Mrouskání umělců

Napsal Baron Le Samedi

Umělecká obec – tedy ta její část, která se ještě nedosti ztrapnila písněmi „kníže má k lidu blíže“ opět prý vystoupila s vyjádřeními, v nichž prahne po -tentokrát- amerických kocourcích v plné polní, kteří by měli vyplnit prázdný prostor v české kotlině, anžto žádný vojenskosmluvní okupant už v srdci Čech a Moravy nebyl nejméně třiadvacet let.

Nepřekvapilo mne, že se k výzvě přidal pan Navrátil, záporný a směšný hrdina z Básníků, svádící lásku hlavního hrdiny Štěpána. Překvapilo mne, že se opět přidali zpěváci a zpěvačky.

Možná, když už v Česku zavládly parametry poněkud zvrácené, a původním majitelům fabrik, znárodněných v roce 1948 se vyplácela hodnota továren k roku 1984, a vyplácela se podle velikosti zhodnocené fabriky (třeba Svit), navíc ze zlata národa, možná by nebylo od věci i jiné vyrovnání. Co kdyby dotčení zpěváci a pěvušky řádně vrátili všechny příjmy, pocházející z nelegálního převzetí a užívání západních melodií a textů? Přirozeně, zhodnocené o poplatky, které jim za ta léta agentury poctivě zasílaly? Až by pěvušky (a teď třeba myslím paní Filipovskou a píseň Lee Hazelwooda Sand, zpívanou s N. Sinatrovou) vrátily, co získaly, měly by právo na jalové moralizování.

Že se v celé východní Evropě bez úhrad neoprávněně užívaly melodie, prodávané pak na deskách, festivalech, vystoupeních, je známo. A známo je, že slovy těchto moralizátorů-Nádeníčků – co bylo ukradeno, musí být vráceno. Tož, hybaj a vrať profit, pěvče. A pak národu raď.

***

Nancy Sinatrová je jednou z „nejkopírovanějších“ zpěvaček světa zvláště našimi „pěvci“.

 

Advertisements

83 comments

  1. Janika

    Jak já tu písničku a její českou interpretku měla ráda! Teď, když ji slyším v rádiu skřehotat, jak za těch komoušů byli perzekuovaní, a že to cpe všude, kde dostane možnost promluvit, tak ji bleskurychle vypínám.
    A Pavlínka, skoro se chce říct, že dělá otci ostudu. Jenže – co my víme, že by dneska říkal on. Myslím, že jsme si ty herce a zpěváky idealizovali – a oni jsou to přitom taková verbež. Škodí sami sobě, udělali by líp, kdyby prostě mlčeli a hleděli si svého.

    • Kamil Mudra

      No, zrovna Yvonne Přenosilová si té persekuce moc dlouho „neužívala“ protože emigrovala ještě jako čiperná „jednadvacítka“. A to po několika úspěšných letech, během kterých se i podívala (pracovně) na tři týdny do Londýna, což zrovna nesvědčí o nějakém politickém pronásledování.
      Ale také se mi líbila. Hlasem i zjevem.
      A Pavlína Filipovská? Ta byla protekčním dítkem i v očích svých kolegů.
      Ovšem kdyby měli naši zpěváci a pěvušky vracet výše zmíněné příjmy – to by se tedy prohli! :-)
      Takových výjimek, jako třeba Olympic, bylo opravdu málo.
      No… z politických postojů velké části naší umělecké obce se mi dělá nanic už dlouho. A někteří jednotlivci mne vyloženě zklamali – až ke smutku :-(

      • brtnikvbrlohu

        Mno Yvonka že by emigrovala – ona se jen přivdala s vidinou lepšího bydla – ale že by udělala díru do světa :)
        Asi jako Valdemar

    • BARON LE SAMEDI

      https://www.youtube.com/watch?v=45RL3c1oVRg&feature=kp no, dcera generála v Novotného režimu, v 18ti vystupující v londýnské TV s Rolling Stones…..taková kariéra jako miliardář Janeček, co prý neumí počítat, byť jest jistě géniem. ČSSR v polovině 60. let měla krásnější holky, než byla Yvonne, sorry, a hlavně na expord do západních obýváků…(cudně nepíši ložnic)

  2. merlin

    tak já si hlavně uvědomuju, že člověk předvádějící tolik jiných ,,já,, na jevišti má nutně pak problémy se svým vlastním. Přechody ze stavů vyvolávajících velké duševní napětí a mnohdy úzkost si usnadňují alkoholem a prášky. Logicky, nejbližší anxiolytikum, které máme všichni hned po ruce je alkohol. Skutečně spousta z nich se stane na alkoholu a uklidňujících lécích tak závislými, že je třeba je léčit . opakovaně a bohužel marně. Dalším užíváním jen roste úzkost, objevuje se deprese a nejrůznější další sekundární následky – všimněte si, kolik herců říká, že trpí bipolárkou nebo depresemi. Někteří musí na nějakou dobu i přestat hrát. Navíc se emočně vyčerpávají tak, že v soukromí jsou mnohdy emočně ploší, někdy i zlomyslní nebo vysloveně zlí.
    A kdo je herec, co musí být herec především ? Přece narcis a egocentrik, bez určité míry psychopatie a patologie by na jeviště vůbec nevylezl. Je to jak s politiky. Ale v podstatě mnohem horší./Politikové si mohou mnohem snadněji mezi sebe a lid strčit ochranku, tlusté sklo a zdi/. Nejlépe jsou na tom herci jako byl Gabin, neboť v každé roli hrají jen sebe a ono to stačí a líbí se to. Jenže kolik takových Gabinů máme? Kolika jim stačí na jeviště prostě jen být sám sebou?
    Nikdy mi nebylo jasné, proč jsou emočně nestabilní, hysteričtí narcisové tak obdivováni populací a považováni za hvězdy. Odpověď mi kdysi poskytla až etologie a Konrád Lorenz, který celkem srozumitelně a logicky odpovídá na otázku, proč je umění považováno za něco vyššího. Proč se podřizujeme jejich fabulacím, že jsou něco lepšího, že je jim tudíž dovoleno víc než ostatním smrtelníkům. To už brousím do teritoria brtníka, takže toho nechám.
    Každý má svůj pohled na scénu divadla, já tam vidím především osobnostně poruchové instabilní povětšině navíc ještě závislé bytosti batoumající se od plotu k plotu. Těžko můžu brát názory takových lidí vážně. Ti z nich, co takoví nejsou, nepodléhají tak snadno indukovaných psychózám, jsou na vyjádření opatrní a na zvacích dopisech pro cizí vojska je mezi ostatními přecitlivělými hysteriky těžko najdete. Nebudou samozřejmě ani zvedat ruce pro popravy úspěšnějších kolegyň nebo kolegů ani v Lucerně salutovat na smutečním shromáždění za Heydricha, ani tamtéž podepisovat anticharty či držet tryznu za nezvolení knížete. Kdybych byla pověrčivá, zdálo by se mi z tohoto hlediska to místo poněkud prokleté.

    • vittta

      Odborné pohledy od někoho,o kom jsem přesvědčen,že odborníkem skutečně je, mě velice naplňují.
      Takto jsem se na věc nikdy nedíval,velice zajímavé.

      • merlin

        Vittto ani si nezkouším představit, že bych byla odpoledne Nora a večer lady Mackbeth a dopoledne zkoušela Julii. A nemyslím si, že to slabší osobnosti vůbec dlouhodobě ve zdraví unesou. Kdy můžou být sami sebou, kdy mají čas normálně rozvíjet vlastní Já? A které Já je nakonec jejich. Ta rozpadlá osobnost, co mnohdy zbyde pod nánosy tolika cizích Já? Myslím, že to musí být opravdu obtížné se udržet nohama na zemi a není divné, že je tam takový odpad / to myslím tak, že onemocní psychicky nebo i fyzicky, rozpadají se jim vztahy atd./. To je draze vykoupených pět minut slávy.
        Nějak si fakt nedovedu vysvětlit, že jsou lidé, kteří např. stojí o to, aby jim takoví štvanci radili v soukromém životě ,a považují je za moudré. ale moudří nejsou oni, leč ti mrtví klasikové, kteří ta moudrá slova kdysi napsali. To, že se naučím nazpaměť kus Shakespearovy hry, ze mě nedělá ani lepšího člověka a už vůbec ne Shakespeara. Znamená to, že mám dobrou paměť. Tečka. :-)

        • vittta

          Já tomu rozumím.
          Já jsem se vždycky domníval,že alkoholismus,toxikománie,promiskuita či touha,“do všeho kecat“ pochází z možností-tedy slávy,peněz a životního stylu.

          Rozpad osobnosti vlivem samotné herecké profese mě nikdy na mysl nepřišel,i když to je velice logické.
          Je zvláštní,kolik člověk nevidí věcí,které přímo „řvou“.

          • Kamil Mudra

            Já bych se přece jen držel toho životního stylu, vittto. Moje matka byla, až do mého narození, profesionální herečkou a o vyprávění z hereckého prostředí jsem neměl nouzi. Nejen v dětství ale i jako dospělý jsem byl kus svého života s herci (a lidmi od kumštu vůbec) v poměrně intenzivním kontaktu a viděl jsem že jejich životní styl se opravdu od života „běžných smrtelníků“ dost liší. Merlinina teorie jistě může platit pro nějakou část herecké obce. I herci jsou jen lidé, proč by se jim tedy měl rozpad osobnosti nějak vyhýbat? Ale že by byl důsledkem samotné herecké profese? Postava, kterou herec ztvární, nezůstává po pádu opony (nebo vypnutí kamery) součástí jeho osobnosti aby mu jejich střídání, v soukromém životě, nějak negativně ovlivňovalo jeho psychické zdraví.

            Prostě tu scénu zahraje tak jako třeba hudební interpret odzpívá svou píseň – jednou tklivou a jindy rozvernou. Pokud se u některých lidí ze šoubyznysu projevuje nějaký negativní vliv, má svůj původ spíše v tom co jejich profesi provází, nežli přímo v profesi jako takové.

            Kdyby ve svém komentáři neměla merlin větu: „Ti z nich, co takoví nejsou, nepodléhají tak snadno indukovaných psychózám, jsou na vyjádření opatrní a na zvacích dopisech pro cizí vojska je mezi ostatními přecitlivělými hysteriky těžko najdete.“, čímž dává najevo že si je vědoma existence i jiných než těch „rozpadlých“, přemýšlel bych nad tím jestli si z nás náhodou nestřílí :-)

            Ale ta věta tam je. A tak se raději zeptám: Merlin, jaké procento herecké populace máte na mysli? Protože, pokud by sama profese měla mít na lidi takový dopad, pak bych očekával že postihne minimálně polovinu (ale spíše více) těch kteří se jí věnují, nezávisle na tom jak tráví svůj volný čas, nebo na tom jak řeší své pracovní záležitosti.

            • merlin

              Já se potkávám s těmi co to postihlo až tak, že se musí léčit. Takže kdybychom měli číslo z celé ČR / což nemám akt. k dispozici/ tak bychom měli jednu osminu ledovce a tohle číslo násobeno osmi odečteno od množství lidí profesi vykonávající. A odhadem si myslím, že fakt každý druhý.
              Soudě dle toho, že mnozí pak trpí sociální fobií a úzkostmi a okolí ohleduplně tvrdí, že jsou introverti, tak i víc. Introvert – typický by nejen nešel na herectví, ale ani se tam nedostal, na to opravdu musíte být narcis a extrovert, /takže je to pak v rámci sekundárních následků/, možná i víc.

              • Kamil Mudra

                „Introvert – typický by nejen nešel na herectví, ale ani se tam nedostal, na to opravdu musíte být narcis a extrovert, …“

                No, merlin, to je klasický problém debaty laika s odborníkem. Mě může má laická (byť poměrně široká) zkušenost napovídat něco jiného než co říkáte vy ale není mi to nic platné. Když předložím, coby argument, krabičku s názvem: „Introverti.“ a v ní namátkou některá jména herců, kteří o sobě řekli že jsou introverti a hodnotí je tak i jejich okolí, (jako např: Luděk Sobota, Jiří Lábus, Miroslav Šimek, Rudolf Hrušínský, Jiří Schmitzer, Marek Vašut a ze zahraničních třeba Steve Martin) tak je prostě „přesypete“ do škatule s názvem „Lidé trpící sociální fóbií, kteří se jako introverti jeví.“ a rázem před vám stojím s krabičkou prázdnou. Nemám v ruce nic čím bych podpořil své mínění že i introvert se může stát dobrým hercem a svou profesi vykonávat s velkou chutí.

                Dokonce ani má vlastní zkušenost „vyléčeného“ introverta mi není k ničemu, protože vždy to moje „vyléčení“ můžete použít jako argument pro tvrzení, že jsem svým původním založením introvertem nebyl, protože pokud bych byl, „nevyléčil“ bych se. :-)

                Ale tyhle „škatulata hejbejte se“ se vůbec netýkají pouze vaší profese. Chodí to tak téměř ve všech a dokonce i v debatách mezi odborníky uvnitř profesí. Proto jsem dalek toho abych vám to vyčítal. Jen konstatuji.

                • merlin

                  Dobrá problém, je, že nemůžu být konkrétní, jména nesmím a tím pádem nemůžeme probrat ani jeden příklad konkretně, zůstane to v obecné rovině. Model jsem ale popsala výše a skutečně se zamyslete nad tím, kdo jde na herectví, jaký typ člověka – těžký úzkostný introvert? No to asi ne.

                  • Sio

                    Podle toho mála, co o tom vím od dcery, která se v tomto prostředí pohybuje, jsou mezi herci klasičtí introverti spíše vyjímkou. Fakt je ten, že existuje něco jako „předělaný“ nebo „převychovaný“ introvert. Já to chápu tak, že je to něco jako levák přeučený na praváka. V mozku to má na introverta a umí to zdařile kompenzovat navenek. Tomu bych i věřil. Že mezi takovými lidmi je dost (ne každý) psychopatů, to mu bych věřil také. Vždyť o psychopatech se říká, že jsou dobří herci.
                    Jinak, co vím, jsou to veselí kumpáni a hodně z nich pije ligu. Bartošová v tom není zdaleka sama. Po několika letech se to musí projevit, to je jasné. Nedochází u alkoholiků k rozpadu osobnosti?
                    Zapomněl jsem ještě dodat, že procento homosexuálů je mezi nimi výrazně vyšší. Dcera utrousila něco o tom, že má hodně dobrých kamarádů, ale najít mezi nimi heteráka pro známost je kumšt. Homosexuálové, jak známo to nemají zrovna lehké a dá se říct, že s tím od puberty bojují, musí to aspoň v té době skrývat. Protože bojuje se mocně za jejich práva, ale nějak se nemluví o dětech, co to o sobě právě zjišťují. Musí to být pecka do psychiky, než se s tím člověk ztotožní a než se to odváží svému okolí přiznat.

                    • Kamil Mudra

                      No, ono je to tak, Sio, že na těch prknech co znamenají svět (nebo před kamerou) nejste „za sebe“ ale za tu postavu kterou hrajete (aspoň pro diváky – s kolegy je to trochu jiné). Vaše introverze se týká vás osobně, nikoli toho Kecala co něco říká v Prodané nevěstě. To co byste se se za sebe ostýchal říci někde ve společnosti, to řeknete „za Kecala“ na jevišti úplně v pohodě a bez ostychu.
                      Podle některých průzkumů tvoří introverti tak asi čtvrtinu společnosti, tak že ten jejich menší výskyt by se měl projevit obecně, natož pak v takové profesi jako je herectví. Pokud bychom na introverzi nahlíželi jako na cosi co je třeba léčit, mohlo by možná být herectví docela dobrou terapií.

                    • Sio

                      Korát bych k tomu dodal, jak jsem se kdysi v mládí dočetl v nějaké „psychologii pro blbce“, lidé si i v životě nasazují různé role a to nemusí být herci. Když si někdo vsugeruje dobře tvrďáka, bude se tak chovat a když přecitlivého romantika, také to zvládne. Tedy ne vždy, v rámci svých omezení, samozřejmě. Doporučovali to tam vyzkoušet jako techniku a jak jsem to tak zkusil, dost to funguje. Asi se to dost blíží tomu, co dělají herci. Jinak každá profese deformuje. Za svůj život jako konstruktér i IŤák jsem potkal přehršel milých (i komplikovaných) exotů a evidentně jsem jedním z nich. Ale (možná proto) :-)), mám je rád. Lepší, než ti exoti v politice.

                  • Kamil Mudra

                    To asi ne, s tím bych souhlasil. Ale kde se na škále: „lehce plachý introvert“ až „těžký úzkostný introvert“ nachází ten zmíněný „typický“? Někde uprostřed? Vždyť jsou mezi nimi – tak jako např. mezi arachnofobiky – opravdu veliké rozdíly. Vím že introverze není fobie (i když může do sociální fobie vyrůst) ale přirovnávám to rozpětí.
                    Měl jsem tu čest poznat trochu blíže pana Kemra (já jména používat smím ale nějak „probírat“ ho nechci). Ten rozhodně nebyl žádný „narcis a extrovert“ a přitom herec par excellence.

                    • merlin

                      Ano, ty osobnosti vymykající se průměru jsem zmiňovala. Nevím, co furt máte :-)

                    • Kamil Mudra

                      No konečně mám (děkuji Janiko) pojmenování pro ten pocit nesouhlasu který ve mě váš komentář vyvolal, merlin. Dýchla na mne z něho ta „všeobecně platná pravda“ a odsunutí těch „normálních“ kamsi do málo významné menšiny. A našel jsem i věty které ve mě ten pocit vyvolaly:
                      „A kdo je herec, co musí být herec především ? Přece narcis a egocentrik, bez určité míry psychopatie a patologie by na jeviště vůbec nevylezl. … Každý má svůj pohled na scénu divadla, já tam vidím především osobnostně poruchové instabilní povětšině navíc ještě závislé bytosti batoumající se od plotu k plotu.“

                      Mezi lidmi z téhle branže, které jsem mohl poznat osobně, ti „normální“ totiž silně převyšovali. Měli mnohem blíže k těm „veselým kumpánům“ o kterých píše Sio. I když měl každý z nich občas své splíny, po většinu času pluli ve svém bohémství (které také bylo pro některé z nich jen „společenskou rolí“ jak jsem později zjišťoval) a nikdo z nich nepůsobil déledoběji nějak „rozpadle“, přehnaně egocentricky a „porce“ narcismu, projevující se jen u některých, mi přišla jako „zdravě přiměřená profesi“.

                      Prostě, mnou sledovaný „průměr“ nevykazoval patologické rysy, proto s vámi nemohu najít shodu i když chápu že vy se ve své praxi setkáváte s průměrem úplně jiným a asi také máte jiná měřítka pro „zdravou osobnost“.

                      „Nevím, co furt máte :-)“
                      No, mám to, že v mých očích se třeba pan Kemr svou kvalitou vymykal hereckému průměru ale jinak mi přišel docela „normální“, nepočítám-li ty jeho lidské vlastnosti, které z něho dělaly dobrého člověka, jakých je obecně pomálu – nejen mezi herci. Proto pro mne nebyl nikdy výjimkou pouze mezi samými egocentriky, narcisy, psychopaty a poruchově instabilními jedinci.

                • Janika

                  Tenhle Váš komentář se mi moc líbí, Kamile, jak ve vztahu ke konkrétnímu příkladu, tak všeobecně k vědeckým tvrzením. Doufám, že si to, merlin, nevyložíte nějak proti sobě, tak to nebylo z mé strany myšleno a Vašich postřehů si hluboce vážím. Jen jsem opatrná k vytváření všeobecně platných pravd. Tohle zrovna – mohlo by to být přesně naopak, kdybych použila vlastní konkrétnízkušenost. Jsem jistě „těžký introvet“ a přesto si pamatuju svou osobní nezapomenutelnou zkušenost s ochotnickým divadlem. Bázlivá a plachá holka, co si nevěří, se při vstupu na divadelní prkna naráz proměnila jakoby v někoho jiného, a tím nemyslím hranou postavu. Bylo to zázračné, působilo to přitom jako droga :-). Skoro bych na základě toho řekla, že taková zkušenost vede introverty k tomu, že se stávají herci.

                  • Kamil Mudra

                    Přesně, Janiko. Mě takhle pomohla kytara. Najednou má člověk něco, co na něm ostatní uznávají a čím je možné vyvážit jiné případné nezdary, které by jinak skrouhly sebevědomí. Dveře se otevřou a vy jimi vejdete zpříma, díváte se bez bázně ostatním do očí a s lehkostí se začnete rozhlížet po něčem, co byste k té kytaře ještě přidali. Máte jakýsi pocit „osvobození“ který fakt nemá daleko k působení drogy.

                    • merlin

                      homo histrio člověk herec, histrionská porucha osobnosti /promiňte, spěchám pryč, takže jsem vyjímečně použila wiki/ celkem sedí
                      histrionská porucha osobnosti: sebedramatizace, teatrálnost, přehnaný projev emocí, nedostatečná racionální kontrola
                      vyhledávání vzrušení, při kterém je postižený středem pozornosti, egocentričnost, nápadný vzhled a chování
                      sugestibilita, citová zranitelnost, mělká labilní emotivita
                      častá manipulace s druhými pro dosažení vlastních cílů, nedostatek ohledu na druhé, intrika
                      aktivita, společenskost, trvalé vyžadování ocenění
                      koketérie, soustředění na fyzickou přitažlivost
                      stálá nespokojenost s tím, jak věci vypadají, neustálé problémy v mezilidských vztazích
                      vnitřní přesvědčení a logika: „Druzí si mě nebudou vážit pro mě samotného. Když nebudu zábavný, nebudu pro druhé přitažlivý. Když se budu chovat dramaticky, získám pozornost druhých a jejich přijetí. Jsem velkolepý. Lidé jsou tady proto, aby mi sloužili nebo aby mě obdivovali.“
                      P.S. nikdo není ,, čistý,, typ / včetně mě :-)/. vždycky je víc kousků a dominuje jeden nebo dva z rysů

                    • Sio

                      Myslím, že merlin ten typ vystihla dobře. A nevšiml jsem si, že by uplatňovala nějakou 100% platnost něčeho podobného na 100% herců. Něco takového by ji asi shodilo i profesně a merlin vypadá jako rozumná ženská, i když má také své osobitosti. :-) Mám dojem, že se trochu vlamujete do otevřených dveří. Zmínila tu také herce, co hrají sebe samé, prostě typ s nimi shodný (Gabin). Tak zrovna Kemr k nim jednoznačně patří. Co si pamatuji, hraje dobrácké empatické dědky, co vědí o životě své. Opět, vyjímky potvrzují pravidlo, připomínám.

                    • merlin

                      no a já pustím na barona psy – cizí si na to půjčím, to jsem psala já

                  • merlin

                    droga. Jo. Dobrý příměr. A co se děje když vyprchá droga s konzumentem, který je nucen jí užívat víc a víc.( závislosti mohou být různé, můžeme být závislí na osobě /manželce, manželovi, na rodičich/ , na jídle …) Ale tak si trvám na svém.
                    Kamile, kdyby pan Kemr nebyl herec, hrálo by to roli ve Vašem vztahu s ním? Upřímně.

                    • Kamil Mudra

                      Tahle droga je spíše jako lék, jehož vedlejším účinkem je euforie. Pomůže vám vylézt z nory ale když už jste venku nepotřebujete ji. Stále vás těší uznání ostatních ale už ho nepotřebujete jako kompenzaci potenciálních nezdarů, protože ty nezdary pro vás nejsou o nic tragičtější než pro kohokoli jiného a přestanete se za ně stydět. Už to nejsou trapasy ale jen potíže a vy se s nimi klidně svěříte tomu kdo by vám s nimi mohl (a je ochoten) nějak pomoci.

                      Dokonce začnete zjišťovat užitečnost dosavadní introverze. To předchozí nepřetržité pozorování sebe sama a odhadování jak vás vidí ti druzí, člověka vede k tomu aby o sobě i ostatních přemýšlel mnohem víc než ten kdo se odjakživa pohybuje světem coby suverén. A také to hodně posílí sebeovládání. Po nějaké době zjistíte že máte v těchhle věcech před mnohými slušný náskok. Nezraňujete v té míře jako oni, snáze se dohodnete s kým potřebujete, je pro vás snadnější toho druhého pochopit, třeba i ledacos prominout a současně být zdravě ve střehu. Osobně nevnímám introverzi negativně. Jen si myslím že je z praktických důvodů potřeba naučit se ji, alespoň v některých situacích, překonávat.

                      Pana Kemra bych měl úplně stejně rád i kdyby místo hraní kopal příkopy a nebo třeba opravoval hodinky. Vlastně by mi ani nevadilo kdyby ty hodinky opravoval blbě. :-)

                    • merlin

                      kamile, sportovci si vyrábí endorfiny, když necvičí tak jim to fyzicky i psychicky chybí, vysloveně trpí, s tím jste se vy jistě také něky potkal. Specifická stimulace CNS způsobuje změnu mozkových funkcí ve smyslu změn vnímání, myšlení a chování, pro vyplavení látek potřebných k navození těchto stavů udělají narkomani – nebo v tomto případě herci – prakticky cokoliv. Tento stav se dá označit jako závislost. Je fuk čím stimulujete, když výsledek je týž.
                      Pamatuji kluka, který začal běhat kolem kolejí, pak po silnících v okolí a stále si zvyšoval zátěž, běhal přes kontuzi tkání v oblasti patních kostí, kterou si způsobil, běhal přes upozorňování doktorů a spolužáků, až to skončilo amputací chodidel. – příklad je extrémní, uznávám, ale abyste lépe pochopil, co se snažím vysvětlit. Ale lidí, kteří si ublížili sportem méně dramatičtěji a museli ho přestat dělat je spousta. Těch co byli ,,odstaveni přírodou,, a stěžují si to na to, málo opravdu není.
                      Takže znovu opakuji speciálně : Odolávají jen silné osobnosti. A to rozhodne genetika, dispozice a příroda.
                      Je opravdu jedno, jestli je drogou kokain nebo třeba ženská nebo rychlá jízda nebo kus stejku nebo potlesk na otevřené scéně, vysvětlím na opak. lab. pokusech se zvířaty a statistikách závislých. Kolem dvaceti procent si nechá kvůli droze klidně dávat elektrošoky, budou se válet po zemi, nebudou žrát, udělá cokoliv a chcípnou v ,,ráji,,, .na druhém konci je cca dvacet procent, co ani po opak. požití se závislými nestanou a ukončí užívání kdykoliv by jim to mělo přinést nepříjemnosti, zbývající podle toho, jak jim zatopíte, s rostoucími nepříjemností spojenými s užíváním ubývá uživatelů :-) Toto rozložení naprosto odpovídá i statistickému rozložení v lidské populaci.
                      Takže posuzováno z hlediska statistiky, nikdo neví kam patří, ale pro některé zvoní hrana, když toho konečně dopátrají. :-) To je populace obecně, ale celkem si trvám na tom, že na herectví se hlásí spíše typy ,,viz předchozí příspěvky,,
                      Vy asi budete věřit na vyšší poslání člověka.

                    • Kamil Mudra

                      Nojo. Jenže z tohoto pohledu je svět z osmdesáti procent zaplněn narkomany různého stupně závislosti :-)
                      Ostatně – proč ne. Třeba to k nám prostě patří a těch zbylých dvacet procent je jen taková „zbytnělá“ anomálie.

                      A na hraní nemusíte být hercem (jak už někde výše naznačil Sio). Pominu-li role, životem standardně přidělované (rodič, potomek, nadřízený, podřízený…), máme na výběr ještě hromadu dalších rolí a oním kýženým potleskem nemusí být jen plácání dlaněmi. Může jím být ocenění v jakékoli formě a nebo jen vědomí úspěchu který završí naše konání.

                      S tím vyšším posláním člověka…
                      Přiznám se že jsem do jisté míry „nahlodán“ četbou duchovní, filosofické, mystické i magické literatury, ale za víru se to asi označit nedá. Možná bohužel. Čím je člověk starší tím více by se to „hodilo“. Spíše to připouštím jako jednu z možností. Třeba jako takové možnosti že jednou vyvezeme ten pozemský život i někam dál, nebo že ho téměř zničíme včetně nás samých…
                      Všechno je možné.

                    • Janika

                      Tak já tedy rozlišuji závislost, při které se pasivně zkonzumuje nějaká chemikálie, a závislost vzniklá vlastní aktivní činností. A sakra ji rozlišuji :-).

                    • merlin

                      janika : doufám, že jsem trefila čáru :-) Ale důsledek je stejný. V podstatě je fuk, jestli se ujíte neboi ufetujete nebo upijete nebo uběháte. Mi jde o to, že Vás dostává ta samá chemie mozku :-)
                      kamile, já zjednodušuju, protože to by bylo na disertační práci- přinejmenším. Ale já myslím, že přestože se štětíte, že v zásadě chápete, co říkám, a absolutizovat fakt nechci. Ale já vidím ty nepěkné konce, kdežto Vy vzpomínáte na zábavné začátky. A konečně při chlastačce Vám nikdo neřekne, že až přijde domů nalitej tak pro jistotu zfláká ženu. Třeba, to je příklad. Nevidíte u většiny lidí pak v dlouhodobém horizontu postupný úpadek ve vztahové a sociální sféře a rostoucí dopady na zdraví. Protože to může trvat čtyřicet let.
                      Já nutno taky zvážit, že co je zábavné v dané situaci pro mě, nemusí brát stejně zábavně nejbližší okolí. Příklad. Můj známý sochař byl vyslán manželkou koupit rozdvojku a vrátil se domů cca za 14 dnů. Poté, co potkal prvního známého, co ho pozval na jednoho panáka se opět rozjel , nakonec to vzal domů přes Slovensko. Zatímco mnohé známé pobavil, manželka o něm nic nevěděla, nechala ho hledat, chodila a brečela, děti se bály. Možná v té historce nespatřujete rysy asociálního a závislého jednání, já je tam vidím.

                    • Kamil Mudra

                      Já také, Janiko. Ale soudě podle toho co merlin píše, odborníci mezi chemikálií pozřenou a nebo vlastním tělem vytvořenou, nějaký zásadní rozdíl nevidí.
                      Ono to zní logicky: chemie jako chemie a závislost jako závislost.
                      A najít argumenty pro ten rozdíl je docela problém, když jde jen o pocit že „nám laikům to nějak nesedí“ :-)

                    • Kamil Mudra

                      No, takové věci s „návraty“ se dějí i v silnější formě. Shodou okolností mám kamaráda který byl vyslán k popelnici s košem a vrátil se za dva měsíce, protože to vzal přes Španělsko :-) A přitom je to abstinent. Naštěstí tehdy ještě vlastní rodinu neměl, tak poněkud zneklidnil jen své rodiče. Ale ne zas až tak moc, soudě podle tónu kterým mi jeho matka sdělovala jak dlouho už není doma. Už byli na tyhle jeho výlety zvyklí. I když tenhle byl asi nejdelší.

                      Ale on člověk nemusí čekat čtyřicet let aby posoudil jak na lidi působí „chlastačka“. Já jsem téměř abstinent a tak pravidelně opouštím posezení s neabstinujícími kamarády dlouho před koncem, protože si s nimi po nějakém čase přestávám rozumět a nemůžeme najít společnou řeč. Ale zvykli si na to, nikdo mi to nevyčítá a já se je také nesnažím předělat. Prostě si to užiji do té doby než se zábava změní (aspoň pro mne) v nudu.

                    • BARON LE SAMEDI

                      já jen že pojem závislá osobnost znamená závislá bez rozdílu na ,,droze,, Je jedno, jestli jste závislí na čokoládě nebo chlastu, když si kvůli tomu zničíte vztahy. Kdyby Vám to Kamile přišlo srandovní, tak jedna má známá – gynekoložka je závislá na čokoládě, když má noční, sestry mají vždycky nějakou v zásobě nebo mažou do nejbližší večerky, protože jinak tahle útlá bytost začíná řádit a umí být neskutečně nepříjemná. Má toho šuplík v práci a šuplík doma a když jí její partner chirurg vyžral po návratu z jeho služby zásoby, usmul a nedokoupil a ona ho po příchodu ze své a inspekci šuplete vyhodila z bytu. Když tak chodil s kuframa opakovaně po známých, přestalo ho to bavit – být stále ve střehu s fidorkou nebo studenstkou pečetí v kapse a odešel od ní po šesti letech on.. Zkoušeli jsme ji to odnaučit a bylo to úplně stejný, jako když odnaučujete někoho s pervitinem. Po pů roce abstinence do toho ,,spadla,,znova. :-) A to čokoláda byste si mohl myslet že bude naprosto benigní závislost.

                    • merlin

                      ta poznámka o psech a baronovi patří sem, to nade mnou jsem samozřejmě psala já a poznamenávám směrem k baronovi, že začínám být těžce závislá na svém notebooku a na svých heslech,.

                    • Sio

                      Tenhle rozšířený pohled na drogy (že sem patří třeba i jídlo nebo endorfiny, popřípadě internet nebo počítačové hry) zastávám poslední dobou taky. Počítám, že se to týče více, než 80% lidí (jak zmiňujete, že 20% je odolných). Je to velice zákeřné, stanete se na něčem závislým, a připadá vám to, že je to zdravé – viz ten běžec, tak na půl plynu bych jeho závislost bral. Jenže závislost na půl plynu není závislost, že? Začal jsem si evidovat své závislosti, tak se trochu utěšuji, že nějakou má 99% lidí. Já jich u sebe napočítal několik.
                      Co tak definovat závislost jako (zlo)zvyk, od kterého si není schopen člověk pomoci bez zásahu zvenčí?

                    • Sio

                      Co třeba:
                      Zvyk je zavedený vzorec lidského jednání, který se stálým opakováním stal obvyklou automatickou reakcí spouštěnou nějakou určitou událostí nebo kombinací událostí, které jsou k tomuto vzorci přiřazeny.
                      Zlovyk pak je zvyk který není přijímám pozitivně v prostoru určeném subjektivním nebo objektivním vnímáním určitých hodnot z hlediska jednotlivce nebo skupiny lidí.
                      Není jednoduché specifikovat to obecně, ale takto by se to snad mohlo blížit použitelné definici.

            • vittta

              Já psal,že mě nikdy nenapadl tenhle pohled,ne že jsou rozpadlí tím pádem všichni,nebo že to vysloveně nemá co do činění se životním stylem.(či chlastem a toxikománií.)
              Podle mě jich je tak 3/4,níže píše Merlin o větší polovině.

              Životní styl to nijak nevylučuje,ten si může rozpadlá osobnost přizpůsobit té rozpadlé osobnosti.

              Já bych se nechtěl v tomto motat moc do hloubky,nejsem odborník-ale ten pohled mě prostě zaujal.

              • Kamil Mudra

                Však mne ten pohled zaujal také. Proto jsem nad tím nějakou dobu přemýšlel a pak došel k závěru o kterém píši výše. Ale ani mne nenapadlo, že byste se mohl domnívat „že jsou rozpadlí tím pádem všichni, nebo že to vysloveně nemá co do činění se životním stylem.“ Proto jsem vám také napsal že se přikláním spíše k vašemu původnímu pohledu.

    • brtnikvbrlohu

      Dík za poklonu Merlin – ale i o oboru Merlin toho cosi také vím takže můžu její slova do posledního puntíku potvrdit – za minulého režimu měli kumštýři MUDr Plzáka – dneska nevím, ale Plzákova klientela byla z uměleckých kruhů opravdu dost početná.

      • brtnikvbrlohu

        Ještě bych dodal že to neplatí jen o kumštýřích – ale o všech tzv celebritách – vrcholových sportovcích – nejen.
        A — pokud jde o politiky, tak v 68 se mihnul nápad – ale opravdu jen mihnul – že by u každého politika měl být k dispozici renomovaným psychologem vypracovaný profil osobnosti, když si ale představím různé psychology co jsem poznal … byla by zaručené objektivita???

        • merlin

          Taky mě to sem tam napadlo, ale k čemu a pro koho by to bylo. Příloha k volebnímu programu asi ne. Pro šéfy politických stran aby mohli pak lépe manipulovat? Neumím si představit,jak a kdo by to využil a to i když odhlédnu od toho, že vyhodnocovatel by byl taky jen ovlivnitelný člověk /a psycholog k tomu/ :-)

          • Sio

            No, tak jsem si to pročetl a myslím, že je to sice pravda, ale jen částečná, ten pohled psychiatra je přeci jen poněkud jednostranný. Všiml jsem si (poslechl jsem si jej na netu), že i ten Koukolík chápe svůj pojem „deprivant“ poněkud jinak, než to používá většina populace. A to při vědomí, že někteří lidé prostě to ego mít musí, aby mohli vykonávat svou profesi a být extrémně splachovací a psychicky odolní. K tomuto se podle mého názoru dostávají v průběhu života a to právě deprivačními prožitky. Někoho to zlomí, jiného zatvrdí. Ale o tom ať se baví psychiatři, je to jen moje laická reakce na Koukolíkova slova smíchaná s vlastními životními zkušenostmi.
            Zaprvé, chtěl jsem upozornit na jiný aspekt. Celebrity jsou stále pod lupou veřejnosti, prakticky nemají soukromí. Viz kauza Bartošová, ale to není nic ojedinělého. Co by asi vyplavalo na povrch o každém z nás, kdyby se v bulváru objevovaly nahé fotky z dětství, komentovali nám jestli máme ponožky se sándálama a že nám ve větru vykoukly kalhotky? Každý přešlap je zdokumentován a vyhrabáván i desítky let po něm a připomínán. Merlin, co to asi udělá s prychikou člověka?
            Druhý problém je pracovní. Včera jsem u Krause poslouchal jednu naši violoncelistku. Cvičí 3 hodiny ráno, 3 hodiny odpoledene v izolované místnosti, aby ji sousedi neuškrtili. Pak je 2 – 3 hodiny večer na koncertně. Navíc turné, hodiny v autě nebo letadle. Zahrála překrásně. Ale ptám se – o čem je její ostatní život? Má vůbec nějaký vlastní? Já bych toho tedy měl plné kecky a už bych fakt asi nic jiného ani dělat nechtěl. Je takový člověk deprivantem, je citově plochý? Já bych řekl, že musí být. Ale je to mistr. A bez toho by jím nebyla.
            No a za třetí – existenční záležitost. Závislost umělců na mocných je extrémní. Podle mého názoru žijí ve zlaté kleci. Pokud zpívají tak, jak se páníčkům líbí, nechají je v ní žít. Pokud ne, zavřou je do železné pasti. Stačí něco nevhodného říct a jsou bez angažmá. Podle mě žijí v mnohem větší totalitě a mají méně svobody ve vyjadřování svých názorů, než za komunistů. Filmaři potřebují hodně peněz a film si na sebe nevydělá. Bez mecenášů a státní kasy jsou v pr… Herci také. Podobně jako u filmařů. Pokud se sponzorovi určitý herec nelíbí, má smůlu. může hrát jen v nějakém marginálním divadélku. Takže se ani moc nedivím. Ale přiznám se, že z přehnaného rektálního alpinismu některých je mi fakt šoufl.

            • merlin

              Celebrity jsou stále pod lupou veřejnosti, prakticky nemají soukromí. Viz kauza Bartošová, ale to není nic ojedinělého. Co by asi vyplavalo na povrch o každém z nás, kdyby se v bulváru objevovaly nahé fotky z dětství, komentovali nám jestli máme ponožky se sándálama a že nám ve větru vykoukly kalhotky? Každý přešlap je zdokumentován a vyhrabáván i desítky let po něm a připomínán. Merlin, co to asi udělá s prychikou člověka?

              Hmm, jenže oni chtějí být v novinách, i negativní reklama je pro ně reklama, píše se o nich, tedy jsou, ještě žijí, nejsou zapomenuti. Vždyť jejich manažeři po dohodě s nimi sami informují bulvár. Nebo i přímo oni sami. Chtějí být vidět. Proto jsou herci a zpěváci /nemyslím teď operu/. Tuhle hru hrají přece obě strany. Čtěte víc bulvár, co všechno jsou ochotni mnozí z nich udělat, aby byli v novinách, aby to bulváru stálo za článek.

              • Sio

                Nemyslel jsem to tak, že vyloženě nechtějí v tom bulváru být. Jistě stojí o reklamu. Ale na druhé straně – musí za to nějak zaplatit a to ztrátou soukromí. Ne vždy jim vyhovuje všechno, co v bulváru je. Myslíte, že stojí třeba i o tohle?
                http://www.super.cz/267250-v-tomhle-by-snad-za-strizliva-na-ulici-nevysla-herecka-s-pochybnou-povesti-se-zlila-pod-obraz-a-desila-pekelnym-outfitem.html
                A to jsem ještě vybral čajíček.
                Spousta věcí, které vědomě či nevědomě chceme, se na nás podepíše a škodí nám, ne? Takže – změní jim to psychiku, nebo ne?

                • merlin

                  Ti co nechtějí být v bulváru tam jsou minimálně, protože se nechovají tak, aby v něm byli , nevšiml jste si?
                  Jeden novinář po smrti Diany napsal, že ona paparazzi milovala stejně jako oni ji, na tom nepochybně velký kus pravdy byl :-)

                  • merlin

                    Příklad: takového Sámira Issu vysloveně baví být hvězdou bulváru, je pro to ochoten prochlastat i sbírku pro syrské sirotky. Nevím, jaké já hraje, ale na mě nepůsobí jeho výběr dobře, na druhé straně je spousta lidí, co se po něm mohou doslova utlouct.

                    • merlin

                      ale jinak myslím nejsme nějak zásadně, ono jedno navazuje na druhé a uzavírá pak kruh, ve kterém dotyčný nešťastník uvízne

        • Kamil Mudra

          Až na to, brtníkuvbrlohu, že sportovci jsou stále sami sebou tak jako zmíněný Gabin.

    • Janika

      Merlin, děkuji za tohle zajímavé vyjádření. Jistě víte, o čem píšete, a je to z velké části pravda. Přesto ale jedna taková malá poznámka – věřím, že u některých lidí se jejich převtělování do růuných postav promítně do jejich vnímavosti a citlivosti natolik, že takový člověk naopak lidsky vzroste a opravdově zmoudří. Někoho to prostě zničí, někoho posílí.
      Určitě se to ale nepozná na pouhý pohled při hraní rolí. Třeba taková Annie Girardotová mě při rozhovoru s ní neuvěřitelně zklamala, svou Marlene Jobertová naopak uchvátila.

      • merlin

        Ale jasně, že je to osobnosti, to mé povídáníale nebylo věnováno těm osobnostnem, které by převýšily pravděpodobně každé prostředí, ve kterém by se ocitly a zůstaly charakterově pevnými.

  3. ;-)))

    je mi odporne uz oznaceni fasistickym parazitu a zmrdu za umelce

    • vittta

      100 bodou!!!!
      (Pamatuješ na ten pořad?)

      Ono to bylo i vidět,když tady byl Chomsky.
      Alespoň se tedy o tom tak psalo.
      Kdyby Chomsky nadával celý svůj projev na komunisty a Rusko,byl by vyprovozen bouřlivým potleskem.

      Kde sakra jsou ti chytří???

      Máme jich tady stejně jako jinde-kam je ale zase tenhle systém „uklidil“?

      Ti „umělci“ to samé.

      Když jim někdo povolí uzdu,stanou se z nich Svěráci a Menzelové…

  4. embecko

    Umelce resime jen proto, ze zajistovali legitimitu komunistu za minuleho rezimu. Dnes je muzeme pustit k vode, protoze tohle, co se deje, uz nijak legitimizovat nejde a jejich prohlaseni jsou pouhym bzucenim komara v usich orla.
    Pryc jsou doby, kdy narod visel na rtech Pepicka Kobra, anebo Jirinky Bohdalove, vypravejicich nam v Kresle pro hosta tajemstvi zivotni moudrosti. Dneska na nas musi jit s dedkem a babou a Madl pak namisto Radu prace stejne musi lestit kliky producentu a klanet se pred rezisery. Jejich dnesni projevy uz nejsou symbioticke, jako drive, ale normalne zaplacene a tudiz se na ty klauny ani nelze zlobit…jen v potu tvare vydelavaji na chleb svuj vezdejsi.

    • Kamil Mudra

      Soudě podle prosperity bulváru to skoro vypadá jakoby lidi víc zajímal soukromý život celebrit, než ta oblast jejich života, kvůli které se celebritami staly.

      • embecko

        Cely zivot jsem netusil, o cem bulvar je, az mi otevrel oci Novotny:
        http://www.krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-5/5468-drtinova-se-bude-hodne-divit-az-zjisti-jak-to-chodi-v-soukromem-mediu-rekl-pavel-novotny-s-tim-ze-jen-bulvar-je-svobodny-praskl-take-jake-kauzy-mu-lezi-na-stole.htm
        Ale rozhodne tenhle rozhovor s predstavitelem politicke a ekonomicko-medialni elity povazuji za poucny:
        „Není žádné tajemství, že když se podíváte do bulváru před volbami, tak všechny politické strany inzerují v klíčových bulvárech. Bulvár je mimořádně silný nástroj propagandy. To znamená, že je ve velmi dobré symbióze s politiky.“
        Pro me to zustavalo tajemstvim doted, ve sve najivite jsem netusil, ze bulvar ma nejakou politickou moc, myslel jsem ze jde jen o drby a penize.

      • merlin

        Možná byste se divil, jaký tlak se musí vyvinout /a to ještě velmi často naprosto neúspěšně/ a jak je třeba nutit většinu lidí, aby přestali řešit ostatní a začali řešit sebe a svoje problémy. Pořád se rozbíhají jinam :-). Je snadnější a zábavnější řešit denně Bartošovou než např. svůj špatný vztah k vlastním dětem

        • Sio

          A nejde jen o zvláštní případ úniku od reality (svých problémů) k virtuální realitě cizích životů? Člověk asi potřebuje aspoň na chvíli zapomenout na realitu, aby si odpočinul, ne? Tudíž, není to vlastně přirozená obranná reakce, duševní hygiena?

          • merlin

            Vy byste šel demonstrovat za práva Ivety bartošové? Já možná za její povinnost se jít léčit. Konečně ten stav by i na detenci byl býval, akorát asi nikdo netoužil po tom. jít do sporu s těmi psychopaty kolem ní. Navíc by k nim nakonec znovu zdrhnula. Perspektiva nejistá, výhled sporný, kdybych to vyjádřila hodně korektně. Vzorec chování: stejně jako vrah hledá oběť tak i oběť mnohdy vyhlíží svého vraha – trochu agravováno, ale ne o mnoho, celkem sedí :-)

            • Sio

              Ne, jen se snažím hledat příčiny. Souhlasím, IB byla zralá na léčení. A také s tím, že by musela totálně změnit prostředí, aby se vyléčila. Což je ovšem skoro utopický požadavek. Říká se, že rozvedení sy vyhledávají stejný typ lidí, jako jsou jejich ex. Takže asi jo, přitahovala je k sobě.

  5. Mirror

    V diskuzi vidím známé a mi sympatické přezdívky bez neomalených vetřelců. Jestliže správce webu nebude protestovat, rád bych přišel zase.

    • Janika

      Jste vítán, Mirrore. První komentář podléhá schvalování, u dalších při stejných údajích už vstup bez omezení, s malými výjimkami, ale mám to téměř trvale pod kontrolou. Vetřelci a různí otravní otrapové zde nemají šanci :-).

      • jojokrt

        Skúsim to s tým schvalováním.
        Ako tak čítam celú diskusiu, nenašiel som zmienku o charaktere. Každý jeden človek, nech už je celebrita alebo nie má nejaký vyhranený charakter a svoje hranice, za ktoré nikdy nepôjde. Preto si myslím, že napríklad taký pán Menšík by nikdy nezaujímal takéto postoje ako Filipovská a ostatní menovaní. On sa nehrbil ani za komančov a vždy vedel nájsť správnu polohu aby nestratil charakter. Preto nemôžem každú celebritu hádzať do jedného vreca. Mám pocit,že v poslednú dobu sa ozývajú hlavne tie celebrity, ktorým už hviezda padá alebo padla, aby si zaslúžili nejaký štek. Veď koho mladého by zaujímali Pavlínkine „ca ca ca“, keď už to nezaujíma ani dôchodcov ako som ja?

  6. Mirror

    Já mám jednoduché kritérium na charaktery umělců. Kdo z nich nadává na minulý režim, ten má podle mne křivý charakter. Umělci patřili dříve k privilegované vrstvě. Jezdili na Západ pravidelněji než straničtí funkcionáři a možná stejně často jako sportovci. Na odborné konference se téměř nejezdilo, o výletech herců si lidé ve vědě mohli nechat jen zdát. Pokud si umělci nezničili zdraví neřestmi, nijak zvlášť se fyzicky neopotřebovali na rozdíl od zbytku národa. Jsou mi sympatičtí ti umělci, kteří nevystavují na obdiv utrpení za komunistů, protože se nekonalo.

    • vittta

      Aby jsme se nakonec ještě nedivili.
      Kdo ví,jaký je na ně vyvíjen tlak.
      Aby na tom nebyli hůře jak za těch komunistů.
      Takový Dejdar měl dost problém,když volil Zemana.
      Dohrávku neznáme-třeba ho to stálo balík,za nenabídnuté role.

      Charakter pak může být jedna věc-a živobytí druhá.
      Dejdar třeba za příslib volby Karla mohl své chlebodárce usmířit.(jen hypotetická možnost)
      Do jaké míry by to svědčilo o jeho charakteru bych si v tomto případě nedovolil soudit.
      (Dejdara jsem vybral jako známý příklad-mohou tam být daleko větší tlaky-jen se o nich mediálně nic neví)

      • Mirror

        Já hodnotím ty, kteří aktivně nadávají, aniž by je někdo násilím nutil. Soudný umělec by měl uznat, že na tom byl se svobodou dříve lépe než jiný, který svobodné povolání neměl. Není třeba kolaborovat a schvalovat to, co se příčí morálce a má za cíl podvést, obelhat a oklamat jiné nebo dokonce ublížit. Současný režim přijímá zákony s cílem ožebračit jedny a dát možnost bezpracně vydělat jiným, např. exekutorům. Za bolševika si mohl disident stěžovat, že nedostal místo ministra ve vládě nebo práci, jakou by si přál, teď máme mezi sebou více než 600 tisíc lidí, pro které není žádná práce. Ten rozdíl nelze přehlédnout, takže vyhnout se poškození vlastní rodiny lze také tak, že se hry na spravedlnost nového režimu neúčastním.

    • Sio

      To je přehnané. Nebylo na starém režimu co kritizovat? Určitě bylo. Spíš bych to posuzoval podle míry vlezdoprdelkovsví dnes a zcela jasné jsou nenávistné výroky. To, co si dovolil Menzel řici o šlechticích a nevolnících bylo neomluvitelné.

      • vittta

        Menzel je svým způsobem ten,kdo podobný tlak může vyvíjet-ne ten,kdo je mu vystaven.
        V minulém režimu pak to nebyl určitě ten trpící,kdybych napsal,že byl protěžovaný,asi bych až tak moc od pravdy nebyl.

        Vzezdoprdelkovtsví je pak slovo,které vyjadřuje servilitu k něčemu,s čím sám až tak moc nesouhlasím,ale jelikož mi to přináší výhody,tak to provozuji.

        U některých to může být spíš „revoluční“ nadšení,či dokonce důsledek toho rozpadu osobnosti.

        Nakonec…na každém režimu,je co kritizovat.
        U minulého režimu se jeho kritika setkávala s problémy,nikdo ale po nikom nechtěl,aby kritizoval režim třeba 1.republiky.(stačilo bohatě,když se „organizovaně“ kritizovali jeho tehdy současníodpůrci)
        V tomto režimu je záhodno ten minulý kritizovat a naprosto VEŘEJNĚ pohrdat jeho pouhými nekritiky.
        To jsme ale zase u toho vlezdoprdelkovství.

        • Kamil Mudra

          No, je to těžké s tím posuzováním umělců. Vemte třeba Jimmyho Čerta, který je negativně zmiňován v tomto článku:
          http://www.svet.czsk.net/clanky/publicistika/umelcirezim.html
          Půl roku u mne bydlel, pár koncertů odehrál na moji harmoniku a možná posílal udavačské dopisy i na mne. Nevěděl sice že se podílím na distribuci INFOCHu, ale i tak by měl o čem psát.
          Také je možné že mne „vynechal“, co já vím. Ale i kdyby ne, nějak bych mu to udávání nedokázal mít za zlé, protože můj život natolik obohatil, že by mi v něm ta „kapitola o něm“ hodně chyběla.

          • merlin

            to je ten jiný úhel pohledu na ,,umění,,- měla jsem možnost se po revoluci několikrát výše zmíněného potkat /bohužel/ a shrnu dojem do slov opilé odbržděné prase. tento názor píšu za sebe /jako člověka/. Asi bychom se my dva v žádném případě neshodli v tom, co je obohacující a veselé a co se dá všechno omluvit uměním ani co umění vlastně je a k čemu slouží. .

            • Kamil Mudra

              U Jima nešlo ani tak o to umění, jako spíše o knihy, které mi pomohl nejen sehnat ale i to že jsem se od něj u některých dozvěděl o jejich existenci (víte že překládal do tisku Hobita?), o lidi se kterými mne seznámil a akce na které mne vytáhl. I když jeho muzika mi také imponovala a rád jsem si s ním zahrál.
              Bydlel u mne koncem sedmdesátých let a tehdy, pokud vím, byl už sice dost „odbržděný“ ale čistotný a bumbal tak nějak „v normě“ jako jiní lidé co jsem znal. Pak už jsme se skoro nevídali, nepočítám-li občasná setkání na nějakých hudebních akcích.

              • merlin

                Nevím že přeložil Hobita a abych řekla pravdu, můj názor na něj tahle informace nijak neovlivní ani nemůže změnit. Umět anglicky opravdu nepovažuji za nějakou charakterovou přednost, kvůli které by bylo nutno potlouct hlavou o zem.
                Když se nad tím zamyslím, tak u mě tím hůř pro něj. Mluvíme o odlišných obdobích a jiných situacích. Pro mě je to moral insanity.

              • vittta

                U nás nějak v 90 letech hrál v hospodě…to bude tak na začátku 90 let..(asi)
                Za to,co se vybralo.
                To už teda dost chlastal,resp.mi připadal dost vypitý.
                A to jsem se s chlastem také dost kamarádil.
                Zajímavé je na tom to,že mě jinak ničím nezaujal.
                Byl to (už tehdy) člověk bez charismatu,vlastně jsem si na to vzpoměl až když padla řeč.
                Před tím nějaké charisma mít musel.
                Ale jak říkám,třeba se mi to jen zdálo,také jsem chlastal…

      • Mirror

        Vezměme herce a z nich nejprve ty, které vidíme na obrazovce nebo ve filmu a kteří skoro bez výjimky nadávají na předchozí režim. Jsou možná také herci, které nevidíme a kteří mají méně rolí než za komunistů, kteří nechali vyrábět film za filmem, čím více, tím lépe. Těch druhých herců se nikdo na jejich názory neptá. Ti první se neměli špatně dříve a mají se dobře také dnes. Pokud nejsou padlí na hlavu, měli by raději mlčet a nekritizovat, protože těch, co mají problémy za demokracie, je více než těch, co měli problémy za diktatury.

  7. Janika

    Opožděná poznámka, kritická k nadpisu, Baron dovolí: to „mrouskání“ mi nějak od počátku nesedne, nebo spíš neumím si představit, jak se mrouskají impotenti… ;-)