Antisovětismus, Ukrajina a magie…

Napsal anlazz
Přeložil Hamilbar, převzato odtud. 

antisovetismus

Dnes je již zřetelně vidět, že procesy probíhající na Ukrajině, jsou svoji podstatou totožné s procesy, které probíhaly v Náhorním Karabachu, Podněstří, Jižní Osetii a v místech dalších postsovětských konfliktů. Tatáž mimořádně rychlá eskalace nenávisti, kdy nálady do té doby charakteristické pro nepatrné skupiny marginálů zachvacují celou zemi. Tatáž situace, kdy lidé po desetiletí žijící společně zjišťují, že jsou vlastně odvěkými nepřáteli. Tatáž situace, kdy armáda může střílet na ještě nedávno svá vlastní města. Tatáž situace, kdy včerejší sousedi se neočekávaně stávají nejzarytějšími nepřáteli.

Skutečnost, že na Ukrajině něco takového proběhlo až po 23 letech od rozpadu SSSR, znamená pouze to, že tehdy působící protiklady nejsou dodnes vyřešeny. Ukrajinská krize ukazuje, že postsovětský prostor se stále ještě nachází v tom stavu, ve kterém se ocitl počátkem 90. let minulého století. Navzdory všem očekáváním, v průběhu uplynulého téměř čtvrt století, nebyla vypracována žádná nová ideologie, která by mohla vyvést postsovětský svět z nekončící krize. Jedinou „metaideologií“, základem. na kterém se staví ideologické konstrukce současného světa, zůstává ta celkem specifická soustava, která by se dala nazvat „antisovětismus“, protože je postavena na aktivní negaci sovětských hodnot. Nejednou jsem psal na toto téma, ale zdá se, že je zapotřebí to dělat znova a znova. Jde o to, že opakování stále stejných variant krize, má, stejně jako před dvaceti lety, za následek smrt lidí.

Jako první krok k odporu, je proto důležité pochopení podstaty antisovětismu. Bohužel, na podstatu této „metaideologie“ není příliš často brán zřetel. Místo ní se do popředí staví akce tak zvaných vnějších sil jako jsou CIA nebo State Departament a zrada elit. V období těsně po rozpadu SSSR to byl v prostředí patriotických sil mainstream. Jenomže ve skutečnosti je zrada, stejně jako působení nepřátelských sil, naprosto normální jev ve všech politických systémech existujících v rámci třídní společnosti. Je proto třeba je považovat za konstantní faktor a hledat odpověď na otázku proč za určitých podmínek (řekněme SSSR v 50. letech minulého století) tento faktor není podstatným, kdežto v jiných podmínkách – je rozhodujícím.

Samozřejmě, úplný rozbor postsovětské „metaideologie“, nemluvě už o prozkoumání geneze tohoto fenoménu a jeho zdrojů, je značně složitá práce. Ale i aniž bychom pronikali příliš do hloubky lze uvidět strukturu tohoto jevu a jeho základní části. Jako určující skutečnost lze konstatovat fakt, že antisovětismus se zformoval, ač se to může zdát paradoxním, v SSSR. A v okamžiku jeho rozpadu již byl v plném rozkvětu a plodil celé spektrum „druhotných ideologií“, jednu za druhou. Nehledě na všechny rozdíly mezi všelijakými nacionalismy, „liberalismy“ nebo konservatismy (například u monarchistů), jedno měly společné – krajní nenávist k „totáči“. Dokonce i ty síly, které bychom mohli považovat za levé (například anarchisté), měly jasně vyjádřené antisovětské zabarvení.

Nešlo jen o „formální negaci“ sovětského socialismu. Všechny tyto postsovětské proudy měly společná východiska, která si zachovaly i do budoucna. Nedávno jsem v článku „Zužitkovatelé“ rozebíral jeden důležitý rys ideologií, postavených na antisovětském základu. A tím je – orientace na konkurenci, při dělení existujících zdrojů. Tedy, z hlediska antisovětčíka je výroba – nesmyslná a zbytečná záležitost, se kterou nemá smysl se zabývat, hlavní je – urvat „co nejtučnější kousek“. Původ této zvláštnosti je jasný: sovětská ekonomika byla v okamžiku svého konce tak velká, že se dostala mimo rámec každodenního vědomí. Její „kanibalizace“, jež započala v roce 1991, pokračuje dodnes a ještě i dnes může přinášet nemalé zisky, převyšující zisky ze zavádění jakýchkoliv nových výrob.

Nyní se ale chci zaměřit na jinou, neméně důležitou součást antisovětismu. Jde o magické myšlení. V základech magického myšlení leží pevná víra v to, že pomocí toho či onoho symbolického jednání, myšlenek, rituálů atd., lze ovlivnit materiální realitu. Pročež se toto symbolické jednání stává podstatně důležitějším, než nějaké změny v realitě. Rozkvět magického myšlení v dobách pozdního SSSR bylo možné pozorovat na neobyčejném rozmachu všeho esoterického a okultního. Zdá se, že bylo jen málo lidí, které tato „nákaza“ nezasáhla.

Inženýři, lékaři, učitelé a další příslušníci intelektuálních profesí stavěli vodu „nabíjet se“ před televizory kde účinkoval další v pořadí „extrasens“. Kandidáti věd smrtelně vážně diskutovali o podstatě uhranutí, stejně vážně vás lékaři (i když jen soukromě) poslali „k bábě“ a časopis „Technika mládeži“ více než polovinu obsahu věnoval popisu všelikého „nadpřirozena“. To byl ovšem pouze vrcholek ledovce. Horoskopy a zaříkáváním od uhranutí to bohužel nekončilo. Přesvědčení o maximální důležitosti symbolického jednání pronikla do všech sfér života společnosti. Víra v důležitost rituálů a myšlenek v mnohém přivedla k hlavnímu výsledku antisovětismu – myšlence, že odmítnutí socialismu zemi automaticky přivede k rozkvětu. K pochopení této zvláštnosti je však nutné udělat malou odbočku.

Ve skutečnosti magie není nic až tak mimořádného – naopak je to prastará forma poznávání světa. Získaje rozum, člověk neočekávaně objevil tak zvané kauzální souvislosti, tedy vztah příčiny a následku. Když to velmi zjednodušíme, tak mu náhle došlo, že to, co se děje kolem, neděje se jen tak nějak, ale že to má svou příčinu. Kámen padá ze svahu, protože do něj někdo strčil, oheň hoří, protože ho někdo zapálil a jelen umírá, protože byl zasažen kopím. Tento objev byl bezesporu tím nejdůležitějším ze všeho, co člověk kdy udělal za celou dobu své existence, neboť nejen že ho vyrval z pout nespočetných podmíněných reflexů, ale zároveň vložil do jeho rukou nejefektivnější nástroj k proměně světa.

Ovšem pro drtivou většinu jevů nebyla povaha příčiny a následku známa. Jestliže například s kamenem bylo všechno jasné, pak vysvětlit let ptáků (proč pták nepadá jako kámen?) nebo růst rostlin, pochopit odkud se bere voda v řece nebo proč se střídají roční období, člověk nedokázal. Vytvořit systém kauzálních vazeb, jež vedou k těm či oněm složitým jevům, bylo možné až po nespočetných stoletích vývoje člověka, jež ho přivedl k vytvoření vědy a vědeckého myšlení. Proto nepřekvapí, že vysvětlení, jenž fungovala při objasnění jednoduchých jevů, se člověk pokoušel uplatnit v jakékoliv situaci.

Tak výše zmíněný jednoduchý a zjevný fakt úspěchu lovu cestou zásahu kořisti kopím byl příkladem triumfu vztahu příčiny a následku. Ovšem sám o sobě je vrh kopí pouze finálem docela složitého a celý kmen pohltivšího pracovního procesu, jakým je lov. Jeho organizace a provedení není vůbec triviální záležitost. Kdo první vymyslel imitaci této činnosti formou rituálního zásahu nakreslené kořisti, není známo. Člověk, jak se domnívají mnozí badatelé, původně nerozlišoval mezi skutečností, představou a zobrazením, takže by se dalo říci, že tento rituál vznikl přirozenou cestou. Ale ať už to bylo, jak to bylo, zrodivší se rituální tance nebyly ničím jiným, než „pilováním“ budoucího procesu, v jehož důsledku efektivita lovu prudce stoupla.

Proč stoupla efektivita, je jasné: každý lovec lépe chápal, co se od něj ve skutečnosti požaduje. (Dnešní analogií rituálních tanců by se daly nazvat oblíbené „výrobní porady“.) Ovšem pro pravěkého člověka by podobné vysvětlení bylo příliš složité. Vnímal souvislost mezi zásahem kořisti namalované a zásahem kořisti skutečné, podloženou úspěchem lovu, jako důsledek přímé spojitosti zobrazení a skutečnosti. Zásah zobrazení znamenal zásah kořisti. A máme naprosto pochopitelnou vazbu příčina-následek. Tak se zrodila magie.

Samozřejmě, nelze s určitostí tvrdit, že ten proces probíhal tak, jak je popsáno výše, leč přesto v základech magie leží právě hledání jednoduchého vysvětlení složitého procesu. A nezapomínejme, že v podmínkách dostatečně jednoduchého života prvobytně pospolného kmene bylo toto vysvětlení (o spojení mezi zobrazením (symbolem) a skutečností) zcela postačující. Ve skutečnosti, jak bylo řečeno výše, tato spojitost se dosahovala pomocí složitých procesů zajišťujících pracovní činnost (lov), ale protože si svoji existenci mimo tuto činnost pravěký člověk nedokázal představit, přenášel podobné souvislosti na celou Oikúmené. Je to logické – svět té doby existoval pouze jako okolí života kmene a vše, co se tam nevešlo, pro pravěkého člověka prostě neexistovalo. A právě tyto poměry posloužily jako živná půda pro rozšíření magických představ na celý svět.

Představa světa jako složitého systému magických vztahů se uchovala v mýtologických systémech. Čím dále šel vývoj, tím více jevů tyto magické systémy popisovaly a tím propracovanějšími a složitějšími se stávaly. Ovšem podstata zůstávala stále táž – jejím základem byly jednoduché vztahy, analogické těm, které člověk viděl ve svém bezprostředním životě. Nakonec magické vidění světa dospělo natolik, že dokázalo porodit náboženství – další etapu vývoje myšlení, vedoucí k hledání ještě obecnějších zákonitostí. Ale i poté zůstal pro magické myšlení dostatek „prostoru“. Bohové byli kdesi tam, v empyreu, řešíce nejdůležitější a nejsložitější procesy, jako vedení válek nebo nástup morové epidemie.

Kdežto magie – byla dobře známá, „naše“, „domácí“. Včleněná ve složitém systému tradic, byla magie naprosto „kompatibilní“ s jinými formami myšlení, religiozním, a dokonce i vědeckým. Hmotnost lidského mozku představuje pouhá 2% hmotnosti člověka, ale dokáže spotřebovávat až čtvrtinu vší energie člověkem produkované. Vystačí-li člověk s jeho menším namáháním, rozhodně to bude dělat. A magické myšlení je to nejjednodušší, neboť používá velmi jednoduché řetězce kauzálních (příčina-následek) vztahů.

Proto byli, řekněme ještě před sto lety, vesničtí čarodějové běžným jevem, stejně jako rozsáhlý systém magických rituálů prostupujících celý život rolníka. Z nichž mnohé byly podstatně starší, než i ty nejstarší státy. Rolník byl do té míry přesvědčen o správnosti své „každodenní“ magie, že úspěšně odrážel všechny snahy o její vykořenění. Boj Církve a mnoha osvícených dvořanů s „pověrami“ byl naprosto neúčinný. Ve skutečnosti je to jednoduché: doopravdy rolníkovi je naprosto jedno, způsobuje-li blesk Ilja Prorok metáním svého kyje po čertovi, nebo výboj atmosférické elektřiny. Ta první varianta je dokonce přijatelnější, neboť rolník ví, kdo je to Ilja Prorok, čert a co je to kyj. A ztrácet čas na pochopení toho, co je to atmosféra, nebo snad elektřina, nemá pro rolníka naprosto žádný smysl, v první řadě proto, že zvýšit produktivitu jeho práce a úroveň jeho života mu to nikterak nepomůže.

A teprve když je rolnické hospodářství nahrazeno průmyslovým zemědělstvím, se magie stává neaktuální. V industriální společnosti je prastará forma jednoduše nemožnou. Za vysokou efektivitu bylo nutné zaplatit sníženou odolností k chybám. Jestliže rolníkovi může být jedno, jestli začíná pršet na základě složitých vzájemných interakcí cyklon a anticyklon, nebo na základě provedeného obřadu vyvolávání deště (protože v obou případech jde o čistě náhodný proces), v průmyslové výrobě takovéto legrácky neprojdou. Špatně smontovaný stroj prostě nebude fungovat, nezávisle na počtu obřadů k jeho „napravení“ a počtu obětí mu přinesených.

Proto je v průmyslové společnosti magie a ji odpovídající magické myšlení vytěsněno z hlavního „společenského hřiště – z výroby. Pravda, ve všedním životě zůstává magické myšlení stále akceptovatelným. Nejen to, rozdělení světa na „práci“ a „soukromý život“, umožňuje soukroménu životu býti svého druhu „rezervací“ archaického myšlení. Důvodem je výše uvedený princip „ekonomie myšlení“. Pravda, v průběhu času dochází k „vymývání“ magického myšlení i z této sféry, ke „zkulturňování“ života přenosem forem „vyšší úrovně“ z výrobní sféry.

Zdálo se, že už nic nemohlo zabránit zániku magického myšlení a magie jako takové. Pro mnohé to byl velmi smutný proces, říkali, že ze života odchází pohádka, že lidé přestali věřit v zázrak. Leč, jak se říká, chválili den před večerem. Pohádky a zázraky se vrátily, přičemž takové, až oči přecházely…

Rozvoj pokrokovějších způsobů myšlení, jako např. vědeckého, souvisel, jak již bylo řečeno výše, s rozvojem průmyslové výroby. Priorita výrobní činnosti před soukromým životem jak se zdálo, nebyla nikým zpochybňována. Do určitého okamžiku. Jenomže koncem sovětské epochy se situace změnila. Nemá smysl rozebírat tento problém zde, i když právě on je zdrojem všech našich problémů a trápení. Pouze poznamenám, že odchod od zrychleného rozvoje SSSR, přechod k orientaci na stabilitu, k tomu co bylo později nazváno stagnací, byl, jak se ukázalo, chybou. Problém nebyl v ekonomice – ta se úspěšně rozvíjela až do samého konce. I na konci 80. let minulého století rostl HDP, i když podstatně pomaleji, než se plánovalo. Problém byl v něčem jiném.

Zvláštnost pozdněsovětského života spočívala v tom, že bylo garantováno zajištění všech základních potřeb. A současně v docela velkých problémech při pokusu „vyskočit si“ nad toto základní zabezpečení. Při tom problém nespočíval ani tak v penězích – zrovna peníze šlo vydělat – problém byl v postupu v rámci společenské pyramidy. A nešlo ani tak o funkce či hodnosti, ale o ztrátu možnosti svobodné tvůrčí práce, kterou celkem dobře ukázali Strugačtí ve svém „Pondělí“. Tedy jestliže ještě nedávno si mladý vědec nebo inženýr mohl být jist, že se bude zabývat řešením světových problémů a že to bude „hustý“, nyní se tato možnost uzavírala. Pobírej svých 120 rublů, seď si v tom svém ústavu a nevyskakuj. Když budeš mít kliku – za deset let budeš starším vědeckým pracovníkem a potom vedoucím laboratoře. Atd. atd.

To je vůbec velké téma a bylo by třeba ho rozebrat zvlášť. Zatím se spokojím s tím, že hlavním výsledkem této transformace, kromě růstu „šedé ekonomiky“, bylo zvýšení hodnoty soukromého života. Když nemělo smysl dosahovat něčeho v práci, dosahování se logicky přeneslo do soukromí. Přesun aktivity do oblasti „prostých každodenních radostí“ zaregistrovaný již koncem 70. let minulého století, jak se zdálo, vyhovoval jak lidu, tak vládě. Jenomže pro stát byl tento všem vyhovující kompromis kritickým.

Připomenu, že magické myšlení bylo charakteristické právě pro „chování všedního dne“. Proto v podmínkách přesunu hlavních aktivit právě do této části „světa“, se magické myšlení neočekávaně stalo rozhodujícím. Tím spíše, že v rámci toho bezpečného a sytého (i když ne až tak blahobytného) světa, kterým byl pozdní SSSR, žádná skutečná nebezpečí nepřinášelo. V sovětském životě bylo skutečně velmi těžké udělat „osudovou chybu“, tedy jednat tak, aby důsledkem byla životní katastrofa. Pokud se z vás tedy nestal alkoholik nebo kriminálník. (Ale dokonce ani vězení neznamenalo v pozdním SSSR konec normálního života. Třeba takový Janukovič. Za mlada seděl, no a co, je z něj člověk.) Ale všechno ostatní – jak je libo. Ano, mohli vás řešit na schůzi, udělit napomenutí, a třeba ho i zapsat do kádrových materiálů. Ale obecně bylo téměř nemožné člověka zničit.

Výsledkem toho bylo, že miliony sovětských lidí mohly předvádět příklady magického myšlení a… nežili o nic hůře než ti, co se pokoušeli skutečně se ve věcech vyznat. Počínaje alkoholikem, který se mohl mezi dvěma protialkoholními léčbami celé týdny nalévat a konče inteligenty řešícími v kuchyni problémy státu, kterým rozuměli zhruba stejně jako ten alkoholik. K čemu jim také potřebovali lépe rozumět, když od toho stejně nic nezáviselo, a dokonce kdyby v těchto kuchyňských disputacích přišli k závěru, že vlády se zmocnili marťané, stejně by se nic nezměnilo. Ne, vážně, jak bojovat s mimozemšťany, vyhodit Kreml do vzduchu? Jenomže možnost organizace rozsáhlého (i nerozsáhlého) teroristického útoku byla natvrdo zablokována příslušnými orgány, a při prvním pokusu nechat vybuchnout pekelný stroj by se všichni promptně ocitli tam, kam by skutečně také patřili. Ovšem pokud jen žvaní – koho by to zajímalo?…

Stav ve kterém se pozdněsovětský člověk nacházel: z jedné strany, myslet si můžete, co chcete, z druhé téměř úplná nemožnost jednat (kdyby každý nenávidějící „totáč“ dostal možnost proti němu vystoupit se zbraní v ruce, jejich řady by značně prořídly) vedla k paradoxní situaci: právě člověk s magickým myšlením měl výhodu. No vážně, nejen že šetřil síly, ale navíc měl před očima krásný a jednoduchý obrázek, kterým mohl klidně získat i ostatní. Samozřejmě, kdyby mu to dovolili. A když to dovolili, tak právě to se také stalo. Na rozdíl od výroby, v politice neexistovaly prosté a jasné metody pochopení toho co funguje a co ne. Dokazovat, že hezoučké obrázky „mágů“ nemají žádný vztah ke skutečnosti, nebylo těžké, jenomže ty důkazy nikoho nezajímaly.

Zafungovala právě ta „ekonomie myšlení“ o které jsme se bavili výše. Jestli od toho co se říká nic nezávisí – a po desetiletí od toho skutečně nic nezáviselo – nikdo nebude plýtvat silami na prověrku toho, co se z tribun povídá. A není podstatné ani to, kdo co říkal, zda to byla „hloupost nebo zrada“. Podstatné je to, že v podmínkách stabilní, bezpečné a syté společnosti si člověk prostě nedokázal představit, že to, co bylo řečeno, může ovlivnit jeho život. A to nejenom formou konkrétních, byť i nepříjemných změn, jako že „zdraží vodka“, ale často i formu prosté nemožnosti další existence. Kromě toho je nutné si uvědomit, že mnozí „solidní lidé“, tedy nositelé jiných typů myšlení, prostě nepovažovali politiku za sféru hodnou jejich zájmu. No, zabouřili jsme si, pokřičeli – a co z toho? V důsledku čehož se náhle ve veřejné sféře vlády chopili lidé s nejvíce rozvinutým magickým myšlením.

A dál – započal svého druhu autokatalytický proces. Jelikož magický obrázek se lehčeji „osvojuje“, začal ve společenském vědomí převládat: osvojiv si ho, člověk mající určitý podíl magického myšlení, mohl ho nyní efektivně předávat druhým. S každou další iterací „magičnost“ společenského vědomí stoupala, dokud ho nezaplnila více než po okraj. Základní rozdíl tohoto „nového magického vědomí“, proti tomu co bylo dříve, spočíval v tom, že magie je v tradiční společnosti „zabalena“ do přísného rámce tradic. Což za prvé zajišťuje určitou selekci představ a domněnek – ty, jež se příliš odchylují od skutečnosti, byly již dávno odvrhnuty. Za druhé to umožňuje i existenci myšlení „vyšší úrovně“ aniž by se dostávalo do konfliktu s magií, podobně jako v předrevolučním Rusku existovala dostatečně moderní věda. V době „nové magie“ podobná možnost neexistuje. Magie zcela vytlačuje vědu ze sféry společenského vědomí, a časem je zaměněna na magickou „pseudovědu“ jako je teorie étéru nebo Petrikových filtrů. Mimochodem, věda v postsovětské společnosti – to je zvláštní téma.

Takže můžeme učinit závěr: magické myšlení bylo tím „nejefektivnějším“ typem myšlení na konci sovětského období. V podmínkách syté a bezpečné společnosti, poklesu důležitosti výroby (ve společenském vědomí) a popírání smyslu rozvoje jako takového, a s přihlédnutím ke zvýšené informační provázanosti společnosti (umožňující rychlé šíření idejí), vytěsňuje všechno ostatní a stává se základem „nového magického myšlení“. Přitom většina lidí to prostě nevidí, protože společnost je stále ještě organizovaná racionálně, stále ještě jsou zachovány struktury „předcházejícího období“, které po určitou dobu umožňují existenci v „předcházejícím režimu“. Například na Ukrajině trval tento stav více než 20 let.

Stejně jako v případu „zužitkovatelství“, spočívají kořeny „nové magičnosti – ve zvláštnostech pozdněsovětské společnosti. Samozřejmě, tato „nová magičnost“ nemůže objasnit všechny zvláštnosti antisovětského diskursu, ale stojí za to s ní počítat. Může například vysvětlit rychlost eskalace, jež zachvátila postsovětský svět, který dokázal prakticky v okamžení přecházet z mírového stavu do stavu války. Standardní vysvětlení tohoto jevu pomocí propagandy nefunguje: eskalace často probíhala v průběhu několika málo měsíců. Přirozeně, propaganda se vedla, ale jak vysvětlit, že toto nacionalistické zpracování bylo podstatně efektivnější než desetiletí trvající agitace „za družbu národů“?

Ukrajinskou krizi lze nyní snadno vysvětlit tím, že „nové pokolení vyrostlo pod vlivem nacionalistické agitace“, jenomže přece v gruzínsko-osetinském konfliktu hlavní zúčastnění ještě nedávno chodili do stejných škol a poslouchali stejné pionýrské vedoucí. Jak vysvětlit, že bývalí sovětští důstojníci začali náhle po celé zemi mířit hlavněmi tanků na včerejší sousedy? Ovšem z hlediska magického vědomí na tom není nic divného. Nikoho přece nepřekvapuje, že v dobách náboženských válek konflikt někdy vzplane kvůli nepatrnému rozdílu ve výkladu Písma. No vážně, co je tak hrozného ve filioque – a přece ten konflikt trvá tisíc let. Nebo, proč je tak strašný problém, kdo měl následovat po Prorokovi, Abu Bakr nebo Ali – ale způsobilo to rozkol v Islámu a dlouhé náboženské války.

Jde o to, že kacířem se z hlediska magického myšlení může stát kdokoliv – důležité je to, že jeho hereze znamená pro člověka skutečné nebezpečí. Je to narušení Boží vůle (nebo jiných mystických norem), což hrozí porušením Světového Řádu a těmi nejapokalyptičtějšími důsledky. Nikoho nepřekvapuje, že upalovali ženy obviněné z čarodějnictví – protože člověk s magickým myšlením nepochybuje o tom, že svými kouzly mohou způsobit svému okolí skutečnou škodu. Hlad, chlad a mor – to všechno mohlo přinést i nepatrné porušení kánonu, nemluvě už o jeho úmyslném porušování. Proto také namohlo být žádného slitování.

Takže i v našem případě, zdánlivě překvapivé dělení na „naše“ a nepřátele bylo naprosto přirozeným. Skutečně, z pohledu „mága“ dávají smysl dostatečně jednoduché kauzální (příčina -> následek) řetězce. Stejně jako z hlediska středověkého člověka byl hlad a mor důsledkem čar a kacířství, byla z hlediska postsovětského „mága“ jeho svízelná situace (skutečná či zdánlivá) nahlížena jako důsledek „totáče“. (Prý kdyby nebylo „totáče“ žili bychom jako v Německu.) Ovšem „totalita“ sama o sobě nemůže existovat, stejně jako nemohou existovat čáry bez čaroděje. Tudíž musí existovat její nositel. Většinou na „roli“ nositelů „totality“ vybírali Rusy, ale mohly to být i jiné národnosti (například Azerbajdžánci pro Armény a naopak). Zničení nepřátel, včetně všech jejich rodinných příslušníků, v rámci dané ideje – je naprosto logickým řešením. Uřezané hlavy a rozpáraná břicha – nejsou vraždou, nýbrž uvedením Harmonie Světa do původního stavu.

Ještě nedávno tak nevinně vypadající magické myšlení nám neočekávaně ukázalo svůj temný rub. Dokud šlo o nevinné kuchyňské diskuse, o publikace v tisku a dokonce i o řeči na mítincích – nikdo neviděl v tom, co se děje, nic strašného. Automaticky se mělo za to, že hranici, dělící slova od činu, nikdo nepřekročí. Že si v každém případě společnost zachová zdravý rozum. Jenomže právě to byla ta chyba. Neboť v podmínkách explozivního růstu magického myšlení nejen že o nějakém zdravém rozumu nemůže být ani řeči. Dokonce ani pochopit to, že „jsme někde špatně odbočili“, není, jak je vidět, možné. Prostě náhle bylo jasné, že je třeba navrátit „řád světa, porušený před mnoha desetiletími“.

Právě s tím je spojena vysoká odolnost ideje antisovětismu. Leží-li v jeho základu magické představy, pak jím může těžko něco otřást, stejně jako ani církev, ani věda nedokázali otřást vírou rolníka v domácího skřítka. Magické myšlení může být překonáno pouze objevením se oblasti, ve které je nepoužitelné, tak jako se to stalo při vzniku průmyslové výroby. V jakémkoliv jiném případě bude vybráno na základě principu „ekonomie myšlení“, neboť v podmínkách, kdy na výsledcích myšlení nic nezávisí, není účelné používat „nákladnější systém“. A mimochodem, přihlédnutí k této závislosti dává nový pohled na starou marxistickou představu o roli dělnické třídy – jako nejméně „magické“ části společnosti. I když samozřejmě podstata marxistické koncepce v tom nespočívá…

A samozřejmě je třeba pochopit, že pokusy „přehrát“ antisovětismus na jeho „hřišti“, na hřišti magického chápání, nejsou příliš smysluplné. Svého času, na přelomu tisíciletí bylo mnoho diskusí, jak by se to dalo udělat, které celkem zákonitě nevedly k žádnému výsledku. Myšlenky levých o tom, že „když se naučíme pracovat v symbolickém prostoru, dokážeme získat masy“, skončily naprostým krachem. Současná ukrajinská krize naopak ukazuje na totální převálcování „symbolických levých“ jinými, jednoduššími a tudíž i lehčeji „stravitelnými“ idejemi z obou stran konfliktu. Lze konstatovat prohru „levé magie“, což je logické – v podmínkách zjednodušení vždy vyhrávají ty nejprimitivnější ideje (t.j. pravé).

Advertisements

110 comments

  1. Janika

    Do článku jsem se začetla a nemohla se odtrhnout – je skvělý, moc děkuji za překlad, Hamilbare.
    Magické myšlení, ten prapůvodní pozůstatek kultury živého mýtu (?), může být za určitých podmínek v podstatě přínosné pro lidský život – pomáhá ho snášet a když je společnost stabilizovaná, neškodí. Dříme a jakoby nebylo – až pak najednou „vystartuje“ ve své děsivé podobě.
    Zarazila mě ta poslední poznámka o tom, že nejprimitivnějšími idejemi jsou ty „pravé“, nevím, jestli je tím myšleno „pravicové“?

    • jednooký

      Ono väčšina pravicových ideológií vychádza zo „základných“ a pomerne primitívnych podnetov – predovšetkým sebectva a egoizmu, ale i chamtivosti, nenávisti a podobne.
      Tieto „zlé“ vlastnosti máme v podstate „vrodené“ – všimnite si, že malé deti sú vlastne strašný egoisti a sebci a „spolupráci s ostatnými“ sa musia naučiť, čo nejaký čas trvá.

      • Janika

        Ano, na tom něco je.
        Taky stojí za povšimnutí ta negativita – jak se strašlivě účinná nenávistná ideologie „proti něčemu“, to opravdu dokáže vyvolat eskalaci nenávisti v celé zemi mezi dříve spolu žijícími sousedy.

  2. Sio

    Popravdě nuda. To magické myšlení bych odbyl jedním odstavcem, není tam co řešit. Prostě pokud ustoupí z myslí lidí jedna víra (ideologie, náboženství) naskočí hned jiná. Člověk musí v něco věřit, třeba i ve vědu. Úspěšnost magie má stejné příčiny jako úspěšnost placebo efektu. Sugesce, autosugesce, u některých až hypnóza. Prostě kouzla práce našeho mozku s realitou.
    Proč je UK ve stavu v jakém je? Nemají Putina, jen oligarchy. Kdyby ho nemělo Rusko, dávno je už tam, kde je dnes UK. 90-tá léta to ukázala dostatečně ilustrativně.

    • merlin

      jste dostatečně nestudoval a to jste studoval v Rusku. 18. brumaire Ludvíka Bonaparta: Karel Marx
      tradice všech mrtvých pokolení tíží mozek živých jako můra. A právě tehdy, kdy se zdá, že lidé jsou plně zaujati tím, aby provedli převrat v sobě a kolem sebe, aby vytvořili něco nebývalého, právě v takových epochách revolučních krizí vyvolávají úzkostlivě duchy minulosti, aby jim sloužili, vypůjčují si od nich jména, bitevní hesla, kostýmy, aby v tomto starém a ctihodném převlečení a v této vypůjčené řeči sehráli nový výstup světových dějin. Tak se přestrojil Luther za apoštola Pavla, revoluce let 1789 až 1814 se střídavě oblékala do hávu římské republiky, potom do hávu římského císařství, revoluce z roku 1848 nevěděl anic lepšího než parodovat tu rok 1789, tu revoluční tradice let 1793 až 1795.
      Váš oblíbený psychiatr Jung a antropolog Girard si všiml, že účastnící různých historických událostí se snaží imitovat a tím si přivlastnit působivé a prestižní historické vzory a získat tím výhodu. Ztotožnění s určitým smybolem /znakem/ archetypem či historickou epizodou dozrálou do stádia mýtu totiž uvolňuje hlubinné zdroje kolektivní psychické energie. Jak tomu říká Jung víte, Girard tomu říká mimetická rovalita. Ale je jedno, jak se tomu říká. Hlavně že to funguje, že.
      A zrovna Vy byste se neměl posmívat věcem, ve kterých soustavně jedete :-)

    • Janika

      Sio, mně naopak vyvstává v souvislosti s tou magií řada otázek a chtěla bych to probrat podrobněji.
      Vaše tvrzení, že „člověk musí něčemu věřit“, to je, s prominutím, hovadina :-).
      Taky to Vaše že Ukrajina je ve srabu, protože nemá Putina neobstojí. Mnoho zemí nemá Putina (obrazně řečeno) a přesto fungují. Přirovnala bych to, například (příkladů je jistě víc), k NDR a ČSSR za socialismu – zřetelný rozdíl mezi oběma zeměmi – a proč?

  3. embecko

    Diky za clanek, urcite se z nej da vybrat dost podnetnych veci, ale jinak mi prijde volaaky zmäteny. Snad je to tim, ze nasilim roubuje neco na magii, kde zadna neni. Navic magii spatne definuje a pak z toho nutne vychazi jakysi gulas… :o)
    Pokud neco podobneho, pak namisto magie by bylo lepsi uzit terminu fetisismus, treba i castecne v tom smyslu, jak o nem mluvi Marx, tedy predevsim ve smyslu zbozniho fetisismu (ve volnem vykladu), tam by se pricinnost zdanlive nelogickeho chovani nasla mnohem snazeji, cimz bychom mohli dojit i ke zjisteni nasledku, jaky duvod tenhle clanek mel :o)

    • Janika

      Začíná definovat magii jako prastarou formu poznávání světa, a to se mi velmi líbí.
      Jinak samozřejmě termíny je možné změnit, podle toho, jak je která populační oblast zvyklá (podle vzdělání a kdo nás to učil :-), a pokud to pak bude dávat smysl, tak to má něco do sebe.

      • embecko

        To jsou prave ty zmaty, Janiko, magie neni zadna prastara forma poznavani, tim je magicke mysleni, ktere umi a praktikuji bez problemu treba soucasne deti (kdyz je maminka nemocna, davaji holcicky leky sve panence, aby se maminka uzdravila, to je klasika).
        Magie je vedoma cinnost a autor nas svadi na scesti, kdyz vyklada, ze magie se zrodila jako vysledek hledani priciny a nasledku…tim se nechci bavit o magii, ale o autorovych zaverech, ve kterych nam predklada myslenku, ze antikomunismus vychazi z magickeho mysleni a ze jde o primitivni, jednoduchy konstrukt. Opak je pravdou, jde o slozity, zcela zamerny a racionalni konstrukt, pragmaticky vyuzivajici mnohasetleteho poblouzneni protivniku :o)

  4. Zoom

    Zajímavé, zajímavé… myslím, že je to drobet zjednodušující, nicméně ten závěr je velmi dobrý.

    • Janika

      Zdravím, Zoome, ráda vás vidím a děkuji za vyjádření k článku, to Vaše je pro mě vždycky cenné, i to kritické.

    • embecko

      No nevim, nevim, Zoome, ono je to nejen drobet zjednodusujici, ale i drobet obracene na hlavu :o)
      Kdo je v mytologii (v clanku oznacene za magii) opravdu dobry, to je pravice a nikoliv levice, ktera za cirka 200 let sve existence nedokazala vymyslet vice nezli dva (!) myty, ktere po celou dobu opakuje stale dokola: mytus lepsi budoucnosti a mytus socialni rovnosti.

      Ony opravdu dobre a ucinne myty jsou jednoduche a autor je zamenuje za primitivni, to je zasadni chyba, ktera neumoznuje nasledne rozkryt, jakymu silami a metodami pravice vladne.
      V mytologii je pravice opravdu mistrem sveta, juknete treba na Ukrajinu: boj demokracie s prototalitnimi agenty, nasilne obsazeni Krymu, nelegalni referendum- vzpoura nasilniku (teroristu)…to jsou vsechno myty jako poleno, proti kterym je levice zcela bezbranna, jako nahe decko uprostred kaktusoveho pole :o).
      Take je vsichni zastanci pravice opakuji stale dokola, nikoliv nahodou, proc by se vdavali takovehle zbrane.

      Podle meho se muzeme bavit o ruznych napadech, ktere v clanku jsou, tedy ho pouzit jako inspiratora, ale bavit se o jeho podstate, strukture a zaverech, to mi prijde jako jizda na kruhovem objezdu :o)

      • Zoom

        Ale vždyť autor píše právě o tom a zejména v závěru naprosto totéž jen jinými slovy. Nečtete nějaký jiný článek?

        • embecko

          Asi jo :o)
          Jen ze antisovetismus neni zadna magie, ani mytus, nybrz pomerne kruta a racionalni metoda, jak ziskat v ere konce jednoho paradigmatu skupinovou vyhodu a to za kazdou cenu.

          Pokud to magicky popsat, pak jako metodu „magicke retuse“: Stavite se okate do opacne pozice, nez v jake chcete byt viden, aby si protivnik myslel, ze jde o lez-pozu a myslel si opak toho co delate, coz vy vlastne chcete, aby udelal :o)
          Pravice ze sebe V TOMHLE PRIPADE dela magiky, aby s ni levice na tomhle poli musela bojovat take magickymi metodami (tj. apelem na myticke hodnoty). V pripade antikomunismu tedy nejde o zadne ideje, jak autor naznacuje.
          Ze levicova magie krachla, to neni zadny extra objevny zaver, to se nezlobte :o)
          Clanku tedy vytykam v zasade to, ze spatne diagnostikuje protivnika…a tim nas svadi na mylnou cestu boje s nim.

      • merlin

        pravicový mýtus, levicový mýtus, takhle to nemůžete brát obecně, co je třeba celá historka o kristovi? čí je to mýtus? původně přece mytus levice, chudých, imigrantů za prací všech profesí a importovaných otroků, naděje na aspoň nějakou rovnost a spravedlnost někde, kdekoliv. Na počátku nestáli intoši ale proletariát. A rozšířit se tenhle mýtus mohl masově vlastně kvůli alexandrovi makedonskému, protože ten řečtinu roznesl všude po zemích kolem středozemního moře. I palestina byla dvojjazyčná.

        • merlin

          a jak to děsně dopadlo, nakonec to sloužilo k zotročení těch lidových mas, co v tom původně viděly tu naději.

        • embecko

          Ja to obecne neberu, mluvim o pravicove a levicove mytologii. Ve smyslu moderni politicke pravice a levice. Ze se myty kradou, je normalni, vsak i pravice mluvi o lidskych pravech a vyuziva tak prave tehle mytus rovnosti. Mytus nema zadneho specifickeho nositele, rodi se, stoji a odchazi sam za sebe, nikdo ho nevytvari.

          • Janika

            Mýty se kradou, to je ono, to mi od začátku v tom článku chybělo, to rozlišení, kdy to, co vznikalo samovolně jakožto „poznávání světa“ je potom podchyceno a reprodukováno (a využíváno a zneužíváno) dále. Tomu původnímu klidně říkejme „magické myšlení“, tomu druhému „magie“. Ale v článku to není, protože o tom článek není :-).

            • embecko

              „Kdyby nebylo totace, meli bychom se dnes jako v Nemecku“ :o)

              Tohle je slozity clanek a kazdy si z nej asi vybere to, co je pro nej nejblizsi. Me tedy zaujal popis postupu dekadence na konci sovetske ery. Tady se trochu stykam s panem Mudrou z debaty dole: kazdy si mohl pividat, co chtel, ale socialni mobilita byla zcela zlikvidovana a jedine, co se mohlo stat, byl pracovni postup, urceny tabulkami…tedy „doba nehybnosti“, jak to nazval Simecka starsi.

              Pak je zajimavy uz uvod, kde se rika (a dale rozviji), ze Ukrajina bouchla az tedka, protoze jeji problemy se 20 let neresily. To je pro me vlastne prekvapive, ale zpetne je to logicke: vyhnany prezident byl tolerovan obema mocnosti: pred par lety vydiral EU tim, ze necha rozmontovat plynove roury, vedouci na zapad (uz nevim, kvuli cemu to bylo), Putinuv milacek to take nebyl (pry se dokonce nemeli radi) a zpusob, jakym se vyporadal s Majdanem ukazal, ze to byl opravdu neschopny supersasek, drzici se u moci jen proto, ze byl tolerovan (jak pisi vyse).

              Magicke mysleni nastupuje tehdy, kdy nejsou po ruce jine, preciznejsi techniky mysleni (mluvim o soucasne dobe).
              Ci jinak: nastupuje tehdy, kdyz preciznejsi techniky selhavaji, protoze problem je tak slozity, ze ma prilis mnoho promennych.
              V tom se autor trefil presne.

  5. embecko

    Zkuste si polozit otazku, proc by antikomunistum meli vadit komuniste, nositele obsolentni, propadle a nekaceptovatelne ideje.
    Proc by meli bojovat proti nekomu, kdo zjevne nema sanci a uz davno a definitivne prohral.
    Reseni je jednoduche: pravice se tvari ideologicky a nuti tim levici reprodukovat sve neprijatelne uceni. To je vse.
    Pravicak v diskuzi nechce vyhrat, ale jen ceka na to, az se vyjevite vy se svymi vizionarskymi nesmysly a razem je z nej Beda Travnicek „A mam to zadarmo!“ :o)

    • Janika

      To se Vám povedlo, saxi, „A mám to zadarmo!“ :-)). Jakoby to přímo z těch diskuzí vyzařovalo .-). Oni ti pravičáci vůbec neradi platí, připadají si pak jako hlupáci.

  6. merlin

    a ještě mám poznámku k úvahám – zajímavým – autora, říká ,, Skutečně, z pohledu “mága” dávají smysl dostatečně jednoduché kauzální (příčina -> následek) řetězce.,, Magické myšlení je hlavně čistě emocionální. Splývají v něm přáná a jejich splnění, představa s vjemem, úmysl s jednáním, naše sny v něm splynou se skutečností. Příčinná souvislost myšlení je narušená, všechno může být a dít se třeba i současně, ale hlavně velmi často taky tohle myšlení zaměňuje násedek za příčinu. Jasně, dle magického myšlení antropomorfizujeme přírodu, věříme, že vnější svět lze ovlivnit a ukecat a užití magických praktik k tomu má sloužit. Ale autor myslím opomíjí, že magické myšlení je i popudem k činu , k akci, právě proto, že předpokládá, že vnější svět lze změnit subjektivním postojem k němu.

    • brtnikvbrlohu

      Neodolám abych si do embesa trochu nerýpnul – není jeho postoj ke komunismu taky tak něco jako magické myšlení?

      A k té prostupnosti systému – není dnešní systém ještě neprostupnější než ten bývalý?? Dřív byly limitem schopnosti a u marginální skupiny tzv. škraloup – ten se ale dalo dost často i obcházet byť leckdy krkolomně. Dneska přibyl další hodně velký a rostoucí limit v sociální pozici.

  7. J. Hruška

    Článek je rozhodně pozoruhodný. To, že se staří démoni vracejí v nových kabátech je samozřejmě známo a člověka potěší, že je to možno říct i tímto způsobem. Nejpozoruhodnější na věci je, že autor, aby vůbec mohl přistoupit ke skutečnosi, musí použít ateistickou mytologii.

    • Janika

      Ateistická mytologie je přece sama „skutečností“ :-). Má k ní blíž, než náboženství.

      • J. Hruška

        Víte, jsou velké rozdíly mezi mytologií, náboženstvím, magií, mystikou atd. Konkrétně starý mýtus je příběh, který se se vší pravděpodobností nestal, ale v jistém, přeneseném smyslu se děje stále. Vezměte si Prométhea přikovaného na skále a porovnejte s lidovou moudrostí, že „za každým dobrým skutkem následuje spravedlivý trest“. Proto je tento typ mýtu pravdivější než historie.
        Naproti tomu ateistický mýtus je příběh, který se pravděpodobně také nestal, ale „musel se stát, aby naše představa byla pravdivá“.

        • Janika

          Aha, tak já jsem myslela, že tím ateistickým mýtem jsou právě takové příběhy, jako Prométheus.
          Té poslední větě nerozumím, mohl byste to ukázat na příkladu?

          • J. Hruška

            Jistě. První příklad najdete zhruba ve třetině komentovaného článku, když autor vysvětluje vznik magického myšlení. Nic z toho, co tam píše není přece možno dokázat ani historickým záznamem (jde dobu prehistorickou), ani experimentálně. Nakonec samotnému autorovi dojde, že recitoval typický „vysvětlovací mýtus“, jako vystřižený z ateistické brožurky, jen tentokrát zaměřený proateisticky. Zlehčí to slovy: „Samozřejmě, nelze s určitostí tvrdit, že ten proces probíhal tak, jak je popsáno výše“.
            Ve skutečnosti nemusel nic vysvětlovat. Stačilo napsat, že magické myšlení vychází z přesvědčení, že některé nižší duchy je možno ovládnout pomocí správného činu, gesta a hlavně slova. (Vyšší duchy je třeba obvykle usmířit či podplatit obětí, ale to bychom už směřovali k náboženství.) Takto ovládnutý duch pak ovlivní hmotnou skutečnost. Vyslovíte na správném místě správným způsobem „sezame, otevři se“ a dveře k pokladu se otevřou. S úpadkem společnosti se lidé vracejí k původnějšímu způsobu myšlení. Vykřikují pravičácké, antikomunistické a antisovětské mantry v přesvědčení, že jim otevřou dveře k prosperitě. Jenže: Zatímco „sezame, otevři se“ možná někdy někde nějaké dveře otevřelo, tohle zaklínadlo určitě kýžené dveře neotevře.

            • Janika

              Jene, Váš přístup k problematice je mi velmi sympatický, i když bych nějaké nepříliš ujasněné námitky měla. Je to zajímavé téma a zase to sklouzlo v debatě převážně k politice. Ale mám zpoždění, takže už to nechám prozatím být. A za vaše vysvětlení děkuji.

  8. taras2

    Článek i diskuze mi nesedly, tedy držím zobák, ovšem jenom do chvíle, kdy embeso pravil, že “ pravice se tvari ideologicky a nuti tim levici reprodukovat sve neprijatelne uceni“.

    Je to zase o pojmech a jejich definicích. Antisovětismus není žádná magie, ale přirozená reakce organismu na neživotný, zločinný, utlačovatelský a laskavost předstírající, do morku kostí prolhaný systém. To, že se jevil jako sociálně přívětivý, to není jeho přednost, ale pouze zdánlivá vlastnost, která vzniká pouze při srovnání se zkurvenou variantou současného otrokářského kapitalismu.

    Pravice provozuje (ve prospěch úzké vrstvy parazitů) svá antisociální jatka a kritiky vydává za komunisty. To přece není žádná magie, jenom trapná lež, rozžvýkávaná zotročenými médii. Jenže dnešní levice nejsou komunisti a sověti, ti jsou zcela okrajovou skupinou a resiscutovat je může jenom zvyšující se sociální zločinnost současného systému zakončená velkou hospodářskou krizí. Dnešní levice je po zradě sociální demokracie a její kolaboraci s bohatci v těžkém útlumu. A protože nespokojené národy nemají interpreta a zastánce svých práv, právě proto se objevují abnormality a kuriozity typu Le Pena, Farage, Berlusconiho, Babiše a Okamury či Wilderse, které nemají žádnou sjednocovací a čitelnou ideologii, fungují na základě výkřiků a nesplnitelných slibů, – a lid je žere a cucá jak kojenec dudlík. A skuteční vládci (bohatci a jejich manažeři) je tolerují, protože vědí, že se s nimi – v případě jejich úspěchu – vždycky dohodnou.

    Levice dnes neexistuje, zničil ji stalinský a brežněvovský potrat, jediné, co lze jako kvazilevicové řešení nabídnout je return do sedmdesátých let minulého století, sociálně tržního hospodářství a sociálního státu západní Evropy. A to může jedině sociální demokracie, pokud se už konečně vrátí z vandru domů.

    Litujeme, že Vám nemůžeme podat příznivější zprávu, protože ta děvka se zapletla s milionáři.

    • jednooký

      Sociálna demokracia sa z „vandru domov“ nevráti nikdy, pretože svoj „domov“ už dávno alebo spálila alebo predala – alebo možno žiadny nikdy ani nemala.
      A neurobila to dnes, neurobila to včera – urobila to už pred storočím, na začiatku prvej svetovej vojny, keď sa pridala k vládam „svojich“ štátov a za spevu národných hymien viedla svoju členskú základňu, robotníkov a roľníkov, na frontové jatky Veľkej vojny.
      A tento desivý hriech, túto zradu, sa nikdy ani len nepokúsila nejak odčiniť.

      Vodcovia „lavicovej“ sociálnej demokracie tiež takmer vždy a takmer všade venovali oveľa viac úsilia boju s radikálnejšou ľavicou (s komunistami a bolševikmi všetkých odrôd), než s buržoáziou, pravicou a kapitálom.
      V dôsledku toho sa sociálna demokracia nikde neprejavila ako smer, ktorý sa snaží zmeniť systém riadenia a fungovania štátu, naopak, maximum, ktoré dokázala, boli kozmetické zmeny systému, a jej hlavný, hoci nedeklarovaný, cieľ pre vedenia strán sociálnej demokracie je získanie neveľkého podielu na formálnej moci v štáte – dosť veľkého na príjemný život za štátne peniaze, ale príliš malého na nutnosť plnenia volebného programu. A pokiaľ náhodou získala viac ako len marginálny podiel na moci, takmer programovo postupovala tak, aby v nasledujúcich voľbách tento podiel opäť stratila – a vedeniu zostali len „teplé miesta“ bez skutočnej zodpovednosti a vplyvu.
      IMHO sociálnu demokraciu si kapitál pestuje ako figový list, ktorým sa snaží zakryť svoju dravú a neľútostnú povahu.

      • embecko

        Naprosty souhlas, jednooky.
        Jen bych rekl, ze zasadni odevzdani domova prislo az s primym a krvavym utokem na vlastni lidi s potlacenim Republik rad. Tehdy nechal socdem premier Eber strilet (i artilerii) do delniku s vysledkem tisicu mrtvych.

    • Hamilbar

      Jako ukázka v článku popsaného magického myšlení je to samozřejmě excelentní milý Tarasi. Jenom doufám, že to nemyslíte vážně.

    • Janika

      Antisovětismus není žádná magie, ale přirozená reakce organismu na neživotný, zločinný, utlačovatelský a laskavost předstírající, do morku kostí prolhaný systém.“
      Sovětismus je systém? To jako myslíš komunismus? A ten že je horší, než systém „amerikanismus“? A co to „blbci“ v Ukrajině, co volají Rasija a Putin?

      • Kamil Mudra

        Může-li být parlamentarismus, proč by nemohl i sovětismus? Když parlament i nejvyšší sovět reprezentují národ a oba jsou obdařeni zákonodárnou mocí tak se od sebe funkčně nijak neliší. Sice se slovo „sovětismus“ standardně nepoužívá – ale měli bychom ho zavést, když už používáme výraz „antisovětismus“, protože jinak bychom vlastně neměli to „anti“ před co vložit.
        Parlamentní systém – parlamentarismus
        Sovětský systém – sovětismus
        Coby ne? :-)

      • taras2

        Musel jsem nějak rozlišit antikomunismus (který je veden slepou třídní nenávistí) a antisovětismus, který je přirozenou obrannou reakcí na nedemokratický, utlačovatelský, totalitární a zločinný stalinský systém. Ti lidé na Ukrajině nevolají Savětskij sajuz a Brežněv.
        Nejlepší kniha, která vyléčí sovětské resentimenty je od Solženicyna Souostroví Gulag. Napsal ji očitý svědek událostí.

        • Janika

          Zaslechla jsem v televizi (což se divím): „Putin v Rusku zlikvidoval oligarchy, oligarchové na Ukrajině zlikvidovali stát“. Přišlo mi to výstižné. Dneska je prostě všechno jinak, ale to, že antisovětismus zůstává a Ukrajinci řvou „Moskali na nože“, to se popisuje a zdůvodňujev článku. Myslím, že jsi to vzal moc zkrátka a zjednodušeně, Tarasi. Opravdu jsi právě tím demonstroval přesně takové myšlení, o jakém se píše v článku. To bylo první, co mě při čtení tvého komentáře napadlo. Nechci se hádat, jen na mě padá mírný smutek z toho, jak jsou ta hesla a fráze vytrvalá a nezdolná.

          Možná máš pravdu s tou přirozenou obrannou rakcí. Ta je ale na něco jiného, je iracionální a zástupná. Lidové masy reagují prvoplánově a primitivně, i když by bylo moc krásné, kdyby to bylo tak, jak říkáš. Špatný systém = lidi se naštvou na to, co je v něm v jádru špatné :-). Jenže takhle to nefunguje.

          Co se týká Solženicina, taky ho mám ráda. Ale četla jsem i jiné knihy. V literatuře vždycky najdeš pro i proti na podporu svých zažitých představ. Jako argument bych to nebrala ani v jednom případě.

          • Bavor V.

            Pokud se zmiňuje Solženicyn, četla jste jeho článek z roku 1991, který jsem nedávno uváděl? Skoro bych jej považoval za předchůdce současného.

  9. taras2

    V kritice socdem s vámi, Jednooký i embéčko, naprosto souhlasím. Jenže – co dál? Jestliže mnohé moudré hlavy už dnes otevřeně říkají, že současný kapitalistický režim je neudržitelný, a jestliže to samé patrně cítíte taky, tak kudy povede cestička z hustého lesa pro Mařenku a Jeníčka? Vy jste rezignovali a jdete odevzdaně babě rovnou na pekáč? Nebo co tedy nabízí vaše kuchyně za menu? Zhnědnutí Evropy, které se skutečně silně rýsuje u mnohých států? Nebo snad radostnou výstavbu rozvinuté kapitalistické společnosti, v níž budou mít pracující mzdu jak čínský kuli a budou bydlet v lepenkových chatrčích bez základního zabezpečení v nemoci a ve stáří, sen to každého kapitalisty? Nebo snad čekáte na velkej průser, po němž reinkarnuje komunistická varianta vývoje a bude to zase v hajzlu? Na tyhle varianty měl krásnou definici zesnulý režisér Jiří Krejčík. Pravil, že kapitalismus a komunismus mu připadají jako dvě prdele těsně k sobě přitištěné. Z jedné se lidi dostanou a do druhé zalezou.

    Pokud čekáte na tu katastrofickou variantu, čekáte na potoky krve. Tarasova kuchyně nabízí více sociálna, zkrejhnutí kapitalistických rejdů na snesitelnou úroveň, zdanit vandr kapitálu, zdanit velké majetky (nějak se to od nich musí dostat zpátky), a to bez zarytí do vlastnických poměrů, neboť to by byla ta vzpomenutá katastrofa. Nastavit hospodářské i společenské parametry na Švédsko roku 1975 a znemožnit úniky.

    A já nevidím jinou možnost, než aby se toho chopila sociální demokracie, když komunisti se zcela zdiskreditovali. Pokud začnete dělat pche, tak si uvědomte, že německá sociální demokracie mívala v těch sedmdesátých letech přes 40 procent hlasů, dnes jenom dvacet. pokud bude dál setrvávat na schröderovských omylech, půjdou ještě níž, a to se pak v samotné partaji ozvou hlasy.

    Hamilbare, proč bych to neměl myslet vážně a v čem je tenhle způsob myšlení magický?

    • embecko

      Ja vim kulovy, Tarasi a tak sazim na zkusenost a na svuj kratky zivot. A musim zaroven priznat, ze se citim velmi blbe, kdyz ti oponuji, zadnou pravicovou radost z pokorene vyzvy tedy rozhodne nemam.

      Vubec se nechci poustet do nejakych uvah, ale asi to jinak nepujde: socdem by mohla uspet jedine v pripade, ze by na ni natlacili volici a donutili ji zmenit styl prace. Vemme to tak, ze strana je prazdna nadoba, jiz je treba naplnit, aby se z ni dalo pit…ze nema nejakou extra setrvacnost, maximalne generaci. A tady vidim zadrhel: nejsou lidi, co by to udelali.

      K tobe na byvaly blog jsem napsal takovej blbej clanek o tom, proc lide smysleji pravicove, podrtzeno secteno napsal jsem, ze je to proto, ze kapik jim umoznuje se vymanit z tryzne mezilidskych vztahu: namisto dohadovani si svoji pozici (zbozi) koupi.

      Ted jsem prilepil jeden prispevek k Tribunovi, sam jsem se pri tom na sebe dival temer odcizene :o) co ze to pisi za oportunni uchylku- blabol. Jsou ruzne metody psani, neco jde vymyslet, neco zas vycitit…a ja to tam vycitil, protoze jsem si spojil politickou nabidku (Zelenych) s mym primitivnim pocitem, co na to jako rika moje srdce. A nejde jen o Zelene, treba vidim levicaka Barrosa (ci Schulze) co se chova jako hovado a mam-li byt opravdu stupidne kruty, pak teda uz radsi tu brutalni vladu koncernu, nez tuhle bezmozkovo- regulacne- dotacni polivcicku. Neverim NIKOMU z tehle garnitury (od predsedy MNV, anebo jak se to dneska jmenuje, po predsedu Komise) ani popel, natoz ze mysli na me blaho. Rekl bych ze naopak, ze me chteji jen oblbnout a udelat ze me nesvepravneho pitomce, coz koncerny samozrejme taky, ale u nich se mi skyta jista jiskricka nadeje, ze bych mohl prorazit.

      A podle sebe soudim tebe (tedy volice ne Proroka) a tudiz usuzuji, ze volic smysli jako ja a ze radsi jiskricku nadeje, nezli regulace..a jeste takovehle, ze by z toho jednomu jeblo.

      • embecko

        Mam jeden termin, ktery sice patri do jinych souvislosti, ale tady je prilehavy: bilancni sebevrazda :o(

      • taras2

        „Brutální vláda koncernů“ vede k hnědé nebo rudé revoluci, to je zcela bezperspektivní cesta. To, že na současné politické scéně není partaj, která by byla schopna provést systémovou změnu a vyhovět potřebám většiny občanů, to je jasné. Ti tvoji zelení jsou parta zdivočelých ekojehovistů, kteří se vůbec nezajímají, jak krutý dopad mají jejich pitomé recepty na společnost i hospodářství. Piráti se starají jenom o to, aby mohli krást muziku, liberálové se zadusili vlastními neoliberálními recepty. Určitým příslibem je v Německu Die Linke, jenže když se na jejich šéfa vytáhnou techtlemechtle se Stasi, tak ztrácí hlasy taky. Tedy naděje lze vkládat jenom do sociální demokracie, kterou by ,ěli voliči donutit vrátit se z vandru domů. Pak ještě velmi slabou nadějí jsou křesťanští a sociální demokraté, ale to by se musel stát zázrak a osvítit je Duch Svatý, aby se utrhli od cecku kapitálu.

    • Kamil Mudra

      Asi mám, Tarasi s tebou hodně podobné „magické myšlení“ protože se mi tvůj první komentář jeví jako velice výstižný popis reality a tvá kuchyně mi rovněž vyhovuje. Asi bych menu trochu přikořenil tím že bych takové ty páteřní záležitosti jako je energetika, voda, železniční doprava atp. raději viděl v rukou státu. Případně i podniky „mamutí velikosti“. Co se týče socdem, se shoduji s jednookým i saxem a vidím že ty taky. Přijde mi svou polovičatostí natolik zdiskreditovaná (u nás určitě) že by mne dost překvapilo kdyby, v nějaké dohledné době, do ní chtěli voliči vložit své naděje. Nevylučuji to úplně na sto procent jen proto že si uvědomuji jaké veletoče dokáže spustit objevivší se výjimečně charismatická osobnost – ale taková zatím jaksi schází.
      Chtěl jsem Hamilbarovi položit stejnou otázku jako ty ale předběhl jsi mne a tak se jen připojuji.

      • brtnikvbrlohu

        Vážení – vzpomeňte si že komunisti i socdem – u nás – vyšly ze stejné hospody – U kaštanu, a proč se komunisti trhli – tedy levice socdem, co je spojuje a co rozděluje – a vůbec – kolik podmínek kominterny z těch 21 dnešní ksčm vůbec splňuje ??? – není vona vlastně autentickou socdem – až na ten název ??

      • taras2

        Kamile, „nemůžeme říkat všechno, co budeme dělat, protože by nás lidi nevolili“ – jako Topolánek jsme chytrý taky. Co se charizmatických osobností týká (ty skutečně bývají motorem vývoje), tak schází nejenom u nás, ale i Evropě. Baronka a Rompušák mají kreativitu a imaginaci špinavého hadru, jak kdosi poznamenal, ale ono to i jinak není slavný. Například německý ministr zahraničí jedná jako to, na co vypadá, tedy jako sova, když už nechci říci rovnou vejr.

        • Kamil Mudra

          No, už mne párkrát napadlo, jak by si naše pravicové strany poradily s tím, kdyby se do čela ČSSD postavil nějaký „český Putin“ a držel se zásad skutečné sociální demokracie. Jenže on je také rozdíl pracovat s mandátem „velké širé Rusi“ a nebo s mandátem partičky vyčůránků, kteří nevědí co chtějí (tedy pokud nejde o jejich „soukromé záležitosti“) a ještě to na sobě dávají tak okatě znát.
          Ale stojí za povšimnutí u jak velké části ruské populace se antisovětismus neuchytil:
          http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/vetsina-rusu-chce-navrat-sovetskeho-svazu-1083510
          ačkoli se, dle autora článku, zformoval v SSSR a v okamžiku jeho rozpadu již byl v plném rozkvětu.

          • taras2

            Jenže těm lidem v Rusku se nový řád, kapitalismus podle Jelcina a Gajdara, představil jako odporný, zlodějský, asociální a zcela bezohledný řád, v němž se měli znatelně hůře než za bolševika, nedostávali mzdy, penze a hladověli. Kdybychom byli v jejich situaci, tak se nám po Sovětském svazu stýská taky.

            U nás je to obdobné, také přes polovinu lidí si myslí, že za Husáka bylo líp. Tohle ti modráčtí, černoprdelní a uTOPenečtí pitomci nechápou, že mnohem lepší výkonnost kapitalistické ekonomiky se musí projevit na blahobytu všech lidí, ne jenom úzké vrstvy parazitů či vyvolených, u nás většinou přímo zlodějů.

            • jednooký

              Jenže nový řád se představil jako odporný, zlodějský, asociální a zcela bezohledný.
              Tak sa predstaví každý nový poriadok, prinajmenšom v interpretácii tých, kto s ním nesúhlasia či dokonca proti nemu aktívne bojujú. Niektoré poriadky sa po upevnení svojej moci viac či menej „zlepšia“, iné nie – s tým sa nedá asi nič robiť.
              To dôležité je v inom – v tom, čo nový poriadok urobí pre zmenu sociálnej a ekonomickej situácie ekonomicky a sociálne najslabšej a najzraniteľnej časti obyvateľstva.
              „Výkonnosť ekonomiky“ tiež nie je až tak podstatná – podstatná je zmena „miery blahobytu“ väčšiny obyvateľstva. A veľmi dôležité je, ako obyvateľstvo vníma zmeny spojení so zmenou spoločenského poriadku. Nejde len o oblasť ekonomiky ako takej, ale aj verejnú bezpečnosť, právny systém, „spravodlivosť“ štátnych a súdnych orgánov, a mnoho ďalších vecí. Pokiaľ nový poriadok, nová moc v štáte, nedokáže zabezpečiť, aby sa tieto veci výrazne nezhoršili oproti predošlému stavu, bude sa rozkladať a bude prehrávať a v horizonte niekoľkých rokov bude porazená inou mocou – buď politicky, pomocou volieb, alebo priamo silovo.

              Môžete argumentovať, že v našich končinách sa „nová moc“ drží už štvrťstoročie :-))))) .
              OMYL!!!
              „Nová moc“, ktorá prišla k moci „zvrhnutím komunistov“ bola u nás porazená už na začiatku 90. rokov, najneskôr rozpadom republiky. Od tejto doby už ani SR, ani ČR, nie sú ekonomicky, politicky a vojensky samostatné štáty, stali sme sa len ekonomickými kolóniami, v ktorých sú predstavitelia štátu a štátnej moci len vykonávateľmi cudzích príkazov, bez vlastnej rozhodovacej právomoci.

              • jednooký

                Pokiaľ teda má dôjsť „politickou cestou“ k zmene „poriadku“ v našich štátoch, musí sa najprv zmeniť „poriadok“ v štátoch a zoskupeniach, ktorým naše štáty, ako ekonomické kolónie, podliehajú. Jednou z možností sú „eurovoľby“, čož je ovšem vzhľadom na postoje väčšiny obyvateľstva iluzórne.
                Iná možnosť je silové riešenie, prostredníctvom ozbrojenej sily (tým samozrejme nemyslím naše kabaretné armády). Taká možnosť je vzhľadom k postojom populácie ešte väčšia ilúzia.

                Zmena poriadku ešte dlho nebude. Jednoducho preto, že populácia o zmenu nemá skutočný záujem a nie je ochotná – a schopná – pre to čokoľvek urobiť. „Staršie“ generácie už strácajú silu – a aj vôľu – aby nejakú zmenu urobili, a nové generácie to nie sú schopné zmenu urobiť už z princípu, sú totiž ideologicky veľmi dôkladne spracované, je v nich programovo potláčaná schopnosť spolupráce a nezištnej pomoci (jednoducho je potláčaný altruizmus, prezentovaný ako „hlúpe chovania“) a naopak je pestovaný a vyzdvihovaný egoizmus a „stádový individualizmus“, prezentovaný ako vzorové chovanie. Z toho mimochodom vyplýva aj neschopnosť spoločnosti brániť svoje ekonomické a sociálne záujmy a s tým spojený úpadok a rozklad odborových organizácií.

                Takže budúcnosť vidím biedne – väčšina spoločnosti sa bude sociálne a ekonomicky naďalej prepadávať do sociálnej a ekonomickej biedy a neistoty – a postupne bude zbavovaná aj svojich politických práv.

                • taras2

                  Jaroslav Hašek kdysi založil „Stranu mírného pokroku v rámci zákona“ – a to jsou také možnosti, které máme uvnitř kotliny. Ale tyhle pozitivní změny na základě stávajícího systému jsou možné a realizovatelné i bez revoluce. Nebyl by problém změnami legislativy, demokraticky a klidně dát do latě státní správu, policii, justici, výrazně zvýšit výběr daní a zamezit korupci u veřejných zakázek. Chybí politická vůle, protože politici na systému parazitují také, vyhovuje jim současný chlév.

                  Zásadní změna systému je možná pouze na základě války (což si nelze přát), ale také pokud dojde k obdobě Velké krize z třicátých let. Takový malér by dnes už lidé nesnesli a vyšli by do ulic.

            • hans

              Mnohem lepší výkonnost? Cha cha, a co čísla? jak může víceméně stejný HDP při vyšším počtu pracovních sil dávat „mnohem lepší výkonnost“? Pche.

    • vittta

      Nečetl jsem všechno,ale je to zajímavé.
      Nejde mi do hlavy,jak by se měl stát ten zázrak,a sociální demokracie by začala dělat nějakou sociálně-demokratickou politiku.
      Dost se mluví o voličích a jakémsi jejich tlaku.
      To by mě zajímalo,jak by měl ten tlak vypadat.
      Dokonce ani v teoretické rovině mě nic nenapadá.
      Snad jedině to,že nějaké vedení partaje (ne nějaké myšlenky,ideologie,členové-pouze to vedení) se chce udržet u lizu-a tak,když mají málo voličů,tak v hrůze,že nebudou moci bezpracně žít-mohou nějak opravdu kosmeticky změnit svou politiku.
      Motorem demokratického systému je strach o koryta-toho jsem si už dávno všiml.
      Sociální demokracie ve „vyspělém“ světě má několik politických úkolů,které se sociálnem v tom duchu,jak bych si sociálno představoval já-nemá nic společného.

      Starost o barevné spoluobčany.
      To je hlavní pilíř sociálně-demokratické politiky.
      Jelikož barevných je hodně a jsou vesměs chudí,nelze se divit,že tato dojemná starost zabere SD hodně času.
      Škoda,že se sociální demokraté nestarají o barevné už v jejich zemích.
      Třeba by pak nemuseli utíkat.
      Ale když na hlavy barevných padají bomby,SD mlčí jako hrob.(pokud to rovnou neschvalují)

      Nějaký čas ale SD ještě zbývá a ten je využit na boj za různá práva různých skupin.
      Homosexuálové třeba.
      Do jaké míry je to v dnešním světě potřebné,ať si každý zhodnotí sám.
      Nebo práva dětí-i zde si každý může zhodnotit,kam toto hezky znějící právo vede.
      A ženy…….Ach ty ženy.
      Feminismus je jistě pochopitelný a boj za rovnoprávnost žen je jistě správná věc-do jaké míry je to ale dnes zásadní problém,mohou čtenářky taktéž posoudit sami.

      Zajímalo by mě,jak by se na tyto slavné a vítězné sociálně-demokratické boje dívali otcové-zakladatelé,kteří v krvi bojovali za lepší příští pro obyčejné lidi.

      Na bílého dělníka či zaměstnance už SD nezbývá čas,natož pak na nějaké sociálně demokratické myšlenky.
      Celé to hnědnutí Evropy mají na svědomí právě sociální demokraté se svou idiotskou politikou,náckové musí hýkat blahem.

      Nu což,když se o bílé dělnictvo,drobné živnostnictvo (největší nepřítel ČSSD) či bilé zaměstnanectvo nepostarají sociálnídemokraté,však on se o ně někdo postará.
      A rád.

      Máme na to bohaté historické zkušenosti,zejména z Německa 30 let.

      • taras2

        Když on ten bílý dělník se ukázal – po létech své vedoucí úlohy – jako dost velký pitomec. Alespoň podle toho, jak se chová a volí.

        „Dost se mluví o voličích a jakémsi jejich tlaku (na ČSSD). To by mě zajímalo,jak by měl ten tlak vypadat“ – jednoduše, nevolit je.

        • vittta

          Dobře,bílý dělník je blbec a blbě volí.
          Tak potom je barevný nezaměstnaný inteligent a volí dobře?
          Já jenom abychom neměnili špatné ze ještě horší,to není přínos.

          Když pak nebudu volit ČSSD (což jsem nikdy neudělal,podle mě není odpornější strany a nikdy nebylo),tak se vtíravé pseudolevicové politiky zbavím?

          ČSSD (stejně jako jiné evropské „levicové“ strany) je část politického spektra.
          Nic víc-nic méně.

          Existuje podle mě (povolené) politické spektrum,ze kterého se legálně nejde dostat.

          Úplně nalevo je (neradiskální) KSČM (která slouží jako ideální fackovací panák)
          Dále je ČSSD,která dává iluzi levicovosti.
          Pak jsou středové strany (které nikoho neberou a dávají se na jakoukoliv stranu ,která vyhraje)
          Následuje ODS a TOP09(teoreticky pravice)
          Celá paráda končí Úsvitem.

          Všichni dohromady tvoří beztvarou a bezmyšlenkovitou hmotu,která pomalu a v klidu zahnívá,aniž by nějak zasahovala do velkokapitalistických manýrů….

          To je celý princip demokracie moderního střihu.

  10. taras2

    „Když pak nebudu volit ČSSD … tak se vtíravé pseudolevicové politiky zbavím?“

    Jistěže. Když nějakou stranu opustí voliči, vyvodí z toho odpovědnost ti, kteří partaj vedli do záhuby, vymění se minimálně vedení, většinou i změní program. Tuhle facku dostaly strany (i od jinak pitomého českého voliče) několikrát, viz Špidla, VV, dnes ODS. Malér je v tom, že volič-trumbelín skáče na novou nabídku pochutin, široký sortiment, kterou mu pravičáci pohotově připravuji (ODA, US, Zeleni, TOP, ANO, Úsvit) poté, co to jedna pravičácká varieta totálně posere.

    • vittta

      To je častý argument.
      Ale-koho tedy volí vyzrálý volič,aby nikomu neskákal na špek?

      • taras2

        U nás lze volit jenom komunisty, ale nikoliv jak hlas srdce nebo rozumu, oni toho – kromě přilepení na poslaneckých židlích – moc nepředvedli, ale jako čistě protestní hlas proti režimu. Ve chvíli, kdy k volbám skalní jádro pravice přijde vždycky, i kdyby mělo po cestě zdechnout, je neúčast při volbách sebevražedná a otvírá cestu pravici. Tedy volit, ale protestně. Až budou mít komančové třicet procent hlasů, snad už se někdo chytne za frňák.

        • vittta

          Tohle razím asi 10 let,možná víc.
          A také to tu dobu dělám.
          Snad……to k něčemu povede….

          • Kamil Mudra

            Já taky.
            Ale opravdu jen jako protestní gesto, obávám se že to nemá žádný praktický význam. Aby se něco aspoň trochu znatelně změnilo, muselo by to být v širším rozsahu než v rámci ČR. I kdyby se o změnu snažila nově zvolená vláda (a už to je utopie) budou ty snahy v takové míře sabotovány na jiných úrovních, že zůstanou jen na papíře do příštích voleb. A po nich zmizí i z toho papíru protože se média postarají o to aby další volby dopadly jinak.

        • embecko

          Podle prvich odhadu vyhrala volby TOPka…to je velmi podivna zprava.

        • merlin

          já je často volím, tarasi, ale pochybuju o tom, že by mohli dosáhnout na třetinu. Snad až to tu kolem koupí čnani a komunistická strana číny bude rozhodovat. I když jsou to trochu divní komunisté, co citují v debatách dnes společně Maa s Konfuciem. :-)

          • taras2

            Ta třetina závisí na dalším vývoji. Pokud se hospodářství zhroutí do těžké krize (nezaměstnanost 30 procent, pokles HDP na 60 % dosavadního výkonu, což jsou realisticky očekávaná čísla), tak se začnou dít věci. Doufat v Číňany je opovážlivé spoléhání na milost boží a to je těžký hřích, jak věděl už Petr Bajza.

            • merlin

              nezačnou se dít věci aspoň u nás ne, protože na revoluci máme moc starou populaci. Revoluce potřebují mladou krev – vlastně doslova.

  11. Kamil Mudra

    No, v Praze by to tak klidně dopadnout mohlo. Kavárenská smetánka by se klidně mohla navzájem dostatečně vyštengrovat aby k těm urnám šli a té TOPce to hodili. Ale i když v Praze byla nejvyšší účast, dost by mne překvapilo kdyby to mělo tak rozhodující význam. Taky si myslím že ANO má největší šanci.

    • vittta

      Prakticky je možná úplně jedno,jestli bude v EP pospávat TOPák nebo ANOák.
      Pro nás,občany ČR je to možná výhodné v tom,že se zbavíme nějakého totálního kreténa.

      Ovšem na druhou stranu…..se TOPák vzbudí rozhodně ve chvíli,kdy se bude mluvit o odsunu sudeťáků,aby si plivnul na Beneše a zatleskal projevu nějakého SDPáka….

  12. Astr

    Tarasi defka Levice se zapletla a neni kdo ji ten spojovaci cop rozplete ?

    Levice dnes neexistuje, zničil ji stalinský a brežněvovský potrat, jediné, co lze jako kvazilevicové řešení nabídnout je return do sedmdesátých let minulého století, sociálně tržního hospodářství a sociálního státu západní Evropy. A to může jedině sociální demokracie, pokud se už konečně vrátí z vandru domů.

    Litujeme, že Vám nemůžeme podat příznivější zprávu, protože ta děvka se zapletla s milionáři.
    =========================================
    take ze:

    “nemůžeme říkat všechno, co budeme dělat, protože by nás lidi nevolili” – jako Topolánek jsme chytrý taky. Co se charizmatických osobností týká (ty skutečně bývají motorem vývoje), tak schází nejenom u nás, ale i Evropě.
    ======================================
    nejen Evrope celemu svetu a pokud se nejake nebezpeci objevi tak si s nim snadno poradi viz izolace Fidela,
    ci embargo na Venezuelu a Bolivii kdyz presidenty nemohli zlikvidovat jako Sadama a Kadaffiho.
    ===================================
    Podle nekterych ukazu Svetovy Kapitalisticky Poradek uz jede celosvetove naplno jen jeste nema pro LID sveta najmenovanou vladu, ale zato ty mistni presne jedou podle Tebou pripomenuteho Topolankova mustru.
    Jen s tim rozdilem ze treba mistni Topolanek v Klokanii (Abbott)kdyz sel do voleb sliboval az se z nej prasilo co toho fseho nasliboval, a nebyl tak blbej jako Topol aby to vykecal, ale zato to udelal.!!!

    Dokonce tu dosli uz tak daleko ze rekli ze muze byt i mnohem hure! Pravil mistni hlavni pokladnik :-(
    Jak? Tak ze si budeme muset pujcit a bude li to na velky urok bude to moc bolave !
    Dokonce na to ma I nevyratitelny argument a zddddvodneni.!
    Musim to udelat musim srovnat tu obrovskou zadluzenost do ktere nas socani behem sve vlady zavedli!
    Neni to stejne jako u vas ? cha cha cha :-(
    Ne aby vlady bohatce postavili do lajny, a ze budou to vlady ktere budou rozhodovat za jak velky urok bohatci pujcuji aby vlady konecne rekli A DOST BYLO VASI ZLODEJNY< UROKU Z UROKU KONEC DERIVATU KONEC PODVODNYCH PENEZ A NESPRAVEDLIVYCH DLUHU!
    Ktere vlada na svete dnes se odvazi rici KONEC DLUHOVEMU OTROCTVI ?

    V podstate s Tebou Tarasi souhlasim jak situaci vidis a popisujes , s malo vyhradou ze Tva vira v soc.dem a jeji navrat do posice vzniku kdy rekla kdyz se trhla od komousu ze za prava lidu chce bojovat demokratickou cestou ne nasilne jako komousi
    je vira vice nez naivni :-)
    cha cha cha
    Ani kdyby to nad Sobotkou u vas vyhral Hasek a Tejc, tak stale to budou stejne prodejne "defky" jako ty co o zavod privatizovaly v dobach vlad ODS nebo soc.dem.! Jedna banda horsi nez druha !
    Radeji sozumitelne napis co volice v CR privedlo k tomu ze soc. dem dostal az tak moc hlasu kdyz se vlastne az tak moc neodlisuje!
    Co naslibovali aby nakonec skutek utek?
    PS
    Tak nadherna nocni obloha plna hvezd co jsem videl ze soboty na nedeli byla k videni snad jen jeste za casu kdy se doma svitilo perolejkama :-)
    Mozna to jeste z detskych let pamatujes ?

    • taras2

      Pamatuju, Astře, táta byl hvězdář amatér a vodil mě večer na procházky a učil souhvězdí. Teď bydlím taky na vesnici, ale je to ze všech stran přesvětlený.

      • embecko

        Procital jsem ted jednu diskuzi na Weltu a hned jsem si na tebe vzpomenul, Tarasi. Tak jsem ti ten inkriminovany prispevek prelozil, v zasade plati nejen pro Spanelsko (clanek byl o podivuhodne az neschopne/ selhavajici spanelske justici):
        *
        Ve Spanelsku nedoslo nikdy ke zlomeni fasismu a nebyl nikdy spolecnosti zpracovan.
        Pravicova konzervativni vlada ma sve koreny ve fasismu a vedouci osobnosti byly bud samy aktivni ve fasisticke strane anebo jsou rodove sprizneny s fasistickymi politiky, ci alespon nasleduji fasistickou ideologickou linku.
        To se projevuje v zachazeni s narodnimi minoritami jako jsou Katalanci anebo Baskove.
        Ale take v pravnim radu, kde jsou projevy nevole vudci politikum trestany vezenim ci se znovu uvazuje o zavedeni zakazu potratu.
        V kazdem pripade ovsem socialiste ve Spanelsku zcela selhali. Ackoliv vladli po Frankove smrti mnoho let, nedokazali se s fasismem zasadne vyrovnat a ani v otazce korupce a postaveni se velkokapitalu nedokazali jit prikladem.
        *
        Tak mne napadlo, zda- li „nas“ problem nema jeste hlubsi koreny, nezli nejakou socialni nespravedlnost.

        • vittta

          A mohou vůbec socialisté vyhrát?
          V přímé konkurenci s penězi?
          Nebyla nakonec ta násilná,komunistická cesta jediná možná-a tím pádem je jediné možné vytváření nových elit?

          • embecko

            Ve Spanelich nejde ani tak o to, ze by socialiste vyhrali, ale ze zcela zapadli (pamatujete jeste na sileneho Zappatera?)
            Kvuli nemu volili Spanele, szirani velkokapitalem pravici (!)
            A stejne tak dopadly dnesni evropske volby: na cele care zvitezila evropska konzervativni pravice. Tedy ta frakce, ktera dela Evropanum nejvice vrasek na cele.
            A v Cesku zda se studenti opet volili babu s dedkem…nejak tomu nerozumim, asi do tehle doby nepatrim… :o)
            A aby nebylo malo, pak ukrajinsky lid, revoltujici proti korupci a oligarchum, si do cela statu zvolil oligarchu…asi toho maji uz plne zuby a chteji jenom pokoj, nic jineho.

            • vittta

              Nemyslel jsem jen Španělsko,Saxi.
              A v tom je podle mě základ celého „volebního neúspěchu“ „obyčejných slušných lidí“.
              Oni totiž ti obyčejní nemají koho volit…..
              Levice selhala a nejen to-zrazuje.

          • taras2

            Je asi třeba rozlišit komunismus a socialismus, witto. Komunismus (a nacizmus) vyhrál vždy po obrovských společenských otřesech, tj. po válce (1. i 2.) nebo hospodářské krizi. Socialismus se může dostat k moci i parlamentní cestou, která byla naznačena v těch (mnou už do omrzení) připomínaných létech 60 – 90 minulého století.

            Komunisti to podojili a oslabili tak levici na desetiletí.

            • vittta

              Levice ke svému znemožnění komunisty nepotřebuje.
              Co se vypráví o vyspělých zemích s „juvenilní“ justicí připomíná spíše pokusy Makarenka (nebo jak se jmenoval) než nějakou svobodu.

              Na komunisty to lze ale svést.
              Myslím,že nemáš pravdu,v 60-90 létech by se celá levice bez komunistického bloku ani neusrala!
              Jakmile bylo „nebezpečí komunismu“ zažehnáno,našla si levice jinou zábavu,jak starost o nějaké socialně-demokratické myšlenky.

              • taras2

                Ale kdež, Witto, sociální demokracie oněch let, reprezentovaná v Německu posloupností kancléřů Brandt, Schmidt, ve Francii Mitterrandem, ve Švédsko Palmem, v Rakousku Kreiskym a v Anglii Majorem (pravda, kapku trumbelínovatým), s ruskými komunisty neměla vůbec nic společného. Jediný vstřícný krok vůči sovětskému bloku udělal Brandt svojí Ostpolitik, ale už následník Schmidt tohle gesto zrušil tzv. Dvojím rozhodnutím NATO. Ale ve vnitřní politice spolupracovali s odbory a dělali solidní sociální politiku. Sociální demokrati dle předpisu. Teprve nástupem Schrödera a Blaira a globálního kapitalismu se to zmrvilo.

                • vittta

                  Netvrdím,že měli něco společného s ruskými komunisty,(sovětskými)tvrdím,že je nechali „dýchat“ velkokapitalisté jen a jen proto,že v SSSR ti komunisté byli.
                  A nejen dýchat,ještě je podporovali.
                  Jakmile je podporovat přestali a dokonce začali pletichařit proti nim-levice se zhroutila.

                  Já nevím,jak to bylo-ale multikulti politika,gender problémy,juvenilní justice,homosexuální práva (apod)-to bylo podle mě levici podstrčeno,podpořili se doslovní idioti s nadšenými názory,radikálové práv sádrových trpaslíků,šílené feministky a kdovíkdo ještě-a celá levice se stoletou tradicí bojů upadla do totální křeče naprostého debilismu.

                  Já jsem si kolikrát jen tak z legrace psal s nadšenými multikulturisty či podobnými individui-a mají VŠICHNI jedno společné.
                  To je bez legrace jak přes kopírák-dokud si myslí,že jsem svinský fašista a ještě blbec,vytahují se jak žáci ZŠ,argumentují frázemi nebo prostě čulíkismem-jakousi biblickou pravdou.(nevím,jestli tohle můžeš pochopit,musel by ses bavit s věřícím o bibli,to si nedovede NIKDO kdo to nezažil vůbec představit,co to je fanatismus….tichý fanatismus)
                  Po té,co je vyvedu z omylu skončí ve stejném bodě-co bude reálně společnost z „toho“ mít,jaký je vlastně jejich cíl.
                  Už neodpoví.
                  Nevědí to,nemohou dokázat žádný úspěch,znají jen „cestu“ ale do cíle nevidí a nezajímá je.

                  Já nejsem levičák-ale myslím si,že levice je nutná pro blaho celku,sociálně demokratické myšlenky jsou vznešené a správné.
                  Také mám rád levičáky,s levičáky se dá pokecat,s pravičáky to vesměs není naprosto možné.

                  Ale „levici“ nevedou levičáci ale snílci a duševně choří idioti,když je čtu,svírá se mi žaludek,protože tuším,kam to povede a každý to tuší,kdo není úplně mimo.

                    • Janika

                      Já taky, tenhle komentář se vittovi povedl. Pobavilo mě to „svinský fašista a ještě blbec“ :-)).

                      To, že se s pravičáky nedá pokecat – níže píše Kamil opak, chtěla jsem s ním polemizovat, ale pak se mi nějak nechtělo. Ono na tom založení levicovém či pravicovém skutečně je něco osobnostně hlubšího. Ne nadarmo existuje pojem „levicový intelektuál“, označující už před více než stoletím rozevlátou figuru v plášti a s širokým kloboukem, snící o lepším životě pro všechny. No a pravičák sní o lepším jen pro sebe, tak o čem se s ním bavit – klidně o počasí a tak podobně, ale pak rychle prchnout.
                      Ale jinak si myslím, že taky nejsem žádný levičák. Asi proto, že občas jsem přesvědčená, že jeden život může být cennější, než milióny dalších, a pro další podobné pro levici nepřijatelné názory :-).

            • embecko

              Socialismus na Zapade se dostal k moci bolsevickou revolucni cestou z Ruska, tarasi. Bez ruskych komunistu, jak pise vittta, by zapadni socdem nechala v 68 uz strilet do lidi, jako za Republiky rad.

              • taras2

                Viz odpověď wittovi. Jak se sakra mohl sociáldemokratismus dostat k moci bolševickou cestou, když Stalin v třicátých letech označil sociální demokracii za hlavního nepřítele komunistu (razil pro ni termín „sociálfašismus“, horšího, než byli fašisti.

                • embecko

                  Zapadni socdem se zasadnim zpusobem podilely na potlaceni komunistickych stran (napr. na zakazu nemecke v roce 1956), ci na jejich mutaci ve strany eurokomunisticke (viz heslo „eurokomunismus“ na wiki). Za to jim velkokapital umoznil vest nahradni socialistickou politiku. Kdyz cte clovek povalecnou historii socialistickeho hnuti na Zapade, tak je to jedna velka tragedie. Nekde na to sli primo hnedymi prevraty, jinde infiltraci, vydiranim a zastrasovanim…a soubezne s tim budovala lumpenproletarska socdem sve socialni kralovstvi, skrze nej zajistovala vyrobcum financne silnou tridu konzumentu.
                  Jsem prekvapeny tim, ze tohle musim psat jeste v roce 2014 :o)

                  „Podíl paramilitantní organizace Gladio, vytvořené složkami NATO, a tajné lóže P2 (Propaganda due), které teroristickými akcemi v 60.-80. letech minulého století spoluvytvářely v Itálii tzv. „strategii napětí“ a manipulovaly tak veřejnost proti sílící PCI (Italske komunisticke strane) a uzavření historického kompromisu, nebyl vyvrácen. Paradoxně, spoluzakladatelem italské sekce Gladia byl nastupující ministr vnitra, budoucí prezident Itálie a Berlinguerův bratranec, Francesco Cossiga. Nový socialistický prezident Giovanni Leone, podporovaný též PCI, nenaplnil očekávání komunistů a nepřizval je k sestavení vlády.“
                  Viz heslo Enrico Berlinguer na wikii.

                  • taras2

                    Asi si to půjdeme vyříkat do hostince U Kaštanu. O to, co jsi napsal v 16:04 se nehádám, řeč ale byla o tom, že „Socialismus na Zapade se dostal k moci bolsevickou revolucni cestou z Ruska, tarasi. Bez ruskych komunistu, jak pise vittta, by zapadni socdem nechala v 68 uz strilet do lidi, jako za Republiky rad.(sax)“ Na což navazovalo Wittovo „Myslím,že nemáš pravdu,v 60-90 létech by se celá levice bez komunistického bloku ani neusrala!“

                    A na tohle vaše fantazírování jsem reagoval poznámkou, že nepřátelství mezi komunisty a socdem generoval Stalin skrze Kominternu a zakázal např. německým komunistům v kritických třicátých létech spolupracovat se sociálními demokraty, což přispělo k nástupu Hitlera k moci. Že se předtím socani (Ebert) chovali k ruďochům zákeřně až zrádně, o tom není sporu.

                    Po 2. sv. válce ale už byla spolupráce na levici vyloučena, když vycházela na světlo bóží ta svinstva, která spáchal Stalin v Rusku a po poválečné zkušenosti s povstáním v Německu počátkem padesátých let, v Maďarsku v jejich polovině a u nás v osmašedesátým. Systém gerontoidních blbů typu Brežněv, Gomulka, Caušesku, Živkov, Ulbricht s Honeckerem a naší hvězdné normalizační sestavy byl se západním politickým systémem zcela nekompatibilní, a to i se západními socdem stranami. Bavit se nimi bylo pro ostudu. Proto nevycházely ani pokusy o spolupráci, např. helsinky, když soudruzi tam podepsali humanitární koš a sotva přijeli dom, už posílali rozrušené partajní základně vzkazy, že to stejně nebudou dodržovat. A taky nedodržovali.

                    • embecko

                      Tak to jsme spatne oba pochopili to moje „cestou bolseviku v Rusku“:
                      Ja to myslel tak, ze kdyby nebylo ruskych bolseviku, tak se zadny socialni zazrak na Zapade konat nebude a socdem bude normalne strilet do delniku.
                      Ovsem ted v Rusku zadni bolsevici nejsou…

                  • vittta

                    A-ha…
                    No,před chvílí jsem něco podobného napsal,jestli se dobře chápeme.(o „povolení“ západní levice velkokapitálem a když nebyla potřeba,pak došlo na její ideologickou likvidaci)

                    • Kamil Mudra

                      Souhlas s tím co píšete výše, vittto, až na jedno: Žádné „povolení“ se nekonalo. Velkokapitalisté pletichařili vždy a po pádu socialistického bloku (důsledek pletichaření) už likvidují levici zcela bez obalu. Nikdy ji nepotřebovali k ničemu jinému než jako „komunistického strašáka“ pro své potenciální „malověrné“.
                      No a jinak: s mnohými (dokonce i fanatickými) pravičáky se dá dobře pokecat – když vynecháte politiku . :-)

                    • Kamil Mudra

                      Hmm. A kdo a komu ta povolení, před pádem socialistického bloku, vydával? Kapitalisté médiím? Ta přece psala o železné oponě, ostnatých drátech a uprchlících z východu na západ (se zdůrazněním že naopak k tomu nedochází) naprosto svobodně, aniž by nějaké povolení potřebovala. Pro běžného, naše země nenavštěvujícího západního občana, to bylo dostatečným argumentem aby „u sebe doma“ přehlédl stávky, nezaměstnanost, gheta a žebráky v ulicích. No a západní politici si na „mediální plotně“ také rádi přihřívali polívčičku. Velkokapitál se „držel zpátky“ jen proto aby veřejnost nezačala pošilhávat směrem na východ a na lidi nepřicházely takové „kacířské myšlenky“ jako: „Možná na tom socialismu přece jen něco je“.

                      Levicově orientované strany mají povolenu činnost stejně jako dřív. Jen si z jejich působení velkokapitál nedělá „těžkou hlavu“ protože už není kam pošilhávat a o tom co už není vidět se dá nalhat cokoli. Což zhusta předvádějí naše média, aniž by jim působila starost ta okolnost, že lidé kteří bývalý režim zažili stále ještě nevymřeli a tedy dokáží rozpoznat když se jim lže do očí.

                      Pokud jsem to správně pochopil, tak vittta to povolení myslel tak, že západ toleroval svoji levici proto že jí mohl podstrčit multikulti politiku, gender problémy, juvenilní justici, homosexuální práva …
                      No a já si myslím že na tohle západ levici nepotřeboval, protože jde o záležitosti související se svobodou a demokracií a tyhle ideály si vzala „pod patronát“ pravice. Tedy ani extrémy toho druhu nemohly být označovány za levicové.

                      Komunistický strašák měl podobu nedemokratickou a nesvobodnou. Číhal za plotem a řinčel zbraněmi aby všem vzal možnost svobodně nakládat se svým životem. Ale byl užitečný za tím plotem – ne doma. Dost důvodů k tomu k tomu, aby nebyl podporován ten kdo by se mu „snažil odemknout“.

                    • vittta

                      Je to určité nepochopení,Kamile a takto to úplně mění základní myšlenku.
                      Vlastně bych si takovým výkladem připadal jako blbec.
                      Já to myslel tak,že levici velkokapitál podporoval třeba tím,že finančně podporoval sociální stát-aby na tom lidé byli lépe,jak za tou železnou oponou.(dodnes z toho žijí-podobně jako komunisté žili do značné míry z minulosti-ale jak o něco lidé přijdou,už to zpět nedostanou-a oni o to postupně přicházejí)
                      Co se týká těch multikulti a gender potíží,ty nebyly před r.1989 nijak zvlášť podporovány, (byl to takový trénink) spíše to sociálno.

                      Po pádu železné opony naopak tyto aktivity podporovány byly a vedly celkem předvídatelně levici k ideologickému i praktickému pádu.(rozštěpení na levici a pseudolevici)

                      To se podle mě dělá tak,(alespoň já bych to tak dělal),že se podporují různí jednotlivci a jiní nepodporují.
                      Politiku skupiny podle mě dělá jednotlivec,výrazný a charismatický.
                      Pokud finančně i mediálně podpořím skutečného levičáka se sociální vizí,skupina se k němu připojí a on bude skutečně tyto vize naplňovat,tím spíš,když mu nebude nikdo moc házet klacky pod nohy.

                      Pokud naopak takového člověka nějak dehonestuji,vystavím ho tlaku-a naopak podpořím nějakého fanatika dětských práv,či multikulti šílence-bude i on naplňovat své vize.tím spíš,když mu v tom pomohu.
                      Také tady nejde o nějakou levici či pravici,s těmito pojmy se dá virglovat dle libosti a mohu i směru vesměs levicových aktivit vnutit nálepku pravicovosti tak dokonale,až sami uvěří,že pravičáky jsou.
                      Víš co kovaných pravičáků podporuje zákaz kouření i na silnici?
                      A ještě u toho mluví o svobodě jednotlivce.

                      Tady hovoříme o politickém směru-né jak je označován.
                      Tedy levice klade důraz na sociálno a řád,pravice na svobody jednotlivce a osobní aktivity bez omezení.

                      Chudých a trpících je všude dost,jen je budu ukazovat a to ty,kteří se hodí-chudí a trpící klidně dojmou 80% populace,jakkoliv se z nich polovina považuje za levičáky a druhá za pravičáky.

                      Levici (tu skutečnou) nejde reálně zničit,to kapouši vědí-lze jí ale nasměrovat na příslušná témata,resp jí lze nasměrovat k myšlenkové degeneraci.
                      Tím jí samozřejmě fakticky nezničí-ale levice bude odsunuta na okraj zájmu a označena za extrém.
                      Také si myslím,že každý politický směr je autodestruktivní sám o sobě.
                      K autodestrukci dochází v případě,že se tomu směru podaří naplnit do značné míry své vize.
                      Pak začínají vymýšlet „píčoviny“.

                      Tímto jednoduchým způsobem si troufám tvrdit,že za jediné volební období naprosto ovládnu politickou situaci v jakékoliv zemi.
                      Peníze,tajná služba,která mi vytipuje lídry,média-a také přihlédnutí k dějinám té země.
                      Nepohodlné nechám nenápadně zavraždit.

                      Například kdyby někdo podpořil v NSDAP poživačného Göringa,těžko vy kdy došlo k nějaké válce.
                      Kdyby někdo podpořil Röhma,pak by se tento skutečný revolucionář staral spíše o vnitřní situaci v Německu a změnu společenského řádu.(skutečnou)
                      Hitler bylo jiné kafe.
                      Ten změnil společenský řád jen na oko,všechno směřovalo k imperiálním výbojům,na které Německo nemělo zdroje.
                      Německo bylo jako nebezpečný konkurent zcela zničeno.

                      Působí to dost neuceleně,pořád jsem tam něco doplňoval…snad to povede k lepšímu pochopení mých myšlenek.

                    • Kamil Mudra

                      Rozumím. Pan kapitalista se krotil protože na dost velkém kusu světa působila konkurenční ideologie, zastoupená silným hráčem. Ne že by podporoval levici ale byl vstřícnější sociálnu aby nenasíral lidi nad únosnou mez, protože se necítil dost pevný v kramflecích aby ustál případné sociální bouře, které by konkurenční hráč jistě ochotně podpořil. Kapík taktizoval, pletichařil ale neodvážil se dát nepokrytě najevo čeho chce dosáhnout.
                      Pokud to bylo myšleno takto – pak to vidíme stejně.

        • taras2

          Samozřejmě, že má problém hlubší kořeny, Saxi, esenciální špatnost lidského tvora. My jsme schopni popravit i Syna Božího, který přišel spasit lidstvo, tak co lze asi očekávat od téhle bestie? Všiml ses jistě, že vývojový trend preferuje otevřenou a tolerovanou (pokud ne rovnou podporovanou a oslavovanou) špatnost? Mladá generace je vychovávána k absolutní necitelnosti ke zločinu a k násilí. K sobeckosti a asociálnímu chování. V těchhle debatách nefiguruje jediný účastník pod třicet let a myslím, že ani pod čtyřicet. Oni na tyhle besedy o morálce a humanitě prostě serou.

          • Astr

            V těchhle debatách nefiguruje jediný účastník pod třicet let a myslím, že ani pod čtyřicet. Oni na tyhle besedy o morálce a humanitě prostě serou.
            =========================
            Protoze jsou presvedceni ze u nohou jim lezi svet a oni na ceste ho dobyvat se nejakymi stareckymi otazkami lidskosti nemaji vubec cas se zabyvat!
            Proto na ne neslysi,, vubec je to neoslovuje, coz me vede k zaveru a to az tak kacirskemu, ze prave proto ze se Stvoriteli clovek nepoved, mel by clovek zasahnout sam
            Jit sam do sebe a ty vlastnosti ktere je sam schopen videt jako spatne nejakym zpusobem sam regulovat.
            Pokud misto toho na nich zkousi postavit fungovani spolecnosti a to I presto ze to je vyhodne jen pro mensinu a vetsina trpi, pak je to cesta do pekel a ne ke svetlym zitrkum a nedobre to skonci

            Jen diky tomu ze spatne vlastnosti cloveku vladnou dnes vladne nazor ze nad jedince neni
            a nejvyssim cilem je jen jeho chteni.
            To vzdy koncilo a melo krvave probuzeni.
            Opet jako v minulosti I dnes se ceka az mocipani opet vyhlasi ze jine reseni nez valka neni ?
            V cem vlastne a zasadne lisi se mocipanovo od obycejneho cloveka chteni ?

          • Kamil Mudra

            „Oni na tyhle besedy o morálce a humanitě prostě serou.“ Já myslím, Tarasi, že neserou. Ti kteří k takovým debatám inklinují mají prostě svoje besedy. A ti kteří neinklinují se od takových besed drží stranou nezávisle na věku. Copak my jsme byli jiní? Pokud už nás někdo ze starších zaujal nějakými svými konkrétními zkušenostmi tak jsme z něj „vycucli moudra“ abychom je pak dali do placu při pokecu mezi svými vrstevníky ale (až na sporadické výjimky) nezvali jsme si ho mezi nás aby nám „dával školení“. Chtěli jsme si svoje „světonázory“ rozebrat po svém a nestáli jsme o to aby nám při tom někdo z pozice své „výševěkosti“ dělal arbitra. Když nepočítám příbuzenstvo a rodinu, tak jsme si, stran kontaktu s tou „starší generací“, vystačili v rámci zaměstnání, maximálně tak ještě při sdílení nějaké společné záliby (rybaření, sport, spolek dobrovolných hasičů, technika ve Svazarmu atp.). Ale to zpravidla nebylo o nějakém „filozofování“, že? Dost pochybuji o tom že by to někdy bylo jinak. A nebo že někdy bude.

            Toho vývojového trendu, který zmiňuješ, si asi musí všimnout každý kdo má oči k vidění a uši k slyšení. Nejde ale (alespoň ve většině) o trend rodičovský, ti doma sobce a asociála mít nechtějí. Dokonce ani ti, kteří se snaží ze svých ratolestí vychovat „tvrďáky“, nepočítají (naivně samozřejmě) s tím že by se jim to mohlo vrátit. Očekávají že se k nim a svým kamarádům bude dítko i v dospělosti chovat poctivě a nesobecky. Ten trend je nastolený politiky (potažmo médii) a tou částí podnikatelské sféry která z lidských negativ těží. Politiky proto že to poslední oč stojí je lidská soudržnost, podnikateli proto že jakákoli rivalita, závist, pohodlnost a touha po úniku z reality prospívá kšeftu. Tedy, ne že by se nějak obecně, slovy Astra, „člověk nepovedl“. Jsou povedení i nepovedení. Bohužel – ti nepovedení mají nad povedenými navrch. Postrádají zábrany které jsou vlastní těm povedeným a to je zvýhodňuje natolik že, pro dosažení úspěchu, nemusí ani ty povedené převyšovat počtem.

            • taras2

              Kamile, asi jsi přehlédl, že jsem mluvil o dvacetiletých a třicátnících, nikoliv o juvenilech. Neúčast téhle věkové kategorie už dospělých lidí ve vážných politických diskuzích je zarážející, jejich politická nezralost ohromující a neschopnost rozumně diskutovat směšná. Potkal jsem se s nimi na iDnesu, jsou schopni jenom vykřikovat hesla, houfovat se do smeček s tendencí šikanovat nositele jiných názorů a plivat jedovaté sliny. Přitom jsou exkluzivním obrazem občanské výchovy ve školách i v médiích po listopadu.

              • Astr

                Pane Mudra zadnou radost z toho nemam ale na tom ze se clovek Stvoriteli nepoved nemohu slevit ani carku, jen se divim ze Vy nevidite jak moc si lide za celou dobu existence a historie lidstva ruzne naublizovali ba dokonce I s potesenim se zabijeli a zabilji dodnes a Vy to presto nevidite az moc pesimisticky?

                Tedy, ne že by se nějak obecně, slovy Astra, “člověk nepovedl”. Jsou povedení i nepovedení. Bohužel – ti nepovedení mají nad povedenými navrch. Postrádají zábrany které jsou vlastní těm povedeným a to je zvýhodňuje natolik že, pro dosažení úspěchu, nemusí ani ty povedené převyšovat počtem.

                neboli nepovedenych sice mensina, taktez povedenych businessmanu mensina trpicich lidi na svete vetsina ale jede to vesele dal :-(
                Obcas to nejakou krizi a valkou nakrmi a tak stale dal aby se blby lid vice bal, a mene se za sva prava bral. hlavne mnoho moudrych reci o tom ze ve spravne trzni spolecnosti by se kazdy mel o sebe sam co nejlepe postarat a nezadat to od spolecnosti!
                Realitou je politicke panoptikum viz posledni volby s minimalni ucasti a volba nohama je presnym obrazem nazoru vetsinoveho obcanstva!
                Ze jenom par lidi se nepovedlo?
                Stale dost na to aby po celou dobu existence lidsta pretvareli svet k obrazu svemu :-(

                • Kamil Mudra

                  Astře, vidím pesimisticky to že mají nepovedení (tj. bezohlední sobci) navrch před povedenými, přestože, jak se domnívám, je povedených (tj. lidí se sociálním cítěním) podstatně více. Což je vidět na tom jak moc si lide za celou dobu existence a historie lidstva ruzne naublizovali ba dokonce I s potesenim se zabijeli a zabilji dodnes. tak že to samozřejmě vidím také. Povedenost či nepovedenost rozlišuji pouze podle kritérií uvedených v závorkách, protože vše ostatní už se tříbí během interakcí uvnitř živočišného druhu.
                  Ale souhlasím s vámi že se jich nepovedlo „Stale dost na to aby po celou dobu existence lidstva pretvareli svet k obrazu svemu“ :-(

              • Kamil Mudra

                Tarasi, měl jsem na mysli (u naší generace) věkové rozpětí řekněme tak mezi 17 a 30 lety. U chlapů bych to klidně charakterizoval i jako „od vojny (dřive) nebo „vejšky“ (nyní) do založení rodiny“ protože tahle událost většině z nich trochu „zamíchá priority“. Ženským samozřejmě také ale ty tolik k takovým besedám netíhnou.

                Řekl bych že teď, v době internetových diskusí, je neúčast (nebo hodně malá účast) téhle věkové kategorie do značné míry vysvětlitelná Astrovou větou: „Protoze jsou presvedceni ze u nohou jim lezi svet a oni na ceste ho dobyvat se nejakymi stareckymi otazkami lidskosti nemaji vubec cas se zabyvat!“ Ta šťastněší menšina „roztahuje křídla nad světem u nohou“ a méně šťastná většina si začíná uvědomovat že je, v boji o žvanec, pořádný zobák důležitější než ta křídla. Ale jak jedni tak i druzí prostě nemají čas na nějaké „klapání zobákem na prázdno během filozofování o životě“.

                Uvědom si že naše generace ten čas měla. Mohli jsme být na cokoli nasraní sebevíc ale co se týče existenčního zázemí, měli jsme svý jistý i kdybychom byli úplní lemplové. Mohli jsme nerušeně „drbat život a politicky dozrávat“ aniž bychom se zatěžovali myšlenkami na důchod, otázkami zda si vzít či nevzít hypotéku a sháněním práce.

                Stejná věková kategorie je dnes v úplně jiné situaci. Na besedy si najdou čas spíše ti co jsou díky konexím nebo majetku za vodou a nebo právě ti nezralí co si ještě nestačili pořádně uvědomit co je v životě čeká. Tak se nediv s čím se potkáváš. Ti zralejší makaj na sobě a na svým životě a neztrácejí čas nějakým kecáním na internetu, protože je jim jasné že tím své problémy stejně nevyřeší. A samozřejmě nejen do třiceti ale i potom.

                • Astr

                  Pane Mudra Vas pohled na dnesni mladou generaci je asi podobny jako Tarasuv ci muj, je to tak, to proste nelze nevidet, ale jen s tim malym rozdilem ze Taras Prudas je z toho ne li az nasratej v rozmeru vetsim nez malem tak alespon vice znechucenej a to vic nez dost a vic nez Vy.
                  Tyhle postoje jak dobre vite ovlivnuje vice veci , predevsim beh zivota a tak se nedivte ani vetsimu znechuceni ze az k porovnani neni.
                  Byla ruzne svetla minulost a monosti v ni, treba kdyz Vy jste si cestoval I za sociku relativne svobodne jini meli problem jen pres hranici k DDRonum. Stejne tak se ruzne rysuje pred ruznymimi mladymi ruzne ruzova budoucnost :-(
                  Co resi mlada generace dnes a co jsme videli pred sebou v dobach naseho mladi je samozrejme tezko srovnatelne.
                  Navic jak dejiny ukazuji ze homosapiens je v nekterych smerech tvor s velmi snizenou prizpusobivosti.
                  Staci pohlednout na jeho postoje mysleni az po pudy nejnizsi v porovnani pred 2 ci vice tisici lety a dnes.
                  Nic dlouho nic pak nekolik kupek hnoje jak rikali nasi predkove a zmeny v mysleni nikde!
                  Jakoby s nim nic nehnulo a nehne, zato po technicke strance staci blba mackatkokecaci krabicka ci vobrazky co si na stene podobu menej a ejhle jak rychle homouse zmenej A pak ze prej Pan tvorstva.
                  Kulo, zatim jen otrok TRHu az je z toho jedem k vrhu ale jini jsou nadseni to tem co staci plnej bruch a par dollacu ci eur v keseni.
                  Se pak nedifte ze je na svete vice bjesneni a trapeni nez radostneho tanceni.

                  • Kamil Mudra

                    Nojo, Astře, když my na tu povedenost/nepovedenost nemáme jiné měřítko než sebe samé. Srovnávat se se zvířaty nemá smysl – to je jiná liga. Tak že se můžeme srovnávat jen s tím co jsme dokázali a nebo naopak podělali ale pokaždé jsme to jenom my. Jsou lidské výtvory, výkony a případy sebeobětování i odvahy nad jakými se tají dech. Jsou případy tuposti i krutosti nad jakými se tají také – ovšem úplně jinak. Ale jak v dobrém tak i ve špatném, za vším stojí člověk. Nemůžete ho, celkově jako bytost, hodnotit jenom podle jeho temné nebo naopak světlé stránky. Vlastně ho nemůžete hodnotit vůbec protože nemáte k dispozici nějaký „výchozí projekt“ Stvořitele.

                    Můžete hodnotit sebe sama v konfrontaci s vlastní představou toho jaký byste chtěl být a „známkovat se“, nakolik jste se té představě přiblížil. Můžete se snažit přizpůsobit jiné lidi té svojí představě a hodnotit úspěšnost své snahy. Ale to je asi tak všechno co můžete a nic vám to neřekne o tom nakolik je lidstvo povedené.

                    Ve srovnání s takovou Latimérií nebo žraloky jsme tu kratičkou chvíli. Kdo ví čím vším si ještě musíme projít a co se z nás „vyklube“. Třeba máme jen tu smůlu že žijeme v temném období našeho vývoje, které se našim vzdáleným potomkům bude jevit jako kapitola co budou v učebnici dějepisu raději přeskakovat aby se zbavili pocitu studu. A nebo také nebudou žádní vzdálení potomci a archeologové příštího inteligentního druhu budou nevěřícně kroutit hlavou (nebo něčím jiným) jak blbě jsme tu svoji kratičkou existenci pojali a sami si přivodili zánik.
                    Všechno je možné.

                    • taras2

                      Ono totiž v souvislosti s lidským druhem nemá cenu se zabývat nebezpečím, které životu hrozí například od pádu asteroidu, nebo výbuchem megasopky, což jsou události, jejichž četnost se počítá v desítkách milionů let a skoro jistě se jim vyhneme. To samé platí pro změny klimatu, ty chodí v desetiticíciletých periodách a rozhodně nejsou způsobeny lidskou činností. Co je ale téměř jisté je to, že se zničíme sami, díky jadernému konfliktu, při němž bude odpáleno vše, co je v silech. A zcela kritické momenty, předehry katastrofické události, chodí v odstupu desítky let a za mého života už jsem jich zažil zhruba sedm, to o kterých se ví. Tedy pravděpodobnost, že se ještě v tomto století lidstvo úplně nebo částečně vyhubí, je značná, zhruba třicetiprocentní. To by si měli uvědomit všichni, kteří chodí volit příznivce zatlačování Ruska, Vondry, Schwarzenbergy, Havly, Bushity a jejich poskoky. Neboť Ivani v tomhle přetlačování vždy tahali za kratší konec.

                      Co se mladé generace týká, možná jsme svědky přírodovědného fenoménu, kterému se říká adaptace: protože v době rozvinutého globálního kapitalismu přežijou jenom ty největší svině, tak se tomuto faktu přizpůsobuje chování mladší generací a to i výchovou a kulturně.

  13. Astr

    Cim vice bude kapous a jeho TRH tlacit a lide tomu prizpusobovat az do podoby stale vetsi nesnesitelnosti pro stale vice a vice lidi a cestou kterou se to ubira tedy utahovani opasku pro vetsinu,
    bude to jen viteztvi bezohlednosti v boji o preziti.
    Pan Mudra sice spravne rika ze lidske skutky pomerujeme zase jen ve srovnani s jinymi a tak nam vychazi ona podoba dobra a zla co doprovazi lidstvo po dobu jeho kratke existence.
    Vseho do casu plati pro cely nam znamy vesmirny rozmer, Prikladnou ukazkou docasne historie budiz existence obdobi velejesteru. Nekolik million let si vegetovali nez matka Priroda ukoncila jejich existence. Clovek misto aby nastoupil tu jedinou spravnou cestu tu spolecnou Vesmirnou, nevyuziva a nepouziva technickeho pokroku k ceste za lepsim zivotem ale dava se na cestu zivota ci nezivota s prstem na tlacitku mozneho sebezniceni. Sam pripraven urychlit konec, bez cekani na matku Prirodu .
    Co nabizi ti kteri usiluji o Novy Svetovy Poradek ? Strach, nejistotu, nelitostny boj o preziti! Na ceste kam ?
    Ze netreba nic nabizet? Ze staci jen spotreba zbytecnosti FSEHO druhu na dnes svetu vladnoucim TRHu ?

  14. embecko

    „Kamkoli euroamerický imperialismus vyráží expandovat, sází na ´lůzu planety´ – kmenové gangy v Libyi, fundamentalistické teroristy v Sýrii a neonacisty na Ukrajině.“ Není to náhoda, nýbrž „nevyhnutelná volba“. „Domácí výrobce, dělníky, běžné občany“ ženou „imperiální války do ´autodestrukce´, ať už dopadnou jakkoli“. Proto se „stavitelé impéria orientují na ´marginální skupiny´“. Ty se pak omylem považují za „jejich strategické spojence“.
    http://stripkyzesveta.cz/cz/media/775/james-petras-high-tech-luza-planety-novy-mocensky-blok
    Tohle je moc dobry clanek…

  15. Astr

    Vyborny odkaz Saxi :-)

    Postup kapitalismu v 21. století staví na svazku nejpokročilejších technologií i jejich mediálních aplikací s nejreakčnějšími politickými a společenskými lídry i ideologiemi.“

    Nový mocenský blok se rodí v globálním měřítku. Už předvádí svou muskulaturu. Je u moci Turecku, na Ukrajině i v Izraeli.a nyni take v Indii Spojuje velkobyznys, technokraty a etno-religiózní fašisty. Prosazuje neomezenou kapitalistickou expanzi, spjatou s euromaerickým imperialismem.“

    Expanze „euroamerického impéria je špinavý byznys“. Jeho „političtí lídři předstírají vznešené cíle a morální výšiny“. „Soldatesku, kterou zaměstnávají, tvoří páchnoucí směska ozbrojených gangsterů, mediálních verbálních atentátníků i vysoce kvalifikovaných mezinárodních právníků, odírajících oběti a snímajících vinu z imperiálních kriminálníků.“

    Právě tato „spodina z jatek“ dostala v minulých letech za úkol „likvidovat politickou konkurenci v Libyi, Sýrii a na Ukrajině“. Síly, předstírající liberální krédo, tu pokaždé rychle přečíslila „fundamentalistická chátra“.

    Na Ukrajině drží euroamerické špičky ochrannou ruku nad „juntou servilních neoliberálních technokratů, oligarchických kleptokratů a neonacistů“. „Svoboda“ a „Pravý sektor“ jsou jejich společnou „´armádou šoku´, úkolovanou svrhnout vládu, vzešlou z voleb, zmasakrovat federalistické demokraty v Oděse a na východní Ukrajině a zaštítit oligarchy, které jim sloužící junta jmenovala ´gubernátory´“.

    Impérium však strategické spojence nemá.“ Má „jen strategické zájmy“. Své „taktické aliance“ udržuje, „jen dokud daný stát neovládne a neeliminuje své odpůrce“. Své „taktické spojence“ pouští k vodě hned nato. Když pak někteří z nich usoudí, že by se měl „omezit prostor pro zahraniční kapitál“ – či dokonce „redukovat imperiální nadvláda nad zdroji země“ – čeká je „subalterní role“. „Kladou-li odpor, končí jako oběti atentátu nebo za mřížemi.“