O Novorosijských událostech

Napsal anlazz
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

http://anlazz.livejournal.com/54444.html

 

V poslední době se v souvislosti s událostmi na Jihovýchodě stala aktuální otázka: jak se k nim postavit? Vznik DLR a LLR, vznik Novorosije jejich sjednocením, trestná operace prováděná proti nim Kyjevem a růst odporu proti ní postavily před ruskou a ukrajinskou levici velmi závažné otázky.

Jmenovitě pak otázku: jaký postoj zaujmout k těmto událostem? Základem politiky čerstvě vyhlášených republik se rozhodně nestaly socialistické ideje. Navíc čím dále tím méně zbývá naděje na to, že by se něco takového vůbec mohlo stát. A jestliže dříve naznačená tendence, směrem ke znárodnění podniků ukrajinských oligarchů, dávala alespoň jakýs takýs důvod k „natahování sovy na globus“(*), pak minulý týden bylo ústy premiéra DLR A.Borodaje jasně řečeno, že vedení těchto republik žádné plány na znárodňování nemá.

„Žádné řeči o znárodňování nevedeme. Žádné vztahy s komunisty, kteří stále cosi komusi berou a znárodňují, nemáme. Respektujeme právo na soukromé vlastnictví.“

Borodaj zasadil poslední úder snu levice o tom, že se nové státy stanou jakýmsi zárodkem budoucí socialistické státnosti. I když stoprocentní pravděpodobnost podobného konce byla jasná dávno před tím. Při vší své nejednoznačnosti mělo „ruské jaro“ jakýkoliv, rozhodně však ne sociální, charakter. Při tom není až tak důležité, že v čele Novorosijského odporu se ocitli podnikatelé a byrokraté a nejcharismatičtější figurou se stal podnikatel, antikomunista a „bílý“ Strelkov.

Důležitějším znakem paralelnosti Odporu a socialistických myšlenek je prakticky žádný „průnik“ mezi činností domobrany a dělnickým hnutím. Nejde ani tak o to, že neprobíhá formování dělnických oddílů, které by se mohly z jedné strany stát důležitou pomocí pro nové republiky a z druhé – by mohly sloužit jako základ budoucí dělnické samosprávy. Ale chybí i „elementární minimum“, kterým musí začínat jakýkoliv boj – generální stávka. Pracující většiny podniků chodí dále do práce jako by se nic nedělo. Již to samo o sobě ukazuje, že nic socialistického v Luganském nebo Doněckém odporu není.

Znamená to snad, že události v Novorosiji mají výlučně reakční charakter a jejich jediným výsledkem je nesmyslná smrt lidí a rozlomení dosud jednotného ukrajinského národa? A znamená to, že v tom lepším případě se dá říci, že DLR a LNR jsou analogy Kyjeva? Jestli nejsou horší? Samozřejmě že ne. Stejně jako u každého složitého procesu, to, co vypadá na první pohled samozřejmě, ukáže se později býti nepravdivým.

***

K pochopení charakteru boje v Novorosiji je podstatné pochopení jeho geneze. Jde o to, že Novorosija – je velmi mladá struktura, ještě před půl rokem se její existence nedala ani předpokládat. A právě tím je zajímavá, neboť obvykle (například při rozpadu SSSR) nové státy – včetně Ukrajiny – vznikají v rámci „starých“ administrativních hranic. Stejně to vypadá při pokračujícím procesu rozpadu – například v Gruzii, kde se odtrhla Abchazie a Jižní Osetie. Totéž se mohlo stát i v Rusku, kdyby se Čečensku podařilo dosáhnout nezávislosti. Zřejmě jedinou výjimkou je Podněstří v Moldavsku, ale o tom níže.

Tudíž se podobné schéma dá celkem jednoduše napasovat na „standardní“ nacionalistické schéma. Kde existuje nějaký národ, utlačovaný jiným národem, který se osvobozuje a vytváří svůj vlastní stát. To schéma je jednoduché a pochopitelné, a hlavně, celkem korektně popisuje třeba rozpad SSSR. Pravda, korektnost se omezuje pouze na „vrchní úroveň“, při pokusu „kopat hlouběji“ začíná být jasné, že tady něco nesedí. Například se ukazuje, že v SSSR přiřazovali celé regiony tomu či onomu „národu“ naprosto libovolně, na základě lokální účelnosti. Nejvýraznějším příkladem toho je Krym, ovšem Krymem to samozřejmě nekončí.

Ovšem vytváření Novorosije se do výše uvedeného „standardního“ schématu nevejde. Nedá se nic dělat, ale Novorosijská ASSR ani Doněcká ASSR v USSR zkrátka nebyla. Neexistovala ani v současné Ukrajině. Nejen to, neexistoval dokonce ani pojem „Doněcká národnost“ nebo „Luganský národ“. Tyto regiony nemají ani nějaké jazykové či dialektové specifikum, kterým by se odlišovaly od regionů sousedních – jako mají například Rusíni, krymští Tataři, nebo Haličané. No a kupodivu právě tato docela stejnorodá oblast se vydělila jako samostatné společenství.

Tato situace s sebou přinesla i takovou, celkem podivnou, ideu, že Novorosija byla vytvořena uměle, silami Ruska. Které se nemůže dočkat, až bude moci „ukousnout kousek“ sousední Ukrajiny. Nesprávnost a nesmyslnost této ideje byla dokázána již dávno, takže to nebudu dělat. Poznamenám pouze, že zjevně ignoruje přímé odmítnutí Ruska přijmout neuznané republiky, a téma uzavřu. Ale i přesto, „anomálie“ „novorosijského precedentu“ trvá.

***

Ovšem, vyřešit problém této „anomálie“ lze. Pro lepší pochopení daného procesu uděláme malou odbočku. Na postsovětském prostoru existuje jeden precedent, který je danému případu podobný. Jedná se o Podněsterskou moldavskou republiku – nikým neuznaný stát existující od roku 1990. Stejně jako v případě Novorosiji lze si povšimnout toho, že až do jejího vzniku neexistovalo žádné vydělení Podněstří z „moldavského společenství“. Samozřejmě, v průběhu historie měly země Podněstří jiný osud než „základní“ Moldavsko, konkrétně nebyly okupovány Rumunskem v roce 1917, ovšem v roce 1990 důsledky toho již mnoho neznamenaly. Žádné zvláštní vyčlenění z celorepublikového prostředí obyvatelé Podněstří pro sebe nepožadovali a spokojeně žili v podmínkách MSSR.

Vše se změnilo, když Moldavská SSR vyhlásila nezávislost. Ještě do formálního vystoupení republiky z SSSR se jedním z nejdůležitějších aspektů této nezávislosti stal požadavek přechodu výhradně na Moldavský jazyk, který byl v té době ještě navíc převeden z azbuky na latinku. Mělo to stejné důsledky jako analogické kroky na Ukrajině po téměř čtvrtině století. Na první pohled se zdá, že i zde jde o „obyčejný“ národnostní konflikt, ale při bližším zkoumání vidíme velmi zajímavé podrobnosti.

Otázka jazyka, při vší své delikátnosti, má mimořádně velký význam v ekonomickém životě země. Jeho hlavní aplikace (kromě osobního styku, kde ho těžko může někdo reglementovat) – je pracovní komunikace. Dnešní ekonomika generuje ohromné množství textů, počínaje obchodními dopisy a konče návody na použití. Právě tato oblast použití jazyka, nehledě na její skrytost nezúčastněnému zraku, rozhoduje o pohodlí či nepohodlí občanů. Vždyť skutečně, lze se vzdát literatury, je možné nesledovat televizi a nečíst noviny (pro blaho žaludku, jak radil Bulgakov). Ovšem vzdát se používání jazyka v práci – nelze, stejně jako se nelze vzdát samotné práce. Co se dá dělat – člověk stráví na pracovišti zhruba třetinu života.

Právě proto narazil požadavek moldavských úřadů vést veškerou pracovní korespondenci v moldavštině v Podněstří na rozhodný odpor. A v souvislosti s tím začalo vydělování regionu coby svébytné pospolitosti. Jestliže do té doby nijak zvlášť nezáleželo na tom, zda jsi Moldavan, Rus, Bulhar nebo Ukrajinec, pak poté, co Kišiněv přešel k přísným jazykovým požadavkům, započal proces, který za pouhých několik let skončil vznikem zcela samostatné pospolitosti – PMR. Podrobně rozebírat podněsterský konflikt nebudu, – to bylo provedeno již mnohokrát. Poukáži jen na to nejdůležitější: nehledě na to, že příčina konfliktu se může zdát banální – nakonec celá zbylá Moldávie na tento jazyk přece přešla – není tomu tak.

Hlavní rozdíl mezi PMR a Moldávií, jež se stala Moldovou, spočíval v tom, že Podněstří – to je průmyslově vyspělý region. Tak už to historicky vzniklo. Podněstří dávalo většinu elektrické energie (Moldavská tepelná elektrárna) a černé metalurgie MSSR. Podněstří disponovalo vyspělým lehkým průmyslem a strojírenstvím. Bavíme se tedy o od počátku složité a vyspělé výrobě. Podíl zemědělství, jehož výroba je méně složitá a požadavky na výrobní dokumentaci jednoduší byl v Podněstří nevelký.

Podobně méně významný byl v regionu vliv humanitní a umělecké inteligence, jež byla zkoncentrována v Kišiněvu. Právě tato humanitární a zvláště pak umělecká inteligence byla hlavním „průkopníkem“ „moldavizace“ a „rumunizace“ a hlavním lobbistou jazykového zákona (Původně byl tento zákon inspirován Svazem spisovatelů!). Byla též hlavním beneficiářem daného procesu (nebo alespoň doufala, že jím bude). Proč – to je jasné: jakmile začíná být aktuální formování „národní kultury“ (a navíc negování kultury sovětské), lze očekávat proud všelikých dobrot na její „tvůrce“. Samozřejmě, ve skutečnosti se vše ukázalo býti podstatně méně skvělým – místo oné proslulé „národní kultury“ většinu kulturního prostoru Moldavanů obsadila mezinárodní masová kultura a tudíž množství obdržených dobrot bylo značně omezeným. Jenomže tehdy, v roce 1989 nebo 1990 to ještě nebylo zcela zjevné.

Mimochodem, „moldavizace“ a ještě více „rumunizace“ slibovala všem svým adeptům mnohé. Znamenala totiž, že nositel „správného“ jazyka získával v životě veliké výhody, například možnost obsazení vyšších postů, možnost porazit konkurenci atd. To, že pro průmysl, přírodní vědy atd. to bude znamenat křeč, nikoho netrápilo. Stejně jako celý bývalý SSSR i Moldavie věřila tomu, že se dostane do kapitalistického ráje, i když se vzdá průmyslu. (A neptejte se mě, jak to chtěli udělat.) Ovšem průmysl v pozdním SSSR všichni družně nenáviděli – z důvodu vysoké úrovně odcizení. Domnívali se, že lokomotivou rozvoje se stane zemědělství a turistika, se kterou byly z jakýchsi důvodů spojovány neobyčejné naděje.

Co se týče Podněstří, tak to by v rámci tohoto scénáře – dokonce i kdyby byl správný – jednoznačně prohrávalo. Od samého počátku se region měl stát „hlavní obětí“ přinesenou na oltář vzkvétání Moldávie. Průmyslový a ruskojazyčný, získával od nezávislosti pouze problémy, potřeby jeho obyvatel odsouvala kišiněvská humanitární inteligence za rámec posuzování. Nepřekvapuje proto, že se Podněstří brzy ocitlo v opozici proti „demokratickému“ režimu. No a dál se dělo to co se dělo – začal Podněsterský konflikt, jehož další eskalace přešla v konečném stádiu do ozbrojeného střetu s bombardovánim měst dělostřelectvem a letectvem. Toto finální stádium konfliktu se podařilo zastavit až zásahem ruské 14.armády. Výsledkem byl vznik právě té neuznávané PMR, která je ochotná k čemukoliv, jenom aby nebyli Moldavany.

***

Tak nám události v Podněstří poskytují klíč k pochopení fenoménu Novorosije. Ano, na rozdíl od mínění většiny autorů, nejedná se o národnostní konflikt v „klasickém chápání“. Do událostí zimy 2014 obyvatelé Jihovýchodu Ukrajiny vůbec nepřemýšleli o tom, že představují nějaký zvláštní národ. Ve skutečnosti vůbec nikdo – kromě jasných šílenců – nemohl předpokládat že budou vyloučeni z ukrajinské společnosti, a co více, že budou s ní uvrženi do ozbrojeného konfliktu. Drtivá většina obyvatel regionu byla k Ukrajině absolutně loajální.

Leč vítězství „majdanu“ v únoru 2014 všechno kardinálně změnila. Mluvit zde o tom složitém souhrnu příčin, které k němu vedly, nemá smysl. Lze pouze poznamenat, že rozbor scénáře pádu Ukrajiny do chaosu leží mimo rámec „klasické“ politologie a vůbec klasických představ. Ale jedno je zjevné – ty síly, které přišly na „vlně Chaosu“, od počátku neplánovaly blahobyt a úspěch pro celou zemi. Chaos poskytuje ohromné možnosti pro dosahování lokálních a individuálních cílů (například uchopit moc), ovšem za cenu globální prohry. Tedy aby někdo mohl vyhrát, většina musí jednoznačně prohrát. Přičemž nejvýhodnější je, aby prohrála nejvyspělejší a nejvíce strukturovaná část. Z bourání této struktury budou „adepti Chaosu“ čerpat energii potřebnou ke svému vítězství.

Proto nepřekvapuje, že na roli „oběti“ byl vybrán Jihovýchod. Fakticky problém není až tak v nenávisti „zapadencev“ k ruskojazyčnámu obyvatelstvu – tím spíše, že mezi novými vládci není zástupců Haliče nijak mnoho – jako spíše v tom, že průmyslově vyspělý region dával podstatně větší benefice při jeho „sešrotování“. V tomto smyslu dokonce onen slavný vztah k jazyku – s nápadem zcela vyloučit ruštinu z pracovní a úřední dokumentace – leží v téže rovině. Bavíme se o stejném mechanismu, jaký byl použit v Moldavii: jestliže se znalost „movy“ stává rozhodující kvalifikací, dává to ukrojazyčným exklusivní práva.

Výsledkem toho je, že kyjevští vládci získávají perfektní mechanismus k získávání svých stoupenců prakticky bez nákladů: stačí, že tito mohou zastávat vyšší místa v sociální hierarchii, nežli lidé špatně ovládající ukrajinský jazyk. To, že se stejně jako v Moldavii stává nemožnou jakákoliv složitější práce – nikoho nebere. To – jsou problémy budoucnosti, a pro chaos budoucnost neexistuje.

Jihovýchod, coby bohatý a málo ukrajinizovaný region se výborně hodil k tomu, aby se stal „krmelcem“ přívrženců nové vlády. (Opět, v případě „opačné situace“ se jaksi vytrácí smysl: nedáte dohromady mocné šiky, má-li je krmit chudý Západ. Právě na tom se „spálil“ Janukovič.). Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že průmyslový Jihovýchod vypadal přitažlivě i z pohledu smlouvání s Evropou – coby region přestavující nějakou cennost. I v tomto případě je důležitá likvidace i té nejmenší jeho subjektivity, aby nedej bože neexistovalo pokušení samostatně vyrazit smlouvat. No a nakonec je třeba vzít v úvahu, že sám posun Ukrajiny do Třetího světa nutně vyvolával určitou přestavbu její struktury s nastolením jednoznačné vlády hlavního města – megapole a orientace na deklasovanou a odcizenou pracovní sílu (gastarbajtry) jako protiváhu „klasickému proletariátu“. V rámci tohoto paradigmatu mělo být vzrůstající panství Kyjeva doprovázeno dalším zbídačováním regionů a demontáží regionální infrastruktury.

Zkrátka, klasický případ kapitalistické konkurence aplikovaný na stát. Vítěz bere všechny zdroje poraženého – Vae victis! Tak to fungovalo od dob zformování třídní společnosti. Pravda, dlouhodobá strategie obyčejně tuto konkurenci omezuje, neboť ta v konečném důsledku vede k prohře všech – ovšem v podmínkách vlády Chaosu není dlouhodobých strategií. Proto to co se stalo v Podněstří a co se děje s Doněckem a Luganskem nepřekvapuje. Nepřekvapuje ani to, že obyvatelstvo těchto regionů odpírá loajalitu centrální vládě a přechází ke konfrontaci s ní. V situaci panství „krátkých strategií“ a „lokálních“ zájmů nemá žádný národní konsensus šanci.

Takže pochopit to co se dnes děje v Novorosiji lze. Fakticky jde o národně-osvobozenecký boj – ovšem velmi svérázný. Za svobodu a život bojuje ne „klasický“ národ ale společenství, jež se vyděluje a je vydělováno ze státního celku podobně jako národ. Toto společenství se neliší od ostatní Ukrajiny jazykem nebo kulturou, ale způsobem výroby. Zatímco většina země, včetně hlavního města, prošla masovou deindustrializací, Jihovýchod zůstává převážně průmyslovým regionem. To je důvod, proč to, co je akceptovatelné pro ostatní, je pro něj nepřijatelné. Přičemž čím dále zachází konflikt, tím silněji se projevuje to vydělování, tím důležitější se pro všechny stávají právě rozdíly, proces má „autokatalyktický“ charakter. A je docela možné, že vrátit ho zpět dnes již není možné.

Mimochodem, systémovými vlastnostmi se dá vysvětlit i to, že ty regiony Jihovýchodu, které se nestaly součástí nově vzniklé Novorosiji (například Dněpropetrovsk) projevují k ní stále větší nepřátelství. A jestliže zpočátku bylo toto dělení určováno nějakými subjektivními faktory (Dněpropetrovsk – je „údělné knížectví“ Kolomojského), pak čím dále tím více se dělení stává hodnotou samo o sobě. V důsledku čehož, jestliže Novorosija vydrží tlak Kyjeva, může se klidně stát vzhledem k Ukrajině jiným národem.

***

Nyní se tedy můžeme pokusit o hodnocení událostí, rozhodnout – zda podporovat DLR a LLR nebo ne. Pochopit, je-li jejich vznik činem progresivním nebo regresivním. A zde je třeba si uvědomit, že pokrok – je věc objektivní, nezávislá na našem vnímání. „Klasický kapitalismus“ je z pohledu vnímání velmi mrzká podívaná, s ohromným stupněm odcizení a bídou vykořisťovaných vrstev – a ve porovnání s ním bude bukolický obrázek feudálního rolnictva bezesporu vyhrávat. Ovšem z hlediska výrobních sil a výrobních vztahů vypadá situace obráceně – kapitalismus je pokrokovější zřízení. Tento protiklad se řeší tím, že právě kapitalismus umožňuje vytvořit podmínky, které zase umožní přistoupit k vytváření spravedlivé společnosti – socialismu. Kdežto stvořit socialismus z feudalismu, jakkoliv přitažlivou byla jeho bukolika a jak blízko k socialismu se zdála být rolnická obščina – nelze.

Nicméně, to je samostatné velké téma. Zatím se dá říci, že existence průmyslu (a dělnické třídy) – je nutnou podmínkou pro přechod k socialismu. Uskutečnit tento přechod v deindustrializované společnosti, ať už by vypadala jakkoli atraktivně, nelze. A právě proto, zkoumaje události v Novorosiji, lze vidět, že jejich dopad je pokrokový. Bráníce svůj kraj před deindustrializací, buržoazní obránci nově vyhlášených republik brání pokrok. Nejsou sice ani trošičku levicoví, ale přejí si zachovat existující úroveň výroby, nechtějí přeměnu obyvatelstva v deklasované gastarbajtry pracující různě po Evropě, nebo v obyvatele Třetího světa, provozující své naturální hospodářství. A z tohoto pohledu, jakkoliv to může znít směšně, „hrají“ na straně světové revoluce.

A to je to, co je důležité. Kdežto Pravoslaví, „bílá věc“, kozáci, vztah k LGBT, „imperstvo“ a „lůza“ co tak odrazuje některé levičáky – to všechno jsou drobnosti nic neznamenající v porovnání se základním trendem. To jsou jen kulisy skrývající skutečně podstatné věci. V roce 1917 ani Pravoslaví, ani kozáci nedokázali sehrát nějakou významnou roli a těžko se jim to podaří i tentokrát. Mimochodem, to platí nejenom pro Ukrajinu…

 

***
(*) Natahování sovy na globus – pozn.překl.
Toto rčení je tradičně odvozováno z následující anekdoty.
Jedna ruská paňčitelka učící zeměpis v jedné ruské škole měla mezi žáky takového ruského Pepíčka. Neučil se, vyrušoval při hodinách, byl neukázněný a mluvil sprostě.
Jednou se ho paní učitelka zeptala: – „Pepíčku myslíš, že bys dokázal natáhnout prezervativ na globus?“
Pepíček se hluboce zamyslel a pak se zeptal: – „Co je to globus?“
I pravila paní učitelka: – „No výborně. Tak z toho tedy začneme.“

Neptejte se mě však, jak se z prezervativu stala sova. To skutečně netuším.

Advertisements

44 comments

  1. BARON LE SAMEDI

    Ruský ? Pepíček (Josif ) se zřejmě vrátil s rodiči z delšího pobytu ve střední skupině vojsk.Jinde než v ČSSR prezervativ pro Rusa- nesehnatelno. Ostatně, ironik Hamilbar explicite netvrdí, že nebyl předtím-použit. Moldavané nehovoří moldavsky, ale rumunsky. I am sorry to say it. Zase mýtus, na kterém kdosi vystavěl článek….Mezi rumunskou rumunštinou v Satu Mare a moldavskou rumunštinou v Chisinau (Kišiněv) není ani ten rozdíl, jako mezi češtinou – tramvaj a hantecem- šalina, o hanáčtině nemluvě (Hamilbar nesporně zná klíčový podnik resortu elektrotechniky, Katoda Olomóc s Tonkem Trósilem a jeho chebami, takže může věřit). Přístup ke vzdělání (stručný kurs dějin vksb a jeho recitace) vedl přes gramotnost jak ruskojazyčného, tak rumunsky hovořícího obyvatelstva. A gramotnost je dána čím? Elektrifikací, a ta je podmíněna „dělnickou mocí“. Rozdíl je skutečně jen v latince, a jejímu zachycení azbukou. Co je rumunsky v latince psáno, je rumunské i teritoriálně. Co v azbuce, je už moldavské, a Moldávie je prvním rumunským státem rolníků a dělníků v dějinách XX. století. Aneb, úloha Dunaje v dějinách. Řeky Dunaj, i akce Dunaj. U nás.

    • Janika

      Tedy Barone, Vás si musím přečíst několikrát a stejně nepochopím, o co Vám jde. Otázku sehnání prezervativu v Rusku vynechám, fakt je, že to úsloví o sově a globusu tam existuje. Co se týká moldavštiny, tak ve wikipedii se píše: „Dnes je oficiálním státním jazykem Moldavské republiky moldavština (psaná latinkou); jazykem Podněsterské moldavské republiky moldavština (psaná cyrilicí), ruština a ukrajinština.“ Pokud někdo chtěl zavést místo tří posledně jmenovaných jen tu moldavštinu latinkou = rumunštinu, tak je to zásah jako hrom a v článku je to i popsáno. To jako kdyby nám někdo najednou nařídil psát češtinu azbukou.
      No, zablbli jsme si, a teď něco i k článku. Radši v dalším komentáři :-) .

      • Baron Le Samedi

        Nu, ano, mateřským jazykem československým (jak pravila o tomto jazyku ústava RČS) ovšem hovořil jenom Vasil Biľak. Jazyk je pouze částečně politickým konstruktem Srbština (čistá) psaná latinkou v Bosně zove se bosanski jazik (ypsilon jižní Slované neužívají). Dokonce, myslím, že jsem to psal, Daytonská „mírová“ smlouva z roku 1995 byla psána v několika stejných jazycích, State dept. pak zjistil, že za stejný text platil tři faktury, tak „couvl“. Na bosenštinu napříště zapomněl. Pokud jde o Podněstří, které má epesní ministryni zahraničí, píší rumunštinu v azbuce proto, že mají Consuly. Samozřejmě, soudruzi užívali i IBM s azbukou, ale azbuka se do Consulů montovala také.. . Může být, že dnes se tiskne z PC, jenže po celá devadesátá léta tomu tak nebylo. Pokud jde o generální stávku, ev. socialistickou revoluci, pak velitelé z Východu osvobozují sebe sama, a zřejmo, že prostí obyvatelé se jen s noži fašistům bránit nehodlají. Opolčenci je oslovili, ale soukromých armád je na Ukrajině asi šedesát, a nikdo nechce udělat chybu. Vítězství dělnické třídy si lidé obecně nepřejí, už proto, že třeba bezpartijní byli perzekvovanou kategorií vždy a všude. SSSR, ČSSR….a bezpartijních byla, přiznejme si to, většina. No a ty kvóty třeba Ježova (co oblast, to dvaapůl tisíce zadržených „v sutki“ po rozkazu), se týkaly hlavně bezpartijních. Tak nějak, neměli chudáci důvěru, ale za socialismus měli i zemřít…..prostě, za světlé zítřky. Kdo v ně věří. Ještě dnes. Snad v Karkulku ano. Ale otočme list. Nezávislost USA byla proclaimed on July2nd, podepsána Aug 2nd, 1776, no ale slaví se 4.7. Bylo by nefér, běžným Američanům nepopřát. A tak snad něčím z dob, kdy ještě bylo lépe. http://www.youtube.com/watch?v=im9XuJJXylw

        • Baron Le Samedi

          Kdo si všiml, že tam scházejí černí Afroameričané, nebo Afroafričané Obamova ražení, všiml si správně.

      • hans

        Standartní reakce na takovýhle proud myšlenek, Janiko, bývá „hm, kvalita, to co kouříš“. Polemizovat se s tím nedá.

        • merlin

          Jo. Zhruba tak. Ostatně připomíná mi jednoho zjevně zrovna psychicky dekompenzovaného přispěvatele, kterému na Om nechtěl stan otisknout video agresivního bobra, tak si ho tak tři týdny vynucoval obdobnými výlevy, končícími připomínkou skvělého bobra. Tak pak stan rezignoval, dal bobra ven a onen přispěvatel si pod něho spokojeně sám napsal asi dvěstě komentářů. Když mu tam někdo jiný taky přispěl, /dle něho zřejmě neoprávněne vlezl na území k bobrovi/ choval se agresivně a vyháněl ho ze ,,svého,, bobra. Zřejmě to pro něho byl jakýsi druh autopsychoterapie.
          Nějak mi to, nevím ani proč, vzdáleně připomnělo Barona s jeho prasetem metajícím kotouly.

          • Janika

            Já sem snad to prase taky dám… Díky za připomenutí, merlin :-). Sice jsem v depresi z Ukrajiny a spíš jsem chtěla dát něco v tom duchu, ale odložím to.

    • Sio

      Ruská obdoba „Pepíčka“ ve vtipech je „Vovočka“,

  2. ;-)))

    http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/co-je-harvardsky-projekt.html

    Tři dobrovolnické prapory, byly přesunuty do Kyjeva, kde mají za úkol udržovat pořádek. Mimo jiné prapor Donbas a Kyjev – 1.
    Konkretně prapor Donbas nafasoval munici a “ k velikému zármutku“ svých členů, musel podle rozkazu opustit své bojové druhy a byl předisponovaný z cesty na bojiště vých. Ukrajiny do centra Kyjeva, kde zajištuje ochranu parlamentu.
    http://www.unn.com.ua/ru/news/1360848-batalyon-donbas-okhoronyaye-poryadok-bilya-vr-za-nakazom-komanduvacha-natsgvardiyi

    Asi 50% bank. sektoru má problémy s vlastní solventostí. V článku se píše o dominovém efektu v bank. sektoru.
    http://112.ua/analityka/effekt-domino-bolshie-problemy-bankovskogo-sektora-82983.html

  3. Janika

    „Ale jedno je zjevné – ty síly, které přišly na “vlně Chaosu”, od počátku neplánovaly blahobyt a úspěch pro celou zemi. Chaos poskytuje ohromné možnosti pro dosahování lokálních a individuálních cílů (například uchopit moc), ovšem za cenu globální prohry. Tedy aby někdo mohl vyhrát, většina musí jednoznačně prohrát. Přičemž nejvýhodnější je, aby prohrála nejvyspělejší a nejvíce strukturovaná část. Z bourání této struktury budou “adepti Chaosu” čerpat energii potřebnou ke svému vítězství.“

    Tahle část mě nejvíc zaujala. Od počátku majdanu se nepočítalo s prospěchem pro všechny. Byli předem určení ti, co budou obětováni. Vybráni byli podle národnosti. Rusové, tak jako předtím Židé. Hledali jsme definici fašismu. Myslím, že tahle je nejpříznačnější, tenhle příznak je neomylný a stačí skoro sám o sobě.

    • Zoom

      Etnický nacionalismus tj. národ definován jazykem, etnicitou, je hlavním příznakem nacismu, nikoliv fašismu. Fašismus může docela dobře fungovat i pro „celý národ“ definovaný jako všichni obyvatelé daného státu. Nepřítele a expanzní prostor může hledat venku. V případě vnitřního nepřítele se může jednat o nezaměstnané, tj. ty kteří „nechtějí pracovat“ či veškerou levici obecně.

      • vittta

        Nejhorší na tom je,že jim ta levice svou blbostí nastavuje tvář velice efektivně.
        Na „levicové“ experimenty není dneska zvědavý už vůbec nikdo,vyjma fanatiků náboženského střihu.
        Pod pojmem „nezaměstnaný“ si pak dávno nikdo nepředstaví matku od dvou dětí,nebo 50 letého „dědka“,kterého vyfakovali po 30 letech z fabriky.
        Každý vidí cigoše,vyvalující se na největším náměstí ve městě a v pohodě popíjejícících pivko,obklopených množstvím špinavých řvoucích harantů.

        Výživnější půdu si fašismus ani přát nemůže…….

      • hans

        A vy nějaký takový fašismus („celý národ“) znáte?

        • vittta

          Napadlo mě Španělsko…..
          Ti navíc měli k fašismu historicky blízko,připravení na něj bezuzdým imperialismem,rasismem a ultrakatolicismem v agresivní formě.

          • Janika

            Vittto, ta hansova poznámka nebyla na tebe a byla, myslím :-), myšlena jinak. Samozřejmě, že fašismus se tak či onak dotýká všech, co v zemi žijí, jedni jsou oběti, druzí jsou nuceni ty oběti pronásledovat. Ale těmi pronásledovanými nemohou být všichni, to by neměl kdo pronásledovat :-).

          • hans

            reagoval jsem na Zooma.
            Španělsko? Mě učili, že fašisté Basky a Katalánce zle dusili, že se je snažili předělat na Španěly.

            • Zoom

              Předělat na Španěly ano, vyhladit v koncentrácích? Myslím, že ne. To samé Itálie za Mussoliniho. Prostě trvám na tom, že mezi fašismem a nacismem je rozdíl a že režim na Ukrajině má mnohem blíže k nacismu než k fašismu.

      • Janika

        Zoome, to jistě máte pravdu a do detailních definicí se nepouštím. Jen si myslím, že až fašismus znamená přímou genocidu, agresi proti příslušníkům určitého národa. Nacionalismus to jen ideologicky posvěcuje.

        • Sio

          A já mám dojem, že s kolébkou vyléváme dítě. Pojmy jako nacismus, které hodí do jednoho pytle jakýkoli vztah k národu se nehodí. V podstatě pak propagují pacifismus, což ovšem je na straně chaosu. Nacismus jaký známe z hitlerovského Německa je jen sorta nacionalismu, vyznačující se:
          – rasismem, nadřazení (nadlidi, podlidi)
          – bojem o rozšíření životního prostoru
          – genocidou
          – vojenskou agresí
          A pak je tu vlastenectví – jiná sorta nacionalismu, vyznačující se
          – uznáním rovnoprávnosti všech národů
          – obranou vlastních hranic
          – humanismem
          – diplomacií
          Házet obojí do jednoho pytle pod pojem „nacismus“ je buď hrubá chyba nebo ošklivá manipulace.

          • lomikel

            dobre napsano

            pokud jdeme na zaklad tk liberalismus kaze totalni rovnost jedince a jeho osvobozeni od vseho tedy od vsech instituci. Vsech instituci krome tech ktere pouzivaji liberalismus jako svou ideologi. Pak mame ne jedne strane homogenizovana neorganizovana individiu a na druhe strane vysoce organizovane organizace zajistujici VVV (velmi velkym vlastnikum) taktickou prevahu. Strategickou prevahu pak zajistuje prosazeni liberalismu ( v jeho mnoha formach, zdanlive protikladnych) jako jedine mozne, prave a povolene ideologie.

            Stat je v soucasne dobe jedina instituce ktere ma potencialne prostredky (ideologicke, vojenske, financni, vyrobni/produkcni, organizacni strukturu) k tomu aby mohla bojovat a vyhrat s organizacemi VVV.

            Proto je snaha stat, krome USA ktery je plne ovladan parazitem a zajistuje jeho vojenskou moc, rozlozit. Jeden z prostredku je plosne oznacovani veskehe aktivity ktere ma nejaky stat dostat z moci parazita za fasismus. Jedna se jen o ucelove nalepkovani ktere nema s realnym hodnocenim konkretniho programu konretniho hnuti nic spolecneho, jak je zrejme z vyvoje na ukrajine kazdemu kdo neni lhar nebo idiot.

          • Zoom

            Vlastenectví by se dalo definovat klidně jako nefanatický nacionalismus s akcentováním příslušnosti k dané vlasti tj. státu, který nemusí nutně být etnicky definován. Mohu být českým vlastencem a zároveň etnicky Slovákem, nebo Němcem. Největší průser z hlediska vlastenectví právě nastává až ve chvíli, kdy se stát přestane definovat územně, a začne používat etnickou definici. V tom okamžiku Slovák už českým vlastencem být nemůže a nezbývá mu nic jiného, než začít proti české státnosti vystupovat, protože v českém státě definovaném etnicky už vždy bude jen druhořadým outsiderem.

        • J. Hruška

          Vidíte, já bych definoval fašizmus úplně jinak. Vycházel bych z obrazu, který poskytuje fašizmus v tradičně katolických zemích – Španělsko, Itálie, Chile. Po mém soudu jde o snahu nějaké „elity“ vnucovat lidem zákony a pravidla, která nemají vnitřní oprávnění. To, že se tato elita obklopí podelitou vyvolených a stmeluje je proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli je až druhotné. Napsal bych o tom i něco souvislého, ale to by znamenalo zobrazit historii trochu jinak, než se traduje, takže by to celé skončilo hádkou o blbosti – včimněte si mého posledního článku.

          • Janika

            Jene, tak nějaké pojednání o fašismu ve Vašem podání bych si přečetla moc ráda. Dopředu ale už namítnu, že to o elitě, zmocnivší se vlády a vnucující pravidla samo o sobě neříká nic. To je běžný způsob vlády u mnoha různých režimů v historii. Byla Kaddáfího Libye fašismem? Tam vidím klíčové to vnitřním oprávněně – a to definovat vidím jako velmi těžké.

            Z diskuze tady si nic nedělejte. Článek četlo daleko víc čtenářů, než kolik připojilo komentář.

            • Baron Le Samedi

              Asi padesát, jako teď OM? Janiko, jak můžete dávat tak podivnou otázku, zda byla Libye fašismem, jelikož Kaddáfího přátelé, a syn, atd byli „elitou domnělou“. Muammar al-Kaddáfí byl tvůrcem ojedinělého, na arabské poměry, experimentu, kdy úspěšně integroval do života bohaté společnosti, celé spektrum Fezzánských, Tripolských, méně už Kyrenajských kmenů. Jeho vadou bylo, že byl praktik. Protože byl praktik, ale zároveň stál v čele arabské země, opřel svůj prakticismus o islám (mylně), aby byl konformní s ostatními vládci. Bývalo by lepší, kdyby svoji kopii kmenové decizivnosti opřel o zkušenosti z džáhilíje, tedy předislámského období, a zdroj tohoto poznání zastřel. O předislámském období se ale v arabských zemích nic nedozvíte, a na Západě také ne, protože se tam učí tak, aby se islamisté neurazili. S tím Španělskem bych si to rád ujasnil: takže interbrigadisté, vycvičení sovětskou bezpečností v poměrně rozsáhlém aparátu, nezabíjeli za republiku, ale zabíjel jen španělský katolický roajalista Franko, který chtěl tyto Rusy, Čechy, Němce vyfakovat ze Španělska, kde rozhodně doma nebyli, byť se opírali o španělské sympatizanty? Otázka míří na pana autora Hrušku.

              • J. Hruška

                No, mohl bych odpovědět, že na otázku, která nemá smysl není možno říct nic rozumného. Ale jestli chcete o Španělsku něco vědět, přečtěte si Orwella – Zápisky z Katalánska. To je osobní svědectví. Autor je přesvědčen, že legální Španělská republika byla zničena Francovými pučisty hlavně proto, že Sovětský svaz se tam neangažoval – píšu to zjednodušeně, přečtěte si originál.

        • hans

          fašismus znamená přímou…

          Přijde mi lepší definovat fašismus něčím pro něj specifickým, ne tím, co má společné se západními liberály i konzervativci.

          • Janika

            Ano, vůbec něčím specifickým a konkrétním, to bych také velice ráda. A ne společným pro jiná zřízení, ale to asi chci moc…

          • embecko

            Treba nase trable plynou z nedostatku odvahy pojmenovat pravy stav soucasnych veci…anebo sedi zaba na prameni a kazde smysluplne pojmenovani je „upozadeno“ mainstreamem.
            Tak jsem nuceni opakovat stare a jiz vyprazdnene terminy, ktere pasovaly jen na urcitou situaci v urcite dobe.
            To mate skoro jako s Arabskym jarem…jakypak obrodny spolecensky proces,kdyz slo o nasilne prevraty, rizene zvenku?

            Fasismus mas slabou terminologickou stranku ve sve prevladajici vlastnosti: korporativismu. Ten je na svete, co je svet svetem, velke firmy vzdy srustaly s mocenskou organizaci.
            Nacismus to same- jakypak narodni socialismus, kdyz dnes jde namisto naroda o liberalni hodnoty a namisto socialismu o neokonzervatismus? :o)

          • embecko

            „Ano, vůbec něčím specifickým a konkrétním, to bych také velice ráda. A ne společným pro jiná zřízení, ale to asi chci moc…2

            To asi ano, to je opravdu uz moc… jedine co mi napadlo je, ze fasismus je prve podobne hnuti zachycene kamerou a fotografii. A mozna i to, ze v nem byl vyznamny apel na lid- to mozna poprve, protoze i drive byl fasismus, jen lid o tom nevedel.
            Ale s tim lidem se uz opet dostavam do prusvihu, protoze se to blizi socialismu (narodnimu).

            Jen pro priklad: v nemeckych laznich 30. let neexistovaly reditelske pokoje, delnik a reditel bydleli dle pridelenky v normalizovanych mistnostech. Pricemz reditel byl zastupcem velke firmy, ktera lazenske pobyty umoznovala platbou dani, pricemz stavbu zajistoval stat.
            Korporace v uzke soucinnosti se statem venovaly sve usili a penize do rekreace lidu. Lid po praci pro korporace se na rekreaci dostal na roven korporacim (jejich zastupcum).
            Je to jeste fasismus (korporativismus), anebo uz narodni socialismus? Ja b<ch rekl, ze oboji.
            A pokud bych mel byt opravdu jednoduchy, pak pro me fasismus znamena nejakym zpusobem oduvodnelou podporu lidu korporacim, ktere vstupuji do statni spravy a na oplatku se staraji o blaho lidu (nejedou tedy jen na zisk, to je tu myslim dulezite).
            A narodni socialismus je zas hnuti, jehoz cilem je kolektivizovat obcany do jednotneho psycho- fyzickeho mustru a pri tomto procesu vyradit/ prevychovat lidi s neodpovidajicimi vysledky (v nekterych pripadech i vstupy, jako napr. barva kuze).

            • embecko

              Z toho pro me osobne vyplyva, ze na Ukrajine ani tak nejde o fasismus, jako spise o normalni masakr casti obyvatel ze strany korupcni kliky s pridanymi nacizujicimi prvky (udelat z nich loajalni Ukrajince, anebo je vyhubit).

            • Janika

              Ta podpora lidí (středních vrstev) je přece hodně typická. To je na fašismu právě nebezpečné, ta zdánlivá solidnost, ne-extrémnost. Osobně mě mrazí při hovorech takových těch spořádaných rozšafných paniček, co když se lišíte, tak vás roztrhají na cucky.

          • vittta

            Možná je to slepá cesta.
            Chtít vermomocí fašismus pojmenovat.
            Nebo se fašismu bát.
            Bojíme se přece orgnizovaného až neřízeného násilí,přecházejícího v nespravedlivé a diskriminační zákony pro určitou část obyvatel,která už není ani zanedbatelná,ani malá.

            Kdo to má na svědomí „nás“ vlastně nezajímá…..

            • Janika

              To máš pravdu, vittto, ta snaha o vytvoření nálepky odporného zla, to je vlastně vytváření si něčeho, s čím se dá mlátit protivník po hlavě…

              • koloděj

                No fašismus … já myslím, že popsat jej je docela snadné.
                Objeví se loutka korporací, která začne fanatizovat davy ( třeba tím nacionalismem ) Fascism je totiž odvozeno od fascinace …. Fašisté vyžadují fascinaci – kdo není nadšen je podezřelý.
                loutka se objevuje zejména v časech nějaké kríze (hospodářské, ale obvykle morální – z ní ta hospodářská jaksi vzniká).
                A teď to důležité (již naznačené) : klika kolem loutky nesnese dizkuse, každý problém má na svědomí nepřítel, a taky že mu to nandáme. (problémy vzniklé ve společnosti prostě „ideologii pro davy“ nelze odstranit) Brzy nastupuje teror a agrese vůči „příčině všeho zla“. Právě to hromadné fyzické násilí (po psychickém – násilná fanatizace) odhaluje fašisty na plné čáře. A můžou třeba mávat rudou vlajkou a říkat si Rudí Khmérové nebo bratrstvo Matky Terezy.

    • lomikel

      od zacatku jsem pozvazoval isis za buldorzer USA/VVV, cilem je Syrie, ne jizni Iraq a permanenti valka v regionu. Muze byt vnimano i jako informace pro SA ze si nemaji vyskakovat. Na druhe strane si nemyslim ze se jim to podari prilis uridit. Zajimalo by me co si od sousedstvi s chalifatem slibuje Israel.

  4. ;-)))

    http://www.opednews.com/populum/pagem.php?f=Ukraine-s-Bandera-Propagan-by-George-Eliason-Civil-Defense_Congress-Failed-War–Oversight_Protest-Civil-Disobedience_Ukraine-140701-824.html

    „Zatímco příměří bylo ve skutečnosti, ATO síly neztrácel čas, a byla přijata řada opatření, která výrazně zlepší naši činnost. Naše armáda je připravena pokračovat v čištění zemi Donbasu pro-ruský a ruský havěti. Rozhodnutí je až na velitele-v-šéf. “

    “ While the ceasefire was in effect, ATO forces wasted no time, and a number of measures that will significantly improve our operations were taken. Our military are ready to continue cleansing the land of Donbas of pro-Russian and Russian vermin. The decision is up to the Commander-in-Chief.“

    http://maidantranslations.com/2014/06/27/dmitry-tymchuks-military-blog-summary-june-27-2014/

  5. ;-)))

    http://www.mil.gov.ua/news/2014/07/03/na-blokpostah-sil-ato-situacziya-stabilna-ta-kontrolovana/

    Ministerstvo obrany Ukrajiny: Lidi s bílou vlajkou je třeba okamžitě zastřelit – může to být lest

    Ukrajina: „3.července se na kontrolních stanovištích ukrajinské armády objevuje trend separatistů používat bílou vlajku k přístupu k zátarasům a následně střílet do vojáků. Takové provokace se musí potlačit a teroristé se musí okamžitě stílet.“- píše se v prohlášení na stránká Ministerstva obrany Ukrajiny.

  6. Janika

    Dneska celý den slyším jásavé zprávy, jak ukrajinská armáda dobyla Slavjansk. Moc tomu ale nerozumím. Podle dalších údajů se Strelkov a jeho početné mužstvo včetně techniky náhle a nečekaně ze Slavjanska bez jakýchkoli ztrát přesunuli do Doněcka. Aniž bych si dělala nějaké nemístné naděje, zdá se mi to podivné. Slavjansk je v troskách, zbyli tam staří obyvatelé a ti, co nemají kam jít. Tak na tom zbořeništi bude ukroarmáda vítězně křepčit…

    • Janika

      To je moc pěkné, Brtníku, děkuji. Pan Ransdorf to bere pěkně zeširoka. Z první části:

      „Moderní“ ukrajinská národní identita ukrajinských nacionalistů je v podstatě soustředěna kolem fanatické, absolutně iracionální a paranoidní nenávisti k Rusku a strachu z něj. Tím neříkám, že všichni lidé, kteří žijí na Ukrajině, se této hysterické rusofobie účastní, to vůbec ne, ale nacionalistické tvrdé jádro rozhodně ano.

      Mezi ukrajinskými nacionalisty a Uniaty se však způsob myšlení prakticky nezměnil. Od případů jako byl Stěpan Bandera po jeho moderní následovníky jako Dmytro Jaroš, vůdce Pravého sektoru, se ukrajinští nacionalisté drželi vražedné nenávisti Josafata Kunceviče, a odtud pramení ony šílené výroky, se kterými tito pánové přišli.“

  7. koloděj

    četl jsem článek až teď, chci jen říci, že i tento pohled má jistě svou pravdu. Nicméně ve hře je jistě mnohem více než průmysl. Zájmy oligarchů, američanů, jistě i Rus má co ztratit/získat na východní Ukrajině.

    Nicméně výraz natáhnout sovu na glóbus .. vysvětlení autora mi nedávalo smysl v kontextu článku a tak jsem hledal a hledal, až jsem svou chabou a kvalitně zapomenutou ruštinou nalezl http://sam-newberry.livejournal.com/284766.html

    V postatě má sousloví označovat (jak jsem i přes google zjistil) krkolomnou (i duševní) činnost.

    V kontextu pak
    A jestliže dříve naznačená tendence, směrem ke znárodnění podniků ukrajinských oligarchů, dávala alespoň jakýs takýs důvod k “natahování sovy na globus”(*),
    asi půjde o ( blouznění o ) „budování komunismu“ bez jakékoli opory v realitě, tedy v tomto případě s fiktivní oporou (ty naznačené tendence).

    Celé mi to se sovou a glóbusem nějak nehraje, ale asi to bude idiom, vycházející z dynamiky lidové mluvy.. nebo taky to znamená něco úplně jiného