Dveře ve zdi – 102

Napsal alexandrov_g
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Co je na kultuře zajímavého? Na kultuře je zajímavá kultura. Čím je zajímavý člověk? Tím, že je to člověk, jasná zpráva. Jenomže člověk považuje za kulturu to, co se líbí jemu osobně a upírá právo nazývat se kulturou tomu, co neodpovídá jeho vysokým individuálním požadavkům. Jestliže postavit kulturu a člověka tváří v tvář, nejzajímavějším výsledkem takovéto opozice bude ten banální fakt, že kultura z vysoka kašle na názor, který o ní chová jedna konkrétní kriticky myslící osobnost, protože kultura sebou zaplňuje prostor, měřitelný vnitřním světem ne člověka, ale lidstva.

A to, co si o kultuře myslí jeden člověk, má mizivě malý význam v porovnání s názorem na kulturu miliard lidí, kteří svůj názor na kulturu vyjadřují v podobě spotřeby ne čisté kultury, nýbrž výtvorů kultury, které můžeme klasifikovat stejně, jako lidé klasifikují živé organismy – říše, kmen, třída, řád a tak dále. Občas kultura zasouvá svá neviditelná chapadla do našich hlav tak, že si její přítomnosti ani nevšimneme, jindy zas hlučný kulturní prostor tvořený sedmi miliardami lidských hlav reaguje ne jenom zvukem, ale i obrazem a nabývá viditelné rysy. Viditelné celým lidstvem.

Tak například, architektura měst. Co je to downtown ví dnes kterýkoliv obyvatel Země ať už hovoří jakýmkoliv jazykem, a jestli se něčím skyline Šanghaje liší od zubatého panorámatu kteréhokoliv přístavního města Severní Ameriky, tak snad jedině rozměry, což je pochopitelné, neboť v Šanghaji žije více Číňanů, než žije Američanů v Portlandu nebo Kanaďanů ve Vancouveru.  I když nic podobného nebylo pozorováno v okamžiku „prvního amerického příchodu“, jež se udál po Druhé světové válce, kdy záběry amerických měst zachycené na pohlednicích ohromovaly Evropany svým futurismem stejně jako kdyby pocházely z jiné planety.

Totéž se týká i oblečení. Ve veselých padesátých letech bylo lze rozeznat Američana na kilometr daleko podle účesu a bílých ponožek. Dnes to už neplatí, dnes se celý svět obléká stejně a zdrojem této stejnosti jsou vzory spatřené na plátně a plátno je zaplněno vizuální produkcí, jež opustila výrobní pás kalifornského zábavního průmyslu. Ať se vám to líbí nebo ne, to, jak se oblékáte, je kultura. A oblékáte se ne v souladu s kánony vysoké módy, nýbrž pop- neboli globální- kultury, která si z pouhé skromnosti říká popkultura, ale ve skutečnosti je tato kultura bezchybně americká. A tak se oblékáte nejenom vy, v Číně se oblékají stejně a nikdo si tam neholí lebku a nesplétá cop ani nenosí hedvábný župan vyšitý draky, přesto, že vše vyjmenované je neoddělitelnou součástí čínské kultury. A té je, jak známo, pět tisíc let. A říká se, že díky své kulturnosti Číňané vynalezli střelný prach a papír. Jestli je to pravda nevím, ale přít se nebudu, protože Číňané kulturu rozhodně mají, kulturní revoluci přeci nedělali zbytečně, a návyky vynálezectví v žádném případě nepozbyli, před několika týdny oznámila Jižní Korea světu, že v důsledku operace provedené jejími celníky bylo zadrženo dvacet devět pašeráků pokoušejících se provézt z Číny do Koreje 11 000 tabletek obsahujících lidskou tkáň. Jak vyšlo najevo, Číňané suší lidská embrya a mrtvě narozené novorozence, poté je rozetřou na prášek a ten pašují do sousedních zemí, kde ho prodávají jako spolehlivý prostředek proti všem nemocem. A Konfucius se v hrobě určitě nepřevrací, nýbrž klidně leží, protože dnes se můžeme pouze dohadovat, co v Číně jedli a čím že se to léčili za jeho života. Tento příběh je poučný proto, že mnozí Rusové považují Čínu za zemi nejenom velmi kulturní, ale ještě i komunistickou. Ruská prostoduchost je jako vesmír, to i to nemá hranic.

Leč vraťme se od kultury výroby medikamentů k předmětům odívání. Známe džínsy a víme, odkud pocházejí. No a džínsy, to je nesporný fenomén kultury a vliv tohoto fenoménu na lidstvo je těžké přecenit, džínsy měly na lidstvo větší vliv než italský neorealismus spolu s neorealismem indickým. A staly se fenoménem proto, že je nosili kovbojové, a kovbojové byli hrdiny westernů, a westerny to je filmový žánr, a ty filmy se natáčely v Hollywoodu. A dál už je to jasné, nebudu se opakovat.

Co je to fast food business? Dnes to vědí všichni. Ale začalo to ne dnes a ne včera. V roce 1994 se na plátnech kin objevil film tehdy neznámého režiséra Tarantina s názvem Pulp Fiction. Dnes už je ten film rozebraný na citáty, jako je tento:

Vincent: And you know what they call a… a… a Quarter Pounder with Cheese in Paris?

Jules: They don’t call it a Quarter Pounder with cheese?

Vincent: No man, they got the metric system. They wouldn’t know what the fuck a Quarter Pounder is.

Jules: Then what do they call it?

Vincent: They call it a Royale with cheese.

Jules: A Royale with cheese. What do they call a Big Mac?

Vincent: Well, a Big Mac’s a Big Mac, but they call it le Big-Mac.

Jules: Le Big-Mac. Ha ha ha ha. What do they call a Whopper?

Vincent: I dunno, I didn’t go into Burger King.

Zasmějme se spolu s Julesem – cha-cha-cha. Proč bychom se nezasmáli, když se rozesmálo celé civilizované lidstvo.

Ukázalo se, že vtipný dialog, cílený původně na americké obecenstvo, je srozumitelný „světu“. To o  Slzičce dítěte to není celému světu srozumitelné, ale o McDonald’s a o Burger King – celému. Mám takové podezření, že pro samotné Američany to bylo překvapení. Vždyť to je rok 1994, ještě není Internet a nejsou ještě „sociální sítě“, pomocí kterých si můžete vyměňovat názory a učinit ten či jiný fakt událostí v měřítku Zeměkoule. (Mimochodem, je vám jasné, co je to Internet jako fenomén kultury? Globální kultury? Je vám jasný rozsah tohoto jevu? Vlastně, omlouvám se, určitě je jasný, to byla zbytečná otázka. Poprosím vás pouze nezapomínat, čím že úsilím se internet zrodil.) No a v roce 1944 Američané neztratili hlavu a jali se kout železo, dokud bylo žhavé. Na celém světě se podniky amerického veřejného stravování vynořovaly ze země jako houby po dešti. Ve filmu vypráví Vincent Julesovi o McDonaldu v Paříži. V Paříži?! McDonald´s?! „Wow!“  – jak je nyní zvykem se vyjadřovat v Severní Palmyře, kde se také nachází McDonald´s.

Vzpomínáte si na Talleyranda s jeho „třicet dva náboženství a pouze jeden kulinární recept“? Nevím jak kdo, ale Talleyrand se v hrobě obrací naprosto jistě. Dnes je ve Francii McDonaldů fůra. 12000. Veuve Clicquot, žabí stehýnka a tisíc dvěstě McDonaldů. „Bon Appétit!“ Nejlépe se směje ten, kdo se směje jako poslední. A Talleyrand se smál jako první.

Dnes všichni vědí co to je Pulp Fiction. Nejen, co to označuje, ale vědí také, jak se to překládá. Znají slova. Dnešní svět mluví anglicky. A ne prostě anglicky, ale americkým dialektem angličtiny, která se od anglické angličtiny dosti liší. When the World talks it talks American. Ve všech významech. A těch je podstatně více, než jen význam lingvistický. V padesátých letech nikdo nevěděl co je to Halloween a co je to st. Valentine’s Day. Dnes to vědí všichni. A i když ne všichni, tak velmi mnozí to i  „slaví“. Dokonce i ve Francii, jejíž politika chrání všechno skutečně národní. A svět nejenom mluví ale, i čte. A když čte, čte také American.

Je Německo kulturní země? A ještě jak! Podle názoru některých lidí až příliš. No a pochopitelně se v kulturní zemi píší knihy. Jenomže dnes na jednu německou knížku, přeloženou z němčiny a vydanou v USA, se v Německu vydává devět amerických knížek přeložených z angličtiny. Skóre 9:1 ve prospěch USA. „To bolí!“ Špatné knížky? Vám se nelíbí? Němci se vás zapomněli zeptat. Nikdo je nenutí ty knihy překládat a nikdo jim nepřikládá Colt k hlavě, aby je četli. „Sami, všechno sami.“ Sami dokonce za to i platí peníze.

A při tom existují ještě i počítače. Jsou operační systémy. Jsou počítačové hry. Je iPad. IPod. Je Amazon a je E-bay. „Maminkooooooooo.“ Asi si myslíte, že francouzský ministr zahraničních věcí Hubert Védrine začal o dominanci americké kultury křičet jen tak. Z nedostatku lepší zábavy. A mimochodem on nekřičel, ale sípal zkrze železnými prsty sevřené hrdlo.

V ruskojazyčné části světa se o tom všem dokonce ani nepřemýšlí. K čemu?! Podle názoru drahých Rusů se to Američanům nepodaří. Proč? No proto! „Protože voni sou bezduchovní!“

Bože. Bože, Bože, Bože…

No když chcete o duchovnosti, tak o duchovnosti.

Před několika lety jsem vůlí osudu dostal možnost zúčastnit se hudebního festivalu. Jmenuje se Blossom Festival a jedná se o každoroční festival klasické hudby. Koná se ve státě Ohio a nekoná se v koncertním sále, ale „v přírodě“ ve speciálně k tomuto účelu postaveném Blossom Music Center. Blossom Music Center se nachází na hranici národního parku, zhruba padesát kilometrů jižně od Clevelandu. Z ptačího pohledu vypadá takto:

dvere 102 1

Toto je Pavilion s kapacitou téměř šest tisíc posluchačů:
dvere 102 2

Venku na trávu se vejde ještě dalších třináct tisíc, takže posluchačů se schází okolo dvaceti tisíc. Celý ten komplex byl postaven jako letní rezidence Clevelandského symfonického orchestru (The Cleveland Orchestra). Orchestr je považován za jeden z nejlepších na světě (na můj amatérský vkus je – nejlepší), orchestr je to starý, zasloužený, s „tradicemi“, střídající jeden druhého dirigenti – všechno světové hvězdy stejně jako hudebníci, no a po zimní sezóně provedené ve vlastním koncertním sále Severance Hall, orchestr v průběhu šesti letních týdnů uvádí sérii koncertů v Blossom Music Center, postaveném koncem šedesátých let minulého již století. Bylo nalezeno unikátní místo s přirozeným akustickým efektem, centrum stavěl známý architekt Peter Van Dijck, ke stavbě byli přizváni odborníci na akustiku a to, co vzniklo, by se dalo nazvat čarodějnictvím. Z nezvyku to prostě šokuje, sedíš a automaticky očekáváš stejný zvuk jako v sále, ale jen co orchestr začne, zalije valící se hudba vše kolem, zaplňujíc sebou celou úžlabinu, doslova se v hudbě topíš. Jednou, v nějaké lepší budoucnosti, budou hudbu, s výjimkou komorní, hrát pouze takto.

Koncert začíná za soumraku a končí pozdě, za tmy, ale lidé přicházejí zavčas:
dvere 102 3

Místa do Pavilionu stojí $40, na louku – dvacku. Tedy, pro dospělé, děti a mládež do 18 pouští zadarmo. No a tady se lidé shromáždili a čekají na začátek:
dvere 102 4

A zde se již dočkali, poslouchají:
dvere 102 5

Toto je současný šéfdirigent Clevelandského, Franz Welser-Möst:
dvere 102 6

Oficiální zahájení letní sezóny se koná na Den nezávislosti, diváci přicházejí oblečeni v barvách státní vlajky a orchestr vybírá repertoir z něčeho patriotického s povinným přednesem Imperálního Pochodu z Hvězdných válek:
dvere102 7

Když jsem tam byl, hráli čtvrtou symfonii Brahmse a jeho Double Concerto. Popisovat dojmy nebudu, když sedíš v temnotě, nad tebou hvězdy, kolem šeptá doubrava a tu náhle na tebe jako lokomotiva najede Váňa Brahms, to se slovy vypovědět nedá.

A nyní navrhnu vysoce duchovním Rusům, aby sami sobě odpověděli, ale upřímně, dáte dohromady dvacet tisíc lidí, kteří by si chtěli poslechnout Šostakovičův „První koncert pro violoncello a orchestr“? A když bude potřeba poslouchat ne v sále, ale jet nějakých padesát kilometrů za Moskvu? A sedět tam v čistém poli? A když nejde o jeden koncert, ale dvanáct-patnáct v průběhu léta? A Blossomem za léto projde až půl miliónu lidí. A když nejde o jedno léto, ale těch půl miliónu se tam každý rok nabere již téměř celé půl století? Tak jak? Kdo nám to vychází duchovním?

A ještě – celou tuhle ideu někdo vymyslel. Někdo jezdil po státu a hledal „to pravé místo“, někdo hledal dodavatele, někdo vyhlašoval architektonický konkurs, někdo projekt financoval, někdo to všechno dával dohromady a celkově to řídil. Celý ten záměr je zjevně záležitost státní, i když se stát schovával za „sponzory“. A znamená to následující – ve státě existuje vlivná vrstva lidí, které v současné RF nazývají elitou, a tato elita, i když na sebe samozřejmě nezapomíná, má na paměti i lid, nevnímá své postavení jako privilegium, ale jako závazek. Dluh lidu. Dluh, který je třeba vracet. Přitom vracet nejen „pracovními příležitostmi“, ale i takto – hudbou. Vracet tím, co se líbí samotné elitě. Vracet vysokou kulturou, pomyslným „Brahmsem“. A lid to dobře chápe a určitě to cítí. Lid je přeci jako dítě, skromné dítě, je třeba ho občas pochválit, mimoděk pohladit po hlavě, a ne slovy, výrazem tváře ukázat – „no ty jsi ale pašák, koukejme, jaká dobrá hudba se ti líbí!“

A právě tím se Blossom festival liší od takového Salzburgského festivalu, je festivalem hudby ne pro snoby, ale pro lidi. Lidový festival, na kterém dávají lidem hudbu nejvyšší kvality, dávají nejlepší orchestr, dávají nejlepší hudebníky, dávají nejlepší zvuk. A lidé jedou, lidé poslouchají, lidé si s sebou berou děti, ať si také poslechnou.

A protože jsme začali zajímavostí, tak zajímavostí také skončíme. Podívejte se na ty fotografie, vidíte na nich lidi poslouchající hudbu. Ale ve skutečnosti je na těch fotografiích – válka. Válka Ameriky se zbytkem světa. Válka, kterou Amerika vyhrává.

Reklamy

40 comments

  1. Janika

    „A lidé jedou, lidé poslouchají, lidé si s sebou berou děti, ať si také poslechnou.“ píše pan Alexandrov a domnívá se, že v Rusku by přinejmenším v takovém množství lidé zadek nezvedli. To je zajímavá úvaha, myslím, že u nás zřejmě taky ne. I když jsou akce, na které je nával a lístky se těžko shánějí. Koncerty zahraničních celebrit, některá sportovní utkání, všechno to má takový charakter exkluzivity a módnosti, psychomanipulace na nejnižší úrovni.
    Myslí snad tímhle příkladem pan Alexandrov, že Američané jsou „kulturnější“, než Rusové? A to i když „kulturnost“ chápeme jako zmanipulování k válce?

  2. leho

    Tohle je jenom poznámka pro vás, jistě si to přečtete:

    Janiko, z vás přímo září mindrák poraženého komunisty, vlastně komunistky. Přiznejte si to konečně: Imperialismus vás porazil, nikdy jste na něj neměli a nikdy mít nebudete. Kdy už si konečně vykopete tu jámu, vlezete do ní a už nevylezete? Ten den, kdy se tohle stane, bude největším svátkem světa.

    PS: Janika: A to i když “kulturnost” chápeme jako zmanipulování k válce? Jen tak pro vás, Janiko: Američané nejsou k ničemu zmanipulovaní, nikdo jim, jako jste do dělali vy nám, komunisté, nikdy nic neříkal, co si mají myslet. Žiji mezi nimi už více jak čtvrt století a vím to. A jak to víte vy? Poznala jste vy vůbec nějakého Američana ? Že si jste tak jistá, jací oni jsou aniž byste vůbec jediného kdy potkala. Jste jak Borati, k smíchu a k pláči zároveň. Naštěstí, vy už nebezbeční nejste a doufejme, že ani nebudete, ale zase po vás přišli jiní …

    • vittta

      Vojáku,POZOR!!!
      K obraně imperialismu připraven??
      VŽDY PŘIPRAVEN!

      Mimochodem Leho,víš ty,co je to imperialismus??
      Mrkni někdy co to znamená,budeš překvapen.

      • leho

        Co je to imperialismus vím a mé použití zmíněného slova je poněkud jiné než pravý význam. Jsem docela šokován, že mi tohle Janika pustila. Tahle poznámka byla určena převážně jí.

        K článku neméně zamindrákovaného ruského komunisty či bolševika: Amerika má nejenom Blossom Music Center v Ohiu, ale třeba Red Rocks , což je přírodní amfiteátr u Denveru v Coloradu s akustikou, která bere dech a kde bývají koncerty klasické i neklasické hudby také velmi často vyprodány. Red Rocks je sice zhruba poloviční než Blossom Center, ale v oblasti zase nežije tolik lidí. Zato je to ale něco, co na světě hned tak nenajdete. A co soudruzi, vybudovali někdy něco podobného? Za vás jste měli plnou držku kulturního vyžití pro socialistického člověka, ale drtivá většina těch nejlepších virtuozů a umělců buď hrála po bytech a kuchyních anebo byla vyhnána za hranice. Ach jo, nechci se opakovat s tou dírou …

        • ;-)))

          A proc by ti to nepustila, aspon vsichni vidi co jsi za chudaka ;-))))))))))))))))))

        • vittta

          No…a co jako??
          To je jako určeno pro obyčejné lidi?
          Vždyť tam ani nemáte zdravotní pojištění a chudým rozdáváte potraviny jako někde v Somálsku a největší nával je na stadionech,když přijede zubař zadarmo.

          A já ještě čumím,že zrovna do Janiky se takhle sereš.
          Nezdá se mi konfliktní a hlavně-má IQ o dobrých 30 bodů vyšší než ty-a tudíž jí můžeš těžko zaujmout jinak,než svou blbostí.
          Píšeš pořád něco,když jsi šokován,že tohle pustila.
          Proč to tedy děláš??
          Proč s námi nepokecáš normálně,proč nedáš dohromady argumenty…nějaké lepší,než vítězný imperialismus nebo Red Rocks?
          Ačkoliv tedy-tady mají všichni vyšší IQ nejméně o 30 bodů,takže bys to měl dost těžké…..

    • che

      Leho -víte co je to projekce? – Nepromítáte náhodou své pocity z hroutícího se vlastního světa do druhých? To je ve svých souvislostech nebezpečné – může to skončit až jako klient Merlin!

      • vittta

        Ten už tam měl dávno bejt,pevně uzavřen v klecovém lůžku.
        Vždyť on ty komunisty už vidí úplně všude…….

      • merlin

        mohu naprosto odpovědně prohlásit, že nic takového jako leho nechci. Můj papoušek je základně červenej a na podkladě této skutečnosti by ho leho určitě ostrakizoval. Nepředmětná a nepodložená buzerace mého papouška by mě rozčílila a to není dobrý předpoklad rozvíjení budoucího pozitivního vztahu.

    • Janika

      Ach jo, Leho, Vy kdybyste si odpustil ty naučené fráze, to by bylo…

      Samozřejmě, že bylo to, co se nazývalo komunismem a ve skutečnosti bylo státním kapitalismem, poraženo. Ten Váš imperialismus zvítězil, ale to nevypovídá nis o tom, že by byl lepší. Společenská zřízení se v průběhu dějin mění, jedno nahrazuje druhé. I imperialismus bude něčím nahrazen. Nikdo se ale neodváží tvrdit, že to nové musí být vždycky lepší.

      K tomu zmanipulování – podmínkou manipulace je, že si to objekt neuvědomuje. Hrdě tvrdí, že on sám je svobodný a nezmanipulovaný. Takže v tomto ohledu jsme na tom lépe my, kdo vliv manipulace vnímáme a připouštíme. Jen tak se jí lze bránit.

  3. Witch

    Pojem kultura považuji za podobně široký, jako p.Alexandrov. Ostatně známe i kulturu chudoby jako dopad ustálených vzorců chování a hodnotového systému. Americe se povedlo prosadit džíny díky praktičnosti a zároveň kultu hrdiny Divokého západu, invaze začala už před druhou světovou válkou, spíše „duchovní“ – tramping, skauti, potom i s džínovinou. Největší nápor začal v 60.letech, mimo jiné i díky hippies a všem westernům. Tedy i německým a italským. Minisukně z Anglie se s tím jen svezly. Nezapomínejme ale, že květinové děti nechtěly zbytečnou válku ve Vietnamu – což není až tak nepříznivý export. Nebo válka.
    Ohledně klasiky v hudbě bych to neviděla tak černě. Takový André Rieu s orchestrem klidně zaplní náměstí, stadion. Festivaly v Salzburku, Vídni a Linci mají vyprodáno. Ale je fakt, že v evropských podmínkách sehnat tisíce lidí a posadit je i do trávy není tak jednoduché, na vážnou hudbu určitě ne. Poměrově bych to ale zkusila uhádat ;-)
    Duchovní Rusko? Obávám se, že plošně je to dneska spíš duchovně zanedbaná země, i když se tam nějaký ten milionek městských lidí celkem snaží. Jenže zájem o většinu (stejně jako u nás) je dost mizerný.

    • Janika

      Dobrá poznámka, děkuji, Witch. Možná v tomhle my panu Alexandrovi neporozumíme – „duchovnost“ ruských lidí je zřejmě jiná, než ta naše. Zanedbaná, snad. Nebo možná spíš jiná, v lecčems jsou původní lidskosti blíže, než my nebo Američané. V tomhle nemusí být vždycky zlatem to, co se třpytí a kulturnost, ta opravdová, nemusí být v masových akcích.

      • Witch

        Pan Aleksandrov o duchovnosti mluvil jen ve spojení s kulturou typu vážné hudby, myslím. Takže jsem reagovala pouze na tuto část. Jinak nejsme ve sporu, vždyť třeba k šamanismu se díky národům Ruska mohou vracet i různí cizinci. K duchovnu jako takovému, ve smyslu náboženství (většinově pravoslavnému) se do jisté míry vracet potřebují i z hlediska sociálního. Četla jsem o péči a potřebách starých lidí, které se snaží církevní činitelé naplnit. Byla to docela zanedbaná oblast a asi není jediná.

        • merlin

          to je přepis EU, u nás byla kolegyně a přepsali ji v dokladech x na ks a ch na kh znělo to pak blbě – to kh místo ch, anglosasové si prosadili jednotný pravopis podle sebe.

          • Witch

            To je spíš úklep, myslela jsem na ruštinu a hlavou mi běželi „požilije“.

  4. vittta

    Vlastně jsem se ještě ani nevyjádřil k úvodnímu článku.
    K textu se dá těžko zaujmoutúplně jasné a především krátké stanovisko,naznačuje,že je dnes kultura globalizovaná-a zároveň si národy udržují kulturu svou.
    Poselství zřejmě spočívá v tom,že americká „kultura“ dobývá svět a tím že USA vítězí.
    Já se ale domnívám,že to není tak úplně pravda,že vliv americké kultury zůstane omezený,že národy si svou vlastní kulturu uhájí.
    Mc.Donaldů může být 12 000-ale kolik je pořád pouličních prodejců tradičních jídel jen v té Šanghaji?
    Hedvábné šaty s draky patří k čínské kultuře i přes to,že je tam nikdo nenosí.
    Naše háčky a čárky naše i zůstanou a osamoceni zůstávají hlasatelé jejich zrušení,a což teprve,kdyby se provalilo,že je to nápad mistra Jana Husa,to by teprve Češi schválně interpunkci používali-i kdyby se to nesmělo.
    USA už dnes tuto válku nevyrávají,vždyť motorem tohoto vývozu kultury není kulturnost sama ale zisk.
    A jakkoliv jsou barevné papírky důležité,zisk,jimi měřený je jen iluzí.
    Peníze udržují řád,zisk,který nejde utratit je k smíchu,připomíná sbírku známek,za kterou se nedá nic koupit dříve,než se vymění za peníze-tedy za realitu.
    A velké peníze,za které už nejde nic (důležitého pro život jednotlivce ) koupit….jsou také na hovno.

    Konec bych vůbec viděl jako pochybný.
    20 000 lidí,jakkoliv si může lacino užít nádherné a skutečně špičkové hudby,těžko dobude svět.
    Zejména v případě,když je v USA samotných obrovská negramotnost,lidé nemají zdravotní pojištění,chudým se rozdává jídlo jak za císařského Říma a jak jsem již výše napsal-největší nával je tam,kde ordinuje zubař zadarmo!

    • Janika

      Vittto, napíšu na příkladu, jak vidím využití kultury pro válku já. Nikdy předtím jsem si to neuvědomila, když jsem se dívala například na Sedm statečných, připadalo mi to jako jednoznačné prosazování kladných hodnot. Jenže, potom přišla Libye (před ní bylo mnoho dalších, jenže to jsem si ještě tak ostře neuvědomovala). A najednou s hrůzou vidím uplatnění té krásné americké ideje v praxi – Američané to opravdu vnímali jako pomoc libyjskému lidu, tak, jak to mají zažrané pod kůží ze všech svých filmů. Někam přijít pod nějakou záminkou a tvářit se jako zachránci. Nakonec i v Magnificent Seven je nevysvětlená podivná epizoda, kdy se vesničané obráttí proti svým zachráncům.
      K tomu slouží kultura, aby se národ sjednotil za nějakým cílem. Posloucháš hudbu, líbí se ti, tak poslouchej, je to jen hudba, myslíš si, však uvidíš, kam tě Krysař zavede :-).

      • vittta

        Buď opatrná,Janiko.
        Největší manipulace je na lidi,co mají dojem,že poznali svět.
        Lybie je Lybie,USA jsou USA a svět je svět.
        Nemusí to spolu vůbec souviset nějak extra.

        Rád bych podotknul,kam by měl krysař své oběti vést.
        Pokud je povede k hojnosti,spokojenosti a pohodě-vede je špatně?
        Vždyť tady máme 75let.

        Mnozí viní ze všeho krysaře-ale také nás může vést mimo jiná nebezpečí,krysař nemusí být satan.
        Zde musím upozornit,že příběh krysaře sice znám-ale hodně obecně a nedokážu z něho dostat pointu……

        • Witch

          Příběh krysaře je hodně proměnlivý, ale zůstává v zásadních věcech stejný. Člověk s nadáním, mimo většinovou společnost, zachrání právě tu společnost před zkázou. Jenže v tu ránu se objeví svinstva, která byla ve většinové společnosti skryta a vyústí v činy(znásilněná nebo zabitá milá, odmítnutí platby, posměch a urážky). Krysař buď odvede nenakažené bytosti (děti) nebo promění lidi ve tvory, kteří jim byli odporní a dá jim pocítit svou moc včetně rozsudku smrti. Pro mne je pointa v tom držet své slovo, nepodrážet, neponižovat – a už vůbec ne toho, koho potřebuji ani komu pouze nerozumím. Měšťané z Hammeln obnažili hodně skrytých mechanismů xenofobní komunity, ovšem na druhé straně je celkem pravděpodobné, že méně vyhraněná forma byla nutná pro přežívání města jako celku. Jednali v příběhu jednotně, neozval se žádný hlas „spravedlivého“, spoléhali tedy na své vedení a chovali se podle toho. Když bylo řečeno „buďte pohostinní, on nás zachrání“, odsunuli předsudky. Když bylo řečeno“vyzrajeme na něj, nic mu nedáme“, tetelili se blahem. Těžko říct, vede-li společnost někam jeden jediný krysař nebo zasloužilí radní. Krysař spíš využije písničky, která lahodila sluchu celá desetiletí. Pojďte se mnou, jsem váš blahobyt, jistoty, bezpečí, budeme tančit a smát se…

          • Janika

            To jste popsala moc pěkně, Witch. Podle mě je to nejednoznačný příběh ve smyslu, že není černobílý. Ani jedna ze stran není jen dobrá, nebo jen špatná. To na tom zřejmě lidi mate.

        • vittta

          Toby mě zajímalo,co jsem myslel těmi 75 lety.
          Oduševnělý komentář jsem napsal,posílen 7 kvasnicovými třináctkami,vypitými ve velkém žáru v útulné zahradní restauraci…..

          • Witch

            Že jste se v tom hicu cítil jako 75 letý mlaďous? :-) Je to ještě dost vitální věk! :-D

            • vittta

              Myslelo mi nějak dopředu…
              Na 75 jsem se cítil ráno,já takhle skoro nechodím-ale když….
              To jsem se jen stavil doma,než jsem se přemístil do jiného podniku.

            • Hamilbar

              Ovšem z druhé strany je třeba si být vědom toho, že „každé přiznání ztěžuje pozdější zapírání“.

              • vittta

                Zapírat je snadné,my Češi na to máme návod.
                „Odvolávám,co jsem odvolal a nařizuji,co jsem nařídil“.

            • vittta

              Přiznám se,že když jsem rozjařen dorazil ve 4 ráno domů,chtěl jsem obohatit tento požehnaný blog dalšími velkými myšlenkami.
              Ovšem sebekriticky jsem uznal,že bude vhodnější,počkat s těmi velkými myšlenkami na pozdější dobu.

              • merlin

                zatloukat, zatloukat zatloukat :-) To už tvrdil můj dědeček, který při návratu ve čtyři ráno byl ochoten připustit pouze jedno pivo a neodkladnou celonoční pomoc kamarádovi a od těchto historek pak již zásadně neustupoval, i když všem bylo zřejmé, že informace jím podávané se s největší pravděpodobností vůbec nezakládají na pravdě :-)

                • merlin

                  v Marcelu Pagnolovi Jak voní tymián je krásná scéna, když jeho dědeček se po padesáti letech přizná k nevěře padesát let naléhající a dotazující se babičce. Určitě se nepřiznávat :-).

                  • vittta

                    Tu hru neznám.
                    Ale…snad si ani nechci představovat,co na to babička…

                    • merlin

                      šla po něm a přišla o svůj poslední jediný zub, vytahovali ho z dědečka :-)

                • Janika

                  No k nikomu jinému bych si to nedovolila, ale vittta to jistě vezme s humorem: co je lepší – přiznat, že jsem blbej, nebo že jsem byl namazanej :-)?

                  • vittta

                    Ještě jsem neviděl blbce,který by se k tomu přiznal.
                    Právě naopak,blbí jsou vždycky ti ostatní,což si tedy ten blbec opravdu upřímě myslí.
                    Ale je to určitě kuriozní,když nemohu přijít na to,co jsem myslel vlastním textem,to měli s humorem přijmout především čtenáři.
                    Přitom ten text má jak hlavu-tak patu,jen těch 75 tam naprosto nesedí…
                    Kdyby to byla alespoň blbost od začátku do konce….

      • BARON LE SAMEDI

        Janiko, Sedm statečných je původně japonský příběh o sedmi samurajích, a jistě je imperiální, Ale v Sedmi statečných lze nalézt vše. Když jsem je viděl jako malý chlapec, posuzoval jsem, který z nich by mohl být jako já (a vice versa) a který jako můj otec. O deset let později už mne víceméně zajímala jen okrajová postava mexické dívky, a říkal jsem si, kde takovou Mexičanku sbalit…(přirozeně tam Mexičanka tuto roli nehrála)….tím chci říci, že přínos lze vždy hodnotit/znehodnotit. Pokud jde o Alexandrova, těžce manipuluje, kdyby dotáhl hudbu na Krym, přirozeně sežene více diváků, než pod Moskvou. Také trochu plivá na Rus. Nelíbí se mi to. Blbec leho nám tu vykládá, že Vašek Hudeček hrál po bytech, naopak, hrál v Royal Albert Hall, a většinu toho, co má, mu housle stradivárky vydělaly „za minulého režimu“. Počet Petrofů převážil Steinway-e, a Pražské jaro bylo vždy lepší přehlídkou dirigentů, Karl Böhma, Karajana a dalších, než Salzburger Festspiele. A Pražské jaro „vymysleli“ komunisti. Samozřejmě, politikum v kultuře existuje. Ruští Dědové Mrázové letos odřekli celosvětové setkání Santa Clausů. Zřejmě mají výhrady s přidělenými místy na parkování pro svá sobí spřežení …

        • Janika

          Tyhle historické japonské filmy jsou nádherné. Nenapadlo mě nikdy, že i ony mají podobný účel, k něčemu vychovat a vést lid. K něčemu docela jinému, než se ve filmech deklaruje. Naštěstí co člověk, to jiná rovina vnímání. Co se týče té Mexičanky, tak mohla bych napsat, že jsem si zase naopak přála být tou Mexičankou :-), ale to by nebyla pravda, tahle role ženy se mi nikdy nelíbila.

          Pan Alexandrov chce zřejmě říct, že Američané jsou více kolektivně zmanipulováni do jednoty národa vždy v právu proti všem, než jsou takto zmanipulováni Rusové. Neříká, že to je dobré, ale vidí, že to je zdrojem síly, ta zmanipulovanost.

        • leho

          BARON: “ Blbec leho nám tu vykládá, že Vašek Hudeček

          Vaška Hudečka jsem vůbec nezmiňoval, umíte číst? Evidentně se snažíte manipulovat. Fakt je, že komunisti drtivou většinu umělců všech žánrů buď vyhnali, zakázali nebo omezovali a to někdy tak, že byli fakticky zakázáni. Kolik spisovatelů nebylo zakázano, ale nic jim nevytiskli? Kolik muzikantů všech žánrů nebylo zakázáno, ale prostě nebyly pro ně kšefty takže se museli živit jako topiči v kotelně? Vašek H. měl štěstí, toho moc neomezovali a nechali ho hrát. Jiné nenechali. Znal jsem mnohé osobně. Má to cenu ale vám vůbec odpovídat?

          Janika: “ … že Američané jsou více kolektivně zmanipulováni do jednoty národa …

          Už jsem se ptal jednou, ale to neprošlo. Zeptám se zase: Jak víte, že vy nejste zmanipulována?

          • vittta

            Jak to víš ty,Leho,že nejsi zmanipulován?
            Ty to totiž o sobě tvrdíš,Janika ne,ta o tom tady diskutuje,o možnostech manipulace,i té vlastní.

            S těma kecama,kdo byl za komunistů zakázán jdi rovnou do prdele,dneska je šoubyznysová mafie ještě o level výš,jak za celých komunistů,ostatně,opravdoví umělci jako by za tohohle režimu někam zmizeli.

            Podívej se někdy,co se tady vytvořilo za komunistů a co teď-třeba ve filmu.
            Někdy v tom tvém ráji zkus podívat na svůj obor-tedy osudy amerických veteránů-jak dopadli ti,co přežili vaše posrané války s nějakou nemocí……

          • hans

            Ale prosím vás. Drtivá většina umělců si za komunistů žila spokojeně a líp než dnes se zajištěným příjmem. Zakázaní spisovatelé mohli vydat svá díla po roce 1990. Výsledek nula nula nic. Nebo snad jste schopen předložit soupis těch desetitisíců románů, které ty, podle vás tisíce zakázaných spisovatelů, nemohli před rokem 90 vydat. Pro kolik muzikantů nebyly kšefty? Když nebyli schpni uplatnit se na trhu, tak si mohli trhnout. Dneska kšeftů není více, takže počet zhrzených umělců je stejný. A co se týče kotelen, od té doby co začla plynofikace, byla práce u kotelny luxus, o který se rvali prominenti typu Dienstbiera, ráno zapnout knoflík, hodit nohy na stůl…. sen.

  5. che

    Abych se přiznal, tak poslední Alexandrovy úvahy mne nějak přestávají zajímat – ztrácí se mí ono – co tím básník chtěl říci.