Dveře ve zdi – 99

Napsal alexandrov_g
Přeložil Hamilbar, převzato odtud. 

Co je to vlastně ten Hollywood? Jaké asociace vyvolává toto slovo u lidí jejichž mateřštinou není angličtina? „No jak, jaké? – řekne občan světa, – Hollywood to jsou filmy!“

– Filmy..? Filmy obecně?
– Ne, samozřejmě. Hollywood to jsou americké filmy.
– No a jsou dobré?
– Jak kdy.
– Zajímavé?
– Někdy.
– Mohl byste vyjmenovat filmy, které se vám líbily?
– Samozřejmě!
– A ty které se vám nelíbily?
– Jasně!
– Tak začněte.
– Co začněte?
– Vyjmenovávat. Začněte z těch co se vám líbí, z těch co si pamatujete.
– Jako to vy to…, – soustřeďuje se, řekne občan, – takhle najednou…, ale jestli chcete, tak prosím.

A začne vytvářet seznam, začne to list the list. Ne kdesi vyčtený, ale jeho vlastní „All Time Hollywood Hits.“ Začne nejistě, neochotně, ale brzy ho to uchvátí a tu snivě zamlžuje zrak, tu s planoucíma očima a gestikulujíc, zasype vás názvy přesnými i názvy nepřesnými, přerušuje čas od času sebe sama krátkým, leč značně emocionálním převyprávěním obsahů filmů jejichž názvy zapomněl.

Nakonec ho budete muset přerušit, času nemáme nikdo nazbyt. Ale i poté co se rozloučíte a on bude odcházet, podle jeho zad bude jasné, že dále vzpomíná.

Hollywood to nejsou prostě filmy, přesněji, to jsou nejenom filmy. Hollywood to je movie industry, a stejně jako u každého jiného průmyslu, sériová výroba filmů podstatně přesáhla vlastní American Cinema. Pro Američana je Hollywood něco, co existuje stejně tak dlouho jako sama Amerika, ovšem svět pro sebe objevil Hollywood až po válce. Hollywood, tak jak tento pojem chápe lidstvo, se objevil v padesátých letech.

Široké plátno, barva, zvuk, obrovská, v porovnání s tím co bylo do té doby, kina, filmové časopisy a filmové hvězdy. Oskar, prestiž a status. Akademie. Herecké svazy. Odbory. Neslýchané honoráře a neslýchaná do té doby sláva.

Přitom, jak se tehdy mělo za to a jak se má za to i dnes, celá tato velkolepost („lesk a bída buržoazního filmu“) vznikla tak nějak sama sebou. Víte trh… přirozený sklon lidí k zábavám… zkrátka společnost spektáklu a absurdní divadlo. Přitom se na zřetel nebere ta skutečnost (nikdy a nikým se na ni nebere zřetel), že ve státě se děje jen to, čemu umožní díti se sám stát. Ne „trh“, ne „spotřebitel“, ale stát, který má magic wand státní moci.

A stát mávl kouzelnou hůlkou a stal se Hollywood, protože Hollywood to je ideologie. A jestliže stát může jakž takž existovat bez trhu, tak bez ideologie – v žádném případě. A tu se náhle ukázalo, že pomocí hypnotického vlivu obrázků na plátně, vytvářejících virtuální skutečnost, lze míti vliv na skutečnost reálnou. Ukázalo se, že módy, styl chování a to jak se hýbeme, slovíčka a slovní konstrukce, dizajn a vůbec všechno co rozumíme pod „způsobem života“ lze formovat. Jakmile bylo toto pochopeno, zbývalo jen obsadit banku a telegraf a všem rozeslat telegram následujícího znění:

„Nejdůležitějším uměním je pro nás film stop“

Nepřekvapuje, že se našla spousta zájemců smočit si v tomto potoce nohy. Filmový průmysl chtěli mít najednou všichni. A mnozí si jej pořídili. Jenomže až s průběhem času se ukázalo, že Hollywood se jmenuje řeka, do které se nedá vstoupit dvakrát, stejně jako se ukázalo, že Američany, kteří do ní hupsli jako první, proud odnesl tak daleko vpřed do budoucnosti, že je stejně nelze dohnat, nezávisle na tom, jakým stylem plavete.

A protože státy bojují bez přestání, objevili se i v tomto případě zájemci o to si to rozdat. Mluvíme přeci o letech padesátých, a padesátá léta přišla po létech čtyřicátých, a v letech čtyřicátých Evropané prohráli válku, kterou vyhráli USA a SSSR. To, co nazýváme Hollywoodem, je přeci pouze část kulturního prostoru, no a Evropané se pokusili zkreslit „kulturní kontext“ lidstva, změnit jeho „kulturní kód“. Mluvíme o kulturní revoluci let šedesátých, která fakticky byla kontrarevolucí.

Padesátá léta byla parádní, byla veselá, byla mladá. Po mračnech let čtyřicátých svět jako by se znova narodil a zvlášť  silně to bylo pociťováno právě ve vítězných státech, kde nastal prudký rozmach všeho možného, v USA o něco dříve, v SSSR o několik let později, ale tam i tam – pocit překročení jakýchsi hranic bytí, průlom, trysková letadla, nadzvukové létání, atom, kosmos, závody raketové techniky. Rychlostní rekordy. Padesátá léta to je – Výška.

A dokonce i vnější vzhled lidí se změnil. Svět do války je světem starců. Dobře je to vidět na fotografiích reprezentačních fotbalových mužstev, na nich jsou přeci – samí mladí kluci, ovšem fotbalisté zachycení na fotografiích let 20tých-30tých-40tých vypadají ne jako kluci, kterými ve skutečnosti byli, ale jako starci. Totéž bylo i s tehdejší ženskou módou, která neomlazovala, ale úmyslně „stařila“. Staří se tehdy neomlazovali, nýbrž mladí toužili co nejrychleji když ne zestárnout, tak alespoň vnějškově odpovídat světu dospělých.

V padesátých letech došlo k zázračné metamorfóze. Dvě světové války rozbily pradávný stereotyp, spojující v jedno stáří a moudrost. Staří uvrhli svět do propasti útrap a mladí se jim nechtěli podobat, šedivé vousy v bradce starce Chotabyče ztratily svoji kouzelnou moc. Zahnaný do podzemí Dostojevského pubescent se v padesátých letech XX. století dostal na svobodu v obraze teenagera. A odteď chtěl být občan světa mladý. Chtěl jako mladý žít, jako mladý stárnout a jako mladý umírat.

Toto přání bylo zachyceno radarem včasné výstrahy, bylo přijato, pochopeno a potom šířeno po světě pomocí obrazů vytvořených Hollywoodem. A ukázalo se, že ty obrazy jsou velmi působivé. Působivé v první řadě sexuálně, při tom ta sexualita byla úmyslně sexualitou naivního mládí. Natupírované vlasy, vatou vycpaná ramena, kostěné brýle a kostkované slacks chlapců, účesy pony tails a  swing skirts děvčat. Jeans and T-shirts. Hula hoop and Sock Hop Party.

Elvis.

„Rock around the clock.“

Inspirovaná v Evropě (v Anglii, to be exact) kulturní kontrarevoluce let šedesátých jedním rázem vrátila rozjetého výrostka zpátky „na zem“. Staří se nevzdali, našli způsob jak naučit mladé, že je „svět nechápe“, módním se stalo být „rozčarován životem“, být cynickým, módním se stalo být zpolitizovaným a protestovat proti všemu na světě, módním se stalo vypadat chytřejší, než jsi. A opět, jako na zlomu XIX. a XX. století, kdy rychle uvadal v útěchu lidstvu darovaný osamělý exotický kvítek s názvem La Belle Époque, se v šedesátých letech opět stalo módním „hledání smyslu života“. Upřímná padesátá léta, upřímně vybuchující vodíkové pumy a upřímně se předvádějící v těch nejmenších bikinách, skončila. Šedesátá léta prorazila trhlinu do, které vlezla všelijaká čertovina. Bylo nemoderním smát se. Módním se stalo předvádět, že se nestydíš plakat. Opět se stalo módním když už ne být, tak alespoň vypadat tak moudrým, jak lidé bývají jenom ke stáru.

Zdálo se, že si Evropa vzala revanš.

Reklamy

48 comments

  1. Janika

    Když už o filmech, tak podle mě ty starší byly nesrovnatelně lepší :-). Ty nemám problém nazvat „kulturou“, i když dejme tomu i kulturní manipulací. Ty novější se stávají více či méně manipulací technickou.

    Definice kultury je samozřejmě široká, ale prosím, negooglete :-).

    • Hamilbar

      Co si pan Alexandrov představuje pod pojmem „kultura“ vysvětlí ve Dveřích č.104. Předem říkám, že mě se jeho představa zdá docela rozumná.

      • Janika

        Kdysi se Tribun ptal GeoNa, jaký je rozdíl mezi kulturou a civilizací. Odpověď byla stručná a jasná, ale nemůžu to znovu najít a neodvážím se to vyjádřit vlastními slovy.
        Na definici kultury pana Alexandrova jsem zvědavá.

        • Kamil Mudra

          Janiko, proč byste nemohla pokud si to pamatujete? Vlastní slova přece nejsou žádný hřích. Spíše naopak.
          Za vlastní myšlení není proč se stydět.

        • Astr

          Janiko nevim co odpovedel GeoN ale odpoved na otazku „jaký je rozdíl mezi kulturou a civilizací?
          Urcite GeoN tehdy opakovane Tribuna provokoval a proto te otazky na telo se Tribunovi zachtelo:-)
          Na tuto otazku je odpoved prosta :-)
          Zadny!
          Je to jako otazka jaky je rozdil mezi tim co Janika napsala a Janikou samotnou.
          Kultura je projevem civilisace.
          Pro tuto civilizaci ma kultura take I podobu Hollywoodu. Ze pro nekoho nejvice a pro jineho minimalne az fujtaxlove je jen uhel pohledu a rozhledu.
          Samozrejme zalezi jak do hloubky na tu civilizaci hledite, ji rozebirate na misku vah date.
          Mimo to ze se projevuje kulturne ci mene kulturne pres Hollywood
          civilizace se projevuje I jinak, treba jakym zpusobem presvedcuje Irak a jeho obcany v nem,
          ze jen demokracie po Emericku je ten nejkulturnejsi vjem.
          Preji hezke leto bez povodni
          at jsou na Vas FSICHNI hodni :-)

          • Kamil Mudra

            Bělohradský, ve své úvaze s názvem: „Být vlastencem západu?“, píše: „Definujme si rozdíl mezi kulturou a civilizací takto: kultura je souhrn institucí, příběhů, životních forem, které činí svět srozumitelným; civilizace je naopak proměna, kterou kultura prochází, když se musí vyrovnat s příchodem cizince.
            http://www.novinky.cz/kultura/40151-byt-vlastencem-zapadu.html

        • zoom

          GeoNova definice kultury a civilizace je jasná a ostrá, jen bych řekl, že je to něco o dost jiného, než to, jak pojmy kultury a civilizace běžně používáme.
          Zkusím tu GeoNovu napsat svými slovy, takže to, prosím, berte s velkou rezervou:
          Kultura ať už ta metafyzická, nebo ta předmetafyzická, je „souhrn“ pravidel, předmětů, vzorů jednání a chování, a v té předmetafyzické pak zejména živých mýtů, které mají korigovat jednání lidí tak, aby nedošlo k neomezené expanzi využití lidské bytostné síly, což by způsobilo kolaps a smrt daného lidského společenství. Samozřejmě metafyzická a předmetafyzická kultura se hluboce liší v tom, že ta předmetafyzická působí živým mýtem takříkajíc „přímo“. Naproti tomu ta metafyzická se soustřeďuje na korekci působení vlastnického systému a koriguje a v jejím případě, což je také její podstatná funkce, i legitimizuje tedy především zvěcňování člověka člověkem.
          Civilizace je pak (a tady už jsem asi hodně nepřesný a hodně zjednodušuji) „souhrn“ všech věcí daného lidského společenství, které dále slouží ke zvěcňování (a tedy i lidské práci, protože ta není ničím jiným) bytostí pro potřeby lidí.

          • Janika

            Tak to jste mě potěšil, Zoome, děkuji. Vidím to podobně.

            Když to zjednoduším, tak v lidské společnosti může být:
            1. kultura
            2. kultura, civilizace
            3. civilizace

            Přičemž kultura je podmnožinou civilizace :-).

            • zoom

              Lidská společnost bez civilizace nemůže být (pokud jsem tu definici civilizace příliš nepopletl), takže ta 1. asi není možná. A společnost bez kultury zase není zrovna moc lidská (- to je ten GeoNův příklad s neandrtálci, kteří zřejmě k plnohodnotné kultuře živého mýtu nedospěli a tak i skončili.)
              A kultura je podmnožinou civilizace (opět jestli se nepletu) jen v té široké definici civilizace. Pokud se dobře pamatuji, tak GeoN používá pojem civilizace spíš v tom užším. Ono se to navíc komplikuje právě postupným (ač vpravdě zlomovým) přechodem od civilizace bez d-F/Dp a kultury živého mýtu k civilizaci s d-F/Dp a kultuře metafyzické.

              • Janika

                Zoome, myslela jsem, že v dobách kultury živého mýtu právě ta civilizace nebyla. Ale netvrdím to, opravdu s tou přesnou definicí a odlišením těchto dvou pojmů mám pořád trochu problém.

                Společností bez kultury jsem myslela tu stávající, naši soudobou a snad budoucí, kdy nastupuje už jen manipulace technická.

                A samozřejmě dělba F/Dp s tím ještě zamíchá jinak…

    • merlin

      Asi všechno z oblasti myšlení a vnímání , t.j. všechny myšlenky a představy, ale i všechny myslitelné potřeby,které se nám povedly z nemateríálního neviditelného světa převést do materiálního, viditelného – včetně jejich vyjádření ve zvukové formě (řeči, melodii atd) neboť, to jest vlastně taky druh jejich materializace.

        • merlin

          třeba myšlenka sama, obsah snu, naše projekce toho co vnímáme, pak taková ta ,,duševním zření,,,nebo jen nálada, taky tzv životní potřeby(bolí mě zuby, nakonec vymyslím vrtačku) všechny tyhle neuchopitelní věci které až nějakým způsobem přetavíme do materiálního světa tak po průniku do něho v něm zatuhnou v nějaké jasně dané podobě.
          Berte to jako pokus :-)

          • Janika

            Hm…, taky jako pokus: všechno to uvedené jsou naše reakce na hmotný svět. Vlastně i fantazie, intuice, čtení myšlenek a podobně.

            Ještě ke slovu neviditelný – pochopitelně nebrat doslova, elektřinu taky nevidíme, přesto je.

            • Kamil Mudra

              Tak… Ono je to zvláštní. Čím více se v té hmotnosti fyzici hrabou, tím se ta hmotnost světa stává pofidérnější. Pomalu se mi jeví srovnatelná s „hmotností“ nějakého počítačového programu. Materiální pojetí světa mi stále více přijde jako popis vztahů/reakcí ale nějak si nedokážu představit čeho s čím.

    • Kamil Mudra

      No, co se trikové stránky filmů týče, tak tu techniku mnohdy oceňuji.

  2. Taras

    Ví někdo, kdo to byl Chotabyč, ale bez Gůglu! Pokud neví, tak vezmu rýč a půjdu se zahrabat, neboť na tomto světě nemám co pohledávat, všichni vrstevníci a pamětníci jsou mrtvi.

      • brtnikvbrlohu

        Já taky ne – a to jsme asi Tarasi vrstevníci.
        Apropo – už za dob emigrace nazývali WV Hollywood Holý vody.

      • Taras

        http://www.csfd.cz/film/90336-neuveritelna-dobrodruzstvi/

        Já čet někdy v polovině padesátých let knížku, je to ruská verze Aladinovy kouzelné lampy, docela pěkná. A pamatuju se dokonce, že ten Chotabyč byl Chottabyč, ale nechtěl jsem Hamilbarovi podrývat autoritu.

        Ale je to zajímavý i z literárního hlediska, Chottabyče vzali na fotbal a on svými kouzly ovlivnil zápas, aniž by dostal kapříka. Byl okolo toho nějaký spor a odvolávalo se na férplej. No a Hašek má povídku o tom, jak jeden mladý pánbíčkář, jinak sportovní analfabet, fandil třetitřídnímu fotbalovému klubu a vždycky se za bránou soupeře modlil, prosím tě Bože, ať naši dají gól, no a oni ho dali, často neuvěřitelným způsobem, a to se opakovalo v iks zápasech a klub stoupal v tabulkách. Všiml si toho ale fanda jiného klubu, který se chystal k utkání s tímhle objevem sezóny, tedy vzal si toho modlila stranou a vyložil mu pravidla, co je ofsajd a tak, a hlavně že se musí hrát fair play. A při tom zápase se chlapec za tou bránou modlil, Panebože, ať naši dají gól, ale ať je to fér, ať je to podle pravidel.

        No, prosrali to parádně, neboť i Bůh je se zázrakama v koncích, když se hraje podle pravidel.

        Tím jsem chtěl říct, že je strašně těžký vymyslet v literatuře něco novýho, co vám někdo dávno předtím vyfouk před nosem. A tak se pajcuje…

        • Taras

          Jo a objednám bagr, žádnej rejč, jsem trochu objemnější a kdo by se s takovou jámou kopal.

          • dixi

            nevěděla jsem to taky,ale nějakou zvláštní asociací mi naskočila kniha -Ostrov tety karolíny,ani nevím,kdo byl autor,líbila se mi.Už jsem se s ní nesetkala.Zahrabávat se netřeba.Jedna z báječných věcí na tomto světě je to,že bylo napsáno tolik knih,nikdy je nemůžeme přečíst všechny a stejné,pořád bude čím krmit naši nenasytnou mysl.Teda,nechtěla jsem být tak moc vzletná,nějak se to napsalo samo.Dobrou noc.

              • vittta

                Říkal jsem nedávno svému synovi,co mu bude 16.
                Vole,važ si této části života,i když jseš blbej jak necky a poznání tě bude kurva bolet.

                I kdybys byl totiž nesmrtelný,mladý budeš jenom jednou.

                • dixi

                  Jo,když jsme byli mladí.O tom krásně píše L.Aškenazy v Černé bedýnce,každá generace by mohla nastoupit do života zocelena zkušenostmi táty a dědečka,jenže ona si to chce vždycky zkusit sama od začátku.Napsal to krásněji a vůbec,v té knížečce snad všechno.Pořád se k ní vracím.

          • Kamil Mudra

            Tak nic neobjednávej ani sám nekopej. Ale když už jsme u té dětské literatury zabývající se plněním přání – nečetl jsi náhodou také knížku (na autora si nevzpomínám) „Ve městě byl kouzelník.“ Také opětovně zpracované téma, jen kouzelná hůlka je v ní nahrazena zápalkami.

            • Taras

              Jistě, něco, co ti splní přání, to je poptávaný zboží. Ale toho kouzelníka jsem nečet, jak jsem se díval, vyšlo to v době, kdy jsem se už učil rozepínat knoflíčky, případně rafinovanější háčky.

              • Taras

                Teď mě ovšem napadá, že ten náboženský fotbalistický fanatik byl od Čapka, nikoliv od Haška. On sem nechodí XY?

        • Kamil Mudra

          A také si vymodlil pro poražený tým spalničky? :-)

          • Taras

            Nééé, on byl katholisch a ti takové věci nedělají.

    • Kamil Mudra

      Chotabyč byl Džin, kterého osvobodil z láhve ruský chlapec , už si jeho jméno nepamatuji. Poněkud zmateným způsobem poplatným jeho počáteční dezorientaci z doby a prostředí ve kterém se náhle ocitl, plnil svému osvoboditeli různá přání , někdy i taková která mu doměle viděl na očích. Hezká knížka kterou jsem četl někdy v deseti letech, minimálně dvakrát a které neubrala na půvabu ani místy prosvítající „komunistická nalejvárna“.

      • Kamil Mudra

        Jé, sakra, Tarasi. Já se dal do odpovídání hned jak jsem dočetl tvou otázku a teď koukám že už jsi ji zodpověděl :-(

        • Taras

          Kamile, fajn, zruším ten bagr.

          Zajímavý je, že já si z té knížky pamatuju akorát ten fotbal (a slavnostní atmosféru na stadionu Dynama), ano, bylo to pěkný a tu propagandu si člověk i v nízkém věku odfiltroval, alespoň si to myslím, pokud to není „domyšleno“ v pozdějším věku.

          Ale to téma, zázračně ovlivněný sportovní mač, to je zpracováno snad tisíckrát.

          • Kamil Mudra

            Ty jsi ještě vzhůru? Psal jsem ti o kus vejš. :-) Ono je to snadno splněný přání a na to konto vznikající omyly hodně vděčné téma. Myslím že se táhne jako nit nejenom dějinami literatury a filmů ale taky i vyprávěnými příběhy ještě z dob kdy lidé ani psát neuměli.

  3. sax

    Dovolim si jedno OT, jedny vkopnute dvere:
    Podle meho je ted dost na rade otazka o mire podrizenosti Evropy smerem k USA. Rozjela se jednani o vytvoreni zony volneho obchodu, jez byla narusena prosaknutim informaci o tom, ze EU je svym zaoceanskym partnerem spionyrovana.
    EU se bouri, rozhodne protestuje, zada vysvetleni…a zatim za rohem:
    http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=784205
    „Nevezete Snowdena? Prezident musel neplánovaně přistát.“

    EU v sobe nese alespon zbytky osviceneckeho statu- tedy v pripade nejakeho prusvihu se bude lze trochu spolehnout na stat. mam ten dojem, ze zona volneho obchodu je od USA vynucena a co jsem slysel komentare, v Evrope moc nadseni nevzbuzuje.

    Vynucene pristani Snowdena neni optimistickym aktem- jasne ukazuje jak silne se EU stala americkym vazalem.

    Zde hlas lidu z diskuze smerem k NAFTA:
    „Mexiko když vstoupilo do NAFTA, tak jeho trh byl zaplaven levnou dotovanou kukuřicí z USA, čemuž nebyli místní zemědělci povětšinou hospodařící stejnou technologií po několik set let schopni konkurovat. Kolik lidí přišlo na dlažbu nevím přesně (měl jsem článek, který mluvil o cca 1 milionu – nemůžu ho v historii prohlížeče najít) Btw kdo myslíte, že jim tam teď leze přes hranice (?). A co je největší gól tak jejich půda byla skoupena americkými společnostmi, které tam hospodaří tzv. na sovětský způsob – remízky, meze, odvodňovací a zavlažovací kanály se rozoraly/zasypaly, používá se velkozáběrová technika a splavy z hnojiv mají za následek masivní eutrofizaci vod v mexických řekách a Mexickém zálivu.
    Michal“

    • merlin

      Takovéto skutečně flagrantní porušení mezinárodního práva a Vídeňské konvence – donutit pomocí stíhaček přistát prezidentský speciál a prohledat diplomatické neutrální území cizího státu je vrcholem jakékoliv agrese, kterou klidně nazvu imperialistickou, protože taková prostě je. A státy, které jsou samy tímto agresivním maniakálním státním útvarem šmírovaný, k tomu dají souhlas a propůjčí se. Přitom ještě Rakousko je navíc neutrální stát! Francie prý jim během letu najednou odepřela vstup do jejich vzdušného prostoru. Je to neuvěřitelné, co si už dovolí, nikde a nic tu mašinu s vyšinutým psychotickým myšlením asi není schopný zastavit.

      • merlin

        jsem se nechala zbytečně unést, nějak mě to popudilo, protože udělají kdekoliv cokoliv a všichni jim na to dají šemplyi, je to pěkně hnusný, že nikdo nedodržuje právo. Takhle zachází s mezinárodními úmluvami, kde je to vidět jak pěst na oku, tak pak se nemůžeme divit, co si dovolí politici doma u svejch

    • jonáš

      No to je fakt prdel a precedens v mezinárodní diplomacii a právu. V podstatě se jako odpověď dá akorát vyhlásit válka :)

  4. vittta

    Kdo si hraje-nezlobí!
    To je stará vesta.
    A film,to je hra.
    Goebels toto použil,lid se musí bavit,a ne obtěžovat politikou.
    Goebels neměl rád přímo politické filmy.
    Film musí jen naznačit,podprahově měnit realitu jednotlivců.
    To je Hollywood.

  5. Astr

    Ano precedens:-)
    Od ted plati ze :
    muze li byt prinuceno k pristani letadlo presidenta jednoho statu,
    pak I presidenta statu druheho az 170 teho?
    Bez vyjimky?
    Chce tu nekdo nejakou vyjimku obhajovat?
    CI ma nekdo jistotu ze hledany zlocinec by nemohl byt I na jinem presidentskem letadle?
    Pokud by nemohl, na kterem by nemohl byt?
    A varianta posledni.
    I kdyby mohl a i kdyby byl, ktere by melo byt vyjmuto z prava byt prinuceno pristat a byt prohledano?
    Pravidlo bylo nastoleno!
    Ci pro nektere letadlo nema byt uplatneno?

    Quod licet Iovi, non licet bovi ?