Sen o českém Kuvajtu byl realitou

Napsal Baron Le Samedi

Přítomnost pro nás znamená soužití s minulostí, kdy české země patřily k nejprůmyslovějším zemím Rakousko-Uherské monarchie, a kdy zakladatelské úsilí Čechů, dnes zmařené privatizací, znamenalo byt (nepíši blahobyt) pro většinu občanů historických zemí českých. Počátek tohoto bytu byl stejný, jako v dnešním, potažmo nedávném Kuvajtu. Spočíval v tom, že už v dobách Slavníkovců, a pak přirozeně za prvních Přemyslovců, došlo v zemích Českých (a na Moravě v okolí Jeseníku a Rýmařovska) k dolování rud.

Kovy, které snad už v dobách předkeltských byly nalézány ve zlatonosných řekách a říčkách, nahradilo už v 10. a 11. století cílevědomé úsilí, vedoucí k systematické báňské činnosti na Příbramsku, Jáchymovsku, na Jihlavsku, na Horách Kutných. Podobných byť menších míst bylo v Čechách mnoho, a jejich vrcholem, když to poněkud zidealizujeme, byl rok 1300, kdy byl vydán montánní, horní zákoník Gozzo z Orvieta pro krále Václava II.

České země, v době vlády Přemysla II. Otakara a Václava II. těžily polovinu všeho stříbra, tehdy dolovaného ve známých křesťanských zemích. Pro Kutnou Horu se uvádí celková výtěženost 3.000 tun stříbra. A to jsou jen Hory Kutné, nejdůležitější těžební revír.

Organizace těžby podléhala změnám, měnila se práva feudálů i panovníka na urburu, či právo razit minci, ale zůstávalo to základní: trvalý panovnický příjem, a redistribuce „stříbrného“ majetku státu. Král odměňoval své leníky, ti stavěli vojska do jeho bitev, a v časech mírových pečovali o bezpečí nových obchodních cest a stezek. Palisádové tvrze Slavníkovců byly nahrazovány kamennými hrady, s bohatou výzdobou, na kterých se živili tuzemští i zahraniční mistři a umělci.

Byl-li dostatek peněz, znamenalo to i rozkvět venkova, a poddanských vsí, dodávajících zboží dennodenní spotřeby na stoly patriciů (nezřídka cizinců), šlechty, panovníka. I církev, která nikdy neutratila ani denár či pražský groš ze svého majetku, byla obdarovávána, byly jí svěřovány honosné relikviáře, stavěny fary, kostely a kláštery, živen duchovenský stav.

Vývoj v českých zemích byl tak dynamizující, že český král se ve 13. století ucházel, nikoli neúspěšně, o uherskou korunu, a Václav II. byl českým a polským králem. To znamenalo především četné dary církvi a papeži, císaři (ať už jím byl A. Nassavský nebo Rudolf Habsburský), a dary-úplatky uherské a polské šlechtě. Památky Uherska i chorvatských bánů, stejně jako polských Piastovců jsou památkami, většinou zaplacenými českým panovnickým stříbrem. Vidíte-li Budapešť, nebo Krakow, můžete jen zaplakat, co vše český panovník dokázal zaplatit.

Když se proti rozdrobeným Piastovcům ucházel o trůn polský český král Václav II., řekl, že má dosti peněz na to, aby podplatil pět polských dvorů…. Války, i skutečnost, že Kutné Hory znamenaly nejen zásobu rudy, nýbrž i koní, vhodných k zápřahu vojenského trénu (když pět set kutnohorských koní zabavil Přemysl II., znamenalo to, že doly nechal, chtě nechtě zaplavit), limitovaly těžbu stříbra, které bylo, kromě zlata a jiných polymetalů v Čechách těženo.

Přesto, horní zákoník platil i po dobách josefinských. Města těžila (třeba Budějovice), i při nízké kovnatosti rudy, protože těžba, pokud byla provozována, dávala městu značná práva, třeba to, že nesměla být jakkoli, ani panovníkem, zastavována. České stříbro svůj zvuk, ale především hospodářskou sílu nikdy neztratilo. Čechy by mohly několikrát financovat (když ne polský dvůr roku 1298, tak ruský roku 1736).

Ruský car v roce 1736 předložil rozpočet na 4,040.000 stříbrných rublů, z čehož většina byla určena na chov a organizaci chovu koní, desetina na Admiralitu, armádu a akademii, setina na obecné školství, to vše u říše, která sahala od Petrohradu po Ameriku. Rusku patřily v té době i kanadské provincie Yukon, část Sev. territorií a celá dnešní Britská Kolumbie. Byla-li země, nad kterou kdy Slunce nezapadalo, pak to rozhodně nebyla Británie, nýbrž Rusko. Nedivme se proto prvním slavjanofilům, kteří obdivovali Rus jako bohatou nevěstu bohaté Bohémie.

Sňatek, který později nastal, už byl snad jen chtěnou i nechtěnou „občanskou registrací“, kdy si Rusko, jehož ropa ještě nebyla zcela doceněna, vzalo, nikoli bez ideologického násilí, onu Bohémii, plnou rádia, jak se v mezistátní smlouvě rusko-české vzniklé před Únorem 1948 pravilo. Kde bychom byli my bez ruské ropy…. (u parních traktorů a motocyklů, které zde jezdily už v r. 1896), kde by Rusové byli bez našeho uranu….

Česko bylo středoevropským Kuvajtem. A možná jím zůstalo. Než se rozhodne chrámy, postavené za kutnohorské stříbro, darovat se vším všudy opět cizákům. Nezůstane stříbro, nezůstane za ně nakoupený produkt, nezůstanou horníci či havíři se svým umem. Když Gozzo z Orvieta včlenil do ius regale montanorum v roce 1300 formulaci o podpoře vysloužilých horníků, král se divil. A právník Gozzo říkal: „Vyhodíte, králi, na smetiště truhlu stříbra? Jistěže ne. Tak proč chcete vyhodit na smetiště ty, jejichž um, síla a zdraví Vám, můj pane, toto stříbro dolují?“

A s povzdechem nad sociálním smýšlením králů a asociálním dnešních králíků, či spíše majetkohryzců (ať zvířata neurazíme), bychom mohli toto zamyšlení i ukončit.

Advertisements

5 comments

  1. Janika

    A jak to tenkrát dopadlo, Barone, poslechl král Gozzu? Že by se v roce 1300 někdo staral o vysloužilé horníky, to se mi zdá neuvěřitelné. Myslela bych, že se toho vlastně ani nedožili. Což je pro dnešní „krále“ snem.

    Jinak z toho rozebrání nejkrásnějších a nejcennějších chrámů a staveb kýmsi, kdo je schovaný za církvemi, je mi taky nekonečně smutno.

    • BARON LE SAMEDI

      Přirozeně, Janiko, vznikly fondy (které nikdo netuneloval) pro vysloužilé a úrazem postižené havíře, i první špitály, v nichž žili ti, kteří nikoho neměli. Rubat uhlí byla ovšem velká dovednost, Jiří Agricola ve svých 12 svazcích o technice rubání pojednal velmi odborně. A zušlechťování, a desítky dalších procesů, na jejichž konci byl stříbrný (zlatý) slitek. Po iV. Lateránském koncilu ovšem církev trvala na tom, že všechny desátky, i z panovnických kostelů, půjdou do Říma, A tak ta neomylnost náměstka Krista Innocence v tom 1218 roku začala. být všem křesťanům drahá, zu teuer..

  2. embecko

    Tak ted tomu nerozumim…kdysi jsem byl ve Schwazu a tam jsem se dovedel, ze jde o nejvetsi stredoveky stribrny dul…. a pak jsem jel dal :o)
    Ted jsem se na to tedy podival: Schwaz narostl diky imigraci ceskych a svabskych haviru do 2. nejvetsiho mesta rise, 10 tisic delniku denne tezilo okolo 15 tun stribra, cimz podil Schwatzu na svetove produkci stribra cinil 85%.
    Krome jineho se tam tezila „spratelena“ med a Schwaz se stal motorem doby bronzove (celkem vytezeno asi 100 tisic tun).

    „České země, v době vlády Přemysla II. Otakara a Václava II. těžily polovinu všeho stříbra, tehdy dolovaného ve známých křesťanských zemích.“
    a srovnej:
    „Schwaz um 1500 war die größte Bergbaumetropole der damals bekannten Welt. Rund 85% des weltweit produzierten Silbers kam aus Schwaz.“
    Tedy: Schwaz okolo 1500 bylo nejvetsi horni mesto tehdejsiho sveta. Okolo 85% svetove produkce stribra prichazelo ze Schwazu.

    Jinak samozrejme dekuji za clanek a za info; nechci se hadat, je mozne, ze by se za tech 200 let od smrti Vaclava tolik zmenilo? Mozna ano, protoze, jak psano vyse, Schwaz se puvodne soustredil predevsim na tezbu medi a jako by na ni strnul. Tezila se tam od roku 1500 pr.n.l, techniky tezby stribra (jeho tavby) nebyly dosud znamy.

    • BARON LE SAMEDI

      Možná bych mohl odpovědět jedinou větou. Proč tedy tak velké sídlo, mající deset tisíc horníků v 15.století (což znamená, že větší, co do počtu manuálně pracujících, byla jen Vídeň (sic!), dostává městská práva až od císaře Františka Josefa II. někdy v 90. letech 19. století? Chraň bůh, že bych Tyrolákům bral těžbu, ale sami uvádějí, že vytěžili 2.500 tun. Za historii „stříbrné těžby“. Není to mnoho. Historie rakouská i německá sleduje pohyb a počet peněz, onoho nervu války, podle Sansovina z 15. století. Pecunium nervus belli skutečně je, ale počty mincí nejsou ničeho důkazem, důležitá je ryzost (v Kutné Hoře až 960/1000) a váha mince (Pražský groš snad 4,2 g), ale známy jsou běžně i desetinásobky této váhy. Chtěl jsem jen odlehčeně konstatovat, že každý opracovaný kámen každého hradu ve střední Evropě od Kraňska po Lužici byl opracován za české peníze, mosty stavěny za české stříbro. Pasov, Kolín nad Rýnem, Praha, možná Řezno….to jsou místa, kde ve 12. století byly kamenné mosty. V celé střední Evropě. Kde je stříbro ze Schwazu? Možná, „ve sjezdovkách v Kitzbühelu“? (Žertuji, jako Čech, ovšem).

      • embecko

        „Chtěl jsem jen odlehčeně konstatovat, že každý opracovaný kámen každého hradu ve střední Evropě od Kraňska po Lužici byl opracován za české peníze, mosty stavěny za české stříbro.“

        Vsak ja vam, barone, take dekuji za rozsireni obzoru, nic co pisete nerozporuji, jen jsem si vzpomenul na jednu svoji starsi exkurzi :o)