Něco poetiky

Napsal Zoom

 

Kdo Tě nepoznal
————————
Sám ve svém vesmíru
nenapsaných dopisů
ztracených tužeb
Běží náhorní planinou
myslí si
že vyzrál na svět
když přiklonil se k nicotě
Nechce
ničemu věřit
jen sobě
Netuší
oč přichází
a ještě přijde
Nekonečno se mu
posmívá
Ejhle člověk!

***

Vzkaz
——–
Vojáček jde pouští rozpálenou
a pomalu vysychá
Zapomněl už, kdo do války
před léty ho odeslal

Nevzpomíná nad krajinou
v hlavě jenom stín mu zbyl
Nebylo tam příliš písku,
nebylo tam slunce moc

Snad ten slabý závan větru
přijde někdy na pomoc
A vzpomínka se mu vrátí,
bude možná silnější.

Vodu, kopce, lesy, města
v duchu zase uvidí
A vrátí se, a vrátí se?
Kdopak ví, jo, kdopak ví…

***

Krajina zapomnění
————————
Krajina zapomnění, krajina dlouhých nocí
nepřichází kuropění
ráno sto let od půlnoci

Potěžkejte svoji duši
a promluvte ke svědomí
sic je vám to sotva platné

A nechtějte rozhřešení

Snad pak přijde trocha slunce
snad déšť smyje otazníky
život projít kolem hladce

Neuzříte, tomu není

 

Reklamy

3 comments

  1. Janika

    Ještě jednou děkuji, Zoome, že jste uznal tento prostor hodným pro vaše verše.
    Tohle bude takové tiché zákoutí, pro mě osobně pohlazení pro duši v záplavách často zbytečných, zlých a útočných slov všude kolem.
    Jak už jsem zmínila, překvapilo mě, že člověk Vašeho zaměření s rozsáhlými znalostmi a vzděláním v úplně jiném oboru, než je humanitní, něco takového napíše. Taky možná proto jsem těm veršům věnovala větší pozornost, než mívám ve zvyku. A myslím, že i o tom to je, je nesmírně důležité, jak slova druhých přijímáme. Děkuji i za to :-).