Dveře ve zdi – 101

Napsal alexandrov_g.
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Stejně jako „nadnárodní korporace“ vždy bez jediné výjimky znamená globálně působící národní firmu, za níž stojí ten či onen konkrétní a naprosto národní stát, tak naprosto stejně to vypadá i s nadnárodním státem. Takových států je velice málo, v každém případě podstatně méně než nadnárodních korporací a myslím, že máme plné právo prohlásit, že v plném (vyčerpávajícím) smyslu toho slova je nadnárodním státem dnes pouze jeden stát planety Země a my všichni ho moc dobře známe.

A nadnárodním státem dělá USA ani ne tak (ne pouze a ne hlavně) drtivá ekonomická, vojenská a diplomatická síla, jako spíše kulturní dominance, zajišťovaná globální kulturní „přítomností“.

Víme co je to „vojenská přítomnost“ existující ve formě „vojenských základen“, ovšem málokdo je si vědom toho, co znamená „přítomnost“ toho či onoho státu ve formě ne military, ale culture base. To proto, že kulturní přítomnost nemá formu plotem ohrazeného areálu, ze kterého čas od času vyjíždějí džípy a tanky, s řevem startují letadla a na vycházku vycházejí ne cínoví, nýbrž živí vojáčci a námořníčci.

Na rozdíl od vojenské, je kulturní přítomnost omezena pouze objemem naší vlastní lebky, ale vzhledem k tomu, že na sebe nemůžeme pohlédnout zvenčí a stejně tak nedokážeme ostrým zrakem nakouknout pod vlastní temeno, nejsme schopni cizí kulturní základnu zpozorovat. Přes veškerou zjevnost její existence.

Brání tomu i to, že neexistuje všeobecně přijímané chápání kultury. Stejně jako, poznamenám, neexistuje jednotný výklad takových fenoménů našeho bytí, jako jsou „stát“, „moc“ a „válka“. Ale vraťme se ke kultuře, slovu tak strašidelnému, že někteří zvláště nervózní soudruzi, hned jak ho uslyší, okamžitě se chytají za srdce nebo za střelnou zbraň.

V ruštině vypadá více méně přijatelná definice takto: historicky daná úroveň rozvoje společnosti a člověka, projevující se ve způsobech a formách organizace života a činnosti lidí, a také v jimi vytvářených materiálních a duchovních hodnotách“.

 

Významově shodná americká formulace je přesnější i širší současně: the totality of socially transmitted behavior patterns, arts, beliefs, institutions, and all other products of human work and thoughts. („Totální souhrn modelů chování, umění, přesvědčení, institucí a jakýchkoliv výtvorů lidské činnosti a mysli šířená pomocí sociálních istitutů.“)

Totálnost je pochopitelná, vše co dělá a o čem přemýšlí ta nebo jiná konkrétní společnost je její, té společnosti, kulturou.

Přitom kulturou bezesporu národní, splést si jednu kulturu s druhou je velmi těžké, to je jako splést si dva lidi, kteří jsou různě vysocí, různě staří a různého pohlaví. A kultury se ještě podobají lidem i tím, že stejně tak jako lidé, bývají introvertní nebo extrovertní, z důvodů národnostních a historických mohou být národní kultury zaměřeny na oddělování se a uzavírání se do sebe, nebo mohou být agresivně expanzivní. Například čínská kultura obohatila vnější svět leda tak jídelními hůlkami, kdežto v širokém smyslu slova západní kultura (přesnější by asi bylo nazvat ji křesťanskou) je naprosto zjevně kulturou žijící duchem mesianismu, „civilizování“.

No a v tomto civilizačním významu, v touze „nésti světu Slovo“, klíčovou roli hraje slůvko transmit – předávat, rozšiřovat. Je jasné, že ve šlechetném díle civilizování se ve předem vyhrané pozici nachází ten stát, který disponuje většími možnostmi k šíření svých kulturních vzorců, své „matrice“.

Z toho vyplývá jeden zajímavý závěr – technický pokrok, ať už si o něm myslíme cokoliv, není „věcí v sobě“, pokrokem kvůli pokroku, za pokrokem techniky, „hmoty“, se schovává myšlenka na pokrok ducha, technický pokrok to je nástroj, nebo, chcete-li, zbraň, ale v žádném případě cíl sám o sobě. A teprve nyní, po uplynutí více než sta let, začíná být pochopitelné přání tehdejších USA již na přelomu XIX. a XX. století stanout v čele technologického soutěžení, postavit pokrok jako široce chápané „všechno pokrokové“ do služby právě sobě. Ostatní svět to tehdy nechápal, nechápe to ani dnes, omezujíce pokrok na „ulehčení pracovních podmínek“, „boj o zdroje“, nebo vůbec na „touhu po zisku“, zatímco vše výše vyjmenované a ještě mnoho, mnoho jiného jsou pouhé stimuly v průběhu postupu k cíli, ale v žádném případě cíl sám.

I když všem musí být i bez nějakých příkladů jasné, jakou výhodu představuje kulturní dominance sama o sobě, aniž by byla podepřena dalšími komponentami státní moci, přesto si pro každý případ rozebereme několik příkladů. Tak například následující – pomocí čeho nejlépe šířit „vzorce chování“, „umění“ a „přesvědčení“ v našem překrásném novém světě? Odpověď je zjevná – pomocí televizoru, pomocí „obrázků“.

Kdopak že to je ne pouhým zákonodárcem v dané oblasti, ale tím kdo určuje dokonce ne módu, tu vzal čert, módu, i když on určuje také módu, ale tím, kdo „určuje vektor“? Ten vektor určuje Hollywood. A jestliže se etalon metru, jako jednotky délky, nalézá v Paříži, pak všechny etalony všeho, co je nějak spojeno se sériovou výrobou „snů“, se nacházejí ve státě Kalifornie. Je produkce snů kulturou? A ještě jakou! To je kultura ve své nejčistší podobě. Přitom kultura, která dosáhla vytoužených, leč ostatnímu světu nedostupných výšin. A není to v tom, že se Hollywoodu již dnes podařilo dosáhnout hrozivého stupně věrohodnosti napodobení reality, ale v tom, že byla vytvořena kultura výroby snů.

Je kultura výroby kulturou? Kdo by to popíral. Přitom kultura výroby je odrazem národního charakteru a na celém světě si nikdo nesplete čínskou kulturu výroby s německou. Tak tedy výrobní kultura Hollywoodu je totožná s kulturou výroby stíhačů páté generace. Jedna od druhé se ničím neodlišují. Kritérium? Poptávka!

Stejně tak, jako všichni chtějí jezdit „Mercedesem“ a nikdo nechce jezdit (i když některým nic jiného nezbývá) automobilem s pozoruhodným názvem „Mahindra“, chce se lidstvo dívat na filmy vzniklé pomocí hollywoodského výrobního pásu a ne na „kusovky“ nebo „nemající analogy“ exempláře smontované na koleně nějakého jiného státu.

Existuje taková stránka, jmenuje se Boxofficemojo a je tam uveden seznam téměř pětiset největších kasových trháků všech dob. S výjimkou dvou pochází všech pět set filmů – z Hollywoodu. První neamerický film se nachází na 142. místě a jmenuje se „Králova řeč“. Druhým filmem je čínský „Plížící se tygr, schovávající se drak“ a ten se ocitl na 439 místě přes to, že ho vidělo půldruhé miliardy všech Číňanů co jich je na světě. Lidé, kteří se pokoušejí tvrdit, že hollywoodská produkce není umění a tudíž to není ani kultura, vypadají poněkud divně. Zde například názor kritiky a obecenstva o jistém hudebním díle – „…dokázal bych to samé zahrát kdybych si sedl zadkem na klávesy klavíru“ a „stejnou hudbu nám může doma předvést naše kočka“. Tak ruští kritikové a ruská veřejnost ztrhali premiéru „Druhého koncertu pro klavír a orchestr“ Sergeje Prokofjeva. A to je přeci nejen jedno z největších hudebních děl, ale navíc je ještě velmi ruské. No a tu máš… Nekultura a tečka!

Hamižnost, řikáte? A proč se nenapít, když dávají? A dávají proto, že kulturní člověk peněz nelituje. Byl jsem líný spočítat tržbu, kterou přineslo všech pět set filmů, takže jsem přibližně odhadl vývar pouze z první stránky, z prvních stovky filmečků. Vyšlo přibližně 74 miliard dolarů. Asi 60% příjmů pochází z distribuce v zahraničí, to je 45 miliard dolarů. Chápete, co to znamená? Pouze za zhlédnutí sta filmů z pětiset vděčný svět věnoval kulturní Americe čtyřicet pět miliard  dolarů. V současnosti staví USA letadlovou loď nové generace „Gerald Ford“, supermoderní a „neskutečně drahou“. Celých třicet miliard! Ale co je na tom neskutečného, když jenom na lístcích do kina toho Američané zkasírovali podstatně více?

„Kulturní letadlová loď pro kulturní lidi.“

Advertisements

9 comments

  1. Janika

    Jestli tomu dobře rozumím, tak pan Alexandrov ponechává pojmu kultura jeho šíři. Nevymezuje zřetelně hranici mezi kulturou a civilizací.

    Nakoukla jsem tedy i do wiki http://cs.wikipedia.org/wiki/Kultura , kde je jedno vymezení, se kterým už vůbec nemohu souhlasit: „Kultura tedy zahrnuje všechno to, s čím se člověk nerodí.“

    Poznámka k tomu, že USA jsou nadnárodním státem – jsou také ne-národním státem. To mě napadlo při debatě o pohádkách, oni nemají žádné národní pohádky.

    • leho

      Janika: „…jsou také ne-národním státem. To mě napadlo při debatě o pohádkách, oni nemají žádné národní pohádky.“

      Neuvěřitelné, co se tady dočítám. Jen tak mimochodem, asi vás nenapadlo, že USA jako národ existují od roku 1776. Drtivá většina dnešních obyvatel jsou potomci přistěhovaclů z druhé poloviny 19. století a ze století 20. Takže, pro vás jsou USA jaksi méněcenný národ mimo jiné i proto, že za dobu své krátké existence nevymysleli žádné nové a původní americké pohádky. To množství různé literatury a umění včetně pohádek pro děti i dospělé co si buď přistěhovalci přivezli s sebou nebo vytvořili během necelých dvou stovek let se u vás nepočítá. Produkce Hollywoodu už vůbec ne, samozřejmě, viz tenhle zmatený článek zamindrákovaného Rusa. Rád bych vás nějak chápal, ale to nikdy nepůjde. Proč vám sem vůbec píšu když buď mne zablokujete nebo postavíte zeď neskutečných lží bez možnosti jakékoliv normální výměny názorů? Ani vlastně sám nevím …

      PS: Naprůměrná kulturnost Čechů se mimo jiné projevuje také v pražské MHD kde většinou smrdí a divně se oblékají. Viz např. Šílené módní kreace Čechů v MHD. Fotku jsem si uložil sem: Vysoce kulturní Čech. Vsadím se, že tahle osoba byla členem KSČ nebo je aktivním členem KSČM. Je mi z vás na zvracení. Jak jsem rád, že s tímhle pronárodem nemám už v podstatě nic společného kromě mateřského jazyka …

      • vittta

        Nám tady také nechybíš.Leho.
        Klíďo si ve jménu demokracie podřezávej krky civilistům v Afgánistánu.
        Ale pro všechny svaté-nemluv u toho česky,abych se nemusel na dálku stydět.
        MHD v USA…jak asi vypadá?
        Samí usměvaví,milí a voňaví Američané….úplná selanka.
        Ty fotky…něco takového jsem nikdy neviděl,až na té fotce,určitě to není obvyklé.
        Ale Leho,tady vidíš,že i takhle lze u nás do MHD v pohodě nastoupit,aniž by to někoho nějak zvlášť rozhodilo.
        U vás,ve svobodné zemi by ten děda skončil v kriminále,vás takové věci velice pohoršují-na rozdíl od negerských ghet a házení bomb na cizí národy,

        Jinak vojáku,mccarstismus skončil před 55 lety-jen v US army asi ještě přežívá,nejvíc tě musí srát,že když sem přijedeš,tak s těmi antikomunistickými žvásty tě už každý pošle do prdele-přitom to bylo to jediné,co jsi mohl-kromě žvejkaček-nabídnout.

      • hans

        Zaměňujete český pojem „národ“ a anglický „nation“. To není totéž. USA jako národ neexistovaly nikdy, nation v USA existuje od roku 1776, i když minimálně do 60. let 20. století nezahrnoval nebílé obyvatelstvo, v 19. století mimo něj stáli i mnozí bílí přistěhovalci a jejich pohádky…

        Co se týče pražské MHD, jste přesně ten druh lidí, které autor popisuje v příkladě s Prokofjevem: neschopnost přiznat jiným lidem právo na jinou kulturu a agresivní prosazování vlastních návyků (mimochodem velice nedávných) jako jediné existující kultury, kolem níž je pouze oceán zvířeckosti. Typicky americké.

        • Janika

          Děkuji za vysvětlení, hansi. Samozřejmě, že to není tak, že se sejdou lidé z různých končin a prohlásí sami sebe za národ. Národ se tvoří jinak.

      • vittta

        Jo…proč sem píšeš.
        No to ti mohu říci.
        Protože si myslíš,že jsi ty ten chytrý a my ti blbí.
        Máš takový misionářský komplex.

      • Janika

        Leho, to s národem snad dostatečně vysvětlil hans. To přece není žádná dehonestace Američanů, že nejsou národem, nemusíte se kvůli tomu urážet.

        „Vsadím se, že tahle osoba byla členem KSČ nebo je aktivním členem KSČM.“ – tak to byste sázku prohrál. Můžete komunistům vytýkat leccos, ale většina jich byla alespon navenek velmi slušnými lidmi. Komunismus cepoval lidi ke slušnosti, záleželo na tom, jak se kdo jeví, pravidla byla dost přísná a režim zasahoval tímto i do osobních věcí. Právě v tom spočívá totalita. Divím se, že Vám to není známo.

        • vittta

          Tam se ani nedalo vstoupit přímo.
          Zájemce musel být tkz.kandidát strany-snad rok nebo kolik to bylo.
          A nějakého kriminálníka tam tedy nevzali
          Tím tedy nechci tvrdit,že tam bylo 12 apoštolů ale tak nějak..jak píše Janika,to si člen strany jen tak nemohl chodit v džínách a ponču.
          Tehdy ovšem buzerovali veskrze sami sebe,nyní jsme pokročili a třeba kamarádka,co dělá v bance by měla problém,kdyby jí někdo viděl v džínách i mimo práci.
          Nechtěl jsem tomu ani věřit.(samozřejmě na to srala,tady se píčoviny s velkým pochopením okolí nedodržují -navíc vidět ještě není udat a tady se na rozdíl od USA neudává)