Předběhla česká rozvědka izraelský Mossad?

5901_l

Plukovník Maxim Isajev jako Max von Stierlitz a SS Oberführer Heinrich Müller v podání herce Leonida Broněvoje v oblíbeném seriálu Sedmnáct zastavení jara. Kým Müller ve skutečnost byl, a kde skončil?

Napsal Baron Le Samedi

Zdá se, že konec padesátých let byl zlatou érou pro československou rozvědku, potažmo první správu, jak se této součásti, spadající pod československou Státní bezpečnost říkalo. Literatury, pravda, o první správě není mnoho, nepočítáme-li Bittmannovy a Frolíkovy paměti jakožto paměti velmi zasvěcených defektorů, zrádců služby. Nověji se vyslovuje např. M. Polreich, který ve své knížce, i na stránkách Britských listů konstatuje, že bývalí čs. rozvědčíci, ve službách Havlova disentu, dokázali na jaře 1989 dojednat, že sovětské vedení rozhodlo, v případě občanského střetu v bývalé ČSSR nezasahovat ve prospěch stranické nomenklatury KSČ.

Ač to zní neuvěřitelně (sovětská armáda jako geopolitický nástroj demokracie), zdá se, že tomu tak být mohlo.

Zcela nedávno se ke mně dostala informace o existenci knihy Nikolaje Alexandroviče Zenkoviče : V teni Kremlja (Ve stínu Kremlu), která byla publikována ve Smolensku roku 2000. Ač by běžný čtenář literatury faktu mohl konstatovat, že knihy ne-moskevského a ne-petrohradského původu se nečtou (non leguntur), v případě Zeňkoviče bychom mohli přijít o alternativní náhled na úspěchy čs. služby.

Knihu samotnou nemám k dispozici, ale ocituji ji perem Borise Brina, jiného publicisty. Dodávám, že N.A.Zeňkovič byl nikoli řadovým pracovníkem UV KSSS v Moskvě, a to ve vrcholném období Gorbačovovy přestavby, konkrétně v letech 1985-1991, kdy už KSSS, jako taková, zavírala krám (lidově řečeno). Zeňkovič v úryvku, který je Brinem citován, popisuje období vlády N.S.Chruščova, konkrétně onen okamžik, kdy Chruščov, jehož syn Leonid přežil německé zajetí, kam uletěl před ruskou frontou, po setkání Adenauera s Chruščovem pouští do NSR generála Schornera, a velitele Leibstandarty SS Adolf Hitler, jakož i další, v SSSR vězněné esesáky a válečné zajatce.

Chruščov, v zajetí antisionismu, činí prý i následující: Для организации борьбы против Израиля Хрущев решает привлечь бывшего сообщника – шефа гестапо Генриха Мюллера. Тем более, что в Аргентине, по сведениям КГБ, начала действовать израильская разведка «МОССАД». В Москву срочно вызвали шефа чехословацкой разведки Р.Барака. Ему поручили найти в Аргентине Мюллера и доставить в Москву. В 1956 году чешские агенты обнаружили Мюллера, усыпили подсыпанным в вино порошком и самолетом вывезли в Прагу. “Среди офицеров КГБ, – вспоминал Барак – которые должны были доставить Мюллера в Москву, был Александр Коротков. Когда Мюллер увидел этого человека, он явно испытал большое облегчение. У меня тогда сложилось впечатление, что Мюллер и Коротков были знакомы”. Коротков, до нападения Германии на СССР был заместителем резидента советской разведки в Берлине. В 1958 году Р.Барак встретил в Сочи Короткова, который поблагодарил его за помощь, но “о Мюллере сказать не захотел”. В 1959 году Барак попытался расспросить о судьбе “Гестапо-Мюллера” Хрущева. “Никита Сергеевич также поблагодарил за помощь в поимке Мюллера. Большего… не рассказал”. /Зенькович.В тени Кремля,-Смоленск:”Русич”,2000/. Вскоре Коротков скоропостижно умер, а Мюллер появился в Дамаске.

Jak píše Zenkovič, Heinrich Müller, šéf Gestapa, popularizovaný zejména seriálem Sedmnáct zastavení jara, byl podle této informace unesen rozvědkou Rudly Baráka z Argentiny, ale dříve, než Eichmann byl tamtéž lapen Izraelci, a po krátké zastávce v Moskvě skončil zřejmě v Damašku, což bylo jedno z hlavních měst rodícího se soustátí Sjednocené arabské republiky (Egypt a Sýrie). Pokud se pamatuji, nejen Syřané, ale i Egypťané (maršál Ámir, prezident Egypta Násir) byli obdivovatelé Adolfa Hitlera, a proto skrýš Müllera v SAR není vyloučena. Jasné je také to, že všichni, kteří o tom hovořili, byli zaparkováni do kriminálů, nebo pod zem, přičemž v první skupině byl i téměř všemocný ministr vnitra ČSR Rudolf Barák.

O osudu Heinricha Müllera, který v již zmíněném TV seriálu Sedmnáct zastavení jara dělá plukovníku Maximu Isajevovi, aka Standartenführerovi SS Maxu Stierlitzovi hodného strýčka-blbečka, jenž je v nápaditosti vždy za sovětským zpravodajcem, je známo málo.

Pamatuji si i Semjonovovu knihu, v níž Müller Stierlitze uvězní, ovšem tak, aby Stierlitz překonal překážky, vedoucí ke svobodě, a aby ho v podstatě nakontaktoval s Moskvou. Co napsal Semjonov, sice vyšlo i v pražském Lidovém nakladatelství, leč v seriálu se už neobjevilo, a tak kontakt Gestapo -ruská rozvědka může být předmětem dohadů, přestože, jak „Špión vypovídá“ (Frolík) bylo zjištěno, že Willy Leimer, šéf protiparašutistického odd. pražského Gestapa končí v SSSR, byv ruským nelegálem.

Müller sice leimerovského stylu nedosáhl (na to by Stierlitz přišel), ale jeho hledání Američany po válce (na berlínském židovském hřbitově) nebylo důvěryhodné. OSS, dnešní CIA dokonce dodnes tvrdí, že překážkou k nalezení generála H. Müllera bylo především to, že generálové Müllerové byli v Německu dva lidé (sic). Dlouho také nebyla známa fotografie Müllera (toho z Gestapa), a proto filmový Müller vypadá sympaticky, že mu až člověk proti cigarety věčně čadícímu Stierlitzovi snad i fandil.

Ale vážně. Stylizace vrahů tohoto formátu bývá prostě dvousečná a nebezpečná. A tak zůstává nejasné, kde tato lidská zrůda bez lidského slitování (Müller), nakonec skončila. Otázka o účasti čs. první správy tedy zůstává, a asi i zůstane, otevřená. Každopádně, rozvědka přišla (mlčením) o světový primát v profesionalitě. Ovšem v mlčení, zdá se, nikoli.

Reklamy

31 comments

  1. Janika

    Uvádí mě v úžas dbě věci – jednak kvalita naší rozvědky (předstihnout Mosad, to už něco znamená), ale na druhé straně účel jejich operace – zachránit zločince Mullera. Spíš to vypadá, že v tom měli prsty Američané a my jsme posloužili jako zástěrka i nástroj. Zase zůstává záhadou, proč ho vlastně zachraňovali (pokud vůbec), ale už to vysvětluje, proč se to „nerozkecalo“ – byla to informace životu nebezpečná,

    Ale tyhle historické detektivky jsou skvělá věc a díky za námět, Barone.

  2. BARON LE SAMEDI

    po dlouhé době jsem se dostal k PC, takže děkuji, milá Janiko, za ta doplnění, která byla potřebná (herec Broněvoj). Možná, že povedu monolog sám se sebou. Nicméně. Nejprve uvedu, proč si myslím, že je to možné. Signál o pobytu Müllera, podle mé úvahy, dostal od svých agentů STASI, potažmo HVA Marcus Wolf, který pro triumvirát Stoph.Grotewohl-Ulbricht jako jeden z mála přeživších zpravodajců moskevské zpravodajské školy Kominterny rozvědku NDR, tedy HVA- řídil. Žádní Američané. Signál šel do Moskvy, a je, zdá se, logické, že Moskva požádala Prahu o zajištění. Čs. rozvědka tak o několik let předstihla rozvědku izraelskou (viz I.Harel: Dům v Garibaldiho ulici (místo, kde bydlel Eichmann.).Proč jsem stať více méně verifikoval? Cituje ji BRIN. Já vím, že obecně Vám příjmení Brin nic neříká, jenže Brinové jsou v Rusku odjakživa l´essende de l´essence intelectuelle. V rodě se dědí extrémně vysoká inteligence (snad až kolem 200), což znamená, že Brinové hravě zvládnou vystudovat teoretickou matematiku, a in konkretu, v případě Israela Brina i za války okamžitě provádět mechmatické (pevnostní) výpočty budovaných sovětských stíhaček a bombardérů. Za režimu přísného utajení, kdy se Israel Brin nesměl dozvědět rozměry a materiálové provedení draka letounu, a tak, například, stroje přeměřoval tajně, tedy ty, které byly u Stalingradu sestřeleny, a pásmem. A konstruoval jiné stroje, které Tupolevovi a spol vydržely. Znamenalo to nesmírný vliv v ruské intelektuální, i politické věrchušce. Vnuk Israela Brina vymyslel a spoluprovozuje Google, a žije v Kalifornii. A jeden Brin žije i v Česku, a v roce 1958, jako velmi mladý, byl ředitelem československé účasti na Expo 1958 v Bruselu, kde pracovaly stovky lidí. Říkalo se, že i sovětských zpravodajců. Každopádně, dcera pana Brina , studentka Jitka M. pak byla onou dívkou, která zahynula s dr. Šlitrem na otravu plynu v jeho pražské mansardě v roce 1969. Brin je záruka nebetyčného vlivu, dobrých informací, a informací inteligentních. Tolik tedy úvodem…

    • Janika

      Barone, možná to bude monolog, protože informace k doplnění a diskuzi prostě nikdo nemá. Ale určitě nebudu sama, kdo si to přečte se zájmem.

      Američany jsem zmínila kvůli těm zmínkám v článku, že vlastně neměli opravdový zájem Mullera dopadnout.

      A úplně náhodou si vzpomínám, že jsem nedávno pana Brina, otce oné Jitky, viděla v televizi. Ale z toho se dal poznat jen smutek otce, což je pochopitelné.

      • vittta

        Jo,čtu si to se zájmem-ale opravdu nemám,co bych k věci napsal.
        Vlastně jsi to napsala hodně dobře-historická detektivka.
        To si myslím,že to téma přesně vystihuje.
        V obou možných roviných.

  3. Hamilbar

    Barone, čistě informativně, nejste vy profesí od filmu? Scénárista, režisér či dramaturg? Nebo něco podobného?

  4. BARON LE SAMEDI

    Když už v článku padlo jméno Leonida Chruščova, syna N.S. Chruščova, dodám, že byl údajně odsouzen za vraždu, ale otec mu vymohl, že šel na letecké učiliště ve městě Engels (leží na Volze), po výcviku dostal letadlo….a uletěl do Německa. Přežil, ale Stalin prý mu podepsal rozsudek trestu smrti, který prý měl být vykonán (odtud snad nenávist N.S. ke Stalinovi?). Pro znalce sovětského trestního zákoníku dodávám, že v momentě, kdy osychal inkoust Stalinova podpisu na tomto rozsudku, měl, podle par. 58 tr. zákoníku (ugolov. kodeksa)) být starý Chruščov ihned zatčen s celou další rodinou, jako „rodinný příslušník zrádce vlasti“ a souzen.. Minimální trest- deset let lágru.(Viz Souostrovi Gulag A. Solženicyna). Zda byl rozsudek nad L. Chruščovem vykonán, nevím. Jisto je, že Chruščov za čas žádal, aby ministr obrany SSSR spolupodepsal udělení řádu Leonidu Ch…..

  5. BARON LE SAMEDI

    bylo by neslušné neodpovědět, Hamilbare. Jsem obyčejný člověk.

    • Hamilbar

      Děkuji za upřímnou odpověď. S pár obyčejnými lidmi od filmu jsem měl tu čest. Zajímavej matroš.

      • BARON LE SAMEDI

        :-)) mám pro Vás „zajímavej matroš“, jak, Hamilbare, píšete- Sice nevím, jak překročit copyright nakladatelství Hachette, ale jako pěrevod z ruštiny by to snad možná šlo i s publikací na Ostrově Janiky. Je to literární antiutopie Julese Verna z roku 1863 „Paříž ve XX. století“, který se poprvé francouzsky objevil v roce 1994, a pak i v ruštině, na netu. Popisuje, jak si 35. letý Verne představoval Paříž roku 1960. Verne nesnil jako utopisté Saint Simon a jiní o Taprobaně a ideální společnosti,, ani neextrapoloval společnost neideální jako Marx, podle kterého by býval Dickensovský svět vykořisťování dělníků, spících vedle svého soustruhu i nadále dodnes pokračoval. Verne prognózuje, a na to nepotřebuje kromě pera a kalamáře žádného Zemana,Klause, Komárka a spol. s jejich Propagandistickým (pardon, prognostickým) ústavem ČSAV. Čtěte a divte se (což platí i pro ostatní zájemce http://vsemirniysledopyt.ru/b/183171/read

  6. BARON LE SAMEDI

    Ale abych to opět trochu posunul: čs. rozvědka se v Latinské Americe mohla opřít o velmi silný vystěhovalecký exil, který jí práci s hledáním kohokoli mohl usnadnit. Nakonec, je to pár let, kdy ČR navštívili potomci Alberto Friče z Paraguaye, jedna Čechoparaguajka byla i ve výměně manželek (s perfektní znalostí češtiny), Müller by se byl bál Němců, méně Slovanů, proto ho STASI j(HVA) jistě nechtěla unést sama. Vztahy mezi německou, nacistickou věrchuškou byly plný nenávisti, známo je, že Schellenberg měl v psacím stole lehké pěchotní zbraně i výbušniny, aby nepřátele, kteří by pronikli až k němu, vyřídil. Osud Canarisův je znám, vztah Rosenberga a Göringa, plný nenávisti také (Rosenberg z toho byl tak „paf“, že musel využívat i psychiatra- Žida). S Göringem si mohl vyřizovat účty, jako šéfredaktor, jen nepřímo na stránkách V. Beobachteru. Čili- útok Němce Müller čekal vždy….předpokládám. Nejsem stoupenec „kdybyhistorie“, jako Miloš Zeman. Ale možná není od věci konstatovat, že kdyby Gabčík s Kubišem vyřídili Heydricha v německé ústroji, a nehráli si se stengunem, šli by Němci po říšských protivnících šéfa RSHA Heydricha, a Čechy by nechali, možná, být. Je to, přirozeně spekulace, ale, proč si nedopustit luxus fantazie…

    • vittta

      To ne,barone,Češi byli vhodný obětní beránek.
      Beztak se říká,že si Heydricha Němčouři otrávili sami…

      • jednooký

        Heydricha mohol definitívne odrovnat aj lekár, ktorý ho po atentáte ošetroval – Heydrichove zranenia až tak vážne neboli, zabila ho sepsa.

  7. Kamil Mudra

    Pokud by měl pan Polreich pravdu, tak nám vyhráli revoluci bývalí čs. rozvědčíci, ve službách Havlova disentu. Tehdy totiž stačilo aby se v ulicích jen objevilo (bez jediného výstřelu) pár tanků a trochu „naježených ótéček“ a devadesát osm procent demonstrantů by odešlo „brblat“ do hospody nebo domů a klíče by zvonily tak maximálně při odemykání bytů. Zbylá dvě procenta by policie zvládla „levou zadní“ a na osmdesátý devátý by se šeptandou vzpomínalo jako na hodně slabý odvar šedesátého osmého, stylem: „Kdyby JICH nebylo tolik po celé republice, určitě bychom to tehdy zvládli!“

    • vittta

      Kdo ví….
      Rusové prý měli rozkaz zakročit ve prospěch demonstrujících.
      I ČSLA mohla udělat lecos,občanská armáda nebývá v takových časech zrovna spolehlivý mocenský nástroj.

      Logiku to má-kdyby totiž vyjela nějaká ta OT a padlo pár výstřelů,dneska by žádná KSČM v parlamentu nebyla.
      Takže si skuteční komunisté na tuto možnost dali bacha.(a ti prospěcháři tuplem-ti ale ne kvůli zachování komunistické strany-ale pro své krky)

      Ale klidně by tam mohla mít i druhá strana interes.
      No jak by to u Havla vypadalo,kdyby českou sametonou revoluci zachránily sovětské tanky.

      Qui bono je v tomto případě dost nejasné a není tak úplně pravda,že mezi největšími zbohatlíky je to samý StBák.
      Jedni jsou-jiní ne,ono to nebude zdaleka tak jednoduché,jak se na porvní,druhý i třetí pohled zdá…

      • BARON LE SAMEDI

        Stručně řečeno podle Polreicha: kdyby Biľak nepřitáhl Rusy, neměl by kdo Havlovi tu revoluci podpořit…..

  8. Kamil Mudra

    „…ono to nebude zdaleka tak jednoduché,jak se na první,druhý i třetí pohled zdá…“
    Přesně tak, vittto. Když jsem tehdy (takových třináct let před sametem) dělal mezi lidmI osvětu, tak ve fázi nadávání na režim se osm lidí z deseti ochotně přidávalo. Ale ve fázi č. 2: co a jak by se dalo, se stávajícími nástroji které jsou k dispozici změnit k lepšímu, mne opět osm lidí z deseti posílalo do prdele. Ne ze strachu. Ale prostě proto že chtěli „mít svůj klídek“ a nestáli o to aby je někdo „otravoval s politikou“. To byly ty nejčastější odpovědi. A že jsem si jich užil až až, protože jsem „agitoval“ kde se dalo: na vandrech u ohně, při „filozofování“ v kavárnách, při různých akcích po bytech i o pauzách v práci…

    Když dnes vyjádřím přesvědčení, že jsme už delší dobou před listopadem měli „našlápnuto na lepší časy“ tak mne plno lidí pošle do prdele taky. Jenže už moje máma, když jsem ještě bydlel s našima (do vojny), si chodila nechat „dělat hlavu“ ke kadeřnici, která poskytovala služby s povolením od Národního výboru. To samé švadlena u které si občas nechala ušít nějaké šaty (běžné opravy máma zvládala sama), stejně tak i TV opravář, kterého jsme občas zavolali. Mnohem více jsem ale znal melouchářů, kteří mi na můj dotaz proč si také takové povolení nevyřídí odpovídali: „Copak sem blbej?! Dělal bych to samý, jen by přibylo papírování.“

    Oni si raději po šichtě odskočili na fušku, případně něco zmákli i během šichty a navíc v práci „vyšašili“ i nějaký matroš, jehož pořízení by s tím povolením museli nějak doložit. Tohle jim vyhovovalo mnohem víc. Přišli si na slušný peníze, který ovšem když v hospodě nadávali na vejplatu „nezapočítávali“ i když okolo stolu o nich každý povědomí měl. Jenže už tehdy byla otázka: „A kolik ti to hodí?“ považována za neslušnou. Nadávali ale v podstatě byli spokojení. Stejně lidi ze statků a družstev kteří každou chvíli přihráli nějakou naturální „malou domů“ oficiálně i neoficiálně. Také byli v pohodě. A mezi těmi meloucháři a „jézéďáky“ se vyskytovalo nejvíc lidí kteří mne posílali „do prdele s politikou“.

    Necelý rok po listopadu jsem pracoval u kamaráda na horské chatě, který ji v té době měl už třetí rok v ekonomickém pronájmu od obce. A i v Praze jsem znal pár lidí od kumštu, kteří byli tzv. „na volné noze“. Ten režim prostě už byl „načatý“. „Šrouby“ postupně povolovaly a kdyby to šlo nějakým „samospádem“, tak věřím že dnes už tu máme ten „Socialismus s lidskou tváří“ o kterém se mluvilo v tom šedesátém osmém roce, minimálně s možností rodinného podnikání a minimální cenzurou projevu. S železnou oponou bychom nejspíš nehnuli ale určitě by se žilo podstatně svobodněji než krátce před sametem.

    Myslím že naprostá většina lidí, co režimu v listopadu zvonili klíči, si přála jeho ZMĚNU ale NE JEHO VÝMĚNU za jiný. Představy se pochopitelně lišily ale těch co si mysleli že se jim ze stovky nalezené na chodníku, podaří v krátké době nadělat milióny a proto volali po kapitalismu, zas tak moc nebylo.

    • dixi

      Souhlasím s vámi v hodnocení předpřevratového režimu. Jenže,ačkoli těch, kdo nejvíc volali po kapitalismu moc nebylo, nacpali se všude do rozhodujících pozoc a měli nejvíce líbivých řečiček o svobodě podnikání a překrucování minulosti, což činí dodnes.

      • Kamil Mudra

        Jo. A v mnoha případech platí: Oč méně měli řečí před převratem o to více jich měli (a mají) po převratu :-(
        Za pána drábem – po převratu pánem.

  9. Astr

    Rozvedka a tajne sluzby, to byl zasah:-)
    Drive jako nyni plati, ze kdo ma rozvedku pod kontrolou tomu se lepe a snadneji vladne.
    Neni treba patrat jak to bylo v minulosti, prikladu z dneska mate dosti a .kazda vlada nejen ze vystridala vsehny namestky a obsadila tepla mista svymi lidmi. ale hlavne vzdy byl vymenen sef rozvedky! Dokonce jeden z poslednich vystridanych jmenem Randak nekolik pikantnosti pro tisk upustil a bylo z toho hodne kriku.
    Bylo by to asi smutne cteni kdyby se vsechny ty zakulisni lumparny dostaly mezi lidi.

    • BARON LE SAMEDI

      No, Astře, jde o to, nakolik je JEŠTĚ NAVÍC doba vymknuté z kloubů. K tomu šílenému video (alespoň s melodií soutěže Fort Boyard) výše dodávám další, http://www.youtube.com/watch?v=iq_d8VSM0nw#t=111 které má pět milionů osm set tisíc prohlédnutí, což je více, než dosahuje třeba Adriano Celentano a jeho klasická píseň Azzuro, populární v celém románském světě v 60. letech, nebo vítězná píseň Festivalu italské písně San Remo 1958, kterou také znáte (nápěv voláre, la la, cantare, la la la lá). Chci říci, že nastala doba hnusu, nikoli jak jsem žertoval doba kašová, kdy je normální být hrdý na mizerné zpívání (Anička Dajdou), nebo na to, že někdo uřezává hlavu někomu. Jako by se naše dějiny odehrávaly na špinavém veřejném záchodku zcela nepokrytě.

      • BARON LE SAMEDI

        inu, jeden černoch se domnívá, že je dobrým prezidentem s prestižní Nobelovou cenou, druhý myslí, že zvládne zpěv :-((. Na video jsem se násilím dodíval kvůli té Karen Vi….:-))

      • Astr

        Jakoby ?
        Cim dal vic je jiste kam se svet ubira
        neprohrali jen komuniste prohral v cloveku clovek proto i kultura umira

  10. taras2

    Nahoře napsala Janika, že nebude nic k doplnění, vzhledem ke specifičnosti probírané látky. Tak jenom okrajově, ten Willy Leimer, o kterém byla v článku řeč, byl teutonský plemenný býk a zapletly se s ním za okupace významné české herečky, čehož pak na Pankráci trpce litovaly.

    • BARON LE SAMEDI

      Děvčata netušila, že za války dostával Leimer nejen nacistická vyznamenání. Stalin mu propůjčil Leninův řád. Asi v 1942…

      • Astr

        Nejaky vytecnik dnesni doby ktery dostal vyznamenani z Wajthausu a take z Kremlu by nebyl ?
        O nem si nebo o ni si bude vypravet az pristi generace:-(
        Preci od toho jsou tajne sluzby aby to bylo dnes tajne :-)

        • BARON LE SAMEDI

          No, ugandský prezident let 60. Sir Milton Obote dostal šlechtický titul od Alžběty II., a pak sbíral vyznamenání při cestách po světě. Kdyby byl býval navštívil Prahu, ten Bílý lev se zlatým řetězem by mu neunikl :-))) Zřejmě už měl kmenové geny afrického válečníka potlačeny…kdo se jinak vzdá honu na bílého lva…

  11. merin

    Já jsem ten článek poslala známému na mail a dostalo se mi informace cituji ,,Müller se dožil do r. 1986 v USA pod jiným jménem, ale koncem 40. let, když jej zverbovali Američané jako poradce Hoovera i Trumana pracoval ve Washingtonu a podílel se na zahájení činnosti CIA. Pokud vím, Rusové o něm věděli, ale měli sami máslo na hlavě s využíváním celé řady nacistů pro zdokonalování svých výzvědných i jiných služeb (Laimer apod.). Chtělo by to pořádnou ověřovací akci (informace o Müllerovi v USA mám i z jiných, docela věrohodných zdrojů). Myslím, že to ale stále patří mezi tajdův. ,,
    To jen pro zajímavost. Jinak je zajímavé, že fakta lze spojovat různou výplní a sem tam se jde i strefit /neříkám tím, že je to tenhle případ, k tomu se nedokážu fakt vyjádřit/ – jakože slepá slepice najde zrno. Po tímhle úhlem pohledu mi přjde výklad dějin opravdu obtížný.

    • BARON LE SAMEDI

      Celkem jsem rád, že Janika měla pravdu, a Müller snad dělal pro Američany. Potom nechápu, proč pořád Ami předhazují, že „je pohřben na židovském hřbitově,,,“ Každopádně se Müller nějak musel dostat z Berlína snad v den smrti Hitlera (pokud Hitler sám nezmizel ponorkou do Patagonie :-))))