Něco poetiky 4

Rýmovačka
——————-
Jak si tu sedím, zřím před sebou domeček
Co hodně zvláštní je, je plný koleček
Ona v něm vrčí, tikají, zvoní jak zvoneček
Ráno v sedm dotiká, dovrčí a rozezní se budíček
Hajdy děti z postýlek už prostřený je stoleček
a na něm z dálky voní dozlatova vypečený vdoleček
Do školy utíká teď každý pilný školáček
Ať je to třeba malý prvňáček a nebo větší druháček
Den za dnem zdá se Ti, že leze jako líný slimáček
jenže než naděješ se, už je pryč a nezbude než hrobeček

***

Beze smyslu
——————-
Za šedými mraky schováno je slunce rudé
Nehledám už života více smyslu,
nějak bylo, nějak zase bude
Jak Chárón zasednu pak v loďce k veslu
a chystám se – bez rozmyslu –
převážet duše zemřelých jen sem a tam
Když osud jejich naplnil se zlobou a studem
Nebojte se, za milión let už tam budem
Bude to dřív, než odletí hejno vran
Za tisíci šedými mraky
dotiká pak moje srdce taky

***

Krajina tvého srdce
——————-
Léta tam krátká jak rychle zmizí
stejně tak v mžiku objeví se
Sníh je tu, pak jaro a léto zas
Nestihneš poznat všech krásných krás

Na zelených kopcích stromů hejna
A žádná z řek není nikdy stejná
Ještě však z deště pod okap
rád se tu schováš, nejsi cizí

Hned tráva suchá Ti pod nohama praská
o chvilku později Tvá chodidla laská
koberec mechu, co v lesním šeru
dokáže jediný svůj život tu žít

Brodíš se potoky po kamenech
stoupáš pak do kopce, nabíráš dech
O skálu opřel se sluneční svit
Ještěrkám vyhřátý kámen cítit

Ta krajina lidí je krutým otiskem
Tisíce let ji soustruží svým potem
Těch stromů krve co prolily armády pil
víc než té rudé, co vytekla z žil

Přesto, či právě tak máš ji Ty rád
V srdci svém zůstaneš, ač odejdeš snad

Reklamy

12 comments

  1. Janika

    Tyhle verše moc hezky souzní s náladou nadcházejícího podzimu.
    „Rýmovačka“ vezme dech, nejdřív to vypadá jako psané pro děti a závěr překvapí a posune to celé jinam. Působivé a velmi citlivé.

    • zoom

      No napsal jsem ji pro syna a je fakt, že ty dvě poslední řádky jsou jen v některé verzi :)

      • Janika

        Aha, takže první dojem byl správný :-). A připadá mi moc hezké, když dítě recituje básničku, kterou mu napsal táta. Nebo vyprávění vlastních pohádek, to musí být taky krásné. Já jsem to sice nezažila, ale vím, že i jen náznaky čehokoliv autentického a původního od rodičů vytváří celoživotní nesmazatelný zážitek.

    • zoom

      No to vám pěkně děkuju, něco takového číst chvíli před půlnocí, to jsem zrovna potřeboval :) :)

      • Kamil Mudra

        Copak Zoome? Bydlíte někde na samotě a čekáte návštěvu mimozemšťanů nebo Yettiho? :-)

        • zoom

          To ani ne, ale prostě mi to zrovna nesedlo „do nálady“. :)

      • embecko

        Tak to se omlouvam, Zoome, ale jelikoz poetika neni politika, tak jsem to soupnul sem. Oni Rusove maji poetickou dusi a z ni prameni zajem o nadprirozeno a ruzne alternativy. Co se u nich obcas objevi v „serioznim“ tisku byva az k neuvereni.

        Djatlovovo sedlo (tak se to ted jmenuje) dokonce na 3 roky uzvareli, oficialne, kvuli „neznamym priridnim silam“…to je na nich dost sympaticke :o)

        • Janika

          Je to fantastický, tajemný příběh. Poetika má mnoho tváří :-). Proč vyběhli neoblečení v mrazivé noci s děsem ze stanů, dokonce je rozervávali, aby se dostali ven? Něco slyšeli a to něco bylo reálné, protože kdyby to byl jen nějaký iluzorní zvuk, vrátili by se do stanů, oblékli by se a neprchali by ve zmatku vstříc smrti umrznutím. To jsou věci, parádní záhada.

          Jak to, že jsem o tom až dosud neslyšela?

  2. zoom

    Podobných příběhů je víc a je otázka, zda pro ně vůbec existuje pro nás „uvěřitelné“ vysvětlení.

    • embecko

      To by se dalo zhodnotit pote, kdy by se clovek dovedel ten nejpravdepodobnejsi prubeh prihody („anebo tak, jak to bylo“)…lidska mysl je pomerne plasticka, jde jen o vahu (kredit) vypravece a okoli, zda- li se prida. kdyz lze verit na panaboha, s yetim neni problem :o)