Ublíženost

Napsal Jan Hruška

Lidé většinou rádi slyší, že jim bylo upřeno nějaké jejich právo, nebo že jim bylo jinak ublíženo. Ve správných souvislostech je to dobré, protože smysl pro spravedlnost a volání po ní je jednou ze základních vlastností člověka. Jenže jako vše dobré, i tohle se dá snadno zneužít. Zneužít mnohými způsoby. V dalším textu bych chtěl popsat jeden z nich.

Příklad, který má ozřejmit, co mám na mysli, jsem se snažil zvolit tak, aby nikoho předem nepopudil: Po první světové válce se Němci mohli právem cítit ukřivděni. Vina za její vyvolání se jim hodila na hlavu, přestože se před tím na válku třásly vlády všech velmocí. Asi budete souhlasit, že to vůči nim nebylo fér. Jenže stačilo dvacet let jim to připomínat, všelijak to propagandisticky zveličovat a upravovat, no a z velké části Němců se staly zrůdy, ochotné vraždit kohokoli, hlavně Rusy a chudé Židy, kteří za to vůbec nemohli. Stalo se to před sedmdesáti lety a byl bych velice nerad, kdyby si někdo myslel, že vás popouzím proti Němcům. Naopak. Chci ukázat, že to není vlastnost jednoho národa a přesvědčit vás, že je hloupost opakovat stejnou chybu.

Další příklad je samozřejmě čerstvější. Míním lidi, kteří se ještě dneska oddávají bolestínství, jak trpěli za komunistů. Příklad za mnohé: Slyšel jsem nedávno manžele, statné důchodce jak s velkou sebelítostí vzpomínali, že za komunistů, když se děti po prázdninách vracely do školy, museli si vzít ve spořitelně půjčku. Pamatuji si je jako lidi, kteří se žádné hospodě nevyhnuli… Rozumějte, nejde mi o to, jestli trpěli mnoho nebo málo. Koneckonců byli i lidé, kterým bylo ublíženo nesporně a hodně. Jde o to, že se to stalo někdy před čtyřiceti lety. Zlo má průběžně mizet do nenávratna a za normálních okolností také mizí. Tenhle život v ublížené minulosti ale zlo zadržuje. Způsobí přinejmenším to, že řešíme zločiny minulosti, zatímco zločiny přítomnosti, které nejsme pro minulost schopni vidět, přerůstají Himaláje. Nebo se už těšíme, jak po dalším převratu budeme řešit pro změnu „zločiny reálného kapitalizmu“?

Tím samozřejmě nechci říct, že máme na minulost zapomenout. Jde o to, nedat se jí zavalit či zotročit. Jinými slovy – chovat se jako boxer, který byl sražen, ale vyskočí a bojuje dál. Tento postoj – nedat se zničit prohrami a hledět dopředu byl jednou ze základních vlastností svobodného člověka. No a byly časy, kdy byli lidé zbavováni svobody pomocí pout, ponižování, mučení a dalších podobných pomůcek. V minulém století byla vynalezena lepší metoda. Stačí lidi naučit, aby se začali litovat, a máme otroky jedna radost. Buď otroky ubulené, nebo agresivní, ochotné útočit na toho, na koho propagandista ukáže – už proto, že jsou přesvědčeni, že je pan propagandista musí mít rád, když jim tak pěkně vyložil, jak jim bylo ublíženo.

Reklamy

9 comments

  1. Janika

    Tohle případné zamyšlení a myslím, že se vztahuje na mnoho jevů a událostí, které vidíme kolem sebe. I na tu Ukrajinu… Nejde o to, že lidé mají nějaký skutečný důvod k nespokojenosti, jde o jeho přenesení a chybnou identifikaci, a tím se už předem ztrácí možnost nápravy. Lidé si najdou viníka, a´t už je to osoba či nějaká skutečnost, a proti tomu zaměří svou nenávist. Nenávist – to je to druhé příhodné slovo, které patří k ublíženosti.

    „řešíme zločiny minulosti, zatímco zločiny přítomnosti, které nejsme pro minulost schopni vidět, přerůstají Himaláje“ – jak smutně trefné… Zarytí bojovníci proti komunismu pořád dokola omílají, jak se stály fronty na banány a nebyl toaletní papír – a bezdomovce umírající na ulicích si nevšímají. Antikomunismus dnes, to je diagnóza…

  2. Janika

    Ještě k tomu antikomunismu, jedna blogerka napsala článek o svém umírajícím otci, který byl komunistou a dle ní slušným člověkem:
    http://pavlaslapakova.blog.idnes.cz/c/392847/Muj-tatinek-byl-komunista-Slusny-komunista.html
    No a strhl se povyk, nejen v diskuzi pod článkem (někteří spoluobčané jsou tedy fakt hyeny…) , ale reagovali i další blogeři samostatnými články, namátkou:
    http://jirisvejda.blog.idnes.cz/c/392985/Muj-tatinek-byl-odeesak-Ale-slusny-odeesak.html
    http://michalmaly.blog.idnes.cz/c/392995/Slusny-komunista-neexistuje.html
    http://jakubroth.blog.idnes.cz/c/393050/Slusny-komunista-Nesmysl.html

  3. Witch

    Ano, je rozdíl mezi ublížeností a přiživovanou křivdičkou. Na tohle téma hodně mluvím s lidmi i v rámci hist. souvislostí (nejen virtuálně) a dost se mi líbí, že když odmítnu paušalizaci (například v sudetské otázce), hned se leccos mění. V současnosti mám k debatám skupinu lidí rodilých i přivátých právě v Sudeetch ( nejvíc se shodnou v tom bordelu, co se strhl po válce, kolik se toho zničilo a pod. )
    Můžu to porovnávat i s těmi přiživovanými a někdy domnělými křivdičkami osobními, co dokážou roztrhat mezilidské vztahy v rodině i sousedství. Ono je to drsné v jakémkoliv měřítku. Možná bude hůř, protože se mezilidský přímý kontakt vytrácí, lidé víc žijí ve vlastních představách o skutečnosti a nemají, jak to korigovat názory ostatních. Zvláště mladí lidé si radši „písnou“, než aby se hned na místě „vyžvejkli“. Takže křivdičky, živené zkreslenými a účelovými informacemi z médií, to ještě bude pořádný mazec! :-(

    • vittta

      Hmmm…sudetská otázka.
      Co to vlastně je?
      To dnes různí „hledači pravdy“ toto vytahují a manipulují veřejnost,že když byli VYHNÁNI Němci,že vzniklo mnoho škod.
      A ty škody hnedle jmenují,odliv odborníků,zhroucení mnohých živností i továren,drancování pohraničí kriminálními živly atd..atd…
      Jo.
      Ale právě tito odborníci a podnikatelé a starousedlíci posloužili jiné zemi k zámince,aby nám to území sebrala.
      Takže by v pohraničí nebyly položené fabriky a byly by tam odborníci-ale nebyli by tam Češi.
      To už mi je milejší,když je to české a poškozené,než když je to německé a sebekrásnější.
      A co by se reálně stalo,kdyby nebyli Němci odsunuti se člověk také nedozví,Sudeťáci v 90% nenáviděli Čechy jako křesťan ďábla.(to jim zůstalo)
      Já čistě náhodou jsem také z těch Sudet.
      A když se odsouvali Němci tak říkali a hrozili u toho pěstí:
      „My se jednou vrátíme-a budeme českýma hlavama dláždit silnice“.

      Jistě,já to neslyšel-ale moje prababička mi to mnohokrát vyprávěla a plno jiných věcí a pokaždé stejně,když jsem jí tvrdil,že ještě zrovna nějakou konkrétní věc nevyprávěla,protože jsem miloval ta vyprávění,která tedy vesměs nebyla nijak veselá….

      • J. Hruška

        S naším tématem to souvisí tak, že před čtvrt stoletím devadesát procent odsunutých vnímalo odsun jako historii a žilo přítomnost. Těch notoricky ublížených byla malá, ale hlučná hrstka a byla dobrá naděje, že v dohledné době vyhnijí. Po dvacetileté propagandistické masáži a štvaní, maskovaném jako „smiřování“ se situace výrazně zhoršila.

  4. Bavor V.

    Skoro bych řekl, že není co dodat. Takže vás pozvu na úterý a středu, kdy mám podobná zamyšlení. Ale trochu z jiného soudku

  5. Kliďas

    Někdo simuluje bolestínství, jiný zase uvědomělost. To minulý týden v TV v pořadu „Dobré ráno“ či tak nějak se nechal slyšet seriálový herec a medializovaný tanečník, že ač má tanec velmi rád, tak za mlada to bylo jinak. Chodil do tanečních za bolševika a tak ho to tam nebavilo. Kupodivu obrazovka to vydržela.