Nepřemluvila dědka

Napsal Taras.

Revoluci ještě neoschl bílek na zadnici, psal se rok 1992, když někdo v sobotním mrazivém lednovém ránu zazvonil, nikoliv klíči, ale na domovní zvonek.

Bylo kolem deseti pod nulou, obloha modrá, bez mráčku, jak to umí zařídit stabilní kontinentální proudění.

U branky mladík, něco přes dvacet, od pohledu nesympatický, jestli bych ho nevytáhl, že sjel tady kousek ode mě ze silnice a nemůže se dostat ze škarpy. Bylo půl metru sněhu a ležel v souvislé vrstvě i na vozovce. Šel jsem se s ním na to dopuštění podívat: pikap s plechovou nástavbou, levá kola na krajnici, pravá v hlubokém příkopu, v náklonu 45 stupňů, střecha opřena o jabloň, a to tak, že hodně. Promáčklý plech.

Zatáčka, která jeho akrobacii předcházela, je sice nepříjemná, zalomená a vynáší, ale za těchhle podmínek v ní mohl dostat smyk jenom pitomec, který si myslí, že se jemu, cool a free mladíkovi, co točí volantem jako mistr z F1 a jemuž patří svět, nemůže nic stát.

Bylo jasné, že tady pomůže jenom traktor. Šli jsme zpátky, nastartoval jsem auto a z naší vesnice o osmi číslech jsem s ním jel do sousední, dříve střediskové, vzdálené dva kilometry. Tam se na mladíka usmálo štěstí, potkali jsme po krátkém pátrání Zetora, jehož tříčlená posádka jela naším směrem, do lesa, krást dříví, a byli ochotni ho vytáhnout.

Traktor cuknul, plech střechy pikapu se ještě více rozšklebil, stejně jako tvář našeho krasojezdce, ale stroj byl na všech čtyřech na silnici.

Snad si to ten dříve frajer a nyní podělanec zapamatoval.

O necelých dvacet let později, nedělní velikonoční odpoledne, zvonek. U branky Catherine Deneuve, také necelých dvacet let. Pršáček, blond vlásky, jako obrázek, v očích slzičky. Že zapadli s přítelem na vedlejší cestě a jestli nevím o někom, kdo by je mohl vytáhnout.

Kdyby mi bylo o třicet méně, vyhlásil by se mi zcela automaticky ostrý poplach v podkroví i v suterénu.

Ta polní cesta s nezpevněným povrchem začíná sice docela přijatelně, ale končí o pár set metrů níže u potoka v totálním marastu, jako jedna revoluce. Ale jet dál, když jsou před vámi vyjeté koleje od traktorů hluboké půl metru, to vyžaduje hodně velké přesvědčení, že vám, vašemu silnému vozu a vaší krásné dívce patří svět. Sice sem zavádí řidiče navigace, ale pokud má někdo rozum v hlavě, tak vycouvá hned na začátku.

Co s tím? Možná bych mohl zkusit je na dlouhé lano vytáhnout, přední náhon je na tohle lepší než ten zadní u starého dobrého Polského Fiatu před lety, možná bych ji mohl naložit a mohli bychom zkusit repete v sousední vesnici. Možná ale nic neplatí, dneska se přece musí o sebe každý postarat sám.

Tedy jsem poskytl základní informace, ať se zeptá na statku (sice mají traktor, ale v neděli odpoledne tam nikdo není), nebo ať to zkusí v sousední vesnici. Je to přece jenom kousek.

Smutně poděkovala a jak její zoufalá zádíčka mizela v zatáčce do vesnice (a ta zádíčka zasloužila být něžně objímána, nikoliv podléhat zoufalství), tiše jsem za nimi zavolal: „Mým revírem je Kaufland!“

Zmizela v zatáčce, tedy jenom pro sebe jsem dodal, že mé tempo už není nějak extra vražedné.

Otištěno na blogu časopisu Respekt.

***

(A přídavek: ZDE se můžete trochu vzdělat a ZDE chytit blechu od kocoura Helmuta.)

Reklamy

67 comments

  1. sax

    Tarasi, tedy…s poetikou prichazi nejen Prorok, ale ted uz i Mistr…

    I kdyz, jak jsem to cetl, tak jsem se zarazil v pulce vety a to me zarazilo:
    „U branky mladík, něco přes dvacet, od pohledu nesympatický, jestli bych ho nevytáhl.“

    Mno…jinak ale presny, umelecky popis toho, jak kdysi clovek pomahal, dnes mu dosla socialisticka energie, takze (kdyz je na tom dobre) tak uz jen odkazuje.

    Ja byl definitivne odsocializovan asi pred 10 lety: sel jsem prez nase (svycarske) parkoviste a koutkem ocka zachytil ceskou znacku na aute. Odchazeli od nej 2 chlapici- taci poloturisti, napul trekovani, napul stanek v kempu- a ja si vsiml, ze nechali rozsvicena svetla. Cely nateseny jsem prokazal krajanum sluzbu slovy „Ahoj, zapomeli jste na svetla!“
    A jeden z chlapiku na to: „No a co?“ A pokracovali volne v chuzi…
    Od te doby pasivne vyckavam s pomoci az na ktivni vyzvu potrebneho a pak uz jen odkazuji… osbni aktivita, prvni krok k pruseru…tak si to vybavuji z vojny cim dal casteji :o)

    • Taras

      To s parkovištěm je celkem typický, ten kluk mi ani nepoděkoval. Snad je to tím, že chtějí být pořád cool, jako jejich hrdinové z akčních filmů, a poděkování je pro ně výraz slabosti.

  2. Taras

    No jo, když ale jednoho to pak mrzí, že nepomoh, takovej je to vůl.

    Ona je to – s výjimkou posledních dvou odstavců – v podstatě reportáž a „poučení“ by mělo vyplývat z kontextu. Jednou pomoh hajzlovi, podruhý nepomoh zoufalé dívce. Ale mně se v té chvíli fakt vybavily všechny ty příhody o hulvátsví a agresivitě mladých vůči starcům a stařenkám z poslední doby, ty jejich fejsbůkové štvanice na staré lidi a zašprajcoval jsem se jak rybí kost v krku.

    Mrkněte na diskuzi pod článkem v Respektu, kromě starého snámého kreténa se tam objevil jeho dva bráchové – a co tím chtěl básník říci, to nepochopil ani jeden. Typická vlastnost pravicových agresivních pomatenců je to, že nechápou ironii, nadsázku, další úroveň v textu, která není přímo vyslovována. Jsou to takové Sarah Palinové, tihle pravičáci.

  3. sax

    „No jo, když ale jednoho to pak mrzí, že nepomoh, takovej je to vůl.“
    Volem jsi byl, volem jsi a volem zustanes (to je samomluva, prosim).
    Kdyz pomuzes blbovi, on z tebe vola udela samovolne, kdyz mu nepomuzes, budes za vola stejne, protoze si budes delat vycitky.
    Kdyz pomuzes krasavici budes v jejich ocich vilny dedek, kdyz nepomuzes, budes opet vilny dedek (v ocich jejich…a jak vyplyva z literarniho uvodniku, ve svych take :o)

    Pouceni jsem myslim pochopil dobre, ovsem v takhle lyrickem textu se nelze ubranit tomu, aby si ho clovek obratem neprizpusobil sve nature.

    Ono s tim hulvatstvim mladych to je vzdy obojetne, protoze lide nedelaji druhemu nic nez to, co druzi delaji jim. Staci jedna zakladni skola a z cloveka je potencialni vrah dospelaku.

    Zde mam jinaou peknou uvahu na tema volby mensiho zla…ani nevim proc, ale zda se mi, ze se to sem hodi (je to odnekud z netu):

    „Je to už trochu únavné. Ale bude to opět o prezidentské volbě, v níž si nelze zvolit správně, ale jen proti kampaněmi stále mytologizovanějšímu zlu. Upřednostníme tedy 99-ti procentní zlo před zlem stoprocentním. A dosáhneme triumfálního vítězství. A volit musíme, protože podle logiky Jiřího Pehe, kdo nevolí, volí vítěze. Podle mé osobní logiky, kterou jsem z této velkolepé pravdy odvodil, pak rovněž platí, že kdo volí poraženého, volí vlastně vítěze, kdo volí vítěze, volí vítěze, kdo volí oba, volí také vítěze a kdo volí kohokoli, vždycky volí vítěze.“

    A my zde z toho odvozujeme,ze kdo pomaha je vzdy za blba, budto v ocich svych, anebo v ocich potrebenho, anebo v zrcadle verejnosti…

    • vittta

      Být za blba může v pohodě vyvážit samotný pocit,že jsem někomu pomohl.
      Sice jsem za blba-ale pomohl jsem a každý mi může políbit prdel.
      Já si myslím,že jen dva případy z 10 budou kurvy nevděčné,těch 8 poděkuje alespoň pohledem.
      Kvůli těm dvoum přece neposeru těch osm.

      To už chce do toho jít s tím,že svět je zlej.

      Tak třeba:(z praxe)

      Dej mi nějaký prachy dopředu,potřebuju zalepit nájem.
      Hmmmm…..(celej nakřivo)
      Tak na,vole,a koukej víc chodit do práce a pořádně si piš hodiny,zkus jen ty,co odpracuješ.
      (to už vidím,jak seš mi vděčnej,doufám,že nebudu nikdy potřebovat já nic od tebe)

      Ale jo,nakonec si mě asi váží-i když mě trochu mají za vola…..

  4. Taras

    To je jako s vězeňskou úlohou. Když poliši lapnou dva lupiče a ti zatloukají, tak se dostanou ven, protože není proti nim dost důkazů. Když ale jeden práskne toho druhýho, tak propustí práskače a ten se navíc dostane k lupu. Tedy z tohodle vyplývá, že je výhodnější strategie nespolupracovat. Jenže když se to začne hrát vícekolově a v dalších kolech mohou hráči toho, co hrabe pod sebe za nespolupráci trestat, situace se obrátí a nakonec dobrovolně či nedobrovolně spolupracují všichni.

    Taková malá diktatura proletariátu.

  5. J. Hruška

    Řekl bych, že nemá cenu dělat příliš dalekosáhlé závěry, člověk někdy pomůže, někdy ne – a často si v první chvíli nedokáže uvědomit, proč se tak rozhodl. Mně na příkladu číslo dvě zaujal ten pán, zvaný s bezděčnou ironií „přítel“, který zapasoval auto do bahna a poslal „přítelkyni“, ať se stará. Ženy často doplácejí na mužskou pitomost, řekl bych že díky emancipaci daleko častěji než dřív. Přesto by měly občas dostat příležitost si uvědomit, kdy je toho moc. Takže si myslím, že při odmítnutí pomoci v tomto případě zvítězil zdravý sociální instinkt nad rozumem i předsudky.

    • Taras

      To mě taky napadlo, Jane, proč nešel taky přítel, ale třeba to byl racionální počin, kdyby se ukázal, tak by možná naděje na pomoc silně klesly.

      Vzájemná motoristická sounáležitost a ochota pomáhat je samozřejmě těžce nabourána zákony vlčí smečky, které sem zatáhli Klausovci, ale kdyby s žádostí o pomoc přišla paní středních či ještě pozdějších let, tak bych se ochotou přetrhnul. Byla to čistě averze vůči hovadným způsobům mladé generace, kvůli které jsem pomoc odmítnul.

    • Kamil Mudra

      Před pár lety jsme jeli Sázavu a dcera s kamarádkou našla, v místě nutného přetahování, na balvanu zapomenutou ledvinku s typicky „celoposádkovým“ obsahem: peněženka s doklady (občanka, řidičák, techničák, zdrav.karta, platební karty…) klíče od auta, mobil, všechno dvakrát a celková suma v hotovosti nějak k 6000Kč,-

      Tedy ztráta která hodně bolí ještě i pár týdnů po dovolené, během všech těch vyřizovaček a zařizovaček. Po nějaké době začala ledvinka vyzvánět jedním z mobilů jako zběsilá, tak dcera mobil vzala a zoufalému hlasu na druhém konci sdělila že se zdržíme u stánku, asi o dva kilometry níže, kde si od nás může ledvinku vyzvednout. Tak že tedy jo – někdo nás tam vyhledá.

      Během posezení u stánku se kamarád (s pěkně „prořízlou pusou“) nabízel ať předání necháme na něm, že z dotyčného „vyrazí aspoň pár piv“ a „cukrátka“ pro holky coby nálezné. Holky si ale chtěly svůj dobrý skutek vychutnat komplet tak jsem mu řek ať je nechá aby si to vyřídily samy a schválně jsme je nechali sedět samotné u stolu.

      Asi po půl hodině se objevil chlapík (něco mezi třiceti a smrtí), zahlédl ledvinku položenou na stole a tak hned zamířil na jisto. Pozdravil, řekl: „Já jsem ten co volal.“, sáhl do ledviny, vytáhl peněženku (holky začaly dělat takové to odmítavé gesto) on spočítal prachy, pak vytáhl druhou, zase spočítal prachy – povytáhl obočí stylem: „No proto!“ procedil mezi zuby něco co zaznělo jako: „Tak dikas!“ otočil se a šel pryč.

      Tedy, holky s žádným finančním nálezným nepočítaly ale kdyby jim, coby projev díků, aspoň koupil zmzlinu tak by si jí vzaly. Nebo aspoň kdyby řekl: „Já su tak ščasné! Taková poctivost se dnes už jen tak nevidí…“ i to by jim stačilo.

      No… Ke stánku jsem vzal holky já a koupil jim za odměnu jim nač si ukázaly. V duchu mne ale mrzelo že jsem toho chlápka nenechal na pospas kamarádovi co se nabízel, protože by „dostal školu“ jakou by si zasloužil.

      Dovedu si totiž docela dobře představit jaké „hory doly“ byl v okamžiku zjištění ztráty ochoten obětovat, jen aby to vše dostal zpět. Holt, během cesty ke stánku, uklidněn myšlenkou že o nic nepřišel, stihl „vychladnout až do ledova“.

      Já souhlasím s tím co píše vitta že „… kvůli dvěma z deseti…“.
      Ale při tom si uvědomuji, že mohou nastat situace kdy člověka nejen potěší že pomohl, ale může ho to současně i tak trochu zamrzet. :-(

      • Taras

        Kamile, tihle šmejdi jsou zvyklí využít každou, i sebemenší příležitost k obohacení. Bez ohledu na etiku, bez ohledu na protihráče, bez ohledu na to, co tomu říká veřejnost. U nich něco váží a platí jenom vlastní prospěch.

        Tedy ve chvíli, kdy už měl šrajtofli v ruce, tak by byl blbý, aby něco holkám dával, to by v tom okamžiku byla nesmyslná ztráta. Pro nás je to nepochopitelné a pohoršujeme se nad tím, pro něj je to naprostá a elementární samozřejmost.

        Pokud procento takových v populaci spojitě stoupá, a jak výše říká smajlík, takhle jsme je vychovali, pak se pobyt v takové společnosti stává utrpením. Jedno z řešení, ne všem dostupné, je bič a pryč.

  6. vittta

    Nevím,co bych udělal v konkrétním případě.
    Jak píše J.Hruška-to je jak kdy,sám člověk neví,může mít blbý pocit z té holky-nebo naopak dobrý-nejde o vzhled.
    Ale jsem přesvědčen,že bych se na přítele zeptal,to bych byl jízlivý,vychcánek si sedí v autě a jeho sqaw cupitá zvonit na cizí dveře.

    Co se mě týká,raději bych pomohl té dvojici,už proto,že když by žádali oba,svědčilo by to o určité sounáležitosti té dvojice.
    Samotná holka smrdí levárnou…..

  7. ;-)))

    Nepodekoval? Jak jste si deti vychovali, takove je mate ;-)))

  8. Astr

    Každý dobrý skutek musi byt po zásluze potrestán…

  9. tresen

    Bavím se představou, že přítelem byl vilný stařík.

  10. Janika

    „kdyby s žádostí o pomoc přišla paní středních či ještě pozdějších let, tak bych se ochotou přetrhnul“ – i kdyby to byla živnostnice :-)?

    Jinak se mi líbí, co napsal Jan Hruška – někdy člověk pomůže, někdy ne, nemá cenu mít výčitky. A tenhle článek se mi líbí taky, je takový napínavý a začíná jako detektivka: U dveří zazněl zvonek… :-).

  11. Taras

    Pokud by ta paní mávala živnostenským listem a vykřikova, že je solí země (Nečas), tak bych ji určitě hnal.

    V posledních čtrnácti dnech mám zase dva exkluzivní zážitky s živnostenskou nesolidností, neschopností a zlodějnou. Jste ňáký podrážděný, nebo co, zřejmě se vám na ty přezky šláplo oprávněně.

      • Taras

        Moje finance stačí za těchhle podmínek akorát tak na našití pouzdra na bohatýra.

    • vittta

      Tomu bych mohl rozumět tak,že zaměstnanci,resp.firmy,mající zaměstnance(vyjma případu,kdy má zaměstnance živnostník) jsou solidní.

      V každém případě lze na jakýkoliv revoluční,či jiný politický úspěch pomýšlet jedině za podpory střední třídy.
      Jinak je věc každopádně ztracená.

      • Taras

        Vitto, to je chybná úvaha. Když řekneme, že Franta Sůlzemě krade, ještě to neznamená, že ostatní nekradou.

        • vittta

          To je kouzlo manipulace.
          Samozřejmě to neznamená nic-jen to z toho vyplývá.

          To se běžně používá.
          Když řeknu 1000x,že Češi vyhnali sudetské Němce a ještě je vraždili,také to neznamená,že to byli všichni a že se jinde nedělo to samé,nebo že to jinde bylo ještě horší.

          Jenže když někdo chce-tak tomu uvěří.

          Každý člověk věří tomu,čemu věřit chce-a tak se dělá propaganda.
          Né že to člověku vnutím-to je na hovno,ale budu na něj působit,dokud tomu nebude chtít sám věřit a ještě se považovat za osvícence a revolucionáře.(myšlenkového)

          Tím nechci tvrdit,že to byla od Vás manipulace-ale cosi se za tím skrývalo,klidně i podvědomě.

  12. Canadian

    U nas v Kanade by te dame kazdej pomohl a to bez ohledu na vek, krasu, ci povolani.
    Jestli to nebude tim, ze jsme tady nemeli 40 let diktatuuuuru proletariatu.

    • vittta

      V USA také neměli diktaturu proletariálu-ale tam by nikdo nepomohl ani kdyby měla u té prosby infarkt….
      Klika by byla,že by někdo vůbec otevřel….

  13. Astr

    Janiko nemuzete s tim neco udelat?
    Tenhle troll je neustale na Tarase prilepen , kamkoli se hne uz se kolem pne:-(
    Jedno jestli Canadian nebo Bystry pozorovatel nebo Obr Kolodej nebo Sandwalker a jeste kolik nicku tenhle troll pouziva.
    Poznate ho podle pravopisu, podle 40 let komunismu, 40 let diktatury proletariat a tak stale dokola.
    On snad I kdyby se prejmenoval na Matka Tereza bez 40 let komunismu mu to nepujde:-(
    Co tim tihle trollove sleduji nechapu. Chteji nasejrit ctenare ?
    Jeden expert obchazi blogy a vyklada dejiny podle Pentagonu,
    a tento expert na 40 let komunismu s tim svini kam vstoupi.
    Samozrejme je to Vas blog, ale „40 let vlivu diktatuuuuuuury proletariatu“ si tu snad nechcete pestovat.:-)

    • Janika

      Astře, samozřejmě můžu, jak si bude Taras a jeho přátelé přát :-).

      Jen jsem myslela, že je docela regulérní debatovat o tom, jak to bylo za komunistů a jestli se na naší morálce podepsalo těch 40 let. Kdybych měla odpovědět na otázku, jestli za minulého režimu si lidé nezištně pomáhali, tak opravdu nevím, co bych řekla.

      • Canadian

        Tak vidite Janiko. Nebude se diskutovat, pouze prikyvovat.

        • Janika

          Jak vidíte, Canadiane, tak názory se tady dost různí a často jsou protichůdné. Ale nemůžete mít nikomu za zlé, že si vybírá, s kým chce mluvit a s kým ne. Proč Vy chcete mluvit s námi tady? Pokud odpovíte pravdivě, ocením to.

          • Canadian

            Pochopitelne, ze si kazdy vybira s kym chce mluvit. Ale diskuse je svobodna vymena nazoru. Kdyz si budete misto mazani sprostych a urazlivych komentaru jen „vybirat s kym chcete mluvit“, nerikejte tomu diskuse.
            Napsal jsem, ze znam Ameriku jako sve boty a ze by normalni American nebo Kanadan v Tarasove pripade zvedl zadek ze zidle a sel pomoci. Pokud ani takovy komentar nemuzete uvolnit, tak…..
            Chcete pravdivou odpoved na otazku, proc s vami chci mluvit ? Tak tedy – myslim si, ze mam co rici. A pokud u toho popichnu nekoho, kdo pro same stromy nevidi les a na kom zanechala hluboke stopy propaganda komunistickeho rezimu, tim lepe.
            Staci ?

            • Janika

              Canadiane, děkuji za upřímnost. A omlouvám se, opravdu nestojím o hovor s někým, jehož zálibou je popichovat lidi, kterých si neváží.

            • vittta

              Hele,vojáku,moc nekecej.
              Psal jsi o Kanadě-ne o USA.
              Navíc Amerika je veliká a jen v jediném městě je několik tak rozdílných částí,že NIKDO nemůže znát ani to.
              A komunistická propaganda bylo jako co???
              Každý o tom vykládá ale nikdo to nespecifikuje.

              Propaganda tady byla proti dnešku velice malá,vlastně se skládala pouze z všudypřítomných hesel,která nikdo dávno neviděl a několika keců v televizních novinách,které každého sraly,protože už čekal,až přijde na řadu konečně sport.(byl mazaně až na konci)
              Pak byly večer ještě „aktuality“ a nějak 2x za den krátké zprávy.
              Dneska nic jiného než politika a reklama pomalu není-a v USA už vůbec ne….
              Když se u vás volí loutka,kterou nazýváte „prezident“,tak to připomíná spíše vystoupení rockových hvězd či náboženské shromáždění,než jako předvolební kampaň.
              Každý normální Čech z toho má upřímnou prdel,některým u toho kromě prdele jezdí i mráz po zádech!!!

              • Astr

                Jste ponekud mimo Vittta, Canadian neni vojak.
                Vojak je nick se jmenem Leho, to je corporal US armady!
                Toto je troll mnoha jmen ktery je politrukem na kazdem blogu ktery si udela Taras alias Ing.Kodet u ktereho travil vetsinu internetoveho casu pod jmenem Sandwalker. Pokud mate zajem zajdete si tam a vychutnejte:-)
                Troll je to ucebnicovy :-)

                • vittta

                  Jednou jsem už nějaké bláboly od něho četl.
                  Ten odkaz byl někde tady.
                  Nějak mě napadlo,že by to mohl být Leho.
                  Ale dejme tomu,že to tedy není Leho-ale je to voják nové,té nejspravedlivější revoluce,kdy nosnou myšlenkou je zavraždit všechny komunisty,jejich příbuzné,jejich sympatizanty a také ty,kteří by se alespoň teoreticky jejich sympatizanty stát mohli,taktéž sousedy těchto jedinců až ob jednu ulici,aby bolševický mor byl už konečně vymýcen a mohl nastat ráj na zemi-podobný,jaký je např.v USA!!!!!!!!!!!!!

                  • Astr

                    No konecne:-)
                    Vypada to ze jste konecne pochopil jeho poslani
                    antikomunistickeho bohatstvi ducha vyznani:-)

                    • vittta

                      To jsem pochopil tak přibližně v r.1995.
                      Před tím jsem mlel také tyhle hovadiny…

          • Astr

            Janiko
            Kdybych měla odpovědět na otázku, jestli za minulého režimu si lidé nezištně pomáhali, tak opravdu nevím, co bych řekla.

            Jen jsem myslela, že je docela regulérní debatovat o tom, jak to bylo za komunistů a jestli se na naší morálce podepsalo těch 40 let
            To se vam povedlo, otevrete tuto debatu a troll mnoha jmen Vam zopakuje co jiz napsal nescetnekrat:-)
            Jeho nejoblibenejsi thema :-)
            Pokud jde o poskytnuti pomoci, kdekoli na svete, plati ze podle okolnosti a pripad od pripadu.
            Kdyz vam tu troll nekolika jmen nyni coby Canadian napise:
            Napsal jsem, ze znam Ameriku jako sve boty a ze by normalni American nebo Kanadan v Tarasove pripade zvedl zadek ze zidle a sel pomoci.
            Zna Ameriku jako sve boty a pokud se s nim opravdu chcete bavit a treba I o tom jak by tam, (kde to zna jako sve boty) lide pomahali na rozdil od tech v CR, pak si vygooglujte dlouhou radu pripadu kdy se na to thema pomoci ci nepomoci delaly testy a vzdy se stejnym vysledkem= cim vetsi mesto tim horsi vysledky. Ne pokud jde o vytazeni ze skarpy ale lezicihi na chodniku stovky lidi obchazeli bez zajmu ! Vygooglujte si !
            Stejne vysledky v NY jak v LA ! Nezajem! To take troll mnoha jmen zna jako sve boty ?
            Jiste podobny test na ulici v Praze by dopadl podobne, zadna iluse o tom :-(

            Zpet k otazce jak se 40 let podepsalo. Samozrejme podepsalo. . Kazdy rezim kazdy system se nejak podepisuje.
            Jak se na vas podepsalo 22 let Sametu?
            Tak regulerne debatujte, vytahnete co nejvice pripadu jak se na kom podepsalo 40 let za totality proletariatu a jak a cim se podepsal TRH bez privlastku jak rika vas proffessoro!

            Mimochodem mnohymi nenavideny Klaus, v mnohych „bonmotech“ prekonal vaseho nejvice bonmotoveho Zemana.
            Mimo toho ze nekolika desitkam tisicu CechoAmericanu odmitl vratit majetek ve stylu jak byl vracen treba Havlovi ci knizeti, on pri navsetve USA prohlasil cimz se naczdy zapsal do dusi CechoAmericanu:
            „NIC SEM NEUKRAD, NIC NEBUDU VRACET“ !
            Z dalsiho Klausova slavneho vyroku by si meli vzit pouceni trollove kteri neumi nic jineho nez mluvit o 40 let komunismu.
            Na toto thema prohlasil:
            NIKDY NESMI BYT ZPETNE ZRCATKO VETSI NEZ CELNI SKLO !
            Ano plati a vzdy platilo, hledet kupredu ne zpet! Z minulusti jen brat zkusenosti !
            Nekteri trollove a experti umi jen pripominat 40let minulosti, ale kdo vam rozkradl republiku, kdo vam na jedne strane vyprodukoval rychlomilliardare a naopak nevidi rostouci problemy stale chudnoci na jedne a boatnouci na druhe, stale rostouci tisice bezdomovcu to jde mimo nich bez povsimnuti!
            PRAVDU, PADNI KOMU PADNI,!
            Obecne plati ze na Internet se chodi odreagovat velke mnozstvi lidi bez toho ze by vubec vedeli vo co kraci a ktera bije ! Neschopnost jit ke korenum problemu !
            Ve vetsine pripadu a debat se hledaji pijavice u pacienta ktery ma otevrene zily! A tak stale dokola. plus trollove kteri to jeste vic rozesiraji!

            • Janika

              Máte pravdu, Astře, nebyla jsem si jistá, o koho se jedná a díky za vysvětlení. Už se tu neobjeví.

              S tím, že vzájemná pomoc klesá, čím je město větší, máte taky pravdu. Platí to nejen v USA, ale i u nás.

              • Astr

                USA CR Zaponsko nebo Klokanie,
                marne se pokouseli experti pres dusi cloveka pri jednom TV poradu najit odpoved na otazku kde se v lidech bere stale vetsi bezcitnost, nevsimavost, nezajem a to nejen o cizi lidi obecne, ale ani z okoli blizkeho, z pracoviste casto I v pribuzenskem vztahu.
                Kde je pricina? Individualismus vypjaty az do maxima, honba za uspechem za kazdou cenu, narustajici pocet lidi s pocitem ze nestihaji, pocit odcizeni ktery je vetsi v prelidnenych velkomestech v porovnani se stale jeste klidnejsim venkovem… je to dlouha rada vlivu ktere byly vyjmenovany jejichz vliv se scita ci casto nasobi to vse s platnosti celosvetovou a pak prijde odbornik ktery ma jasno!
                Za vse muze 40 let proletarske diktatury!
                Zajimave ze I na takove pripady pamatuje Bible, mozna I Talmud, mozna I Koran, snad kazde nabozenstvi?
                Bible pravi: “
                „Beati pauperes spiritu quoniam ipsorum est regnum caelorum.“
                „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“
                (Matoušovo evangelium 5,3)
                Dale uz nebudu, uz tak jsme tomu venovali pozornosti vic nez dost !

                • ratka

                  jak s tím souvisí matoušovo evangelium? Je to velmi důležité blahoslavenství. jak mu rozumíte? co je chudý duchem?

                  • Kamil Mudra

                    No… Setkal jsem se i s výkladem že tam vypadlo „s“ (chudí s duchem) – tedy bohatstvím materiálním nezatížení avšak duchem obdaření.

                  • vittta

                    Já si to vysvětluji tak,že čím je kdo blbější,tím méně chápe a tudíž má tím více možností,být šťastný.
                    To je ovšem běžně používaná fráze,jaký je skutečný výklad dle bible,to nevím,protože to nemá logiku.

                    • ratka

                      chudý duchem (nebo v duchu) rozumím tak i když samozřejmě se můžu mýlit že mu bude shůry hodně ducha naděleno protože je kam nadělit, když to není ucpáno „samo sebou“. Takže chudý v duchu a muže hodně přijmout shůry. je to fakticky pokora.

                    • vittta

                      Ratko,on už fakt,že se o tom citátu dá tak pěkně pokecat je mile pozitivní.
                      Nejlepší jsou vždycky univerzální hlášky,ty může použít úplně každý na úplně cokoliv,což tím pádem pomáhá ve všem všem…((((

                • Janika

                  Popsal jste přesně metody „debatování“ těchto lidí, Astře, a já jen znovu opakuji, že jsem to sice zkoušela se ve své naivitě dohodnout, ale vidím, že to v některých případech neplatí. Chybami se člověk učí.

  14. brtnikvbrlohu

    Co je to pomoc? Někdy je nejúčinější pomocí nechat dotyčného aby si pořádně vymáchal pusinku v fekáliích – tedy nepomáhat … až do doby kdy je evidentně jasné že si už sám pomoct nedokáže. Případy Tarasem popisované jsou jasně z kategorie „pomož si sám a bude ti pomoženo (v originále .. Alláh ti pomůže).
    Frikulínům je zapotřebí blahodiním vymáchané pusinky nešetřit. Prostě – léčba šokem.

    • Kamil Mudra

      No, na druhou stranu, brtníku…. Proč nepomoci když mohu a navíc ještě aniž bych sám podstupoval nějakou oběť? Pokud tedy nepovažuji za „oběť“ i takovou „újmu“ jako třeba že mi během pomáhání uteče v TV díl seriálu nebo film – jeden z těch které budou během roku ještě aspoň dvakrát zopakovány. Představím-li si vlastní hubu v těch fekáliích, pak by mi nemělo být zatěžko ji někomu z toho smradu zvednout.
      Frikulína odmítnutím pomoci jen utvrdíme v jeho frikulínství. Tím se – bohužel – žádná léčba šokem nekoná. Pro něj může být možná větším šokem právě ta nezištná pomoc, kterou by skrze své frikulínství ani nečekal. Ale vhodné situační načasování jistě hraje svou roli – s tím souhlasím. Bohužel to většinou nelze ovlivnit.

      • brtnikvbrlohu

        Kamile – frikulín nezištnou pomoc považuje za samozřejmost protože jeho životní strategií je využívání až zneužívání druhých.
        To o čem mluvím je strategie používaná např. u anonymních alkoholiků, nebo jako postup nazývaný „tvrdá láska“ v anglosaské literatuře „tough love“ – původně jde o postup doporučovaný u závisláků.

        • Kamil Mudra

          Nojo, brtníku, závislák je v průseru průběžně, v jeho případě je jistě nějaká ta „drezůra“ na místě. Ale jak poznáš na holčině žádající o pomoc že je ta mladá frikulínka co píše na fejsbůku ty ošklivé věci o starých? Podle oblečení nebo podle toho že je mladá? Ona asi neřekne: „Normálně jsem free, cool a vždy in, ale teď zrovna potřebuju píchnout.“ Kterých je víc? Těch co píšou nebo těch normálních?

          Mám šest dětí a žádné z nich takové hovadiny nepíše. Coby technik na VŠ nemám žádný vliv na „kariéru“ studentů a přece jsem u nich doposud nezaznamenal ani jediný případ neuctivého chování. Naopak: pozdraví, bez říkání podrží dveře když mám plné ruce, sami nabídnou pomoc když vleču něco těžšího… Mám si dělat názor na mladé podle toho kolik se pod nějakým blbým článkem sleze nebetyčných hovad a nebo podle toho co denně prožívám?

          Raději se řídím tím co mi dala rodičovská výchova i to (v mém věku) působení dnes zatracované předrevoluční společnosti a co mi velí zdravý rozum. Na nějakou „strategii“ nebo „tvrdou lásku“ kašlu. Tvrdosti je i bez toho víc než dost a ty mladý si jí ještě užijí tolik, že jim z toho bude zrak přecházet.

            • Taras

              Kamil je prostě hodně čipernej, to je zřejmé.

              Ale, čipero, mýlíš se v příčinách toho odmítnutí. Tato zrůdná společnost preferuje mládí a vysmívá se a je agresivní ke stáří. Pokud ti přidrží dveře, tak je to proto, že jsi pořád při síle, tedy tě berou za (téměř) svého. Já jsem je pár let učil, i ty v nejhorší kategorii a v nejhorším věku, a neměl jsem sebemenší problém. Ale bylo to proto, že měli respekt, někteří se mě i báli, ale také to bylo kvůli způsobu, jak jsem s nimi zacházel.

              Jenže já nejsem třaslavá babička, osmdesátiletá paní, kterou dva mladíci minulý měsíc srazili na zem, když se cpali do autobusu ze kterého ona vystupovala. Paní leží vedle autobusu na chodníku, nemůže se postavit, priotože má nemocné klouby, všichni ti na té straně vozu nehnuli brvou, autobusák zavřel dveře a rozjel se. Moje příbuzná ji o pár minut potkala, paní otřesená, sotva pajdala, s odřenými koleny i dlaněmi, naštěstí nic zklomeného. Tohle je ta pravá tvář budooucí společnosti, kterou Nečas směruje tvrzením, že v brzké budoucnosti bude jeden pracující živit tří důchodce. Rozuměj, to je samozřejmě kec, ten poměr se v roce 2050 změní nepatrně, v opačném gardu o desetinu procenta, ale ten himmlerovskej křivák tímhle žvástem, v zájmu privatizace toho, co ještě jakžtakž chodí komunálně, tedy důchodového systému, poštval proti starým lidem mladé.

              Tedy fejsbůkové žvásty v tom hrály roli jenom literární pointy, ničeho jiného. Těch příhod mohu dodat za korunu pytlík.

              • Kamil Mudra

                Nojo. Já jsem osobně takhle hnusnýho chování nikdy svědkem nebyl, Tarasi, takže mne dost udivuje že jich máš tolik „napytlíkováno“. Venku na ulici se vyskytuji dost často, v různých časech i různých místech… Že by na tom nakonec ta proklínaná Praha byla líp než tvoje bydliště? No, ale je možné že nade mnou „pánbu drží ochrannou ruku“ protože je mu jasný že bych se do toho montoval a ještě něco schytal :-)
                Ale samozřejmě si nemyslím že příčina tvého odmítnutí byla nějaké čtení fejsbůku. Takhle bych tě nikdy nepodceňoval. To jsem v příspěvku udělal jen takovou zkratku. V tom jak se člověk kdy zachová hraje vždy roli více faktorů, mimo jiné i to jak se třeba zrovna cítí. Například: určitě nepůjdu někoho bůhví jak daleko vyprovázet když jsem si zrovna namazal bolavý klouby :-)

            • Kamil Mudra

              Hmm… Tak tuhle otázku jsem si, vitto, nikdy nepoložil :-)
              Že by proto že jsem jedináček, ačkoli jsem si vždy přál sourozence? Bohužel, nešlo to. Mamina další mít nemohla.

              Nebo proto že mě ten dětský svět vždy nějak přitahoval? Ve dvanácti už jsem měl přečtený všechny foglarovky co se daly sehnat po knihovnách a antikvariátech, dokud jsem si nepořídil vlastní děti (první v osmadvaceti) tak jsem aspoň vedl tábory (vymýšlení a organizace celotáborovek byl vyloženě můj koníček) ale ani pak jsem toho nenechal.

              Nebo proto že mne bavilo jak se to pravidelně hezky střídá? Kluk-holka…, tak že mám od každého pohlaví tři „kusy“ zdravé, chytré a slušné – ani kdybych si to naplánoval, nemohlo by to vyjít lépe.

              Ale nejspíš proto že se děti postupně „rozlétaly do světa“ a tak mi doma chyběly. Vždyť můj nejstarší (28 let) by už věkově mohl být klidně otcem nejmladšího (6 let).
              Jo. To bude nejspíš ten nejsilnější důvod. :-)

  15. Witch

    Obecně myslím, že jsme ochotni pomáhat docela dost. Ovšem jsou okolnosti, které to mohou tlumit. Včetně vlastního zaujetí nějakou důležitou prací. Umíme zhodnotit přípustné riziko nepomoci – i když se můžeme seknout, samozřejmě. Něco jiného je totiž havárka, něco jiného sveřepé pokračování v jasně špatné jízdě a ups! tudíž vlastně nehoda. Proč byla poslána dívčina? Měla snad cíleně vyvolat právě to ochranitelské pomáhání? Možná proto to bylo (i podvědomně) vyhodnoceno jako poněkud taktické, vyčůrané – a odmítnuté. Myslím si, že hodnotit by se dal třeba akční výzkum, něco sehraného před náhodnými diváky. Vždy stejná scéna.
    tarasovi v jeho otázkách víc nepomůžu. Svou roli mohl, samozřejmě, sehrát i věk, možná bezděčné prozrazení té nevinné dívenky, která chtěla zapůsobit na „vidláka“ Myslím, že by to mohlo být právě v tom. Mohla se podobat někomu, kdo ho převezl nebo na něj jako na oblafnutelného během těch roků koukal. Prostě to nechal být, těm lidem o život nešlo a trocha pohybu jim neublížila.

    • ratka

      vidím to podobně. bleskově vyhodnotil že až zas tak moc pomoct nepotřebují. Jsou mladí, zdraví a úspěšní. Kdyby tam zazvonil 80 ti letý dědeček, co zabloudil a neví kudy domů tak by se třeba i intenzivně zaangažoval. zálaží pokaždé jak to člověk uvnitř vyhodnotí ze svého pohledu. ani tolik nezáleží na tom jak moc ti venku škemrají a co dělají. spíše jak ten co má pomáhat na tom zrovna je. komu se mu pomáhat chce a komu nechce, jak to má nahozeno. když ten co o pomoc žádá zapadne do správné západky, bude mu pomoženo.

      • brtnikvbrlohu

        Asi tu pleteme konkrétní Tarasovu kauzu s obecným přístupem. Já se držím onoho konkrétního případu. Při hodnocení situace hraje svou roli i podvědomí včetně minulých zkušeností. Ony myšlenkové pochody popisuje jak ratka tak Witch. A jde tu i o jakési modelové situace, které aplikujeme na podobné případy.
        Při ochotě pomáhat hraje roli i faktor reciprocity, pomůžu když předpokládám že mi také bude pomoženo – a protože to se jaksi vytratilo, tak mizí i tato motivace. Nepomoc je tedy vlastně trestem směřovaným na nositele (dle názoru konajícího) současného stavu – akcentovaného individualismu.
        Ostatně lecos na dané téma píše i Koukolík a je to vůbec „vděčné“ téma sociální – nejen – psychologie.

        • ratka

          dnes lidé žijí „bez cizí pomoci“ a rádi. jsou hrdí na to že jim nikdo nepomáhá. a oni třeba pomůžou a jsou ještě pyšnější a hrdější na sebe. jak jsou dobří a kolik dobrých skutků nadělají… tak a tohle je špatně :-))

          takže ta pomoc… je pak obyčejným promasírováním a namasírováním ega. já pomůžu tobe a ty mě. no koukni jak jsme dobří a jak nám to šlape. to je brtníku asi to pojetí reciprocity které je protřeba (snad) rozbit. Nepomáhat někomu zištně nýbrž nezištně. Pravá ruka ať neví co dělá levá. Já ti pomůžu a ty pomůžeš někomu jinému. nějak v tomhle duchu. takhle podle mě pomoc funguje doopravdy. a není to obchod.

          • brtnikvbrlohu

            S tou reciprocitou je to složitější – třeba coby motivace udržení komunity, zajištění jejího fungování, poznaná nutnost že komunita se bez ní neobejde…

            Nepomožení jako akt rovnající se vyloučení z komunity.

            • Kamil Mudra

              Přesně. Oba druhy pomoci mají ve společnosti své místo. Reciproční i nezištná. Nestavěl bych jednu nad druhou. Vždyť i ta nezištná nezůstává bez odměny. Člověk po ní stoupne ve vlastních očích, případně i v očích těch kteří se o ní dozví (i kdyby nikoho dalšího tak minimálně v očích toho komu pomůže).

              • Witch

                Správně. Nezištná je především jaksi samozřejmá, co se děje bez velkého rozmýšlení. Tak samozřejmá pro dotyčného, že si ani neuvědomuje, co působí. Tady se sice mírně vkrádá složka „páchání dobra za každou cenu“, ale to nemám na mysli. Mluvím o těch malých samozřejmostech, kdy se shýbnete pro pětikačku, co vyskočí starému člověku z vozíku na zem. nebo o tom že vlezete do kouře, protože atm někdo volá. pak by vám na jednu stranu hasiči dali jednu výchovnou (nebo dvě), na stranu druhou to byla jediná šance pro toho, co se tam dusil.
                Sveřepé násilné dobro a pomoc, protože se to má a je to tak správné bez ohledu na následky (někdo jim to přece říct musel) je už zase jiná kategorie. To „dobro“ spadá do kategorie prozrazení adopce děcku, třeba… Tyhle lidi miluju a samozžřejěm je to jen povrch ledovce, vyčnívající skutek lidí, co jsou přesvědčení o vlastní bezúhonnosti. Bohužel sem patří i skutky, které dají větší fyzickou námahu, což bylo popisované výše.

              • ratka

                taktak, ten komu bylo pomoženo se ani nedoví kdo to byl… bylo mi takhle pomoženo mockrát. a pamatuju si to. vím přesně jak moc mě to uvnitř ovlivnilo. jak hluboce me to zasáhlo. ty lidi vůbec neznám

                • vittta

                  Ono někdy také platí,že když dva dělají totéž-nemusí to být totéž.
                  Je zatracený rozdíl,jestli tě z úzkého kanálu vytáhne někdo,kdo má klaustrofobii nebo někdo,kdo jí nemá.

                  Tím chci říci,že člověk nikdy neví,co vlastně pro něj ten pomáhající dělá,nebo co pro někoho znamená nějaká maličkost,která ani jako kdovíjaká pomoc nevypadá…..

                  • ratka

                    konkrétně, stalo se nám při cestě v Alpách, bylo to těsně po revoluci … že jsme šli po hřebenu a za námi věžel Holanďna, vracel se asi hodinu viděli jsme ho jak šle předtím doprotivky. Ptal se ná zda máme peněženku, teda mě. A já říkám jistě… pak jsem se podívala a já ji vytratila cestou. A ten kluk běžel za námi zpět přes hodinu, podal nám peněženku a utíkal zase zpátky. Byly to celé naše společné úspory, úplně všecko co se nám podařilo za ta chudá léta do revoluce našetřit… i proto to byl pro mě tak výrazný zážitek. Dodnes ho vidím před sebou jak za námi běží a hledá nás.

                    • ratka

                      to jsou momenty které hluboce zasáhnou srdce. mám jich v životě spousty… záchranu mého muže na horách, neznámé lidi coho zachránili… situace kdy je člověk v koncích a najednou světlo.