Třetí smrt Jovanky Broz – Tito

jovanka-broz

Napsal BARON LE SAMEDI

Dnes v 11.45 ve věku 89. let zemřela po krátké těžké nemoci v bělehradské nemocnici bývalá První dáma Jugoslávie, Jovanka Broz -Tito.

V sedmnácti letech se jako mladé děvče ztotožnila s myšlenkami sociální spravedlnosti, a stala se komunistkou. V 21 letech, za bojů proti německému nacismu, byla kapitánkou JNA, se dvěma medailemi za statečnost.

V roce 1944 poznává osobně Tita, symbol národně osvobozeneckého boje jugoslávského lidu proti nacismu, a později i proti stalinské totalitě. Tajně se stává v roce 1952 jeho ženou, v době pro FNRJ nejtěžší.

Přestože byla obviňována z osobního intrikánství (jako jediná totiž měla přímý přístup k “predsednikovi FNRJ”), byla velmi důstojnou První Dámou Balkánu v době, kdy se v hnutí nezúčastněných profilovaly ženy- političky. Ať již paní Gándhíová, nebo paní Sirimavo Bandaranaiková (Ceylon), nebo paní Bhuttová. V Jovance Broz nalezly lepšího posluchače, než v jejím muži, maršálu Tito.

Paní Jovanka byla i v Praze roku 1968, kdy jí doprovod dělala dcera prezidenta L.Svobody, Zoe Klusáková.

Sedmdesátá léta znamenala upevnění Hnutí nezúčastněných, ale také napětí mezi SSSR a USA. Jugoslávie byla obětí obou bloků.

Na Tita bylo řádově spácháno více atentátů, než na Fidela Castra, a to i nejbližšími. Rivalita v tehdejší “partajní věrchušce Svazu komunistů Jugoslávie”, a obavy z toho, aby se Jovanka Broz nestala Elenou Ceausescovou Jugoslávie, vedly po roce 1977 k tomu, že mezi ní a maršála Tita byl vnesen umělý svár, který rezultoval v absolutní izolaci-manipulaci predsednika Tita, i Jovanky Broz. Tajná policie jim, prvním dvěma občanům SFRJ, bránila, aby se i vídali. Steskem, sám a nemocen zemřel Tito v roce 1980. Byla to první smrt Jovanky Broz.

Následovalo hanebné vyhnání z domova, izolace, nevyplácení penze (žila jen z hodnostních náhrad majorky JNA, kterou byla v roce 1945). Druhá, osobnostní smrt.

Třicet let prožila v náhradním ubytování, bez teplé vody, bez otopu, bez cestovního pasu, bez osobního průkazu, což znamenalo, že byla de facto zbavena práv občana státu. Teprve v roce 2006 ji srbská vláda “upravila byt”, a s velkou pompou jí 9. července 2009 srbský ministr předal občanský průkaz. Administrativně obžila, aby dnes, 20.10.2013, odešla potřetí- definitivně, snad za duší člověka, který byl i duší země, za Josipem Brozem-Titem…

Čest její památce!

Advertisements

3 comments

  1. Janika

    Děkuji za aktuální příspěvek, Barone. Máte pravdu, souvislost mezi osudem paní Jovanky a paní Safie se přímo nabízí. Stačí se jim zadívat do očí. Schválně jsem hledala fotku bez tmavých brýlí, které většinou používala. I když osud Jovanky tak tragický nebyl, samozřejmě, přišla sice o všechno, ale neviděla umírat své děti.
    Také je to zvláštní náhoda, že odešla zrovna v dnešní den, dva roky po údajném zavraždění Kaddáfího.

    Jak jste napsal v komentáři: „Měl-li bych dodat něco k Titovi a Kaddáfímu, abych se držel mantinelu, mám za to, že právě tento kontakt byl veden po linii žen, Jovanky, a paní S., která, jako Kaddáfího choť, byla z Bosny původem…“ (ostatní jsem skryla, aby to nebylo duplicitně)

  2. BARON LE SAMEDI

    Pokusím se dodat dvojici faktů. První, rodina Broz je pronásledována prokletím. Vnuk Tita, z jiného manželství, Edvard Broz, v roce 1992 havaroval se svým autem. V krvi měl 2 promile alkoholu. Zranil sebe, zabil spolujezdce a těžce zranil své dva příbuzné, kteří seděli na zadních sedadlech. Byl stíhán ŠESTNÁCT let, nikterak výrazně se neskrýval, jen, jako Chorvat po otci musel cestovat na chorvatskou putnu ispravu, protože přirozeně sankce odebírání dokladů postihla celou rozvětvenou Brozovu rodinu, NEJEN paní Jovanku. Samozřejmě, šel sedět. A vrcholem farizejství je, že dnes byla zřízena vládní komise pro pohřeb Jovanky Broz. Ženy, kterou Jugoslávci nastěhovali do objektu, opraveného naposledy v roce 1961, vdovu nejmocnějšího muže Hnutí nezúčatněných. A kdo se chce chytit stropu, tomu ještě sdělím, že jelikož Tito byl v neustálém ohrožení života (to, co měl na sobě nebyl pupek, ale pancíř zepředu-zezadu (nebo vesta), bylo rozhodnuto, že pro něj a partajní vedení bude vybudováno v SFRJ pět krytů. Ten u Mostaru, s tajným přístavem etc, v hoře a s přítokem vody z Neretvy stál v letech 1953-79 ČTYŘI miliardy šestset milionů amerických dolarů. Krytů bylo pět, čili celkem stály kolem 20 miliard USD. Kdyby tato částka byla vyplacena lidu Jugoslávie, každá širší rodina by v cenách roku 1979 dostala jednostopadesát tisíc dolarů, přičemž náklad na nový, třígenerační dům tehdy činil cca deset tisíc dolarů…, Jugo 55 pak tisíce čtyři….A to už se vůbec nezmiňuji o tom, že SFRJ byla s to postavit z 22 mil. obyv. 8 mil. vojáků, kteří všichni měli kdesi „plnou polní“, a že Jugoslávie vyráběla a vyvážela vlastní zbraně. Kdyby toho být nemuselo, nebylo by v jižní Evropě bohatší země….I přesto dnes lidé říkají, o době SFRJ,“ nismo znali šta smo imali“, a chorvatský list dnes traktoval, že Tito byl největší politik země. Doufejme, že Pavelič, Ustaša, Tudjman i Gotovina tedy končí v tureckém záchodu dějin balkánských.

    • Janika

      Moc děkuji za zajímavé informace, Barone. Kdo vůbec byl Tito, myslím doopravdy? Tenkrát nebyl internet, lidé neměli informace, to, co se k nám dnes dostane, může být zkreslené a je třeba k tomu přistupovat s rezervou a velkou obezřetností, než si uděláme nějaké závěry.

      Co vlastně víme s jistotou? Jugoslávie byla pro nás drahá a méně dostupná, než takové Bulharsko. Ale co jsme tam našli – větší luxus, než u nás, ale i větší bídu, než u nás.

      Ten umělý svár mezi Jovankou a Josifem je taky těžko pochopitelný, jak se jim to mohlo podařit, rozdělit dva lidi, kteří se milovali?