Dějiny Ruska a „Princip stínu“. Část 2. Zánik Impéria

Napsal anlazz
Přeložil Hamilbar, převzato odtud

Zpráva o Vítězství lidu  Mikuláš Romanov odevzdává korunu vítězům

Zpráva o Vítězství lidu
Mikuláš Romanov odevzdává korunu vítězům

V první části jsem psal o tom, jak se „evropskému stínu“ podařilo stvořit podivný dějinný fenomén – Ruské Impérium, stát, který z pohledu historie neměl existovat. Který však nejen že existoval, ale stal se jedním z nejvýznamnějších států historie.

Leč za vše je třeba platit a za svou velikost Rusko platilo nejenom zřeknutím se rozvoje své ekonomické základny – zemědělství – ale i degradací jeho základu – rolnické usedlosti.

Proto byl osud tohoto fenoménu zpečetěn: dříve, či později se Ruské Impérium muselo zhroutit, poté, co přišlo o základy své ekonomiky. Přitom to bylo celkem jasné již tehdy, když se Impérium nacházelo v plné síle. Nevolnictví, coby jednoznačná brzda rozvoje, znepokojovalo ruskou společnost minimálně od konce XVIII. století. Nahradit ho však něčím jiným, v rámci tak podivného případu, nebylo možné.

Pravda, po reformách Alexandra II. byla jakási naděje, že Rusko dokáže tento problém zvládnout, že se mu podaří zároveň jak vyprodukovat množství svobodných pracovitých rukou, tak zachovat vysoce produktivní zemědělství na základě šlechtických statků. Tato naděje se však ukázala býti lichou: očekávaný růst kapitalistické ekonomiky se nedostavil. Šlechtický statek se přes všechna očekávání nedokázal přerodit do buržoazní farmy. Nejčastějším osudem bývalých „dvořanských hnízd“ nebyl, jak se ukázalo, růst a modernizace, ale chudnutí a degradace.

A neštěstí nespočívalo ani tak v tom, že by ruští šlechtici byli z nějakého důvodu neschopni zabývat se zemědělstvím. Jakkoliv se to může zdát překvapujícím, ale na rozdíl od rozšířených stereotypů, se naopak snažili osvojit si moderní formy zemědělství, předpláceli si příslušné časopisy a snažili se vybavit se potřebným zařízením. A někteří z nich dosahovali na tomto poli i úspěchu – pravda, téměř vždy v jižních guberniích.

Jiní raději pronajímali svou půdu rolníkům a žili z renty. Lze je samozřejmě obviňovat z lenosti a neschopnosti k buržoazní práci – jenomže stejnou cestu prošli vlastníci půdy v Evropě, s naprosto jiným výsledkem. Mimochodem, k bankrotu většinou vedla jak ta, tak i druhá cesta. Důvod je jednoduchý a očividný: stále táž ubohost přírodních zdrojů. Jenom samotné problémy s úrodou, která byla každý rok jiná, přitom rozdíly byly někdy i několikanásobné, způsobovaly, že výsledky všech experimentů v oblasti zemědělství končily stejně – bankrotem. Existoval ale ještě důležitější faktor – faktor práce.

Jde o to, že interval zemědělských prací je v Rusku krátký a vyžadoval takového vypětí sil, že rolník „dřel jako kůň“ a nebyl prostě schopen dále zvýšit své pracovní nasazení. Tudíž se šlechtici, zbavení možnosti silou odtrhovat rolníky od práce na jejich vlastních políčkách, ocitli před problémem banálního nedostatku pracovní síly. Krmit „dodatečné“ pracovníky v průběhu celého roku a nejenom po dobu zemědělských prací, bylo velmi nákladné. Něco zachraňovala přidružená výroba, ale sama její existence opět znamenala degradaci vlastní zemědělské výroby. Pouze tam, kde byla biologická produktivita vyšší – na maloruských a kubánských půdách, se dařilo vytvořit více méně funkční systém hospodaření.

K tomu všemu se přidávaly problémy spojené s nutností zvýšení státních výdajů. Evropa, která přešla ke kapitalismu, bohatla a rostla ve všech oblastech a což bylo nejdůležitější, v oblasti vojenské. Ještě před osvobozením rolníků, v průběhu Krymské války, narazilo Ruské Impérium na velmi nepříjemné důsledky tohoto procesu. Ukázalo se, že dokonce výborně vyzbrojená a vybavená armáda, nacházející se ale v „předešlé iteraci“, prohraje při střetu s armádou modernější. Samozřejmě, nebyla to totální porážka, Rusko se vzepjalo a přezbrojilo. Jenomže tím potíže neskončily. Nejhorší bylo to, že takováto přezbrojování bylo nyní třeba provádět neustále.

Pro kapitalistickou ekonomiku byl tento stav neskutečným blahem: velké kapitály vzkvétaly na vojenských zakázkách. V Rusku to však znamenalo pouze to, že z vesnice bylo třeba vypumpovat ještě více prostředků. Ono slavné: „Budeme hladovět, ale vyvezeme“ – znamenalo v podstatě to, že státní stroj má málo prostředků na modernizaci a že je ochoten k úplnému ožebračení vesnice. Ale to samo nestačilo. Aby bylo možné udržet požadovaný úroveň složitosti, bylo nutné umožnit vstup do země zahraničním investicím. Pochopitelně, do nejmodernějších a nejziskovějších odvětví (ty neziskové, pochopitelně, nikoho nezajímají).

stín 2 2

Což mělo za následek zformování vysoce specifického charakteru ruské ekonomiky – na jedné straně existovaly oblasti, ve kterých bylo prakticky dosaženo stejné úrovně technologie jako na Západě, na straně druhé – obrovské množství polofeudálních vesnic a čistě feudální život okrajových oblastí.

Reakcí na daný stav, byla zvyšující se aktuálnost takzvané „Otázky o půdě“ (pozn. překl. – někdy je překládáno jako „pozemková otázka“). Jde o to, že v okamžiku reformy roku 1861 se část půdy ocitla ve vlastnictví šlechty. Ta na ní mohla hospodařit sama, nebo, jak bylo řečeno výše, pronajímat ji rolníkům za rentu. Formálně nebylo šlechtické půdy příliš mnoho, zhruba polovina, ale čertovo kopýtko se skrývalo v tom, že to byla zpravidla ta nejvhodnější půda k zemědělské činnosti. V podmínkách od počátku nízké produktivity přírody a krajně primitivní agrotechniky mohly být rozdíly ve výnosech, dokonce i u sousedících pozemků, podstatné.

Ale podstatně důležitějším bylo to, že malozemědělství bylo chápáno jako hlavní příčina zoufalého stavu rolnictva. Ostatní faktory vypadaly méně důležitě. Původní příčinou „Otázky o půdě“ nebyl dokonce nedostatek půdy jako takové, ale uvědomění si zoufalé situace rolnictva. Myšlenka držby veškeré půdy rolníky se zdála být cestou schopnou vyvést je z bídy. Ovšem jak již bylo řečeno výše, nic podobného vláda nemohla učinit, neboť likvidace šlechtických statků by znamenala likvidaci poslední naděje na rozvoj kapitalismu v zemědělství.

V každém případě růst lidové nespokojenosti vedl k tomu, že rolníci stále častěji začínali přemýšlet o nutnost řešit otázku půdy, takříkajíc, prezenčním způsobem. Revoluce roku 1905 byla v mnohém právě takovým pokusem, a i když nedosáhla svých cílů, přesto postavila před celou společností „otázku půdy“ jako otázku základní. Pravda, vláda se ji pokoušela řešit pomocí známého pokusu přesídlení rolníků z centrálních gubernií na Sibiř, ale výsledek lze těžko nazvat úspěšným. Pro chudého rolníka bylo přesídlení kamsi do neznáma příliš komplikované a sibiřské podmínky se příznivými dají nazvat jen značně podmíněně.

Ani Stolypinovi se nepodařilo urychlit rozvoj kapitalismu v Rusku pomocí stimulace vystoupení rolníků z obecních komunit – obščin: za celou reformu, z nich vystoupilo pouhých 10% rolnických usedlostí. Kupodivu to bylo také spojeno s onou nízkou produktivitou, jež hrozila mužikovi neustále hladem. V těchto podmínkách bylo zcela pochopitelné, že rolníci zůstávali členy obecní komunity, což sice snižovalo jejich příjmy, ale za to dávalo jakous takous garanci, že neumřou hlady.

Tudíž ani první Revoluce, ani státem prováděné reformy v podstatě nepřinesly žádnou úlevu. Ale i když byla „otázka o půdě“ tím nejvýznamnějším z monstrózních rozporů nahromadivších se v „nesprávném“ ruském státě, existovalo kromě ní dost dalších problémů. Co se dá dělat – byl to důsledek právě té „nepřirozenosti“ Ruska o které jsme hovořili v první části. A jak se zdálo, neexistoval žádný způsob řešení tohoto problému. Samozřejmě bylo možné snížit státní výdaje, bylo možné rozehnat zloděje a úplatkáře, kteří vysávali krev z Ruska jako štěnice – ale to dávalo pouze odklad, nic víc. Stolypin žádal pro Rusko 20 let míru, nechápaje, že sama existence Ruska je narušením tohoto míru, narušením rovnováhy, normy. A že právě proto mu nikdo těchto dvacet let nedá.

Ruské Impérium zrozené Evropou a existující pouze jako důsledek evropského tlaku, nutně muselo účinkovat ve všech událostech evropského světa. Proto také nemohlo neúčinkovat v tom řetězci událostí, který ho v srpnu 1914 přivedl ke vstupu do Války. Mnohým se po všech těch událostech zdálo, že kdyby se bylo bývalo Rusku nějakým způsobem podařilo tomu vyhnout, nebylo by ani tragédie, jež následovala. To je ovšem – příznak naprostého nepochopení situace. Rusko se mohlo vyhnout vstupu do války pouze za cenu ztráty subjektivity, tedy, ukončivši svoji existenci a stavši se polokolonií. Mimochodem, to by ho od katastrofy nezachránilo, stejně jako to nezachránilo Čínu.

Vlastenecká demonstrace v den vyhlášení války před Zimním palácem

Vlastenecká demonstrace v den vyhlášení války před Zimním palácem

Stejně nesmyslným je posuzovat možnost vstupu do války na straně Centrálních mocností – nejen z toho důvodu, že Rusko se již dávno střetávalo s Rakouskem o kontrolu nad Balkánem. Jde o to, že právě Německo nemělo v podstatě jinou volbu, než jít na východ. Potom, až po První světové válce, to bude jedním z německých politiků zformulováno jako pověstný ideál „Životního prostoru“, ovšem myšlenka sama vznikla ještě před Hitlerem. Prostě z toho důvodu, že pro německý kapitalismus neexistoval žádný podobně lehký a „chutný“ cíl, jako byly slabě rozvinuté, ale s velkým potenciálem, slovanské trhy. Nakonec i samo Rusko bylo „oříškem“ podstatně slabším, než například Anglie, se kterou se německý kapitalismus srazil v této válce. Takže Rusko nemělo jinou volbu, než tu, kterou si vybralo v naší realitě.

Jenomže vypuknuvší válka ukázala se býti pro Rusko fatální. Ne náhodou později dostala přívlastek „imperialistická“: na bojišti se nyní neutkávaly pouze armády, ale složité ekonomické a politické systémy států. Všechno – od dopravy až po vzdělání – nyní pracovalo na válku. To ale znamenalo, že stávající, skřípající, ale fungující ruská válečná mašinerie (představující vysoce organizovanou armádu a její zásobování) tyčící se nad ubohou a slabou zemí, již naprosto nevyhovuje. Banální logistika – ani ta nefungovala v podmínkách obrovského deficitu cest v zemi. A kde by se tam asi vzaly kvalitní cesty, když rozhodující většina obyvatelstva je k ničemu nepotřebovala?

Celkově se dá říci, že vstoupivši do „Velké Evropské Války“, bylo k ní Ruské Impérium poprvé za dvěstě let naprosto nepřipraveno. Byl nedostatek všeho. Počínaje aparáty spojení – jedním z důvodů porážky Samsonovy armády ve Východním Prusku byly chybějící šifranti a šifrovací stroje, takže rozkazy se předávaly otevřeným textem – a konče banálním nedostatkem potravin a střeliva. Přitom často důvodem byl ne absolutní nedostatek toho či onoho, ale již výše zmíněná krize logistiky. Zoufale chyběli koně, tak neochotně se rozmnožující na naší nehostinné zemi. A pochopitelně chyběli lidé.

Samozřejmě, zvenku se lidské rezervy Impéria zdály nekonečné, převyšující zdroje ostatních účastníků války. Ovšem to bylo při pohledu zvenku. Válka ale nevyžadovala prostě nějaké lidi, ale lidi gramotné, lidi schopné nakládat s moderní technikou. A to byl problém. Vzdělaný člověk byl v Impériu docela drahý. A válka systematicky vybíjela důstojníky, kteří byli nahrazováni ohromným množstvím lidí s vysokoškolským nebo středoškolským vzděláním. Týl trpěl strašným kádrovým deficitem, neméně podstatným, než byl deficit hmotný.

To vše vedlo k tomu, že válka měla velice nepříjemné následky. Vezmeme-li do úvahy, že odebírat prostředky průměrnému rolnickému hospodářství se stalo ještě problematičtějším, protože velké množství mužiků bylo povoláno do armády, je jasné, že čím déle pokračovala válka, tím zjevněji nad Ruskem vystupoval přízrak budoucí katastrofy.

A je úplně jedno, co konkrétně bude hrát roli toho posledního stébla slámy, které zlomí velbloudu páteř. V pozdně sovětské/postsovětské době to, co se stalo v roce 1917, vypadalo naprosto nepravděpodobně. Žil-byl bohatý a silný stát, který po určitou dobu dokonce určovalo evropskou politiku a potom, prakticky v okamžení – zmizel. A vystoupaly husté hnědé proudy všelijakých spikleneckých teorií: o tom, že Rusko zahubili němečtí špióni…, angličtí špióni…, zednářské spiknutí. Lenin, co přijel v zapečetěném vagóně, prokletí bolševici, kteří rozložili armádu, Rasputin který svedl carevnu… A nekoneční Židi, Židi, Židi…

Úplně stejné teorie, co byly populární právě v tom roce 1917. Je to podivné, ale desítky let historických výzkumů jako by se vypařily a zbyl postsovětský člověk s týmiž představami, které šířil bulvární tisk téměř před sto lety.

Moskva, fronta na chleba, leden 1917

Moskva, fronta na chleba, leden 1917

Ovšem ve skutečnosti se nic až tak překvapivého nestalo. Rok 1917 začal velmi těžce: již na podzim roku předcházejícího se ukázalo, že splnit plán zásobování armády a měst není možné. Ony slavné povinné odvody uvalené na rolnická hospodářství, kterými budou celá desetiletí strašit antisovětské noviny, byly rozpracovány 2.prosince 1916. Ještě před tím byla vytvořena „Mimořádná rada obrany“ – mimořádný orgán, který měl za úkol koordinovat rozpadající se ekonomiku a dostat ji do více méně řiditelného stavu. Tato opatření však nepřinesla žádoucí výsledky. Pověstné „ocasy“ – fronty na chleba, které postihly města již v roce 1916, ukazovaly na brzký krach. Bez ohledu na válečné akce, továrnami otřásaly stávky – životní úroveň klesala, kdežto zátěž rostla – vlastníci chtěli svůj zisk bez ohledu na cokoliv.

V této situaci není až tak podstatné, co, jak a z jakých důvodů donutilo Mikuláše II. podepsat svoji abdikaci na stanici Dno. Říší otřásaly stávky a spiknutí, protiválečná a „hladová“ vystoupení. Čím dál tím silnějšími se stávaly nepokoje v armádě, a nikdo, zdá se, již nevěřil ve schopnost vlády zvrátit vzniklou situaci. Jací špioni či židozednářské spiknutí, když dokonce příslušníci těch nejvyšších společenských tříd otevřeně hovoří o své opozici hroutícímu se režimu? Přirozeně – kdo by také chtěl spojovat svou budoucnost s potenciální katastrofou.

Abdikace dávala, když ne šanci, tak alespoň oddechový čas, vybití lidového rozhořčení. Samozřejmě, chytří lidé chápali, že od toho, kdo stojí v čele státu, toho zase tolik nezávisí. Šance už stejně žádná nebyla, možná že byla jakási naděje, že se podaří dotáhnout to k vítězství ve válce a tam že bude další odklad. Ale ať už to bylo, jak to bylo, Mikuláš musel podepsat svůj manifest ve prospěch velkoknížete Michaila Alexandroviče. Tomu se zjevně také nechtělo býti tím vládcem, který přijde o stát, a tak po abdikaci Mikuláše následovala další abdikace, tentokrát velkoknížete. Tudíž Engels měl pravdu, když dvacet let před tím napsal „… a koruny se budou válet na ulici a nebude nikoho, kdo by je zvedl“.

Takže, čas se naplnil. 5.březen 1917 lze nazvat posledním dnem Impéria: od tohoto okamžiku byla země republikou a můžeme říci, že od tohoto okamžiku katastrofa nastala de iure. Již 1.března 1917 byla na základě Dočasného výboru Státní dumy vytvořena Prozatímní vláda Ruska. Prakticky současně s touto vládou byl vytvořen Petrohradský sovět dělnických a vojenských zástupců, který, kupodivu, byl také uznáván určitou částí imperiální elity. Jeho základem byla Pracovní skupina Ústředního válečně-průmyslového výboru, v němž převažovali menševici a eseři.

Jenomže větší kontakt „Petrsovětu“ s lidovými masami celkem rychle vyvolal jeho radikalizaci – podstatně větší než v případě Prozatímní vlády. Přání socialistů urvat si co největší díl vlády z rozpadající se ruské státnosti bylo zcela logické, ovšem málokdo si důsledky Revoluce dokázal představit. Socialisté se v nové situaci ukázali býti stejně bezmocní jako pravičáci. Existuje obvinění Petrsovětu, že to byl on kdo přijal věhlasný „Rozkaz č.1“, „demokratizující“ armádu, jenomže se obyčejně zapomíná na to, že tento rozkaz se týkal pouze Petrohradské posádky – vojsk původně nebojujících. Jenomže situace v zemi byla takovou, že tato „demokratizace“ prakticky okamžitě zachvátila celou armádu – podobně jako se šíří v hromadě suchého dřeva oheň.

Všelidový pohřeb obětí boje za svobodu. Dělníci typografie Družstva A.F.Marx ("Niva") u budovy typografie

Všelidový pohřeb obětí boje za svobodu. Dělníci typografie Družstva A.F.Marx („Niva“) u budovy typografie

Totéž se dá říci i o ostatní situaci v Rusku. „Rus vypelichala za dva dny. Maximálně – za tři.“ Tak popsal události filosof Rozanov. Situace byla mimořádně zvláštní dokonce i podle logiky do toho existujících Revolucí – očekávaná „stabilizace“ situace se stále nedostavovala. V březnu 1917 by si jen málokdo pomyslel, že Revoluce skončí něčím jiným než ustavením buržoazní Republiky – ani návrat monarchie se nezdál být pravděpodobným. Otázka dalšího rozvoje Revoluce vypadala nesmyslně dokonce i pro marxisty – logika napovídala, že napřed se musí ustavit nový režim, a teprve potom v něm mohou dozrát ty protiklady, které vyvolají nástup další etapy.

Jediným člověkem, který pochopil, že tomu tak není, byl Vladimír Iljič Lenin. Jeho „dubnové teze“ se dokonce většině bolševiků zdály býti čirým blouzněním, i když o Leninovi by bylo třeba pohovořit zvlášť. Zatím je možné konstatovat, že navzdory všem očekáváním, Revoluce se nehodlala „zastavit“. Mrtvé Impérium se nemohlo stát živou Republikou – procesy rozkladu se dostaly do stádia exponenciálního růstu a žádná síla by je nedokázala zastavit.

Mnozí dnes obviňují Prozatímní vládu ze slabosti, že prý kdyby včas použila sílu, zastavilo by to proces rozkladu státu. Neberou však při tom do úvahy to, že mnohá okrajová území již v podstatě získala samostatnost a Kyjevská rada prakticky posílala emisary z Petrohradu do jistého místa. Že tolik očekávané řešení „Otázky o půdě“ již fakticky probíhá, kdežto armáda jako taková existuje spíše jen formálně.

Co by v takovéto situaci mohl udělat diktátor? Přesněji, co udělal – vždyť ona slavná „kornilovská vzpoura“ nebyla ničím jiným, než pokusem o diktaturu. Jenže Lavr Georgijevič narazil na stejný problém jako všichni ostatní – porazil ho ne Kerenský, ale právě ten bordel a rozklad, co byl všude. Takže jak se ukázalo, nebylo Kornilovovi souzeno stát se ruským Bonapartem, protože tato Revoluce byla jiná než ta Francouzská a ony proslulé „dvě baterie“ rozhodně nestačily na to, aby zastavily „ruskou Smutu“. Mimochodem, totéž platí i o Prozatímní vládě, každý její pokus „sevřít situaci v pěst“, jako bylo rozhodnutí o zatčení bolševiků, končil ve vzduchoprázdnu.

Celkově se dá říci, že katastrofa se naplnila. A jak se zdálo, nebylo sil schopných se jí postavit. Všechny ty řeči o špionech a zednářích byly čiré fantazie – ve skutečnosti základy Katastrofy nespočívaly v čísi zlé vůli, ale v surové nevyhnutelnosti historických procesů.

Ve fyzice existuje koncept „virtuálních částic“ – částic, které vznikají na okamžik z ničeho, porušujíce všechny zákony zachování, a poté jsou odsouzeny zmizet, anihilovat. Stejně tak i Ruské Impérium, vzniklé porušením všech historických zákonů, bylo odsouzeno k zániku.

Ovšem fyzika zná i jiné příklady zdánlivého narušení zákonů zachování. Například tunelový jev – kdy částice může „přeskočit“ původně příliš vysokou potenciální barieru. Něco podobného se přihodilo v historii naší země – když, jak se zdálo, od počátku odsouzená k anihilaci, dokázala, porušujíc všechna pravidla, nejen přežít Katastrofu, ale stát se dokonce světovou supervelmocí. Jak se vypraví v prastarých bájích, Rusko zemřelo, aby se znovuzrodilo. Jako pták Fénix.

Ale o tom ve třetí části…

Reklamy

64 comments

  1. Lee

    wow! Takovýhle pohled na dějiny je úchvatný… Hamilbare máš opět velké +

  2. vittta

    Masaryk dobře věděl,proč se vykroutil z nasazení ČS legií proti bolševikům.
    Situace v Rusku byla nepřehledná-a Masaryk nebyl masírován současnou propagandou…
    Tehdy „rudí“ byli zrovna tak nevyzpytatelní,jako „bílí“.
    Jenže ti „bílí“ by v případě vítězství Rusko asi prodali,(takovou situaci známe třeba u nás po r.1989) „rudí“ ho v krvi a potu postavili na nohy.
    Prodané a „vyřízené“ Rusko pak nemohlo být v zájmu rodící se ČSR.

    • Janika

      To je zajímavá poznámka, vittto.
      Masaryk nebyl masírován žádnou propagandou – taky zajímavé, nikdy mě to nenapadlo, že tohle byla vlastně ojedinělá doba, kdy jsme nebyli ničí slouhové.

      • vittta

        No…nebyl masírován současnou propagandou-tou tehdejší asi masírován byl.
        Jenže-skutečný politik není ideolog,což sebou nese leckdy i potíže.
        Třeba když Britové podporují Hitlera…ale dalo se to do určité doby pochopit.
        Zničení ruské revoluce ČS legiemi by opravdu čistě politicky nepřineslo ČSR žádný profit.
        Jak dobrý to byl odhad ukázal čas.
        Rusko,ovládané cizinci a bělogvardějci by opravdu Hitlera zastavit nedokázalo…
        A Hitler v Mein Kampf nepsal o bolševismu-když šlo o kolonizci východu.
        Šlo mu čistě o to území.

        • Kamil Mudra

          Masaryk si nejen užil propagandy všelikého druhu až až, ale současně byl i sám neúnavným propagátorem myšlenek vlastních. Myslím že o situaci v Rusku měl přehled jako málo kdo. Pohyboval se tam, jednal s kdekým, pořádal přednášky… budoval čs. armádní sbor.

          Když se na jaře 1917 v Kyjevě konal sjezd delegátů českého vojska, zajatců a čechoslováků na Rusi usedlých tak sjezd uznal Masaryka za jediného representanta československého národa. Masaryk zahájil nejdříve styky s představiteli ruské vlády a s vůdci politických stran a směrů. Pohyboval se v kruzích universitních a akademických a dále s představiteli spojeneckých vlád a zemí. Pořádal schůze v Petrohradě, Moskvě i Kyjevě, psal do novin, byly s ním uveřejněny rozhovory s výkladem o československém vojsku a o jeho osvoboditelském programu.

          Na podzim v Petrohradě na schůzi Odbočky národní rady přednesl Masaryk svá pozorování o vojsku a nezbytnosti jeho řádného vyzbrojení a když vydal výzvu k zajatým Čechům a Slovákům abyste vstoupili do československého vojska, mohl po čtrnácti dnech oznámit, že budování čs. korpusu (armádního sboru) je hotovo.

          Když byl požádán (v dubnu 1918) americkým vyslancem o memorandum pro presidenta Wilsona o stavu Ruska a bolševictví tak napsal:
          „Spojenci měli by uznat bolševickou vládu (de fakto, o uznání de jure netřeba diskutovat) , .. budou-li Spojenci s bolševiky v dobrém poměru budou moci mít na ně vliv.. Znám slabé stránky bolševiků, avšak znám také slabé stránky ostatních stran – nejsou lepší ani schopnější. Hnutí monarchistické je slabé. Spojenci ho nesmějí podporovat. Kadeti a sociální revolucionáři se organisují proti bolševikům, nečekám od těchto stran nějaký větší úspěch…
          Bolševici udrží moc déle, nežli jejich odpůrci předpokládají, oni umřou jako všecky ostatní strany na politický diletantismus – je kletbou carismu, že nenaučil lid pracovat, administrovat, .. všecky malé národy na východě (Finové, Poláci, Estonci, Lotyši, Litevci, Čechové se Slováky, Rumuni atd.) potřebují silné Rusko sice budou vydáni na milost a nemilost Němců a Rakušanů. Spojenci mají Rusko podporovat za každou cenu a všemi prostředky.
          Podrobí-li si Němci Východ, podrobí si potom Západ.. Japonci doufám, nebudou proti Rusku, to by hovělo Němcům a Rakušanům, naopak Japonci by měli bojovat se Spojenci – trhlina mezi Japonskem a Německem by se rozšířila. Na Sibiři není větší anarchie než v Rusku.. „

          Napsal to dvacet let před vypuknutím druhé světové.

          Když se, už coby president, 15. listopadu loučil s presidentem Wilsonem, přednesl své přesvědčení, že se s příměřím na bojišti nemá spěchat, válku vésti dále tak, aby Spojenci donutili německou armádu složit zbraně a po případě aby vtáhli do Berlína a tak přiměly nejširší vrstvy německého národa uvěřit ve strategickou porážku Německa a Rakouska-Uherska.

          Hitler v Mein Kampf sice nepsal o bolševismu (aspoň se mi to nevybavuje – ale je to už dlouho co jsem ho četl). Ale jinak své válečné tažení prezentoval, mimo jiné, jako záchranu Evropy před bolševizmem.

          • vittta

            To jsem předpokládal-a nyní to mám i fakticky.
            „Oni“ nám neustále podsouvají,že jsme dostali samostatnost na stříbrném podnosu,že bychom se pomalu měli za ní stydět-ale ono to nebylo ani zadarmo,ani na stříbrném podnosu.
            Především to potřebovalio to hlavní-schopné(ho) politické vůdce.
            A Masaryk schopný nepochybně byl.
            Jak je obtížné,najít byť jediného schopného člověka vidíme dnes,kdy v celé euroatlantické civilizaci není nikdo na významných postech,kdo by nějak efektivně schopen řešit krizi na Ukrajině.
            S tím bolševismem-Hiter o něm psal-ale když přišla řeč na kolonizaci Ruska,tak o bolševismus nešlo.
            Tím chci říci,že kdyby bylo Rusko „demokratické“,pustil by se do něj zrovna tak.
            Já si to také nepamatuju přesně-ale je tam dokonce část,kdy Hitler popisuje cosi podobného tomuto tématu.
            Tedy že podřadné národy rostou na cizích elitách.
            On má závěry trošku jiné,na jiných základech-ale v principu popisuje to samé.

    • Baron Le Samedi

      člověče, je to n e s k u t e č n ý ahistorický blábol. Nesmysl na nesmysl. Třeba kec o tom, proč Rusko nechtěli na straně ústředních mocností (R-Uh, Německo, Itálie). Rusko bylo vždy dohodové, spojenec A+Fr přinejmenším od japonských válek a válek na Balkáně. Vnitřní situace s rolníky vypadala jinak, asi jako v Mrazíkovi. Proto po zrušení nevoln ictví na Rusi tam mazaly desetitisíce našich lidí. Zabrali si půdu, a nebylo to za mořem. Takovej Porfyr Ivánič měl možná povinnost něco zavézt svému feudálovi, jinak nebyly vyjímkou statky venkovanů- ergo poddanské -rozlohou kolem pěti ha, což u nás byli střední rolníci, ale nebyli lidi. Vody je na Rusi dost, Rusové si zakládali rybníčky na kachny a kačeny, brav a prasata byla samozřejmostí, koně také. Vy u nás znáte někoho, kdo si založil rybník, nejmenoval se Schwarzenberg, a jen si občas chodil na břeh zastřílet do rákosí, nebo z loďky lovil? Držení zbraní bylo v Rusku tisíckrát liberálnější, než tady. Lesní pych je na Rusi neznám. Jdeš, zastřelíš, sežereš, pozveš, koho potkáš. Pozveš ty, co cestují s butylkou :-)) Číst to, co H. přeložil je trýzeň. :-(((

        • Baron Le Samedi

          Pravda. V Mrazíkovi jsou dějiny Ruska. Problém je v tom, že v Americe i v Rusku byl vývoj, třeba v zemědělství, -to se v článku kritizuje-, stejný. Extenzivní připojování nových a nových území, nestejné bonity. Jak v Americe, tak v Rusku. V USA ovšem gigantické přistěhovalectví znamenalo transport umu z Evropy do USA. Zlatá horečka střídala jednu za druhou, třeba v Coloradu to byli tzv. Fifty-Niners, kteří v okolí Zebulon Pike´s Peaku hledali, a našli. Každý valil do USA, že najde zlato, a nakonec byl rád, že skončil v zemědělství, nebo průmyslu. Rusko, i když je nerostně bohatší, podobný influx obyvatelstva nemělo, možná proto, že v Americe se vcucli černoši spolu s církví svatých posledních dnů, což by třeba v pravoslavném Rusku určitě nebylo možné. V Rusku se původní obyvatelé, třeba Burjati, nevyvražďovali, takže burjatský Little Big Horn neexistuje. Článek by si zasloužil vnitřní i vnější kritiku (opravník omylů) ale to by se musel napsat text desetkrát delší….

          • jednooký

            V Rusku sa podobným spôsobom ako v Amerike k zlatonosným náleziským nedá vôbec dostať. Morská cesta neexistuje a pokiaľ bol pre mnoho amerických zlatokopov Chilkoot alebo prechod vozmi cez „pláne“ z východu na západ najväčšou výzvou, tak v podmienkach Sibíre alebo Uralu je to kombinácia oboch – trasa dlhá ako cez „pláne“, ale podmienky ako na Chilkoot po celej jej dĺžke. Jednotlivec takmer nemá šancu – expedícia na nálezisko musí byť takmer vojensky organizovaná a riadená, s takmer vojensko logistikou, „ženistami“, tylovým zabezpečením – inak sa väčšina ľudí nemusí dožiť ďalšej jari.

          • jednooký

            Preto v Rusku existujú aj vyznamenania/medajle „Za osvojenie prírodných zdrojov (miesto)“. Vyzerá to možno smiešne, ale napríklad „expedície“ za diamantami alebo plynom boli skutočne organizované polovojenským spôsobom, takmer ako vojenské operácie – a vedúci veľkých projektov a organizácií mali väčšie právomoci ako mnohí generáli na fronte.

  3. Laco G. mlynář

    Čtu si o Češích na Volyni. Oproti ukrajinským a polským sousedům, byly výnosy jejich hospodářství o 30 – 50 % vyšší. Díky na tehdejší poměry nebývalé vzdělanosti přivezené z R-U, podnikavosti, inteligenci a pracovitosti nakonec přežili i kolektivizaci, která pro sousedy dopadla hladomorem, protože najust kolektivizaci odmítali a radši podřízli krávu, než aby ji dali do kolchozu.
    Prdlajs přírodní poměry. Prdlajs Stalinova snaha vyhubit Ukrajince hladomorem.
    Zaostalost, negramotnost, lenost způsobená těmi, kteří takový lid řídili po staletí za carismu.. Co jiného potom bolševici mohli udělat, než udělali? Násilnou kolektivizaci zemědělství, industrializaci za ohromných obětí.
    Ještě si někdo myslí, že pokud by po roce 1917 v Rusku vládla buržoazie, mohlo Rusko za dvacet let na to přežít vpád Hitlera?
    Když mu podlehla Francie a celá „vyspělá Evropa“?
    Jen žvásty těch, co si pořád dokola brousí zuby na ruské přírodní bohatství.
    Ropa, plyn, diamanty a zlato. včetně zapojení Ruska do mezinárodního celosvětového obchodu, jsou nyní polštáře, které na rozdíl od předchozích krizí mohou pomoci Rusku získat oněch potřebných 20 let míru pro restrukturalizaci všeho.

    • Janika

      Také to čtu, Laco, jestli myslíte tohle: http://www.blisty.cz/art/73030.html Trochu mě otrávilo, že autor hned zpočátku srovnává strhující osudy volyňských Čechů s opoziční smlouvou… Takže opatrnost a braní s rezervou je na místě. Což potvrzuje příklad s krávou. Při těchto tendenčních účelových detailech mi naskakuje husí kůže :-).

      Jinak s Vaším komentářem souhlasím. Uměli a znali víc, než místní obyvatelstvo, a uměli samostatně pracovat.

      • Laco G. mlynář

        Ten článek v BL jsem nemyslel, připravuji svůj, asi po svátcích jej dám na Mlýn.

    • Janika

      Článek mě nadchnul, a to i tématem. Už dlouho se snažím o Leninovi něco dozvědět. Díky, brtníku.

    • merlin

      mi ani nepřišlo, že je to o leninovi. ale že je to o něm, tedy o mitrofanovi. že se jen zasadil do jiné historické kulisy :-)

      • Kamil Mudra

        Ech.. Mitrofanov už ani nestojí za čtení. Divím se že mu autor článku vůbec věnuje nějakou pozornost.

        • brtnikvbrlohu

          Tak jsem si chtěl podle svého zvyku počíst ve zmiňované Leninově knize – měl jsem ji v ruce ale je to už třicet let :) není tlustá – a ejhle na netu je ledacos ale tohle jsem nenašel – ani na levicových stránkách.

        • Janika

          Také si myslím, že Mitrofanov nestojí za povšimnutí. Proto jsem si v článku všimla právě těch zmínek o Leninově práci – kde tohle dnes najdete?
          Jak zmiňujete, brtníku, počíst si v Leninovi, to je na internetu věc nemožná…

  4. Astr

    Postoj Zapadu k Rusku dnes je presnym opakovanim toho co je napsano v clanku.

    Potom, až po První světové válce, to bude jedním z německých politiků zformulováno jako pověstný ideál “Životního prostoru”, ovšem myšlenka sama vznikla ještě před Hitlerem. Prostě z toho důvodu, že pro německý kapitalismus neexistoval žádný podobně lehký a “chutný” cíl, jako byly slabě rozvinuté, ale s velkým potenciálem, slovanské trhy

    Na zemich byvaleho Kremelskeho ( Varsavskeho) bloku se Zapad namlsal kdyz
    jim napred Gorby otevrel dvere a Zapad se tesil na sousto nejvetsi, kdyz dvere do Ruska otevrel Jelcin,
    ale ono se to nepodarilo.
    Zase se probudil ten vosklivej Ruskej Imperialismus ktery je jakoby opet ve stinu, ale nejak ne a ne byt porazen :-)

    Ted jen cekat zda se najde podobna vybrana skupina poradcu jako ta Vlci smecka kolem Wolfowitze co drive nahnala Bushe do okupace Iraku a vymyslela jak spravne na Saddama.
    Ceka se kdo ted poradi jak spravne na Rusko a na Putina !
    Bohuzel pro Zapad, Putin neni sam, vetsina vobycejnejch lidi se ma lepe nez za Jelcina a veri Putinovi.
    Ukrajinsky Majdan transplantovany do Moskvy to ani nejchytrejsi neocon nevymysli :-)
    Rikalo se kdyz se nevedelo jak dal,
    Babo rad :-)

    • Kamil Mudra

      No – jen aby někdo nevymyslel amputaci Putina a následnou transplantaci Jelcinova klonu :-(

  5. Milan

    Rusko nemuselo vstoupit do té války.
    Jenomže Nikolaj miloval svého anglického bratrance a nesnášel svého německého bratrance a když mu angličtí politikové slíbili za účast ve válce Úžiny, neodolal a nařídil mobilisaci. Wilhelm mu narychlo telegrafoval, že jestli mobilisaci nedvolá, nebude mít sílu zabránit své vládě (v Německu nebylo samoděržaví) vyhlásit Rusku válku. Což se o dva dny později stalo.
    (Rusko vyhlásilo mobilisaci 30. 7., na to reagovalo ihned Rakousko-Uhersko vyhlášením mobilisace 31. 7. a následujícího dne 1. 8. do toho vstoupilo Německo.)
    Kdyby se Rusko nezapojilo, válka by sice byla, ale odehrávala by se mezi R-U&N&T a Fr&VB&S, jak by postupovala Itálie, je nejasné. Rusko z toho mohlo být úplně venku. Nebo kdyby aspoň Rusko počkalo na vstup Turecka do války na straně Německa, mohla válka probíhat jinak a pro Rusko příznivěji (možná by ale už byla skončena, neboť německé a rakouskouherské jednotky by nebyly vázány na východě a tak by do podzimu dobyly Francii, což by možná přimělo VB k jednání o míru, takže Turecko by ani nemělo čas do války vstoupit). Jenomže když on ten Nikolaj tak moc a moc chtěl Úžiny a vstup do Středozemního moře…

  6. Saul

    Ona by se možná historie Ruska,celá jeho zaostalost ,bída a následná příčina zániku imperia dala vyjádřit jedním krátkým slovem.
    VODKA!

      • Saul

        Klasická výmluva nás alkoholiků Janiko.
        Netušil jsem,že ty taky…:-)

          • vittta

            Za to taková Bangladéš-tam to musí šlapat jak hodinky!

          • vittta

            Ale Slováci se nemají za co stydět.
            Jak to je nad 10 l,je to obstojný výkon!
            I když tedy…v koutku duše si myslím,že tyhle statistiky jsou spíše-když už-vyjádřením,co se prodá-než co konkrétní národ skutečně vychlastá.
            Návštěva dánských studentů (18 místo) může se spotřebou alkoholu u Čechů notně zamávat.

            • Astr

              Kdyz Pravdu tak Pravdu at ji rika kdokoli :-)
              Treba i number One vittta:-)
              Návštěva dánských studentů (18 místo) může se spotřebou alkoholu u Čechů notně zamávat.

              Nejen „dánských studentů“ :-)
              Chci doplnit ze Anglani poradaji weekendove lety z Londyna do Prahy,
              Jiz roky roky je to zabehly business, ze uz tak dlouho je mozno rici ze uz je to „traduce“… cha cha cha :-(
              prelozeno do srozumitelne cestiny v souhrnu stovky mladych lidi letaji do Prahy ze velmi obveselit, levne „podnapit“ nebo presneji prenapit :-)
              Ze to tu nikdo nepripomel, tak skvely business pro obe strany ?
              Staci zkontaktovat nekterou z travel agency ktere tyto charterove lety organizuji :-)
              Letat popijet do Moskvy by je prislo mnohem draz !

              • vittta

                Tak jasně,ty Dány jsem dal jako příklad.
                Jinak sem jezdí či létají mraky alkoholických turistů,kteří ještě navíc dělají pořádnou ostudu,když se vožerou jak hovada.

                Ale samozřejmě že vožralci jsou Češi a od cizinců bychom se měli hodně učit-tedy od těch západních…

                Ta propaganda je debilní,to je na blití.

                • brtnikvbrlohu

                  To se zase někomu podařilo parádně změnit tema :) :) :)

                  • vittta

                    Lehké odbočení „k věci“,Brtníku.
                    Jak jde o chlast,jen málokdo se udrží.

                  • Astr

                    Brtniku
                    To se zase někomu podařilo parádně změnit tema :) :) :)

                    Je „první máj “

                    Byl pozdní večer – první máj –
                    večerní máj – byl lásky čas.
                    Hrdliččin zval ku lásce hlas,
                    kde borový zaváněl háj.
                    …………………….

                  • Janika

                    Nemyslím, že je to změněné téma. Naopak, k životě v Rusku to patří. Zajímalo by mě, jestli se tam pilo například i v minulém století. Myslím při té bídě. Vzpomínám na jednu povídku myslím Čechova, jak žena po pohřbu snědla polévku, aby se nevylila, protože v ní byla drahocenná sůl. Tak když měli takovou bídu, kde by vzali na alkohol?

                    • brtnikvbrlohu

                      Měli – samohonku, z ledasčeho – i z chleba se dalo.

                    • Magnus Maximus

                      Vodka k Rusku nepatří. Byla tam kdysi dovezena tuším z Janova obchodníky. Před tím Rusové alkohol vůbec nepili. Pak je vodka začala devastovat asi jako Indiány kořalka.

                    • Kamil Mudra

                      Alkohol se dá dělat ze všeho co obsahuje cukr když víte jak, Janiko. A velmi levně. Už jste někdy slyšela o Švábce a nebo třeba Lavórovici? To vypití polévky mne nepřekvapuje. Sůl byla v některých oblastech dost drahá záležitost. Ostatně – solné homole jsou jedním z historických platidel.
                      Vyrobit si alkohol dovedou i sloni. Jste si jistý, Magnusi, že ho Rusové neznali? Co měli místo něj? Jak jsem se, stran téhle záležitosti, rozhlížel prostorem i časem – nenašel jsem kulturu, která by nějakou drogu nepoužívala.

                    • Kamil Mudra

                      Copak z chleba, Brtníku, to je ještě docela voňavá záležitost.
                      Ale zdá se že to jde i z:

                    • Antimon

                      No, pane Kamile jestliže článek končí „Alespoň za něco tedy můžeme být bolševikům vděční.“ a přitom tvrdí, že vodka je už z 12 století, tak tu něco nesedí :-) Tedy hlavně důvěryhodnost takového článku.

                    • Janika

                      Našla jsem včera lepší pojednání, ale nějak se mi ztratilo. Tam psali, že po staletí se v Rusku vyráběl alkohol jinak, než pálením, přírodními procesy a těmi se také čistil (zmínka o ledu). Tak vyrávěli skvělou medovinu (ne ten sajrajt, co se prodává u nás), to jsme zase u pohádek, zdravím Barona :-).
                      No a když poznali i to pálení, nějak unikátně to s těmito tradičními metodami sloučili.

                    • Kamil Mudra

                      Proč ne. Samohonka se vyrábí kvašením a to je přírodní proces.

                    • Kamil Mudra

                      Antimone, podle autorova pokusu o vtipnost bych důvěryhodnost článku neposuzoval. Podstatné jsou údaje ze kterých vychází a ty se shodují s jinými prameny, do kterých jsem letmo nahlédl. Ale přiznám se, že nějakou velkou péči jsem tomu ověřování nevěnoval. Pro mne osobně nejde o tak důležité téma, abych mu věnoval více času.

    • Magnus Maximus

      Kdysi jsem sledoval ruský asi hodinový dokument o alkoholismu v Rusku a právě tam byla osvětlena historie vodky, kdy ji přivezli na Rus a naučili Rusy pálit samohonku. Do té doby Rusové alkohol téměř nepili. Jistě si něco možná pálili, ale spotřeba v populaci jako celku byla mizivá.

      • Kamil Mudra

        Tak… určitě se na spotřebě alkoholu musela projevit jeho výroba ve velkém, městský životní styl, společenská atmosféra atd. Tak už to bývá se vším co si můžete snadno opatřit „na každém rohu“ zvláště když jde o výrobek s relativně nízkými výrobními náklady a současně návykový.

        Otázkou ale stále zůstává kdo by měl naučit Rusy tu Vodku pálit, protože benátští kupci by jen přivezli „ochutnávku“ a pokud sklidili úspěch, byli by sami proti sobě, kdyby s ní dodali recept na výrobu. Připravili by se tím o kšeft. Bylo v tom vámi sledovaném dokumentu kdo to Rusy naučil? Samohonka je obecně označována jako lihovina ruského původu.

  7. hans

    Noo, je zde pár dobrých postřehů (Kornilova porazil rozklad, tady se nebízí analogie s dnešní Ukrajinou..), ale základní teze o „stínu“ je imo mimo :-) Situace venkova je přizpůsobena teorii (zmíněných 10 % vystoupivších z občin za Stolypina je hodně, vzhledem k trvání reforem, které ovšem přišly pozdě…).

    K volyňským Čechům: ještě byli i povolžští Němci, při rozkládání občin a budování kapitalistických farem bylo na čem stavět, kdyby jen Stolypin přišel o generaci dřív…

    K aliancím 1. sv. války – pravda je, že Rusko se přidalo ke svým nepřátelům a proto nemohlo z války nic získat, už vůbec ne úžiny – představa, že by Anglie snesla Rusy ve Středomoří je absurdní. (Mikuláš II. cítil, že aliance s Německem je správná, a dokonce podepsal s císařem Vilémem patřičnou smlouvu, bohužel anglo-francouzská lobby v Petrohradě byla silnější než car a donutila ho podpis odvolat… a pak přišla nešťastná dohoda z roku 1907.)

    • Janika

      Děkuji za poznámky, hansi.
      K té teorii – mně připadala logická, ale samozřejmě se v tomhle s Vámi nepřu, jsem laik. Zamyšlení je to ale pěkné. Takováhle hledání se mi moc líbí, takové nakukování za události – proč se to dělo takhle a ne jinak. Vždycky ale jen jako možnost, nemůže to být jistota, tou jsou jen události samé :-).

    • brtnikvbrlohu

      Vřele doporučuji – stojí za přečtení !!!

  8. vittta

    Koukám,že podle vývoje v posledních hodinách je vstup ruské armády na Ukrajinu jen otázkou času.
    Zdá se ale,že činnost pučistů se takovou akci snaží vyprovokovat.
    Nabízí se mi jeden poměrně logický důvod-totiž,když Rusové vstoupí na Ukrajinu,mohou si připojit toliko východní část Ukrajiny,to se dá ještě zdůvodnit ruským obyvatelstvem a vůlí lidu ..apod.

    Jenže není to moc výhodné-za jedno by to Rusko stálo peníze-a za druhé by se západní část Ukrajiny stala opravdu západní,se všemi možnými důsledky,z nichž nejnebezpečnějším by byl nepochybně vstup západní části Ukrajiny do NATO.
    Důvod pro vstup by ospravedlnila ruská vojenská akce.(v očích západní veřejnosti)

    • vittta

      Ještě jsem kouknul na BL,jak to vidí tam-ale je tam otištěn názor The Guardianu,což bude asi ten nej,nej,nej, názor.

      Buď se Čulík bojí,(otištěný názor z Guardianu nelze napadnout,Čulda řekne“ jak jsem nakoupil-tak prodávám,já nic,já muzikant“)nebo svůj názor nemá.

      V tom článku je tato věta:
      „Vzhledem k tomu, že jsou separatisté i přes údajně dokonalé obklíčení vládními silami nadále zásobováni zbraněmi, je dost pravděpodobné, že Strelkov a jeho lidé uniknou, pokud se tak již nestalo.“

      Tu kdybych tak uměl přeložit,to by bylo….

      • Janika

        Já už „překládání“ a čtení mezi řádky vzdávám… Je to zmatek, nikdo nic určitého neví a nezbývá, než čekat. Ale ani potom, jednou, se pravdu nedovíme. Možná nikdy, jak to tak bývá, zrovna tak jako nevíme dodnes pravdu o smrti Kaddáfího.

        Má tam už Rusko vletět? Musím se přiznat, že v takové chvíli jsem moc ráda, že v čele je Putin. Uvážlivý a skvělý stratég.

        • Kamil Mudra

          Připojení východní části Ukrajiny by zajistilo Krymu vodu.

          • vittta

            A NATU nástupní prostor na Rusko.
            Ale někdy se musí brát,co se nabízí,i když je to politicky nevýhodné….

            • jednooký

              Ten NATO získa tak či tak – so súčasnou vládou v Kijeve a ukrajinskými oligarchami je to len otázka času.
              Ale ruská nečinnosť môže byť aj vyčkávaním na príležitosť, po ktorej rusi na Ukrajinu vstúpia a začnú robiť poriadok, s cieľom zlikvidovať maximum protivníkov vojenskými prostriedkami.