevyhnutelně pokusí využít zdroj, který představuje sama společnost – a na to je třeba být připraven. Protože stát se to může již na podzim.

  1. Janika

    „Úvahy o elitách“ M. Chazina zde:
    https://janica9.wordpress.com/2012/06/13/uvahy-o-elitach/

    Dočítám se, že Malenkov začal zvyšovat požadavky na odpovědnost nomenklatury, která po Stalinově smrti silně zeslábla (!), a doplatil na to tím, že prohrál v souboji s Chruščovem. Vyplývá z toho, že za Stalina byla odpovědnost nomenklatury vysoká – a to je přece žádoucí a mluví to ve prospěch Stalina. A v neprospěch Chruščova.

    „Dvoupatrová elita“, to je zajímavý pojem. Je možné, že je část těch „nahoře“, kteří vědí, co by se mělo udělat a zřejmě větší část těch, kteří se řídí okamžitým prospěchem. A tyhle dvě mocenské skupiny se poperou o veřejnost, která se přidá na stranu toho, kdo má lepší kravatu. To je perspektiva…

  2. Hamilbar

    No, když z toho textu oddestilujete „zvláštnosti národního rybolovu“ tak z toho výjdou docela zajímavé paralely. Jako například: Kteří že to Českoslovenští státníci jsou dodnes „elitou“ nejvíce pomlouváni a zatracováni? No přece ti, kteří ve své době nejlépe chápali jaká geopolitická hra se o Československo hraje.

    Jinak se Janiko obávám, že kravata to nerozhodne. Rozhodne lepší PR, které bude muset lidi přesvědčit, že právě tento charismatický týpek jim zajistí práci, zdravotnictví a vůbec budoucnost. A že pořeší ty, kteří za to svinstvo tady můžou (židy, cikány, komunisty, úkáčka…). Taky by se hodila nějaká nová Leni Riefenstahlová.

    • Hamilbar

      Děkuji za odkaz saxi. Nacionalismus je skvělá věc. Pomáhá nám najít jak ty kdo za to můžou, tak ty, kteří nás z toho lejna vytáhnou. A podstatně zjednodušuje vámi zmiňované souvislosti. Co víc si jeden může přát?

    • Kamil Mudra

      Pokud pan Sergej Levickij dokáže o Praze napsat toto:
      „Veřejná doprava v Praze funguje přesně podle jízdního řádu, vyvěšeného na každé zastávce. Podle provozu tramvají a autobusů si tam můžeš porovnávat hodinky!“
      tak pro mne jeho popis Moskvy i života v ní hodně ztrácí na důvěryhodnosti. :-)

        • Kamil Mudra

          Ano Janiko. Také si, pro některé země, „Češi žijí jako prasata v žitě“. Většina Čechů to ale vidí jinak. Ony „hodinky“ jsou pro mne obdobou onoho „žita“. Je dost podstatný rozdíl jestli „tak nějak to vždycky jede“ (jak píše vitta) a nebo jestli si podle toho ježdění „mohu řídit hodinky“. Informace takto podaná je příliš silným zkreslením reality.

      • Astr

        Z Japonska znam jen Tokyo a severni ostrov Hokkaido . Naposledy v breznu a mohu potvrdit ze nejen zeleznice ale I autobusove spojeni jezdi podle jizdniho radu :-)
        Tim se uz dnes chlubi I Cina :-)
        Naopak je rada zemi kde se s vylepovanim jizdniho radu nenamahaji, Nektere zeme Asie a Jizni Ameriky jsou tim zname:-( Jednotkou tamni presnosti (lat.Amerika) je pry slovo „manana“ .
        Kdyz to nepojede dnes pojede to zitra ! Az zase tak spatne na tom snad v Rusku nejsou, I kdyz chapu, ze Vas odkaz Rusa na „Ceskou“ presnost trochu vyvedla z miry.:-)

        Je tu jeden dopisovatel ze Swiss, snad potvrdi ze tam jsou stale jeste presnejsi nez v CR :-)

        • vittta

          Jde prakticky o to,co je lepší.
          Výraz maňana by asi v českých podmínkách vzbudil šílenství-ale tam je to životní styl.
          Kdyby tady u nás nikdo nikam nebyl nucen spěchat,také by ho nějaké maňana nerozhodilo.

          Ani bych se nedivil,že by se nám ti lidé spíše smáli.
          „Sice jim tam jezdí přesně autobus-ale spěchají,až si uspěchají mrtvici“.

  3. vittta

    Mě to také udivilo,takový až posměch Kamila Mudry.
    Tady plno věcí stojí za hovno ale veřejná doprava to asi nebude.
    Já nevím,jak přesně to v Praze jezdí-ale tak nějak to vždycky jede,dostanu se všude a fakt na každé zastávce visí jízdní řády a je dobře označena čísly,takže se tak dá obstojně vyznat i případě,že člověk úplně ztratí orientaci.

    V Japonsku jsem nebyl-ale ve veřejné dopravě asi nehraje nějaká vteřina zase takovou roli,konec konců,někdy sedím jen tak na Andělu a čumět na ty tramvaje je samo o sobě až vědecká činnost.
    Jedna jede tam,jiná zatočí sem,pak dvě tam a dvě sem a jedna támhle a druhá zase semhle…
    Koukal na to někdy někdo?
    To je impozantní souhra v takovém jakoby chaosu……

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s