Muslim a zmrzlina

Napsal Baron Le Samedi

Jak se tak blíží rok 2014, je zvykem přecházet od věcí vážných (kterými jsou skoro všechny kolem nás) k veselejším, protože svět vůkol by měl umět být veselejší. V roce příštím bych si tedy přál vidět spíše muslimy, jako je ten jeden z nich u stánku na istanbulské ulici, spíše než ty, o kterých píše Rus Veršinin, a nad nimiž se i na Ostrově zamýšlíme téměř každý týden.

Reklamy

8 comments

  1. Janika

    Mám vlastní zkušenost s podobným prodavačem koberců v Turecku. Tedy podobným v tom, s jakou hravostí a humorem bral svou práci – to je prostě nádhera. Žádné zamračené, úzkostlivé ksichty, ale poezie, nadhled, radost ze života 😊.

    • hank

      Přes kopírák: Filipínská rodina, která provozuje zmrzlinářský krám (no, ona je to spíš docela slušná kavárna specializovaná na prodej zmrzliny…) v Dubaji. Ale takových příkladů by se určitě našly milióny.

  2. avespasseri

    Ono je ta práce hned jiná radost… mezi muslimy, jsem pravda, nepotkala až takového hráče, ale nakupovat tam je kolikrát radost, protože oni se usmívají, vyptávají se, jak se máte… a to kolikrát pracují 6x týdně od nevidím do nevidím. Bohužel třeba v takovém McDonaldu by ho nejdřív asi vypískali pospíchající zákaznicí vzadu ve frontě a potom i zaměstnavatelé… :-(

    • Janika

      „Ono je ta práce hned jiná radost“ – a o to jde. Znáte to, co napsal Exupéry o tom, jaký je rozdíl v tom, když udeří do země otrok, a když zlatokop. Je prostě rozdíl v tom, být něčím nástrojem, nebo dělat na svém, nebo aspoň na „svém“ :-).

      • Kamil Mudra

        Janiko, Exupéry žil v jiné době a tedy za jiných podmínek. Tehdy ještě ten rozdíl mezi „sám za sebe“ a „v něčích službách“ hrál podstatně větší roli než dnes. Dnes můžete pracovat na svém ale úsměv na tváři vám vymažou všelijaké směrnice a limity, které musíte dodržovat a které vám tu práci zprotiví i kdyby byla vaším koníčkem. Na druhou stranu můžete práci vykonávat pro zaměstnavatele, který vám dá natolik volnou ruku, že se budete culit už při cestě do zaměstnání a po většinu „šichet“ v pohodě.

        Tím chci říct že člověk u většiny moudrých (nebo považovaných za moudré) výroků musí brát v úvahu i prostředí a pozici toho kdo je vyslovil. Bez toho mohou být mnohdy i zavádějící. Ne všechny jsou nadčasové.

        Ale chtěl jsem se zeptat: Co myslíte tím „svém“ v uvozovkách? Respektive – jaký je rozdíl mezi svém bez uvozovek a svém v uvozovkách?

        • Janika

          Kamile, myslím, že takhle to bylo i za Exupéryho, v podstatě vždycky – nezáleží ani tak na formě, jestli je někdo zaměstnanec nebo živnostník, vždyť to popisujete dobře – práce může těšit i pro zaměstnavatele (tomu říkám pracovat na „svém“, protože člověk tu práci přijal vnitřně za svou) a naopak sám na sebe může někdy člověk pracovat „otrocky“(okolnostmi je přinucen! vykonávat činnost OSVČ, aby nechcípnul hlady, ale otravuje ho to zrovna tak, jako kdyby ho k tomu nutil dráb s bičem).

          Mimochodem, ve filmu Kleopatra říká otrok Caesarovi: „Teprve jako tvůj otrok jsem poznal svobodu.“ Takže samozřejmě, že rozdíl mezi svobodným zlatokopem a skutečným otrokem je někde hluboko v duši, ne automaticky ve vnějších podmínkách.
          Je to jen podobenství, které nelze brát otrocky :-) doslovně.

          • Kamil Mudra

            Díky. Tak to jsem si ty uvozovky „tipnul“ správně. Ale napadly mne i jiné varianty a tak jsem se raději zeptal.