Dveře ve zdi – 104

6.8.2013

Napsal alexandrov_g
Přeložil Hamilbar, převzato odtud. 

Několik posledních článků se vší přesvědčivostí dokázalo správnost přísloví o tom, že člověk míní, ale osud mění. Původně jsem se nechtěl na kultuře zdržovat déle, než si to zaslouží, ale ukázalo se, že si toho kultura zaslouží podstatně více. Vzhledem k tomu, že můj vztah ke kultuře se vyznačuje ne snad pouze respektem, ale opravdovou úctou, s o to větším potěšením využiji nabídnutou možnost pozdržet se na tomto tématu.

Takže – ukázalo se, že mezi těmi, kteří mě z těch či oněch důvodů čtou, je mnoho těch, co nemají ani tu nejmenší představu, co že to vlastně je kultura a zjevně z tohoto důvodu naprosto nechápou obsah termínu „kulturní dominance“.

Ale stejně jako neznalost zákona nezbavuje odpovědnosti, stejně tak nechápání některými soudruhy těch či oněch obsahů nemá vliv na realitu, ve které tito nechápavci žijí.

Kultura to není to, co se líbí vám osobně, kultura je všechno to, co emanuje daná společnost. Úplně všechno. „Totální souhrn modelů chování, umění, přesvědčení, institucí a jakýchkoliv výtvorů lidské činnosti a mysli šířená pomocí sociálních istitutů.“ Továrna to je – kultura, i to, jak se chováte za volantem je – kultura, podjezd vašeho domu je – kultura, i Šiškin je – kultura, i Malevič je – kultura, i fronta ve které stojíte je – kultura, a to, jak jste si kulturně odpočinuli v přírodě – to je také kultura. Nám srozumitelný výtvarný realismus je pouze jednou šupinkou zlaté rybky, a to, co se samotnou rybkou uděláte, je již obsaženo v její další šupině, někdo pustí rybku do rybníka, někdo jí umístí do akvária, někdo si ji upeče, a někdo ji dá sežrat kočce. A ať už by se vám zdály jakkoliv banálními ty či ony předměty vašeho všedního života, nemůžete je vytrhnout z tkáně kulturního prostoru. A když ve vykopávkách dvou starých kultur zjišťujete, že představitelé jedné z nich ohryzávali kosti držíce je rukama, kdežto v té druhé znali primitivní, z kosti vyrobenou, vidličku, všem je jasné, která z těchto kultur je, co se týče konkrétně kultury, vyšší. A když při vykopávkách narazíte na střepy porcelánové záchodové mísy, klidně svolávejte tiskovou konferenci, objevili jste starou civilizaci, jež se kulturně vzepjala do nadoblačných výšin – pochopila, že hygiena je v jejím vlastním zájmu, neboť umožňuje méně stonat a déle žít.

A zaměňovat vše výše uvedené jakousi duchovností neznamená dělat předmět diskuse jasnějším, ale naopak, zatemňovat ho. Ruské impérium dobylo Střední Asii a na bodácích svých vojáků tam přineslo Borodina a Rimského-Korsakova. Vy to považujete za expanzi duchovnosti, tak jak ji chápete vy, jenomže Středněaziaté, kteří již dobrých tisíc let žijí ve své možná Střední nebo možná Centrální Asii, mají již od pradávna svoji vlastní duchovnost a oni nechtějí poslouchat Borodina, chtějí poslouchat muezzina. Proč si myslíte, že vaše duchovnost je vyšší než ta jejich? Jaké je kritérium? A kdesi žijí jiní lidé, kteří považují za vysoce duchovní záležitost vyřezávání totemů, kterým potom duchovně přinášejí lidské oběti. A najednou k nim, na naprosto bezduchovních lodích, připlouvají zcela bezduchovní lidé, bezduchovně poslouchající jakéhosi bezduchovního Beethovena a začínají po duchovních lidech střílet z bezduchovních děl a pak je nutí bezduchovně pracovat v bezduchovně vykopaných dolech. A jako korunu bezduchovního ponižování zakazují duchovním lidem přinášet lidské oběti a vytvářejí jim bezduchovní písmo jejich vlastního duchovního jazyka a nutí duchovní lidi se toto písmo učit. Nutí duchovní lidi bezduchovně psát a bezduchovně číst díla objevivších se u duchovních lidí duchovních spisovatelů, bez kterých se do té doby duchovní lidé duchovně obešli.

Kdo je v právu? Kdo je duchovnější?

Je naprosto zřejmé, že pro příslušníky národa Korowai, žijící v západní části Nové Guineje, je jejich kultura podstatně duchovnější, než kultura „bílého muže“, dokonce i v tom případě, když jako ten blondýn vystupuje ten nejduchovnější ze všech duchovních drahých Rusů, pro jednoho, pro jednoho konkrétního Korowaie ta otázka vůbec neexistuje a je jasné, že za žádných okolností si nevybere nejen Rimskeho-Korsakova, ale dokonce ani Baskova. Ovšem kulturní preference obyvatel Nové Guinei zajímají pouze etnografy, svět nezajímají ani co by se za nehet vešlo. A je tomu tak proto, že svět existuje v realitě, která není určována Korowai. Korowaiové nedokázali světu vnutit svou korowaiskou duchovnost proto, že se ukázala býti slabou jejich korowaiská kultura, a jejich kultura se ukázala být slabou proto, že slabí jsou oni sami.

Nedokázali kulturně dominovat. A nejupřímnější víra ve vlastní duchovnost jim ani za mák nepomohla. To proto, že do světa si nesete ne duchovnost, ale sebe. Sebe šíříte ven. Se vším co ve vás je. A šíříce sebe, šíříte svoji kulturu, protože vaše kultura to jste vy sami, vy coby „totální souhrn vašich modelů chování, vašich umění, vašich přesvědčení, a jakýchkoliv výtvorů vaší činnosti a vaší mysli“. Vaší mysli, vaší. Ne něčí, ale – vaší. Za podmínky, samozřejmě, že nějakou tu myšlenku máte v zásobě, což po přečtení komentářů k předcházejícím článkům není úplně jisté.

Napsáno Janika Rubriky: DVEŘE VE ZDI (přeložil Hamilbar) Tagged with Autor: Hamilbar