Něco poetiky 3

Co je láska?
——————
Ty nevíš, co je láska?
Tak já Ti to teda povím
Je to, když ruku v ruce cítíš
a víš, že tam prostě patří
Je to, když ráno víš, že
nemusíš pochybovat
Je to, když se chceš dát se
a nic zpět za to nemít

***

O kráse
————
Už večerní rosa padla
Na stoncích trav rozsetá zrcadla
Projdu tam kolem nich
obrazem dotyků nesmělých

Odvážit se jich všichni musí
jinak tu krásu nezakusí
ač ona často je i krutá
v okovech kovových ukutá

Pořád táhne je to za ní
nesmírnou silou touhy zdání
Pukne i stromu stoletého kmen
ve chvíli touhy bleskem zasažen

***

Nezastavuj
—————-
Prodírám se vpřed nekonečnou silnicí temnou
přes slunce slz, které svítí v dáli nade mnou
a živá voda už nepomáhá rány zacelit
Já teď slyším jenom třeskot mečů znít

Jak robot musím jít teď vpřed a nezastavit se
když rytmus kroků poruším, tep srdce zmizí
Už nohy necítím a v hlavě jen ty meče
Kraj kolem měl bych znát, však připadá mi cizí

Ze stromů dávno spadlo listí, teď leží pod nimi
a barvu zelenou jak výsměch stále mají
Ohňostroj bomb na rudé obloze hraje barvami
To armády všech států světa konec konců hrají

Reklamy

43 comments

  1. Janika

    Děkuji, Zoome, nechce se mi nic říkat, jen si to tiše číst a přemýšlet.

  2. ;-)))

    Stesti roste, kdyz se o nej rozdelis
    Tak jako bila neni bezbarvy, ale prunik vsech barev, tak laska je prunik emoci

    • Janika

      To je milé, že jste se přidal s vlastními slovy, Smajlíku, je to moc hezké.
      Každý toho není schopen, mně například napadá leccos poetického jako reakce na to, co čtu, ale jsou to samé citáty jiných, nic autentického.

    • zoom

      Někdy se chceš rozdělit, však ono není s kým – kdo štěstí před tím dal ti, už zmizel jako stín…

  3. Kamil Mudra

    Láska je to jediné co můžeme rozdávat aniž bychom to měli.

    • dixi

      ano,do srdce se vejde neomezeně lásky ke všemu a ke všem.Jen se naučit,nenechat zneužívat.

    • Janika

      A je lepší milovat, nebo být milován? Nebo je láska jen když je oboustranná, jak píše Fromm?

      • Kamil Mudra

        Myslím že v tom oboustranném případě nemá smysl si takovou otázku pokládat.
        Pokud jde o lásku jednostrannou, tak „sklízená“ láska bez vlastní odezvy, člověka nijak nenaplní – tak akorát může sobce svádět k využití až zneužití.
        Naopak poskytovaná láska – i neopětovaná – člověka naplňuje, dává jeho životu nový rozměr po celou dobu jejího trvání a zanechává po sobě cosi dobrého i když vyhasne.
        A protože je možné milovat i neopětovaně, dokonce tak že oboustrannost není možná (krajinu, hudbu …), nemyslím si že oboustrannost je podmínkou lásky.

        • merlin

          Rozhodně člověka inspiruje i jednostranný vztah k větším výkonům :-) Trochu mi připomíná bipolárku, člověk se potácí mezi euforickou manickou a depresivní fází. A ta úžasná nejistota. Tohle se mi vždycky moc líbilo: „Já píši vám – co mohu více? Co ještě mohu dodati?
          Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice,
          že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout.
          Já nejdřív mlčeti jsem chtěla; a věřte: nebyl byste znal
          nikdy můj ostýchavý žal, kdybych jen stín naděje měla…………..

          • Janika

            Moje sestra to recitovala dokonce rusky, vždycky po pár skleničkách si před někoho klekla a spustila, to byl takový folklór našich flámů :-). Uměla to celé nazpaměť a divím se, že ji v té době nikdo s tou ruštinou nepřizabil:

            Я к вам пишу – чего же боле?
            Что я могу еще сказать?
            Теперь, я знаю, в вашей воле
            Меня презреньем наказать.

            • merlin

              Sestra má rozhodně dobrý vkus :-)
              co se tématu týče, ještě mě napadl konec božské komedie, ten se mi taky vždycky líbil ,, Moc obraznosti skvělé docházela…..mým přáním, chtěním Láska otáčela, z níž slunce pohyb má a všechny hvězdy.,,

        • dixi

          Kamile,ano,tak jsem to myslela,na OM kdosi napsal,slušný člověk je ten – který zvedne hlemýždě ze silnice a dá ho do trávy.

          • Kamil Mudra

            Tak to jsem superslušný! Díky tomu že chodím do práce i z práce pěšky, dělám to skoro každý den i několikrát :-))

          • vittta

            Copak hlemýžď….
            Ale u slimáka bych tak dobrosrdečný nebyl-jmenovitě ne u mě na zahradě.
            Přitom z hlediska slušnosti není rodíl mezi slimákem a hlemejžďěm.

        • Janika

          Nebo naopak, Kamile, láska, kterou nejste schopen opětovat, protože člověk si v tomhle neporučí, může pěkně otravovat.

        • Kamil Mudra

          Asi jak u koho. Neopětovaná (nebo z nějakého důvodu utajovaná) může někdy bolet docela fest :-(

          • zoom

            No to je právě otázka, co to vlastně bolí. Já tvrdím, že láska to není, bolí něco jiného.

            • Kamil Mudra

              A dá se to „jiné“ nějak pojmenovat/definovat?
              Ale vlastně ano. Dá se to brát také tak, že láska sama o sobě nebolí ale může aktivovat/zapříčinit bolest toho „jiného“.
              Možná bychom to „jiné“ mohli definovat jako „nenaplněnou touhu“?

              • zoom

                Myslím, že těch jiných příčin může být víc. Nenaplněná touha, strach z osamělosti, pocit ukřivděnosti a určitě se dají vymyslet i další. Jen si myslím, že skutečná láska vůbec těmito pocity nemusí být doprovázena, i když není opětována.

                • Kamil Mudra

                  Domnívám se že všechny příčiny bolesti mají svůj základ v nenaplnění tužeb po něčem, včetně zklamání které je také nenaplněním očekávání něčeho, po čem toužíme a o čem se domníváme že by mělo být (měli bychom „mít“).

                  Nahoře píši že: „A protože je možné milovat i neopětovaně, dokonce tak že oboustrannost není možná (krajinu, hudbu …), nemyslím si že oboustrannost je podmínkou lásky.“ z čehož, myslím, vyplývá že se shodujeme v tom, že láska nemusí být doprovázena bolestivými pocity. Proto také ve svém pozdějším přispěvku píši že neopětovaná láska (nebo Vaše „jiné“ které vyvolá) může někdy bolet a nepíši že je tomu tak vždy.

                  Určitě bych se však vyhýbal takovým přívlastkům jako je „opravdová“ láska atp. protože tam bychom se dostali na velice tenký led relativností, vyplývajících z množství jejích podob.

                  • vittta

                    Naplněná láska může klíďo vyvolat deprese,protože si od toho jedinec sliboval víc.
                    Z toho je vidět,že člověk ve své nedokonalosti vyhledává podvědomě spíše nedokonalost,dokonalost ho děsí.

                    • Janika

                      Taky myslím, že je to složitější. Někdy je člověk tak strašně šťastný, nebo zažívá či vidí něco tak krásného, že to vhání slzy do očí.

    • Kamil Mudra

      Inu, pokud nejde o špinavý a rozježděný sníh v naší matičce stověžaté (a na podobných místech) tak má své kouzlo. Mě se ale na tom webu líbil i tento obrázek :-)

      • embecko

        Ten je slusnej… to je budova Akademi na Narodni? 8-)

  4. BARON LE SAMEDI

    Když už jste u té lásky a slušnosti, nebo i vice versa, tak Katarína Vrábeľová ukončila svou cestu na motorce kolem světa. Dojela do súdánské Wádí Halfa, a zjistila, že na to nemá (začínala s 1.800 eur v Itálii), a nemá i psychicky . Jak víme, při průjezdu Egyptem se dosti nahodile vdala za Egypťana, čímž si přivodila v podstatě nenávist všech zainteresovaných motorkářů na Slovensku. Ne že by se mi Egypťan líbil, je mi jasné, že z Bangladéše na Nilu cílí především do Evropy, ale vy to pochopíte, ostatně co motorkář, to podporovatel amerického Jihu (viz semo tamo vlajky na strojích). Takže holka, co si vzala bakeliťáka (terminus technicus motoride sk) už cenu nemá. Kačka to zapíchla, a začala vracet i to málo sponzorského, co utratila (nebo naopak, ještě neutratila). Je slušná. Podle mne, Libyi „udělala“ jako první cestovatelka v postkaddáfíovské periodě, tak by jí něco- nějaká zásluha- i za bezděčnou naivitu, měla patřit. Otočila v Súdánu stroj, a hajdy do egyptské Alexandrie, – za manželem. Třeba ji ještě někdy uvidíme, a poznáme podle její rudé hřívy, na Tahríru, nebo tak :-))

    • Janika

      Slobo to stále sleduje a píše zprávy, sem i jinam, jsem mu za to neskonale vděčná, protože to byla zvláštní, zajímavá a znepokojivá kauza.

      Tím, že projela Libyi si popravdě nejsem tak jistá, tedy jak ji projela, kudy a s kým. Tím jí nechci křivdit, ale kdyby byla bývala jela někam do Zlámané Lhoty, tak to vyšlo co se týče informací nastejno. Prostě ta podivná pachuť zůstává.

      • dixi

        myslím,že během cesty ledacos pochopila a potřebuje to sama v sobě zpracovat.Dobře,že už skončila, případné nastávající problémy v manželství jsou maličkost proti tomu,co ji mohlo potkat na další cestě.Správně se jí Slobo ptal,kdo jí radil k té scéně na záchodě.To už bylo hodně na hraně,zvláště tam,kde se pohybují náboženští fanatici.taky nevíme,co vše zažila,o čem nemohla.nebo nechtěla psát.

  5. Janika

    Tak mě napadlo, když tu mluvíme o lásce, jestli mluvíme taky o panu Nečasovi :-).

    • dixi

      Pokud to láska byla,závislost,nebo přesycenosti vším,co doposavad měli,potvrzování si moci.Jestlipak jim vydrží,když už ji nemají.

      • Janika

        Ano, to bude zajímavé sledovat. Osobně mi vždy imponoval princ Charles a jeho celoživotní láska k ne příliš krásné a ne mladé ženě. Cestičky mezi dvěma lidmi jsou nevyzpytatelné.

        • vittta

          Hlavně ať nás do toho netahají….
          Mě by jen zajímalo,kdo koho řídil,zdá se,že Nečas měl moc reálnou a ta sůva skutečnou.
          A když dojdu do důsledku,vlastně oba měli spíše jen iluzi skutečné moci.

          • Kamil Mudra

            Souhlas vittto. Láska mezi dvěma lidmi je jejich soukromou záležitostí a nám ostatním do ní nic není, takže říkám spolu s Vámi: „Hlavně ať nás do toho netahají….“

            Ale přiznám se, že mi poněkud uniká rozdíl mezi realitou a skutečností, tedy potažmo mezi reálnou a skutečnou mocí. Rozlišoval bych to raději jako moc oficiální a skrytě praktikovanou. Ty dvě mohou být někdy i na kordy ale v jejich případě bych to viděl na spolupráci, která se obešla bez toho aby někdo někoho řídil. Určitě se shodli v tom základním, tj. navyšování svého, jak sociálního tak finančního, kapitálu dokud to jde. Jakým způsobem se o takto naplněné „konto“ hodlali v budoucnu podělit, či ho využít společně, už opravdu můžeme jen spekulovat protože, slovy Janiky: „Cestičky mezi dvěma lidmi jsou nevyzpytatelné.“

            Ovšem, nepodléhal bych žádné iluzi o tom že by jejich moc byla iluzorní. Iluzi si užíváme my – řadoví občané – při volbách. Lidé na jejich postech si užívají moc skutečnou a na tom nic nezmění ani to že jsou částečně „na nitkách“. Stále mají ještě dostatek prostoru k tomu aby tu moc využívali ve svůj prospěch až příliš často na náš úkor a tím do toho jsme vtaženi mnohem více než je milé.

            Lásky všech Nečasů, Nagyových a dalších jsou mi ukradené. Ale sledování toho jak nakládají se svou mocí je nejen „zajímavé“ ale také nezbytně nutné. Kdyby pro nic jiného, tak alespoň pro udržení se ve střehu, pro ty (velice sporadické) případy výskytu situací, kdy můžeme něco ovlivnit.