Něco poetiky 5

Jenom v míru najdeš síru
————————————
Přehršle silných chlapů
jdou světem dál a dál
ručnici přes rameno
za pasem samopal

Neohlížejí se na člověka
bahnem se brodí pustinou
před nimi černá řeka
z barev znají jen tu šedou

Z vymlácených oken čiší
už jenom oči prázdné
těch co zbyli, co jsou liší
a poslední kytka zvadne

Proč ti chlapi zapomněli
svého bytí smysl, cíl
proč je ženy nezdržely
než vydali se dělat mír

***

Čekání na ďábla
————————
Až bolest v srdci ztratí se
a zbyde jen prázdnota
ďábel ten má času dost
však vezmeš ho do života

Udělal jsi spoustu chyb
anděl Tě už nechce znát
a že sám Ty nechceš být
vezmeš si ďábla do života

Stačí jen chvíli počkat, snít
on přijde, je tu záhy
stačí jen málo maličko
stačí ho v srdci chtít

***

Nezapomenu
——————–
Krásných procházek je konec pryč
ve vzduchu cítit chlad
Nocí teplých není už víc
mrknutím oka měsíc spad

Letních polí co vyvanul žár
a sílu duše opustil v tmách
V Tvých očích značí se žal
procházíš se jen v pustinách

Teprv až vzpomínka přiletí zpět
do srdce vrátí se ztracený klid
Proč brečet nad tím, co nemělo být
To krásné, co bylo, chci navždy v sobě mít

Advertisements

18 comments

  1. Janika

    Je to zvláštní, ale jak nenávidím válku, tak mě verše s touto tématikou jdou až na kůži :-). Tahle první taky nádherná, zrovna tak jako mě hluboce oslovilo „Nezastavuj“ ve třetím díle.

    Ďábel je taky přitažlivé téma, to si taky kladu otázku, proč vlastně lidi tak odjakživa přitahuje.

    • zoom

      Tak zrovna v této básni je ďábel skutečně jen metafora. Značí to jen něco, co máme sami v sobě a čemu snadno můžeme podlehnout.

      • Janika

        Ano, ale má to v sobě jakési temné kouzlo, neodpuzuje to. I když možná křesťana ano, co já vím. Před časem mi napsala jedna známá, věřící, že Satanskou Bibli by nevzala ani do ruky, natožpak ji číst.

  2. Witch

    S první básní by se dalo moc dobře polemizovat. Je tak krásně psaná z hlediska středoevropanky… Což myslím bez ironie, jen to v člověku až zahrkne, jak se míjejí různé světy.

    • Janika

      Tentokrát se přiznám, Witch, že Vám moc dobře nerozumím, a ráda bych rozuměla :-).

      • Witch

        Myslela jsem na Nairobi. Tam byl na straně teroristů smysl. Jiný, ale byl. Žena byla s nimi, možná je i vedla. Jiné ženy nebyly, ty čekají v ráji :-(

        • Janika

          Witch, tohle je možná o něčem jiném. Ženy jsou vždycky spíš pro mír, pro spolupráci, pro kompromis. Tedy ty většinové normální ženy, a tím myslím bez ohledu na náboženství. Pevně tomu věřím. Jenže jsou situace, kdy jde o všechno. Potom i tyhle ženy podají svým synům zbraň. Však to známe, Čapkova Matka… Dokážu si proto představit, že být arabskou ženou, jásám nad zbořením dvojčat v New Yorku, protože předtím jsem zažila americký teror vlastního národa. Stala by se ze mě „teroristka“, kdybych viděla mrtvé děti v ruinách domů zničených americkými drony a své muže bych poslala do války, protože už by nebylo co ztratit.

          • Witch

            Ovšem, ženy takové většinově jsou. I když nejhorší bestie s nejhnusnějšími nápady dovedou být právě ženy. Jenže, bohužel, jak sama říkáte, ti ozbrojení muži pocházejí z oblastí a vrstev, které ženy ani náhodou neovlivní. Naopak jsou nuceny jásat a být hrdé na to, že se jim syn rozsypal po výbuchu. Naše optika je jiná, než optika lidí přímo v ohnisku dění. Což úroveň veršů nesnižuje.

          • Kamil Mudra

            „…své muže bych poslala do války, protože už by nebylo co ztratit.“
            Ztráta muže se nepočítá?

            • Janika

              No, když ztratíte děti, celý svůj dosavadní život, a kdykoliv to vašim lidem může agresor znovu a znovu vzít, tak nezbývá než bojovat a zemřít.

              • Witch

                Ale to není kvůli ztrátě, ale kvůli obraně světa pro zítřek. Kamil má pravdu, Vždycky je, co ztratit. Osobní bolest může přehlušit i kontinuitu se společenstvím, ale další ztráty prostě pokračují.

                • Janika

                  Samozřejmě, že je to pro obranu světa pro zítřek.

                  To s tím že vždycky je co ztratit je taková zvláštní pravda. Lidství je možné stlačit až na úroveň přežívajícího živočicha, vděčného za pomyje pro prasata. Jiní zase žijí podle zásady, že je lepší umřít ve stoje, než žít na kolenou. Těm ještě zůstala hrdost.

              • Kamil Mudra

                „…nezbývá než bojovat a zemřít.“
                Tak bych tomu rozuměl, Janiko, kdybyste napsala: „…šla bych s mužem do války.“

                • Janika

                  Tak to bylo myšlené, Kamile. I když bych dělala to, co dokážu, střílet neumím, pečovat o raněné ano. Přesto tu rozdíl je. Kaddáfí zemřel za svou věc, ale ženy odeslal do bezpečí. Asi to Ajše ani Sofii nikdo nemá za zlé.

        • Janika

          Ještě pro úplnost dodávám, že Nairobi moc nesleduju a je možné, že jsou ženy, které jjsou výjimkami, zrovna tak, jako političky :-). Tak nějak se u nich ta ženskost vytrácí.

  3. zoom

    Proběhla tu zajímavá debata. „Co tím básník myslel?“ v první básni byla narážka samozřejmě spíš na „mírové“ úsilí šiřitelů demokracie do všech koutů světa.

    • Janika

      Žádný strach, Zoome, ten úmysl je z básně zřejmý. Jen se ten hovor stočil trochu jinam, jak to tak bývá :-).

      Mimochodem, oni ti šiřitelé demokracie spíš dnes sedí někde v bezpečí u monitoru a mačkají tlačítka, kam navést drony. Aspoň tak si to jako laik představuju. Kdyby se ve výstroji brodili někde blátem, bylo by to lidsky přijatelnější.

      • zoom

        Ano, to je samozřejmě pravda – teď už si ani není třeba hrát na nějaké šíření demokracie. Šíří se výhradně chaos a na to drony stačí. Ta báseň spíš sedí na války v Afghánistánu a Iráku než na ty současné.