Putinův „rafinovaný plán“

Napsal Colonel Cassad
Přeložil Hamilbar, převzato odtud. 

putinuvplan1

Naléhavě mě prosí, abych okomentoval politickou linii vedení RF ve vztahu k občanské válce na Ukrajině. Tedy komentuji.

K dnešnímu dni (6.6.2014) existují dvě základní teze vysvětlující chování Ruska:

a) Putin to vzdal.

b) Putin realizuje nějaký fikaný plán.

Co se týče prvního bodu, kterým se rozumí totální vyhození Jihovýchodu do popelnice (pod nátlakem USA a NATO), tento nářek poněkud předbíhá události, neboť podle mých informací (jejichž podrobnosti zatím nemohu publikovat) je určitá pomoc poskytována, i když podle mého názoru stačí jen na omezenou podporu odporu.

Co se týče druhého bodu, to co se právě děje se vysvětluje tím, že USA chtějí zatáhnout RF do války, ale Putin všechno pochopil a válce se vyhnul, hraje delikátní hru s cílem získat celou/část Ukrajiny.

Ve skutečnosti jsou oba úhly pohledu pouze dílčí částí obrazu ruské politiky na Ukrajině. Možná bych i uvěřil v „Putinův rafinovaný plán“ a dokonce i zapomenul na nedávno kolující po sociálních sítích „rafinovaný plán Janukoviče“ , jenom kdybych nevěděl co se dělo před tím.

Jde o to, že studium politiky RF na Ukrajině odhaluje celou řadu strategických nezdarů její zahraničně-politické linie. Již za Putina (dobu prezidentování Jelcina, v níž jedna zrada střídala druhou, vynechávám) Utrpělo Rusko v roce 2004 vážnou porážku, když jeho sázku na Janukoviče a jeho „Stranu regionů“ (které otevřeně podporoval osobně Putin) přebili Američané tím, že provedli převrat a dosadili loutkovou vládu Juščenka (v níž bylo nemálo členů současné fašistické junty). Rusko bylo 5 let nuceno snášet důsledky své porážky, načež „oranžoví“ zbankrotovali a k moci se prodrala výše zmíněná „Strana regionů“ spolu s Janukovičem. Což bylo v RF traktováno jako revanš. Charkovské dohody a prodloužení smlouvy o základnách Černomořské flotily byly považovány za strategický úspěch zajišťující zapojení Ukrajiny do budoucích mezinárodních projektů RF.

V roce 2014 utrpělo Rusko na Ukrajině další velkou porážku, když Američanům vyšel jejich plán a k moci se dostala další loutková vláda zcela závislá na Washingtonu. Spolu s „rafinovaným plánem Janukoviče“ spláchli Američané do záchodu i plány Kremlu na vněblokový statut Ukrajiny spolu se závislým režimem Janukoviče, svázaným plynovými kontrakty a těmi půjčkami, které mu byly poskytovány v rámci Charkovských dohod. V dým se proměnily i plány na začlenění Ukrajiny do Celní unie, kterých byl oficioz plný v letech 2012-2013.

Ale naštěstí pro Kreml, ani Washington není ideální a v amerických plánech na ovládnutí celého teritoria Ukrajiny se objevily závažné chyby, týkající se jak podcenění možného odporu na místech, tak i idiotismu vykonavatelů (mezi nimiž byli i ukrajinští fašisté). Tím že spěchali uchopení moci, vyděsili obyvatelstvo nájezdy fašistických oddílů a vypustili hysterickou ideu zákazu ruského jazyka, Američané fakticky umožnili povstání na částí ukrajinského území a vytvořili pro RF příznivé podmínky ke kompenzaci utrpěných ztrát.

Někteří se domnívají, že součástí jezuitsky lstivého plánu USA bylo vyvolat občanskou válku, do které bude vtaženo Rusko a ve které utrpí porážku. Jenomže historie Krymského jara ukázala, že samotné povstání v Sevastopolu bylo pro všechny účastníky konfliktu překvapením. Vyvíjelo se zpočátku bez účasti Ruska a jeho důsledky byly pro Washington překvapením, neboť tam považovali celé území Ukrajiny – včetně Krymu a Donbasu – za nedotknutelné vlastnictví toho režimu, který byl přiveden k moci v Kyjevě.

Povstání v Sevastopolu, znásobené místním separatismem, bylo Kyjevem fakticky proignorováno. Kyjev nepodnikl nic k tomu, aby město udržel. V Kremlu v tom uviděli sympatickou šanci k provedení „vpádu do Prištiny č.2“, neboť místní obyvatelstvo je tam velmi loajální Moskvě a je tam i pár vojenských jednotek. Byla naplánována a provedena perfektní (to myslím naprosto vážně) kombinovaná spec.operace k začlenění Krymu do RF. Zcela jistě se dostane do učebnic pro specialisty „určitého typu“. Vypadala ještě efektněji, než porážka gruzínské armády v roce 2008.

Američané, nemluvě už o Kyjevu, jí propásli. Setrvačnost tohoto úspěchu stvořila nejenom efekt dočasné konsolidace společnosti, ale též vyvolala ve vládnoucích kruzích určitou euforii, která ovšem na pozadí nedávné katastrofy vypadala poněkud podivně. Bylo vyhlášeno, že po mnoha letech  „bez ideologie“ a národní ideje, byla idea nakonec nalezena – znovusjednocení rozděleného národa a de facto „shromažďování zemí“. Mezi opozičními patrioty (a dokonce i částí levých patriotů) začalo být to, co se dělo, vnímáno jako svým způsobem konec šablony: celé roky jsme tvrdili, že Putinův režim je proti lidem, ale on…

„Krym je náš!“ posloužilo jako katalyzátor hurá-vlasteneckého nadšení (podobně jako počátkem První světové války) a tímto prizmatem se posuzovalo to. co se dělo v Donbasu. Předcházející tomu politická katastrofa, kdy se zhroutil Janukovičův režim, byla náhle pociťována jako svého druhu smutné nedorozumění.

Ovšem jestli v Krymu Kreml jednal v maximálně příznivých podmínkách, Američané nestihli reagovat a Kyjev to, se dělo totálně prospal, pak v Donbasu vývoj procesu odpadnutí Doněcka a Luganska narazil na určité těžkosti.

Dnes je mezi provládními politology módní svádět všechno na špatné obyvatelstvo, že prý „co tě nepálí“ a „hlavně aby nebyla válka“. Proto je všechno tak špatné a proč by tedy měl Putin bojovat, když všichni ostatní sedí doma? To je pravda, ale je to pouze část pravdy, kterou se tito autoři snaží zamaskovat celou řadu neúspěchů ruské politiky na Ukrajině, včetně neúspěchů samotného Putina a Lavrova jako ministra zahraničních věcí. Jde o to, že organizování lidí Jihovýchodu zdola bylo celá léta potlačováno jak ukrajinskou vládou, tak „Stranou regionů“, na kterou sázelo Rusko a která pří likvidaci proruských organizací dosáhla dokonce větších úspěchů než Juščenkova vláda. Což Kreml sledoval se stoickým klidem. Například konzul RF v Krymu Andrejev nazýval místní separatisty (v mnohém jen díky nim se podařilo „Krym je náš!“) provokatéry podrývajícími územní celistvost Ukrajiny. Kromě KPU a vitrenkovců prakticky nikdo nechodil pošťuchovat se s Banderovci v Kyjevských ulicích. Žádné organizace k řešení těchto úkolů vytvořeny nebyly.

V Kremlu měli za to, že k realizaci svých zájmů na Ukrajině mají politických a ekonomických pák více než dost, ovšem státní převrat 20.února odhalil bezmoc této politiky. Symptomatické přiznání Puškova nejlépe popisuje příčiny katastrofy.

putinuvplan2

Alexej Puškov.

Rusko vložilo v průběhu 20.let 200 miliard do ukrajinské ekonomiky, kdežto USA – 5 miliard do „rozvoje demokracie“. Zřejmě jsme je vložili ne tam, kam bylo třeba. Důležitá lekce.

Takovéto lekce jsou obyčejně zaplaceny krví.

Ruský kapitál dlouho choval iluze o tom, že je pomocí vyděračských smluv (které se takovými staly díky „oranžovým“ – pokud to někdo zapomněl, přehodnocení cen vyvolali právě „oranžoví“) možné řešit otázku základny ČF, ovládnout strategické podniky a mít vliv na politický systém. Ovšem fakticky se s pomocí laciného plynu, zavírání očí na jeho reexport, různých ekonomických preferencí, laciných úvěrů a podobných věcí budovaly základy čistě antiruského a rusofobního státního útvaru. Neboť zatímco se v Moskvě bavili primitivními Čubajsovými výmysly o „liberálním impériu“ a řízení bývalých republik SSSR pomocí ekonomických nástrojů, Američané celá léta vychovávali antiruskou elitu a mládež. Za 23 let vychovali celou generaci politiků orientovaných na Washington a Brusel. Vychovali celé pokolení mládeže, pro kterou je Rusko hlavní ideologický a světonázorový nepřítel. Byly vytvořeny rozsáhlé informační sítě, ovládnuty sdělovací prostředky, rozmístěni vlivoví agenti a získána kontrola nad částí silových orgánů Ukrajiny.

U nás je zvykem posmívat se lokajství Banderovců vůči americkým velvyslancům, kteří po telefonu dávají pokyny ukrajinským oficiálním představitelům. Jenomže ve skutečnosti tady není nic k smíchu. Američané dělají to, co měli dělat Černomyrdin a Zubarov. Porovnejte řekněme míru vlivu Teffta a Zubarova na Ukrajině. To je přece jedna z odpovědí na otázku, proč Američané získali Ukrajinu a Rusko jenom Krym. Kdo je odpovědný za to, že co se týče pák a vlivu na Ukrajině, Zubarov vedle Teffta vypadá jako pouhá molekula?

Dokonce i v těch případech kdy se Rusko pokoušelo dělat to samé, co Američané, dělalo to naprosto toporně, způsobem „tady máte peníze a poraďte si jak umíte“ (a při tom ještě část těch peněz rozkrádali místní tak říkajíc „patrioti“ – příkladně Státní duma schválí 100 000 dolarů na rozvoj „ruského společenství“, z nich 20-30% „odkloní“ ještě v Moskvě, zhruba stejně si rozeberou místní vůdcové, a zbytek padne na pochybné schůze, výstavy a podobné akce, aby se vykázala činnost, které jsou fakticky simulakrem a nikoliv skutečným proruským hnutím), nebo apelováním na v současnosti již vyčerpané koncepty „slovanského bratrství“, „družby národů“, nebo amorfní ideu „integrace v rámci Celního svazu“. V důsledku toho, když začínalo jít do tuhého, jako v letech 2004 a 2014, Moskva prostě neměla připravené potřebné nástroje k obraně. Neměla je proto, že nevznikají ze vzduchu – jejich příprava trvá dlouhé roky. V tom ve skutečnosti spočívá jedno z tajemství amerických úspěchů při organizaci takovýchto převratů – půdu pro ně připravují dlouhá léta.

Není vinou obyvatelstva, že tyto nástroje nebyly vytvořeny. Američané je vytvořili, Moskva – ne. A je to problém právě doby vlády Putina, kdy za doprovodu řečí o „vstávání z kolen“ byla ruská politika na Ukrajině neadekvátní hrozbám, které zde dozrávaly (i když o tom, že Ukrajina (neplést si s USSR) existuje pouze a výlučně jenom jako antiteze Ruska, psali mnozí, mezi nimi i já). Přitom se tyto hrozby týkaly nejen místního obyvatelstva, ale i samotného Ruska. A teď se tento kapitální průšvih pokoušejí shodit na „co tě nepáliče“, kteří jsou sice také vinni ve svých současných a budoucích neštěstích, jenomže s nimi prakticky nikdo nepracoval. Kdežto Američané na Západní Ukrajině a s Kyjevskou elitou pracovali celá desetiletí, proto také vzniká tak neradostný obrázek, kdy tahajíce za příslušné nitky instalují na Ukrajině jednu svoji vládu za druhou, zatímco samoorganizace obyvatelstva Jihovýchodu stačí pouze na značně omezený odpor.

Jak to vypadá, mohu prodemonstrovat na svém vlastním příkladu. Ještě před Krymským referendem přiletěli do Sevastopolu vysoce postavení hoši z ruských médií (jména neuvádím). Bylo zorganizováno setkání místních blogerů, novinářů, ajťáků a podobných „kreativců“, kteří tak či onak podporovali Krymské jaro. Mezi jinými jsem tam byl i já. Podstata návrhu spočívala v následujícím, „moskviči“ chtěli s pomocí místních specialistů spustit „antimajdan TV“ (plnohodnotný televizní kanál, jako je například „Gromadskoje TV“), tedy vytvořit informační protiváhu americké „vymývárně mozků“ za pomoci místních kádrů a dokonce byli připraveni investovat do toho peníze státních fondů. Ovšem vzhledem k tomu, že všechno by bylo nutné začínat prakticky z nuly a problémů bylo spousta, idea se nakonec nerealizovala. To nejsměšnější a zároveň nejsmutnější na celé té situaci bylo to, že „antimajdan TV“ bylo třeba organizovat tak před 2-3 roky, a ne shánět po provinčních městech lidi na volné noze aby udělali to, co za 5-10 milionů euro dělají američtí a evropští specialisté, operativně instalující infrastrukturu informační války. Právě pozoruje takovéto opožděné reakce, nejlépe pochopíš, že připojení Krymu k RF je výsledek mimořádně šťastné shody okolností, za níž se neskrývá žádná soustředěná dlouholetá práce.

K adekvátnímu odporu byly nutné skutečné proruské strany se solidní finanční podporou a orientací na Moskvu, dlouholeté programy výchovy potřebných kádrů, organizace patriotických mládežnických organizací s polovojenským zaměřením, které by, podobně jako Banderovské bandy, mohly být rychle proměněny v nepravidelné vojenské jednotky. Jenomže tohle všechno bylo promeškáno, v důsledku čehož – skutečně proruští politikové z nějakého důvodu na Ukrajině prostě nebyli. Smutný to výsledek 14 let ukrajinské politiky, který není ani na koho svést. Proto když mluví o „Putinově rafinovaném plánu“, je třeba vidět, že tomu jaksi neodpovídají chabé výsledky globální ruské strategie na Ukrajině za posledních 14 let. Na mysl se maně krade anekdota o Čapajevovi a plastelíně, kterou tak důkladně ztvárňují v oficiózní analytice.

Díky „co tě nepáličům“ a průšvihům předcházející politiky, se euforie z Kremlu postupně začala vytrácet na pozadí amerických sankcí, které, i když samy o sobě nejsou nebezpečné, znamenaly nárůst přímého konfliktu se slábnoucím, ale stále ještě velmi nebezpečným, světovým hegemonem. Setrvačnost „Krym je náš!“ přesto vlekla Kreml k pokračování politiky směřující k oddělení Novorosiji. Byla i určitá organizační pomoc, i informační aktivity (podstatně skromnější než americké). Ale koncem dubna se v této linii objevilo jisté váhání, spojené s rostoucím tlakem a hrozbou skutečných ekonomických sankcí.

Někteří zapomínají na to, že již v roce 2013, podle oficiálních prohlášení vlády RF ekonomika balancovala na hraně mezi stagnací a recesí. A Krym nijak nezměnil a ani nemohl změnit vážné ekonomické problémy v ekonomice RF (o nic méně vážné, nežli problémy v ekonomikách USA a EU). Sankce a jejich důsledky znamenají, že vládě se nepodaří udržet se na hranici „stagnace“ a ekonomický pokles se stane očividným (viz zkušenost Iránu). Proto politika sem, politika tam, ruský svět je sice hezká věc, ale hrozba ekonomického poklesu, v jehož důsledku by mohl nastat zlom politického systému, počala být stále zřetelnější, nehledě na dočasnou konsolidaci společnosti.

Rozhodujícím dnem byl jak se zdá 24.duben, kdy na pozadí útoku na Slavjansk se kolony ukrajinské armády daly do pohybu na Donbas směrem od Izjumu a Záporoží. Týž den se daly do pohybu i ruské jednotky, které zamířily k ukrajinské hranici.

Odpoledne začalo v Moskvě za účasti Putina zasedání SNBO (Rada národní bezpečnosti a obrany) na kterém se řešila otázka vstupu vojsk na Ukrajinu. A pokud si ještě někdo pamatuje historku s vystoupením Putina, které se nekonalo, tak nekonalo se právě proto, že rozhodnutí o vstupu vojsk nebylo přijato – jak v důsledku ústupu ukrajinské armády, tak v souvislosti s výhružným okřikováním z Bruselu a Washingtonu.

Tedy minimálně 24.dubna, otázka reálného vstupu ruské armády existovala bez jakýchkoliv rafinovaných plánů a byla považována za jednu z možných reakcí nezávisle na „co tě nepáličích“ a „třetí úrovni sankcí“. Právě kolem 24.dubna byly v propagandě populární teze o tom, jak ruská armáda lehce dojde do Dněpru, že nakašlat na USA, my dojdeme do Lvova a tak dále. Pak následoval obrat směrem k „proč není nutno bojovat“.

Po 24.dubnu vnější tlak na RF vzrůstal, ale podpora v Donbasu nerostla dostatečně rychle. V téže době dávaly USA do pořádku režim instalovaný v Kyjevě a ten v květnu začal otevřenou trestnou operaci v Donbasu, podstatně surovější než 24.dubna, kdy Rusko přesunulo vojska na hranice.

Proto, nehledě na zvěrstva prováděná fašisty, se od května Kreml chová maximálně zdrženlivě, omezuje se na určitou neoficiální podporu a proklamovanou nelibost. Jakmile se v Kyjevě přesvědčili, že USA dokázali dostatečně zatlačit na RF a ta upustila od okamžitého vstupu vojsk, junta okamžitě přistoupila k plnohodnotné trestné operaci, ve které jsou používány všechny možné prostředky, včetně letectva, tanků, těžkého dělostřelectva a raketometů.

A Rusko to muselo všechno skousnout, protože okolnosti se změnily. Proto místo pohybů vojsk – vidíme ustarané diplomaty a místo hesel na téma znovusjednocení národa, rozjímání o rafinovaném plánu. Ba ani mohutné demonstrace na podporu DLR a LLR nejsou vidět, povel zatím nepřišel.

Veškerá „rafinovanost“ nové politiky, kromě informačního zakrytí dřívějších průšvihů z let 2004 a 2014 a zachování si tváře před výhrůžkami západu, spočívá v tom, že nepřímá a neveřejná podpora (která je a bude i nadále popírána) nedovolí neutralizovat Novorosiji za pomoci armády, ale při tom nezmění drtivou převahu junty v technice.

Proto, právě probíhající scénář nejvíce vyhovuje právě USA, neboť tím, jak se konflikt prodlužuje (čemuž se jakoby v rámci rafinovaného plánu snaží Putin vyhnout), vytváří v sousedství RF nehojící se ránu (občanskou válku nejde jen tak zastavit – tím Američané již svého dosáhli) a současně vytváří předpoklady pro rozmístění amerických a natovských vojsk na Ukrajině (základna NATO v oblasti Charkova je, jestliže se junta udrží u vlády, otázkou 2-3 let).

Takže Američané mají plusy jak v případě vstupu ruských vojsk, tak i v případě totálního ústupu Moskvy. Nehledě na ztrátu Krymu, při rozehrávce situace s Donbasem vyhrají v každém případě, protože Putin buď vzdá Donbas a rozboří svou konsolidovanou stabilitu, nebo bude nucen zaplést se do války na levobřežní Ukrajině a její rozdělení provést nikoliv mírovými, ale vojenskými prostředky, což bude USA zcela vyhovovat, neboť získají „nepřítele“ jehož prostřednictvím bude možné vyrážet z rozpočtu prostředky pro Pentagon a tajné služby.

Rusko jedná pouze v závislosti na okolnostech, v závislosti na měnící se situaci. Coby imperialistický stát slabší nežli jsou USA, Rusko se přirozeně snaží vyhnout se přímé konfrontaci s hegemonem, neboť to by ekonomicky posílilo Čínu. Donbas se tak v této situaci stává rukojmím této „politiky podle situace“, kdy odpor je přiživován, aby neuhasl, ale toto přiživování naprosto nestačí na realizaci březnových plánů Kremlu.

To všechno dráždí patriotickou veřejnost, která cítí, že Novorosija bude opuštěna. Řeči o „rafinovaných plánech“ mají za cíl oddálit okamžik otevřeného výbuchu nespokojenosti, která zbourá post-krymskou konsolidaci (stejně jako krize v roce 2008 zbořila konsolidaci společnosti po 888). Při tom je třeba pochopit to, že v Kremlu si uvědomují zhoubnost této vidlice rozhodnutí, kterou nabízejí Američané. Válka na levém břehu mimořádně zatíží ruskou ekonomiku a dovolí Američanům oddálit jejich vlastní krach. Odmítnutí války – znamená pomalou smrt Novorosiji a následný rozkol v ruské společnosti, kdy významný segment patriotické veřejnosti se přesvědčí, že Putin je zrádce a při jakýchkoliv otřesech revolučního charakteru bude vystupovat proti stávajícímu zřízení. Spolu s levou, nacionalistickou a liberální opozicí to potenciálně znamená vážnou hrozbu pro základnu putinského režimu.

Proto místo jasného ústupu nebo jasného vyhlášení války se Kreml snaží udržet v jakési mezilehlé pozici mezi zdůrazněnou touhou po míru a neveřejnou pomocí, což je právě ten „rafinovaný plán“. Stejně jako „rafinovaný plán“ Janukoviče má jen jednu, zato však smrtelnou, vadu – je příliš průhledný a lehce se proti němu hraje. Právě proto fašisté tak neomaleně a cynicky zabíjejí lidi a Američané jim to stejně tak cynicky schvalují. Neboť, chápeme-li pozici Ruska, pak jsou zcela pochopitelné kroky namířené proti této pozici.

Rusko prohrává při jakékoliv reakci. Posílá armádu – výborně, získáváme pohodlnou válku na hranicích konkurenta, kde se dají vydělat peníze a oslabit protivník. Neposílá – dostává růst vnitřního napětí a krach pravo-konzervativních iluzí spolu se vznikem agresivního rusofobního státu na svých hranicích.

Naděje na to, že ekonomika je dožene a lidé vyjdou do ulic proti juntě, jsou pochopitelné, ale neberou do úvahy to, že režim již otevřeně přešel k otevřenému teroru proti opozici, na který Američané zavírají oči, stejně jako to učinili v Egyptě, kde vojákům dovolili pozabíjet několik set islamistů. Kyjevu budou, jak to půjde, dávat peníze (jako poslední dávku pro heroinového narkomana) a budou zavírat oči na všechna zvěrstva. V případě obsazení Donbasu bude junta přirozeně svalovat všechna neštěstí na Rusko a Putina, oddalujíc svůj nevyhnutelný konec. Za tu dobu budou všechny byť jen nepatrně proruské a antifašistické organizace zlikvidovány při jakýchkoliv scénářích. Pro Rusko bude mimořádně obtížné vyžívat i tuto značně chatrnou oporu. Proto prodlužování existence fašistické junty hraje jednoznačně ve prospěch USA, neboť každý den její činnosti znamená další den odtržení Ukrajiny od Ruska. Důsledky těchto dní se potom budou projevovat v průběhu mnohých let a dokonce desetiletí.

Nakonec si Kreml bude muset vybrat, kde budou důsledky méně závažné, přičemž z hlediska přežití Putinova režimu jsou obě varianty zhruba rovnocenné a základem pro rozhodnutí zda vzdát či nevzdávat Novorosiju bude právě otázka důsledků. To všechno není součást jakéhosi zlého úmyslu spojeného s tím, že by si Putin nepřál přijmout Donbas do Ruska (docela rád by ho přijal, ale je zde celá řada zahraničně-politických problémů). Vše je to důsledkem minulé politiky Ruska v Ukrajinské otázce. Za to nyní platí jak umírající domobranci, tak i sám Putin, jenž musí přijímat rozhodnutí v situaci, kdy jednoznačně pozitivní kroky pro Rusko již neexistují. Takže mě nepřekvapí, jestliže v dohledné budoucnosti Putin přece jenom pošle armádu, i když stejně tak nebude překvapením když bude Moskva i nadále „vyjadřovat znepokojení“ nad dalšími zločiny fašistů.

Někdo se může ptát, zda to není příliš pesimistické. Není soudruzi, to je objektivní realita, s kterou je nutno počítat, aby člověk nechoval zbytečné iluze. Znamená to, že naše věc je prohraná? Samozřejmě že ne. Já osobně jsem přesvědčen, že junta bude poražena a viníci krvavých zločinů za ně zaplatí, kromě jiného i svými vlastními životy. Když události v Sevastopolu, které nás dovedly tam, kde jsme dnes, začínaly, jednali jsme bez ohledu na Rusko, protože bylo prostě třeba vstát a bojovat, neboť vsedě na divanech je těžké měnit historii. Jak říkali klasikové: v boji dobudeš svých práv.

A co se týče toho, zda mám pravdu ohledně Putinova „rafinovaného plánu“, mohu zatím pouze odkázat na ty soudruhy, kteří mně vytýkali moji kritiku „rafinovaného plánu“ Janukoviče. Jak se říká, a kde je teď Janukovič se svým „plánem“?

No a pak čas ukáže, kdo měl ve finále pravdu.

  1. Janika

    Tohle je pozoruhodný článek a mezi ruskojazyčnými blogery vzbudil velkou pozornost. Moc děkuji Hamilbarovi za překlad.

    Jistě by se dalo s lecčím polemizovat. Začala bych třeba tím, že sám Putin o žádném svém „rafinovaném“ ani jiném plánu nemluví. Proto by mu to nemělo být podsouváno a i tenhle článek chápu jako reakci na spekulace jiných. Včetně výčtu ostatních možností toho, co Putin plánuje a co vzdal.

    Taky si myslím, že Ukrajinu by rád ponechal svému osudu, nebýt toho vraždění ruského obyvatelstva tam. To přejít bez ztráty tváře nemůže.

    Popis zákulisních praktik USA ovlivňování obyvatelstva je skvělý a bohužel asi pravdivý. I když – zase trochu kritická poznámka – oni to veřejné mínění vlastně ani nepotřebují. Už dávno mají vyvinuté mechanismy, jak tahat za nitky násilím či podvodem. Stačí vlastně pár loutek na špinavou práci. Plná náměstí se hodí, ale nejsou nutná.

  2. embecko

    Clanek dobrej, urcite. Ovsem ja sam se nemohu zbavit dojmu, ze tu nejde o Rusko, ale o EU. Az dobudou Americane Brusel, pak teprve bude na rade Rusko. Putin zadne plany mit nemusi, protoze Ukrajinci nejsou loajalni (ani na vychode) a podle meho neni duvod, proc by mela Moskva nejak Ukrajinu vubec „chtit“. Ta by ji nejvice vyhovovala neutralni, plnici tranzitni roli (jak plynu, ekonomiky obecne, tak i politickou)…Ukrajina lezi na naprosto uzasnem miste, byt tam treba Holandani, to bychom asi videli.
    U Kyjeva tedy, alespon podle meho, bojuje Washington s Bruseli, ktera zatim tezce prohrava.

    • Janika

      To se zdá jasné, že USA nastrkuje Evropu ke zkáze. Ale mám pocit, že už si někteří nebezpečí uvědomují. Tedy vědět to museli od začátku, jen podle toho už trochu jednají. Merkelová jednala s Putinem, zato Cameron mu ruku ostentativně nepodal. Osobně bych nepodala ruku jemu, Obamovi, Porošenkovi a spoustě dalších, co je mají zakrvácené krví nevinných lidí. A zajímalo by mě, co se honí v hlavě Zemanovi, když se na Putina tak lepil.

      • embecko

        “ Ale mám pocit, že už si někteří nebezpečí uvědomují.“

        To by byla ta lepsi moznost, osobne se ale obavam, ze to delaji zamerne. Manzel Merkelove pracoval pro Pentagon, ona sama byla vedena u Stasi jako „Erika“.
        A v soucasne situaci se postavila za Balkan a podporila jeho clenstvi (vsech zemi) v EU. V tom okamziku mluvi Stratfor o tom, ze se Turecku podarilo vyhnout pasti clenstvi v EU.
        Me to tedy cele prijde jako americka politika, od konce valky az doted, jako by EU byla jen falesnou vlajkou ci spicim agentem, ktereho ted, v dobe nouze, probudili.
        Stratfor: Turecko se zachranilo z pasti EU
        http://www.deutsch-tuerkische-nachrichten.de/2014/06/502835/us-denkfabrik-die-tuerkei-hat-sich-aus-falle-der-eu-gerettet/
        Kredit od Merkelove: Balkanske staty patri do EU
        http://deutsche-wirtschafts-nachrichten.de/2014/06/07/kredit-von-merkel-die-balkan-staaten-gehoeren-in-die-eu/

      • Baron Le Samedi

        Jedině Putin byl s to rozumět Zemanovým požadavkům : kdě tualet? Vodka ješčo jesť? Piť nuždajetsja…. A pod. Co by odpověděla Merkelová….iš vrštéhe Bahnhof, herr Zeman.

        • Baron Le Samedi

          Ale aby něco bylo také myšleno vážně: nezkoumal jsem zatím, co Ukrajina připomíná. Itálie, pokud bychom to vzali metodou Rohrschachových skvrn. připomíná botu. To víme. Italská bota se mnoha politických bot také dočkala. Jugoslávie připomíná (připomínala) pistoli, nebo revolver Browning. A těch výstřelů tam bylo nepočítaně, nejen v Sarajevě, až se nakonec revolver roztrhl, což se zbraním stává. A tak bychom možná mohli, bez psychologa nebo s ním pokračovat zem za zemí. Motivačně k poslechu http://www.youtube.com/watch?v=9ev3h3Fx69o (druže srbochorvatsky znamená nejen soudruhu, ale druhu, příteli, je to dru-hé já, gemini.

  3. Tribun

    Ale stejně by to bylo krásné, kdyby nějaký ten rafinovaný plán existoval. Spíš to ale vypadá, že svět zase bude o něco „svobodnější“.

  4. Sio

    Analýza má pravdu, že Rusové zaspali. Neuvědomili si, kde se dnes vede efektivní moderní válka – v hlavách lidí. JInak by opravdu měli i na západě své aktivisty, kteří by Majdan rozprášili janukovyč Nejanukovyč. prostě proti jedněm agresivním majdantým maskám by se objevily jiné masky a delšími tyčemi a většími koktejly a bylo by po ftákách. Chyběla akceschopná síla jako opozice majdanatých. Amíci a EU by si zakřičeli, Putin by si umyl ruce a Janukovyč by vládl dál.

    • lomikel

      ja to vnimam jako ideovy problem, predstavte si ze vam neco roste v tele, 20 let, cerv liberalismu, ideologie pri Nove Americke Stoleti. To neni, ten liberalismus, ideologie pro kazdeho kapitalistu, to je vytunene pro jednoho. Vse jede v te linii film, hudba, zivotni stil, vse ma ideologicke pozadi, vse je rizeno z Leve nebo Prave Ruky Dabla ( NWO), Nova Levice a Neoliberalove. To se to pak tezko odtrhava, musite vzit nuz a REZAT, vyhybat se zivotne dulezitym organum, koukat aby krve moc neodteklo. Nebo je treba takova mensi ( lepe mensi) valka kde se ukaze ze ten zapadni ideal vas potrebuje (rozumej rusy a slovany vubec) jen jako otroky, (neo) liberalni samozdrejme.

      Ono je hezke delat na ukrajine pro ruskou propagaci, v ramci liberalismu… :)

    • embecko

      „JInak by opravdu měli i na západě své aktivisty“- viz sio
      Jenze…zapad by ihned spustil tragicky pokrik a aktivisty by pozaviral (mozna bez toho „by“, mozna jsou uz pozavirani). Strategie zapadu jde prez penize, tedy prez NGO, ktere vyuzivaji bidy na vychode (jak Rusku, tak Ukrajine) a obcane vcelku spolehlive sednou na lep. U nas to neni nic jineho, jenom to neni tolik videt- podivejte na Vondru, jasneho agenta, ktery podporovan medii v jednom siku hned pridusil Chomskeho v zarodku.
      Zapad ma diky odposlechum sve lidi pod elektronickou kontrolou a muze na svem uzemi zasahovat i preventivne, coz v oligarchickych spolecnostech nejde. Navic je to prave Zapad, co chce valku, takze jeden odhaleny rusky aktivista= poukazka na a oduvodneni pro vystavby dalsich zakladen. To mate jako kdyz narazite na nejake psycho v hospode, pokud jste normalni, tak se radsi stahnete a neriskujete bitku, tady je to podobne, jeden blby pohled vychodu a druha strana je vam schopna znicit celou zemi a zabit miliony lidi.

      • g.g

        „Zapad ma diky odposlechum sve lidi pod elektronickou kontrolou a muze na svem uzemi zasahovat i preventivne, coz v oligarchickych spolecnostech nejde.“

        No moment, já měl za to, že oligarchická společnost zvaná USA dokazuje, že to jde přímo náramně.

        • embecko

          To je otazka definice: v USA je financni oligarchie, ale zbytek je podle meho korporativisticky, zatimco v Rusku je vlada diky Jelcinove privatizaci sousetredena opravdu do individualnich rukou, pricemz zajmy techto osob se nemusi kryt a na tak velkem uzemi, jako je Rusko nemusi teritorialne dojit ke shode, kdo ma byt sledovan/ postizen. To FBI/ NSA ma jasne federalni zadani s tim, ze ho dokaze i plnit, a to na celem uzemi. Oligarchove (rusti) jsou schopni poskytnout „azyl“ nekomu „federalne stihanemu“ proto, ze haji jejich zajmy, coz, alespon podle meho, v Americe tak jednoduse nejde.

    • embecko

      Jinak sledujte privatizacni toky penez: coby treba dulni koncern nemate problem na vychod poslat svoji neziskovku, ktera bude diky vasim penezum v korupcnim systemu vyvijet svoji cinnost a vytvaret aktivisty s tim, ze az tam udelate chaos, pak si zprivatizujete co chcete…zatimco opacne to nejde, neni mozne poslat svoji neziskovku treba na Floridu, tam jim to rozvratit a zprivatizovat.
      Jednak MMF patri Zapadu, druhak je Zapad jiz policejnim statem, takze si to ohlida a do tretice tam neni co privatizovat, protoze koncerny si koupily stat a jednoduse se privatizovat nenechaji, protoze maji v rukach statni zbrane.
      Navic je Zapad uz zdrojove vyplundrovany a vlastne tam neni co brat, na rozdil od Vychodu, kde jsou kapacity jak hmotne, tak lidske.
      Takze vam zbyva vytvorit jen sit aktivistu- agentu, platit je ze statnich penez a pak se jen divat, jak vam jednoho po druhem zaviraji na 20 let.
      Tohle je ze strany Zapadu finalni hra vabank, jde mu o vsechno a podle toho se take tak chova. Ne nahodou se na stranu valky pridavaji i ti nejvetsi chudaci ze spolecnosti, ktere to semele, protoze valka skyta alespon nejakou nadeji, na rozdil od zabehnuteho systemu s minimalni socialni mobilitou, kde jsou bez sance i pro vsechny sve budouci generace. Z toho vyplyva, ze cim doma hur, tim vetsi podpora pro ev. vojenske dobrodruzstvi…je to vlastne prasarna, technika vlastni spalene zeme. Vsimnete si, ze rozsirovani NATO podporuji v internetovych diskuzich bud agenturni elity, anebo ti nejvetsi loseri. A cim vic loseru, tim vetsi domaci podpora.
      Nezda se mi, ze by tohle slo uhrat politicko- mocensky, ale ze jedina sance je, ze to ekonomicky krachne. Druha moznost je tu samozrejme take a to ta, ze se expanze kapitalu zabrzdi v nejake forme totality s planovanym hospodarstvim a ze to kapital udela sam sobe, protoze uz mu nic jineho nezbyde. Omezi vyrobu, nadiktuje ceny a spotrebu a bude to.

      • lomikel

        otazka je zda se putinovi podari udelat svou versi kapiku jako ho maji cinani. myslim ze ne, ze bud Rusko prejde na nejakou verzi valecneho hospodarstvi nebo krachne. Mozna ze nakonec ta valka bude vychodiskem i pro Rusko, protoze prehrat na liberalnim hristi sveho liberalniho hostitele IMHO nejde,

        • embecko

          Ano, presne to si myslim i ja. A treba uz jen z toho duvodu, ze jim chybi prilehave kruta ideologie jako prostestantismus/ konfucianstvi (atd.)
          Putin by vlastne musel udelat to same, co kdysi Stalin, tj. „dohnat zapad“…jenze dnes uz jsou ve strehu NGO a „mezinarodni pravo“ (sic!) a ty mu to nedovoli i kdyby melo dojit na humanitarni bombardovani.
          Ze by valka mohla byt i ruskym vychodiskem, tak presne to me napada uz delsi dobu, protoze na nejaky rovnocenny „souboj“ Rusko opravdu nema. Nicmene je treba rici, ze zrovna o tohle Rusko nestoji.
          Ted se pred Ruskem otevira jedna velika moznost, ci dokonce vyzva tj. znovu „dobyt“ Sibir, svoji zemi post-industrializovat (elektronika obecne) a zavest vladu prava…ale i tady jsem vzhledem ke stavu spolecnosti velmi skepticky, podle meho jim chybi „lidsky material“ a hlavne tradice, ktera je takova spise „mesiasska“ a nikoliv „pokrokova“.
          Zapad ma neuveritelnou vyhodu osvicenecke tradice, tedy panovniku s urcitou zodpovednosti vudci lidu… a tim i urcite obcanske loajality vudci statu. Tohle parketa ruskych gubernatoru a lokalnich oligarchu urcite neni, ti vam prodaji i nos mezi ocima, bez ohledu na cokoliv (vcelku pochopitelne, ze ano :o)

  5. Laco G. mlynář

    Není to nezajímavý pohled přímo z Ruska. Je z něj cítit zklamání ze stavu, kdy Rusko nepokračuje dost agresivně a Putinově administrativě se vytýká, že se na tento stav nepřipravovalo dlouhodobě.
    Na Mlýně píšu dávno, že Putin na Ukrajinu nepůjde vojensky a že zdejší Rusy odepsal. Leda, že by bojovali jako lvy. Pokud by Putin vyrazil vojensky na východ, důsledkem by bylo rozpoutání ekonomické války se Západem, ta studená už běží minimálně od roku 2008. A dalším důsledkem by byly neskutečné výdaje na samotnou válku a také na obnovu zabrané části Ukrajiny.
    Zahraniční politika se dělá dlouhodobě, myslím si, že na souběžné budování měkké síly Rusko nemělo. Západ ano, ale jenom díky miliardám, které tiskne FED.
    Co bude?
    1.
    Východ Ukrajiny Porošenko nemůže pacifikovat vojensky.
    2.
    Na pacifikování ekonomické nebude mít dost peněz.
    3.
    Lidé z východu Ukrajiny zřejmě velkou většinou nesouhlasí s Kyjevem, ale nasazovat krky se ani tam většině nechce. Takže válčit se přestane a formálně východ ovládne Kyjev i s kompromisním souhlasem Moskvy.
    4.
    Potom se ale začne lámat chleba a nejen tam. Z Porošenkova inauguračního projevu (na Mlýně jsem otiskl jeho celý text) je jasné, že nevidí věci reálně nejméně pokud jde o ekonomiku (důsledků závislosti na Rusku se nelze zbavit rychleji, než za 5-10 let), ale nejslabším místem jeho politiky je politika národnostní a jazyková. Dovolává se Evropy, ale v Evropě by mu takovou politiku nikdo, včetně Human Rights Watch netoleroval. V Evropě kolabují i federální koncepce států, natož ty co jsem po vzoru ČSR na Slovensku nazval národnostní politika cestou Sboru povereníků.

    Takže chápu zklamání pana bloggera ze současné „pasivity“ Kremlu vůči soukmenovcům na východě Ukrajiny, ale všeho do času.

    • hans

      Ad jazyková politika. budou tolerovat, jako tolerovali a tolerují národnostní a jazykovou politiku Slovinsku, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, pobaltským státům a koneckonců i Ukrajině v posledních dvou desetiletích.

    • Janika

      Ten překlad projevu jsem u Vás četla, Laco, bylo to jako studená sprcha. Vyhlášení války Rusku, jinak se to nazvat nedá. Takhle nějak formuloval hlavní body Allain Jules:

      Nebude žádná federalizace.
      Nebude žádný status ruského jazyka na Ukrajině.
      Nebude žádné uznání politických vůdců Novorosie.
      Požaduje celkovou a bezpodmínečnou kapitulaci ozbrojených sil Donbasu.
      Krym bude vždy ukrajinský.

      Mě na tom zaujalo prohlášení, že bude vyhlášena amnestie pro ty, co nebojovali a aktivně boj nepodporovali. Tak to by mě zajímalo, koho se ta amnestie tedy bude týkat, respektive kdo by byl, nebýt amnestie, stíhán, a za co – ti, co hlasovali v referendu a demonstrovali na náměstích? Pokud to tedy nebude považováno za podporu teroristů….

    • Janika

      Děkuji, moskyte, letmo jsem to přečetla, také zajímavé. „Problém je v povaze klasické volby mezi válkou a hanbou.“ – to je pozoruhodná věta.
      El-murida také čtu se zájmem, ale mám u něj trochu problém v tom, že je záhadné, čím zájmům slouží. On a čtenáři jeho blogu jsou značně proti-putinovští a tím je dotčena objektivita. Bohužel je také zastáncem takových kroků, které by vedly k válce, zdá se.

      Mimochodem, stojí za pozornost, že el-murida se zatím nijak nedotýká řádění cenzury a uzavírání blogů na LiveJournalu.

      • moskyt

        To je ta levicová část politické scény, která říká, že všechno to co Putin dělá ve prospěch většiny lidí v Rusku podporují, v ostatním stojí proti němu. Prostě, nejsou to jeho nekritičtí obdivovatelé. :-)

        • lomikel

          muzete to upresnit ke kteremu proudu se radi, maji nejake zastupeni v dume ? Asi to nebudou priznivci Zirinovskeho. Dekuji.

          • moskyt

            To rozhodně ne a ani Limonova. Spíš takové skupiny jako je Suť vremeni Kurgijana, různé levicové vlastenecké skupiny. Nepatří k páté koloně Navalného. V parlamentu zřejmě žádné zastoupení nemají.

        • Janika

          Tak to nemá logiku. Podporují vojenský zásah, který by pro tu většinu v Rusku mohl skončit nepředstavitelnou katastrofou. Kdepak, mně připadá, že prostě s radostí hledají na Putinovi chyby. A to za každou cenu. Bohužel v čase války je takové jednání, kdy se podvracejí vlastní řady, zradou. Tihle ne-nekritičtí obdivovatelé se podbízejí nepříteli, buď jsou blbí, nebo placení.

          • lomikel

            nevim, zas tak dobrou rustinu nemam a realie v krvi taky ne, prectu zakladni vyznam ale abych poznal z clanku vnitrni smerovani autora to ne :).
            tak se ptam.

            btw. ja podporuji vojensky zasah taky, zpocatku formou dodavky soucasnych rucnich protileteckych a protipancerovych prostedku pro zajisteni vetsi rovnovahy na bojisti.
            dale by se hodilo par set dobrovolniku propustenych z armady kteri by byly hmotne zajisteni a vybaveni prez vlastenecke organizace/lidi v Rusku, refinancovano z rozpoctu.

            No a pokud by se nepodarilo doresit ty grady a houfnice ( ktere jsou mimo dosah obrancu) tak je treba na volnem trhu “koupit” tezsi zbrane a umlcet je.

            Soubezne s tim je mozne/nutne posilat do obou republic humanitarni pomoc, jidlo, leky, vodu, pohonne hmoty. U hranic postavit polni nemocnice pro ranene.

          • moskyt

            Takže vy si myslíte, že je lepší v takové situaci kývat, nebo když nesouhlasím, být zticha? To, že Putinova (či chcete-li RF) politika se odvíjí od momentální situace, to že neexistuje žádný „vychytralý plán“ se dá celkem snadno pochopit a je to i možné akceptovat. Nicméně to však neznamená, že by neměla probíhat „horečnatá“ činnost v diplomatické, humanitární oblasti. Vždyť v DNR a LNR každou hodinu umírají civilní osoby. A kolik té krve bude ještě potřeba? Bohužel i ta humanitární pomoc se odvíjí od iniciativ samotných lidí.

            • lomikel

              souhlas s tim ze humanitarni pomoc – jidlo, voda, leky, palivo a $ je vec uplne zakladni a krome jineho vytvari potencial pro budoucnost co se spoluprace tyce, pokud ji rusko organizovane(statem) neprovadi, coz uplne tak nevim, tak je to s nim na povazenou.

            • Janika

              Ne kývat a ani ne být zticha, ale zbytečně si s potěšením nepřisazovat proti svým, když nevím všechno. Horečnatá jednání jistě probíhají, dodávky zbraní a specialistů zřejmě taky. Samozřejmě to nebudou vyhlašovat. Humanitární pomos organizovaná státem, to jistě ano. Něco už tuším posílat chtěli, jenže ukrajinská vláda že to jako převezme a rozdělí sama, tak nevím, jak to udělali.

              Když on si každý myslí, že je ředitel zeměkoule a být na místě toho neschopného Putina, všem by to ukázal. Mně by třeba v první chvíli taky těšilo sledovat, jak ruská vojska vlítnou na ty zmetky, co bombardují poklidná městečka a vesnice hlava nehlava. Jenže kdyby pak Obama hodil na Moskvu atomovku, to už by mě radost přešla…

              • lomikel

                no, si casto nekoho oblibite a pak ho trosku, trosicku, adorujte, ale je to hezke :))

                nechat to vyhnivat a signalizovat ochotu k jednani na vse strany, to je abych tak rekl muj dojem. ale je mozne ze nemam prehled, pokud to tak je budu tomu rad.

                co se humanitarni pomoci tak zajiste neni zadny duvod cokoli davad ukrajinske chunto-vlade. Staci to posilat do Luganska a Donecka primo.

                Co se tyce atomovky na Moskvu, tak o tu se ted nejedna, o tu se bude jednat az Usaci dokonci kordon kolem ruska a spocitaji si ze ten jejich system zachyti vsechny rakety rusu. a tech par ponorek ze dostanou. Tazke nechat Usaky postavit zakladny na ukrajine, a porosenko to udela asap, je cesta k te atomovce. Nepodlehejte propagande ;)

                • embecko

                  Jedine ze by mu driv dosel ekonomicky dech :-)
                  Ovsem- sledujete-li ted udalosti v Brazili, tedy jednom ze statu hlavniho „opozicniho“ uskupeni, pak mnoho nadeje neni, protoze v BRICSU vladne chaos jak politicky, tak ekonomicky. Ti podle meho na nejaky funkcni odpor nemaji…padajici nedostavene lanovky, policajti mlatici drevenymi tycemi stavkujici v metru, do toho cinsti manazeri, rovnou strilejici stavkujici brokovnicemi….to snad radsi ty Americany, nezli takovehleho svetoveho cetnika :o)
                  Mozna uz dosel tenhle system tak daleko, ze USA opravdu prichazi s lepsi nabidkou…a jejich diskretni metody ovladani (myslim vlastniho obyvatelstva, ne humanitarne bombardovanych) budou mozna pro obcany zapadnich statu prijatelnejsi, nezli Dickensovsky kapitalismus, povyseny na druhou, jak ho praktikuje BRICS.

                  • lomikel

                    v te brazilii, nebude tam nejaka to colorovana revoluce casem ?

                    casto o tom premyslim, ze rekneme evropska civilizace, kam radim i emeriku a rusko , se vzajemne pobije a vytezi z toho cina. v tomhle ma ale prsty zcela a jen ty „americke“ ;) elity ktere ocekavaji z chaosu dobry urok. rusko by radeji s EU a myslim ze i s USA nez s cinou, kouknete na mapu a pocty odbyvatel!

                    Co se tyce lepsi nabydky z USA ta na tu ja ****, 1. lepsi nabydka je je jen do te doby pokud exituje protinabydka ( jako socialni kapik pred 91 v zapadni evrope), druha pro muj kmen ( cesi a slovane vubec) ma v te super nabydce systemizovane mysto otroku a tretak jsem rejpavy s odporem k autoritam, mile uprimny. . takze ani jinak nemozno :)

  6. J. Hruška

    Mně to připadá tak, že západ se zoufale snaží dostat ruskou armádu na Ukrajinu – proto jeho loutky v Kyjevě dělají co dělají a prohlašují co prohlašují – a někteří prostší Rusové ho v tom podporují. Před čtvrt rokem se Putinovi nebývale zadařilo a už se ozývají hlasy, jak to že není každý den posvícení. Autor článku byl vysvobozen z náruče kyjevské chunty a už remcá, že nebyli vysvobozeni všichni a líp.
    Co jsem napsal, je koneckonců věc názoru. V jednom se ale autor mýlí:
    Události na Ukrajině jsou velkým a nečekaným vítězstvím ruských médií. Dosud to bylo tak, že západ (dez)informoval, jak se mu to hodilo a postižejí nanejvýš vykřikovali, že je to propaganda. Tentokrát jsme byli informováni o tom, jak vypadá mejdan na Majdanu a ostatních důležitých záležitostech tak samozřejmě, že nám ani nepřišlo, že je to nikdy nevídaná novinka. Zdá se, že USA dosud nemohou pochopit, že jejich osvědčené postupy selhaly.

  7. vittta

    Nečetl jsem tady variantu,že povstalci prostě mohou vojensky uspět.
    To mě napadlo dávno-Rusko vyšle ukrajinskou armádu,jako USA Kubánce v zátoce sviní.
    Při čemž zásadní je tady to „ukrajinskou armádu“.
    Kyjev se bude MUSET podvolit.
    Podle mě „Kyjev“ zatím jedná jak „cikánská parta“.
    Když není reakce-roste jim sebevědomí…..což není nikdy příliš taktické.(a je to navíc předvídatelné,Kyjev se chová předvídatelně,což je skok k porážce-pokud to bude využito)
    Jak dlouho mohou naše média dělat,že se nic neděje-a jak dlouho to vydrží ta evropská?
    Myslím to tak,jak dlouho to mohou dělat,než jim lidé přestanou absolutně věřit.(jinak oni by to vydrželi klidně 100 let)
    A nedůvěryhodná média….už nemohou manipulovat.
    Neumírat tam tolik lidí,snad bych se i bavil.
    Takhle když to vidím……je to hodně smutné.

    • lomikel

      takticky mohou, strategicky tezko. humanitarni krize dopadne primarne na obe republiky (zimu obyvatelstvo neda), az pak na zbytek ukrajiny. potrebuji donutin chuntu k zastaveni boju a pak pretavit krev k legitimitu na mezinarodni urovni, bez ruska to nepujde.

  8. Tož,

    rusko ukrajinu v dnešní podobě nechce, někdo se zase odmítnul hlouběji podívat na dějiny tohodle dost proradného etnika, přeložený článek beru jako vyšší dívčí pro tlačení na putina, aby nějak ( nejraději vojensky ) nastoupil do akce – to, co se nevidí ( a to je pro něj dobře ), jsou „čistky “ v jeho státní i soukromé správě, dramatická změna národní ekonomiky a budování národního povědomí, kdy svým mužíkům na vlastní kůži nechává pocítit proradnost celého západního světa a staví je do role vlastenců chcá nechcá…a bylbý západ zase nepochopil svéráznou ruskou duši, která nehledě na své velké ztráty ( a ty jsou pro formování důležité ) začínají být konečně něčím pořádným a významným zaměstnání…a v takovém tlaku a prostředí jsou nejraději a taky nejvíce efektivní…horší s evropou a s celou prohnilou euroatlanstkou společností, ta houževnatá nikdy nebyla a nebude, ta na útrapy třetího světa ( které ji budou za chvíli vlastní ) zvyklá není a taky ten civilizační restart nikdy nedá. ..)

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s