O národu, nacionalizmu, propagandě a pravdolásce

Napsal Jan Hruška

Pan Starikov na jedné přednášce poznamenal, že ten typ nacionalizmu, který rozbíjí státy a staví lidi proti sobě přišel na území dnešní Ukrajiny někdy před stopadesáti lety z Rakouska. Pokusím se věc trochu rozvést a dát do souvislostí. Nedělám si nárok na vyčerpávající výklad, zvlášť bych byl nerad, aby to bylo vyčerpávající pro případného čtenáře. Doufám, že když líp porozumíme motivům lidí, kteří tento typ nacionalizmu šíří, snáz najdeme způsob, jak s nimi jednat, případně jak se bránit.

Pro upřesnění pojmů začnu „právem národů na sebeurčení“. V dobách, když bylo základním státním útvarem království, byla věc jednoduchá. Státem byla území a lidé na nich, která král zdědil, vyženil či dobyl. S nástupem demokracie, která je vládou lidu – ať už to v praxi znamená cokoli – bylo nutno najít novou definici. Bylo tedy řečeno, že lid, tedy ta jeho část, která se zve národ, se sebeurčil žít v jednom státě – zjednodušené, ale pro naše účely dostačující.


Takže si musíme říct, co je vlastně v moderním pojetí národ. Slovo národ se používá ve dvojím, velice odlišném smyslu. Národ politický a národ etnický. Z politického hlediska jsou národem ti, kteří obývají daný stát. Toto pojetí vidíme například v USA.

Naproti tomu z etnického hlediska jsou národem ti, které spojuje společný jazyk, území, kultura. Aby to nebylo jednoduché, je vždycky otázka, jak moc musí být jazyk atd. společný a navíc často oba smysly částečně splývají. Je jasné, že tato víceznačnost slova je široce zneužívána jak hlupáky, kteří se vydávají z génie (nechce se mi použít slovo liberál, které by nakonec mohlo označovat i docela slušného a rozumného člověka), tak politickými podvodníky. Příklad: Když Masaryk před léty mluvil o československém národu, měl na mysli samozřejmě národ v politickém smyslu, jak to viděl v USA. Napřed začali hlupáci hýkat, že Československo není národem v etnickém slova smyslu, pak lotři poštvali jednotlivé etnické národy proti sobě.

Takže pojmy jsme si vyjasnili a můžeme se pustit do historie. Když se Němci spojili v devatenáctém století z tříště knížectvíček v jeden národ, byl to samozřejmě proces velmi složitý, o kterém by se dala napsat řada tlustých knih. Pro náš účel stačí dvě věci: Byl to nakonec národ víc politický než etnický a spojili se nejen spolu, ale hlavně proti jiným. To druhé je ostatně důležité a neměli bychom na to zapomínat: Lidé se raději spojují proti něčemu či někomu než spolu navzájem. Sousedům Němců tedy nezbylo než se mezi sebou spojit taky, aby mohli odolávat. V Rakousku se to povedlo Maďarům. Se Slovany to bylo složitější. Zkomplikovali to jednak lidé, kteří neviděli dál než za humna a nedovedli si představit národ jinak než úzce etnický, ale hlavně ti, kteří chtěli být „raději hlavou myši než ocasem lva“. (Zase se obě vlastnosti mohly spojit v jednom člověku.)

Jak je možno zneužít první skupinu si můžeme ukázat na příkladu z historie velice nedávné. Když byl po převratu připravován pro Československo jugoslávský scénář, vznikla také mimo jiné Moravská národní strana. Na Moravě byla velice populární. Lidé, kteří s ní sympatizovali – znal jsem jich řadu – se obvykle nechtěli proti nikomu vymezovat ani bojovat za nějaké nároky. Chtěli se prostě družit s těmi, ke kterým měli nejblíž. Když se později Československo rozdělilo a západ dostal, na co si ukázal, vyschnul zdroj peněz pro tuto stranu a v podstatě to skončilo na úbytě. Variantu, že by byl tento projekt dál financován, můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat: Po stranické linii by se šířily důkazy, že Morava byla vlastně vždycky centrem civilizace a zlí Češi jí utiskovali. Z tohoto výkladu minulosti by se odvozovaly nároky pro přítomnost. Při příznivém (z hlediska těch, kteří do toho vložili peníze) vývoji situace by to skončilo teroristickými bojůvkami. Ti, kteří se původně k hnutí připojili, by jen zoufale zírali. Zato ti, kdo to financovali, by si mnuli ruce.

Další typ lidí, kteří rozbíjejí státy, jsou ti, kteří by chtěli vládnout, ale jejich schopnosti stačí tak na rodnou vísku, nejvýše na okres. Na to, aby se stali vládci velkého státu nemají, k týmové práci nejsou ochotní. Tak se snaží odtrhnout část státu pro sebe. K tomu, aby obrátili lidi za sebou tvrdí, často bohužel pravdivě, že jejich oblast je centrální vládou poškozována hospodářsky nebo z etnických důvodů. Lidé většinou věří, že vláda, která k nim bude blíž na kilometry, bude jim bližší i při řešení jejich problémů. Možná to bude pravda, možná ne, ale jakou bude mít takový ministát suverenitu, co bude mít taková vláda možnost skutečně prosadit, o tom se raději nemluví.

Nutno říci ještě něco, co neplatí jen pro nacionalisty, ale pro lidi mocichtivé všeobecně: Kdo příliš touží po moci, hledá spojence i tam, kde by je při zdravém rozumu nehledal. Můžeme připomenout třeba USA, které se spojí se všelijakými džihádisty a pak nevědí, kudy z toho ven. Nebo ještě líp Polsko. Poláci mívají velmocenské ambice. Protože jim sousedé na západ připadají příliš silní, hledí na východ. Přitom hledají podporu na západě, přestože by jim mělo být jasné, že odtud mnoho dobrého nemohou čekat. Nakonec vidíme, že někteří si to uvědomují, ale stejně proti tomu nic neudělají.

Takže si můžeme vykreslit vnitřní profil typického fanatického nacionalisty – banderovce (a jiných podobných týpků). Miluje rodnou vísku a chce zajistit její velikost. Těch, kteří se na něj tlačí, se bojí, proto se s nimi spojí proti těm, kteří mu připadají slabší, přestože jde o jeho potenciální spojence. Podvědomé pochybnosti potlačí tím, že sám sebe přesvědčí, že jde o zrůdy, které si nezaslouží, aby hyzdily svět. K tomu mu dneska dodávají duševní materiál nejen nepřátelští propagandisté, ale ještě víc intelektuálové, kterým se někdy říká s chvályhodnou českou ironií pravdoláska. Nejsou totiž ani pravdiví ani laskaví, přestože samy sebe považují za výlupek všeho dobra. Špiní všechno ostatní, aby sami vypadali lepší. Když se tedy chcete dozvědět o někom něco špatného, ať už pravdivého nebo vymyšleného, doslechnete se to u nich. No a protože jsou lidé obvykle ochotni věřit o druhých spíš tomu horšímu, je jejich vliv na prosťáčky, kteří jim uvěří vražedný.

Tohle spletité povídání po mém soudu vysvětlilo, proč jsou nacionalisté tohoto typu výrazně zbabělí. Při pohledu na bojové metody USA si to ani neuvědomíme, ale neměli bychom to přehlížet. Bití a zapalování policistů, o kterých vědí, že se nebudou bránit, terorizování a vraždění bezbranných civilistů, dělostřelba a bomby do obytných čtvrtí měst. Zastaví pro město přívod vody a začnou střílet zápalné granáty. Velká část z nich se dál zdržuje na Majdanu, přestože na východě by mohli bojovat s rovnocenným protivníkem. A tak dál.

Advertisements

12 comments

  1. Janika

    Myslím, že článek moc pěkně a přesně popisuje ty smutné skutečnosti, které všichni vidíme.

    Vždycky jsem přemýšlela o tom, proč USA tak drží pohromadě a jinde se kdeco drobí na malé státečky. Myslím si, že je to díky despotickému silnému státu, který navíc vytváří společného nepřítele. Prostě lidi jsou drženi u huby a k tomu je jim výmýván mozek.

    V Ukrajině se snažím chápat obě strany. Tedy prosté lidi, ne ty zločince u vlády, co posílají armádu vraždit vlastní obyvatelstvo. Ale nemůžu si pomoct, jak asi blbý musí být ten prostý Ukrajinec, který jde zabíjet své spoluobčany za to, že s ním nechtějí žít v jednom státě, to nepochopím. Je to strašně těžké, ale co s partnerem, se kterým se chci rozejít a on mi za to vyhrožuje, že mě radši zabije? Tak ho v civilizované zemi nechám zavřít, nebo v divočině budu prostě rychlejší…

    • brtnikvbrlohu

      Tak já si dovedu představit něco podobného i u nás.

      • Janika

        Jistě, a byli bychom zrovna tak bezmocní…

        Ještě k tomu, jak to zabíjení podávají redaktoři v televizi – oni jsou to snad debilové, s tím samým přiblblým samolibým úsměškem oznamují, že Válková už zase někoho vyhazuje a že někde bombardovali civilisty a deset jich zemřelo, z toho tři děti. Přitom přežranému hlasateli se leskne brada a div že, s prominutím, neříhá…

    • Kamil Mudra

      Ten prostý Ukrajinec, který jde zabíjet své spoluobčany to nebere tak že s ním nechtějí žít v jednom státě ale tak že mu chtějí kus jeho státu vzít. Pokud by jen chtěli odejít, bez té půdy pod nohama, tak by mu to asi bylo ukradený a řekl by si: „Ať táhnou, když se jim tu nelíbí“.
      Do jisté míry, v tomto zúženém pohledu, ho chápu. Určitě se cítí jako vlastenec který jde proti zrádcům.

      • Janika

        Kamile, pochopit takto lze i sériového vraha. Měla jsem takovou knihu, ani nevím, kde se u mě vzala, kde tyhle zrůdy rozebírali. Číst jsem to nedokázala, té knihy jsem se vyloženě štítila a skončila v popelnici. No a co s lidmi, kteří jdou zabíjet spoluobčany kvůli třeba jednotnému státu? Zabít. Dřív, než to stihnou oni. Někdo s takhle vymytým mozkem už není člověkem, to je zrůda jako ten masový vrah.

      • J. Hruška

        O prostém Ukrajinci je to dneska asi pravda, mně ale šlo o ty, kteří zbabělou šikanou a útlakem ruskojazyčných Ukrajinců celý konflikt vyvolali. Nemyslete si, že se nás to netýká. Různé ty skautské oddíly bratří Mašínů nebo skupiny studentů, předvádějící hysterické scény před radnicemi – dejte jim zbraně a volnost v jednání a nebudete se stačit divit.

  2. BARON LE SAMEDI

    Článek je přirozeně ahistorickým blábolem, který nikdy neměl spatřit světlo světa. Nejméně pět století se Morava, když už jsme u toho, vyvíjela samostatně, tak jako se Sasové vyvíjeli samostatně Prusů, a nikdo si neodváží tvrdit, že politika Jana Jiřího Saského byla hnusným nacionalismem připravujícím německé teroristické podhoubí. Národní státy jsou amalgamáty (zda funkční, uvidíme po těch pěti stoletích). Pokud jde o Benderu, tak Ukrajina nikoho jiného nemá. Nemá sjednocující osobnost, a úkol z USA jistě byl_: podtrhnout státnost a historii Ukrajiny. Země, jejíž řeč před sto lety nikdo neznal (je umělá, jako experanto). Polsko-ruské esperanto, i když doufat, esperar, není v co.

    • J. Hruška

      Nejsem si jist, že rozumím tomu, co jste napsal a nemohu se zbavit dojmu, že Vy nevíte, co jsem psal já. Takže s výhradou, že možná odpovídám na něco úplně jiného, než jste chtěl říct: Mám pocit, že si tak moc neodporujeme. Vy tvrdíte, že článek je ahistorický – já si myslím, že vůbec není historický. Vy tvrdíte, že Morava se vyvíjela samostatně – já, že byla civilizačním centrem. Vy, že článek neměl spatřit světlo světa – já, že nacionalisté budou na základě výkladu minulosti vznášet nároky na přítomnost. Kakája razníca?

    • Kamil Mudra

      No vidíš jak se mají k světu. Nakonec budeme v roce 2022 sledovat v přímém přenosu jak astronauty Organizace Mars One Foundation (MOF) vítají na Marsu obyvatelé Ruské kolonie. :-)

  3. ;-)))

    Dnes už ale Západ mravní náskok ztratil. Rusko není totalitní, nemá už potřebu spasit svět; tu má naopak madam Clintonová. To namyšlené, drzé poučování celého světa o lidských právech od přesvědčených morálních relativistů opravdu volá do nebe. Převracejí lidskou realitu od základu naruby, nutí ve jménu svých pomatených představ o životě oslavovat sexuální perverze, s pocitem vyvolenosti a morální převahy ruší otcovství a mateřství, násilím kradou rodičům děti a tyto oficializované loupeže vydávají za skutky pravé humanity, protože věří, že děti jsou utlačované, že patří státu a Stát jsou teď zrovna oni – vpravdě výkvět lidstva. Není větší trapnosti, než když morální analfabeti arogantně kážou světu morálku. A současný Západ tu svou osvětu nejen káže, ale i vyváží. Vnucuje ji různými hrozbami, šikanou a vydíráním.

    Když tedy klademe existenciálně napínavou otázku, jestli je pro nás dnes větší hrozbou Západ či Rusko, pak bychom neměli zamrznout u stereotypů, které platily v jiné době. Putinovský režim jistě není ideální. Ani není třeba k němu vzhlížet jako „k tomu dubisku“. Ale vzdoruje kulturnímu imperialismu Západu. Přitom není zajatcem nelidské ideologie, a proto nemá ani potřebu vnucovat světu nějaké ideologické hovadiny. Západ však ano. To je ovšem důležitá premisa pro řešení dané otázky.

    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Filozof-Soucasny-Zapad-siri-nevidanou-zkazenost-a-zvracenost-neni-vetsi-zlo-a-obludnost-Rusko-neni-nelidske-325235