Něco poetiky 6

Vyznání
——-
Sedmý den, krátce po setmění
rukou jíž dlaň hřát neumí
hladím železné zábradlí
v domě, co nikdo už nebydlí

Probudím se ráno v posteli
studené jak rosa v jeteli
vždyť spadla s třeskem tak tichým
na obraz malířů němých

Zabije zítra tak v srdci mém
těch veršů odraz mých poém
čas utíkající co kůň splašený
boty si pověsil na stěny

***
Konečně dokončená
—————–
Prodírám se mlhou
hustou jak sníh
co večer v prosinci
často tady padá

Ač vítr fouká
ze všech sil
mlha mě objala
už nepustí se

Ve snu nit ztracenou
hledám a nenajdu
protože dávno tam
už není…

Tak volám done Migueli
přijďte se podívat
na tohle vlhké
tlení…

***
Dvě múzy
——–
Jedna krásná svojí duší
zevnějškem to také zkouší
i ta druhá oslní Tě
svojí krásou poblázní Tě

Jedna oheň dá Ti zkusit
druhá vodou žízeň hasit
Smát se umí první druhá
Brečet jak když září duha

V širém světě žádná další
nezaujme Tvoji duši
Hledej, pátrej, však nenajdeš
jinou, co s ní v lásce splyneš

  1. Janika

    Krásně to souzní s podzimní melancholií. Jsou tam takové kouzelné obraty, které nikdo předtím nevyslovil: “ Brečet jak když září duha.“

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s